{"id":10111,"date":"2010-11-22T18:30:00","date_gmt":"2010-11-22T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10086"},"modified":"2010-11-22T18:30:00","modified_gmt":"2010-11-22T17:30:00","slug":"effervescent-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/22\/effervescent-1\/","title":{"rendered":"Effervescent 1."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tak dne\u0161ek je den, kdy spou\u0161t\u00edme dal\u0161\u00ed p\u0159ekl\u00e1danou pov\u00eddku tentokr\u00e1t u\u017e od osv\u011bd\u010den\u00e9 autorky Cinematics, jej\u00ed\u017e prvn\u00ed pov\u00eddka Lace u n\u00e1s v sobotu skon\u010dila. Kdo mysl\u00edte, \u017ee ji pro v\u00e1s bude p\u0159ekl\u00e1dat? No… mysl\u00edm, \u017ee nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e v\u00e1m \u0159eknu, \u017ee Lil.Katie. :o)<\/em><\/div>\n
V tomhle p\u0159\u00edb\u011bhu nebudeme s Billem a Tomem v historick\u00e9 dob\u011b, jako tomu bylo v Lace, ale v sou\u010dasn\u00e9 Americe. Neskute\u010dn\u011b „effervescent“ neboli „nespoutan\u00fd“ roztomil\u00fd Bill, kter\u00fd se p\u0159ist\u011bhuje do mal\u00e9ho m\u011bste\u010dka, a vtrhne do kr\u00e1mku plach\u00e9ho a obsesivn\u00edho Toma, v\u00e1s bude bavit po celou pov\u00eddku. Mysl\u00edm, \u017ee jeho podoba na obr\u00e1zku k pov\u00eddce je v\u00edce ne\u017e v\u00fdsti\u017en\u00e1… bavte se dob\u0159e, komentujte, v\u0161ak vy u\u017e to zn\u00e1te. Pro ty, kter\u00fdm na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, v t\u00e9to pov\u00eddce kluci nejsou dvoj\u010data. D\u00edky, Lil.Katie. J. :o)<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill je nov\u00fd v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed, Tom je nov\u00e1\u010dek na pouti<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Vr\u00e1tila ses pro dal\u0161\u00ed?“ Zeptal se sedmn\u00e1ctilet\u00fd dred\u00e1\u010d Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a s hran\u00fdm ohromen\u00edm mal\u00e9 hol\u010di\u010dky, kter\u00e1 divoce p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Jo! Zuba\u0159 \u017e\u00edkal, \u017ee moje \u017euby jsou perfektn\u00ed!“ \u0159ekla hol\u010di\u010dka, kter\u00e9 nemohlo b\u00fdt v\u00edc ne\u017e osm.<\/div>\n
„No, douf\u00e1m, \u017ee si po v\u0161em tom cukru nezapomene\u0161 vy\u010distit zuby,“ zasm\u00e1l se Tom a hol\u010di\u010dka mu to oplatila sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Melody. Rozlu\u010d se s Tomem,“ \u0159ekla jej\u00ed maminka. „D\u011bkuju tob\u011b a tv\u00fdm cukr\u00e1tk\u016fm, d\u00edky tomu bude te\u010f vzh\u016fru celou noc!“<\/div>\n
„Jen d\u011bl\u00e1m svou pr\u00e1ci,“ \u0159ekl s \u00fa\u0161klebkem a Melodyina maminka se zasm\u00e1la kr\u00e1sn\u00fdm z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pracoval v mal\u00e9m vesnick\u00e9m kr\u00e1mku s pamlsky, v tom, kter\u00fd prod\u00e1val bonb\u00f3ny, k\u00e1vu, dorty a \u010daje. V\u017edycky si pr\u00e1ci tady u\u017e\u00edval, u\u017e tu str\u00e1vil dobr\u00e9 dva dny. Jedin\u00e9, s \u010d\u00edm se nerad vypo\u0159\u00e1d\u00e1val, byly pen\u00edze jin\u00fdch lid\u00ed. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee Tom trp\u011bl jakousi fobi\u00ed v\u016f\u010di lidsk\u00fdm bakteri\u00edm; a v \u010dem se dr\u017eely v\u00edc ne\u017e v pen\u011bz\u00edch? Ale a\u017e na tuhle malou v\u011bc, Tom si opravdu u\u017e\u00edval pr\u00e1ci v obch\u016fdku, kam zabloudila spousta mal\u00fdch d\u011bt\u00ed. V\u017edycky mu p\u0159ineslo \u00fasm\u011bv na rty, kdy\u017e mohl poslouchat jejich divok\u00e9, smy\u0161len\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkter\u00e9 mluvily o tom, \u017ee maj\u00ed za dom\u00e1c\u00ed mazl\u00ed\u010dky draky, dal\u0161\u00ed \u0159\u00edkaly, \u017ee jejich rodi\u010de byli ve vesm\u00edru a skamar\u00e1dili se tam s mimozem\u0161\u0165any. Nikdy to nezklamalo, a zlep\u0161ilo mu to n\u00e1ladu. Tenhle d\u016fvod bylo dal\u0161\u00ed ‚ano‘ na seznamu, pro\u010d by jeho rodi\u010de m\u011bli m\u00edt dal\u0161\u00ed d\u00edt\u011b (o star\u0161\u00edm bratrovi Andreasovi se te\u010f zmi\u0148ovat nemus\u00edme); a i p\u0159esto ho nikdy nem\u011bli. Tomovi to nevadilo, ne zas tak moc, d\u00edky tomu, kde te\u010f pracoval. Choval se ke v\u0161em d\u011btem jako ke sv\u00fdm sourozenc\u016fm. Byl tu \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Obchod, s\u00e1m o sob\u011b, byl pro Toma modlou. Byl um\u00edst\u011bn v \u00fazk\u00e9 jednosm\u011brce, kam jste se mohli proch\u00e1zet, jezdit na kole, jezdit na skateboardu nebo na kole\u010dkov\u00fdch brusl\u00edch. V\u0161echny obchody byly postaveny na jedn\u00e9 stran\u011b ulice, propojeny \u0161lahouny b\u0159e\u010d\u0165an\u016f a \u010derven\u00fdch kv\u011bt\u016f, kter\u00e9 rozkv\u00e9taly na kamenn\u00fdch zdech.<\/div>\n
Kabely, kter\u00e9 p\u0159eskakovaly ze st\u0159echy na stranu, a p\u0159iv\u00e1d\u011bly elektriku do obch\u016fdk\u016f, byly tak\u00e9 zabalen\u00e9 v kab\u00e1tci b\u0159e\u010d\u0165anu, a v l\u00e9t\u011b, kdy\u017e byly kv\u011bty pln\u011b rozkvetl\u00e9, b\u0159e\u010d\u0165an utv\u00e1\u0159el zelen\u00fd baldach\u00fdn, kter\u00fd naprosto zakr\u00fdval modr\u00e9 nebe. Nikdy to nezklamalo v odleh\u010den\u00ed Tomovy n\u00e1lady. V\u017edycky miloval mal\u00e9 prostory.<\/div>\n
Byl to perfektn\u00ed obr\u00e1zek mal\u00e9ho koutu z obchodn\u00ed \u010dtvrti; t\u00e9 jedin\u00e9 na m\u00edle daleko. Tich\u00e9 \u00dadol\u00ed bylo zastr\u010den\u00e9, mal\u00e9 venkovn\u00ed m\u011bste\u010dko, kter\u00e9 v sob\u011b neskr\u00fdvalo o moc v\u00edc ne\u017e p\u00e1r domk\u016f, tyto kr\u00e1mky, kter\u00e9 Tom tak zbo\u017e\u0148oval, a pole a louky, kter\u00e9 se t\u00e1hly a\u017e kamsi donekone\u010dna.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se brzy setm\u00ed a taky, \u017ee se jeho sm\u011bna bl\u00ed\u017eila ke konci, ale jemu se nikam j\u00edt necht\u011blo. Za\u010detl se do kn\u00ed\u017eky, m\u011bl v n\u00ed zabo\u0159en\u00fd nos a necht\u011blo se mu se \u010dten\u00edm p\u0159est\u00e1vat. Byla to kniha pln\u00e1 kor\u00fd\u0161\u016f, m\u011bkk\u00fd\u0161\u016f a fos\u00edli\u00ed; pro n\u011bj t\u00e9ma opravdu \u010dtiv\u00e9 a z\u00e1bavn\u00e9. V\u017edycky si myslel, \u017ee se m\u011bl narodit jako n\u011bjak\u00fd mo\u0159sk\u00fd \u017eivo\u010dich. Mo\u017en\u00e1 jako hv\u011bzdice.<\/div>\n
<\/div>\n
