{"id":10105,"date":"2010-11-23T18:00:00","date_gmt":"2010-11-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10080"},"modified":"2010-11-23T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-23T17:00:00","slug":"kapky-deste-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/23\/kapky-deste-9\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 9."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cekal, kdy prvn\u00ed n\u00e1znak vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce za oknem projde p\u0159es zata\u017een\u00e9 z\u00e1v\u011bsy a\u017e k n\u011bmu do pokoje, ale nic takov\u00e9ho se ned\u011blo. Bu\u010f byla ta t\u011b\u017ek\u00e1 tmav\u00e1 l\u00e1tka natolik sv\u011btluvzdorn\u00e1, anebo venku panovala je\u0161t\u011b tma. On byl ale u\u017e dobu vzh\u016fru a nebavilo ho d\u00e9le se ne\u010dinn\u011b jen p\u0159evalovat v posteli. Stiskl k sob\u011b v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se o n\u011bkolik\u00e1t\u00fd pokus znovu usnout. Marn\u011b. S frustrovan\u00fdm zafun\u011bn\u00edm vypoulil o\u010di do stropu a pokou\u0161el se ignorovat pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed kousek od n\u011bj.<\/div>\n
Ne\u0161lo to. Otravovala ho u\u017e jen ta neru\u0161enost, s jakou jeho bratr tvrd\u011b spal t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd zachumlan\u00fd v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, jen p\u00e1r \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f koukalo ven a kontrastovalo se sv\u011btl\u00fdm povle\u010den\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159e. Byly jako mal\u00ed slep\u00fd\u0161i za jasn\u00fdch dn\u00ed vyh\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed se na kameni. Ano spr\u00e1vn\u011b, dokonce i Tomovy vlasy ho rozru\u0161ovaly, a m\u00edsto aby odpo\u010d\u00edval, vym\u00fd\u0161lel jim bl\u00e1zniv\u00e1 p\u0159irovn\u00e1n\u00ed. Nav\u00edc si ho, kdy\u017e v\u010dera us\u00ednali, ani nev\u0161iml, skute\u010dn\u011b vedle sebe jen le\u017eeli, jak Tom sl\u00edbil. Billa to m\u00e1tlo. Nutilo ho to o bratrovi sm\u00fd\u0161let jako o n\u011bkom, kdo se \u010destn\u011b dr\u017e\u00ed sv\u00e9ho slova, co\u017e na n\u011bj vrhalo pozitivn\u00ed sv\u011btlo, a to se neslu\u010dovalo s t\u011bmi v\u0161emi p\u0159edstavami, kter\u00e9 mu zako\u0159enily v hlav\u011b. Bratr p\u0159eci nebyl dobr\u00fd. M\u011bl by b\u00fdt prav\u00fdm opakem k tomu slovu. Samoz\u0159ejm\u011b v tom nebylo ani malinkat\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee byl opomenut. Takov\u00e9 pocity byly vylou\u010deny\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
M\u011bl toho dost. Odhrnul ze sebe pe\u0159inu, a jak nejti\u0161eji to \u0161lo, vstal z postele a pl\u00ed\u017eiv\u011b odch\u00e1zel z lo\u017enice. Oba psi, kte\u0159\u00ed tam na zemi na hu\u0148at\u00fdch kobere\u010dc\u00edch spali tak\u00e9, zvedli hlavy a jako na povel zavrt\u011bli ocasy z radosti, \u017ee vid\u00ed vzh\u016fru n\u011bkoho, kdo se jim bude moci v\u011bnovat.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou. Pust\u00edm v\u00e1s ven.“ Za\u0161eptal Bill k nim a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e se skute\u010dn\u011b zvedli a p\u0159eb\u011bhli ke dve\u0159\u00edm z lo\u017enice. Posp\u00ed\u0161il si tedy, aby na n\u011b neza\u010dali \u0161kr\u00e1bat, nebo h\u016f\u0159, neza\u0161t\u011bkali. Rychle si posb\u00edral sv\u00e9 oble\u010den\u00ed, vyklouzl ven z lo\u017enice a zase za sebou pe\u010dliv\u011b zav\u0159el, aby Toma nic neru\u0161ilo.  <\/div>\n
Psi kolem n\u011bj pob\u00edhali a neust\u00e1le se mu pletli pod nohy, vzdal tedy ve\u0161ker\u00e9 pokusy o to, se nejd\u0159\u00edve obl\u00e9knou, a jen v boxerk\u00e1ch a tri\u010dku \u0161el rovnou do ob\u00fdv\u00e1ku, odkud, jak si v\u0161iml u\u017e v\u010dera, vedly dve\u0159e na terasu a pak d\u00e1l na zahradu.<\/div>\n
