{"id":10169,"date":"2010-11-16T16:30:00","date_gmt":"2010-11-16T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10144"},"modified":"2010-11-16T16:30:00","modified_gmt":"2010-11-16T15:30:00","slug":"obsession-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/16\/obsession-23\/","title":{"rendered":"Obsession 23."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
\"438\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, co jsem Billovi vyznal l\u00e1sku, st\u00e1le ml\u010del, tak se pomalu odt\u00e1hnu. U\u017e nen\u00ed na co \u010dekat.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu ven. Ty tu je\u0161t\u011b z\u016fsta\u0148 a ud\u011blej si n\u011bco s vlasama, a\u0165 nem\u00e1\u0161 takov\u00fd vrab\u010d\u00ed hn\u00edzdo,“ vynut\u00edm ze sebe sm\u00edch a rozcuch\u00e1m mu vlasy. „Zat\u00edm ud\u011bl\u00e1m sn\u00eddani,“ dod\u00e1m a vylezu ze sprchy. Jen k\u00fdvne a slab\u011b se usm\u011bje. Ut\u0159u se, pak si vy\u010dist\u00edm zuby a dokon\u00e1m zbytek hygieny. Rychle se v pokoji p\u0159evle\u010du do \u010dist\u00fdch boxerek, do kalhot a trika, co jsem si p\u0159ipravil. Mikinu si odnesu dol\u016f i s Billovou bundou a hod\u00edm ji na v\u011b\u0161\u00e1k v p\u0159eds\u00edni. D\u00e1m va\u0159it vodu na kafe a zas rychle vyb\u011bhnu nahoru. Sice bych se nejrad\u011bji rozbre\u010del, \u017ee mi neop\u011btuje city, ale te\u010f na to nen\u00ed \u010das. Pobre\u010det si m\u016f\u017eu d\u00fdl. Vezmu mu v pokoji p\u0159ipraven\u00e9 oble\u010den\u00ed v\u010detn\u011b \u010dist\u00fdch boxerek a p\u0159ijdu za n\u00edm zp\u011bt do koupelny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rozhodl jsem se, \u017ee dnes si t\u011b oble\u010du podle toho, v \u010dem se mi l\u00edb\u00ed\u0161 nejv\u00edc,“ ozn\u00e1m\u00edm hned, jak vejdu do dve\u0159\u00ed. V ruce dr\u017e\u00edm hrom\u00e1dku slo\u017een\u00fdch v\u011bc\u00ed, nevinn\u011b se usm\u00edv\u00e1m. Nesm\u00ed nic zjistit, a hlavn\u011b nesm\u00ed do pokoje.<\/div>\n
„Ale pro\u010d?“ \u0159ekne hned p\u0159ekvapen\u011b a roz\u010des\u00e1v\u00e1 si d\u00e1l vlasy.<\/div>\n
„\u2026chce\u0161 se mi l\u00edbit, ne?“ zak\u0159en\u00edm se. Snad jsem aspo\u0148 trochu p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Ale to joo, ale co tak najednou. A v\u016fbec, j\u00e1 bych si to oble\u010den\u00ed p\u0159ece na\u0161el s\u00e1m. Sta\u010dilo \u0159\u00edct co,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„No, jsi tu dlouho, tak jsem se ti rozhodl pomoct,“ zkus\u00edm se pousm\u00e1t.<\/div>\n
„Ale tos nemusel,“ zasm\u011bje se sladce a vezme si ode m\u011b to oble\u010den\u00ed. „Tak j\u00e1 se p\u0159evl\u00e9knu,“ usm\u011bje se. M\u00e1 na sob\u011b jen \u017eupan. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu a zas seb\u011bhnu dol\u016f do kuchyn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Rychle hod\u00edm do mikrovlnky kupovan\u00e9 waffle, aby byly jako \u010derstv\u00e9. Nast\u0159\u00edk\u00e1m na n\u011b \u0161leha\u010dku, p\u0159ihod\u00edm k tomu dv\u011b jahody a d\u00e1m to na st\u016fl, zaliji mu kafe a postav\u00edm to k tomu. Cel\u00fd u\u017e zpocen\u00fd zas vyb\u011bhnu nahoru. Rychle se p\u0159ed dve\u0159mi vyd\u00fdch\u00e1m, aby nic nepoznal.<\/div>\n
