{"id":10120,"date":"2010-11-21T18:00:00","date_gmt":"2010-11-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10095"},"modified":"2010-11-21T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-21T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/21\/the-forbidden-city-12\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 12."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane, nem\u011bli bychom-„<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji!“ r\u00e1zn\u011b m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed a zp\u0159\u00edma se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Jeho pohled v\u0161ak v\u016fbec nen\u00ed p\u0159\u00edsn\u00fd, v hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch si naopak pohr\u00e1vaj\u00ed jisk\u0159i\u010dky \u00fasm\u011bvu. „Kolikr\u00e1t jsem ti \u0159\u00edkal\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm, omlouv\u00e1m se,“ poklon\u00edm se mu a zhluboka se nadechnu chladn\u00e9ho podzimn\u00edho vzduchu. Mohu zde b\u00fdt ji\u017e cel\u00fd m\u011bs\u00edc, ale st\u00e1le si nemohu zvyknout, \u017ee T’chi-morovi sm\u00edm \u0159\u00edkat jm\u00e9nem, a je\u0161t\u011b jeho evropsk\u00fdm. „Tome,“ dostanu ze sebe nakonec a odm\u011bnou je mi jeho \u00fasm\u011bv, „nem\u011bli bychom se vr\u00e1tit zp\u011bt do pal\u00e1ce? Stahuj\u00ed se mraky, vypad\u00e1 to na d\u00e9\u0161\u0165.“<\/p>\n<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou a sedne si na jednu z mnoha lavi\u010dek, je\u017e se v zahrad\u00e1ch nach\u00e1z\u00ed. „Sedni si vedle m\u011b, K\u00f4ji,“ vyb\u00eddne m\u011b s \u00fasm\u011bvem a j\u00e1 si poslu\u0161n\u011b sednu na m\u00edsto po jeho prav\u00e9m boku. Za dobu, kterou jsem ji\u017e v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b str\u00e1vil, jsme se s T’chi-morou sbl\u00ed\u017eili; kdyby to nebylo troufal\u00e9, \u0159ekl bych, \u017ee snad jsme i p\u0159\u00e1tel\u00e9.  <\/div>\n
„Zima letos bude o\u0161kliv\u00e1,“ p\u0159eru\u0161\u00ed T’chi-mora kr\u00e1tk\u00e9 ticho, je\u017e mezi n\u00e1mi na malou chv\u00edli zavl\u00e1dlo. „Konec l\u00e9ta byl chladn\u00fd a podzim je o\u0161kliv\u00fd,“ pokra\u010duje a jeho zrak se up\u00edn\u00e1 k \u010dern\u00e9mu nebi. Napodob\u00edm jej a zad\u00edv\u00e1m se na tmav\u00e9 mraky, kter\u00e9 se n\u00e1m p\u0159edh\u00e1n\u011bj\u00ed nad hlavami.  <\/div>\n
„Sm\u00edm se na n\u011bco zeptat, m\u016fj pa- Tome?“  <\/div>\n
Zvoniv\u011b se zasm\u011bje a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. M\u00e1m r\u00e1d jeho sm\u00edch, je tak p\u0159\u00edjemn\u00fd  na poslech, a dok\u00e1\u017ee p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00e1t u srdce, kdy\u017e  je mi smutno po m\u00e9 mal\u00e9 sest\u0159i\u010dce. „Ptej se, na cokoliv jen chce\u0161, mil\u00fd K\u00f4ji,“ vyzve mne s \u00fasm\u011bvem, je\u017e si st\u00e1le hraje s jeho rty, a m\u00e9 t\u011blo se okam\u017eit\u011b rozt\u0159ese. Jak r\u00e1d se d\u00edv\u00e1m na jeho kr\u00e1sn\u00e9, pln\u00e9 rty. <\/div>\n
\n
Nejist\u011b vzt\u00e1hnu ruku a dotknu se konce jeho vlas\u016f. Je\u0161t\u011b st\u00e1le mne nep\u0159estala fascinovat jejich zvl\u00e1\u0161tnost. Dnes u\u017e v\u00edm, jak k nim T’chi-mora p\u0159i\u0161el. Vypr\u00e1v\u011bl mi, jak se asi v m\u00e9m v\u011bku honil se sv\u00fdmi mlad\u0161\u00edmi sourozenci a spadl p\u0159i tom do obrovsk\u00e9 k\u00e1d\u011b, v n\u00ed\u017e byla rozva\u0159en\u00e1 \u010dern\u00e1 barva. Pr\u00fd byl tenkr\u00e1t cel\u00fd \u010dern\u00fd je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed dva