„Tak upalujte,“ pob\u00eddl je a oba se nad\u0161en\u011b vy\u0159\u00edtili ven. „Brr, to je kosa,“ ot\u0159\u00e1sl se zimou, kdy\u017e ho ovanul studen\u00fd rann\u00ed vzduch nast\u00e1vaj\u00edc\u00edho podzimu. Bylo \u0161ero, ne \u00fapln\u00e1 tma, co\u017e znamenalo, \u017ee slunce se mus\u00ed ka\u017edou minutou vyhoupnout n\u011bkde na obzoru. Odhadoval tedy, \u017ee je n\u011bco kolem \u0161est\u00e9 r\u00e1no. Zav\u0159el dve\u0159e a vr\u00e1til se k hrom\u00e1dce oble\u010den\u00ed, kterou m\u011bl polo\u017eenou na k\u0159esle. Doobl\u00e9kl se a v kuchyni postavil vodu na k\u00e1vu. Hrnek, l\u017ei\u010dku, cukr a kafe na\u0161el, a\u017e kdy\u017e pozotv\u00edral v\u0161echna dv\u00ed\u0159ka kuchy\u0148sk\u00e9ho n\u00e1bytku, ale nakonec m\u011bl pohromad\u011b v\u0161e, co pot\u0159eboval. Nakoukl i do lednice, ale nic moc ho tam nezaujalo. Pot\u0159eboval ale sn\u00edst aspo\u0148 n\u011bco mal\u00e9ho. Kru\u010delo mu v \u017ealudku za dobu, co byl vzh\u016fru a nemohl sp\u00e1t. \u010clov\u011bku nevyhl\u00e1dne v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e v noci nezamhou\u0159\u00ed oko. Vzal si tedy jogurt, a kdy\u017e u\u017e cht\u011bl chladni\u010dku zav\u0159\u00edt, v\u0161iml si, \u017ee v horn\u00ed p\u0159ihr\u00e1dce dve\u0159\u00ed je tabulka rozd\u011blan\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Dobr\u00e1 p\u016flka u\u017e byla sn\u011bzen\u00e1, ale i ten zbytek posta\u010dil k tomu, aby se Bill spokojen\u011b usm\u00e1l.  <\/div>\n
Vsunul si sv\u016fj mal\u00fd  \u00falovek do kapsy u mikiny, do ruky vzal hrnek s von\u00edc\u00ed horkou k\u00e1vou, jogurt, a vracel se zp\u011bt do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. V\u0161iml si, \u017ee na podno\u017ece je \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00e1 deka, co\u017e ho p\u0159ivedlo na my\u0161lenku, \u017ee by mohl po\u010dkat na v\u00fdchod slunce venku v jednom z t\u011bch pohodln\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch prout\u011bn\u00fdch k\u0159es\u00edlek, kter\u00e9 m\u011bl Tom na terase. Nacpal si ji do podpa\u017e\u00ed, soust\u0159ed\u00edc se p\u0159itom na to, aby nerozcmrndal obsah hrne\u010dku, a kel\u00edmek s jogurtem dr\u017eel mezi zuby, kdy\u017e znovu otev\u00edral prosklen\u00e9 dve\u0159e.  <\/div>\n
Psi spolu neru\u0161en\u011b dov\u00e1d\u011bli na druh\u00e9m konci zahrady a nikterak si ho nev\u0161\u00edmali, kdy\u017e si d\u011blal pohodl\u00ed, balil se do deky a usazoval do k\u0159esla. Nevelk\u00fd  stolek si p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, aby tak m\u011bl po ruce v\u0161echno, co si s sebou p\u0159inesl, a p\u0159ed sebe postavil druh\u00e9 k\u0159eslo, na kter\u00e9 si um\u00edstil sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy. Uloupl si kosti\u010dku \u010dokol\u00e1dy a labu\u017enicky si ji nech\u00e1val rozpou\u0161t\u011bt v \u00fastech, up\u0159en\u011b sleduj\u00edc obzor. Dnes pro to byl p\u0159\u00edmo ide\u00e1ln\u00ed den. Na vymeten\u00e9m nebi nebyl jedin\u00fd mr\u00e1\u010dek, kter\u00fd by snad mohl slunce schovat. Po v\u010derej\u0161\u00edm de\u0161ti nebylo ani pam\u00e1tky. Snad jen posledn\u00ed kapky vody ulp\u011bly na tr\u00e1v\u011b a listech strom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e ho ale prvn\u00ed zlatav\u00e9 prst\u00edky polechtaly na tv\u00e1\u0159i, jeho pozornost se od probouzej\u00edc\u00edho se nov\u00e9ho dne rozplynula. V bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od bratra, kde se neb\u00e1l, \u017ee by snad mohla b\u00fdt jeho nitern\u00ed bou\u0159e vyc\u00edt\u011bna, si p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u011bcech, my\u0161lenk\u00e1ch a ud\u00e1lostech posledn\u00edch dn\u00ed, kter\u00e9 se moment\u00e1ln\u011b draly do pop\u0159ed\u00ed. Ta podivnost pocit\u016f ho p\u0159ekvapovala, a p\u0159edev\u0161\u00edm se v n\u00ed neorientoval. Byla tu chu\u0165 obejmout, m\u00edt radost ze setk\u00e1n\u00ed, touha z\u016fstat, a naproti tomu se stav\u011bly prozat\u00edm mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed negace toho v\u0161eho. Nem\u016f\u017ee si p\u0159eci dovolit poci\u0165ovat v\u016f\u010di n\u011bmu cokoli pozitivn\u00edho, nebylo nic, \u010d\u00edm by si to zaslou\u017eil. Zmizel, ani\u017e by se pokusil \u010delit nepochopen\u00ed a zavr\u017een\u00ed rodiny. Zradil toho mal\u00e9ho k\u0159ehk\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se uvnit\u0159 sebe nikdy nedok\u00e1zal vyrovnat s jeho ztr\u00e1tou. Ne, nem\u016f\u017ee mu jen tak odpustit a nav\u00e1zat tam, kde p\u0159ed lety skon\u010dili.  <\/div>\n
