{"id":10153,"date":"2010-11-18T15:30:00","date_gmt":"2010-11-18T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10128"},"modified":"2010-11-18T15:30:00","modified_gmt":"2010-11-18T14:30:00","slug":"love-death-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/18\/love-death-27\/","title":{"rendered":"Love & Death 27."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
„Tommy, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 na tyhle?“ nad\u0161en\u00fd hlas, linouc\u00ed se k m\u00fdm u\u0161\u00edm, m\u011b donut\u00ed odtrhnout se od m\u00fdch my\u0161lenek a pohledem p\u0159el\u00e9tnout p\u016flku obchodu, ve kter\u00e9m post\u00e1v\u00e1m u\u017e asi dvacet minut. Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m a sto\u010d\u00edm sv\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di na rozz\u00e1\u0159enou, nad\u0161en\u00edm z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed Caroline, kter\u00e1 se p\u0159ede mnou promen\u00e1duje v dal\u0161\u00edch z asi tis\u00edce p\u00e1r\u016f bot, je\u017e m\u00e1 dnes na sob\u011b.<\/div>\n
„\u00dachvatn\u00e9,“ zhodnot\u00edm jednoslovn\u011b, ani\u017e bych bot\u00e1m v\u011bnoval jedin\u00fd pohled a op\u011bt se zad\u00edv\u00e1m na chodn\u00edky pln\u00e9 lid\u00ed za oknem.  <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e mi v\u010dera Caroline volala, nem\u011bl jsem zrovna dvakr\u00e1t chu\u0165 s n\u00ed j\u00edt do m\u011bsta vyb\u00edrat boty, po dlouh\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed, kdy na m\u011b zkou\u0161ela v\u0161echny mo\u017en\u00e9 \u00famluvy, jsem v\u0161ak nakonec souhlasil. Netu\u0161il jsem, \u017ee bude tak n\u00e1ro\u010dn\u00e1 a \u017e\u00e1dn\u00e9 z tak velk\u00e9ho v\u00fdb\u011bru j\u00ed nebudou \u00fapln\u011b po chuti. U\u017e ani nev\u00edm, kolik\u00e1t\u00fd je tento obchod v po\u0159ad\u00ed t\u011bch, kter\u00e9 jsme dnes nav\u0161t\u00edvili, p\u0159estal jsem to po\u010d\u00edtat u dvac\u00e1t\u00e9ho p\u00e1t\u00e9ho. L\u00edbily se mi v\u0161echny boty, kter\u00e9 si Caroline zkou\u0161ela, kdy\u017e jsem v\u0161ak po t\u0159ech hodin\u00e1ch neust\u00e1l\u00e9ho chozen\u00ed zjistil, \u017ee m\u016fj n\u00e1zor pro jej\u00ed styl nem\u00e1 vlastn\u011b v\u016fbec cenu, p\u0159estal jsem to komentovat. J\u00e1 bych si na jej\u00edm m\u00edst\u011b vybral hned v prvn\u00edm obchod\u011b, Caroline ale nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159ebuje proj\u00edt alespo\u0148 \u010dty\u0159icet obchod\u016f, aby se mohla v\u016fbec rozhodnout… a p\u0159i tom nejv\u011bt\u0161\u00edm mo\u017en\u00e9m \u0161t\u011bst\u00ed si i n\u011bjak\u00fd p\u00e1r koupit.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Voln\u00fdm, pomal\u00fdm krokem vyjdu ze dve\u0159\u00ed prodejny, kter\u00e9 mi jedna z prodava\u010dek otev\u0159ela, a zam\u00ed\u0159\u00edm na chodn\u00edk, st\u00e1le pono\u0159en\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Moji pozornost upout\u00e1 a\u017e Caroline, kter\u00e1 se po chv\u00edli objev\u00ed vedle m\u011b.<\/div>\n
\n