m\u011bs\u00edce, ale z jeho t\u011bla se nakonec barvu sm\u00fdt poda\u0159ilo, z vlas\u016f ne. Do t\u00e9 doby m\u011bl vlasy pr\u00fd blon\u010fat\u00e9, v barv\u011b sl\u00e1my. Takovou barvu jsem nikdy na vlasech nevid\u011bl, ale jist\u011b mu tak\u00e9 slu\u0161ela. Barva no\u010dn\u00ed oblohy se mu zal\u00edbila nakonec natolik, \u017ee c\u00edsa\u0159 vyhov\u011bl jeho p\u0159\u00e1n\u00ed a mistr od dvora, kter\u00fd se b\u011b\u017en\u011b staral o \u00fa\u010desy c\u00edsa\u0159ov\u00fdm \u017een\u00e1m, mu vlasy pravideln\u011b dobarvoval. A kdy\u017e jsem se jej ptal, pro\u010d je m\u00e1 tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b pospl\u00e9tan\u00e9, odpov\u011bd\u011bl mi, \u017ee se r\u00e1d odli\u0161uje, a kdy\u017e u\u017e m\u011bl vlasy stejn\u011b \u010dern\u00e9 jako my v\u0161ichni, nechal si je spl\u00e9st tak, jak to vid\u011bl jednou na sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dce. Od t\u00e9 doby je tak pr\u00fd nos\u00ed neust\u00e1le. A moc mu to tak slu\u0161\u00ed, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e si kolem \u010dela uv\u00e1\u017ee \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek, kter\u00fd nos\u00ed na tr\u00e9nink Kung Fu.<\/p>\n<\/div>\n
„Mezi lidmi koluje spousta p\u0159\u00edb\u011bh\u016f o tom, jak jste se, jsi se,“ oprav\u00edm se okam\u017eit\u011b, kdy\u017e se jeho \u00fasm\u011bv zakabon\u00ed, „dostal do c\u00edsa\u0159ovy rodiny. Ale \u017e\u00e1dn\u00fd jist\u011b nen\u00ed pravdiv\u00fd,“ odml\u010d\u00edm se.<\/p>\n<\/div>\n
„A tebe, mil\u00fd K\u00f4ji, jist\u011b zaj\u00edm\u00e1 ten prav\u00fd, nem\u00fdl\u00edm se?“<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu.  <\/div>\n
T’chi-mora si povzdechnul a op\u011bt se zad\u00edval na tmav\u00e9 nebe. „Je to dlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
„To nevad\u00ed, r\u00e1d poslouch\u00e1m tv\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy!“ vyhrknu okam\u017eit\u011b; boj\u00edm se, aby mne neodm\u00edtnul. R\u00e1d bych se dozv\u011bd\u011bl jeho p\u0159\u00edb\u011bh, r\u00e1d bych jako jedin\u00fd znal pravdu.<\/p>\n<\/div>\n
„To j\u00e1 v\u00edm,“ zasm\u011bje se a kone\u010dky prst\u016f m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. „Je to v\u0161ak tak\u00e9 bolestn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Co kdybych ti jej vypr\u00e1v\u011bl, a\u017e budeme zp\u011bt v m\u00e9m pokoji?“<\/p>\n<\/div>\n
Nadechnu se, abych n\u011bco nam\u00edtnul, ale p\u0159eru\u0161\u00ed mn\u011b prvn\u00ed ledov\u00e1 kapka, je\u017e dopadne na m\u00edsto mezi n\u00e1mi. Okam\u017eit\u011b se postav\u00edm na nohy. „Mus\u00edme j\u00edt, Tome.“ <\/p>\n<\/div>\n
S povzdechem p\u0159ik\u00fdvne a postav\u00ed se na nohy. Spole\u010dn\u011b rychl\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159\u00edme zp\u011bt do tepla pal\u00e1ce.<\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Svou prosbou mn\u011b dnes K\u00f4ji zasko\u010dil. Za \u010das, kter\u00fd ji\u017e v pal\u00e1ci str\u00e1vil, jsem si zvykl na ob\u010dasn\u00e9 ot\u00e1zky, na n\u011b\u017e chce odpov\u011b\u010fmi ukojit svou zv\u011bdavost, a i tuhle jsem \u010dekal. Jen ne tak brzy. Byl jsem r\u00e1d, kdy\u017e n\u00e1hle za\u010dalo pr\u0161et a my se museli vr\u00e1tit zp\u011bt. Od t\u00e9 doby se m\u016fj mil\u00fd neodva\u017eoval znovu optat, a i p\u0159es to, \u017ee bych r\u00e1d d\u011blal, jako by se nic nestalo, je\u0161t\u011b nikdy jsem nenechal \u017e\u00e1dnou jeho ot\u00e1zku nezodpov\u011bzenou, pokud jsem odpov\u011b\u010f znal.  <\/div>\n
