{"id":10123,"date":"2010-11-21T16:30:00","date_gmt":"2010-11-21T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10098"},"modified":"2010-11-21T16:30:00","modified_gmt":"2010-11-21T15:30:00","slug":"save-me-from-the-dark-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/21\/save-me-from-the-dark-3\/","title":{"rendered":"Save me from the dark 3."},"content":{"rendered":"
autor: Anett483<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill se z posledn\u00edch sil doloudal dom\u016f a unaven\u011b se sesunul na botn\u00edk vedle zrcadla. Dne\u0161ek ho maxim\u00e1ln\u011b vy\u010derpal. <\/p>\n

„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko. Jakpak jsi se m\u011bl?“ 
„U\u0161lo to…“ zahuhlal Bill a kone\u010dn\u011b si z nohou skopnul boty.  <\/p>\n

„Ve\u010de\u0159e bude za p\u00e1r minut.“ 
„Dneska nebudu j\u00edst, mami, nem\u00e1m hlad.“ Bill se setkal s jej\u00edm p\u0159ekvapen\u00fdm v\u00fdrazem, a proto hned dodal: „Koupil jsem si po cest\u011b bagetu. P\u016fjdu… p\u016fjdu si lehnout, jsem docela utahanej.“  
Bill se loudavou ch\u016fz\u00ed vydal po schodech do druh\u00e9ho patra. Sna\u017eil se nevn\u00edmat Simonin starostliv\u00fd pohled, kter\u00fd ho bodal v z\u00e1dech do t\u00e9 doby, ne\u017e zmizel z jej\u00edho dohledu. Jeho kroky hned zam\u00ed\u0159ily do koupelny. Dal si rychlou sprchu a obl\u00e9kl si boxerky na span\u00ed.  <\/p>\n

S povzdychnut\u00edm se svalil do postele a zav\u0159el o\u010di. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po \u0161est\u00e9 hodin\u011b ve\u010der, ale on u\u017e m\u011bl p\u016flnoc. I kdy\u017e cel\u00fd den de facto jen prosed\u011bl, jeho t\u011blo vypadalo, jako po celodenn\u00ed pr\u00e1ci v dole. My\u0161lenkami se op\u011bt dostal k Tomovi. Dred\u00e1\u010d ho upoutal natolik, \u017ee na n\u011bj nedok\u00e1zal jednu jedinou minutu nemyslet. P\u0159eto\u010dil se na bok a po n\u011bkolika minut\u00e1ch se kone\u010dn\u011b propadl do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n

\n
<\/div>\n
____O t\u00fdden pozd\u011bji____<\/em><\/p>\n

„Oh, ahoj, Bille!“ Bill se oto\u010dil na Angelu a mile se usm\u00e1l. 
„Ahoj, Angelo.“ \u00dasm\u011bv mu z tv\u00e1\u0159e zmizel hned, jak zaregistroval, \u017ee se Angela nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkam chyst\u00e1. Sledoval, jak si zap\u00ednala svoji podzimn\u00ed bundi\u010dku a po chvilce p\u0159isko\u010dila k Billovi. <\/p>\n

„Mus\u00edm si doj\u00edt n\u011bco vy\u0159\u00eddit. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to tady dneska zvl\u00e1dne\u0161 s\u00e1m, hm?“ 
„No, j\u00e1-“ 
„Sakra! Jsem v\u00e1\u017en\u011b ve skluzu. Nechala jsem ti na stole p\u00e1r v\u00fdkres\u016f, tak je kluk\u016fm rozdej a n\u011bco jim zadej. Mo\u017en\u00e1 se s nimi ob\u010das ned\u00e1 mluvit, ale kdy\u017e jim d\u00e1\u0161 tu\u017eku a pap\u00edr, jsou docela \u0161ikovn\u00ed. Potom si to s nimi m\u016f\u017ee\u0161 n\u011bjak rozebrat. V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm, ne? J\u00e1 si je z\u00edtra odpoledne zavol\u00e1m a proberu s nimi t\u00fdden. Mysl\u00edm, \u017ee tuhle \u00b4kecac\u00ed\u00b4 \u010d\u00e1st si odbydu sama, bude to pro tebe lep\u0161\u00ed…“ Angela na Billa mrkla a p\u0159ehodila si kabelku p\u0159es rameno. 
„Kdyby sis p\u0159ece jen nev\u011bd\u011bl rady, nechala jsem ti na stole svoje \u010d\u00edslo. Sta\u010d\u00ed je zavolat a j\u00e1 p\u0159ijdu.“ Angela nechala vyd\u011b\u0161en\u00e9ho Billa za sebou a m\u00ed\u0159ila k v\u00fdchodu. Otev\u0159ela dve\u0159e a je\u0161t\u011b naposledy se oto\u010dila na Billa. 
„Jo, a kdyby se po mn\u011b sh\u00e1n\u011bla Weissov\u00e1, tak \u0159ekni, \u017ee za chv\u00edli p\u0159ijdu. Ahoj…“ <\/p>\n

