{"id":10070,"date":"2010-11-27T17:00:00","date_gmt":"2010-11-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10045"},"modified":"2010-11-27T17:00:00","modified_gmt":"2010-11-27T16:00:00","slug":"the-forbidden-city-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/27\/the-forbidden-city-14\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 14."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji?“<\/p>\n<\/div>\n
\u0160ust\u011bn\u00ed, je\u017e vyd\u00e1valy p\u0159ikr\u00fdvky, kter\u00e9 mi mali\u010dk\u00fd nat\u0159ep\u00e1val, ustalo. Nepatrn\u011b ke mn\u011b nato\u010dil hlavu, a p\u0159es rameno p\u0159ik\u00fdvnul na znamen\u00ed, \u017ee mne sly\u0161\u00ed. Pousm\u00e1l jsem se.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl bys sly\u0161et novinky ze sv\u00e9ho domova?“ zeptal jsem se a op\u011bt se na malou chv\u00edli zahled\u011bl do pap\u00edr\u016f, je\u017e se p\u0159ede mnou kupily na podlaze. Nem\u00e1m tak r\u00e1d \u00fakoly, kter\u00e9 n\u00e1m v\u0161em d\u00e1v\u00e1 c\u00edsa\u0159sk\u00fd u\u010ditel; u\u017e nejsem d\u00edt\u011b, abych se musel u\u010dit, ale c\u00edsa\u0159 st\u00e1le opakuje, \u017ee opakov\u00e1n\u00ed je matkou moudrosti, a tak se nevyhnu drobn\u00fdm \u00fakol\u016fm, kter\u00e9 n\u00e1m jsou zad\u00e1v\u00e1ny.<\/p>\n<\/div>\n
Ozvou se tich\u00e9 kr\u016f\u010dky, kter\u00e9 zastanou t\u011bsn\u011b vedle m\u011b. Kdy\u017e op\u011bt zvednu pohled, m\u016fj mali\u010dk\u00fd kle\u010d\u00ed p\u0159ede mnou, v o\u010d\u00edch dychtiv\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edte- v\u00ed\u0161 n\u011bco o m\u00e9 rodin\u011b?“ P\u0159ik\u00fdvnu, ale ne\u017e se dostanu ke slovu, zaplav\u00ed mne spoustou ot\u00e1zek. „Jak se m\u00e1 mal\u00e1 Yu, vzali ji do \u0161koly pro Gej\u0161i? A sle\u010dna Sayuri, je u\u017e Gej\u0161ou, nebo jen st\u00e1le u\u010denkou? A m\u00e1 matka? Jak se da\u0159\u00ed m\u00e9 matce?“<\/p>\n<\/div>\n
Zasm\u011bji se a jemn\u011b stisknu jeho dla\u0148. „P\u0161\u0161t, K\u00f4ji. V\u0161e ti pov\u00edm.“ Horliv\u011b  p\u0159ik\u00fdvne a pohodln\u011b se usad\u00ed na tvrdou zem vedle m\u011b. M\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed jej obejmout, ale po ud\u00e1lostech z dne\u0161n\u00edho odpoledne si nejsem tak jist\u00fd, zda-li sm\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Sm\u00edm t\u011b pol\u00edbit? W\u00fa sh\u01ceo K\u00f4ji,“ za\u0161ept\u00e1 mlad\u00edk s vlasy zvl\u00e1\u0161tn\u011b spleten\u00fdmi, a pohledem se up\u00edr\u00e1 do tmav\u011b hn\u011bd\u00fdch duhovek p\u0159ed sebou. Jeho spole\u010dn\u00edk je lehce vypla\u0161en\u00fd, spojen\u00ed jejich rt\u016f v\u0161ak odolat nedok\u00e1\u017ee. Jen jednou jedinkr\u00e1t navz\u00e1jem ochutnali sladkost toho druh\u00e9ho, i to v\u0161ak sta\u010dilo, aby v \u017eivot\u011b netou\u017eili u\u017e po ni\u010dem jin\u00e9m.<\/em>  <\/div>\n
Jejich rty se op\u011bt spojily v n\u011b\u017en\u00e9m, sotva patrn\u00e9m polibku. Jen se o sebe ot\u00edraly, pozn\u00e1valy se.<\/em>  <\/div>\n