S povzdechem jsem nechal z ramen sklouznout tenk\u00fd \u017eupan, a pono\u0159il jsem sv\u00e9 t\u011blo do tepl\u00e9 l\u00e1zn\u011b, je\u017e mi K\u00f4ji p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed p\u0159ipravil. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a nechal se obklopit p\u0159\u00edjemn\u00fdm teplem. Noci i dny jsou st\u00e1le chladn\u011bj\u0161\u00edmi a tepl\u00e1 voda dok\u00e1\u017ee nejl\u00e9pe zah\u0159\u00e1t zk\u0159ehl\u00e9 t\u011blo.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane,“ poklonil se K\u00f4ji, kdy\u017e op\u011bt ve\u0161el do m\u00edstnosti s vonn\u00fdmi oleji v n\u00e1ru\u010di. U\u017e se nau\u010dil mi \u0159\u00edkat m\u00fdm jm\u00e9nem, p\u0159esto ob\u010das star\u00fd zvyk zv\u00edt\u011bz\u00ed. Ml\u010dky se usadil na malou stoli\u010dku za m\u00fdmi z\u00e1dy a do dlan\u011b si nalil trochu oleje. Jeho prsty v m\u017eiku za\u010daly mas\u00edrovat a mnout m\u00e1 ramena. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, stejn\u011b jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Jeden by \u0159ekl, \u017ee s \u010dasem si na jeho p\u0159\u00edtomnost a doteky zvyknu, opak je v\u0161ak pravdou a s ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm dotekem, kter\u00fd v\u011bnuje m\u00e9mu t\u011blu, se rozechv\u00edv\u00e1m v\u00edc a v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
„Je ti zima?“ zept\u00e1 se ti\u0161e K\u00f4ji a prsty mi sjede na hru\u010f, aby i ji opat\u0159il svou p\u00e9\u010d\u00ed. Zavrt\u00edm hlavou; pup\u00ednky, je\u017e zdob\u00ed m\u00e9 ruce, rozhodn\u011b nepoch\u00e1zej\u00ed od zimy.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 mi sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh, Tome?“ zept\u00e1 se znovu ti\u0161e a prsty p\u0159ejede po m\u00e9m krku. Je to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, teplo vody, v\u016fn\u011b oleje a jeho jemn\u00e9 prsty. Dokonale mn\u011b to uvol\u0148uje, okam\u017eit\u011b bych dok\u00e1zal usnout. M\u00edsto toho si v\u0161ak hluboce povzdychnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Je-li to tv\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm, K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
Neodpov\u00ed, p\u0159esto si jsem jist, \u017ee mi ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnul.  <\/div>\n
„Bylo mi osm let, kdy\u017e se to v\u0161echno stalo\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Nechci odjet, ot\u010de!“ vztekal se mal\u00fd, blon\u010fat\u00fd chlapec a neust\u00e1le uh\u00fdbal p\u0159ed otcov\u00fdmi pa\u017eemi, kter\u00e9 se jej pokou\u0161ely p\u0159idr\u017eet na jednom m\u00edst\u011b. „Nechci!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148, mus\u00edme. Na\u0161e posl\u00e1n\u00ed tady ji\u017e d\u00e1vno skon\u010dilo a nem\u016f\u017eeme napo\u0159\u00e1d vyu\u017e\u00edvat c\u00edsa\u0159ovy pohostinnosti!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A co Li Wang? Ot\u010de, nem\u016f\u017eeme odjet! Je to m\u016fj p\u0159\u00edtel!“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Star\u00fd  mu\u017e si povzdechnul a unaven\u011b  prot\u0159el ospal\u00e9 o\u010di. „Nebudeme o tom diskutovat, Tome, jdi si sbalit sv\u00e9 v\u011bci, z\u00edtra r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u00edme!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ne!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