„Ty sis je nevzala?“ zept\u00e1m se p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e op\u011bt nezaznamen\u00e1m \u017e\u00e1dnou ta\u0161ku a vzhl\u00e9dnu k Caroline, kter\u00e1 se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed. Jej\u00ed reakce na moji ot\u00e1zku je tou posledn\u00ed, kterou bych o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„A m\u011bla bych? Na nakupov\u00e1n\u00ed  m\u00e1me p\u0159eci je\u0161t\u011b cel\u00e9 odpoledne,“ odv\u011bt\u00ed mi se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a stiskne moji ruku v t\u00e9 sv\u00e9. Nev\u00edm, jestli je to kv\u016fli tomu, abych se j\u00ed v tom davu neztratil, nebo kv\u016fli t\u011bm mlad\u00fdm sle\u010dn\u00e1m kousek opod\u00e1l, kter\u00e9 si na m\u011b ukazuj\u00ed a s \u00fasm\u011bvem si n\u011bco \u0161eptaj\u00ed, nebr\u00e1n\u00edm se v\u0161ak, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee Carolininy kroky m\u00ed\u0159\u00ed k jedn\u00e9 z voln\u00fdch lavi\u010dek. To je nejsp\u00ed\u0161 to jedin\u00e9, co te\u010f mohu uv\u00edtat s opravdovou radost\u00ed. Nohy u\u017e m\u011b p\u011bkn\u011b bol\u00ed od v\u011b\u010dn\u00e9ho chozen\u00ed a post\u00e1v\u00e1n\u00ed… a to ani nechci pomyslet na to, kolik obchod\u016f n\u00e1s je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Unaven\u011b se sesunu na lavi\u010dku a v m\u017eiku na sob\u011b uc\u00edt\u00edm Carolinino t\u011blo. Bez okolk\u016f se uveleb\u00ed na m\u00e9m kl\u00edn\u011b, p\u0159esto\u017ee je vedle m\u011b je\u0161t\u011b dost m\u00edsta.<\/div>\n
Prot\u0159u si v\u00ed\u010dka a unaven\u011b  up\u0159u pohled n\u011bkam p\u0159ed sebe. Nejrad\u011bji bych \u0161el dom\u016f, zav\u0159el se v pokoji a \u010das tr\u00e1vil sezen\u00edm u okna a pozorov\u00e1n\u00edm ru\u0161n\u00fdch berl\u00ednsk\u00fdch ulic v d\u00e1lce. Sice bych byl s\u00e1m, ur\u010dit\u011b by to ale bylo stokr\u00e1t lep\u0161\u00ed, ne\u017e l\u00edtat po cel\u00e9m Berl\u00edn\u011b z jednoho obchodu do druh\u00e9ho. Nejsem te\u010f v\u016fbec nalad\u011bn\u00fd na takov\u00e9 v\u011bci… a nav\u00edc mi po tolika klidn\u00fdch, osamocen\u00fdch dnech d\u011bl\u00e1 probl\u00e9m takov\u00fd hluk a mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, kter\u00fdch u\u017e jsem dnes potkal tis\u00edce. Nejrad\u011bji bych se zav\u0159el doma a v\u016fbec nikoho k sob\u011b nepou\u0161t\u011bl. Bill je st\u00e1le v nemocnici a j\u00e1 si jen tak bezv\u00fdznamn\u011b b\u011bh\u00e1m po m\u011bst\u011b. Rad\u011bji bych m\u011bl kone\u010dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak si Billa z\u00edskat a ne znud\u011bn\u011b chodit po obchodech a koukat na koza\u010dky, kter\u00e9 si Caroline stejn\u011b nevybere, proto\u017ee prost\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 nejsou dost dobr\u00e9.  <\/div>\n
<\/div>\n
„… tak\u017ee jsem si nakonec vybrala tu kabelku od Gucciho, proto\u017ee byla o tolik dra\u017e\u0161\u00ed  a kvalitn\u011bj\u0161\u00ed. L\u00edbila se i tob\u011b, pamatuje\u0161?“ Carolinina ot\u00e1zka m\u011b vytrhne z m\u00fdch \u00favah a donut\u00ed m\u011b vzhl\u00e9dnout. M\u00edrn\u011b sebou trhnu… a t\u00e1zav\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e se m\u016fj pohled st\u0159etne s t\u00edm jej\u00edm, kter\u00fd na m\u011b up\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„Ehm… co\u017ee?“ zept\u00e1m se rozpa\u010dit\u011b a v mysli jen marn\u011b p\u00e1tr\u00e1m po ot\u00e1zce, kterou mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed polo\u017eila, \u010dekaj\u00edc na jej\u00ed zopakov\u00e1n\u00ed. Caroline v\u0161ak jen ti\u0161e vydechne a spust\u00ed ruce z m\u00e9ho krku, po kter\u00e9m a\u017e dote\u010f p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly jej\u00ed dlouh\u00e9 nehty.<\/div>\n
