{"id":10148,"date":"2010-11-18T18:00:00","date_gmt":"2010-11-18T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10123"},"modified":"2010-11-18T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-18T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/18\/the-forbidden-city-11\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 11."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
K tomuhle d\u00edlu bych jen cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee jsme se dohadovaly se Saj\u00fc o tom, kolik vlastn\u011b kluk\u016fm bude xD J\u00e1 sama m\u00e1m jistou \u00fachylku na to, kdy\u017e je Tom mlad\u0161\u00ed a Bill ten star\u0161\u00ed, Saju\u0161 to m\u00e1 naopak xD Ale jeliko\u017e v t\u00e9hle pov\u00eddce se to p\u0159\u00edmo samo nab\u00edzelo, tak jsem ustoupila a Bill je tu ten mlad\u0161\u00ed – to jen abyste m\u011bli p\u0159ehled o tom, co p\u0159edch\u00e1zelo Billovu kompromisn\u00edmu v\u011bku xD<\/em><\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edjemn\u00e9  \u010dten\u00ed!<\/em><\/strong> Deni & Saj\u00fc<\/em><\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se p\u0159idal k cel\u00e9 c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodin\u011b ke spole\u010dn\u00e9 ve\u010de\u0159i, slunce ji\u017e pomalu zapadalo za obzor. Kapky de\u0161t\u011b za oknem, je\u017e bubnovaly o kamennou dla\u017ebu venku, naru\u0161ovaly jinak tichou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 kolem stolku panovala. Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed pomy\u0161len\u00ed na j\u00eddlo; von\u011blo to \u00fa\u017easn\u011b jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der, ale ve\u0161ker\u00e1 chu\u0165 n\u011bkam zmizela. Neust\u00e1le jsem musel myslet na to, jestli jsem ud\u011blal dob\u0159e, kdy\u017e jsem si nechal K\u00f4jiho zavolat do pal\u00e1ce jako osobn\u00edho sluhu.  <\/div>\n
Je na to p\u0159ipraven\u00fd? Je p\u0159ipraven\u00fd  opustit sv\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot, svou rodinu jen kv\u016fli mn\u011b? Je p\u0159ipraven\u00fd na to, \u017e\u00edt \u017eivot v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b? \u017divot, z n\u011bho\u017e ji\u017e nen\u00ed cesty ven? Pro\u010d jen jsem na n\u011bj nepomyslel d\u0159\u00edv, co kdy\u017e ani do m\u011bsta nechce? Neboj\u00ed se t\u0159eba?  <\/div>\n
Povzdechnul jsem si a op\u011bt se p\u0159ehr\u00e1bl v kupce r\u00fd\u017ee, je\u017e mi byla p\u0159id\u011blena.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-mori, nechutn\u00e1 ti?“ Hlubok\u00fd c\u00edsa\u0159\u016fv hlas protnul ticho, a jeho hlas rezonoval celou m\u00edstnost\u00ed. Jen jsem zavrt\u011bl hlavou a nabral si trochu r\u00fd\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to v\u00fdborn\u00e9, V\u00fdsosti, jen nem\u00e1m hlad,“ odpov\u011bd\u011bl jsem popravd\u011b, „omlouv\u00e1m se,“ dodal jsem, a kdy\u017e mi pokynul, abych se na n\u011bj pod\u00edval, u\u010dinil jsem tak. S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jen\u017e u n\u011bj dnes p\u0159evl\u00e1dal cel\u00fd den, mne vyb\u00eddnul k ostatn\u00edm pochoutk\u00e1m, je\u017e zat\u011b\u017ek\u00e1valy st\u016fl. Slu\u017eka, je\u017e st\u00e1la hned vedle mne, mi p\u0159ilila do \u0161\u00e1lku \u010derstv\u00fd, hork\u00fd zelen\u00fd \u010daj.<\/p>\n<\/div>\n