J\u00f6rg u\u017e  nic ne\u0159\u00edkal, jen pohledem propaloval sv\u00e9ho syna, kter\u00fd jen vzdorovit\u011b dupal na m\u00edst\u011b. Ch\u00e1pal, \u017ee jeho syn nechce odjet; na\u0161el si tu p\u0159\u00e1tele, \u017eil si p\u0159\u00edmo kr\u00e1lovsky na v\u00fdslun\u00ed c\u00edsa\u0159ovy p\u0159\u00edzn\u011b a Zak\u00e1zan\u00e9 m\u011bsto se stalo jeho domovem. Byl v\u0161ak \u010das sbalit se a p\u0159esunout se d\u00e1l, za dal\u0161\u00edmi dobrodru\u017estv\u00edmi. C\u00edsa\u0159i ji\u017e d\u00e1vno p\u0159estaly sta\u010dit jejich slu\u017eby, byli pro n\u011bj ji\u017e nepot\u0159ebn\u00ed.<\/em>  <\/div>\n
„Jdi, Tome,“ povzdechnul si J\u00f6rg unaven\u011b, a se smutn\u00fdm pohledem sledoval, jak jeho syn ura\u017een\u011b odb\u011bhl do sv\u00e9ho vlastn\u00edho pokoje. Jist\u011b si zase zvykne na norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot, ut\u011b\u0161oval J\u00f6rg s\u00e1m sebe, kdy\u017e ul\u00e9hal naposledy do sv\u00e9ho l\u016f\u017eka.<\/em>  <\/div>\n
Tom mezit\u00edm dob\u011bhnul do sv\u00e9ho pokoje a rozezlen\u011b h\u00e1zel se v\u0161\u00edm, co jeho d\u011btsk\u00e9  t\u011blo uneslo. Necht\u011bl odjet, m\u011bl to tady r\u00e1d, l\u00edbil se mu \u017eivot v pal\u00e1ci. Na mo\u0159i bude zase zima a jen sam\u00fd z\u00e1pach.<\/em>  <\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tome?“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Blon\u010fat\u00fd  chlapec se prudce oto\u010dil a se slzami v o\u010d\u00edch, je\u017e pat\u0159ily jeho hn\u011bvu, se zad\u00edval na chlapce o t\u0159i roky star\u0161\u00edho. Jakoby na povel se roze\u0161tkal nahlas a padl k jeho noh\u00e1m. Ji\u017e d\u00e1vno se nau\u010dil prazvl\u00e1\u0161tn\u00edmu jazyku \u010d\u00ednsk\u00e9ho lidu, nebyl pro n\u011bj probl\u00e9m mlad\u00e9mu n\u00e1sledovn\u00edkovi c\u00edsa\u0159sk\u00e9ho tr\u016fnu rozum\u011bt.<\/em>  <\/div>\n
„Nechci odjet, Li, nechci!“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kam odjet?“ Chlapec v zlat\u011b pro\u0161\u00edvan\u00e9m kimonu si kleknul na zem vedle n\u011bj. „Kam odjet?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pry\u010d, otec \u0159\u00edkal, \u017ee z\u00edtra opou\u0161t\u00edme m\u011bsto,“ vzlykal chlapec d\u00e1l, obj\u00edmaje sv\u00e1 kolena. „Nechci odjet, nechci, nechci,“ opakoval st\u00e1le dokola. Druh\u00fd chlapec jej n\u011bkolik okam\u017eik\u016f sledoval, nakonec vstal a ladn\u011b upravil sv\u016fj od\u011bv.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nikam nepojede\u0161, to ti slibuji, Tome.“ S lehk\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm se ladn\u011b oto\u010dil a opustil m\u00edstnost.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom popla\u0161en\u011b  zamrkal do tmy, kdy\u017e jej z neklidn\u00e9ho snu vytrhly hlasy, k\u0159ik a v\u0161eobecn\u00fd chaos, jen\u017e panoval za jeho dve\u0159mi. Rozespale nahl\u00e9dnul do chodby, ale byl prudce zatla\u010den zp\u011bt do pokoje jedn\u00edm ze sluh\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tam te\u010f nesm\u00edte, mlad\u00fd pane!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d? Co se d\u011bje?“  Rozespale si prot\u00edral o\u010di.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Vypuknul po\u017e\u00e1r, mlad\u00fd pane, nesm\u00edte opustit sv\u016fj pokoj!“ mumlal rychle sluha, kter\u00fd se hnal zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm. „Nikam necho\u010fte!