„L\u00e1sko, ty m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161,“ odv\u011bt\u00ed a sklop\u00ed sv\u016fj pohled p\u0159ed t\u00edm m\u00fdm. Nejde si nev\u0161imnout zklaman\u00e9ho t\u00f3nu v jej\u00edm hlase, kter\u00fd mi mou chvilkovou nepozornost okam\u017eit\u011b vy\u010dte.  <\/div>\n
„Promi\u0148, u\u017e se to nestane,“ omluv\u00edm se pohotov\u011b, Caroline to v\u0161ak nejsp\u00ed\u0161 nesta\u010d\u00ed. Vzhl\u00e9dne ke mn\u011b se svou tv\u00e1\u0159\u00ed, ve kter\u00e9 te\u010f  nen\u00ed jedin\u00e9 stopy po \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Dneska to nejsi v\u016fbec ty. D\u011bje se snad n\u011bco?“ zept\u00e1 se, a kone\u010dn\u011b d\u00e1 za cel\u00e9 ty t\u0159i hodiny prostor k mluven\u00ed mn\u011b. Podv\u011bdom\u011b sklop\u00edm pohled p\u0159ed t\u00edm jej\u00edm a ti\u0161e vydechnu. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se n\u011bco d\u011bje… u\u017e tolik dn\u00ed.<\/div>\n
„Bill na tom nen\u00ed  dob\u0159e,“ odv\u011bt\u00edm ti\u0161e, ani\u017e bych v\u0161ak o\u010dek\u00e1val Carolininu odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 se ke mn\u011b donese hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Aha, on m\u011bl vlastn\u011b  tu nehodu, d\u00edky kter\u00e9 n\u00e1m zkazil celou ve\u010de\u0159i,“ neodpust\u00ed  si jedovatou pozn\u00e1mku v\u016f\u010di Billovi, j\u00e1 ji v\u0161ak v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1m. Stokr\u00e1t rad\u011bji bych str\u00e1vil i deset ve\u010de\u0159\u00ed v p\u0159\u00edtomnosti jej\u00edho pap\u00e1, ne\u017e aby se Billovi n\u011bco stalo.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el o zrak,“ za\u0161ept\u00e1m je\u0161t\u011b ti\u0161eji. Nechci to nahlas p\u0159iznat ani s\u00e1m sob\u011b, jsem zbab\u011bl\u00fd slaboch, v\u00edm to. Jen pomyslet na to je pro m\u011b stra\u0161liv\u00e9 a st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 bolestiv\u00e9. Caroline po mn\u011b jen st\u0159el\u00ed pohledem.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Tak to je opravdu velice smutn\u00e9,“ odv\u011bt\u00ed jednodu\u0161e a znova se odml\u010d\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b k n\u00ed vzhl\u00e9dnu, m\u016fj pohled j\u00ed v\u0161ak nejsp\u00ed\u0161 nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Sna\u017e\u00edm se v jej\u00edm hlase naj\u00edt alespo\u0148 \u0161petku l\u00edtosti… \u010d\u00edm v\u00edce mi v\u0161ak jej\u00ed slova dozn\u00edvaj\u00ed v hlav\u011b, t\u00edm v\u00edce se mi vzdaluje soucit, smutek a l\u00edtost, kter\u00fd v nich hled\u00e1m. To je jako v\u0161echno, co mi na to \u0159ekne?  <\/div>\n