Slunce mu zasv\u00edtilo do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„On u\u017e nen\u00ed m\u016fj bratr. Jednodu\u0161e je to jen boss, u kter\u00e9ho vyrovn\u00e1m dluh za Fabiana. Uplynou t\u0159i dny a tohle bude zapomenuto, jen minulost.“ Mumlal jsem si umanut\u011b a ani v nejmen\u0161\u00edm jsem si nep\u0159ipou\u0161t\u011bl mo\u017enost, \u017ee i ta hrstka hodin, kter\u00e9 s n\u00edm str\u00e1v\u00edm, by se mi mohly do srdce a pam\u011bti vr\u00fdt natolik, \u017ee by nemusely b\u00fdt nikdy zapomenuty. P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di proti slun\u00ed\u010dku a n\u00e1sledn\u011b si je zast\u00ednil dlan\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ps\u016fm u\u017e  nejsp\u00ed\u0161 rann\u00ed skota\u010den\u00ed  na zahrad\u011b sta\u010dilo. P\u0159ib\u011bhli zp\u00e1tky ke mn\u011b  a posadili se na roho\u017eku p\u0159ed dve\u0159e.<\/em><\/div>\n
„R\u00e1di byste dom\u016f?“ Mluvil jsem na n\u011b vl\u00eddn\u011b a t\u011b\u0161ilo m\u011b, \u017ee na m\u016fj hlas reaguj\u00ed. Up\u0159en\u011b se na m\u011b d\u00edvali a \u0161picovali u\u0161i, jako by mi snad skute\u010dn\u011b rozum\u011bli. „No tak jo, vy dva chlup\u00e1\u010di.“ Culil jsem se na tu n\u011bmou tv\u00e1\u0159 a vymot\u00e1val se u toho z deky. Je\u0161t\u011b jsem vypil posledn\u00ed hlt kafe, v\u0161echno po sob\u011b posb\u00edral, a teprve potom je pustil dovnit\u0159. „D\u011bl\u00e1te mokr\u00fd \u0165ap\u00e1\u010dky, sy\u010d\u00e1ci.“ V\u0161iml jsem si. „To nejsp\u00ed\u0161 p\u00e1n\u00ed\u010dek nebude m\u00edt radost.“ Napadlo m\u011b, jak asi Tom udr\u017euje ten po\u0159\u00e1dek, co tu byl, kdy\u017e ti psi byli o\u010dividn\u011b zvykl\u00ed pob\u00fdvat v dom\u011b. Ti tady z\u00e1konit\u011b museli ud\u011blat spoustu nepo\u0159\u00e1dku, a tady krom t\u011bch p\u00e1r bahnit\u00fdch otisk\u016f, kter\u00e9 ud\u011blali a\u017e te\u010f, bylo \u010disto. A ty se stejn\u011b t\u00e1hly jen ode dve\u0159\u00ed do rohu ob\u00fdv\u00e1ku, kde m\u011bli sv\u016fj pelech, ve kter\u00e9m byli nejsp\u00ed\u0161 zvykl\u00ed v\u00e1let se p\u0159es den. I te\u010f u\u017e tam le\u017eeli pohodln\u011b uveleben\u00ed, vz\u00e1jemn\u011b sto\u010den\u00ed jeden do druh\u00e9ho a pomalu se jim zav\u00edraly o\u010di. „Leno\u0161i jste,“ zavrt\u011bl jsem nad nimi hlavou a nechal je v klidu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V kuchyni jsem si po sob\u011b opl\u00e1chl hrnek, vyhodil kel\u00edmek od jogurtu a povzdechl jsem si p\u0159i pohledu na hodiny. 6:52. Zoufale brzy a j\u00e1 v\u016fbec netu\u0161il, \u010d\u00edm bych si m\u011bl vyplnit \u010das. Nenapadala m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010dinnost vhodn\u00e1 pro tuhle dobu. Nebyl jsem zvykl\u00fd b\u00fdt aktivn\u00ed tak brzy, a ciz\u00ed prost\u0159ed\u00ed mi tak\u00e9 mnoho nenab\u00edzelo. Nav\u00edc jsem se cht\u011bl vyvarovat toho, nad\u011blat p\u0159\u00edli\u0161 mnoho hluku. Docela mi vyhovovalo, \u017ee Tom je\u0161t\u011b spal. St\u00e1le jsem si toti\u017e neujasnil, zdali m\u00e1m b\u00fdt ura\u017een\u00fd za ten ve\u010dern\u00ed polibek, anebo nad t\u00edm jen m\u00e1vnout rukou a nechat to plavat. Mo\u017en\u00e1 odm\u011b\u0159enost by mohla b\u00fdt t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm, proto\u017ee ura\u017eenost nebo nad\u00e1vky by ho mohly vyprovokovat jen k tomu, \u017ee by se sna\u017eil naschv\u00e1l o dal\u0161\u00ed podobn\u00e9 v\u00fdpady. Nebo by se mi t\u0159eba sm\u00e1l, jak hloup\u00fd jsem, \u017ee na to st\u00e1le mysl\u00edm, a t\u0159eba by byl smutn\u00fd, \u017ee s n\u00edm nemluv\u00edm kv\u016fli takov\u00e9 mali\u010dkosti, kter\u00e1 nebyla my\u0161lena nijak \u0161patn\u011b. Byl to jen polibek, ten s\u00e1m o sob\u011b p\u0159eci nen\u00ed \u0161patn\u00fd. Uv\u011bdomil jsem si, kolik v\u011bc\u00ed o n\u011bm vlastn\u011b nev\u00edm. Netu\u0161il jsem, jak\u00fdm se stal, znal jsem ho jen jako d\u00edt\u011b, proto jsem nyn\u00ed v\u016fbec nedok\u00e1zal odhadnout, jak by reagoval, co m\u011bl uvnit\u0159 sebe, jak uva\u017eoval, na co myslel. D\u0159\u00edv jsem docela p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co se mu honilo hlavou, proto\u017ee jsme byli jedna mysl rozd\u011blen\u00e1 do dvou, spojen\u00e1 neviditeln\u00fdm poutem. To se ale zp\u0159etrhalo a j\u00e1 s\u00e1m sebe p\u0159istihl, \u017ee si teskn\u00edm nad tou ztr\u00e1tou.<\/em>  <\/div>\n