“ p\u0159ik\u00e1zal mu op\u011bt a zmizel ve v\u0161eobecn\u00e9m mumraji, jen\u017e panoval v chodb\u00e1ch, nech\u00e1vaj\u00edce zmaten\u00e9ho Toma o samot\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Blon\u010fat\u00fd  chlapec je\u0161t\u011b chv\u00edli st\u00e1l ve st\u0159edu sv\u00e9ho pokoje, ne\u017e  pomalu p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9  spojovaly jeho pokoj s otcov\u00fdm. Nakouknul dovnit\u0159, ale otc\u016fv pokoj byl pr\u00e1zdn\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pap\u00e1?“ za\u0161eptal a pohledem zkoumal tmu, kterou jen matn\u011b osv\u011btlovala oran\u017eov\u00e1 z\u00e1\u0159e zvenku. Ji\u017e d\u00e1vno se na otce nezlobil, a te\u010f necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Ale pokoj byl pr\u00e1zdn\u00fd.<\/em><\/div>\n
Nejist\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el a\u017e k oknu, a z n\u011bj na mal\u00fd balk\u00f3nek, odkud vid\u011bl na pohromu, kter\u00e1 se odehr\u00e1vala v jin\u00e9 \u010d\u00e1sti pal\u00e1ce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rud\u00e9  a oran\u017eov\u00e9 plameny \u0161lehaly vysoko k obloze a ka\u017ed\u00fd, kdo mohl, p\u0159ilo\u017eil ruku k d\u00edlu a spole\u010dn\u00fdmi silami se pokou\u0161eli ohe\u0148 uhasit. Tom se drobn\u00fdmi dlan\u011bmi zap\u0159el o kamenn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed a sledoval, co se d\u011blo p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm. Z ni\u010deho nic se dech v jeho hrdle zadrhnul.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ot\u010de!! Ot\u010de! Pap\u00e1!!“ k\u0159i\u010del st\u00e1le dokola, ale postava jeho otce sm\u011brovala st\u00e1le d\u00e1l a d\u00e1l od n\u011bj, st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e k smrt\u00edc\u00edm plamen\u016fm. „Pap\u00e1, st\u016fj!“ k\u0159i\u010del Tom z pln\u00fdch plic, ale nikdo se za n\u00edm ani nepod\u00edval. Jeho o\u010di se naplnily slzami a drobn\u00e9 t\u011blo se rozt\u0159\u00e1slo strachem, \u0161okem, kdy\u017e jeho otec zmizel v ho\u0159\u00edc\u00ed budov\u011b.<\/em>  <\/div>\n
To bylo naposledy, co mal\u00fd  chlapec vid\u011bl sv\u00e9ho otce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a sna\u017eil se potla\u010dit slzy, je\u017e mi samovoln\u011b st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch. Kdykoliv si vzpomenu na noc, kdy m\u016fj otec p\u0159i\u0161el o \u017eivot, bol\u00ed mne cel\u00e9 t\u011blo a nedost\u00e1v\u00e1 se mi dostatek vzduchu.  <\/div>\n
\"72\"<\/div>\n
Ale tentokr\u00e1t je tu se mnou K\u00f4ji. M\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji, kter\u00fd mn\u011b pevn\u011b obj\u00edm\u00e1  kolem krku a \u0161ept\u00e1 konej\u0161iv\u00e1 sl\u016fvka do ucha.  <\/div>\n
„M\u016fj otec c\u00edsa\u0159e zachr\u00e1nil,“ zachrapt\u011bl jsem, a slzy se vy\u0159inuly napovrch.  <\/div>\n
„P\u0161\u0161t, u\u017e nic ne\u0159\u00edkej, Tomi,“ za\u0161ept\u00e1 mi znovu do ucha, a obejme m\u011b je\u0161t\u011b siln\u011bji. Jeho n\u00e1ru\u010d je tak jemn\u00e1, tak k\u0159ehk\u00e1, a p\u0159esto se v n\u00ed v tomhle okam\u017eiku c\u00edt\u00edm naprosto bezpe\u010dn\u011b. Jako by mne vzpom\u00ednky nemohly u\u017e v\u00edce zra\u0148ovat. „Poj\u010f, vylez ven,“ \u0161ept\u00e1 d\u00e1l a jeho jemn\u00e9 prsty mne zlehka hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch.  <\/div>\n