Poklidn\u011b jsme jedli, d\u011bti spolu ti\u0161e z\u00e1pasily h\u016flkami, a c\u00edsa\u0159 se spokojen\u011b sm\u00e1l, kdykoliv mu mal\u00e1 Siao nebo Chang p\u0159idali do tal\u00ed\u0159e n\u011bjakou pochoutku. Musel jsem se usm\u00edvat; rodinn\u00e1 ve\u010de\u0159e je v\u017edy p\u0159\u00edjemn\u00e9 zakon\u010den\u00ed dne. <\/div>\n
\n
„Va\u0161e V\u00fdsosti,“ protne ticho s lehkou \u00faklonou c\u00edsa\u0159\u016fv osobn\u00ed r\u00e1dce. Rychl\u00fdmi kroky, sledov\u00e1n v\u0161emi kolem stolu, do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a n\u011bco mu ti\u0161e \u0161eptal do ucha. Otec<\/em> jen p\u0159ik\u00fdvnul a rukou mu pokynul, aby odstoupil. Se z\u00e1jmem jsem jej sledoval, kdy\u017e odlo\u017eil h\u016flky na sv\u016fj t\u00e1c s j\u00eddlem a odsunul se od stolku.<\/p>\n<\/div>\n
„Omluvte mne,“ pokynul hlavou a spole\u010dn\u011b s r\u00e1dcem opustili m\u00edstnost. \u017daludek se mi nervozitou st\u00e1hnul, a kdy\u017e se Mei Ying jemn\u011b dotkla m\u00e9 ruky, prudce jsem vydechnul. Znamen\u00e1 to snad, \u017ee\u2026 mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b dorazil K\u00f4ji. ‚Ach Tome, p\u0159esta\u0148 se zab\u00fdvat t\u011bmito my\u0161lenkami, kdyby to byl on, jist\u011b by ti ji\u017e dali v\u011bd\u011bt.‘<\/em><\/div>\n
Zad\u00edval jsem se na Mei, kter\u00e1  na m\u011b spiklenecky pomrk\u00e1vala, zat\u00edmco spokojen\u011b jedla vlastn\u00ed ve\u010de\u0159i. Znaven\u011b jsem si prot\u0159el o\u010di a mezi prsty stiskl ko\u0159en nosu. P\u0159idu\u0161en\u011b jsem vydechnul, kdy\u017e mi v kl\u00edn\u011b p\u0159ist\u00e1la Siao, kter\u00e1 sv\u00fdmi h\u016flkami nebezpe\u010dn\u011b \u0161ermovala kolem m\u00e9ho obli\u010deje. Zasm\u00e1l jsem se a jemn\u011b ji cvrnknul do nosu, na\u010de\u017e se cel\u00e1 m\u00edstnost zaplnila d\u011btsk\u00fdm sm\u00edchem.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky se rozhl\u00ed\u017e\u00edm v\u0161ude kolem sebe, sna\u017e\u00edm se pohledem vst\u0159ebat ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek sv\u00e9ho okol\u00ed. V\u0161echno je to tu tak n\u00e1dhern\u00e9, i p\u0159esto, \u017ee je tma a j\u00e1 vid\u00edm jen sv\u00e9 nejbli\u017e\u0161\u00ed okol\u00ed. Pod nohami mi k\u0159upou b\u00edl\u00e9 kam\u00ednky, a slzy, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyt\u00e9kaly z m\u00fdch o\u010d\u00ed, se nyn\u00ed m\u00eds\u00ed s kapkami de\u0161t\u011b, jen\u017e n\u00e1s zastihl b\u011bhem cesty do pal\u00e1ce.<\/div>\n
Nemohu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky jsem opravdu vstoupil za br\u00e1nu soukrom\u00e9 \u010d\u00e1sti Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta. Je to, jako by se m\u016fj d\u011btsk\u00fd sen pomalinku napl\u0148oval. P\u0159esn\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m, jak jsem si jako mal\u00fd p\u0159edstavoval, \u017ee jsem jedno z c\u00edsa\u0159sk\u00fdch d\u011bt\u00ed, a jak jsme si se sle\u010dnou \u0160an-si jako d\u011bti hr\u00e1vali na dvorku. Ona v\u017edy byla princezna Mei Ying a j\u00e1 jej\u00ed star\u0161\u00ed bratr, princ Li Wang.  <\/div>\n
