{"id":10087,"date":"2010-11-25T18:30:00","date_gmt":"2010-11-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10062"},"modified":"2010-11-25T18:30:00","modified_gmt":"2010-11-25T17:30:00","slug":"pain-of-love-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/25\/pain-of-love-6\/","title":{"rendered":"Pain of Love 6."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"455\"<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy se nec\u00edtil tak osam\u011ble, kdy\u017e vedle sebe nena\u0161el jeho. Poka\u017ed\u00e9, kdy se probudil a on tam nebyl, to bylo z d\u016fvodu, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159esp\u00e1vali v tourbuse nebo hotelu. Av\u0161ak kdy\u017e si dali pauzu a odjeli na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f, nikdy se neprobouzeli sami. V\u017edy m\u011bli ke komu se p\u0159itulit, s k\u00fdm strhnout pol\u0161t\u00e1\u0159ovou bitvu, nebo se s n\u00edm s mrzutou n\u00e1ladou rozh\u00e1dat kv\u016fli \u00fapln\u00e9 prkotin\u011b. Nyn\u00ed nastal den, kdy poprv\u00e9 poznal, co je to b\u00fdt s\u00e1m.<\/div>\n
Aby polevil v\u0161em t\u011bm pocit\u016fm, kter\u00e9 ho nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b sr\u00e1\u017eely na kolena, pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. I kdy\u017e se nec\u00edtil nijak unaven\u011b, b\u011bhem vte\u0159iny usnul. Za v\u00ed\u010dky se odehr\u00e1val film spojen\u00fd se vzpom\u00ednkou na obdob\u00ed, kdy jejich sl\u00e1va za\u010d\u00ednala. Barvit\u011b vid\u011bl Tom\u016fv usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se obli\u010dej, kdy\u017e se jej sna\u017eil set\u0159\u00e1st na zem.<\/p>\n<\/div>\n
Brat\u0159i Kaulitzovi se je\u0161t\u011b v poledne povalovali v rozv\u00e1len\u00fdch postel\u00edch p\u0159ira\u017een\u00fdch k sob\u011b. O deset minut star\u0161\u00ed dvoj\u010de se p\u0159evalovalo z boku na bok. U\u017e by nejrad\u011bji vstal a ut\u00edkal do kuchyn\u011b, kde by do sebe s nad\u0161en\u00edm nah\u00e1zel mamin\u010diny b\u00e1je\u010dn\u00e9 jahodov\u00e9 pala\u010dinky. Ale pohled na tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho bratra mu nedovoloval odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e vstane i on.<\/em><\/div>\n
„Bille, m\u00e1m hlad, nechce\u0161 se u\u017e vzbudit?“ nal\u00e9hal potichu na Billovu lehce pobledlou tv\u00e1\u0159 poklidn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed na zna\u010dn\u011b zmuchlan\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Odpov\u011b\u010f p\u0159i\u0161la ihned v podob\u011b odm\u00edtav\u00e9ho zamru\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n
„No tak, Bille! Je u\u017e skoro dvan\u00e1ct,“ promlouval d\u00e1l k nehybn\u00e9 figur\u00edn\u011b. Jemn\u011b zat\u0159\u00e1sl s jeho ramenem. Necht\u011bl jej budit, jeliko\u017e by byl zase cel\u00fd den zamra\u010den\u00fd, ale hlasit\u00e9 kru\u010den\u00ed v b\u0159i\u0161e ho p\u0159esto st\u00e1le pob\u00edzelo.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chvili\u010dku,“ zamumlal Bill do pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fdm si p\u0159ikryl hlavu. Zachumlal se do vyh\u0159\u00e1t\u00e9 pe\u0159iny, ani\u017e by ho n\u011bjak zaj\u00edmaly Tomovy prosby.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom n\u011bkolik pro n\u011bj zdlouhav\u00fdch minut jen sed\u011bl a \u010dekal, kdy jeho bratr vykoukne zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e. Av\u0161ak ne\u017e by rad\u0161i po\u010dkal je\u0161t\u011b o vte\u0159inu d\u00e9le, na\u0161tvan\u011b uchopil c\u00edp pe\u0159iny a zprudka strhl pe\u0159inu ze sp\u00edc\u00edho t\u011bla. Nyn\u00ed u\u017e Bill nez\u016fstal klidn\u011b le\u017eet. Vysko\u010dil, jako by do n\u011bj ude\u0159il hrom. Jeho hluboce z\u010dernal\u00e9 o\u010di se zabodly do o odst\u00edn sv\u011btlej\u0161\u00edch, pat\u0159\u00edc\u00edch jeho bratrovi.<\/em><\/div>\n
\n
