{"id":10071,"date":"2010-11-27T16:30:00","date_gmt":"2010-11-27T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10046"},"modified":"2010-11-27T16:30:00","modified_gmt":"2010-11-27T15:30:00","slug":"love-death-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/27\/love-death-30\/","title":{"rendered":"Love & Death 30."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159edem zdrav\u00edm v\u0161echny \u010dten\u00e1\u0159ky a chci moc pod\u011bkovat za v\u0161echny va\u0161e kr\u00e1sn\u00e9  koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 mi pod d\u00edly p\u00ed\u0161ete, ani nev\u00edte, jakou mi t\u00edm d\u011bl\u00e1te radost \ud83d\ude09 Jste fakt \u00fa\u017easn\u00e9 a j\u00e1 jsem v\u00e1m za to moc vd\u011b\u010dn\u00e1. <\/em><\/div>\n
Tento d\u00edl pro m\u011b  znamen\u00e1 hodn\u011b, t\u011b\u0161ila jsem se na n\u011bj u\u017e od \u00fapln\u00e9ho za\u010d\u00e1tku pov\u00eddky a je\u0161t\u011b dlouho p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem pov\u00eddku v\u016fbec za\u010dala ps\u00e1t. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee ho mus\u00edm ud\u011blat kr\u00e1sn\u00fdm a zalo\u017eit ho na citech tak, aby kr\u00e1sn\u00fd doopravdy byl. Jako jeho n\u00e1zev jsem pou\u017eila kr\u00e1tk\u00fd text z p\u00edsni\u010dky Love & Death, kterou ur\u010dit\u011b v\u0161echny zn\u00e1te, a kter\u00fd d\u011bj v d\u00edle n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem vyjad\u0159uje. Jak\u00fdm, to u\u017e nech\u00e1m na v\u00e1s. Ob\u010das budou m\u00edt d\u00edly n\u00e1zev podle n\u011bkter\u00fdch \u00faryvk\u016f… \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9  po\u010dten\u00ed a jsem zv\u011bdav\u00e1  na va\u0161e odezvy. Douf\u00e1m, \u017ee  \u010dten\u00ed tohoto d\u00edlu v\u00e1s bude bavit alespo\u0148 tro\u0161ku tak, jako m\u011b bavilo jej ps\u00e1t \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Va\u0161e R. xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
You are with me, I am with you, always…<\/strong>  <\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu pozvednu sv\u016fj a\u017e  dote\u010f sklopen\u00fd pohled a jen nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu u prahu dve\u0159\u00ed. Rozt\u0159esen\u011b se nadechnu, pevn\u011b stisknu kliku v dlani… a jen pomalu vejdu dovnit\u0159.  <\/div>\n
Ti\u0161e vstoup\u00edm do nezvykle tich\u00e9, tmav\u00e9 m\u00edstnosti a pomalu se pust\u00edm kliky, kterou jsem a\u017e dosud sv\u00edral v prstech. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m… a kdy\u017e  si m\u00e9 o\u010di kone\u010dn\u011b zvyknou na \u0161ero, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed  se v\u0161ude kolem m\u011b, kone\u010dn\u011b se rozhl\u00e9dnu po cel\u00e9m pokoji.<\/div>\n
Pozorn\u011b se zad\u00edv\u00e1m na pohled p\u0159ede mnou… a kdy\u017e se m\u00fdm zmaten\u00fdm o\u010d\u00edm naskytne tmav\u00fd obrys postavy, r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se v tom neproniknuteln\u00e9m  \u0161eru, jen polekan\u011b ustoup\u00edm o krok zp\u011bt. Sed\u00ed v k\u0159esle, t\u00e9m\u011b\u0159 bez hnut\u00ed a jeho pohled se bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed up\u00edr\u00e1 st\u00e1le k jednomu m\u00edstu p\u0159ed sebou. Vypad\u00e1, jako by ani nezaznamenal moji p\u0159\u00edtomnost tady. Jako by byl \u00fapln\u011b mrtv\u00fd.