„Ale m\u00e1m pro tebe novinku! N\u011bco, co ti ud\u011bl\u00e1 opravdovou radost,“ vyhrkne nad\u0161en\u011b  hned v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm okam\u017eiku, jako by p\u0159edchoz\u00ed t\u00e9ma bylo dne\u0161n\u00ed  po\u010das\u00ed. Tro\u0161ku pozvednu obo\u010d\u00ed, ned\u00e1v\u00e1m v\u0161ak na sob\u011b zn\u00e1t jak\u00e9koli zn\u00e1mky zv\u011bdavosti. To jedin\u00e9, co by mi mohlo ud\u011blat opravdovou radost, by bylo, kdyby se Bill uzdravil a v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku tak jako p\u0159edt\u00edm. Nezn\u00e1m nic jin\u00e9ho, co by m\u011b v tuto chv\u00edli mohlo ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pap\u00e1 \u0159ekl, \u017ee ti d\u00e1 je\u0161t\u011b jednu \u0161anci, pokud bude\u0161 cht\u00edt. Nen\u00ed  to \u00fa\u017easn\u00e9, Tommy?“ vyp\u00edskne nad\u0161en\u011b a p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Tohle je tedy to p\u0159ekvapen\u00ed? Uf, u\u017e jsem se za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat, \u017ee m\u011b \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00ed ve\u010de\u0159e mezi snoby, s drah\u00fdm, milovan\u00fdm pap\u00e1 u jednoho stolu.  <\/div>\n
Kr\u00e1tce zasunu jeden z kl\u00ed\u010d\u016f  do z\u00e1mku domovn\u00edch dve\u0159\u00ed, a kone\u010dn\u011b z posledn\u00edch sil vejdu dovnit\u0159. P\u0159emluvil jsem Caroline, aby n\u00e1kupy zkr\u00e1tila, nane\u0161t\u011bst\u00ed si v\u0161ak boty vybrala a\u017e v posledn\u00edm obchod\u011b, a to jen proto, \u017ee jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee pro dne\u0161ek kon\u010d\u00edm. Nec\u00edt\u00edm nohy a to jedin\u00e9, po \u010dem opravdu tou\u017e\u00edm, je moje postel. Nic jin\u00e9ho u\u017e m\u011b dnes nezaj\u00edm\u00e1.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Ti\u0161e se zuju a vejdu dovnit\u0159  s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, \u017ee je m\u00e1ma nejsp\u00ed\u0161 v kuchyni a va\u0159\u00ed ve\u010de\u0159i. Pohledu m\u00fdch o\u010d\u00ed se v\u0161ak nenaskytne nic jin\u00e9ho, ne\u017e tmav\u00e1  chodba, pr\u00e1zdn\u00fd d\u016fm a ticho, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem m\u011b. \u017de by je\u0161t\u011b nebyla doma? I kdy\u017e… je mo\u017en\u00e9, \u017ee se t\u0159eba zdr\u017eela v pr\u00e1ci, ale… Pro\u010d se mi zd\u00e1, \u017ee jsem jej\u00ed auto vid\u011bl st\u00e1t p\u0159ed domem?  <\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a rad\u011bji pomalu zam\u00ed\u0159\u00edm do kuchyn\u011b za \u00fa\u010delem uva\u0159it si \u0161\u00e1lek hork\u00e9  k\u00e1vy, se kter\u00fdm se potom odeberu nahoru. P\u0159em\u00edst\u00edm se ke k\u00e1vovaru a p\u0159ichyst\u00e1m si pod\u0161\u00e1lek… moji \u010dinnost v\u0161ak p\u0159eru\u0161\u00ed tich\u00fd hlas, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z chodby v horn\u00edm pat\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdybys cokoli pot\u0159eboval, jen zavolej, hned jsem u tebe, ano?“ mam\u010din hlas se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm, nejsp\u00ed\u0161 nez\u00e1m\u011brn\u011b… pln\u011b v\u0161ak sta\u010d\u00ed k tomu, abych pro tuto chv\u00edli zapomn\u011bl na cel\u00fd k\u00e1vovar.<\/div>\n
Co nejti\u0161eji odlo\u017e\u00edm \u0161\u00e1lek na linku a tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky zam\u00ed\u0159\u00edm ke schod\u016fm, na kter\u00fdch se te\u010f za\u010d\u00ednaj\u00ed oz\u00fdvat mam\u010diny kroky. Tak blbej zase je\u0161t\u011b nejsem, aby mi nedo\u0161lo, \u017ee si nejsp\u00ed\u0161 nemluvila jen tak, sama pro sebe. N\u011bkdo tam naho\u0159e musel b\u00fdt… a j\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 u\u017e za\u010d\u00edn\u00e1m tu\u0161it kdo.  <\/div>\n