Popadl pe\u0159inu za druh\u00fd roh a s popuzen\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem trhl k sob\u011b, ale Tom se jen tak nenechal zviklat. Dr\u017eel sv\u016fj kus pe\u0159iny tak siln\u011b, \u017ee mu ji Bill nemohl jen tak vyrvat z rukou. Tak se tam p\u0159etahovali dobr\u00fdch p\u00e1r minut. Mo\u017en\u00e1 by jim tahle rann\u00ed z\u00e1bava vydr\u017eela d\u00e9le, kdyby se za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi neozval zp\u011bv jejich maminky a o chv\u00edli pozd\u011bji jim nezaklepala na dve\u0159e a nedomlouvala jim, aby se u\u017e vyhrabali z postele a dorazili dol\u016f na ob\u011bd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy Tom popla\u0161en\u011b sto\u010dil pohled ke dve\u0159\u00edm, Bill vyu\u017eil situace a prudce zat\u00e1hl. N\u00e1hle v\u0161ak ztratil rovnov\u00e1hu a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil n\u011b\u010deho zachytit, upadl na zem. Sledoval jen kus utr\u017een\u00e9 l\u00e1tky v rukou bratra a ladn\u011b se na zem sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed sn\u011b\u017en\u00e9 pe\u0159\u00ed\u010dka. P\u00e1r mu jich p\u0159ist\u00e1lo ve vlasech, tak\u017ee r\u00e1zem vypadal jako ope\u0159en\u00e1 slepice, av\u0161ak jeho \u0161okovan\u00e9 dvoj\u010de na tom nebylo l\u00e9pe. Oba na sebe vypla\u0161en\u011b z\u00edrali.<\/em><\/div>\n
„Rychle, mus\u00edme to uklidit!“ vzpamatoval se jako prvn\u00ed Tom. Najednou zapomn\u011bl na jejich roztr\u017eku, divoce pob\u00edhal po pokoji a sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bjak\u00fd do\u010dasn\u00fd \u00fakryt pro spadan\u00e9 pe\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Vyhod\u00edme to z okna,“ napadlo Billa, kter\u00fd je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sed\u011bl na zemi s vykulen\u00fdma o\u010dima a ustra\u0161en\u00fdm pohledem.<\/em><\/div>\n
„A jak to vysv\u011btl\u00ed\u0161 mamce, ty chytrej?“ poklepal si Tom na \u010delo, nezapomn\u011bl tak\u00e9 na zvednut\u00ed o\u010d\u00ed v sloup.<\/em><\/div>\n
„No… m\u016f\u017eeme j\u00ed t\u0159eba \u0159\u00edct, \u017ee jsme v\u011btrali pe\u0159inu, pak se zvedl v\u00edtr a ona se prost\u011b roztrhla,“ pokr\u010dil Bill rameny, p\u0159i\u010dem\u017e sklopil pohled k zemi, proto\u017ee necht\u011bl vid\u011bt bratrovo dal\u0161\u00ed v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00e9 gesto. V tom v\u0161ak Tom popadl n\u00e1ru\u010d plnou pe\u0159\u00ed\u010dek. Spolu z okna s \u00fasm\u011bvem pozorovali, jak to sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 m\u011bkk\u00e9 pe\u0159\u00ed pomalu m\u00ed\u0159ilo k zemi a p\u0159itom na sebe spiklenecky zamrkali. T\u00edmto \u010dinem byla rann\u00ed roztr\u017eka za\u017eehnan\u00e1 a oni se s \u00fasm\u011bvy \u0159\u00edtili po schodech dol\u016f, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed usedli za st\u016fl s hladov\u00fdmi pohledy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u00dasm\u011bv, jen\u017e dosud zdobil chlapcovu tv\u00e1\u0159, pomalu pohas\u00ednal, a\u017e zmizel \u00fapln\u011b. Vzpom\u00ednka na d\u00e1vno pro\u017eit\u00e9 r\u00e1no ho rozesmutnila je\u0161t\u011b v\u00edce, ne\u017e doposud byl. Proto rad\u011bji odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou, p\u00e1rkr\u00e1t se v duchu ok\u0159ikl, a a\u017e pak dok\u00e1zal odstr\u010dit bolestiv\u00fd pocit v hrudi do pozad\u00ed.<\/div>\n
Oto\u010dil se na druh\u00fd bok, p\u0159i\u010dem\u017e se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Ani si nepamatoval, \u017ee usnul. Asi byl opravdu unaven\u00fd, kdy\u017e tvrd\u011b spal a\u017e do r\u00e1na na tomhle nepohodln\u00e9m m\u00edst\u011b. Le\u017eel na p\u00edskem zapr\u00e1\u0161en\u00e9 zemi, n\u011bkolik men\u0161\u00edch kam\u00ednk\u016f ho bolestiv\u011b tla\u010dilo do zad, a dokonce se i ude\u0159il do hlavy o k\u00e1men, kdy\u017e se pokusil vst\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