Povzdechnul jsem si a za jeho pomoci se postavil na nohy. Nechal jsem se zamotat do p\u0159ipraven\u00e9ho \u017eupanu a po vratk\u00fdch nohou jsem p\u0159e\u0161el do vedlej\u0161\u00edho pokoje, kde jsem okam\u017eit\u011b ulehl do m\u011bkk\u00e9 postele.  <\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jeho pohled je tak pr\u00e1zdn\u00fd, tak bolestn\u00fd. Nikdy si neodpust\u00edm, \u017ee jsem se jej na to ptal, mohlo mne p\u0159eci napadnout, \u017ee kdy\u017e je zde bez otce, nebude to jen tak.  <\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si \u0161\u00e1lek \u010daje?“ mluv\u00edm k n\u011bmu ti\u0161e, abych zbyte\u010dn\u011b nedr\u00e1\u017edil jeho po\u0161ramocenou mysl. Jen n\u011bm\u011b zavrt\u00ed hlavou a vzt\u00e1hne ke mn\u011b ruku. Nejist\u00fdmi kroky dojdu a\u017e k jeho posteli a usad\u00edm se na sam\u00fd okraj. Je to, jako by to bylo teprve v\u010dera, kdy jsem tu s n\u00edm str\u00e1vil prvn\u00ed den, b\u011bhem kter\u00e9ho jsme se navz\u00e1jem pozn\u00e1vali, kdy jsem mu \u0159ekl v\u0161e, co jsem se u Li Xuejian dozv\u011bd\u011bl.  <\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem ti ne\u0159ekl v\u0161echno, K\u00f4ji,“ za\u0161ept\u00e1 zlomen\u00fdm hlasem, a j\u00e1 si u\u017e nejsem jist\u00fd t\u00edm, zda-li chci je\u0161t\u011b n\u011bco v\u011bd\u011bt. „V\u00ed\u0161 jen, jak zem\u0159el m\u016fj otec, ale nev\u00ed\u0161, pro\u010d jsem z\u016fstal tady, pro\u010d jsem sou\u010d\u00e1st\u00ed c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodiny.“<\/p>\n<\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvnu, a kdy\u017e  jemn\u011b zatah\u00e1 za mou ruku, odv\u00e1\u017en\u011b si lehnu na m\u00edsto vedle n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Od velk\u00e9ho po\u017e\u00e1ru ub\u011bhlo ji\u017e n\u011bkolik dn\u00ed. Cel\u00fd  pal\u00e1c byl vzh\u016fru nohama, v\u0161ichni se sna\u017eili ze v\u0161ech sil napravit vznikl\u00e9 \u0161kody. Nikdo si v\u0161ak nev\u0161\u00edmal mal\u00e9ho chlapce, kter\u00fd, jakoby duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd, poleh\u00e1val v posteli obklopen v\u011bcmi, je\u017e pat\u0159ily jeho otci.<\/em>  <\/div>\n
Je to ji\u017e  n\u011bkolik dn\u00ed, co Tom p\u0159i\u0161el o otce, a nikdo jej od t\u00e9 doby jedinkr\u00e1t neobjal, aby mu bylo alespo\u0148 na chv\u00edli l\u00e9pe.<\/em>  <\/div>\n
Dve\u0159e se s tich\u00fdm za\u0161oup\u00e1n\u00edm odsunuly a do pokoje n\u011bkdo vstoupil. Chlapec se neobt\u011b\u017eoval zvednout pohled, jist\u011b to byla dal\u0161\u00ed slu\u017eebn\u00e1, kter\u00e1 mu donesla j\u00eddlo. Nem\u011bl hlad, necht\u011bl j\u00edst, cht\u011bl zp\u00e1tky sv\u00e9ho otce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
L\u00edn\u011b  zvedl pohled a jen zamrkal, kdy\u017e  se p\u0159ed n\u00edm objevil c\u00edsa\u0159  samotn\u00fd. Prsty si set\u0159el slzy, je\u017e  mu bez ust\u00e1n\u00ed st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch, a pohledem sledoval, jak si mu\u017e sedl na kraj jeho postele.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny a p\u0159itiskl k sob\u011b otcovu ko\u0161ili.<\/em>  <\/div>\n
„Sly\u0161el jsem, \u017ee nej\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval c\u00edsa\u0159, kter\u00fd se ani na okam\u017eik nenechal odradit chlapcovou nep\u0159\u00edstupnost\u00ed. „Mus\u00ed\u0161 j\u00edst, abys byl siln\u00fd, mlad\u00fd mu\u017ei.“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom op\u011bt jen pokr\u010dil rameny. „Nechci,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, bez \u0161petky \u00facty, kterou by m\u011bl mu\u017ei p\u0159ed sebou projevovat. C\u00edsa\u0159 se v\u0161ak ani na okam\u017eik nezab\u00fdval t\u00edm, co by m\u011bl chlapec ud\u011blat. Ch\u00e1pal jeho p\u0159\u00edstup, v\u011bd\u011bl, \u017ee na to m\u00e1 Tom pr\u00e1vo.<\/em>  <\/div>\n