Jak se p\u0159ipravoval na noc, chlapec s velk\u00fdmi a \u0161pi\u010dat\u00fdmi vlasy (s p\u0159\u00edchodem, kter\u00fd k n\u011bmu p\u0159esn\u011b sed\u011bl) p\u0159ib\u011bhl do obchodu a smykem zabrzdil. Na z\u00e1p\u011bst\u00ed m\u011bl p\u0159ipoutan\u00fd obrovsk\u00fd oran\u017eov\u00fd heliov\u00fd bal\u00f3nek a na obli\u010deji zv\u00eddav\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Naklonil na Toma hlavu na stranu, energicky zam\u00e1val, a p\u0159em\u00edstil se k velk\u00fdm nale\u0161t\u011bn\u00fdm sklenic\u00edm se \u017eu\u017eu a bonbony. Tom sledoval, jak ten chlapec pono\u0159il ruku do sklenice a jedl od v\u0161eho tolik, kolik jen mohl; o nic jin\u00e9ho se nezaj\u00edmal.<\/div>\n
<\/div>\n
„T-Ty, m\u011bl bys pou\u017e\u00edvat kle\u0161ti\u010dky\u2026 bakterie\u2026 a\u2026 Mus\u00ed\u0161 zaplatit\u2026“ protestoval Tom ti\u0161e a chlapec se na n\u011bj jen do\u0161iroka usm\u00e1l, pusu plnou gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f a praskav\u00fdch kuli\u010dek. Pomalu kousal, zat\u00edmco Tom pomalu p\u0159e\u0161el tam, kde ten kluk st\u00e1l; s jednou rukou st\u00e1le ve sklenici.<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u00e1m bakterie,“ \u0159ekl chlapec v\u00e1\u017en\u011b a Tom na n\u011bj jen zamrkal. „No nem\u00e1m!“<\/div>\n
„Um\u2026“<\/div>\n
„Hele…“<\/div>\n
„Tom,“ za\u0161eptal Tom, hlas se mu zadrh\u00e1val v krku a vy\u0161el ven pouze jen jako \u0161epot.<\/div>\n
„Tome. Nejsem infikovan\u00fd. Sp\u00ed\u0161 naopak.“<\/div>\n
„Ale\u2026 tvoje ruce byly v\u0161ude na sladkostech a\u2026 mus\u00ed\u0161, uh, za to zaplatit?“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Po\u010d\u00edt\u00e1m to v hlav\u011b.“<\/div>\n
„Kolik u\u017e m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Dvacet p\u011bt cent\u016f za ka\u017ed\u00fd? M\u00e1m t\u0159i pades\u00e1t. Bude\u0161 mi muset v\u011b\u0159it. Mimo to, nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, abys mi ne<\/em>v\u011b\u0159il. Jsem fakt up\u0159\u00edmn\u00fd. Vlastn\u011b a\u017e moc. Mo\u017en\u00e1 ten nejv\u00edc nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed\u2026“ pokra\u010doval ve \u017ev\u00fdk\u00e1n\u00ed zbytku sladkost\u00ed, co m\u011bl v puse. Tom ho jen sledoval. „Zrovna jsem byl na pouti,“ zamumlal. „Posledn\u00ed den, co je to tu ve m\u011bst\u011b. Byls tam? J\u00e1 jsem Bill, mimochodem.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Vlastn\u011b, ne,“ za\u010dervenal se Tom, d\u00edval se do zem\u011b. V\u0161iml si, \u017ee Bill m\u00e1 na sob\u011b sv\u00edtiv\u011b oran\u017eov\u00e9 hol\u00ednky, kter\u00e9 mu skv\u011ble ladily s jeho balonkem. „A, ahoj\u2026 Bille.“<\/div>\n
„\u0160koda. Babi\u010dka \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee kdy\u017e je tma, tak tam rozsv\u00edt\u00ed v\u0161echna sv\u011btla a je to moc p\u011bkn\u00fd. M\u011bl bys to zkusit a je\u0161t\u011b to stihne\u0161. Je to posledn\u00ed noc!“<\/div>\n
„Jo, mo\u017en\u00e1,“ pokr\u010dil Tom nesm\u011ble rameny, pokra\u010doval ve sledov\u00e1n\u00ed podlahy.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti?“ zeptal se Bill, zah\u00fdbal \u0161pi\u010dkami tak, \u017ee zap\u00edskaly o podlahu. „Babi\u010dka je pro m\u011b na\u0161la ve sklep\u011b. Jsou p\u011bkn\u011b velik\u00fd, byly m\u00fdho d\u011bdy a ten m\u011b\u0159il p\u0159es dva metry\u2026 ale funguj\u00ed. Udr\u017euj\u00ed moje nohy v suchu, a to je to, co chci! D\u011blaj\u00ed dobou pr\u00e1ci. A\u017e na to, kdy\u017e sko\u010d\u00edm do kalu\u017ee\u2026 ale nem\u016f\u017eu si pomoct. Tolik kalu\u017e\u00ed, a tak m\u00e1lo \u010dasu,“ \u0159ekl Bill se \u0161\u0165astn\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm a Tom se musel tak\u00e9 zasm\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsou p\u011bkn\u011b\u2026 sv\u00edtiv\u00e9.“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi to. Dob\u0159e lad\u00ed se zbytkem m\u00e9ho oble\u010den\u00ed.“<\/div>\n