„Dost, Bille!“ Ok\u0159ikl jsem s\u00e1m sebe a uhodil p\u011bst\u00ed do desky kuchy\u0148sk\u00e9 linky. Tlumen\u011b to zadun\u011blo a j\u00e1 si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee jsem vlastn\u011b necht\u011bl d\u011blat hluk. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nebylo nijak p\u0159\u00edli\u0161 pronikav\u00e9. „On je u\u017e d\u00e1vno za mnou. Tohle je jen \u00fakol. Sna\u017e se do toho moc citov\u011b nezapojovat. Jen vypl\u0148, co bude cht\u00edt, a pak konec.“ Drmolil jsem. Je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t jsem ta slova zopakoval ve snaze v\u0161t\u00edpit si je. Uklid\u0148ovalo m\u011b to.<\/em>  <\/div>\n
A pak naprosto spont\u00e1nn\u011b  p\u0159i\u0161el n\u00e1pad, jak se na chv\u00edli zabavit. Tom mn\u011b to tu v\u010dera nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neuk\u00e1zal a tenhle d\u016fm byl velik\u00fd. Moje zv\u011bdavost vyplavala na povrch a k m\u00e9 vlastn\u00ed \u00falev\u011b tak na okam\u017eik zast\u00ednila unavuj\u00edc\u00ed p\u0159em\u00edl\u00e1n\u00ed minulosti a trpk\u00e9 sou\u010dasnosti. P\u0159i proch\u00e1zen\u00ed vilkou m\u011b p\u0159ekvapilo, kolik m\u00edstnost\u00ed je je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fdch. Tom doopravdy nijak nep\u0159eh\u00e1n\u011bl, kdy\u017e tvrdil, \u017ee to tu je\u0161t\u011b zdaleka nen\u00ed hotov\u00e9. A nejsp\u00ed\u0161 ani se za\u0159izov\u00e1n\u00edm nijak neposp\u00edchal, pravd\u011bpodobn\u011b ho to net\u00ed\u017eilo. To j\u00e1 bych m\u011bl d\u00e1vno v\u0161echno hotov\u00e9. Sice \u0159\u00edkal, \u017ee se sem nast\u011bhoval asi p\u0159ed m\u011bs\u00edcem, ale \u010das v\u011bnovat se interi\u00e9ru m\u011bl ur\u010dit\u011b mnohem del\u0161\u00ed. I tak se mi tu ale l\u00edbilo, a dokonce se mi i v hlav\u011b rodily n\u00e1pady, jak by mohl kter\u00fd pokoj vypadat.<\/em>  <\/div>\n
Dva pro hosty, jeden jako pracovna, potom bych nechal zast\u0159e\u0161it balkon v pat\u0159e, propojit ho s m\u00edstnost\u00ed a ud\u011blat tam n\u011bco jako relaxa\u010dn\u00ed kout pln\u00fd r\u016fzn\u00fdch rostlin. Chodil bych tam poslouchat hudbu, \u010derpat inspiraci nebo jen tak odpo\u010d\u00edvat. Suter\u00e9n m\u011b potom ohromil mnohem v\u00edc. Bylo tam spousta voln\u00e9ho prostoru. \u00dapln\u011b \u017eiv\u011b jsem tam vid\u011bl zku\u0161ebnu, saunu a pak tam bylo i cosi, u \u010deho jsem tak \u00fapln\u011b nepochopil z\u00e1m\u011br. Otev\u0159el jsem jedny dve\u0159e a octl se na pom\u011brn\u011b prostorn\u00e9m placu. \u010clov\u011bk by \u0159ekl dal\u0161\u00ed m\u00edstnost, ale chyb\u011bla tomu jedna ze\u010f, tak\u017ee jsem odtud mohl vid\u011bt dal\u0161\u00ed p\u0159il\u00e9haj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st pozemku pat\u0159\u00edc\u00ed k domu. Sice jsem netu\u0161il, k \u010demu to zam\u00fd\u0161lel bratr, j\u00e1 bych tu ale vybudoval nap\u016fl kryt\u00fd a nap\u016fl venkovn\u00ed baz\u00e9n. Bylo by to kouzeln\u00e9 m\u00edsto s v\u00ed\u0159ivkou, p\u00e1r vodotrysky a um\u011blou dekorac\u00ed evokuj\u00edc\u00ed tropick\u00fd ostrov. Zasn\u011bn\u011b jsem se culil a snad a\u017e n\u00e1bo\u017en\u011b proch\u00e1zel t\u00edm m\u00edstem, osah\u00e1vaj\u00edc si st\u011bny, podlahu, kole\u010dko, kter\u00e9 tu nejsp\u00ed\u0161 z\u016fstalo po zedn\u00edc\u00edch.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nakonec jsem se octl i v gar\u00e1\u017ei. Ohromen\u00edm mi spadla brada, kdy\u017e jsem tam na\u0161el dal\u0161\u00ed dva zaparkovan\u00e9 bour\u00e1ky. Jako kdyby nesta\u010dila ta luxusn\u00ed k\u00e1ra, kterou m\u011b sem v\u010dera p\u0159ivezl. Ne, pan podnikatel musel m\u00edt navrch je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 elegantn\u00ed auto, \u0159ekl bych diplomatick\u00e9ho ra\u017een\u00ed, a potom spor\u0165\u00e1k R8 GT, oboje zna\u010dka Audi. Tu jsme obdivovali u\u017e jako kluci. Nejsp\u00ed\u0161 jsme se tenkr\u00e1t nechali ovlivnit ot\u010d\u00edmem. Pro n\u011bj toti\u017e Audi byla naprost\u00e1 srdcovka. J\u00e1 si oblibu pro jejich auta uchoval, ale nikdy jsem si nedovolil ani zadoufat, \u017ee bych si mohl n\u011bkdy n\u011bjak\u00fd jejich model po\u0159\u00eddit, a m\u016fj ct\u011bn\u00fd bratr vlastnil hned t\u0159i, z toho dv\u011b byly t\u011bmi nejdra\u017e\u0161\u00edmi kusy, kter\u00e9 moment\u00e1ln\u011b tahle automobilka nab\u00edzela.<\/em>  <\/div>\n