Chlapec s bledou tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159idu\u0161en\u011b vydechnul, a to byl sign\u00e1l pro Toma, kter\u00fd \u0161pi\u010dkou sv\u00e9ho jazyka pronikl za hradbu r\u016f\u017eov\u00fdch rt\u016f. N\u011b\u017en\u011b vyb\u00edzel sv\u016fj prot\u011bj\u0161ek ke spolupr\u00e1ci, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty propl\u00e9tal do jeho vlas\u016f a tiskl si drobn\u00e9 t\u011blo do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Kdyby mohl, z\u016fstal by v tomto souso\u0161\u00ed po zbytek sv\u00e9ho \u017eivota. Jen sm\u011bt laskat dva r\u016f\u017eov\u00e9, sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, sm\u011bt c\u00edtit jeho jemnou chu\u0165. <\/em><\/div>\n
\n
„Co mi to d\u011bl\u00e1te, m\u016fj pane,“ vydechl mal\u00fd K\u00f4ji, kdy\u017e se jejich rty op\u011bt rozd\u011blily, a pla\u0161e klopil pohled k zemi.<\/em>  <\/div>\n
„A co to d\u011bl\u00e1\u0161 ty m\u011b, w\u00fa ch\u00ec*?“ za\u0161eptal c\u00edsa\u0159\u016fv osvojen\u00fd syn proti K\u00f4jiho rt\u016fm, pln\u011b pohlcen silou okam\u017eiku.<\/em>  <\/div>\n
Ani jeden z nich nesly\u0161el kroky, je\u017e byly tlumeny spadan\u00fdm list\u00edm a m\u011bkkost\u00ed tr\u00e1vy. Jejich o\u010di si pat\u0159ily navz\u00e1jem, tepla jejich t\u011bl se propl\u00e9tala a jejich dech se v jemn\u00fdch obl\u00e1\u010dc\u00edch p\u00e1ry snoubil kolem nich. Nic nemohlo naru\u0161it k\u0159ehkost tohoto momentu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nebo ano?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane, T’chi-mori?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se prudce odtrhl od chlapce p\u0159ed sebou a zamrkal do p\u0159\u00edtm\u00ed, je\u017e  se kolem nich sneslo po dobu, kdy byli oba chlapci ztraceni ve sv\u00e9m vlastn\u00edm, kr\u00e1sn\u00e9m sv\u011bt\u011b. <\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Yao Ming,“ vydechl Tom a v m\u017eiku st\u00e1l na nohou. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/em>  <\/div>\n
Postar\u0161\u00ed  \u017eena si prohl\u00e9dla chlapce, jen\u017e  je\u0161t\u011b st\u00e1le sed\u011bl na lavi\u010dce, a nep\u0159\u00edtomn\u011b  koukal do prostoru p\u0159ed sebou. Nepatrn\u011b  zavrt\u011bla hlavou a vr\u00e1tila sv\u016fj pohled zp\u011bt ke sv\u00e9mu p\u00e1novi.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane. V pal\u00e1ci v\u00e1s v\u0161ichni hledaj\u00ed.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvnul a p\u0159es rameno se kr\u00e1tce pod\u00edval na K\u00f4ji. „D\u011bkuji, Yao Ming, hned se vr\u00e1t\u00edm. M\u016f\u017ee\u0161  j\u00edt,“ dodal, kdy\u017e \u017eena st\u00e1le st\u00e1la na m\u00edst\u011b. Po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvla, a s pohledem st\u00e1le up\u0159en\u00fdm na mal\u00e9m sluhovi, pomalu dvojici v tichosti op\u011bt opustila.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku, K\u00f4ji?“<\/em>  <\/div>\n
Osloven\u00fd  chlapec jen p\u0159ik\u00fdvnul a op\u011bt si nazul sv\u00e9  sand\u00e1lky. „M\u011bli bychom se vr\u00e1tit, m\u016fj pane.“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji-„<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mlad\u00edk prudce zavrt\u011bl hlavou a roze\u0161el se zp\u011bt k cesti\u010dce, kterou sem p\u0159i\u0161li.<\/em>  <\/div>\n