Rychle vyb\u011bhnu prvn\u00edch p\u00e1r schod\u016f a vzhl\u00e9dnu k m\u00e1m\u011b, kter\u00e1 jde pr\u00e1v\u011b opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ pozdrav\u00ed  m\u011b s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem… moc dob\u0159e v\u0161ak v jej\u00edm hlase dok\u00e1\u017eu rozpoznat nervozitu, kter\u00e1 se v n\u011bm objevila hned, jakmile m\u011b spat\u0159ila. Jen mi t\u00edm o to v\u00edc potvrdila moji my\u0161lenku, se kterou si moje mysl za\u010d\u00edn\u00e1 pohr\u00e1vat.<\/div>\n
„S k\u00fdm jsi to tam mluvila?“ zept\u00e1m se ot\u00e1zku, kter\u00e1 m\u011b nejv\u00edce p\u00e1l\u00ed na jazyku, ani\u017e bych chodil kolem hork\u00e9 ka\u0161e. M\u00e1ma ke mn\u011b jen popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dne a pokus\u00ed se o dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„J-j\u00e1? S nik\u00fdm. S k\u00fdm bych snad m\u011bla mluvit?“ odpov\u00ed mi protiot\u00e1zkou a jen marn\u011b  se tak sna\u017e\u00ed skr\u00fdt svou nervozitu. Nev\u011b\u0159\u00edm j\u00ed ani slovo, moc dob\u0159e pozn\u00e1m, kdy\u017e mi l\u017ee. Mohl bych j\u00ed \u0159\u00edct jm\u00e9na tis\u00edc\u016f osob, se kter\u00fdmi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed mluvila… to jedno jedin\u00e9 mi v\u0161ak vyvstane v mysli v jedin\u00e9m okam\u017eiku. V okam\u017eiku, kdy m\u016fj pohled vzhl\u00e9dne ke dve\u0159\u00edm pokoje.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Bill je doma?“ zept\u00e1m se bez obalu a pohled bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed up\u0159u na m\u00e1mu p\u0159ed sebou. Zlomek vte\u0159iny jen stoj\u00ed jako soln\u00fd sloup… to, \u017ee jsem trefil do \u010dern\u00e9ho mi v\u0161ak potvrd\u00ed v okam\u017eiku, kdy ke mn\u011b popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dne a jen rozechv\u011ble si skousne ret.<\/div>\n
„Tome, t-to…“<\/div>\n
„Bill je doma?“ ne\u00fastupn\u011b  zopakuji svoji ot\u00e1zku a ignoruji tak v\u0161echny jej\u00ed vyh\u00fdbav\u00e9 odpov\u011bdi. Mo\u017en\u00e1 si mluvila sama pro sebe… co tedy potom ale d\u011blala v horn\u00edm pat\u0159e, kdy\u017e jsem nebyl doma? Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee jsem dnes s Caroline, v\u017edy\u0165 v\u010dera n\u00e1\u0161 rozhovor cel\u00fd vyslechla.  <\/div>\n
„Ano, ale…,“ ne\u010dek\u00e1m na jej\u00ed dal\u0161\u00ed ale, jej\u00ed souhlas mi sta\u010d\u00ed k tomu, abych co nejrychleji zam\u00ed\u0159il nahoru… ne\u017e v\u0161ak sta\u010d\u00edm jen vystoupit na dal\u0161\u00ed schod, zadr\u017e\u00ed m\u011b jej\u00ed dla\u0148.<\/div>\n
„Po\u010dkej, nem\u016f\u017ee\u0161  tam jen tak j\u00edt,“ rychle mi zk\u0159\u00ed\u017e\u00ed cestu a zabr\u00e1n\u00ed  mi tak pokra\u010dovat d\u00e1l. J\u00e1 si v\u0161ak chvilku s Billem vz\u00edt nenech\u00e1m… a u\u017e v\u016fbec ne od n\u00ed. Ne te\u010f, kdy\u017e je mi m\u016fj br\u00e1\u0161ka kone\u010dn\u011b tak bl\u00edzko.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?!