{"id":10088,"date":"2010-11-25T18:00:00","date_gmt":"2010-11-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10063"},"modified":"2010-11-25T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-25T17:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/25\/me-myself-and-romeo-31\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 31."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"420\"<\/div>\n
„No, Tome, d\u011blej! Nebudeme na tebe po\u0159\u00e1d \u010dekat.“ Jak Bill tak Absinth na m\u011b z\u00edraj\u00ed a \u010dekaj\u00ed, a\u017e se k nim dobelh\u00e1m. M\u00e1m chu\u0165 br\u00e1chu odp\u00e1lkovat, ale pak si vzpomenu na proch\u00e1zku, kdy jsem to byl j\u00e1, kdo ho podobn\u011b peskoval, a rad\u011bji sklapnu. Zn\u00e1m moji divu\u0161ku, dala by mi to par\u00e1dn\u011b se\u017erat. Sice se tv\u00e1\u0159\u00ed, \u017ee na to zapomn\u011bl, ale zd\u00e1n\u00ed klame. M\u00e1 sakra dobr\u00fdho pamatov\u00e1ka. O tom m\u011b u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dil\u2026<\/div>\n
„Pro\u010d v\u016fbec tenhle \u0161pac\u00edr?“ Ohl\u00e9dnu se na kopec, kter\u00fd jsem pr\u00e1v\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zdolal, a s jazykem na vest\u011b hled\u00edm do rozesm\u00e1t\u00e9 tv\u00e1\u0159e osoby, kterou m\u00e1m sto chut\u00ed n\u011b\u010d\u00edm hodn\u011b tvrd\u00fdm trefit. To je hnus se takhle h\u00fdbat u\u017e po r\u00e1nu.<\/div>\n
„V jednom \u010dasopise jsem \u010detl, \u017ee proch\u00e1zky na \u010derstv\u00e9m vzduchu jsou zdrav\u00e9 a pom\u00e1haj\u00ed p\u0159i zvl\u00e1d\u00e1n\u00ed stresu.“ Bo\u017ee, d\u011bkuji, \u017ee jsi nedopustil, aby Bill \u010detl n\u011bco o b\u011bh\u00e1n\u00ed. Jinak by m\u011b r\u00e1no nutil sprintovat kolem bar\u00e1ku. Pro jistotu zne\u0161kodn\u00edm v\u0161echny \u010dasopisy, co m\u00e1me doma. B\u016fhv\u00ed, co by tam vy\u010detl p\u0159\u00ed\u0161t\u011b\u2026<\/div>\n
„Asi ti lhali.“ Projdu kolem nich a pokra\u010duju kup\u0159edu. Stejn\u011b m\u011b do\u017eenou, nasadili tempo, kter\u00e9mu se ned\u00e1 sta\u010dit. Krom toho jsem jedin\u00fd, kdo je ve stresu a n\u011bjak nepoci\u0165uji, \u017ee by ho tenhle pocho\u010f\u00e1k, na kter\u00fd jsme se vydali, odbour\u00e1val.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 \u010dekat, \u017ee se \u00fa\u010dinky dostav\u00ed ihned. Chce to pravidelnost.“ Nejprve m\u011b p\u0159edb\u011bhne Absik a n\u00e1sledn\u011b i Bill. Pravidelnost? T\u00edm chce nazna\u010dit, \u017ee budeme takhle courat ka\u017edej den po lese?<\/div>\n
„Nic se neboj, Tommy. Tady je tolik m\u00edst, kam se d\u00e1 j\u00edt.“<\/div>\n
„Pro\u010d? \u0158ekni mi pro\u010d?“ Zasku\u010d\u00edm s pohledem up\u0159en\u00fdm k nebes\u016fm. Nade mnou vid\u00edm \u0161pice jehli\u010dnan\u016f, sly\u0161\u00edm pta\u010d\u00ed zp\u011bv. To je jak stvo\u0159en\u00fd pro moje nervy, fakt!<\/div>\n
\n