Rty se mi samovoln\u011b zvln\u00ed  do nepatrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, a j\u00e1 ani nedok\u00e1\u017eu vn\u00edmat chlad, kter\u00fd  v\u0161ude kolem panuje. Ani vlhkost \u0161at\u016f, kter\u00e9 se chladn\u011b lep\u00ed na m\u00e9 t\u011blo.  <\/div>\n
„K\u00f4ji?“ Oto\u010d\u00ed se na mne mu\u017e, kter\u00fd mne sem dovedl.  <\/div>\n
„Ano?“ p\u00edpnu nejist\u011b a nepatrn\u011b se poklon\u00edm i p\u0159esto, \u017ee nemus\u00edm; on nen\u00ed m\u016fj p\u00e1n, nen\u00ed nikdo v\u00fd\u0161e postaven\u00fd ne\u017e-li j\u00e1 s\u00e1m, i on je slu\u017eebn\u00edk.  <\/div>\n
„Poj\u010f za mnou,“ pokyne mi a j\u00e1 okam\u017eit\u011b cupit\u00e1m za n\u00edm. „A dr\u017e si kimono pozvednut\u00e9, a\u0165 za tebou nez\u016fstane \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161p\u00edna.“ Jen p\u0159ik\u00fdvnu do jeho zad a vyhrnu si okraje kimona a\u017e nad kotn\u00edky. Spole\u010dn\u011b proch\u00e1z\u00edme dlouhou chodbou a m\u00e9 o\u010di nest\u00edhaj\u00ed vst\u0159eb\u00e1vat v\u0161echnu tu honosnou kr\u00e1snu c\u00edsa\u0159sk\u00e9ho pal\u00e1ce. Jedin\u00fdm pohledem se sna\u017e\u00edm zachytit v\u0161e kolem sebe, srdce mi bu\u0161\u00ed tak divoce, \u017ee se a\u017e boj\u00edm, aby necht\u011blo opustit mou hru\u010f. T\u011b\u017eko se mi d\u00fdch\u00e1, cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo se t\u0159ese; chladem, nervozitou.  <\/div>\n
Z ni\u010deho nic mu\u017e, jeho\u017e jm\u00e9no je mi st\u00e1le nezn\u00e1mo, zastavil a j\u00e1 do n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 vrazil. Ustoupil jsem o krok zp\u011bt a op\u011bt se lehce poklonil.<\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f projde\u0161 t\u011bmito dve\u0159mi, na druh\u00e9 stran\u011b bude \u010dekat n\u00e1\u0161 p\u00e1n, c\u00edsa\u0159 Jung-le,“ ozn\u00e1m\u00ed mi s ledov\u00fdm klidem. Hlava se mi za\u010dne rychle to\u010dit a slabost v kolenou mi nedovoluje ud\u011blat jedin\u00fd krok. „Tak nest\u016fj a jdi, n\u011bkdo t\u011b pak odvede tam, kde bude\u0161 od nyn\u011bj\u0161ka sp\u00e1vat,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b a vezme mal\u00fd uzl\u00ed\u010dek, ve kter\u00e9m jsou m\u00e9 ve\u0161ker\u00e9 poklady.<\/p>\n<\/div>\n
Jen nasucho polknu a nejist\u011b  se zad\u00edv\u00e1m na dve\u0159e p\u0159ed sebou. Te\u010f je p\u0159ede mnou snad nejv\u011bt\u0161\u00ed okam\u017eik m\u00e9ho \u017eivota. C\u00edsa\u0159 osobn\u011b nikdy nep\u0159ij\u00edm\u00e1 uboh\u00e9 slu\u017eebn\u00e9, jako jsem j\u00e1. T\u0159eba tu ani nejsem proto, \u017ee by si to p\u0159\u00e1l T’chi-mora, mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 jsem tu z \u00fapln\u011b jin\u00e9ho d\u016fvodu.<\/p>\n<\/div>\n