Vejdu zase do koupelny. Bill u\u017e je oble\u010den\u00fd.<\/div>\n
„P\u0159ipravil jsem ti v kuchyni sn\u00eddani,“ ozn\u00e1m\u00edm mu. „Tak poj\u010f rychle, ne\u017e to vystydne.“<\/div>\n
„Tome, co se to d\u011bje? Jsi n\u011bjak moc \u010dil\u00fd,“ \u0159ekne, ale nakonec jde se mnou dol\u016f. Bo\u017ee\u2026 Jako bych u\u017e tak nem\u011bl nervy v k\u00fdblu.<\/em> V polovin\u011b schod\u016f se zastav\u00edm.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„B\u011b\u017e se naj\u00edst. Pot\u0159ebuju je\u0161t\u011b \u010d\u016frat,“ \u0159eknu omluvn\u011b a vyb\u011bhnu zp\u00e1tky nahoru. Zakrout\u00ed jen hlavou a odejde dol\u016f. Ihned vb\u011bhnu do koupelny, popadnu jeho kosmetickou ta\u0161ku a za\u010dnu do n\u00ed h\u00e1zet celou koupelnu. Sprchov\u00fd gely, \u0161ampony, kart\u00e1\u010dky, Billovo t\u011blov\u00e9 ml\u00e9ko, pastu na zuby, tu\u017eidla, laky, \u0161minky, v\u011bci na holen\u00ed, vo\u0148avky, ty jeho serepeti\u010dky a zav\u0159u to. V pokoji mu sbal\u00edm do kabely mobil, doklady, pen\u011b\u017eenku a v\u0161echno, co m\u011b je\u0161t\u011b napadne v\u010detn\u011b br\u00fdl\u00ed. Zajist\u00edm v\u0161echna okna a dve\u0159e. Rychle seb\u011bhnu dol\u016f, prob\u011bhnu to do gar\u00e1\u017ee p\u0159es ob\u00fdv\u00e1k, hod\u00edm to do kufru a vr\u00e1t\u00edm se do domu. P\u0159ed kuchyn\u00ed se zastav\u00edm, op\u0159u se o kolena a za\u010dnu rychle oddechovat, abych se uklidnil. Pod\u00edv\u00e1m se na hodinky. Sakra. Mus\u00edme rychle na leti\u0161t\u011b. Letadlo u\u017e asi bude p\u0159ipraven\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Vejdu do kuchyn\u011b a pod\u00edv\u00e1m se na Billa.<\/div>\n
„Tome, co se d\u011bje?“ \u0159ekne a hned si p\u0159ehod\u00ed nohu p\u0159es nohu a d\u00e1l pop\u00edj\u00ed k\u00e1vu.<\/div>\n
„Nic, co by,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Vynd\u00e1m si ze sk\u0159\u00edn\u011b su\u0161enku a napiju se d\u017eusu.<\/div>\n
„Neb\u00fdv\u00e1\u0161 obvykle ten, kdo prvn\u00ed vstane, ud\u011bl\u00e1 mi sn\u00eddani, div m\u011b nevysprchuje a neobl\u00e9kne. Co m\u00e1\u0161 za lubem?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m nic za lubem. Zamilovan\u00fd lidi se chovaj\u00ed jinak,“ utrous\u00edm lhostejn\u011b a sednu si na linku. „A jez. Bude to u\u017e studen\u00fd. J\u00e1 se tu s t\u00edm d\u011blal,“ povzdechnu schv\u00e1ln\u011b. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, \u017ee jsou kupovan\u00fd a oh\u0159\u00e1t\u00fd, oml\u00e1til by mi je o hlavu.<\/em><\/div>\n
„Oh\u2026 dob\u0159e,“ usm\u011bje se na m\u011b a pust\u00ed se do wafl\u00ed. Vyhod\u00edm obal od su\u0161enky, d\u00e1m skleni\u010dku do my\u010dky a netrp\u011bliv\u011b \u010dek\u00e1m, a\u017e doj\u00ed. Zat\u00edm si vezmu \u017ev\u00fdka\u010dku, proto\u017ee u\u017e jsem kart\u00e1\u010dky sbalil. Sn\u00ed dv\u011b wafle a zbytek odlo\u017e\u00ed. No, asi mu n\u011bjak nechutnaj\u00ed. Nediv\u00edm se. Aspo\u0148 n\u011bco kone\u010dn\u011b sn\u011bdl.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„\u2026nechce se ti na z\u00e1chod? Divn\u011b se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161,“ zasm\u011bju se jakoby nic. Musel jsem si naj\u00edt d\u016fvod, pro\u010d se ho zeptat, jestli se mu n\u00e1hodou nechce. Sklid\u00edm to po n\u011bm.<\/div>\n