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bille,“ ti\u0161e vyslov\u00edm jeho jm\u00e9no a jen nesm\u011ble p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b. Nem\u00e1m odvahu na nic… dokonce ani na to, j\u00edt k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee postava sed\u00edc\u00ed v k\u0159esle a jen ti\u0161e z\u00edraj\u00edc\u00ed do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, je opravdu on. Nechci tomu v\u011b\u0159it. Chci se oto\u010dit a ut\u00e9ct, j\u00edt odsud pry\u010d… a vzbudit se s t\u00edm, \u017ee to byla jen o\u0161kliv\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra. Nic, co by se podobalo skute\u010dnosti…  <\/div>\n
Nev\u011bdomky pot\u0159esu hlavou a nadobro tak z n\u00ed vy\u017eenu my\u0161lenky na \u00fat\u011bk. M\u00edsto toho jen pomalu vzhl\u00e9dnu ke stvo\u0159en\u00ed, je\u017e sed\u00ed jen kousek ode m\u011b. I v tom \u0161eru v\u0161ak mohu rozpoznat, \u017ee jej moje p\u0159\u00edtomnost tady m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapila. Jeho p\u0159ekvapen\u00edm pootev\u0159en\u00e9 rty a lehk\u00e9 zat\u0159epot\u00e1n\u00ed dlouh\u00fdch \u0159as, jsou mi jasn\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee m\u011b tu nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sm\u00edm j\u00edt d\u00e1l? P\u0159i\u0161el jsem za tebou,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha, je\u017e se kolem n\u00e1s rozprost\u00edr\u00e1, a v duchu si dod\u00e1m trochu odvahy. Pozorn\u011b sleduji jeho neh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se rty, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc alespo\u0148 malou odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mi v\u0161ak nedost\u00e1v\u00e1. St\u00e1le bez hnut\u00ed sed\u00ed v k\u0159esle a st\u0159edem jeho pozornosti je jen jedin\u00fd bod p\u0159ed sebou. Netu\u0161\u00edm, co se mu pr\u00e1v\u011b hon\u00ed v hlav\u011b, pt\u00e1t se jej v\u0161ak znova nechci, a ani nebudu. Ml\u010den\u00ed znamen\u00e1 souhlas, alespo\u0148 pro m\u011b. Nechci odej\u00edt, ne te\u010f, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b sesb\u00edral posledn\u00ed zbytky m\u00e9 odvahy a p\u0159i\u0161el jsem za n\u00edm. Bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se oto\u010d\u00edm a zav\u0159u za sebou pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, to posledn\u00ed, co mi d\u00e1valo \u0161anci k zbab\u011bl\u00e9mu \u00fat\u011bku.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu se oto\u010d\u00edm zp\u011bt do pokoje a pozorn\u011bji se rozhl\u00e9dnu kolem sebe. V\u0161ude tu panuje hust\u00e9, neproniknuteln\u00e9 \u0161ero, pomalu se m\u011bn\u00edc\u00ed v tmu. Jen u okna se leskne posledn\u00ed denn\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 se s p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm ve\u010derem postupn\u011b ztr\u00e1c\u00ed. Pokoj je temn\u00fd a ponur\u00fd, jako by se z n\u011bj vytratila ve\u0161ker\u00e1 radost a \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 jej d\u011blalo v\u017edycky tolik kr\u00e1sn\u00fdm. Jako by z n\u011bj nadobro ode\u0161lo slunce, sm\u00edch… a to p\u0159\u00edjemn\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 teplo, kter\u00e9 jsem poc\u00edtil v\u017edy, kdy\u017e jsem sem ve\u0161el. Proto jsem toto m\u00edsto tolik miloval… dokonce je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e m\u016fj vlastn\u00ed pokoj. Nejv\u00edc \u010dasu jsem str\u00e1vil tady, v tom p\u0159\u00edjemn\u00e9m teple, s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, s radost\u00ed ve sv\u00e9m d\u011btsk\u00e9m srdci… a s osobou, kterou jsem m\u011bl nadev\u0161e r\u00e1d.<\/div>\n