<\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, tak to po\u0159\u00e1d ne\u0159e\u0161!“ Bill m\u011b roz\u010d\u00edlen\u011b ok\u0159ikne, kdy\u017e p\u0159ekro\u010d\u00edme pr\u00e1h bytu. Na\u0161e rann\u00ed proch\u00e1zka se krapet prot\u00e1hla, nebo\u0165 za okny u\u017e je tma jako v pytli. Br\u00e1\u0161k\u016fv skv\u011bl\u00fd orienta\u010dn\u00ed smysl n\u00e1s toti\u017e zradil. Tak\u017ee jsme se motali po\u0159\u00e1d dokola, p\u0159esto\u017ee jsem ho neust\u00e1le p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee m\u00e1me j\u00edt na druhou stranu. Nakonec si ale dal \u0159\u00edct. No, nedal. Musel jsem ho popadnout za ruku a odt\u00e1hnout ho tudy, kudy jsem cht\u011bl j\u00edt celou dobu.<\/div>\n
„Budu. Proto\u017ee kdybychom \u0161li tudy, kudy jsem \u0159\u00edkal j\u00e1, byli bychom d\u00e1vno doma.“<\/div>\n
„No, jist\u011b, pan Chytr\u00fd v\u0161echno v\u00ed, v\u0161echno zn\u00e1. Je\u0161t\u011b nezapome\u0148 \u0159\u00edct, \u017ee jsem to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b.“<\/div>\n
„To by ti bylo dost podobn\u00fd!“ Odseknu mu a t\u0159\u00edsknu dv\u00ed\u0159ky od linky. Je to jeho vina, kdyby m\u011b poslouchal, nemuselo se n\u00e1m to st\u00e1t. P\u0159ipadal jsem si jak ty dv\u011b d\u011bcka\u2026 Hans a Gretel\u2026 nebo jak se jmenovaly. To je jedno. Podstatn\u00fd je, \u017ee ti spratci zabloudili v lese a babka kanibalka je m\u00e1lem se\u017erala. Bill m\u00e1 kliku, \u017ee po mn\u011b necht\u011bl, abych lezl na strom. Poslal bych ho do\u2026 a\u017e tam.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee jsi to \u0159ekl?!“ Bill je okam\u017eit\u011b u m\u011b a zauj\u00edm\u00e1 bojovn\u00fd postoj, p\u0159ipraven se br\u00e1nit, jakmile se jej znovu jen slovem dotknu. Netykavka! No jo, za pravdu se ka\u017edej zlob\u00ed\u2026<\/div>\n
„\u017de by ti to bylo dost podobn\u00fd.“ S naprost\u00fdm klidem mu zopakuji, co jsem p\u0159ed chvilkou \u0159ekl a se sklenic\u00ed d\u017eusu v ruce kolem n\u011bj projdu. Sly\u0161\u00edm, jak se zhluboka nadechne a c\u00edt\u00edm, jak se jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di vp\u00edjej\u00ed do m\u00fdch zad. Mo\u017en\u00e1 bych se k n\u011bmu nem\u011bl moc ot\u00e1\u010det z\u00e1dy, jinak vyu\u017eije situace a z\u00e1ke\u0159n\u011b m\u011b napadne.<\/div>\n
„No dovol! D\u011bl\u00e1\u0161, jak kdybych tam nechal tr\u010det jen tebe!! Byl jsem tam taky, l\u00e1sko.“ P\u0159ipomene mi, \u017ee i on musel zdol\u00e1vat p\u0159ek\u00e1\u017eky a stejn\u011b jako j\u00e1 se probojov\u00e1val hou\u0161t\u00edm, hledaj\u00edc cestu z lesa ven. Na\u0161e „man\u017eelsk\u00e9“ h\u00e1dky k smrti nesn\u00e1\u0161\u00edm. A kdy\u017e jsem utahan\u00fd, nesn\u00e1\u0161\u00edm je dvakr\u00e1t tak. Kde\u017eto Bill se v nich podle m\u00e9ho n\u00e1zoru vylo\u017een\u011b vy\u017e\u00edv\u00e1. \u017densk\u00fd jsou pr\u00fd hysterky, Bill je chlap a je taky. Rad\u011bji snad ani nechci v\u011bd\u011bt, jakej by byl jako baba.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych byl s tebou \u017eenatej.“ Za\u0161ept\u00e1m, aby m\u011b nesly\u0161el, proto\u017ee bych t\u00edm vyprovokoval dal\u0161\u00ed spor. A a\u010d jsem si cht\u011bl sednout, rozmysl\u00edm si to. Nem\u00e1m n\u00e1ladu h\u00e1dat se s n\u00edm nebo poslouchat jeho v\u00fd\u010ditky. Rad\u011bji se n\u011bkde p\u0159ed nimi ob\u011bma zav\u0159u.<\/div>\n