S rukou p\u0159itisknutou na poran\u011bn\u00e9m m\u00edst\u011b na hlav\u011b se vydal prozkoumat dal\u0161\u00ed z\u00e1kout\u00ed skalnat\u00e9ho vrcholu. Nena\u0161el v\u0161ak nic zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e p\u0159ede\u0161l\u00fd den objeven\u00fd v\u00fdhled na pl\u00e1\u017e, kde se nach\u00e1zelo jeho a Tomovo do\u010dasn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Kdy\u017e se ujistil, \u017ee Tom na pl\u00e1\u017ei nen\u00ed, rozhodl se sej\u00edt zp\u011bt dol\u016f na pl\u00e1\u017e. Jeho kroky p\u016fsobily velmi ostra\u017eit\u011b, o\u010dima st\u00e1le prozkoum\u00e1val okol\u00ed, aby si co nejl\u00e9pe zapamatoval cestu, kterou se dostal na sv\u00e9 tajn\u00e9 m\u00edsto. Nech\u00e1pal, pro\u010d ho to m\u00edsto tak okouzlilo, nebylo na n\u011bm nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm v\u00fdhledem. Mohl pozorovat sv\u00e9 dvoj\u010de, a p\u0159itom se o tom Tom nedozv\u011bd\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Tato my\u0161lenka sta\u010dila k tomu, aby bez l\u00edtosti sv\u00fdmi kroky udus\u00e1val zelenkav\u00e9 rostliny, a t\u00edm si tvo\u0159il chodn\u00ed\u010dek, po kter\u00e9m se mohl zase vr\u00e1tit zp\u011bt. V\u016fbec netu\u0161il, kam m\u00e1 nam\u00ed\u0159eno, av\u0161ak zd\u00e1lo se, \u017ee jej nohy vedou samy. Nebyl ani p\u0159ekvapen, kdy\u017e se zastavil u dnes poklidn\u00e9ho mo\u0159e. Se sklopenou hlavou \u010dekal, jestli si ho na zemi sed\u00edc\u00ed bratr v\u0161imne. Nejsp\u00ed\u0161 zaslechl jeho kroky, nebo\u0165 se po chv\u00edli ozval jeho tich\u00fd hlas, ani\u017e by se oto\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“ zeptal se \u0161eptem, jeliko\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby promluvil nahlas, hlas by se mu zlomil nebo v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b jen rozt\u0159\u00e1sl. Necht\u011bl d\u00e1t Billovi najevo, \u017ee se ho jejich v\u010derej\u0161\u00ed h\u00e1dka tak dotkla.<\/div>\n
„J\u00e1…“ zarazil se d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil cokoliv \u0159\u00edct. V hlav\u011b si prob\u00edral, jestli by se m\u011bl v\u016fbec omluvit. Jist\u011b, \u017ee by m\u011bl, ale p\u0159ijal by Tom v\u016fbec jeho omluvu?<\/div>\n
„Copak? Do\u0161la ti slova? Nejsp\u00ed\u0161 jsi v\u0161e, co jsi cht\u011bl \u0159\u00edct, vy\u010derpal u\u017e v\u010dera,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom su\u0161e. Sna\u017eil se zachovat si hrdost, cht\u011bl p\u016fsobit negativn\u00edm dojmem. Up\u0159en\u011b z\u00edral kamsi do d\u00e1li a d\u011blal, \u017ee jej to zaujalo natolik, \u017ee od on\u00e9 v\u011bci nem\u016f\u017ee spustit zrak.<\/div>\n
Bill se s pevn\u011b stisknut\u00fdmi rty posadil vedle n\u011bj. Nehty pevn\u011b zar\u00fdval do sv\u00fdch kalhot, jak moc si p\u0159\u00e1l, aby Tom \u0159ekl n\u011bco, co by nep\u016fsobilo tak v\u00e1\u017en\u011b.  <\/div>\n
„Nemyslel jsem to tak,“ jeho hlas se lehce zat\u0159\u00e1sl, kdy\u017e pohledem z\u016fstal viset na bratrov\u00fdch nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdch o\u010d\u00edch. „Tome, pros\u00edm, mluv se mnou,“ prosil ho \u00fazkostliv\u011b.<\/div>\n
„U\u017e s tebou nem\u00e1m o \u010dem mluvit,“ odm\u00edtl Tom tvrd\u011b, av\u0161ak v duchu se tomu n\u011b\u017en\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed sed\u00edc\u00edmu vedle n\u011bj, omlouval z cel\u00e9ho srdce. Necht\u011bl na n\u011bj b\u00fdt tvrd\u00fd, ale u\u017e mu nic v\u00edc nezb\u00fdvalo. Jeho bratr, dvoj\u010de, \u010dlov\u011bk jeho srdce, ho nen\u00e1vid\u00ed. Co by m\u011bl tedy ud\u011blat? Jeho srdce bylo nyn\u00ed rozpadl\u00e9 na mili\u00f3ny malinkat\u00fdch kousk\u016f a on nev\u011bd\u011bl, jestli je dok\u00e1\u017ee jen tak sesb\u00edrat a poslepovat k sob\u011b.<\/div>\n
„Ale…“ Bill\u016fv bolestiv\u00fd hlas se ztratil v pronikav\u00e9m k\u0159iku rack\u016f. Ne\u010dekal, a\u017e p\u0159elet\u00ed nad jejich hlavami, nemohl d\u00e1le oddalovat tu chv\u00edli. V\u011bd\u011bl, \u017ee jestli mu Tom neodpust\u00ed te\u010f, pak u\u017e nikdy.<\/div>\n