„Ne, fakt ne,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poj\u010f,“ jdu z kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Kam?“ zastav\u00ed se mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„No do kr\u00e1mu. V\u010dera jsem ti to \u0159\u00edkal. Mo\u017en\u00e1 u\u017e jsi nap\u016fl spal\u2026“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b. Pod\u00e1m mu ko\u017eenou \u010dernou bundu i kabelu, s\u00e1m si obl\u00e9knu p\u0159ipravenou mikinu.<\/div>\n
„Ne, o tom jsi nemluvil,“ \u0159ekne nejist\u011b.<\/div>\n
„Ano, to jsem tedy \u0159ekl!“ zatvrd\u00edm se. Mo\u017en\u00e1 u\u017e to s t\u00edm divad\u00e9lkem p\u0159eh\u00e1n\u00edm, co?<\/em><\/div>\n
„Nic o tom nev\u00edm, ale dob\u0159e\u2026“ k\u00fdvne, obl\u00e9kne se a jdeme.<\/div>\n
„Spal jsi hned jak d\u0159evo,“ m\u00e1vnu rukou. Bill jen k\u00fdvne na souhlas. Kdy\u017e u\u017e je v gar\u00e1\u017ei, rychle schov\u00e1m jeho kl\u00ed\u010de od auta do botn\u00edku, zapnu v\u0161echny alarmy a zamknu.<\/div>\n
„Tak nasedej. Jedeme,“ popo\u017eenu ho a odemknu svoji Audi. Pomalu dojde k autu a nasedne si.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vezmi kl\u00ed\u010de k sob\u011b do kabely. Nechci je ztratit,“ d\u00e1m mu je a p\u0159ipout\u00e1m se. Nastartuji. Bo\u017ee m\u016fj. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se mi to fakt povedlo! P\u00e1ni! Jsem fakt borec! Te\u010f kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu hladit sv\u00e9 zran\u011bn\u00e9 ego a sv\u00e9 zoufal\u00e9 city.<\/em> Bill si ode m\u011b kl\u00ed\u010de vezme a nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Vyjedu a ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku se ujist\u00edm, zda se za n\u00e1mi zav\u0159elo a zamklo, jak jsem to nastavil. Spokojen\u011b se op\u0159u do sedadla a v\u0161\u00edm\u00e1m si cesty. V\u0161echno to bylo tak narychlo a nic jsem Billovi ne\u0159ekl. I kdyby ten magor sebev\u00edc cht\u011bl, nem\u016f\u017ee n\u00e1s naj\u00edt. Jedin\u00fd d\u016fkaz, kter\u00fd existuje, je laptop a m\u016fj iPhone. A to m\u00e1m oboje s sebou. Te\u010f si ten zmrd m\u016f\u017ee trhnout t\u0159eba okem nebo nohou. To u\u017e je mi fuk. Na Toma Kaulitze si teda dovolovat nikdo nebude.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zapnu hlasit\u011b hudbu a s \u00fasm\u011bvem najedu na d\u00e1lnici, kter\u00e1 ov\u0161em nevede do centra.<\/div>\n
„Kam to jedeme?“ zept\u00e1 se Bill.<\/div>\n
„Nech se p\u0159ekvapit,“ zak\u0159en\u00edm se.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 m\u00e1m strach\u2026“ \u0159ekne se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Neboj se. J\u00e1 jsem ten posledn\u00ed, s k\u00fdm se m\u016f\u017ee\u0161 b\u00e1t,“ polo\u017e\u00edm mu s \u00fasm\u011bvem ruku na koleno a v\u011bnuji mu kr\u00e1tk\u00fd pohled pln\u00fd nad\u0161en\u00ed. Jsem nad\u0161en\u00fd z toho, \u017ee odtud vypadneme. Bylo na \u010dase. Te\u010f si oba oddychneme. Pot\u0159ebujeme vypustit.<\/em> Bill se tro\u0161ku pousm\u011bje a po t\u00e9 ruce m\u011b pohlad\u00ed. Propletu mu prsty a op\u011bt si v\u0161\u00edm\u00e1m vozovky. Bill se jen tak d\u00edv\u00e1 z okna a nebo pozoruje m\u011b, co\u017e je \u010dast\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