Tom si jen povzdechnul a ml\u010dky jej n\u00e1sledoval.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Pov\u011bz mi o m\u00e9 rodin\u011b, m\u016fj pane.“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 hrdlo se nep\u0159\u00edjemn\u011b  st\u00e1hlo. Op\u011bt u\u017e jsem pro n\u011bj jen p\u00e1n, u\u017e nejsem p\u0159\u00edtel, j\u00edm\u017e jsem pro n\u011bj byl je\u0161t\u011b dnes r\u00e1no.<\/p>\n<\/div>\n
„Mal\u00e1 Yu byla p\u0159ijata do \u0161koly. Podle v\u0161eho je tam velmi \u0161\u0165astn\u00e1, a je \u0161ikovn\u00e1 ve h\u0159e na erhu**,“ usm\u011bji se na n\u011bj, kdy\u017e vid\u00edm radost v jeho o\u010d\u00edch. „A tak\u00e9 j\u00ed jde tanec,“ dod\u00e1m ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, ten j\u00ed \u0161el v\u017edy,“ pousm\u011bje se K\u00f4ji. „A m\u00e1 matka? Jak se da\u0159\u00ed matce?“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnu si. Nejsem si jist, zda by cht\u011bl sly\u0161et informace, kter\u00e9 m\u00e1m. „Tv\u00e1 sest\u0159i\u010dka se po tob\u011b neust\u00e1le pt\u00e1. Nezapomn\u011bla na tebe.“<\/p>\n<\/div>\n
„Vyh\u00fdb\u00e1\u0161 se m\u00e9 odpov\u011bdi. Stalo se snad matce n\u011bco?“<\/p>\n<\/div>\n
„Je v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00e1, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji. L\u00e9ka\u0159i j\u00ed nemohou pomoci.“ <\/p>\n<\/div>\n
Nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u00ed  do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou. „Mus\u00edm ji vid\u011bt.“<\/p>\n<\/div>\n
„To nejde,“ zavrt\u00edm hlavou, „nem\u016f\u017ee\u0161 opustit \u00fazem\u00ed m\u011bsta, K\u00f4ji. Je mi to l\u00edto,“ za\u0161ept\u00e1m, a p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 obavy, kter\u00e9 zaplavuj\u00ed mou mysl, si p\u0159ivinu jeho t\u011blo do n\u00e1ru\u010de. „Je mi to l\u00edto, mali\u010dk\u00fd,“ \u0161ept\u00e1m do jeho vlas\u016f a pevn\u00fdm stiskem se sna\u017e\u00edm tlumit vzlyky, je\u017e ot\u0159\u00e1saj\u00ed jeho t\u011blem.  <\/div>\n
„Je- je to m\u00e1 matka.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, K\u00f4ji, ale-„<\/p>\n<\/div>\n
„Nejmenuji se K\u00f4ji.“ <\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b zamrk\u00e1m. „Co jsi \u0159\u00edkal?“<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e9 jm\u00e9no nen\u00ed K\u00f4ji. Nebo je, ale\u2026 odmali\u010dka mi rodi\u010de, i m\u00e1 mal\u00e1 Yu, \u0159\u00edkali Bill.“<\/p>\n<\/div>\n
„Bill,“ zopakuji po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch ticha a zad\u00edv\u00e1m se mu do obli\u010deje. Slzy, je\u017e st\u00e9kaj\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch, na mne p\u016fsob\u00ed jako tis\u00edce mal\u00fdch jehli\u010dek, kter\u00e9 se mi zabod\u00e1vaj\u00ed do srdce. M\u016fj mali\u010dk\u00fd nesm\u00ed plakat.<\/div>\n
Palcem jemn\u011b set\u0159u p\u00e1r slz a rty p\u0159itisknu ke koutku jeho rt\u016f. Jemn\u011b s nimi pohybuji proti jeho tv\u00e1\u0159i, sl\u00edb\u00e1v\u00e1m kapky jeho utrpen\u00ed.  <\/div>\n