„Pravda\u2026“<\/div>\n
„Jsi moc ticho. M\u011bl bys v\u00edc k\u0159i\u010det.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 k\u0159i\u010det?“<\/div>\n
„Jo, je to sranda. Koukni,“ vydal ze sebe Bill neuv\u011b\u0159iteln\u011b vysok\u00fd jekot a Tom si p\u0159itiskl ruce na u\u0161i. „Fakt sranda.“<\/div>\n
„Asi,“ \u0159ekl Tom s mal\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm, byl v tom zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chlapci tak zainteresovan\u00fd, Bill se jmenoval, st\u00e1l tu p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„Jo!“<\/div>\n
<\/div>\n
Konverzace trochu utichla, zat\u00edmco si Bill prohl\u00ed\u017eel obchod, zkoumal ka\u017edi\u010dkou mali\u010dkost. Prohrab\u00e1val se Tomov\u00fdmi v\u011bcmi, kter\u00e9 tam m\u011bl polo\u017een\u00e9 na stole, ale Tom nem\u011bl nervy na to, aby mu \u0159ekl, a\u0165 toho nech\u00e1. Komu Bill ubli\u017eoval t\u00edm, \u017ee je zv\u011bdav\u00fd? A tak jen doufal, \u017ee Bill nepohne \u017e\u00e1dnou v\u011bc\u00ed z jejich p\u0159edur\u010den\u00e9ho m\u00edsta. Tom nebyl jedn\u00edm z t\u011bch, kte\u0159\u00ed m\u011bli ve v\u011bcech chaos.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, tak ty ses sem te\u010f nast\u011bhoval?“<\/div>\n
„Jo! V\u010dera r\u00e1no jsem se nast\u011bhoval do mal\u00e9ho m\u011bste\u010dka Tich\u00e9 \u00dadol\u00ed. Populace\u2026 co? Mo\u017en\u00e1 p\u011bt lid\u00ed?“<\/div>\n
„Prakticky,“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„No, celkem se mi to l\u00edb\u00ed!“ zabo\u0159il se Bill rukou do sklenice s kysel\u00fdmi \u010dervy a rychle je sn\u011bdl. „\u010cty\u0159i dvacet p\u011bt,“ \u0159ekl Bill a Tom se na n\u011bj jen nesm\u011ble usm\u00e1l, zat\u00edmco mu Bill p\u0159ipl\u00e1cl pen\u00edze do ruky. „Spo\u010d\u00edtej si to. Je to v\u00edc ne\u017e dost. Nech si ten zbytek.“<\/div>\n
„Oh\u2026 ne\u2026 to nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Ale ano, m\u016f\u017ee\u0161. Kdy\u017e sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee p\u016fjde\u0161 na pou\u0165.“<\/div>\n
„No, m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 \u010dten\u00ed a-„<\/div>\n
„Co? Boj\u00ed\u0161 se koloto\u010d\u016f? A mimo to, dneska nem\u00e1 pr\u0161et. Bude to v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Ne, jen si opravdu chci jen \u010d\u00edst\u2026“<\/div>\n
„No jak chce\u0161!“ zatahal si Bill za sv\u016fj s\u00ed\u0165ovan\u00fd top, z\u00edral na Toma, jako by ho ti\u0161e prosil, aby s n\u00edm \u0161el. Sv\u016fdn\u011b mrkal \u0159asami a Tom byl nerv\u00f3zn\u00ed. V\u017edycky byl pobl\u00ed\u017e lid\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed, ale tenhle \u010dlov\u011bk byl a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b zaj\u00edmav\u00fd a bylo mu z n\u011bj nerv\u00f3zn\u011b a rozt\u0159esen\u011b, jako by jeho \u017ealudek d\u011blal koloto\u010de v m\u00edcha\u010dce na maltu. Naprosto.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, mo\u017en\u00e1 bych mohl j\u00edt\u2026“<\/div>\n