„Kam si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161?“ Pohor\u0161en\u011b zat\u0159ese hlavou, z n\u00ed\u017e u\u017e st\u00e1hnul k\u0161iltovku, ji\u017e odhodil n\u011bkam p\u0159ed sebe. M\u011bl by si ji sebrat ze zem\u011b, ne\u017e si j\u00ed v\u0161imne pes. Co \u010dek\u00e1, \u017ee tu z\u016fstanu a budu ho poslouchat? Pro m\u011b je to uzav\u0159en\u00e9, on je jedin\u00fd, kdo m\u00e1 pot\u0159ebu se v tom vrtat d\u00e1l.<\/div>\n
„Do lo\u017enice. A vy dva,“ uk\u00e1\u017eu nejprve na Billa a pak na zr\u00e1dce Absintha, „z\u016fstanete tady a a\u0165 v\u00e1s ani nenapadne za mnou dolejzat.“<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158ekl jsem nedolejzat, ne?“ Vrhnu nevra\u017eiv\u00fd pohled na dvoj\u010de, kter\u00e9 str\u010d\u00ed hlavu do dve\u0159\u00ed. Po chvilce se u jeho nohou objev\u00ed i chlupat\u00e1 palice m\u00e9ho mazl\u00edka. Oba ke mn\u011b vys\u00edlaj\u00ed provinil\u00e9 pohledy a o\u010dividn\u011b \u010dekaj\u00ed, a\u017e je pozvu d\u00e1l.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se?“ Bill se nakonec pozve s\u00e1m, proto\u017ee mu do\u0161lo, \u017ee ode m\u011b by se toho jen tak nedo\u010dkal.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„A bude\u0161 se zlobit je\u0161t\u011b dlouho?“<\/div>\n
„Jo.“ Za\u0159ekl jsem se, \u017ee budu na\u0161tvanej je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed hodinu. A\u0165 vid\u00ed, \u017ee kdy\u017e chci, dok\u00e1\u017eu se na n\u011bj zlobit. Alespo\u0148 mu dojde, \u017ee mu v\u0161echno neprominu tak jednodu\u0161e, jak by si myslel. T\u0159eba to k n\u011b\u010demu bude a kone\u010dn\u011b na m\u011b za\u010dne br\u00e1t aspo\u0148 trochu ohled. Ne \u017ee by byl a\u017e vylo\u017een\u011b sobeck\u00fd, dok\u00e1\u017ee myslet i na druh\u00e9, kdy\u017e se dob\u0159e vysp\u00ed a nebo miluje-li je, jen si na n\u011b vzpomene bohu\u017eel moc pozd\u011b. Jakmile toti\u017e n\u011bco zva\u017euje, je pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00e9, co chce on. Teprve kdy\u017e se rozhodne a ned\u00e1 se couvnout, za\u010dne se zaj\u00edmat, co na to \u0159\u00edkaj\u00ed ostatn\u00ed. Tady mus\u00edm dodat, \u017ee je to jen tehdy, m\u00e1-li sv\u011btlou chvilku. Ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f se t\u00edm zaob\u00edr\u00e1, a\u017e kdy\u017e ho doty\u010dn\u00fd upozorn\u00ed. Co\u017e nen\u00ed zrovna nejlep\u0161\u00ed. Proto\u017ee Bill bytostn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e mu n\u011bkdo rad\u00ed, upozor\u0148uje na jeho chyby a nab\u00edz\u00ed mo\u017enost, jak je napravit. V\u011bty za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed ‚mus\u00ed\u0161‘ nebo ‚m\u011bl bys‘ \u010di ‚bylo by dobr\u00e9, kdybys‘ a samoz\u0159ejm\u011b jim podobn\u00e9, ho dok\u00e1\u017eou vyto\u010dit na maximum.