„Maminka v\u017edy \u0159\u00edkala, \u017ee m\u00e9 jm\u00e9no m\u00e1m po d\u011bde\u010dkovi, jen\u017e poch\u00e1zel z Evropy,“ \u0161ept\u00e1 ti\u0161e a choul\u00ed sv\u00e9 bezbrann\u00e9 t\u011blo proti m\u00e9mu. „V\u017edy jsem m\u011bl sv\u00e9 jm\u00e9no r\u00e1d,“ vzlykne a jeho prsty siln\u011b stisknou l\u00e1tku m\u00e9ho no\u010dn\u00edho \u00faboru.  <\/div>\n
P\u0159ivinu jej k sob\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji, a kdy\u017e mi zabo\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159 mezi rameno a krk, zhluboka se nadechnu jemn\u00e9 v\u016fn\u011b jeho vlas\u016f.  <\/div>\n
„Je to kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no, m\u016fj K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvne a nech\u00e1v\u00e1  sv\u00e9 slzy n\u011bm\u011b sm\u00e1\u010det mou k\u016f\u017ei. Ani jeden z n\u00e1s se neh\u00fdbe, jen jeho drobn\u00e9 t\u011blo se ot\u0159\u00e1s\u00e1 tich\u00fdmi vzlyky a chladem, jen\u017e stoup\u00e1 od okna.<\/div>\n
Ani\u017e bych jej na chvilku pustil ze sv\u00e9ho objet\u00ed, pomalu se postav\u00edm na nohy a jeho t\u011blo vezmu do n\u00e1ru\u010de. Je tak lehounk\u00fd! P\u00e1r kroky s n\u00edm p\u0159ejdu ke sv\u00e9 posteli, kde jej ulo\u017e\u00edm mezi tepl\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky.  <\/div>\n
„Tomi?“ za\u0161ept\u00e1 zmaten\u011b. Jeho velk\u00e9 o\u010di se vystra\u0161en\u011b vp\u00edjej\u00ed do t\u011bch m\u00fdch. Nepatrn\u011b se pousm\u011bji a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Dnes bude\u0161 sp\u00e1t tady, m\u016fj mal\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a ukazov\u00e1\u010dkem, p\u0159ilo\u017een\u00fdm proti jeho rt\u016fm, jej uti\u0161\u00edm. „Nic nenam\u00edtej. Leda bys necht\u011bl z\u016fstat dnes se mnou?“ vyslov\u00edm ti\u0161e svou ot\u00e1zku a tentokr\u00e1t jsem to j\u00e1, kdo klop\u00ed pla\u0161e pohled k zemi. Boj\u00edm se jeho odpov\u011bdi. M\u016fj mali\u010dk\u00fd je mi jednou velkou z\u00e1hadou, nevyzn\u00e1m se v n\u011bm, nev\u00edm, co chce.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho prsty se zlehka dotknou m\u00e9 dlan\u011b, na\u010de\u017e mne jemn\u011b zatahaj\u00ed a propletou se s m\u00fdmi prsty.<\/div>\n
Zvednu k n\u011bmu pohled; jeho tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed vlhk\u00e9 cesti\u010dky po slz\u00e1ch a jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Usm\u011bji se zp\u011bt a lehnu si vedle n\u011bj. Ob\u011b na\u0161e t\u011bla bezpe\u010dn\u011b p\u0159ekryji a p\u0159itisknu si jeho drobn\u00e9, proti tomu sv\u00e9mu.  <\/div>\n
„Spi sladce, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji, m\u016fj Bille.“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho dech mn\u011b za\u0161imr\u00e1  na krku, kdy\u017e se n\u00e1hle zasm\u011bje.  <\/div>\n
„Copak?“ zept\u00e1m se tak\u00e9 se sm\u00edchem na pokraji, a odhrnu mu vlasy z \u010dela.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem tv\u016fj,“ za\u0161ept\u00e1 a do jeho o\u010d\u00ed se pomali\u010dku vracej\u00ed jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 na nich tak miluji. Zasm\u011bji se a v\u011bnuji mu lehk\u00e9 pol\u00edben\u00ed na \u0161pi\u010dku nosu.  <\/div>\n