Nejist\u011b otev\u0159u velk\u00e9  dve\u0159e, kdy\u017e do m\u011b mu\u017e za mnou lehce str\u010d\u00ed. Se srdcem a\u017e v krku a koleny rozt\u0159esen\u00fdmi se vyd\u00e1m na kr\u00e1tkou cestu k siln\u00e9mu z\u00e1v\u011bsu, za kter\u00fdm se jist\u011b nach\u00e1z\u00ed c\u00edsa\u0159 samotn\u00fd.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se zhluboka nadechnu, ne\u017e ti\u0161e proklouznu za samotn\u00fd z\u00e1v\u011bs. Okam\u017eit\u011b, jakmile se za mnou z\u00e1v\u011bs zavln\u00ed zp\u011bt a uzav\u0159e tak pr\u016fchod, se pokorn\u011b poklon\u00edm.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm na sob\u011b c\u00edsa\u0159\u016fv pohled, ale neodva\u017euji se zvednout pohled; nep\u0159\u00edslu\u0161\u00ed mi to.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi K\u00f4ji Yuko?“ ozve se hlasit\u011b, a\u017e se op\u011bt rozt\u0159esu. M\u00e1 tak p\u0159\u00edsn\u00fd hlas.  <\/div>\n
Jen rozt\u0159esen\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. „A-ano, m\u016fj pane,“ za\u0161ept\u00e1m a pevn\u011b stisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b.  <\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se m\u011b b\u00e1t, mal\u00fd K\u00f4ji, jen mi odpov\u00ed\u0161 na p\u00e1r ot\u00e1zek a tv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed skon\u010d\u00ed,“  \u0159ekne a v jeho hlase je najednou sly\u0161et nepatrn\u00e1 vl\u00eddnost, mo\u017en\u00e1 i n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. „P\u0159istup bl\u00ed\u017e K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu a p\u0159icupit\u00e1m o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e. „M-m\u016fj pane,“ op\u011bt se hluboce poklon\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni mi, odkud t\u011b m\u016fj syn zn\u00e1?“<\/div>\n
<\/div>\n
Srdce se mi rozbu\u0161\u00ed snad je\u0161t\u011b rychleji, je-li to v\u016fbec mo\u017en\u00e9, a dlan\u011b se nep\u0159\u00edjemn\u011b  zapot\u00ed. „P\u00e1nova syna, mlad\u00e9ho p\u00e1na T’chi-moru, jsem m\u011bl tu \u010dest poznat v\u2026 v oslavn\u00fd den, v parku Zhongshan,“ odpov\u00edm ti\u0161e a pravdiv\u011b.  <\/div>\n
„Pro\u010d t\u011b m\u016fj syn chce za vlastn\u00edho sluhu?“ <\/p>\n<\/div>\n
Jeden srde\u010dn\u00ed \u00fader je p\u0159esko\u010den, kdy\u017e mi dojde v\u00fdznam p\u00e1nov\u00fdch slov. Tak p\u0159eci si m\u011b T’chi-mora nechal p\u0159iv\u00e9st. Nepatrn\u011b se pousm\u011bji. „To opravdu nev\u00edm, va\u0161e V\u00fdsosti.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli je naprost\u00e9 ticho, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161uje jen zb\u011bsil\u00fd tlukot m\u00e9ho srdce. Jist\u011b jej sly\u0161\u00ed i ostatn\u00ed, je\u017e tu se mnou a s c\u00edsa\u0159em jsou.  <\/div>\n
„Pod\u00edvej se na mne, K\u00f4ji.“ <\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m, kdy\u017e  zazn\u00ed dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edkaz, tentokr\u00e1t op\u011bt hrub\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem.  <\/div>\n