„Snob!“ Odplivl jsem si a mra\u010dil se jako bou\u0159kov\u00e9 po\u010das\u00ed, kdy\u017e jsem odch\u00e1zel z gar\u00e1\u017ee pry\u010d, ani\u017e bych si je snad podrobn\u011bji prohl\u00e9dl. Necht\u011blo se mi nad nimi obdivn\u011b slintat, a nav\u00edc se dostavila takov\u00e1 men\u0161\u00ed z\u00e1vist, kter\u00e1 mnou docela zna\u010dn\u011b cloumala. Vcelku mi to pokazilo n\u00e1ladu a j\u00e1 se uch\u00fdlil k tomu jedin\u00e9mu, o \u010dem jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b z toho zaru\u010den\u011b dok\u00e1\u017ee vyt\u00e1hnout. Sladk\u00e9. Ale ne jen tak ledajak\u00e9. Rozhodn\u011b by to nenapravil dal\u0161\u00ed kousek \u010dokol\u00e1dy. Pot\u0159eboval jsem n\u011bco, co by mi jako v\u00edtan\u00fd bonus zaplnilo m\u016fj docela hladov\u00fd \u017ealudek. P\u0159eci jen, co je pro chlapa po r\u00e1nu mal\u00fd kel\u00edmek jogurtu. Zatou\u017eil jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b nadl\u00e1bnout a takov\u00e9 pala\u010dinky s nutelou, sladk\u00fdm tvarohem nebo marmel\u00e1dou, a navrch kopcem \u0161leha\u010dky, to bylo p\u0159esn\u011b ono.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed  Marie se pe\u010dliv\u011b starala o to, aby tu nic nechyb\u011blo, tak\u017ee dohledat tady mouku, ml\u00e9ko, vejce a ostatn\u00ed nutnosti kolem, nebyl a\u017e takov\u00fd probl\u00e9m. Pustil jsem se do pr\u00e1ce a u\u017e jenom ta p\u0159\u00edprava mi pomohla, a j\u00e1 se velice brzy p\u0159estal zaob\u00edrat t\u011bmi nabl\u00fdskan\u00fdmi fe\u0161\u00e1ky, kter\u00e9 m\u011bl Tom dole zaparkovan\u00e9. Beztak to byla malichernost. Nikdy jsem nem\u011bl v povaze n\u011bjakou p\u0159\u00edli\u0161nou z\u00e1vistivost, to jen v p\u0159\u00edpad\u011b bratra se mi ur\u010dit\u00e9 skute\u010dnosti jen n\u011bjak obt\u00ed\u017en\u011bji vst\u0159eb\u00e1valy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ani ne za hodinu jsem m\u011bl nasma\u017een\u00fd na velk\u00e9m tal\u00ed\u0159i \u00factyhodn\u00fd kom\u00edn vo\u0148av\u00fdch placek, cukrem dochucen\u00fd tvaroh a n\u011bjakou tu zava\u0159eninu. V\u0161echno jsem si to nanosil na j\u00eddeln\u00ed st\u016fl a zb\u00fdvala je\u0161t\u011b \u0161leha\u010dka. Byla tu ta prav\u00e1 v kel\u00edmku, \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1hra\u017eky ve spreji, tud\u00ed\u017e jsem pot\u0159eboval n\u011bco, \u010d\u00edm bych to u\u0161lehal. Na\u0161t\u011bst\u00ed Marie m\u011bla v\u0161echno p\u0159ehledn\u011b srovnan\u00e9, v ni\u010dem \u017e\u00e1dn\u00fd chaos, tak\u017ee i \u0161leha\u010d jsem m\u011bl po p\u00e1r nakouknut\u00edch do sk\u0159\u00edn\u011bk k dispozici. P\u0159estal jsem se zat\u011b\u017eovat i t\u00edm, \u017ee bych mohl bratra vzbudit a pustil p\u0159\u00edstroj naplno. Stejn\u011b u\u017e bylo t\u00e9m\u011b\u0159 jeden\u00e1ct hodin. To u\u017e by se mohl vzbudit. Sice jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee vzhledem k jeho pr\u00e1ci je nejsp\u00ed\u0161 zvykl\u00fd ponocovat a potom prospat p\u016fl dne, ale v\u010dera jsme tak pozd\u011b sp\u00e1t ne\u0161li, tud\u00ed\u017e jsem nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, kdyby se snad mou vinou probral k \u017eivotu.<\/em>  <\/div>\n
P\u0159es hluk ze \u0161leha\u010de m\u00fdm u\u0161\u00edm uniklo, \u017ee bu\u010f  moje my\u0161lenka na n\u011bj, nebo m\u00e9  \u0161ramocen\u00ed v kuchyni, u\u017e ho z postele vyhnalo, proto\u017ee se mi objevil v z\u00e1dech, ani\u017e by se pokusil na svou osobu n\u011bjak upozornit. Nadsko\u010dil jsem \u00falekem, kdy\u017e jsem ten p\u0159\u00edstroj vypnul, oto\u010dil se, \u017ee spolu s hotovou \u0161leha\u010dkou p\u016fjdu a usad\u00edm se ke stolu, a on byl asi dva metry ode m\u011b. Z\u00edval na cel\u00e9 kolo, m\u017eoural p\u0159es ospalkami slepen\u00e9 o\u010di a drbal se na b\u0159ichu. Napr\u00e1zdno jsem klapnul pusou a lehce zrozpa\u010dit\u011bl. St\u00e1l p\u0159ede mnou jen v boxerk\u00e1ch a j\u00e1 honem nev\u011bd\u011bl, kam s o\u010dima.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Toma ale jeho nahota nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec netr\u00e1pila. Usm\u00e1l se na m\u011b, pop\u0159\u00e1l mi dobr\u00e9 r\u00e1no a pak za\u010denichal.<\/em><\/div>\n