Bill z\u016fstal nehnut\u011b st\u00e1t. V jeho st\u0159apat\u00e9 hlavi\u010dce to neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle \u0161rotovalo. <\/p>\n

\u00b4Kdy\u017e ji zavol\u00e1m, budu u n\u00ed za neschopn\u00fdho blbe\u010dka, kdy\u017e ji nezavol\u00e1m, tak m\u011b se\u017eerou za\u017eiva…<\/em>\u00b4 <\/p>\n

Pod\u00edval se na \u010das na sv\u00fdch hodink\u00e1ch a s povzdechnut\u00edm se vydal ke t\u0159\u00edd\u011b. Po kr\u00e1tk\u00e9m uv\u00e1\u017een\u00ed zvolil druhou mo\u017enost. Dneska to snad n\u011bjak p\u0159e\u017eije… <\/p>\n

………<\/p><\/div>\n

„Ahoj.“ Bill nesm\u011ble nakoukl do m\u00edstnosti a vstoupil. Zav\u0159el za sebou t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e a je\u0161t\u011b v\u00edce znerv\u00f3zn\u011bl, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm nedostala jedna jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f. Sta\u010dilo by mu i oby\u010dejn\u00e9 zamru\u010den\u00ed nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, co by se dalo pova\u017eovat za pozdrav, ale odpov\u011bd\u00ed mu bylo jen neskute\u010dn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. <\/p>\n

„No, Angela asi p\u0159ijde pozd\u011bji…“  <\/p>\n

Nebo m\u011b tu nech\u00e1 um\u0159\u00edt<\/em><\/p>\n

Jasn\u011b na sob\u011b c\u00edtil v\u0161echny pohledy. Byl nerv\u00f3zn\u00ed. T\u0159esouc\u00ed se rukou vzal v\u00fdkresy a pomalu chodil po m\u00edstnosti a ka\u017ed\u00e9mu jeden dal. Jeho ruce vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a n\u011bkolik v\u00fdkres\u016f se za\u0161ust\u011bn\u00edm dopadlo na zem. V duchu zaklel a sklonil se, aby je mohl posb\u00edrat. 
„Hmmm.“ Popla\u0161en\u011b se narovnal a sna\u017eil se nevn\u00edmat p\u0159idrzl\u00e9 hv\u00edzd\u00e1n\u00ed. N\u011bjak podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee jeho mal\u00e9 pozad\u00ed se mo\u017en\u00e1 stane horliv\u00fdm ve\u010dern\u00edm t\u00e9matem cel\u00e9 komunity. 
„Nev\u00edm, co kresl\u00edte oby\u010dejn\u011b, ale dnes nakreslete prost\u011b to… co… co v\u00e1s napadne hned jako prvn\u00ed.“ Nep\u0159ipravoval se na dne\u0161ek a bylo to jasn\u011b zn\u00e1t. Ne\u010dekal, \u017ee ho Angela nech\u00e1 samotn\u00e9ho, \u017ee ho nech\u00e1 se topit. Na druhou stranu byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee mu dala aspo\u0148 v\u00fdkresy a \u0159ekla, a\u0165 kluky nech\u00e1 n\u011bco namalovat. S\u00e1m by takhle z hlavy nic nevymyslel… Sedl si za st\u016fl, co mo\u017en\u00e1 nejd\u00e1l od zbytku osazenstva, a vn\u00edmal jen zvuk tu\u017eek, kter\u00e9 rejdily po pap\u00ed\u0159e, ve snaze n\u011bco nakreslit. <\/p>\n

Na okam\u017eik zvedl hlavu, ale hned ji zase sklopil. Jeho tv\u00e1\u0159e dostaly n\u00e1dech \u010derven\u00e9. Sev\u0159el se mu \u017ealudek. Nech\u00e1pal Toma, kter\u00fd snad jako jedin\u00fd neup\u00edral pohled na b\u00edl\u00fd pap\u00edr, ale na n\u011bj. <\/p>\n