„Za cel\u00fd rok se nevr\u00e1t\u00ed!“ odpov\u011bd\u011bl a\u017e moc nad\u0161en\u00fd chlapec se st\u0159apat\u00fdmi vlasy a posadil si br\u00fdle v\u00fd\u0161 na nos.<\/div>\n
„Jo\u2026 Jen nem\u00e1m r\u00e1d davy lid\u00ed.“<\/div>\n
„Mohl bych to ud\u011blat tak, \u017ee bys na n\u011b v\u0161echny zapomn\u011bl,“ \u0159ekl Bill tajemn\u011b, ale zasm\u00e1l se hned, jak to do\u0159ekl a oto\u010dil se dokola; nit od balonku se mu zamotala v\u00edc okolo jeho huben\u00e9ho pasu, p\u0159ipoutal mu ruce k hrudn\u00edku. Chvilku mu trvalo, ne\u017e se rozv\u00e1zal a pak znovu za\u010dal na Toma mluvit. „Bude to sranda. Nikoho tu je\u0161t\u011b nezn\u00e1m\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
„Um, jo\u2026 mysl\u00edm\u2026 mo\u017en\u00e1 bych mohl.“<\/div>\n
„M\u011bl bys. Tuny z\u00e1bavy! M\u016f\u017ee\u0161 si nechat namalovat obli\u010dej a v\u0161echno!“<\/div>\n
„J\u00e1, nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se m\u011b lid\u00e9 dot\u00fdkaj\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Bakteriofobe,“ zasm\u00e1l se Bill a Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Asi jo.“<\/div>\n
„A co kdybych se t\u011b cht\u011bl dotknout? Mohl bych?“<\/div>\n
„Um, uh, ne\u2026“<\/div>\n
„A m\u016f\u017eu se dotknout tv\u00fdch vlas\u016f? Jsou divn\u00fd.“<\/div>\n
„Nejsou,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, s jedn\u00edm ze sv\u00fdch dlouh\u00fdch zlatav\u00fdch dred\u016f si hr\u00e1l mezi prsty.<\/div>\n
„Podle m\u011b jsou, ale i tak\u2026“ zavrt\u011bl Bill hlavou, jeho a\u017e moc nalakovan\u00e9 vlasy nad\u0161en\u011b posko\u010dily. „J\u00e1 m\u00e1m co \u0159\u00edkat.“<\/div>\n
„Tvoje jsou p\u011bkn\u011b \u0161\u00edlen\u00fd,“ zamru\u010del Tom a okam\u017eit\u011b se kousl do jazyka, ale Bill jen nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak se mi to l\u00edb\u00ed!“<\/div>\n
„Taky se mi l\u00edb\u00ed,“ za\u0161eptal Tom.<\/div>\n
„Huh?“<\/div>\n
„Nic\u2026 um\u2026 jo, p\u016fjdu s tebou na pou\u0165.“<\/div>\n
„Nikdy jsem se t\u011b nezeptal, jestli se mnou chce\u0161 j\u00edt\u2026“ \u0159ekl Bill up\u0159\u00edmn\u011b a Tom vykulil o\u010di.<\/div>\n
„Hej, Tome?“<\/div>\n
„Jo\u2026“<\/div>\n
„\u0160el bys se mnou na pou\u0165?“<\/div>\n
„Oh,“ vydechl, pl\u00edce se mu naplnily tak, \u017ee m\u00e1lem praskly, pak vydechl. „J-Jo. To bych r\u00e1d\u2026“<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00fd! U\u017e se stm\u00edv\u00e1! Ur\u010dit\u011b to bude vypadat \u00fa\u017easn\u011b, sv\u011btla se budou odr\u00e1\u017eet ve vod\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom o tom za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let. V\u017edycky miloval, jak se sv\u011btlo odr\u00e1\u017eelo od vody, a m\u011bl dobr\u00fd pocit, \u017ee v\u0161echny ty bl\u00e1zniv\u00e9 barvy z pout\u011b se budou naprosto dokonale odr\u00e1\u017eet na vlnk\u00e1ch a do temnoty pod nimi.<\/div>\n