„Tys va\u0159il?“ Podivil se. „Co m\u00e1me dobr\u00e9ho?“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zaj\u00edmal.<\/em><\/div>\n
„Pala\u010dinky.“ Uk\u00e1zal jsem sm\u011brem k \u0161irok\u00e9mu pr\u016fchodu, kter\u00fd spojoval kuchy\u0148 s j\u00eddelnou. Taky se nemusel tak hloup\u011b pt\u00e1t, sta\u010dilo se rozhl\u00e9dnout, dle m\u00e9ho to toti\u017e odsud bylo dost dob\u0159e vid\u011bt. Tom mrknul tam, kam byl naveden a jeho \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159il.<\/em><\/div>\n
„P\u00e1ni, m\u0148am. V\u011bd\u011bt, \u017ee to bude s takov\u00fdmhle servisem, tak budu po\u017eadovat m\u00edt t\u011b tu alespo\u0148 m\u011bs\u00edc,“ pronesl Tom v \u017eertu, j\u00e1 se ale zamra\u010dil. Vtipn\u00e9 mi to nep\u0159ipadalo ani trochu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Moc si na to nezvykej. J\u00e1 jsem host, ty by ses m\u011bl starat o m\u011b, a m\u00edsto toho chrn\u00ed\u0161.“ Brblal jsem.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ Povyt\u00e1hl Tom obo\u010d\u00ed a po\u0165ouchle se zubil. „J\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee ty se\u0161 tu od toho, abys mi ve v\u0161em vyhov\u011bl.“ Usadil m\u011b. Pochopiteln\u011b m\u011bl pravdu. J\u00e1 na to ale neust\u00e1le zapom\u00ednal. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 chovat se podle toho, co se ode m\u011b o\u010dek\u00e1valo, kdy\u017e p\u0159ede mnou st\u00e1l bratr. „P\u016fvodn\u011b jsem zam\u00fd\u0161lel vyu\u017e\u00edt t\u011b k jin\u00fdm v\u011bcem, ale vid\u00edm, \u017ee va\u0159en\u00ed je taky fajn n\u00e1pad.“ Dodal, \u010d\u00edm\u017e m\u011b dorazil. Je\u0161t\u011b m\u011b neopomn\u011bl sjet v\u00fdmluvn\u00fdm pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b a mlsn\u011b si ol\u00edznout rty tak, jak to um\u011bl jen on. Vykulil jsem o\u010di a p\u00e1r vte\u0159in z\u016fstal jen p\u0159imra\u017een\u00fd st\u00e1t na m\u00edst\u011b, ne\u017e mi naplno do\u0161el cel\u00fd smysl t\u011bch slov. Pak se mi pomalu za\u010dala hrnout krev do hlavy. P\u00e1r r\u00e1zn\u00fdmi kroky jsem p\u0159e\u0161el do j\u00eddelny a mrsknul s um\u011blohmotnou miskou, ve kter\u00e9 byla \u0161leha\u010dka, o st\u016fl.<\/em><\/div>\n
„T\u0159eba se t\u00edm udav!“ Pop\u0159\u00e1l jsem mu, oto\u010dil se na pat\u011b a utekl p\u0159ed n\u00edm. V lo\u017enici jsem se zhroutil na \u010d\u00e1st postele, kter\u00e1 mi byla milostiv\u011b prop\u016fj\u010dena, sto\u010dil jsem se do klubka a hlasit\u011b pot\u00e1hnul.<\/em>  <\/div>\n
Jakou \u017ee jsem si to je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami pl\u00e1noval strategii pro p\u0159e\u017eit\u00ed t\u011bchto t\u0159\u00ed dn\u00ed? Dr\u017eet si odstup a citov\u011b se neanga\u017eovat? Ano, to bude ono. Jen\u017ee to ne\u0161lo. Vyt\u00e1\u010del m\u011b, a z\u00e1rove\u0148 m\u011b to k n\u011bmu t\u00e1hlo. Jak jsem mohl jen chladn\u011b p\u0159istupovat k roli, kterou jsem tu m\u011bl sehr\u00e1t, kdy\u017e ve mn\u011b vzbuzoval takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed emoc\u00ed? To se neslu\u010dovalo s m\u00fdmi silami. A aby toho nebylo m\u00e1lo, p\u0159i\u0161lo mi l\u00edto, \u017ee o mn\u011b tak sm\u00fd\u0161lel. Byl jsem jen kus masa, kter\u00fd ho m\u011bl pot\u011b\u0161it, a to po v\u0161ech str\u00e1nk\u00e1ch. Pro\u010d jen jsem byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, jak\u00fd je. To, \u017ee jsme sourozenci, pro n\u011bj nikdy nebylo p\u0159ek\u00e1\u017ekou. P\u0159ita\u017elivost, jedin\u00e9 m\u011b\u0159\u00edtko, podle kter\u00e9ho se \u0159\u00eddil. A j\u00e1 si n\u011bkde hluboko ve sv\u00e9 du\u0161i dovolil hloup\u011b zadoufat, \u017ee tenhle \u010das m\u011bl slou\u017eit k tomu, aby se z n\u00e1s znovu stali brat\u0159i, miluj\u00edc\u00ed, bl\u00edzc\u00ed si sob\u011b navz\u00e1jem, ale jenom brat\u0159i.