V d\u00e1lce u\u017e vid\u00edm vzl\u00e9taj\u00edc\u00ed letadla. Vlastn\u011b se div\u00edm, \u017ee mu to st\u00e1le nedo\u0161lo. Na to, \u017ee jsme dvoj\u010data, je dost tup\u00fd.<\/em> Nad t\u011bmi my\u0161lenkami se usm\u011bji.<\/div>\n
„U\u017e tam budeme?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Jo, u\u017e jo\u2026 skoro,“ p\u0159ik\u00fdvnu a odbo\u010d\u00edm k leti\u0161ti.<\/div>\n
„Leti\u0161t\u011b?“ \u0159ekne vystra\u0161en\u011b. Jen se zasm\u011bju. „Tome, okam\u017eit\u011b mi to vysv\u011btli,“ \u0159ekne Bill.<\/div>\n
„\u2026oba pot\u0159ebujeme vypustit,“ \u0159eknu ti\u0161e. Nel\u00edb\u00ed se mi jeho p\u0159\u00edzvuk. Projedu skrz parkovi\u0161t\u011b a jedu a\u017e dozadu za leti\u0161t\u011b. Tam zabo\u010d\u00edm a zastav\u00edm u z\u00e1vory. P\u0159istoup\u00ed k n\u00e1m chl\u00e1pek z ochranky. Uk\u00e1\u017eu mu ob\u010danku a jeliko\u017e je pravd\u011bpodobn\u011b informovan\u00fd, pust\u00ed m\u011b a \u0159ekne mi sm\u011br. Rozjedu se a jedu po leti\u0161tn\u00ed plo\u0161e k p\u0159ipraven\u00e9mu letadlu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale nic jsi mi ne\u0159ekl\u2026 Kam chce\u0161 let\u011bt?“ zept\u00e1 se Bill.<\/div>\n
„\u2026do Ameriky,“ \u0159eknu nejist\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee? Sakra, Tome, j\u00e1\u2026 J\u00e1 nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bci, j\u00e1 nem\u00e1m v\u016fbec nic. Jak jsi jen mohl?!“ za\u010dne se roz\u010dilovat. Zpomal\u00edm, a\u017e zastav\u00edm u letadla. Vypnu motor a vydechnu.<\/div>\n
„Copak jsem tup\u00fd? Sbalil jsem ti snad v\u0161echny hadry, co v\u016fbec m\u00e1\u0161. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem ti jen tak pro nic za nic vybral oble\u010den\u00ed a nepustil t\u011b v\u016fbec do pokoje? Pro\u010d jsem t\u011b vyhnal pak z koupelny na sn\u00eddani? Cht\u011bl jsem, abys byl p\u0159ekvapen\u00fd. Zaplatil jsem soukrom\u00e9 letadlo. Polet\u00edme do Phoenixu do Arizony, pry\u010d odtud od toho \u00fachyla a v\u0161eho. Chci t\u011b vz\u00edt do Grand Canyonu. V\u017edycky jsi tam cht\u011bl,“ \u0159eknu potichu a provinile pozoruji volant. P\u0159ipad\u00e1m si jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, co provedlo hloupost.<\/div>\n
<\/div>\n
Te\u010f \u0159ekne, \u017ee jsem kret\u00e9n, \u017ee m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed a abych se ihned vr\u00e1til dom\u016f. U\u017e to \u00fapln\u011b sly\u0161\u00edm. Budu n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed t\u00fdden za toho nejhor\u0161\u00edho, nepromluv\u00ed se mnou ani slovo a bude se na m\u011b furt mra\u010dit. P\u0159itom j\u00e1 pro n\u011bj cht\u011bl jen to nejlep\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Panebo\u017ee, panebo\u017ee,“ zopakuje a odpout\u00e1 se. „Tome, j\u00e1 to\u2026 j\u00e1 to nech\u00e1pu. To muselo st\u00e1t spoustu pen\u011bz. Nav\u00edc\u2026 bo\u017ee\u2026 Tys to m\u011bl tak zatracen\u011b promy\u0161len\u00fd,“ \u0161ept\u00e1. Kone\u010dn\u011b se mi do tv\u00e1\u0159e vr\u00e1t\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem se celou cestu divil, \u017ee mi to ta tvoje chytr\u00e1 hlavi\u010dka se\u017erala,“ zasm\u011bju se trochu.<\/div>\n