„M-m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Nejist\u011b zvednu pohled k mu\u017ei, jeho\u017e norm\u00e1ln\u00ed smrteln\u00edk nem\u00e1 mo\u017enost vid\u011bt ani v Oslavn\u00fd den, proto\u017ee je bezpe\u010dn\u011b ukryt z dohledu. Vypad\u00e1 tak hroziv\u011b, tak krut\u011b, a p\u0159esto v\u00edm, \u017ee je to nejm\u00edrumilovn\u011bj\u0161\u00ed vl\u00e1dce, kter\u00e9ho na\u0161e zem\u011b za posledn\u00ed stolet\u00ed m\u011bla.  <\/div>\n
Neodva\u017euji se ani mrknout, kdy\u017e si pohledem prohl\u00ed\u017e\u00ed mou tv\u00e1\u0159.  <\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jako d\u00edvka,“  \u0159ekne a zasm\u011bje se. Nasucho polknu a v duchu se modl\u00edm, abych u\u017e mohl pry\u010d. „Snad proto si t\u011b m\u016fj syn vybral, rozhodn\u011b jsi hez\u010d\u00ed ne\u017e jeho p\u0159ede\u0161l\u00e1 slu\u017eebn\u00e1. M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, K\u00f4ji,“ pokyne rukou a jeden mu\u017e, co st\u00e1l doposud nehybn\u011b vedle jeho V\u00fdsosti, se rozejde m\u00fdm sm\u011brem. Sp\u011b\u0161n\u011b se postav\u00edm na nohy a op\u011bt se hluboce poklon\u00edm, i kdy\u017e c\u00edsa\u0159\u016fv z\u00e1jem u\u017e d\u00e1le nesm\u011b\u0159uje na mou osobu.  <\/div>\n
Ml\u010dky se nech\u00e1v\u00e1m mu\u017eem v\u00e9st p\u0159es sple\u0165 chodeb a chodbi\u010dek, p\u0159es kr\u00e1tk\u00e9 n\u00e1dvo\u0159\u00ed a\u017e do men\u0161\u00edho staven\u00ed.  <\/div>\n
„Tady bude\u0161 sp\u00e1t. Mokr\u00e9  \u0161aty si rozv\u011bs, na posteli m\u00e1\u0161 \u010dist\u00e9 kimono, kter\u00e9 odte\u010f bude\u0161 nosit.“ <\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvnu na znamen\u00ed  souhlasu a s \u00fadivem si prohl\u00ed\u017e\u00edm m\u00edstnost, je\u017e mi byla p\u0159id\u011blena. Je o n\u011bco v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e pokoj, kter\u00fd jsem sd\u00edlel s malou Yu zp\u011bt v dom\u011b pan\u00ed Li Xuejian, ale je mnohem hez\u010d\u00ed, \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Vedlej\u0161\u00ed pokoj pat\u0159\u00ed p\u00e1nu T’chi-morovi, ale neopova\u017euj se tam j\u00edt d\u0159\u00edve ne\u017e r\u00e1no, te\u010f ji\u017e jist\u011b sp\u00ed. R\u00e1no p\u0159ed v\u00fdchodem slunce pro tebe n\u011bkdo p\u0159ijde a odvede t\u011b do kuchyn\u011b.“ Jen na mne zb\u011b\u017en\u011b pok\u00fdv\u00e1 hlavou a opust\u00ed m\u016fj pokoj.<\/div>\n
Jako v transu ze sebe sund\u00e1m \u0161pinav\u00fd, promo\u010den\u00fd od\u011bv a usad\u00edm se na suchou, m\u011bkkou postel. Kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejedu po l\u00e1tce jasn\u011b b\u00edl\u00e9ho kimona, je\u017e le\u017e\u00ed vedle m\u011b. Jeho \u010derstvou v\u016fni mohu c\u00edtit a\u017e sem.  <\/div>\n
Nemohu uv\u011b\u0159it, kam jsem se dostal. \u017de jsem opravdu v samotn\u00e9m st\u0159edu Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta, a m\u016fj T’chi-mora je ode mne vzd\u00e1len jen jednu pouhou st\u011bnu. Nemohu se do\u010dkat nov\u00e9ho dne, kdy jej op\u011bt kone\u010dn\u011b spat\u0159\u00edm.  <\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt se p\u0159eto\u010d\u00edm z jednoho boku na druh\u00fd. Nemohu usnout, a\u0165 se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc. Je d\u00e1vno po p\u016flnoci, cel\u00fd pal\u00e1c ti\u0161e sp\u00ed, jen j\u00e1 se tu p\u0159evaluji ze strany na stranu.  <\/div>\n