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, odprejskni, tohle na m\u011b neplat\u00ed.“ Ode\u017eenu ho, kdy\u017e si lehne vedle m\u011b a uc\u00edt\u00edm, jak se mi jeho pa\u017ee jako p\u00e1r h\u00e1\u010fat za\u010dne ov\u00edjet kolem pasu. Posad\u00edm se na okraj postele, p\u0159irozen\u011b z\u00e1dy k n\u011bmu, aby mu do\u0161lo, \u017ee to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b, a nechov\u00e1m se tak kv\u016fli tomu, \u017ee bych n\u011bjak z\u00e1vratn\u011b tou\u017eil po usmi\u0159ov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Tommy, no tak, nemra\u010d se.“ Billovy rty se dotknou m\u00e9 k\u016f\u017ee a vtisknou na ni lehk\u00fd polibek. A\u010d se br\u00e1n\u00edm a \u0161iju sebou, poda\u0159\u00ed se mu posadit se mi na kl\u00edn. „Usm\u011bj se.“ Kdyby \u0159ekl ‚promi\u0148‘ nebo ‚mrz\u00ed m\u011b to‘, bylo by to lep\u0161\u00ed a dok\u00e1zal by t\u00edm mnohem v\u00edc ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00edm m\u011b, \u017ee mi \u00fasm\u011bv slu\u0161\u00ed mnohem v\u00edc. To je to tak poni\u017euj\u00edc\u00ed?<\/div>\n
„\u010cum\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vyjeknu a cuknu sebou. K jeho sm\u016fle asi moc prudce. Bill se m\u011b toti\u017e nedr\u017eel. Jeho dlan\u011b hladily mou hru\u010f, zat\u00edmco se jeho rty p\u0159ibli\u017eovaly k m\u00fdm. Zaje\u010d\u00ed, na co\u017e reaguje Absinth vyt\u00edm, a dopadne na tvrdou zem. Mysl\u00edm, \u017ee tuhle situaci u\u017e jsme n\u011bkdy za\u017eili. Bill, let\u00edc\u00ed vzduchem a n\u00e1sledn\u011b se v\u00e1l\u00edc\u00ed u m\u00fdch nohou, je mi a\u017e nebezpe\u010dn\u011b moc pov\u011bdom\u00fd\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Billy?“ Oslov\u00edm jej opatrn\u011b, kdy\u017e se diva za\u010dne sb\u00edrat ze zem\u011b. Jakmile m\u011b v\u0161ak prop\u00e1l\u00ed na\u0161tvan\u00fdm pohledem, m\u00e1m chu\u0165 vz\u00edt nohy na ramena. Tohle mi neprojde jen tak. Nejprve jsem m\u011bl tu drzost vy\u010d\u00edst mu p\u00e1r v\u011bc\u00ed, a te\u010f kv\u016fli mn\u011b le\u017e\u00ed na zemi.<\/div>\n
„Tomane, ty jsi takov\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Nejsem \u010dum\u00e1\u010dek.“ P\u0159ipomenu mu, pro\u010d skon\u010dil u m\u00fdch nohou. Je to uchyln\u00fd! Kdy\u017e mi \u0159\u00edk\u00e1 l\u00e1sko, mil\u00e1\u010dku, brou\u010dku, zlato, tak pros\u00edm. Ale takhle ne.<\/div>\n