„Tome, br\u00e1\u0161ko, odpus\u0165 mi! V\u010dera to… to jsem nebyl j\u00e1, nech\u00e1pu co se se mnou d\u011blo. Ale ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsi a v\u017edy pro m\u011b bude\u0161 m\u016fj star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd m\u00e1 sv\u00e9 velk\u00e9 m\u00edsto v m\u00e9m srdci,“ Billovy o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di zm\u011bnily hlubokou hn\u011bdou barvu na sv\u011btle na\u017eloutlou. Odr\u00e1\u017eely se v nich bolestiv\u00e9 slzy, je\u017e se samovoln\u011b spou\u0161t\u011bly po jeho tv\u00e1\u0159i. Nesna\u017eil se je ot\u0159\u00edt ani je zakr\u00fdvat. Jeho bratr musel vid\u011bt, jak moc mu na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n<\/div>\n
Tom n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in pozoroval skap\u00e1vaj\u00edc\u00ed slzy po bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i, sj\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima k jeho t\u0159esouc\u00edm se rt\u016fm, o kter\u00e9 se n\u011bkter\u00e9 z kapek zastavovaly. Zt\u011b\u017eka vdechoval v\u016fni linouc\u00ed se z jeho na pohled jemn\u00fdch vlas\u016f. V jedn\u00e9 chv\u00edli u\u017e natahoval rozt\u0159esenou ruku, tou\u017eil jej pohladit, set\u0159\u00edt slzy z jeho panenkovsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Av\u0161ak pak se zarazil, vzpomn\u011bl si, \u017ee jej Bill vlastn\u011b nen\u00e1vid\u00ed. St\u00e1hl ruku zase zp\u011bt, rty k sob\u011b stiskl je\u0161t\u011b pevn\u011bji a na p\u00e1r sekund lehce p\u0159iv\u0159el o\u010di. C\u00edtil, jak se na jeho \u0159as\u00e1ch uhn\u00edzdilo n\u011bco mokr\u00e9ho. Nesta\u010dil ani otev\u0159\u00edt o\u010di a jeho tv\u00e1\u0159 byla stejn\u011b zaplavena jako ta Billova.<\/div>\n
Rozhodn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Ne\u017e promluvil do \u00fazkostliv\u00e9ho ticha, bolestiv\u011b zalapal po dechu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen\u017ee tohle mi nesta\u010d\u00ed, br\u00e1\u0161ko,“ s dal\u0161\u00edm zavrt\u011bn\u00edm hlavy vyslovil v\u011btu, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9 zn\u011bla v hlav\u011b. Sklopil pohled k zemi, sna\u017eil se vyrovnat s faktem, \u017ee te\u010f mus\u00ed odej\u00edt a nechat zde Billa samotn\u00e9ho, \u017ee jej nebude moct obejmout a ut\u011b\u0161it.<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e by ho srdce p\u0159emluvilo k jin\u00e9mu ne\u017e bratrsk\u00e9mu \u010dinu, se postavil na vr\u00e1vorav\u00e9 nohy. Musel od n\u011bj ut\u00e9ct, jak nejrychleji mohl, jinak by se nejsp\u00ed\u0161 zastavil a v\u0161echno, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, je\u0161t\u011b zveli\u010dil. Za sebou nechal jen stopy dvou bos\u00fdch nohou a v slz\u00e1ch se ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00edho chlapce, jen\u017e se osam\u011ble kr\u010dil v klub\u00ed\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt se ocital na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edli opustil. Samotn\u00e1 cesta byla pro n\u011bj utrpen\u00edm. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d cht\u011bl b\u00fdt zrovna tam, av\u0161ak odstr\u010dil tyhle ot\u00e1zky na pozd\u011bji. N\u011bkolikr\u00e1t se svalil na zem, jeliko\u017e p\u0159es val\u00edc\u00ed se proudy slz nevid\u011bl p\u0159ed sebe. Jeho tv\u00e1\u0159 utrp\u011bla men\u0161\u00ed r\u00e1ny, jak nar\u00e1\u017eel do v\u011btv\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch mu v cest\u011b. Sotva popadal dech, srdce m\u011blo tendenci m\u00e1lem vysko\u010dit z hrudi, ale on nezpomaloval. Naopak, b\u011b\u017eel je\u0161t\u011b rychleji. M\u011bl pocit, jako by se rozpadal. Upadal do jak\u00e9hosi blouzn\u011bn\u00ed. O\u010di m\u011bl bolest\u00ed otev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n, p\u0159i\u010dem\u017e se ale p\u0159ed nimi objevovaly st\u00edny dvou mal\u00fdch chlapc\u016f, jejich\u017e \u017eivot byl kdysi tak lehk\u00fd. Byli tak \u0161\u0165astn\u00ed, kdy\u017e mohli tr\u00e1vit chv\u00edle spolu. Pro\u010d se to tedy tak zm\u011bnilo?<\/div>\n