Jestlipak jsem m\u011bl pravdu, a c\u00edsa\u0159 ode\u0161el od ve\u010de\u0159e kv\u016fli m\u00e9mu K\u00f4ji? Pokud ano, jist\u011b  jej te\u010f n\u011bkde ulo\u017eili a ten mali\u010dk\u00fd pokojn\u011b oddechuje do ticha noci. Ale co kdy\u017e jsem se m\u00fdlil? Co kdy\u017e to bylo kv\u016fli n\u011b\u010demu naprosto jin\u00e9mu a j\u00e1 si jen d\u011bl\u00e1m zbyte\u010dn\u00e9 nad\u011bje? Co by pak bylo s t\u00edm chlapcem? Musel by str\u00e1vit dal\u0161\u00ed noc v tom dom\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt jsem se p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da a zad\u00edval se oknem ven, do \u010dern\u00e9 noci. D\u00e9\u0161\u0165 u\u017e d\u00e1vno ustal, jen drobn\u00e9 kapky, je\u017e skap\u00e1vaj\u00ed ze st\u0159echy, se odr\u00e1\u017eej\u00ed o zem a vytv\u00e1\u0159\u00ed tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u017eblu\u0148kav\u00fd zvuk. Oknem mi do pokoje vane chladn\u00fd vzduch, ale jsem p\u0159\u00edli\u0161 l\u00edn\u00fd na to, abych se zvednul a zat\u00e1hnul z\u00e1v\u011bsy, kter\u00e9 by zim\u011b zabr\u00e1nily dostat se d\u00e1l. R\u00e1no budu m\u00edt prsty na nohou ledov\u00e9 chladem.  <\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl p\u0159eci jen zkusit sp\u00e1t, p\u0159estat neust\u00e1le na n\u011bco myslet a jen se poddat \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f. C\u00edsa\u0159 s\u00e1m \u0159ekl, \u017ee K\u00f4ji bude m\u00fdm sluhou od z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho r\u00e1na, tak\u2026 mo\u017en\u00e1, a\u017e se r\u00e1no probud\u00edm, bude skute\u010dn\u011b tady.<\/div>\n
\u010c\u00edm d\u0159\u00edve usnu, t\u00edm d\u0159\u00edve se budu moci probudit do nov\u00e9ho dne.  <\/div>\n
S nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem nad my\u0161lenkou, \u017ee tady skute\u010dn\u011b po m\u00e9m probuzen\u00ed K\u00f4ji bude, jsem se p\u0159eto\u010dil do posledn\u00ed polohy, a kone\u010dn\u011b nechal sny, aby mne pohltily do sv\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
——————–<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Med, \u010derstv\u00fd chl\u00e9b a sladk\u00e1 v\u016fn\u011b jahod.<\/div>\n
Co je tohle za sen? V jak\u00e9m snu mohu c\u00edtit jemnou v\u016fni jasm\u00ednov\u00e9ho \u010daje? Jasm\u00ednov\u00fd?  <\/div>\n
Zamrkal jsem a do o\u010d\u00ed mne ude\u0159ilo ostr\u00e9 denn\u00ed sv\u011btlo. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b opravdu mus\u00edm nechat zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy. Zaz\u00edval jsem a cel\u00fd se na posteli prot\u00e1hl jako ko\u010dka po vydatn\u00e9m odpoledn\u00edm odpo\u010dinku.  <\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, m\u016fj pane.“<\/p>\n<\/div>\n