„V \u017eivot\u011b by m\u011b to nenapadlo. Tome, j\u00e1 t\u011b\u2026!“ nahne se ke mn\u011b a rukou se mi zap\u0159e o stehno. Pod\u00edv\u00e1m se mu smutn\u011b do o\u010d\u00ed. U\u017e \u017e\u00e1dnou bolest, pros\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Ty idiote… nic jsi mi ne\u0159ekl, ur\u010dit\u011b jsi mi zapomn\u011bl vz\u00edt moje br\u00fdle a moje \u0161minky a v\u0161echno. Ur\u010dit\u011b jsi mi nevzal m\u016fj obl\u00edben\u00fd kokosov\u00fd sprchov\u00fd gel a t\u011blov\u00e9 ml\u00e9ko… Ale j\u00e1 jsem \u0161\u0165astnej,“ vydechne a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b s pootev\u0159en\u00fdmi rty. „Budeme jen spolu, pry\u010d od n\u011bj a od v\u0161eho… Stra\u0161n\u011b jsi m\u011b polekal, nejrad\u0161i bych t\u011b zfackoval, a z\u00e1rove\u0148 t\u011b chytil a ul\u00edbal t\u011b k smrti,“ chytne m\u011b za bradu a kouk\u00e1 mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b tak miluju…“ po\u0161ept\u00e1 a pak m\u011b opatrn\u011b pol\u00edb\u00ed. Oh bo\u017ee! V\u00e1\u017en\u011b to \u0159ekl?! On m\u011b miluje? Ano, ano, ano! ANO!<\/em> Ihned ho nad\u0161en\u011b za\u010dnu l\u00edbat, p\u0159ichyt\u00edm si ho za bradu.<\/div>\n
<\/div>\n
„A nezapomn\u011bl jsem na nic. Sbalil jsem \u00fapln\u011b celou koupelnu. Sprchov\u00fd gely, \u0161amp\u00f3ny, t\u011blov\u00e9 ml\u00e9ko, v\u011bci na holen\u00ed, laky na vlasy, laky na nehty, tvoje \u0161minky. A br\u00fdle m\u00e1\u0161 v kabelce,“ muml\u00e1m s \u00fasm\u011bvem mezi polibky.<\/div>\n
„Ml\u010d,“ \u0159ekne ti\u0161e a za\u010dne m\u011b l\u00edbat intenzivn\u011bji.<\/div>\n
„Bille, nem\u016f\u017ee to po\u010dkat? Ty lidi na n\u00e1s u\u017e \u010dekaj\u00ed. Zajedu autem do letadla a m\u016f\u017eeme se l\u00edbat pak. Budeme tam \u00fapln\u011b sami,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Co\u017ee? Autem\u2026 do\u2026 do letadla? Jak je to velk\u00fd, pane bo\u017ee?“ zept\u00e1 se a odt\u00e1hne se ode m\u011b.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tu sv\u00fdho mil\u00e1\u010dka nechat,“ za\u010derven\u00e1m se a nastartuju.<\/div>\n
„A m\u016fj tu z\u016fstat m\u016f\u017ee?“ \u0159ekne dot\u010den\u011b.<\/div>\n
„Ten z\u016fstane v bezpe\u010d\u00ed v gar\u00e1\u017ei. Nic se mu nestane. A pokud ano, beru to na sebe a koup\u00edm ti nov\u00fd,“ zak\u0159en\u00edm se. Kdo by asi tak n\u011bco d\u011blal s tou jeho pomalou \u0161unkou Q7? Bo\u017ee, naivka.<\/em><\/div>\n
„Ne, j\u00e1 nechci nov\u00fd. J\u00e1 chci sv\u00fdho mil\u00e1\u010dka,“ za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n
„Do toho letadla se ob\u011b nevejdou,“ povzdechnu schv\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ usm\u011bje se a d\u00e1 mi malou pusinku. „Tak jedeme\u2026 Jedeme za na\u0161\u00edm nov\u00fdm \u017eivotem,“ \u0161eptne a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se a pol\u00edb\u00edm ho.<\/div>\n
<\/div>\n