Ano, v\u017edycky miloval sv\u011btla, kter\u00e1 se rozl\u00e9vala v temnot\u011b. Tom byl typ sedmn\u00e1ctilet\u00e9ho chlapce, kter\u00fd st\u00e1le hledal vnit\u0159n\u00ed klid a sna\u017eil se v\u017edycky klidn\u011b chovat, i kdy\u017e sv\u011btu kolem sebe moc nev\u011b\u0159il. Dalo se \u0159\u00edct, \u017ee to byl nerv\u00f3zn\u00ed mlad\u00fd mu\u017e, ale nebylo to lehce poznat, proto\u017ee to um\u011bl dob\u0159e skr\u00fdvat; v\u011bt\u0161inou. Jako \u00fazkou latexovou bundi\u010dku nosil sv\u00e9 strachy jako druhou k\u016f\u017ei pod sv\u00fdm oble\u010den\u00edm a sna\u017eil se nenechat je p\u0159emoci jej; sna\u017eil se je svazovat a nenechat je ho zni\u010dit. Byl prost\u011b nerv\u00f3zn\u00ed od p\u0159\u00edrody.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak jdeme nebo co?“ zeptal se Bill, ze srandy pl\u00e1cnul Toma do ramene. Tom se v duchu schoulil do klub\u00ed\u010dka, ramena nakr\u010dil, a desetkr\u00e1t si o sebe ot\u0159el ruce; o\u010di zav\u0159en\u00e9. „Tome?“<\/div>\n
„P-Promi\u0148\u2026 J\u00e1 jen\u2026 M\u00e1m n\u00e1valy nerv\u00f3znosti\u2026“<\/div>\n
„Tak tohle fungovat nebude, Tome,“ \u0159ekl Bill, ale i p\u0159esto se trochu usm\u00edval. Tomovi se opravdu l\u00edbil jeho zk\u0159iven\u00fd \u00fasm\u011bv; mal\u00e9 zaje\u010d\u00ed zoubky m\u011bl tak hezky dop\u0159edu, zachyt\u00e1valy jeho pohled.<\/div>\n
„Huh?“<\/div>\n
„\u010casem pozn\u00e1\u0161, \u017ee jsem a\u017e moc doteku chtiv\u00fd,“ zaradoval se Bill a byla to pravda. Bill nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd respekt k osobn\u00edmu prostoru.<\/div>\n
„Oh\u2026“<\/div>\n
„Budu se chovat jak nejl\u00edp um\u00edm,“ zasm\u00e1l se Bill, vyndal dal\u0161\u00ed sladkost ze sklenice a rychle ji sn\u011bdl.<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece polkl. V\u017edycky m\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm, \u0159\u00edct n\u011bkomu, aby ode\u0161el z jeho osobn\u00edho prostoru. M\u011bl jen p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 mu hodn\u011b vadily, ale \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se ho dot\u00fdk\u00e1, byla nejv\u011bt\u0161\u00ed z nich. M\u011bl po\u0159\u00e1d nutk\u00e1n\u00ed si o sebe desetkr\u00e1t ot\u0159\u00edt ruce, aby se ujistil, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. P\u0159ipadal si tak bl\u00e1zniv\u011b a zoufale, ale co mohl d\u011blat? Jen se sna\u017eil nechat svou druhou k\u016f\u017ei pod oble\u010den\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi divn\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a Tom jen pokr\u010dil rameny. „Tak\u017ee to nem\u00e1\u0161 ani r\u00e1d obj\u00edm\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
„A-Ani ne\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 je m\u00e1m r\u00e1d. Mysl\u00edm, \u017ee jsou ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b! Co je hez\u010d\u00ed ne\u017e vz\u00edt n\u011bkoho do n\u00e1ru\u010d\u00ed?“<\/div>\n
„Jo, jsou hezk\u00e9, j\u00e1 v\u00edm. J\u00e1 jen\u2026 nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Co se ti m\u016f\u017ee st\u00e1t?“<\/div>\n
„Mohl bych onemocn\u011bt, um\u0159\u00edt\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Dokonce i j\u00e1<\/em> v\u00edm, \u017ee je to iracion\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill a Tom byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e to d\u00e1l nerozeb\u00edr\u00e1, jak si myslel, \u017ee bude.<\/div>\n