„Tv\u016fj otec byl velmi state\u010dn\u00fd mu\u017e, Tome,“ za\u010dal Jung-le opatrn\u011b, a ani na okam\u017eik se nenechal zm\u00e1st chlapcovou ml\u010denlivost\u00ed. „Neb\u00fdt tv\u00e9ho otce, p\u0159ed n\u011bkolika dny bych zem\u0159el.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A?! Takhle je mrtv\u00fd m\u016fj pap\u00e1!“ vyk\u0159ikl Tom s bolest\u00ed v hlase a dal\u0161\u00ed roj slz se vykut\u00e1lel na jeho tv\u00e1\u0159e. S rozho\u0159\u010den\u00edm sledoval c\u00edsa\u0159e a bylo mu jedno, jestli jej pr\u00e1v\u011b urazil. Pokud ano, mo\u017en\u00e1 jej nech\u00e1 potrestat smrt\u00ed, a on alespo\u0148 bude moci n\u00e1sledovat sv\u00e9ho otce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nestalo se tak v\u0161ak. C\u00edsa\u0159  jen ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „V\u00edm, \u017ee se zlob\u00ed\u0161, Tome. Ale tv\u016fj otec zachr\u00e1nil m\u016fj  \u017eivot, a\u017e do sam\u00e9ho konce mu bude pat\u0159it m\u00e1 vd\u011b\u010dnost. Ale te\u010f c\u00edt\u00edm jako svou povinnost postarat se o tebe, mil\u00fd chlap\u010de.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chci dom\u016f, za maminkou,“ za\u0161eptal Tom zlomen\u011b a ve\u0161ker\u00e1 zloba se z jeho slov vytratila.<\/em>  <\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 jet dom\u016f, nen\u00ed tu nikdo, kdo by t\u011b dom\u016f odvezl, Tome. V\u0161ichni mu\u017ei odjeli ji\u017e p\u0159ed rokem, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Ale m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat v pal\u00e1ci s n\u00e1mi. M\u016fj syn, Li Wang, \u0159\u00edkal, \u017ee to bylo tv\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bylo.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A u\u017e nen\u00ed?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chci tat\u00ednka,“ za\u0161eptal Tom a op\u011bt se rozplakal. Mu\u017e vedle n\u011bj si povzdechl, a a\u010dkoliv to nikdy ned\u011blal ani pro vlastn\u00ed d\u011bti, p\u0159it\u00e1hl si chlapcovo drobn\u00e9 t\u011blo do kl\u00edna a pevn\u011b jej objal. To bylo to, co Tom v tuhle chv\u00edli nejv\u00edce pot\u0159eboval. Objet\u00ed, kter\u00e9 by mu dalo najevo, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m, \u017ee se o n\u011bj n\u011bkdo postar\u00e1. Objet\u00ed, kter\u00e9 by mu pomohlo sn\u00e9st s\u00edlu jeho bolesti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Z\u016fstane\u0161 s n\u00e1mi, Tome. Stane\u0161 se sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9 rodiny. Tv\u016fj otec polo\u017eil sv\u016fj \u017eivot proto, aby zachr\u00e1nil ten m\u016fj, tohle je to jedin\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9, co mohu ud\u011blat.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u0161\u2026 tv\u016fj otec opravdu zachr\u00e1nil c\u00edsa\u0159\u016fv \u017eivot?“ <\/p>\n<\/div>\n
T’chi-mora jen nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a polo\u017eil si svou hlavu na mou hru\u010f. Nejist\u011b jsem jej objal a prsty hladil jeho z\u00e1da.  <\/div>\n
„Ano, a proto mne c\u00edsa\u0159 p\u0159ijal do sv\u00e9 rodiny. Proto\u017ee to c\u00edtil jako svou povinnost v\u016f\u010di m\u00e9mu otci. Ale byl na m\u011b doopravdy hodn\u00fd, staral se o mne v\u00edce ne\u017e o vlastn\u00ed d\u011bti. Mysl\u00edm, \u017ee si mne doopravdy obl\u00edbil,“ pousm\u00e1l se lehce, a s jeho \u00fasm\u011bvem se i m\u00e9 rty nepatrn\u011b zvlnily.<\/p>\n<\/div>\n
„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt, kdo zalo\u017eil ten po\u017e\u00e1r?“ zeptal se T’chi-mora po mal\u00e9 chv\u00edli, a j\u00e1 jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „Jeho syn, Li Wang.“<\/p>\n<\/div>\n