V\u0161echny jeho my\u0161lenky se v\u011bnovaly jemu. Ve v\u0161ech vzpom\u00ednk\u00e1ch byl on. Ka\u017ed\u00e9 bolestiv\u011b vysloven\u00e9 slovo bylo jeho jm\u00e9no.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f tady sed\u011bl a nev\u011bd\u011bl, co si po\u010d\u00edt. V u\u0161\u00edch sly\u0161el jeho sm\u00edch, pak jeho tvrd\u00fd hlas. Co myslel t\u00edm, \u017ee mu tohle nesta\u010d\u00ed? Bylo pro n\u011bj m\u00e1lo, \u017ee s n\u00edm dosud tr\u00e1vil tolik \u010dasu? \u017de ho m\u011bl tak r\u00e1d, \u017ee by bez n\u011bj nedok\u00e1zal \u017e\u00edt? D\u00e1val mu v\u0161echnu svou l\u00e1sku, ale jemu to nesta\u010dilo? Po t\u011bchto ot\u00e1zk\u00e1ch si ale uv\u011bdomil, \u017ee posledn\u00ed dobou spolu netr\u00e1vili \u010das skoro v\u016fbec, nemluvili spolu pokud nemuseli, a tak si u\u017e ani ne\u0159\u00edkali, jak moc maj\u00ed r\u00e1di toho druh\u00e9ho…<\/p>\n<\/div>\n
Na obzoru se objevovaly z\u00e1\u0159iv\u00e9 ohniv\u00e9 plameny. Slunce vys\u00edlalo sv\u00e9 posledn\u00ed paprsky na jeho uplakanou a bledou tv\u00e1\u0159, je\u017e u\u017e nedok\u00e1zala c\u00edtit jejich teplo. Cht\u011blo jej snad ut\u011b\u0161it? Ale on u\u017e nevn\u00edmal ani odch\u00e1zej\u00edc\u00ed teplo, s kter\u00fdm p\u0159ich\u00e1zel studen\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk. Mraky p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eily cestu hv\u011bzd\u00e1m, rozlo\u017eily se jeden p\u0159es druh\u00fd, tvo\u0159ily kupy vatov\u00fdch \u010dern\u00fdch obl\u00e1\u010dk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee bude bou\u0159ka!“ vyk\u0159ikl dvan\u00e1ctilet\u00fd Bill, pr\u00e1v\u011b ut\u00edkaj\u00edc\u00ed p\u0159ed bou\u0159kov\u00fdmi \u010dern\u00fdmi mraky se sv\u00fdm bratrem dom\u016f. Schov\u00e1vali p\u0159ed klikat\u00edc\u00edmi se blesky jeden druh\u00e9ho. Jejich prsty byly siln\u011b propleteny. Ani ledov\u00e9 kapky p\u0159\u00edvalov\u00e9ho de\u0161t\u011b nemohly odd\u011blit jejich dlan\u011b, ba tiskli je k sob\u011b je\u0161t\u011b siln\u011bji.<\/em><\/div>\n
„Tome! Boj\u00edm se!“ k\u0159i\u010del \u010dernovlas\u00fd chlapec, promo\u010den\u00fd naskrz. Z jeho del\u0161\u00edch vlas\u016f skap\u00e1valy de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, nyn\u00ed propleten\u00e9 do dlouh\u00e9ho provazce.<\/em><\/div>\n
„Se mnou se ti nic nem\u016f\u017ee st\u00e1t, Bille. Spolu jsme tak siln\u00ed, \u017ee n\u00e1s nerozd\u011bl\u00ed ani tahle velk\u00e1 bou\u0159ka!“ uji\u0161\u0165oval za zb\u011bsil\u00e9ho b\u011bhu Tom sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku. Na chvilku se zastavil, jeliko\u017e byli oba tak ud\u00fdchan\u00ed, \u017ee u\u017e d\u00e1l nemohli. Tom se oto\u010dil k vystra\u0161en\u00e9mu Billovi. Nat\u00e1hl k n\u011bmu sv\u00e9 mokr\u00e9 ruce, aby mu do nich mohlo vpadnout t\u0159esouc\u00ed se k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo. Siln\u011b jej obj\u00edmal, chr\u00e1nil p\u0159ed strachem, kter\u00fd burcoval i v jeho \u017eil\u00e1ch. Zakr\u00fdval jeho hlavu sv\u00fdmi dlan\u011bmi. Schov\u00e1val jej ve sv\u00e9 velk\u00e9 mikin\u011b a n\u00e1ru\u010di pln\u00e9 l\u00e1sky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Skrz jeho vzpom\u00ednky a slzy se prodral jin\u00fd, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed obraz. Nejd\u0159\u00edve to vypadalo jako n\u011bjak\u00e1 dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka, ale pak si ot\u0159el slzy a po\u0159\u00e1dn\u011b zaost\u0159il. Jeho pohled byl st\u00e1le rozmazan\u00fd, ale u\u017e dok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b pohl\u00e9dnout na v\u011bc, kter\u00e1 ho tak upoutala. Nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm, co vid\u00ed. Na chv\u00edli dokonce p\u0159estal myslet na to, co se p\u0159ed chvilkou stalo. Ud\u011blal n\u011bkolik nejist\u00fdch krok\u016f k t\u00e9 v\u011bci. Nejist\u00e9 v\u0161ak nebyly jen jeho kroky, ale tak\u00e9 jeho ruce, kter\u00e9 se pro tu v\u011bc nat\u00e1hly.