„Jen m\u016fj.“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho hlava jako by pasovala p\u0159esn\u011b na m\u00e9 rameno. Jeho t\u011blo jako by bylo stvo\u0159eno tak, aby zapadalo do m\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jako bychom byly dva d\u00edlky ze hry Mahjong, kter\u00e9 k sob\u011b odjak\u017eiva pat\u0159ily, cel\u00fd \u017eivot se hledaly a teprve nyn\u00ed mohou poklidn\u011b spo\u010dinout jeden vedle druh\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, co se mnou tenhle mali\u010dk\u00fd  ud\u011blal, ale jist\u011b zm\u011bnil m\u016fj \u017eivot. Dal mi nov\u00fd  smysl byt\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt jsem si p\u0159ivinul jeho t\u011blo t\u011bsn\u011bji k tomu sv\u00e9mu, a nadechnul se t\u00e9 nejslad\u0161\u00ed v\u016fn\u011b ze v\u0161ech. Dnes bude m\u016fj sp\u00e1nek poklidn\u00fd, st\u0159e\u017een\u00fd jeho h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-mori! \u0158ekni mi, kde se nach\u00e1z\u00ed tv\u00e1 mysl, chlap\u010de!“ <\/p>\n<\/div>\n
Polekan\u011b sebou cuknu, kdy\u017e je m\u00e9 sn\u011bn\u00ed o m\u00e9m mali\u010dk\u00e9m naru\u0161eno p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane,“ sklon\u00edm automaticky hlavu p\u0159ed c\u00edsa\u0159em, „omlouv\u00e1m se, zamyslel jsem se.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, T’chi-moro, toho jsme si v\u0161ichni v\u0161imli,“ odv\u011bt\u00ed mi a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se rozhl\u00e9dne kolem. V\u0161ichni, je\u017e s n\u00e1mi sed\u00ed u stolu, se na mn\u011b zad\u00edvaj\u00ed a na rtech jim hraje pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv. „Bylo to, \u010d\u00edm se tv\u00e1 mysl zab\u00fdvala, kr\u00e1sn\u00e9, T’chi-moro?“<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b na n\u011bj zamrk\u00e1m. „M\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Jung-le se zvu\u010dn\u011b rozesm\u011bje, a s n\u00edm i nejmlad\u0161\u00ed d\u011bti u stolu.  <\/div>\n
„M\u011bl jsi tak l\u00edbezn\u00fd v\u00fdraz,“  \u0161\u0165ouchne do mne Mei Ying a potuteln\u011b se na mn\u011b usm\u00edv\u00e1.  <\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak mi rudnou tv\u00e1\u0159e studem, \u017ee jsem byl p\u0159ichycen. Nemohu v\u0161ak za to, \u017ee m\u00e1 mysl co vte\u0159inku odb\u00edh\u00e1 k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, jeho\u017e teplo je\u0161t\u011b st\u00e1le c\u00edt\u00edm proti sv\u00e9mu t\u011blu. Dne\u0161n\u00ed noc byla tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech, kter\u00e9 jsem v pal\u00e1ci za\u017eil. K\u00f4jiho lehk\u00fd dech mne prov\u00e1zel cel\u00fdm sp\u00e1nkem, a byl pro mne hudbou ze v\u0161ech nejmilej\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“ Op\u011bt jen pokorn\u011b sklop\u00edm hlavu a za\u010dnu se v\u011bnovat sv\u00e9mu ob\u011bdu. Kolem stolu je\u0161t\u011b chv\u00edli panuje vesel\u00e1 atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 je naru\u0161ena p\u0159\u00edchodem c\u00edsa\u0159ova osobn\u00edho r\u00e1dce. Nemohu zabr\u00e1nit sv\u00fdm o\u010d\u00edm, aby st\u00e1le neputovaly k jejich v\u00e1\u017en\u00fdm tv\u00e1\u0159\u00edm, kdy\u017e n\u011bco v rychlosti a \u0161eptem \u0159e\u0161\u00ed.  <\/div>\n