Zalapal jsem po dechu. Li Wang? Ale, pro\u010d? Jak mohl n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat tak mal\u00fd chlapec?<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159evrhl olejovou lampu a d\u0159evo snadno ho\u0159\u00ed, K\u00f4ji,“ za\u0161eptal ti\u0161e T’chi-mora, jako by snad \u010detl m\u00e9 my\u0161lenky. „A pro\u010d?“ trpce se zasm\u00e1l. „Sl\u00edbil mi p\u0159eci, \u017ee nikdy neodjedu.“<\/p>\n<\/div>\n
Vzedmula se ve mn\u011b vlna nen\u00e1visti. Jak to mohl ud\u011blat? To jen d\u00edky n\u011bmu zem\u0159el T’chi-mor\u016fv otec!  <\/div>\n
„Ale j\u00e1 u\u017e se na n\u011bj nezlob\u00edm,“ pokra\u010doval m\u016fj p\u00e1n neru\u0161en\u011b, „dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee tenkr\u00e1t to byl jen mal\u00fd kluk, kter\u00fd necht\u011bl doopravdy nikomu ubl\u00ed\u017eit. Nikdy ho nenapadlo, \u017ee by skute\u010dn\u011b mohl n\u011bkdo p\u0159ij\u00edt o \u017eivot. Dnes jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale on\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, ale je to minulost. Co se stalo v minulosti, by v n\u00ed tak\u00e9 m\u011blo z\u016fstat, nemysl\u00ed\u0161, K\u00f4ji?“ Zvedl ke mn\u011b plach\u00fd pohled, a j\u00e1 cht\u011b necht\u011b musel p\u0159ik\u00fdvnout. „To d\u00edky n\u011bmu jsem tady, a i kdy\u017e to zn\u00ed, jako bych pohrdal otcovou pam\u00e1tkou, jsem r\u00e1d, \u017ee tady jsem. Kdyby se nic z toho nestalo, nikdy bych nepotkal tebe,“ za\u0161ept\u00e1, a b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f se zlehka dotknou m\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Kdyby se tehdy v noci nestalo to, co se stalo, nikdy bych se nestal sou\u010d\u00e1st\u00ed c\u00edsa\u0159ovy rodiny, T’chi-morou. Odjel bych s otcem zp\u011bt do Evropy a my dva bychom se nepoznali.“<\/p>\n<\/div>\n
„Nep\u0159\u00e1l bych si, aby se to stalo,“ za\u0161eptal jsem a pohledem jsem se vp\u00edjel do toho jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„To ani j\u00e1, K\u00f4ji.“ <\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e pohledy se propl\u00e9taly, c\u00edtil jsem, jak se m\u016fj dech zrychluje a T’chi-morovy prsty, st\u00e1le jemn\u011b bloud\u00edc\u00ed po m\u00fdch rtech a tv\u00e1\u0159\u00edch, mne rozhodn\u011b neuklid\u0148ovaly. Sp\u00ed\u0161e zvy\u0161ovaly t\u0159es v cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble, tlukot m\u00e9ho srdce, zrychlovaly m\u016fj dech a zatem\u0148ovaly mi mou mysl my\u0161lenkami na sladkou chu\u0165 Tomov\u00fdch rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Bill „M\u016fj pane, nem\u011bli bychom-„ „K\u00f4ji!“ r\u00e1zn\u011b m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed a zp\u0159\u00edma se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Jeho pohled v\u0161ak v\u016fbec nen\u00ed p\u0159\u00edsn\u00fd, v hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch si naopak pohr\u00e1vaj\u00ed jisk\u0159i\u010dky \u00fasm\u011bvu. „Kolikr\u00e1t jsem ti \u0159\u00edkal\u2026“ „Ano, j\u00e1 v\u00edm, omlouv\u00e1m se,“ poklon\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10120","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10120","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10120"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10120\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10120"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10120"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10120"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}