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty otev\u0159el krabici, z n\u00ed\u017e vy\u010duhovaly sklen\u011bn\u00e9 l\u00e1hve s n\u00e1pisem jeho obl\u00edben\u00e9ho alkoholu, kter\u00fd si tak\u00e9 p\u0159ibalil do sv\u00e9 ta\u0161ky. N\u011bkolikr\u00e1t l\u00e1hev nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b prohmatal, ne\u017e kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il, \u017ee je tady Tom opravdu schoval. Asi si myslel, \u017ee tohle m\u00edsto nikdy nenajde. To se pekeln\u011b pletl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach Tome, ty m\u016fj hlup\u00e1\u010dku,“ vydral se z jeho \u00fast ochrapt\u011bl\u00fd sm\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e se z jeho o\u010d\u00ed vydralo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slz. Nezn\u011bl ani trochu vesele. Zn\u011bl p\u0159esn\u011b, jako by ho n\u011bkdo pr\u00e1v\u011b p\u0159ipravil o nad\u011bji, kterou v sob\u011b tak dlouho dr\u017eel. Nemohl se ani radovat z faktu, \u017ee zrovna na\u0161el krabici plnou jeho alkoholu. Nemusel ani chvilku p\u0159em\u00fd\u0161let. Rozhodl se hned.<\/div>\n
Jak\u00e9 jeho rozhodnut\u00ed bylo? On s\u00e1m nev\u011bd\u011bl. Jen sed\u011bl u samotn\u00e9ho okraje sk\u00e1ly, v ruce dr\u017eel prvn\u00ed otev\u0159enou l\u00e1hev. Nech\u00e1val na sebe dopadat prvn\u00ed ledov\u00e9 kapky. Sm\u00e1\u010dely mu vlasy, nyn\u00ed se lepily na jeho de\u0161ti nastavuj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Jeho t\u011blo se t\u0159\u00e1slo, oble\u010den\u00ed bylo na skrz mokr\u00e9, stejn\u011b jako tenkr\u00e1t. Ale nyn\u00ed tady s n\u00edm nebyl Tom, aby jej schoval do stejn\u011b mokr\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Jeho doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00e9 o\u010di nahl\u00ed\u017eely \u00fakazu nad n\u00edm. D\u00e9\u0161\u0165 se sm\u00edchal s jeho slzami. U\u017e se nec\u00edtil tak s\u00e1m. Nebyl s\u00e1m, kdo plakal. Ty nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 \u010dern\u00e9 mraky plakaly s n\u00edm. A tak\u00e9 je nikdo nep\u0159i\u0161el uti\u0161it.<\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hl ruku s l\u00e1hv\u00ed t\u011bsn\u011b ke rt\u016fm, tam se jeho ruka zastavila. Nadechl v\u016fni, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z l\u00e1hve, p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, aby si jej\u00ed chu\u0165 pln\u011b vychutnal. Nechal sv\u00e9 rty sm\u00e1\u010det tou ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed tekutinou, ho\u0159k\u00e1 chu\u0165 rozp\u00e1lila jeho pl\u00e1\u010dem vyschl\u00e9 hrdlo, p\u0159estal poslouchat v\u0161echny zatracen\u00e9 my\u0161lenky, p\u0159estal vn\u00edmat pocity. C\u00edtil pouze tu zn\u00e1mou opileckou svobodu, je\u017e se mu nyn\u00ed nask\u00fdtala. V\u011bnoval sv\u00e9mu v\u011brn\u00e9mu p\u0159\u00edteli spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u00edtal ho s radost\u00ed a otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jak moc mu chyb\u011bl. Jak moc mu chyb\u011blo tohle nic, co dok\u00e1zalo na n\u011bkolik hodin zk\u0159\u00ed\u017eit cestu bolesti. Nezastra\u0161il ji, nevyhnal, jen ji zm\u011bnil. Zm\u011bnil ji na bolest, ze kter\u00e9 se radoval, byl j\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee j\u00edm proch\u00e1z\u00ed. Miloval tu dechberouc\u00ed bolest, dok\u00e1zala zahnat tu druhou, kter\u00e1 byla mnohem realisti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Poj\u010fme oslavit tu bolest z l\u00e1sky!“ Vyk\u0159ikl spole\u010dn\u011b se stra\u0161liv\u00fdm zah\u0159m\u011bn\u00edm. Jeho hlas se v n\u011bm ztr\u00e1cel, stejn\u011b tak i jeho bl\u00e1zniv\u00fd sm\u00edch, j\u00edm\u017e d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee se na t\u00e9hle oslav\u011b bude nesm\u00edrn\u011b bavit.<\/p>\n<\/div>\n
Le\u017eel na jemn\u00e9m p\u00eds\u010dit\u00e9m b\u0159ehu. Jeho nehybn\u00e9 t\u011blo om\u00fdvaly studen\u00e9 vlny p\u0159\u00edlivu. Zaplavovaly ho a pak ho zas rychle opou\u0161t\u011bly a m\u00edsto nich c\u00edtil stejn\u011b studen\u00e9 velk\u00e9 kapky kanouc\u00ed z \u010dern\u00fdch mrak\u016f nad n\u00edm.<\/div>\n