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u00fd st\u00e1l v j\u00eddeln\u011b a d\u00edval se sm\u011brem, kter\u00fdm Bill zmizel. Nerozum\u011bl jeho v\u00fdkyv\u016fm n\u00e1lad. V\u0161echno u\u017e vypadalo tak dob\u0159e, bez probl\u00e9m\u016f si popov\u00eddali a s nov\u00fdm dnem p\u0159i\u0161la ledov\u00e1 sprcha. V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee ta podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e1 reakce mohla b\u00fdt jen d\u016fsledek jeho slov, on to nemyslel p\u0159eci nijak \u0161patn\u011b, a proto usoudil, \u017ee se Bill jen \u0161patn\u011b vyspal. Bez n\u011bj ov\u0161em v\u016fbec nem\u011bl chu\u0165 pou\u0161t\u011bt se do j\u00eddla, a tak tedy \u0161el odevzdan\u011b za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapilo ho, v jak\u00e9m stavu ho na\u0161el. Klub\u00ed\u010dko nerv\u016f choul\u00edc\u00ed se v pe\u0159in\u00e1ch. Cht\u011bl si k n\u011bmu p\u0159isednout a vyzv\u011bd\u011bt, co ho t\u00ed\u017e\u00ed, ale kdy\u017e na n\u011bj Bill zle vy\u0161t\u011bknul, a\u0165 jde pry\u010d, trp\u011blivost do\u0161la. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e kolem sebe n\u011bkdo kopal bez zjevn\u00e9 p\u0159\u00ed\u010diny a jeho neust\u00e1l\u00e1 podr\u00e1\u017ed\u011bnost ho unavovala. Jestli takhle budou vypadat cel\u00e9 ty t\u0159i dny, tak budou nejsp\u00ed\u0161 t\u011bmi nejdel\u0161\u00edmi v Tomov\u011b \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Nev\u00edm, kam bych chodil. J\u00e1 tady bydl\u00edm a s tv\u00fdm dovolen\u00edm bych se r\u00e1d obl\u00e9knul.“ Reagoval na n\u011bj Tom podobn\u011b \u00fase\u010dn\u00fdm hlasem. Otev\u0159el si posuvn\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 vedly do prostorn\u00e9 \u0161atny, a vyb\u00edral si n\u011bco na sebe. Zabralo mu to p\u00e1r minut, p\u0159eci jen toho m\u011bl docela dost a potrp\u011bl si na barevnou slad\u011bnost, tak\u017ee se rozhodn\u011b neobl\u00e9kal stylem – co prvn\u00edho mi p\u0159ijde pod ruku. Bill se na n\u011bj ani neohl\u00e9dl a jeho p\u0159\u00edtomnost okat\u011b ignoroval.<\/p>\n<\/div>\n
Skl\u00ed\u010den\u011b  jsem si povzdechl, kdy\u017e pokra\u010doval v tom sv\u00e9m trucov\u00e1n\u00ed i potom, co u\u017e jsem byl d\u00e1vno oble\u010den\u00fd. St\u00e1l jsem kousek za n\u00edm a pozoroval jeho drobn\u00e1 z\u00e1da. Ob\u010das si taky vzdychnul a n\u011bco \u017emoulal v dlan\u00edch. Kapesn\u00edk, jak jsem zjistil, kdy\u017e jsem k n\u011bmu popo\u0161el bl\u00ed\u017e. Mo\u017en\u00e1 by si zaslou\u017eil z m\u00e9 strany obdobn\u00e9 p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00ed, j\u00e1 ale nedovedl b\u00fdt tak studen\u00fd jako on.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ oslovil jsem ho opatrn\u011b a obe\u0161el postel, abych k n\u011bmu byl \u010delem. Jen trhnul rameny a hlasit\u011b se vysmrkal do kapesn\u00edku. „Ty bre\u010d\u00ed\u0161?“ Napadlo m\u011b a se starost\u00ed jsem si k n\u011bmu p\u0159isedl. Jeho t\u011blo se napjalo, ale neodt\u00e1hl se. Jen d\u00e1l setrv\u00e1val v t\u00e9 sv\u00e9 pokroucen\u00e9 poloze.<\/em><\/div>\n
„Tos uhod!“ Odsekl a prohl\u00ed\u017eel si svoje nehty, vyh\u00fdbaje se mi tak pohledem.<\/em><\/div>\n
„Tak mi \u0159ekni, co t\u011b zase \u017eere?“ Promnul jsem si ko\u0159en nosu a up\u0159en\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. O\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee z n\u011bj tedy vypadne n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, ale Bill jen semkl rty do \u00fazk\u00e9 linky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak se to v n\u011bm va\u0159\u00ed, ale nakonec p\u0159eci jen promluvil.<\/em><\/div>\n
„Hezky sis vymaloval to na\u0161e setk\u00e1n\u00ed, jen co je pravda. Mo\u017en\u00e1, \u017ee nejsem host, ale vojeb\u00e1vat se taky nenech\u00e1m. Na to zapome\u0148!“ Kone\u010dn\u011b se na m\u011b kouknul a z o\u010d\u00ed mu div ne\u0161lehaly blesky. J\u00e1 ty svoje vykulil v \u00fadivu.<\/em><\/div>\n
„O \u010dem to tu mluv\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„No je\u0161t\u011b se ptej!“ Prsknul a vyhrabal se do sedu, aby tak proti mn\u011b mohl zaujmout obrann\u011b \u00fato\u010dnou p\u00f3zu. Mra\u010dil se na m\u011b jak deset \u010dert\u016f, a kdy\u017e u\u017e kone\u010dn\u011b sed\u011bl, pokra\u010doval. „To tvoje, \u017ee ti m\u00e1m ve v\u0161em vyhov\u011bt, a ty dal\u0161\u00ed blb\u00fd kecy. Nic takov\u00fdho nebude. Ani se m\u011b nedotkne\u0161!“ Teprve nyn\u00ed mi za\u010dalo pomalu doch\u00e1zet, \u010d\u00edm byla zp\u016fsobena tahle Billova n\u00e1lada. Zabublal jsem sm\u00edchy, ale hned se mi to poda\u0159ilo ovl\u00e1dnout. Jen pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv mi na tv\u00e1\u0159i p\u0159etrval.<\/em><\/div>\n