<\/div>\n
Jak m\u016f\u017ee n\u011bkdo popsat svou zvyklost, kdy\u017e nev\u00ed, pro\u010d se to tak d\u011bje? Tom nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, dokonce, i kdy\u017e tak zoufale cht\u011bl, pro\u010d nebo jak se tenhle jeho zvyk objevil, ale \u017e\u00edt se s t\u00edm nau\u010dil. Kdy\u017e si s v\u00e1mi n\u011bkdo chce pot\u0159\u00e1st rukou, jen slu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvn\u011bte. Kdy\u017e se zd\u00e1, \u017ee je to ranilo, vysv\u011btlete, \u017ee se boj\u00edte dot\u00fdkat se jin\u00fdch lid\u00ed. Kdy\u017e mu n\u011bkdo podal v obchod\u011b pen\u00edze, p\u0159ijal je a d\u016fkladn\u011b si o\u010distil ruce, kdy\u017e se nekoukali. M\u011bl zp\u016fsob, jak v\u011bci obej\u00edt. Jedin\u00e9, co nem\u011bl, byl d\u016fvod, pro\u010d<\/em> se tohle d\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se t\u00e1hnul, n\u011bkde vzadu za Billov\u00fdmi z\u00e1dy, sm\u011brem tam, kde byla pou\u0165. Sv\u011btla se zrovna rozsv\u00edtila, hned jak Bill \u0161l\u00e1pnul svou hol\u00ednkou na prvn\u00ed d\u0159\u00edvko v chodn\u00edku, kter\u00fd vedl kolem \u0159\u00ed\u010dky, a Tom zalapal po dechu, jak jasn\u00e9 to bylo. Zabarven\u00ed \u010derven\u00e9, \u017elut\u00e9, b\u00edl\u00e9, fialov\u00e9 a modr\u00e9 napl\u0148ovalo no\u010dn\u00ed nebe a tancovalo po vlnk\u00e1ch vody. Bill\u016fv obli\u010dej byl skoro tak rozz\u00e1\u0159en\u00fd jako sv\u011btla na atrakc\u00edch, jak z\u00edral, skoro zkamen\u011ble, na blikaj\u00edc\u00ed sv\u011btla, sv\u011btla, kter\u00e1 m\u011bla barvy, a ta, kter\u00e1 nebyla v z\u00e1\u0159i t\u011bch ostatn\u00edch skoro vid\u011bt.<\/div>\n
Rychle pro\u0161li po mole, Bill nech\u00e1val Toma vn\u00edmat v\u0161echen prostor, kter\u00fd budou muset proj\u00edt. Byli tu atrakce ve st\u00e1nc\u00edch, um\u011blci s henou, mal\u00ed\u0159i, kresl\u00ed\u0159i s barvami na obli\u010dej, sm\u011bn\u00e1rny, a v\u00edc atrakc\u00ed, ne\u017e si Tom myslel, \u017ee se sem m\u016f\u017ee vej\u00edt. C\u00edtil, jak jeho \u00fazkost za\u010d\u00edn\u00e1 vyl\u00e9zat na povrch, a Tom za\u010d\u00ednal p\u0159em\u00fd\u0161let, jestli to molo pod nimi nepraskne. Sna\u017eil se nebl\u00e1znit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Chci si nechat namalovat obli\u010dej,“ \u0159ekl Bill nad\u0161en\u011b, kdy\u017e pro\u0161li okolo dal\u0161\u00edho stanu.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
Tom se ve stanu posadil vedle Billa a sledoval ho, jak si prohl\u00ed\u017e\u00ed kn\u00ed\u017eku s n\u00e1vrhy. Bill se nakonec rozhodl, \u017ee si nech\u00e1 na obli\u010dej namalovat lva, u\u017e jen proto, aby to ladilo k jeho balonku a hol\u00ednk\u00e1m. Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli Bill r\u00e1d lad\u00ed v ka\u017ed\u00e9 situaci, ale rad\u0161i se neptal. Jen sledoval, jak Bill\u016fv \u00fasm\u011bv nepom\u00edjel, zat\u00edmco mal\u00ed\u0159 kreslil barvami po jeho k\u016f\u017ei.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si myslel, \u017ee vypad\u00e1 jako opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed lev, mo\u017en\u00e1 u\u017e proto, \u017ee m\u011bl na sob\u011b spoustu make-upu u\u017e p\u0159edt\u00edm, ale c\u00edtil, \u017ee se jeho \u00fa\u010des k tomu malov\u00e1n\u00ed prost\u011b hod\u00ed. Tomovo b\u0159\u00ed\u0161ko jako by se znovu rozho\u0159elo, kdy\u017e vid\u011bl, jak je Bill nad\u0161en\u00fd; jak nad\u0161en\u011b tlesk\u00e1 rukama a d\u00edv\u00e1 se do zrcadla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam te\u010f?