“ vyp\u00e1l\u00edm pohotov\u011b a zamra\u010d\u00edm se na ni. Nevid\u00edm jedin\u00fd  d\u016fvod, pro\u010d bych za Billem nem\u011bl j\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Proto\u017ee jsme se teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vr\u00e1tili z nemocnice, zavolali mi do pr\u00e1ce tak n\u00e1hle a j\u00e1 pro n\u011bj musela jet. Teprve te\u010f jsem od n\u011bj ode\u0161la j\u00e1 a nemysl\u00edm, \u017ee by te\u010f po n\u011bkom tou\u017eil. V\u011b\u0159 mi, Tome. Ty nev\u00ed\u0161, jak\u00fd je… jak se te\u010f c\u00edt\u00ed a jak se zm\u011bnil. Nepromluvil se mnou celou cestu jedin\u00e9ho slova, ani si ode m\u011b nenechal pomoci. Zm\u011bnil se… je \u00fapln\u011b jin\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1, ani to m\u011b v\u0161ak nem\u016f\u017ee odradit od m\u00e9ho p\u0159\u00e1n\u00ed vid\u011bt jej a b\u00fdt s n\u00edm. Je to to jedin\u00e9, co si opravdu p\u0159eji… a nechci se m\u00e9ho p\u0159\u00e1n\u00ed jen tak vzd\u00e1t, ani si jej nechat n\u011bk\u00fdm vz\u00edt.<\/div>\n
„Ale je to m\u016fj br\u00e1\u0161ka, moje dvoj\u010de, c\u00edt\u00edm to sam\u00e9 co on. M\u00e1m jej r\u00e1d a chci b\u00fdt s n\u00edm, copak to nepochop\u00ed\u0161? Chci mu pomoci… proto\u017ee j\u00e1 jsem ten jedin\u00fd, kdo to m\u016f\u017ee ud\u011blat,“ za\u0161ept\u00e1m a odhodlan\u011b se d\u00edv\u00e1m do mam\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na m\u011b up\u00edraj\u00ed.  <\/div>\n
Sta\u010d\u00ed jen mal\u00fd okam\u017eik… a j\u00e1 v nich m\u016f\u017eu spat\u0159it lesknouc\u00ed se odlesky slz. C\u00edt\u00edm, jak se vkr\u00e1daj\u00ed i do m\u00fdch o\u010d\u00ed… a tak\u00e9 c\u00edt\u00edm mam\u010dinu dla\u0148, kter\u00e1 tak jemn\u011b spo\u010dine na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tome, j\u00e1 v\u00edm. V\u00edm moc dob\u0159e, co te\u010f c\u00edt\u00ed\u0161… ale mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it. V\u00edm, \u017ee chce\u0161 Billovi pomoci… jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e  je teprve dvacet minut doma a s\u00e1m nev\u00ed, co m\u00e1 \u010dekat, mu t\u00edm, \u017ee za n\u00edm hned p\u0159ib\u011bhne\u0161, nepom\u016f\u017ee\u0161. Vyhodil by t\u011b stejn\u011b, jako se o to pokou\u0161el i u m\u011b. Nechci, aby jsi z toho byl potom zklaman\u00fd. Po\u010dkej, dokud si na to prost\u0159ed\u00ed alespo\u0148 trochu nezvykne… teprve potom m\u016f\u017ee\u0161 zkusit k n\u011bmu j\u00edt a uvid\u00ed\u0161, jak na tebe zareaguje. Dej mu \u010das.“  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   „Tommy, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 na tyhle?“ nad\u0161en\u00fd hlas, linouc\u00ed se k m\u00fdm u\u0161\u00edm, m\u011b donut\u00ed odtrhnout se od m\u00fdch my\u0161lenek a pohledem p\u0159el\u00e9tnout p\u016flku obchodu, ve kter\u00e9m post\u00e1v\u00e1m u\u017e asi dvacet minut. Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m a sto\u010d\u00edm sv\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di na rozz\u00e1\u0159enou,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10153","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10153","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10153"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10153\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10153"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10153"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10153"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}