……<\/p><\/div>\n

Zaregistroval, \u017ee pohyby tu\u017eek po pap\u00ed\u0159e ustaly. <\/p>\n

„M\u00e1te hotovo?“ marn\u011b \u010dekal na odpov\u011b\u010f. A proto si automaticky vzal \u017eidli a posunul si ji do krou\u017eku.  
„Dob\u0159e, tak\u017ee… t\u0159eba ty, Patriku, uka\u017e, co jsi namaloval.“ Patrik nau\u010den\u011b oto\u010dil v\u00fdkres, aby si ho ostatn\u00ed mohli prohl\u00e9dnout a \u0159\u00edct, pro\u010d namaloval zrovna tohle, co ho k tomu vedlo, pro\u010d ud\u011blal jednu linku siln\u011bj\u0161\u00ed a jednu ten\u010d\u00ed a dal\u0161\u00ed nesmysln\u00e9 detaily, kter\u00e9 stejn\u011b nikoho nezaj\u00edmaly a nevedly k \u017e\u00e1dn\u00e9mu v\u00fdsledku. Ov\u0161em osnovy si \u0159\u00edkaly o detailn\u00ed anal\u00fdzu, tak\u017ee se nedalo sv\u00edtit…  <\/p>\n

Na jeho v\u00fdkrese se vyj\u00edmal mohutn\u00fd strom se siln\u00fdm kmenem a hol\u00fdmi v\u011btvemi.  
„Pro\u010d jsi nakreslil zrovna strom?“  
Patrik sto\u010dil sv\u016fj pohled k oknu a n\u011bkolik vte\u0159in z n\u011bj jen ne\u010dinn\u011b civ\u011bl. Pot\u00e9 se kone\u010dn\u011b op\u011bt oto\u010dil na Billa.  
„J\u00e1 nev\u00edm… \u017de by byl podzim<\/em>?!“ utrousil u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b.  <\/p>\n

\u00b4Na blbou ot\u00e1zku, blb\u00e1 odpov\u011b\u010f, Bille.\u00b4<\/em><\/p>\n

„Ehm… tak, Tome?“ Tom, s neutr\u00e1ln\u00edm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, oto\u010dil sv\u016fj v\u00fdkres k ostatn\u00edm a vyslou\u017eil si n\u011bkolik obdivn\u00fdch pohled\u016f. Billovo srdce p\u0159estalo na okam\u017eik b\u00edt a v krku se mu vytvo\u0159il obrovsk\u00fd knedl\u00edk.  <\/p>\n

„Dopov\u00edme si to p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, stejn\u011b jsme u\u017e dneska trochu p\u0159et\u00e1hli.“ Bill sebral z op\u011bradla \u017eidle svoji bundu, sbalil si den\u00edk na praxi a vypa\u0159il se z m\u00edstnosti.  <\/p>\n

Rychl\u00fdmi kroky se p\u0159esunul ke kancel\u00e1\u0159i, kde b\u00fdvala Angela. V\u017edycky si tu nech\u00e1val v\u011bci a dne\u0161ek samoz\u0159ejm\u011b nebyl v\u00fdjimkou. Rozt\u0159esenou rukou odsunul \u017eidli a sedl si na ni. Promnul si sp\u00e1nky a schoval si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kter\u00fd do t\u00e9hle chv\u00edle snad neza\u017eil. Vybavil si znovu to, co Tom nakreslil. Nech\u00e1pal, jak mohl Tom dok\u00e1zat tak dokonale vystihnout jeho obli\u010dejov\u00e9 rysy. Ur\u010dit\u011b by se mu Tomovo d\u00edlo l\u00edbilo mnohem v\u00edce, kdyby na n\u011bm nem\u011bl rozmazan\u00fd make-up, uplakan\u00fd obli\u010dej a… d\u011bs v o\u010d\u00edch. <\/p>\n

Popla\u0161en\u011b sebou cukl, kdy\u017e mu jemn\u00e9 zavibrov\u00e1n\u00ed ozn\u00e1milo, \u017ee mu p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va. Otr\u00e1ven\u011b zamru\u010del a na mat\u010dinu ot\u00e1zku, kdy p\u0159ijde dom\u016f<\/em>, reagoval klasickou kr\u00e1tkou odpov\u011bd\u00ed \u00b4Uz jdu<\/em>.\u00b4 <\/p>\n