\n<\/div>\n
A te\u010f… Zbyly tu jen pouh\u00e9  \u010dty\u0159i st\u011bny, velk\u00e9 okno, pokryt\u00e9 studen\u00fdmi kapkami de\u0161t\u011b, studen\u00fd chlad a hust\u00e1 \u010dern\u00e1 tma. Nez\u016fstalo tu nic, co jsem jako mal\u00fd tolik miloval. Dokonce i sm\u00edch, kter\u00fd v\u017edy doprov\u00e1zel ten m\u016fj, a kter\u00e9mu jsem poka\u017ed\u00e9 r\u00e1d naslouchal, se nadobro vytratil n\u011bkam pry\u010d. Z\u016fstalo po n\u011bm jen n\u011bm\u00e9 ticho, pr\u00e1zdnota a smutek, m\u00eds\u00edc\u00ed se v t\u00e9to temn\u00e9, ponur\u00e9 m\u00edstnosti.  <\/div>\n
A uprost\u0159ed toho v\u0161eho jsem jej nechal \u00fapln\u011b samotn\u00e9ho. Zbab\u011ble jsem se tomu vyh\u00fdbal a oddaloval okam\u017eik, kdy za n\u00edm p\u0159ijdu. Nechal jsem jej tu \u00fapln\u011b  samotn\u00e9ho a v duchu si jen naivn\u011b myslel, \u017ee se mo\u017en\u00e1 v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed samo, \u017ee je je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy na to, abych za n\u00edm \u0161el. A on… on se tu zat\u00edm tr\u00e1pil \u00fapln\u011b s\u00e1m, bez nikoho, kdo by jej alespo\u0148 vyslechnul, pohladil nebo obejmul. Jak jsem to jen mohl dopustit?  <\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e vydechnu a pozvednu svou sklopenou tv\u00e1\u0159, d\u00edvaj\u00edc se op\u011bt p\u0159ed sebe. Do o\u010d\u00ed se mi vkradou slzy hned, jakmile se m\u016fj pohled zastav\u00ed na tom mal\u00e9m klub\u00ed\u010dku, choul\u00edc\u00edm se v k\u0159esle. Tohle, \u017ee je m\u016fj br\u00e1\u0161ka? To tich\u00e9, zamlkl\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, d\u00edvaj\u00edc\u00ed se n\u011bkam do pr\u00e1zdna? Ne, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Nesm\u00ed to b\u00fdt pravda…  <\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechnu a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f rychle set\u0159u prvn\u00ed slzy, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed  po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Osm\u011bl\u00edm se, tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky popojdu bl\u00ed\u017e k oknu… a jen ti\u0161e se posad\u00edm p\u0159ed sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. Nechci ho nijak vylekat, proto jen z\u016fstanu v bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u016fstanu tu te\u010f  chv\u00edli s tebou, Bille. V\u00edm, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 kdykoli vyhodit, ale… p\u0159i\u0161el jsem, proto\u017ee ti chci \u0159\u00edct n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ za\u010dnu opatrn\u011b a \u0161eptem tak protnu ticho panuj\u00edc\u00ed mezi n\u00e1mi. Zhluboka se nadechnu… a jen pomalu vzhl\u00e9dnu k jeho tv\u00e1\u0159i, na kterou te\u010f dopad\u00e1 posledn\u00ed denn\u00ed sv\u011btlo.  <\/div>\n