„Ne, ty jsi toti\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00fd debil.“ Zasku\u010d\u00ed a po \u010dty\u0159ech leze ke mn\u011b. Absi se mot\u00e1 kolem n\u011bj, o\u010dividn\u011b si mysl\u00ed, \u017ee si s n\u00edm bude hr\u00e1t. Chud\u00e1k, b\u00fdt j\u00edm, rad\u011bji zmiz\u00edm n\u011bkam do bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nesahej na m\u011b!“ Proced\u00ed mezi zuby a zavyje bolest\u00ed tak, \u017ee mu i pes m\u016f\u017ee z\u00e1vid\u011bt a mohl by se od n\u011bj p\u0159iu\u010dit. Tak nic. Sna\u017eil jsem se mu pomoci nahoru, kdy\u017e ho bol\u00ed z\u00e1da, ale kdy\u017e nechce, tak nechce. Vnucovat se mu nebudu. I kdybych se pokou\u0161el sebev\u00edc, nepoda\u0159\u00ed se mi moji osobu zbavit viny. Podle n\u011bj jsem ho shodil schv\u00e1ln\u011b, m\u00e1m radost z toho, \u017ee ho to bol\u00ed a je\u0161t\u011b v\u00edc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee nem\u016f\u017ee na postel vyl\u00e9zt s\u00e1m. Rad\u011bji vyklid\u00edm boji\u0161t\u011b, dokud je \u010das. Podle m\u011b to stejn\u011b p\u0159eh\u00e1n\u00ed, zas tak to bolet nemohlo.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, poj\u010f se naj\u00edst,“ stisknu kliku a vejdu do lo\u017enice. Kdy\u017e se ale rozhl\u00e9dnu, ztuhnu uprost\u0159ed pohybu a vyd\u011bs\u00edm se.<\/div>\n
„Bille!“ Vyjeknu a dob\u011bhnu k n\u011bmu. D\u0159ep\u00ed u postele, j\u00ed\u017e se jednou rukou p\u0159idr\u017euje a nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edr\u00e1 p\u0159ed sebe. Je\u017ei\u0161, je\u0161t\u011b aby mi tu zkolaboval! Moc bych mu to nedoporu\u010doval. Ani ve \u0161kole a ani v auto\u0161kole jsem ned\u00e1val zrovna dobr\u00fd pozor, kdy\u017e jsme brali prvn\u00ed pomoc, a jedin\u00e9, co dok\u00e1\u017eu, je ulo\u017eit zran\u011bn\u00e9ho do stabilizovan\u00e9 polohy.<\/div>\n
„Tob\u011b je \u0161patn\u011b?“ Nal\u00e9h\u00e1m na n\u011bj, aby mi odpov\u011bd\u011bl, a zkus\u00edm s n\u00edm tro\u0161ku zat\u0159\u00e1st. „Billy!“ Sp\u00ed\u0161 ne\u017e v\u00fdk\u0159ik to zn\u00ed jako zak\u0148u\u010den\u00ed. Odpus\u0165, l\u00e1sko, ale jinou mo\u017enost nevid\u00edm. Nadechnu se a vlep\u00edm mu facku.<\/div>\n
„Au, co d\u011bl\u00e1\u0161, pitom\u010de?! Hrabe ti?! Co m\u011b ml\u00e1t\u00ed\u0161?!“ Reakce, kterou jsem p\u0159esn\u011b \u010dekal. Ale d\u00edky Bohu, \u017ee u\u017e je zase p\u0159i smyslech.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se.“<\/div>\n
„Zato\u010dila se mi hlava. To je naprosto norm\u00e1ln\u00ed,“ bez probl\u00e9m\u016f se postav\u00ed na nohy a posad\u00ed se zp\u00e1tky na postel, „\u017ee se n\u011bkomu mot\u00e1 hlava, kdy\u017e spadne a bouchne se do hlavy.“ Vsadil bych se, \u017ee v\u011bta m\u011bla zn\u00edt tro\u0161ku jinak. Bill se rozhodl b\u00fdt ke mn\u011b hodn\u00fd a vypustil spojen\u00ed ‚kv\u016fli tob\u011b‘.<\/div>\n
„Bol\u00ed t\u011b to\u2026“<\/div>\n