„Ty se\u0161 bl\u00e1zen, v\u00ed\u0161 to?“ Pocuchal jsem ho ve vlasech. Ohnal se po mn\u011b zuby, ale v\u010das jsem ucuknul. „Co sis myslel, \u017ee t\u011b tu budu zn\u00e1sil\u0148ovat? Tam v j\u00eddeln\u011b jsem si d\u011blal jenom srandu. Nebylo to my\u0161leno v\u00e1\u017en\u011b a ani m\u011b nenapadlo, \u017ee bys to mohl vz\u00edt jinak.“ Bill se zarazil, trochu se mu uvolnila ta jeho zamra\u010den\u00e1 mimika ve tv\u00e1\u0159i a m\u00edsto toho ji vyst\u0159\u00eddala zamy\u0161lenost.<\/em><\/div>\n
„Ty\u2026 ty mi tedy \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee\u2026“ Hledal vhodn\u00e1 slova. Pot\u0159eboval se p\u0159esv\u011bd\u010dit, zda to spr\u00e1vn\u011b pochopil, „\u017ee se mnou nechce\u0161 sp\u00e1t. \u017d\u00e1dnej sex nebude?“ Kone\u010dn\u011b jsem tedy v\u011bd\u011bl, z \u010deho m\u011bl celou dobu ty nejv\u011bt\u0161\u00ed obavy. Dok\u00e1zal se otev\u0159en\u011b zeptat, j\u00e1 ale nemohl stejn\u011b narovinu odpov\u011bd\u011bt. Vymanil jsem se z jeho up\u0159en\u00e9ho pohledu a roztr\u017eit\u011b si skousl ret. Pochopiteln\u011b jsem po n\u011b\u010dem takov\u00e9m tou\u017eil, ale p\u0159iznat mu to te\u010f, tak ute\u010de, a u\u017e ho nejsp\u00ed\u0161 nikdy neuvid\u00edm. Proto jsem to rad\u011bji co nejrychleji obr\u00e1til v \u017eert.<\/em><\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161, \u017ee je ti to skoro l\u00edto.“ Uculil jsem se a \u017e\u010fuchnul ho loktem rozvern\u011b do pa\u017ee. Bill ale nehodlal p\u0159istoupit na moje odleh\u010duj\u00edc\u00ed srandi\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Nemel blbosti a odpov\u011bz mi.“<\/em><\/div>\n
„OK,“ vzdal jsem to. „Do ni\u010deho t\u011b nehodl\u00e1m nutit, jasn\u00fd? Tak\u017ee jestli je to to jedin\u00fd, z \u010deho jsi m\u011bl v\u00edtr, tak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt v klidu. Nic ti nehroz\u00ed.“ Co\u017e byla pravda. Neodpov\u011bd\u011bl jsem mu sice p\u0159\u00edmo\u010da\u0159e na jeho ot\u00e1zku, ale \u0159ekl bych, \u017ee jsem i tak podal uspokojuj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Aha,“ podrbal se na brad\u011b v p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00e9m gestu. „A co teda po mn\u011b bude\u0161 cht\u00edt za v\u0161echny ty prachy, o kter\u00fd t\u011b p\u0159ipravil Fabian?“ On se v tom prost\u011b nemohl p\u0159estat r\u00fdpat a nechat v\u011bcem voln\u00fd pr\u016fb\u011bh.<\/em><\/div>\n
„Cokoli mi jenom dovol\u00ed\u0161 m\u00edt…“ Li\u0161\u00e1cky jsem to zaobalil, vtiskl mu mlaskavou pusu na \u010delo a nechal ho tam zmaten\u00e9ho sed\u011bt. J\u00e1 m\u011bl toti\u017e v pl\u00e1nu kone\u010dn\u011b si pochutnat na t\u011bch l\u00e1kav\u00fdch pala\u010dink\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
____________________________________<\/em><\/p>\n<\/div>\n
R8 GT:<\/em> http:\/\/www.audi.de\/de\/brand\/de\/neuwagen\/r8\/r8_gt.html<\/u><\/em><\/span><\/a><\/div>\n
A8 L:<\/em> http:\/\/www.audi.de\/de\/brand\/de\/neuwagen\/a8\/a8l.html<\/u><\/em><\/span><\/a><\/div>\n
A pro ty, kter\u00e9  by zaj\u00edmalo, \u010d\u00edm byl Bill p\u0159ede\u0161l\u00fd den dovezen.<\/em><\/div>\n
Q7:<\/em> http:\/\/www.audi.de\/de\/brand\/de\/neuwagen\/q7\/audi_q7.html<\/u><\/em><\/span><\/a>
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki \u010cekal, kdy prvn\u00ed n\u00e1znak vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce za oknem projde p\u0159es zata\u017een\u00e9 z\u00e1v\u011bsy a\u017e k n\u011bmu do pokoje, ale nic takov\u00e9ho se ned\u011blo. Bu\u010f byla ta t\u011b\u017ek\u00e1 tmav\u00e1 l\u00e1tka natolik sv\u011btluvzdorn\u00e1, anebo venku panovala je\u0161t\u011b tma. On byl ale u\u017e dobu vzh\u016fru<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10105","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10105","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10105"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10105\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10105"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10105"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10105"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}