Sundal si botasky, kter\u00e9 pou\u017e\u00edval jako p\u0159ez\u016fvky, a obul si boty \u00b4na ven\u00b4. Vy\u0161el na chodbu a pe\u010dliv\u011b za sebou zamkl.  
\u0160el dlouhou tmavou chodbou, kter\u00e1 vedla k v\u00fdchodu.  <\/p>\n

Popla\u0161en\u011b vyp\u00edskl, kdy\u017e ho ciz\u00ed ruka siln\u011b st\u00e1hla do star\u00e9ho kumb\u00e1lu na ko\u0161\u0165ata na konci chodby. Zamrkal a sna\u017eil se ve tm\u011b alespo\u0148 trochu zorientovat.  <\/p>\n

Sna\u017eil se popadnout dech, kdy\u017e byl surov\u011b natla\u010den na ze\u010f. Na jeho z\u00e1da se p\u0159i\u0161pendlila osoba, kter\u00e1 se v\u0161\u00ed drzost\u00ed hrub\u011b vnikla pod l\u00e1tku jeho tri\u010dka a zv\u011bdav\u011b zkoumala jeho hebkou k\u016f\u017ei.  <\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di. Nem\u011bl \u017e\u00e1dnou \u0161anci. Ka\u017ed\u00fd jeho pokus o \u00fanik se rovnal siln\u011bj\u0161\u00edmu stisku. Necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co se chyst\u00e1 doty\u010dn\u00fd ud\u011blat.  <\/p>\n

<cvak><\/em> Bill se trhan\u011b nadechl, kdy\u017e usly\u0161el rozep\u00edn\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho p\u00e1sku.  <\/p>\n

Do \u0161iroka otev\u0159el o\u010di, kdy\u017e usly\u0161el zvuky podpatk\u016f, kter\u00e9 se nesly celou chodbou.  
„Po-“ Bill se pokusil o posledn\u00ed zoufal\u00fd \u010din. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jeho \u00fasta byla p\u0159ekryta dlan\u00ed a jeho t\u011blo v\u00edce nam\u00e1\u010dknuto ke zdi. Kroky na chodb\u011b ustaly a Bill jen marn\u011b doufal, \u017ee jeho \u00b4prosba\u00b4 o pomoc byla vysly\u0161ena.  <\/p>\n

Polekan\u011b zana\u0159\u00edkal, kdy\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 \u00b4hozen\u00b4 do kouta mal\u00e9 m\u00edstnosti. Usly\u0161el vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a jedin\u00e9, co vid\u011bl, byl tenk\u00fd prou\u017eek sv\u011btla z chodby, kter\u00fd ov\u0161em hned zmizel. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed \u0161anci poznat, kdo to byl. Strach mu nedovolil se soust\u0159edit na n\u011bco, co by mu ur\u010dilo, kdo za tohle mohl, kdo ho m\u00e1lem…  <\/p>\n

Pomalu vstal a t\u00e9m\u011b\u0159 se doplazil ke dve\u0159\u00edm. Potichu je otev\u0159el a nakoukl do chodby. Nikde ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Vypl\u00ed\u017eil se ven a t\u00e9m\u011b\u0159 b\u011b\u017eel k v\u00fdchodu.  
Jedna v\u011bc mu byla po dne\u0161ku jasn\u00e1 – mus\u00ed si d\u00e1vat zatracen\u011b velk\u00fd pozor a zjistit, kdo mohl za  dne\u0161n\u00ed \u00b4podivn\u00fd incident\u00b4…<\/p>\n<\/div>\n

autor: Annet483<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Anett483 Bill se z posledn\u00edch sil doloudal dom\u016f a unaven\u011b se sesunul na botn\u00edk vedle zrcadla. Dne\u0161ek ho maxim\u00e1ln\u011b vy\u010derpal.  „Ahoj, zlat\u00ed\u010dko. Jakpak jsi se m\u011bl?“ „U\u0161lo to…“ zahuhlal Bill a kone\u010dn\u011b si z nohou skopnul boty.   „Ve\u010de\u0159e bude za p\u00e1r minut.“ „Dneska nebudu j\u00edst,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[372],"tags":[],"class_list":["post-10123","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-save-me-from-the-dark"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10123","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10123"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10123\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10123"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10123"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10123"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}