„U\u017e se na tebe nezlob\u00edm.“ V\u00fdznamn\u00fd t\u00f3n, j\u00edm\u017e to Bill \u0159ekl, m\u011b m\u011bl upozornit na fakt, \u017ee je to velkorys\u00e9 gesto z jeho strany a jen tak ka\u017ed\u00e9mu se nepo\u0161t\u011bst\u00ed, aby se mu dostalo odpu\u0161t\u011bn\u00ed. J\u00e1 se picnu! Kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili, byl jsem j\u00e1 t\u00edm, kdo se vztekal, proto\u017ee jsem na to m\u011bl pr\u00e1vo. Ov\u0161em nebyli bychom to snad ani my dva, kdyby se na\u0161e role neprohodily a ze m\u011b se nestal provinil\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fakt je to dobr\u00fd? Nem\u00e1m ti n\u011bco don\u00e9st?“ Touhle ot\u00e1zkou jsem si nepomohl, sp\u00ed\u0161 jsem s\u00e1m sob\u011b u\u0161kodil. Bill sice okam\u017eik zav\u00e1h\u00e1, ale dojde mu d\u0159\u00edv to, co mn\u011b doch\u00e1z\u00ed jaksi pomaleji. Bude-li p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je mu zle a bude-li mi neust\u00e1le nep\u0159\u00edmo p\u0159ipom\u00ednat m\u016fj pod\u00edl viny na jeho stavu, nenajdu v sob\u011b odvahu vzdorovat a budu ho ope\u010dov\u00e1vat. Postel rovn\u00e1 se Tom pob\u00edhaj\u00edc\u00ed kolem n\u011bho.<\/div>\n
„Dal bych si zmrzlinu.“ Moje radost, \u017ee je nen\u00e1ro\u010dn\u00fd, byla op\u011bt p\u0159ed\u010dasn\u00e1. Ne\u017e stihnu opustit lo\u017enici, po\u017eaduje sklenici d\u017eusu a jestli budu tak hodn\u00fd, mohl bych pr\u00fd vypnout televizi, proto\u017ee m\u00e1 dojem, \u017ee mu kv\u016fli tomu krav\u00e1lu praskne hlava. Jen co se vr\u00e1t\u00edm, k\u0148u\u010d\u00ed, abych mu nat\u0159epal pol\u0161t\u00e1\u0159 a p\u0159ikryl ho. Kdy\u017e v\u0161e spln\u00edm do punt\u00edku, chyst\u00e1m se odej\u00edt a sednout si k bedn\u011b, Bill ke mn\u011b v\u0161ak vy\u0161le zd\u011b\u0161en\u00fd pohled, kter\u00fdm jako by mi \u0159\u00edkal, \u017ee jsem se musel zbl\u00e1znit. Nejprve mu zp\u016fsob\u00edm ot\u0159es mozku, kv\u016fli kter\u00e9mu mus\u00ed le\u017eet v posteli, a te\u010f m\u00e1m tu drzost vst\u00e1t, klidn\u011b ho tu nechat a rad\u011bji sledovat n\u011bjak\u00fd pitomosti, ne\u017e si pov\u00eddat s vlastn\u00edm bratrem. Tak to samoz\u0159ejm\u011b nen\u00ed, ale Bill to dok\u00e1\u017ee podat tak, \u017ee tomu i j\u00e1 s\u00e1m uv\u011b\u0159\u00edm. Posad\u00edm se tedy na m\u00edsto, na n\u011b\u017e poklepal dlan\u00ed, a nech\u00e1m ho, aby si ze m\u011b ud\u011blal pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi \u0161\u0165astn\u00fd?“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jsem.“<\/div>\n
„No, to nezn\u011blo moc \u0161\u0165astn\u011b\u2026“ V duchu si napo\u010d\u00edt\u00e1m pro jistotu do dvaceti, ne\u017e mu na tuhle pochybova\u010dnou pozn\u00e1mku odpov\u00edm.<\/div>\n
„Jsem nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee m\u00e1m tebe.“ N\u011bkdy m\u00e1m pocit, \u017ee jsem dostal jakousi obdobu Pando\u0159iny sk\u0159\u00ed\u0148ky neboli zhoubn\u00e9ho daru. Pokud s n\u00edm nebudu um\u011bt zach\u00e1zet, mohlo by se mi to \u0161eredn\u011b vymst\u00edt jako moj\u00ed p\u0159edch\u016fdkyni. Jen\u017ee mezi n\u00e1mi je dost velkej rozd\u00edl. Pandora byla baba, j\u00e1 jsem chlap. Byla pitom\u00e1, kde\u017eto j\u00e1 jsem chytrej a nem\u016f\u017ee se mi to vymknout z ruky.<\/div>\n