Tou\u017eil zav\u0159\u00edt o\u010di, p\u0159estat vzpom\u00ednat. Tou\u017eil po tom, aby jeho bezbrann\u00e9 t\u011blo zaplavily vlny a vzaly si ho s sebou. Mohly ho un\u00e9st t\u0159eba do nejhlub\u0161\u00edho m\u00edsta v oce\u00e1nu. Cht\u011bl by b\u00fdt jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed. Nechal by sv\u00e9 t\u011blo spadnout na dno p\u0159esn\u011b tam, kde u\u017e by ho nikdy nikdo nena\u0161el. A pak by jen le\u017eel, pozoroval zezdola tmu a \u010dekal, a\u017e bude moct zav\u0159\u00edt o\u010di nav\u017edy.<\/p>\n<\/div>\n
Jestli ho jeho bratr nen\u00e1vid\u011bl, pak u\u017e nem\u011blo cenu tady b\u00fdt. Nepot\u0159eboval ho, p\u0159ek\u00e1\u017eel mu. D\u00e1val mu tolik l\u00e1sky, \u017ee se mu to za\u010dalo hnusit? Nebo mu jen p\u0159ek\u00e1\u017eel v jeho ka\u017edove\u010dern\u00edm stereotypu? Pot\u0159eboval ho n\u011bjak odstranit, aby u\u017e se mu nepletl do cesty a nechal ho se d\u00e1l op\u00edjet? Jestli je to pravda, pak u\u017e znovu nechce otev\u0159\u00edt o\u010di a spat\u0159it sv\u011btlo dne. Chce odej\u00edt na m\u00edsto, kde nebude m\u00edt \u010das na pocity, my\u0161lenky, vzpom\u00ednky ani bolest.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami?“ ozvaly se tich\u00e9 \u0165apkav\u00e9 kroky, kter\u00e9 n\u00e1sledoval hlas star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat. Potichu do\u0161el a\u017e k posteli pan\u00ed Kaulitzov\u00e9. N\u011bkolikr\u00e1t s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl svou malinkou ru\u010dkou, ne\u017e se otev\u0159ely jej\u00ed o\u010di. P\u0159ekvapen\u011b zamrkala, kdy\u017e spat\u0159ila sv\u00e9ho sedmilet\u00e9ho syna st\u00e1t bos\u00e9ho jen v modr\u00e9m py\u017eamku s t\u0159emi ko\u0165\u00e1tky na b\u0159\u00ed\u0161ku a dr\u017e\u00edc v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed jeho obrovsk\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka.<\/em><\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tome?“ Ozval se jej\u00ed unaven\u00fd hlas. Posadila se na posteli a rozespal\u00fdma o\u010dima pohl\u00e9dla na digit\u00e1ln\u00ed bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku. Jeho \u010d\u00edslice ud\u00e1valy n\u011bkolik minut po t\u0159et\u00ed hodin\u011b r\u00e1no, toto nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed \u010das na vst\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju se na n\u011bco zeptat,“ zamumlal mal\u00fd Tom, hlavu zabo\u0159enou do medv\u00eddkovy jem\u0148ou\u010dk\u00e9 hlavi\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Upaluj do postele, Bill na tebe bude ur\u010dit\u011b na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e se vzbud\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee nejsi s n\u00edm,“ nak\u00e1zala matka dvoj\u010dat p\u0159\u00edsn\u011b, av\u0161ak ani tro\u0161ku se na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho syna nezlobila. Tom si v\u017edy vyb\u00edral ne\u010dekan\u00fd okam\u017eik, kdy\u017e se cht\u011bl na n\u011bco zeptat, na to u\u017e si zvykla.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to opravdu pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt,“ trval na sv\u00e9m Tom, tentokr\u00e1t o\u010di prosebn\u011b up\u0159en\u00e9 na svou maminku.<\/em><\/div>\n
Simone si jen unaven\u011b povzdechla. Nezb\u00fdvalo j\u00ed nic jin\u00e9ho, ne\u017e posadit si Toma do kl\u00edna a odpov\u011bd\u011bt na jeho d\u016fle\u017eitou ot\u00e1zku.<\/em><\/div>\n