Jeho ple\u0165 je st\u00e1le b\u00edl\u00e1, dokonce je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Jeho vlasy u\u017e  d\u00e1vno netvo\u0159\u00ed tolik p\u016fvabnou, \u010dernou vlnu, ba naopak. Te\u010f  jsou rozcuchan\u00e9 na v\u0161echny strany a m\u00edrn\u011b za\u0161modrchan\u00e9. Na jeho tv\u00e1\u0159i se nenach\u00e1z\u00ed jedin\u00e1 stopa po l\u00ed\u010didlech, kter\u00e1 tolik miloval. Te\u010f se na n\u00ed zra\u010d\u00ed jen bolest, smutek a tr\u00e1pen\u00ed, je\u017e m\u011b uhod\u00ed do o\u010d\u00ed hned, jakmile se jen pozorn\u011bji zad\u00edv\u00e1m do Billova obli\u010deje. Jeho pr\u00e1zdn\u00fd, slep\u00fd pohled se up\u00edr\u00e1 n\u011bkam mimo m\u011b… ani to m\u011b v\u0161ak nedok\u00e1\u017ee odradit od m\u00e9ho rozhodnut\u00ed. Te\u010f, kdy\u017e u\u017e jsem tady, nenech\u00e1m se zastra\u0161it a odradit u\u017e ni\u010d\u00edm. Nikdy.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b si promnu ruce a op\u011bt se zad\u00edv\u00e1m na Billa p\u0159ed sebou. Tu\u0161\u00edm, \u010d\u00edm bych m\u011bl asi za\u010d\u00edt… p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom tolikr\u00e1t, cel\u00e9 dva dny, co jsem sb\u00edral odvahu sem j\u00edt.<\/div>\n
„V\u00edm o v\u0161em, co se stalo, Bille. O cel\u00e9 t\u00e9 nehod\u011b. V\u00edm, co si mysl\u00ed\u0161 a… a jak se asi te\u010f c\u00edt\u00ed\u0161. A tak\u00e9 v\u00edm, co bys mi pr\u00e1v\u011b  cht\u011bl \u0159\u00edct,“ odv\u011bt\u00edm a nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit mal\u00fd  \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se mi s pohledem na Billa p\u0159ed sebou vkr\u00e1d\u00e1 na rty. Jeho pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta mi nazna\u010duj\u00ed, jako by se cht\u011bl ohradit a vyvr\u00e1tit mi m\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, m\u00e1 posledn\u00ed slova v\u0161ak nejsp\u00ed\u0161 nadobro zastav\u00ed p\u0159\u00edval toho, co na m\u011b cht\u011bl v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch vychrlit. Usm\u011bji se, pokra\u010duji v\u0161ak d\u00e1l.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, nem\u016f\u017eu to v\u011bd\u011bt ani z poloviny tak dob\u0159e jako ty. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, jak\u00e9 to mus\u00ed pro tebe b\u00fdt, to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. To nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt nikdo, jenom ty. Ale j\u00e1 to c\u00edt\u00edm, Bille. C\u00edt\u00edm to, co se v tob\u011b odehr\u00e1v\u00e1, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 a jak se proti tomu v\u0161emu c\u00edt\u00ed\u0161. C\u00edt\u00edm to, co ty, v\u017edy\u0165 jsem tv\u00e9 dvoj\u010de, pamatuje\u0161? V\u00edm, jak\u00e9 jsou tv\u00e9 pocity proti v\u0161emu, co se stalo. A to je ten d\u016fvod, pro\u010d jsem sem p\u0159i\u0161el,“ odv\u011bt\u00edm a jen ti\u0161e se odml\u010d\u00edm, st\u00e1le vzhl\u00ed\u017eej\u00edc k Billovi p\u0159ed sebou. Nejev\u00ed zn\u00e1mky ni\u010deho, jeho pohled se t\u00e9m\u011b\u0159 bez hnut\u00ed up\u00edr\u00e1 st\u00e1le na stejn\u00e9 m\u00edsto… p\u0159esto v\u0161ak v\u00edm, \u017ee m\u011b poslouch\u00e1. C\u00edt\u00edm to. Nikdo… nikdo nezn\u00e1 m\u00e9ho br\u00e1\u0161ku l\u00edp, ne\u017e j\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsme byli mal\u00ed. Pom\u00e1hali jsme si \u00fapln\u011b ve v\u0161em a v\u017edycky jsme tu byli pro toho druh\u00e9ho. Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na to, kdy\u017e n\u00e1m bylo p\u011bt, a v\u0161echny d\u011bti ve \u0161kolce, v\u010detn\u011b tebe, dostaly hore\u010dku? Tenkr\u00e1t jsem za tebou po\u0159\u00e1d chodil, i kdy\u017e mi to mamka zakazovala, a bylo mi \u00fapln\u011b fuk, jestli se od tebe nakaz\u00edm nebo ne. Sp\u00e1vali jsme spolu v t\u00e9 mal\u00e9 post\u00fdlce s medv\u00eddkama a j\u00e1 ti ka\u017ed\u00fd ve\u010der vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjakou poh\u00e1dku, kterou jsem vymyslel jen pro tebe. Nau\u010dil jsem se od mamky d\u011blat \u010daj a potom jsem ti ho po\u0159\u00e1d va\u0159il, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Ten sladk\u00fd, jahodov\u00fd, se spoustou cukru, kter\u00fd jsem v\u017edycky potajmu vzal z cuk\u0159enky.  <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e n\u00e1m bylo dev\u011bt, pamatuji si, \u017ee jsem byl u ta\u0165ky, kdy\u017e mamka volala, \u017ee jsi v nemocnici kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu p\u00edchnut\u00ed hmyzem. Ani jsem ne\u010dekal na t\u00e1tu, a\u017e dooprav\u00ed auto a nastartuje, ut\u00edkal jsem za tebou celou cestu do nemocnice. Stra\u0161n\u011b moc jsem se b\u00e1l, \u017ee jsi mi um\u0159el. A kdy\u017e jsem potom vb\u011bhnul do tv\u00e9ho pokoje a ty ses na m\u011b usm\u00edval, rozbre\u010del jsem se \u0161t\u011bst\u00edm, \u017ee t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00e1m. Tenkr\u00e1t jsem se poh\u00e1dal se sestrou, abych sm\u011bl s tebou z\u016fstat do r\u00e1na, ne\u017e t\u011b pust\u00ed, v\u016fbec jsem necht\u011bl j\u00edt dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
A nebo tenkr\u00e1t, kdy\u017e  jsme hr\u00e1li doma na hon\u011bnou a ty jsi spadl, zlomil si nohu a vyrazil posledn\u00ed ml\u00e9\u010dn\u00fd zoubek, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Nosil jsem ti j\u00eddlo a sladkosti a\u017e do postele, foukal ti na no\u017eku a po\u0159\u00e1d ti n\u011bco pov\u00eddal, aby ti nebylo smutno. Tenkr\u00e1t jsi m\u011bl toho m\u00e9ho v\u011b\u010dn\u00e9ho pov\u00edd\u00e1n\u00ed o letadlech tak moc, \u017ee sis schoval hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a zacpal si u\u0161i,“ zamrk\u00e1m do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta p\u0159ed sebou a podv\u011bdom\u011b se pousm\u011bji nad tou kr\u00e1snou vzpom\u00ednkou z d\u011btstv\u00ed. Nikdy n\u00e1m nebylo kr\u00e1sn\u011bji, nikdy jsme nebyli \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tehdy. Nepot\u0159ebovali jsme sv\u011bt dosp\u011bl\u00fdch a nikoho kolem sebe. Sta\u010dilo m\u00edt jen toho druh\u00e9ho a v\u011bd\u011bt, \u017ee je tu pro n\u00e1s kdykoli.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale p\u0159es to v\u0161echno, jak moc jsme byli mal\u00ed, jsme to zvl\u00e1dli, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? A zvl\u00e1dli jsme to pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee jsme byli spolu,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha… a kone\u010dn\u011b pozvednu sv\u016fj pohled k Billovi, st\u00e1le sed\u00edc\u00edmu p\u0159ede mnou. Zd\u00e1 se mi to… nebo v t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch opravdu vid\u00edm t\u0159pytit se slzy?  <\/div>\n