Zarazil jsem se v protahov\u00e1n\u00ed zad a op\u011bt jen zamrkal. Zn\u00e1m ten hlas, ten jemn\u00fd \u0161epot.<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji!“ Prudce jsem se posadil a jen s p\u0159ekvapen\u00edm hled\u011bl na chlapce, jen\u017e se pokorn\u011b klan\u011bl vedle m\u00e9 postele s podnosem v rukou. „K\u00f4ji, odlo\u017e ten t\u00e1c!“ p\u0159ik\u00e1zal jsem mu a okam\u017eit\u011b ze sebe odhodil p\u0159ikr\u00fdvku. Cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo se automaticky rozt\u0159\u00e1slo chladem.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane, nastydnete,“ za\u0161ept\u00e1 K\u00f4ji op\u011bt, a jakmile odlo\u017e\u00ed t\u00e1c s mou sn\u00eddan\u00ed na n\u00edzk\u00fd stolek, pod\u00e1 mi m\u016fj tepl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. „Donesl jsem v\u00e1m sn\u00eddani, kucha\u0159ka \u0159\u00edkala, \u017ee jasm\u00ednov\u00fd \u010daj a chl\u00e9b s jahodami a medem je va\u0161e obl\u00edben\u00e9,“ dod\u00e1 a na jeho rtech se mihne nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach K\u00f4ji, zapome\u0148 na chv\u00edli na sn\u00eddani, poj\u010f sem!“ Pokynu mu, a jakmile se dostane do m\u00e9 bl\u00edzkosti, za z\u00e1p\u011bst\u00ed jej st\u00e1hnu na postel vedle sebe. „Jak dlouho tady jsi? P\u0159ivedla t\u011b str\u00e1\u017e ji\u017e v noci? No tak, K\u00f4ji, pov\u00eddej,“ pob\u00edz\u00edm jej netrp\u011bliv\u011b.  <\/div>\n
Zasm\u011bje se, ale hned si dlan\u00ed p\u0159ekryje \u00fasta. „Ano, m\u016fj pane. P\u0159ivedli m\u011b ji\u017e pozd\u011b ve\u010der.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi za mnou hned nep\u0159i\u0161el?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jist\u011b jste ji\u017e spal, m\u016fj pane.“<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji!“ zamra\u010d\u00edm se na n\u011bj, „p\u0159esta\u0148 mi \u0159\u00edkat pane, jmenuji se T’chi-mora!“ <\/p>\n<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou a stydliv\u011b  sklop\u00ed pohled ke sv\u00fdm kolen\u016fm. „Nen\u00ed mi dovoleno v\u00e1m \u0159\u00edkat jm\u00e9nem, m\u016fj pane. Mus\u00edte se naj\u00edst,“ op\u011bt se zvedne a chyst\u00e1 se mi podat \u0161\u00e1lek s \u010dajem, kdy\u017e jej op\u011bt za z\u00e1p\u011bst\u00ed st\u00e1hnu vedle sebe.  <\/div>\n
„Nenechal jsem si t\u011b sem zavolat, abys mi doopravdy slou\u017eil, K\u00f4ji. Jen jsem t\u011b cht\u011bl m\u00edt v bezpe\u010d\u00ed. Tak s t\u00edm p\u0159esta\u0148. Pokud mi nechce\u0161 \u0159\u00edkat m\u00fdm jm\u00e9nem, \u0159\u00edkej mi prost\u011b Tom.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1.  „Tom?“ zopakuje nejist\u011b s roztomil\u00fdm p\u0159\u00edzvukem, jen\u017e je kladen na m\u00e9 jm\u00e9no. Ani mal\u00e1 Siao nem\u00e1 tak roztomil\u00fd p\u0159\u00edzvuk.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, Tom je\u2026 m\u00e9 prav\u00e9 jm\u00e9no, kter\u00e9 jsem dostal od matky a otce je\u0161t\u011b v Evrop\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„Evropa\u2026 to je tam, odkud poch\u00e1z\u00edte, pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechl jsem si a op\u011bt si lehl do je\u0161t\u011b tepl\u00fdch pe\u0159in. „Ano, odtamtud poch\u00e1z\u00edm. K\u00f4ji?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kolik je ti let?“ Nev\u00edm, pro\u010d se jej pt\u00e1m pr\u00e1v\u011b na tuhle ot\u00e1zku, ale opravdu m\u011b to zaj\u00edm\u00e1. Vypad\u00e1, jako by se teprve ned\u00e1vno p\u0159ehoupnul p\u0159es hranici patn\u00e1cti let.  <\/div>\n