„Tak copak m\u00e1\u0161 na srd\u00ed\u010dku, ty m\u016fj ro\u0161\u0165\u00e1ku?“ zeptala se, kdy\u017e se Tom uvelebil na jej\u00edch kolenou. Stydliv\u011b sklopil hlavu k medv\u00eddkovi.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 mi sl\u00edbit, \u017ee to ne\u0159ekne\u0161 Billovi! A\u017e to bude cht\u00edt v\u011bd\u011bt, zept\u00e1 se m\u011b, a kdy\u017e mu odpov\u00edm, tak si bude myslet, \u017ee jsem hrozn\u011b chytr\u00fd!“ uji\u0161\u0165oval se Tom, houpaj\u00edc se v mamin\u010din\u011b n\u00e1ru\u010di sem a tam.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, slibuju,“ souhlasila Simone s \u00fasm\u011bvem. Nemohla odolat a pohladila Toma po roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00fdch vl\u00e1sk\u00e1ch. Byl tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se radoval, \u017ee m\u016f\u017ee sv\u00e9mu o deset minut mlad\u0161\u00edmu br\u00e1\u0161kovi n\u011bco vysv\u011btlit. C\u00edtil se pak star\u0161\u00ed o v\u00edc ne\u017e jen deset minut.<\/em><\/div>\n
„Tak, co je to za ot\u00e1zku?“ pob\u00eddla ho s \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee a\u017e budeme velc\u00ed, tak budeme po\u0159\u00e1d spolu? Nechci, aby ode m\u011b Bill ode\u0161el,“ zeptal se Tom na svou d\u016fle\u017eitou ot\u00e1zku, p\u0159i\u010dem\u017e ma\u010dkal ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9ho medv\u00eddka. Tohle ho opravdu tr\u00e1pilo u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Bylo mu sice teprve sedm, ale c\u00edtil se pln\u011b zodpov\u011bdn\u00fd nejen za sebe, ale i za sv\u00e9 dvoj\u010de.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Simone se op\u011bt na tv\u00e1\u0159i rozhostil \u00fasm\u011bv. Pevn\u011b objala sv\u00e9ho syna kolem ramen, a kdy\u017e mu \u0161eptala odpov\u011b\u010f, skr\u00fdvala svou dojet\u00edm uslzenou tv\u00e1\u0159 do jeho ramenou.<\/em><\/div>\n
„Vy dva jste se narodili spolu a vyr\u016fst\u00e1te spolu. Jste p\u0159ece dvoj\u010data a jen spolu tvo\u0159\u00edte jeden celek, proto se nikdy nesm\u00edte opustit. Nikdy nesm\u00ed\u0161 p\u0159ed Billem schov\u00e1vat, jak moc ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d. Mus\u00ed\u0161 mu to neust\u00e1le \u0159\u00edkat a nazna\u010dovat, proto\u017ee l\u00e1ska, kter\u00e1 je mezi v\u00e1mi, nen\u00ed oby\u010dejn\u00e1. M\u011bli byste si j\u00ed velice v\u00e1\u017eit a b\u00fdt na ni py\u0161n\u00ed. Budete tady jeden pro druh\u00e9ho. Kdy\u017e bude n\u011bco tr\u00e1pit jeho, bude to tr\u00e1pit i tebe, kdy\u017e se jeden z v\u00e1s bude radovat, bude se radovat i ten druh\u00fd. Vy dva budete spolu nav\u017edy, a\u0165 se stane cokoliv. Nikdy… opravdu nikdy ho nesm\u00ed\u0161 opustit. Mus\u00ed\u0161 ud\u011blat v\u0161echno proto, abyste byli spolu nav\u017edy.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tomova o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e1 o\u010dka se radost\u00ed zaleskla. Nyn\u00ed jeho tv\u00e1\u0159 zdobil \u00fasm\u011bv od ucha k uchu. V\u011b\u0159il, \u017ee kdy\u017e n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekla jeho maminka, tak je to pravda.<\/em><\/div>\n
„Slibuju, \u017ee nebudu nikdy nikoho milovat v\u00edc ne\u017e Billa,“ za\u0161eptal mamince do ucha, rychle ji l\u00edbl na tv\u00e1\u0159 a sesko\u010dil z jej\u00edch kolenou. Cupitav\u00fdmi kr\u016f\u010dky ut\u00edkal do vedlej\u0161\u00edho pokoje, kde na n\u011bj \u010dekal nic netu\u0161\u00edc\u00ed sp\u00edc\u00ed br\u00e1\u0161ka.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Je\u0161t\u011b nikdy se nec\u00edtil tak osam\u011ble, kdy\u017e vedle sebe nena\u0161el jeho. Poka\u017ed\u00e9, kdy se probudil a on tam nebyl, to bylo z d\u016fvodu, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159esp\u00e1vali v tourbuse nebo hotelu. Av\u0161ak kdy\u017e si dali pauzu a odjeli na p\u00e1r dn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[369],"tags":[],"class_list":["post-10087","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pain-of-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10087","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10087"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10087\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10087"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10087"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10087"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}