„J\u00e1 jsem sem dnes nep\u0159i\u0161el proto, abych t\u011b litoval, Bille. Abych t\u011b ut\u011b\u0161oval a \u0159\u00edkal si kdyby<\/em>. Na to u\u017e je te\u010f p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b,“ zavrt\u00edm hlavou a ti\u0161e pokra\u010duji d\u00e1l. „P\u0159i\u0161el jsem proto, abych ti pomohl. Proto, aby ses s t\u00edm dok\u00e1zal vyrovnat. Proto, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee na to nejsi s\u00e1m a nikdy nebude\u0161. Proto jsem sem za tebou p\u0159i\u0161el, proto tu sed\u00edm a \u0159\u00edk\u00e1m ti tohle v\u0161echno. Proto, \u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m a jen pomalu vezmu jednu jeho dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9 a zlehka ji pohlad\u00edm… dokud se mi prudce nevy\u0161kubne.<\/div>\n
<\/div>\n
Povzdechnu si a zad\u00edv\u00e1m se do Billovy tv\u00e1\u0159e. Ani v nejmen\u0161\u00edm nedok\u00e1\u017eu odhadnout v\u00fdraz, zra\u010d\u00edc\u00ed se v n\u00ed, jeho ruce, polo\u017een\u00e9 co nejd\u00e1l od t\u011bch m\u00fdch, jsou mi v\u0161ak jasnou odpov\u011bd\u00ed. P\u0159eci jen se v\u0161ak nechci vzd\u00e1t tak snadno. Budu bojovat, a\u0165 u\u017e se to Billovi l\u00edb\u00ed nebo ne.  <\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee si te\u010f  nejsp\u00ed\u0161 \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee \u017eivot skon\u010dil a nic u\u017e nem\u00e1 smysl, a j\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu. V\u00edm, \u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e je pro tebe v\u0161echno ztracen\u00e9… ale j\u00e1 ti chci dok\u00e1zat, \u017ee nen\u00ed a nikdy nebude. Nechci t\u011b jen litovat, ut\u011b\u0161ovat a \u0159\u00edkat si, jak\u00e9 by to bylo, kdyby se nic z toho nestalo. Nechci t\u00edmhle ztr\u00e1cet \u010das, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee se t\u00edm nic nevy\u0159e\u0161\u00ed, ba naopak. Chci ti pomoci a ne jen sed\u011bt na zadku a zbyte\u010dn\u011b se zab\u00fdvat t\u00edm, co se nemuselo st\u00e1t,“ odv\u011bt\u00edm a nev\u011bdomky tak zv\u00fd\u0161\u00edm sv\u016fj hlas. Znova se zad\u00edv\u00e1m p\u0159ed sebe… a nespou\u0161t\u00edm o\u010di z Billovy strhan\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Copak se mohu d\u00edvat na to, jak se uzav\u00edr\u00e1 p\u0159ed sv\u011btem a s nik\u00fdm nemluv\u00ed? Copak se mohu d\u00edvat na to, jak se v\u0161em a v\u0161emu vyh\u00fdb\u00e1 a dobrovoln\u011b ni\u010d\u00ed to posledn\u00ed, co mu zbylo? Nikdy bych si neodpustil, kdybych opravdu poslechl Caroline a nechal jej tu samotn\u00e9ho. U\u017e tak se toho zl\u00e9ho stalo v\u00edc ne\u017e dost… a j\u00e1 u\u017e tomu nechci jen ne\u010dinn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet. Kone\u010dn\u011b chci ud\u011blat to, co jsem m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno… od prvn\u00ed chv\u00edle, co se Bill probudil.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Nechci se d\u00edvat na to, jak se ni\u010d\u00ed\u0161, Bille. Chci zp\u00e1tky sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, toho, kter\u00fd se cel\u00fd den usm\u00edval na v\u0161echny kolem a zamra\u010dil se, jen kdy\u017e jsem mu ukradl jednu jeho sladkost. Toho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd mi d\u011blal sam\u00e9 naschv\u00e1ly a potom se mi sm\u00e1l v\u017edycky, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo m\u011b nap\u00e1lit. Br\u00e1\u0161ka, o kter\u00e9m jsem v\u011bd\u011bl v\u0161e, kter\u00fd mi sv\u011b\u0159oval v\u0161echna sv\u00e1 tajemstv\u00ed a naopak si pro sebe schov\u00e1val ta moje. Br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd byl pro m\u011b tou nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osobou na sv\u011bt\u011b. Nikdy m\u011b ani nenapadlo, \u017ee bych ho mohl ztratit a on by m\u011b tu nechal samotn\u00e9ho. V\u017edycky jsem v\u011b\u0159il v to, \u017ee tu spolu budeme nav\u017edy a mo\u017en\u00e1 proto jsem jej bral jako samoz\u0159ejmost. A a\u017e te\u010f, kdy\u017e ho nem\u00e1m, uv\u011bdomuji si, jak moc ho m\u00e1m r\u00e1d. Jak moc mi chyb\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m a nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit slzy ve sv\u00fdch o\u010d\u00edch. A ani nechci.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Spolu to zvl\u00e1dneme… pokud tedy bude\u0161 cht\u00edt,“ zad\u00edv\u00e1m se do jeho tv\u00e1\u0159e a jen s malou nad\u011bj\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1m jeho odpov\u011b\u010f. V\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee jej nem\u016f\u017eu do ni\u010deho nutit.<\/div>\n
Jeho pohled se na okam\u017eik odtrhne od m\u00edsta, kde a\u017e dosud spo\u010d\u00edval a nev\u011bdomky se up\u0159e p\u0159\u00edmo do toho m\u00e9ho, se kter\u00fdm k Billovi vzhl\u00ed\u017e\u00edm. M\u016f\u017eu v n\u011bm vid\u011bt bolest, pr\u00e1zdno… ale tak\u00e9 strach, m\u00eds\u00edc\u00ed se v t\u011bch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch, tolik podobn\u00fdch t\u011bm m\u00fdm. Kam se pod\u011bla ta kr\u00e1sn\u00e1 jiskra, z\u00e1\u0159e a \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 jsem v nich v\u00edd\u00e1val ka\u017ed\u00fd den? Nez\u016fstalo po n\u011bm ani pam\u00e1tky. Zbyl tu jen ten pr\u00e1zdn\u00fd pohled, nad kter\u00fdm se mi nitro sv\u00edr\u00e1 \u00fazkost\u00ed, a do m\u00fdch o\u010d\u00ed se op\u011bt hrnou slzy. Je to po\u0159\u00e1d tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee a\u010dkoli se d\u00edv\u00e1 na m\u011b, u\u017e nikdy m\u011b neuvid\u00ed. Nechci tomu nikdy uv\u011b\u0159it.  <\/div>\n
Ti\u0161e vydechnu a kr\u00e1tce zamrk\u00e1m, zah\u00e1n\u011bj\u00edc tak dal\u0161\u00ed slzy a my\u0161lenky, proud\u00edc\u00ed v m\u00e9 mysli. V\u00edm, \u017ee je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das odej\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pop\u0159em\u00fd\u0161lej pros\u00edm nad t\u00edm, co jsem ti \u0159ekl. A pros\u00edm… pamatuj si jedin\u00e9,“ naposled vzhl\u00e9dnu k jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm a pozorn\u011b se do nich zad\u00edv\u00e1m, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, \u017ee mi m\u016fj pohled nikdy nebudou moci oplatit. Ani to mi v\u0161ak nezabr\u00e1n\u00ed v tom, co chci \u0159\u00edct. V tomhle mi nem\u016f\u017ee zabr\u00e1nit v\u016fbec nic.  <\/div>\n
„V\u017edycky jsem tu pro tebe. A st\u00e1le budu, a\u0165 se stane cokoli. Chci, abys to v\u011bd\u011bl. Jsem st\u00e1le s tebou, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161ept\u00e1m a slab\u011b se pousm\u011bji. Pomalu vzt\u00e1hnu svou dla\u0148 a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jen nesm\u011ble pohlad\u00edm Billovu tv\u00e1\u0159. V\u00edm, \u017ee je te\u010f ur\u010dit\u011b tro\u0161ku zmaten\u00fd z toho, co jsem mu \u0159ekl… a pr\u00e1v\u011b proto chci odej\u00edt a nechat ho na chv\u00edli o samot\u011b. D\u00e1t mu \u010das, aby s\u00e1m v klidu pop\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co bude d\u00e1l. J\u00e1 si splnil to, co jsem splnit cht\u011bl, te\u010f u\u017e je jen \u0159ada na n\u011bm. Te\u010f j\u00e1 mus\u00edm po\u010dkat na jeho rozhodnut\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i a pomalu spust\u00edm svou dla\u0148 dol\u016f. Zvednu se ze sedu, postav\u00edm se na vratk\u00e9 nohy a jen pomalu zam\u00ed\u0159\u00edm zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm na chodbu…  <\/div>\n