„\u0160estn\u00e1ct let, m\u016fj pane,“ odpov\u00ed a op\u011bt se poklon\u00ed. Jemn\u011b vyprost\u00ed svou ruku z m\u00e9 a pod\u00e1 mi \u0161\u00e1lek s vla\u017en\u00fdm \u010dajem.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi mlad\u00fd, K\u00f4ji,“ odpov\u00edm zamy\u0161len\u011b a smo\u010d\u00edm rty v tom jemn\u011b nasl\u00e1dl\u00e9m n\u00e1poji. „Je\u0161t\u011b mlad\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e1 sestra Mei Ying,“ dod\u00e1m a nab\u00eddnu mu t\u00e1cek s jahodami. Nejist\u011b zavrt\u00ed hlavou. „No tak, vezmi si, nic se ti nestane a j\u00e1 to nikomu ne\u0159eknu,“ pob\u00eddnu ho s \u00fasm\u011bvem a uchop\u00edm tu sladkou \u010dervenou dobr\u016ftku mezi prsty. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k jeho rt\u016fm a s pobaven\u00edm sleduji nejistotu v jeho o\u010d\u00edch. Chvilinku je\u0161t\u011b v\u00e1h\u00e1, ale nakonec p\u0159eci jen zv\u00edt\u011bz\u00ed zv\u011bdavost a jeho nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty se lehce pootev\u0159ou. Jemn\u011b mu mezi n\u011b vlo\u017e\u00edm kousek sladk\u00e9ho ovoce a sleduji jeho bla\u017een\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to tak dobr\u00e9, m\u016fj pane!“ vydechne a olizuje posledn\u00ed zbytky sladk\u00e9 \u0161\u0165\u00e1vy ze rt\u016f. „D\u011bkuji!“ op\u011bt se poklon\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se mi u\u017e klan\u011bt,“ napomenu jej a vstanu z postele. „K\u00f4ji, p\u0159ipravil bys mi pros\u00edm teplou l\u00e1ze\u0148? V noci jsem si nezat\u00e1hnul z\u00e1v\u011bsy a jsem promrzl\u00fd.“  <\/div>\n
Okam\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvne a opust\u00ed m\u016fj pokoj. S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech sleduji m\u00edsto, kde mi zmizel z o\u010d\u00ed. St\u00e1le nemohu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee je opravdu tady, se mnou.  <\/div>\n
M\u016fj K\u00f4ji.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc K tomuhle d\u00edlu bych jen cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee jsme se dohadovaly se Saj\u00fc o tom, kolik vlastn\u011b kluk\u016fm bude xD J\u00e1 sama m\u00e1m jistou \u00fachylku na to, kdy\u017e je Tom mlad\u0161\u00ed a Bill ten star\u0161\u00ed, Saju\u0161 to m\u00e1 naopak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10148","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10148","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10148"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10148\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10148"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10148"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10148"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}