„Vypr\u00e1v\u011bj mi n\u011bco.“ Zapros\u00ed Bill a up\u0159e na m\u011b o\u010di.<\/div>\n
„A co?“ Polo\u017e\u00edm se vedle n\u011bj, p\u0159it\u00e1hnu si ho bl\u00ed\u017ee k sob\u011b a instinktivn\u011b jej pevn\u011b obejmu. Odv\u011bt\u00ed mi, \u017ee je mu to jedno. Okam\u017eik p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pak se spole\u010dn\u011b s \u00fasm\u011bvem na m\u00fdch rtech vrac\u00ed i vzpom\u00ednky na jedno z nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edch obdob\u00ed m\u00e9ho, vlastn\u011b na\u0161eho \u017eivota. Na d\u011btstv\u00ed\u2026<\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Vezmu ho ven.“ Dobrovoln\u011b se nab\u00eddnu, \u017ee vyven\u010d\u00edm Absintha, kter\u00fd do m\u011b po\u0159\u00e1d strk\u00e1 \u010dum\u00e1kem. Stejn\u011b m\u011b m\u00e1 rad\u011bji. Nen\u00ed se \u010demu divit, kdy\u017e mu jeho p\u00e1ne\u010dek po\u0159\u00e1d jen nad\u00e1v\u00e1. Hod\u00edm si na sebe dlouh\u00fd svetr, nebo\u0165 to nevypad\u00e1, \u017ee by venku bylo n\u011bjak hezky. Sice je u\u017e po des\u00e1t\u00e9, ale je tam \u0161\u00edlen\u00e1 mlha, fouk\u00e1 v\u00edtr a vypad\u00e1 to, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli za\u010dne pr\u0161et.<\/div>\n
„P\u016fjdu s v\u00e1mi.“ Tom se nat\u00e1hne po mikin\u011b a chyst\u00e1 se ji obl\u00e9ct. Zadr\u017e\u00edm ho. Nemus\u00ed s n\u00e1mi chodit. Kdyby byla tma, tak pros\u00edm, ale ve dne to zm\u00e1kneme sami. Stejn\u011b d\u00e1l ne\u017e p\u0159ed bar\u00e1k nep\u016fjdeme. Bez Toma se tu moc nevyzn\u00e1m a nem\u00e1m chu\u0165 zabloudit stejn\u011b jako v\u010dera.<\/div>\n
„Billy, bylo ti \u0161patn\u011b a\u2026“<\/div>\n
„Tommy, je to dobr\u00e9. Jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Ubezpe\u010d\u00edm ho a pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. V\u010dera se mi jen zamotala hlava, asi to bylo t\u00edm, jak jsem se do n\u00ed uhodil. Cht\u011bl jsem j\u00edt za Tomem a najednou se se mnou zato\u010dil cel\u00fd sv\u011bt, a mn\u011b se zd\u00e1lo, jako by mi n\u011bkdo vymazal pam\u011b\u0165 nebo sp\u00ed\u0161 vyoperoval mozek, zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima a nemohl jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Pak si pamatuji u\u017e jen facku a vyd\u011b\u0161en\u00e9ho Toma. Krk i hlava m\u011b st\u00e1le tro\u0161ku pobol\u00edvaj\u00ed, ale bude to v po\u0159\u00e1dku. Za p\u00e1r dn\u00ed si na to ani nevzpomenu.<\/div>\n
„Dobr\u00e1.“ Povzdechne si a souhlasn\u011b k\u00fdvne. Asi je\u0161t\u011b p\u011btkr\u00e1t m\u011b pros\u00ed, abych byl opatrn\u00fd. Absimu p\u0159ik\u00e1\u017ee, aby na m\u011b d\u00e1val pozor, a doprovod\u00ed n\u00e1s a\u017e ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„A to je p\u0159esn\u011b to, co na n\u011bm miluji a nesn\u00e1\u0161\u00edm z\u00e1rove\u0148.“ Promluv\u00edm ke sv\u00e9mu staronov\u00e9mu k\u00e1mo\u0161ovi, sed\u00edc\u00edmu u m\u00fdch nohou, kdy\u017e se ocitneme ve v\u00fdtahu. Jeho p\u00e9\u010di miluji, ale z\u00e1rove\u0148 mi ob\u010das i leze na nervy, a to tehdy, d\u011bl\u00e1-li, jako bych byl n\u011bjak smrteln\u011b nemocn\u00fd. Jsem zdrav\u00fd, nic mi nen\u00ed.<\/div>\n