Dojedu a\u017e k letadlu a podle instrukc\u00ed najedu dovnit\u0159. Kdy\u017e se tak stane, letadlo se za n\u00e1mi zav\u0159e. Vypnu motor a odpout\u00e1m se.<\/div>\n
„Te\u010f polet\u00edme do Phoenixu, tam se ubytujeme v hotelu a pak si ud\u011bl\u00e1me n\u011bkolikadenn\u00ed v\u00fdlet do Grand Canyonu, proto\u017ee to je docela daleko,“ \u0159eknu Billovi s \u00fasm\u011bvem. Je tu kolem tma a nikdo tu nen\u00ed.<\/div>\n
„Jo, jo, dob\u0159e,“ \u0159ekne potichu. Je z toho cel\u00fd vedle\u2026<\/em><\/div>\n
„Tak poj\u010f dovnit\u0159 do letadla,“ odpout\u00e1m ho s \u00fasm\u011bvem a vystoup\u00edm z auta. P\u0159ejdu k n\u011bmu a otev\u0159u mu. Bill pomalu vystoup\u00ed a j\u00e1 za n\u00edm zav\u0159u.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome\u2026“ \u0159ekne je\u0161t\u011b, ne\u017e se rozejdeme.<\/div>\n
„Ano?“ obejmu ho ihned kolem pasu.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe, Bille, taky,“ usm\u011bju se a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Najednou si p\u0159ipad\u00e1m jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na zem\u011bkouli. L\u00e1ska je nakonec p\u0159ece jen hezk\u00e1 v\u011bc, no ne? Zvl\u00e1\u0161\u0165 s n\u011bk\u00fdm, jako je Bill. Odte\u010f je opravdu jen m\u016fj a je dokonal\u00fd.<\/em> Za\u010dne m\u011b pevn\u011b obj\u00edmat a sna\u017e\u00ed se mi vecpat p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010de. Ihned ho pevn\u011b stisknu, nejpevn\u011bji jak um\u00edm, a z\u00e1rove\u0148 tak jemn\u011b, aby ho nic nemohlo bolet. Na\u0161e t\u011bla k sob\u011b dokonale pasuj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, co je na tom v\u0161em to nejlep\u0161\u00ed?“ za\u0161ept\u00e1m nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Co?“ \u0159ekne. O\u010di m\u00e1 zav\u0159en\u00e9 a po\u0159\u00e1d se ke mn\u011b tul\u00ed.<\/div>\n
„\u017de ten magor n\u00e1s doma asi sledoval a mo\u017en\u00e1 i n\u011bjak odposlouch\u00e1val. A takhle, kdy\u017e jsem o tom v\u016fbec nemluvil a ani tys to nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, ani on nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, kam let\u00edme nebo co se d\u011bje. Tak\u017ee si m\u016f\u017ee nasrat,“ zasm\u011bju se. Usm\u011bje se.<\/div>\n
„Doufejme, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/div>\n
„Na Toma Kaulitze si nikdo vyskakovat nebude,“ \u0159eknu v\u00e1\u017en\u011b a pak se rozesm\u011bju. Dlouze ho pol\u00edb\u00edm. „A poj\u010f u\u017e dovnit\u0159. Je tady docela zima.“<\/div>\n
„Jo,“ chytne m\u011b za ruku a jdeme spole\u010dn\u011b dovnit\u0159 do letadla. Dovedu Billa dovnit\u0159 a tam se usad\u00edme do pohovky. Pust\u00edm n\u011bjak\u00fd film a obejmu ho. Te\u010f je mi tak kr\u00e1sn\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, co jsem Billovi vyznal l\u00e1sku, st\u00e1le ml\u010del, tak se pomalu odt\u00e1hnu. U\u017e nen\u00ed na co \u010dekat. „J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu ven. Ty tu je\u0161t\u011b z\u016fsta\u0148 a ud\u011blej si n\u011bco s vlasama, a\u0165 nem\u00e1\u0161 takov\u00fd vrab\u010d\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-10169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}