„Tome,“ tich\u00e9, tichou\u010dk\u00e9  \u0161pitnut\u00ed se doline a\u017e k m\u00fdm u\u0161\u00edm a tichounce se rozezn\u00ed  v m\u00e9 mysli. M\u00e9 kroky se pomalu jako na povel zastav\u00ed  a j\u00e1 jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zbyst\u0159\u00edm u\u0161i a sv\u016fj sluch, jako bych se b\u00e1l, \u017ee se mi to jen zd\u00e1lo a m\u00e1 mysl blouzn\u00ed. A j\u00e1  se opravdu boj\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee to byl jen kr\u00e1sn\u00fd sen a j\u00e1 si te\u010f jen cokoli zbyte\u010dn\u011b namlouv\u00e1m. A p\u0159itom si v koutku du\u0161e tolik p\u0159eji, aby ten tich\u00fd hlas byl skute\u010dnost\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome… po\u010dkej…,“ chraplav\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00fd hlas protrhne ticho v pokoji… a j\u00e1 ji\u017e nev\u00e1h\u00e1m ani na okam\u017eik. Oto\u010d\u00edm se… a kdy\u017e je m\u00fdm p\u0159ekvapen\u00fdm o\u010d\u00edm odpov\u011bd\u00ed Bill, pomalu vst\u00e1vaj\u00edc\u00ed z k\u0159esla, rychle se k n\u011bmu vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Ano, br\u00e1\u0161ko, jsem tady… jsem tady,“ za\u0161ept\u00e1m a jen jemn\u011b mu nazna\u010d\u00edm, aby se posadil zp\u00e1tky do k\u0159esla. Mohl by si kv\u016fli mn\u011b ubl\u00ed\u017eit a to nechci. U\u017e nechci, aby se jakkoli tr\u00e1pil… u\u017e nikdy.  <\/div>\n
Pohlad\u00edm jej po ruce a opatrn\u011b  si jeho chladn\u00e9 dlan\u011b stul\u00edm do t\u011bch sv\u00fdch. P\u0159isunu se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu, opatrn\u011b jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i… a nato uc\u00edt\u00edm ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di to huben\u00e9, t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo. Vys\u00edlen\u011b se sesune do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de, rychle, b\u00e1zliv\u011b m\u011b obejme kolem krku a ti\u0161e se rozvzlyk\u00e1…<\/div>\n
\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel P\u0159edem zdrav\u00edm v\u0161echny \u010dten\u00e1\u0159ky a chci moc pod\u011bkovat za v\u0161echny va\u0161e kr\u00e1sn\u00e9  koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 mi pod d\u00edly p\u00ed\u0161ete, ani nev\u00edte, jakou mi t\u00edm d\u011bl\u00e1te radost \ud83d\ude09 Jste fakt \u00fa\u017easn\u00e9 a j\u00e1 jsem v\u00e1m za to moc vd\u011b\u010dn\u00e1.  Tento d\u00edl pro m\u011b  znamen\u00e1 hodn\u011b, t\u011b\u0161ila<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10071","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10071","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10071"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10071\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10071"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10071"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10071"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}