„Po\u010dkej, pod\u00edv\u00e1me se, kdo n\u00e1m p\u00ed\u0161e.“ Zasm\u011bji se, kdy\u017e se Absi vr\u00e1t\u00ed ode dve\u0159\u00ed ke mn\u011b a za\u010dne do m\u011b \u0161\u0165ouchat a pob\u00edhat kolem m\u011b. Tom mi t\u011bsn\u011b p\u0159ed odchodem vrazil do ruky kl\u00ed\u010de od schr\u00e1nky a pov\u011b\u0159il m\u011b, abych vybral po\u0161tu. Sam\u00fd let\u00e1ky a zase jen let\u00e1ky. To a\u0165 strkaj\u00ed do schr\u00e1nky d\u016fchodc\u016fm, co slevami v obchodn\u00edch domech \u017eij\u00ed, a ne n\u00e1m. My m\u00e1me tak \u010das trajdat a nakupovat za v\u00fdhodnou cenu maso, vejce a podobn\u011b! Dopis pro Toma\u2026 To bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, kdo mu m\u016f\u017ee ps\u00e1t. Pod\u00edv\u00e1m se proti sv\u011btlu, ale nic nevid\u00edm. To, \u017ee to psala n\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1, mi nikdo nevymluv\u00ed. Adresa je ps\u00e1na rukou p\u0159\u00edslu\u0161nice n\u011b\u017en\u00e9ho pohlav\u00ed, pozn\u00e1m rozd\u00edl mezi \u017eensk\u00fdm a mu\u017esk\u00fdm rukopisem. P\u00e1ru, nad n\u00ed\u017e bych ho rozlepil, tu nem\u00e1m, tak\u017ee sm\u016fla. Budu to muset z Toma n\u011bjak nen\u00e1padn\u011b dostat. Dopis, kter\u00fd bych nejrad\u011bji zni\u010dil, str\u010d\u00edm do ob\u0159\u00ed kapsy sv\u00e9ho svetru a hrabu se d\u00e1l. Zase pro Toma\u2026 N\u011bco od banky. \u017de by ti inteligenti kone\u010dn\u011b vy\u0159e\u0161ili tu lap\u00e1lii s na\u0161\u00edm \u00fa\u010dtem? Doufejme, jinak tam na n\u011b budu muset osobn\u011b nab\u011bhnout a se\u0159vat je.<\/div>\n
<\/div>\n
„A tohle je zase\u2026 pro m\u011b?“ T\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di na na\u017eloutlou ob\u00e1lku a nev\u011b\u0159\u00edm vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9!<\/div>\n
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „No, Tome, d\u011blej! Nebudeme na tebe po\u0159\u00e1d \u010dekat.“ Jak Bill tak Absinth na m\u011b z\u00edraj\u00ed a \u010dekaj\u00ed, a\u017e se k nim dobelh\u00e1m. M\u00e1m chu\u0165 br\u00e1chu odp\u00e1lkovat, ale pak si vzpomenu na proch\u00e1zku, kdy jsem to byl j\u00e1, kdo ho podobn\u011b peskoval,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-10088","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10088","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10088"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10088\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10088"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10088"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10088"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}