N\u011bco se stalo. N\u011bco \u0161patn\u00e9ho se stalo.  <\/div>\n
„Omluvte mne!“ V m\u017eiku je c\u00edsa\u0159 pry\u010d z m\u00edstnosti, a nikdo nic nech\u00e1pe.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Akor\u00e1t jsem se chystal na odpoledn\u00ed proch\u00e1zku po zahrad\u00e1ch, kdy\u017e se dve\u0159e m\u00e9ho pokoje odsunuly. Kdy\u017e jsem k nim zvedl pohled, st\u00e1l mezi nimi Shan Sa, c\u00edsa\u0159\u016fv r\u00e1dce.  <\/div>\n
„M\u016fj pane,“ poklon\u00ed se kr\u00e1tce s rukama spojen\u00fdma p\u0159ed hrud\u00ed. „Jeho V\u00fdsost, c\u00edsa\u0159 Jung-le si v\u00e1s \u017e\u00e1d\u00e1 vid\u011bt.“<\/p>\n<\/div>\n
Udiven\u011b zamrk\u00e1m. M\u00e1  to snad n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, co se stalo p\u0159i ob\u011bd\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvnu a ml\u010dky jej n\u00e1sleduji do c\u00edsa\u0159ovy osobn\u00ed knihovny, kde v\u017edy p\u0159ij\u00edm\u00e1  soukrom\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. P\u0159ed mohutn\u00fdmi dve\u0159mi m\u011b Shan Sa opust\u00ed se slovy, \u017ee jeho zde ji\u017e nen\u00ed pot\u0159eba. Jen se za n\u00edm, s hrdlem sta\u017een\u00fdm \u00fazkost\u00ed, je\u0161t\u011b chvili\u010dku d\u00edv\u00e1m, ale nakonec popojdu p\u00e1r krok\u016f a ti\u0161e proklouznu za z\u00e1v\u011bs, kter\u00fd mne propust\u00ed do tajn\u00e9 chodby, vedouc\u00ed p\u0159\u00edmo k c\u00edsa\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-moro,“ pozdrav\u00ed mn\u011b hned, jakmile mne spat\u0159\u00ed. „Usa\u010f se, mus\u00edme si promluvit.“<\/p>\n<\/div>\n
Nasucho polknu a dojdu a\u017e  p\u0159ed n\u011bj, kde ukleknu na mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek. Jeho tv\u00e1\u0159 nen\u00ed  v\u016fbec p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e1 a \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011bl je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami, jako by ani nikdy neexistoval.<\/p>\n<\/div>\n
Co mne \u010dek\u00e1?<\/p>\n<\/div>\n
* w\u00fa  ch\u00ec („m\u00e1 l\u00e1sko“)<\/em><\/div>\n
** erhu (\u010d\u00ednsk\u00e9  dvoustrunn\u00e9 housle)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom „K\u00f4ji?“ \u0160ust\u011bn\u00ed, je\u017e vyd\u00e1valy p\u0159ikr\u00fdvky, kter\u00e9 mi mali\u010dk\u00fd nat\u0159ep\u00e1val, ustalo. Nepatrn\u011b ke mn\u011b nato\u010dil hlavu, a p\u0159es rameno p\u0159ik\u00fdvnul na znamen\u00ed, \u017ee mne sly\u0161\u00ed. Pousm\u00e1l jsem se. „Cht\u011bl bys sly\u0161et novinky ze sv\u00e9ho domova?“ zeptal jsem se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10070","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10070","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10070"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10070\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10070"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10070"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10070"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}