“ zeptal se Bill, usm\u00edval se velk\u00fdm lv\u00ed\u010dkovsk\u00fdm<\/em> \u00fasm\u011bvem. Tom nev\u011bd\u011bl, uvnit\u0159 tohohle stanu si p\u0159ipadal v bezpe\u010d\u00ed, a necht\u011blo se mu mezi tu spoustu lid\u00ed, ale Bill vypadal \u0161\u0165astn\u011b, a tak se Tom rozhodl, \u017ee jeliko\u017e je v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed nov\u00fd, nech\u00e1 Billa rozhodovat.<\/div>\n
„Kamkoliv.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 r\u00e1d horsk\u00e9 dr\u00e1hy, co?“<\/div>\n
„To, um, rusk\u00e9 kolo je v po\u0159\u00e1dku\u2026“<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed zast\u00e1vka, horsk\u00e9 kolo!“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se rozeb\u011bhl a Tom klop\u00fdtal za n\u00edm, z\u00edral na Billovy oran\u017eov\u00e9 nohy m\u00edsto toho, aby se koukal na dav p\u0159ed n\u00edm. Tom bydlel v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot a i tak nebyl na pouti od sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Jeho maminka a tat\u00ednek ho brali v d\u011btstv\u00ed na pou\u0165 hodn\u011bkr\u00e1t, ale po tom, co se ohledn\u011b n\u011bjak\u00fdch situac\u00ed za\u010dal c\u00edtit \u00fazkostliv\u011b, Tomovi rodi\u010de akceptovali to, \u017ee ho tam u\u017e br\u00e1t nebudou. Nen\u00e1vid\u011bl to.<\/div>\n
Bill u\u017e byl u rusk\u00e9ho kola a \u010dekal na Toma v mal\u00e9 front\u011b. Rychle p\u0159ihopkal a posadil se vedle Billa, t\u011blo se mu t\u0159\u00e1slo nad tou bl\u00edzkost\u00ed. Proti nim sed\u011bly dv\u011b a\u017e moc hovorn\u00e9 d\u00edvky a Bill drmolil s nimi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 vystra\u0161en\u011b,“ \u0159ekl Bill hlasit\u011b, oto\u010dil se na Toma.<\/div>\n
„Oh, um, ne. Nejsem.“<\/div>\n
„Tady, poslouchej tohle, dob\u0159e? Podal Tomovi sluch\u00e1tko a ten se na to jen nerv\u00f3zn\u011b pod\u00edval. „Oh, no tak. \u0158\u00edkal jsem ti, nejsem infikovan\u00fd.“<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece polknul a dal si sluch\u00e1tko do ucha, desetkr\u00e1t si o sebe ot\u0159el ruce. Necht\u011bl b\u00fdt neomalen\u00fd, a tak zatla\u010dil sv\u016fj strach hloub\u011bji pod k\u016f\u017ei a sna\u017eil se na n\u011bj zapomenout. Hudba, kter\u00e1 se rozlehla do jeho u\u0161\u00ed, byla jako magie, a on okam\u017eit\u011b zapomn\u011bl na svou nechu\u0165 ke sd\u00edlen\u00ed sluch\u00e1tek do u\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Melodie pi\u00e1na ho okam\u017eit\u011b okouzlila; on s\u00e1m byl pianista. Bylo to n\u011bco tak jemn\u00e9ho a tak tich\u00e9ho, nic, co by se podobalo Billov\u011b osobnosti. N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se mu tahle strana Billa l\u00edbila; definitivn\u011b to zast\u00e1valo \u010d\u00e1st kreativn\u00edho g\u00e9nia<\/em>. Bill ho koutkem oka pozoroval; hlavu lehce nakl\u00e1n\u011bl na stanu, co\u017e bylo je\u0161t\u011b v\u00edc podtrhnuto t\u00edm, \u017ee m\u011bl tak siln\u011b or\u00e1movan\u00e9 br\u00fdle.<\/div>\n
<\/div>\n