{"id":10170,"date":"2010-11-16T16:00:00","date_gmt":"2010-11-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10145"},"modified":"2010-11-16T16:00:00","modified_gmt":"2010-11-16T15:00:00","slug":"prosinec-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/16\/prosinec-3\/","title":{"rendered":"Prosinec 3."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Kerli<\/strong><\/div>\n
\"460\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec nastoupil do sv\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho sportovn\u00edho auta a usm\u00e1l se, kdy\u017e jeho bratr si sedl na chladn\u00e9 sedadlo vedle n\u011bj. Opravdu mrzlo, a tak Tom sp\u011b\u0161n\u011b zatopil, kdy\u017e auto nastartoval. Dnes m\u011bla dvoj\u010data jet k rodi\u010d\u016fm. Oba byli moc r\u00e1di. Sv\u00e9 rodi\u010de nevid\u011bli, ani nepamatovali. Auto sjelo z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty a vyjelo na hlavn\u00ed silnici. Tom sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 r\u00e1dio a jen o n\u011bco m\u00e1lo ho zti\u0161il. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch u\u017e vyjeli na d\u00e1lnici sm\u011brem k domovu jejich rodi\u010d\u016f.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e zase uvid\u00edm mamku s ta\u0165kou.“ Vy\u0159klo \u0161\u0165astn\u011b \u010dernovlas\u00e9 p\u00edskle a zatleskalo rukama. Kabelku, ve kter\u00e9 m\u011blo v\u011bci, si polo\u017eilo na zadn\u00ed sedadlo. Uva\u017eovalo, \u017ee nech\u00e1 v\u0161echny v\u011bci doma, ale nakonec my\u0161lenku co nejrychleji vyhnalo z hlavy. Nemohlo nechat v\u011bci doma. Muselo m\u00edt u sebe l\u00e9ky proti bolesti, kdyby se mu opravdu hodn\u011b p\u0159it\u00ed\u017eilo. Povzdechlo si a v\u00fdraz se ihned zm\u011bnil na zamra\u010den\u00fd. Op\u011bt bloudilo my\u0161lenkami u sv\u00e9ho osudu. V\u016fbec nev\u011bd\u011blo, jak to \u0159eknou rodi\u010d\u016fm. Jedin\u00e9, co v\u011bd\u011blo, bylo to, \u017ee \u0159\u00edct jim to mus\u00ed. Koneckonc\u016f byli to jejich rodi\u010de, osoby, kter\u00e9 je zplodily.  <\/div>\n
Tom sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed  silnici p\u0159ed sebou a pevn\u011b dr\u017eel v ruk\u00e1ch volant pota\u017een\u00fd ply\u0161em se zebrovan\u00fdm vzorem. Letmo se v\u017edy pooto\u010dil na bratra a pousm\u00e1l se. „Bille… jak to na\u0161im \u0159ekneme?“ promluvil dred\u00e1\u010d kone\u010dn\u011b a zabloudil pohledem z koutku oka ke jmenovan\u00e9mu. Skousl si ret a p\u0159edjel pomal\u00e9ho \u0159idi\u010de ve Fiatu.  <\/div>\n
„Celou dobu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad stejnou v\u011bc\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a kousl se do nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9ho rtu, kter\u00fd byl pokryt\u00fd jahodov\u00fdm, bezbarv\u00fdm leskem. „V\u016fbec netu\u0161\u00edm, jak bychom jim to m\u011bli \u0159\u00edct.“ Dokon\u010dil p\u016fvodn\u00ed v\u011btu a rad\u011bji se zad\u00edval z ok\u00e9nka. Pozoroval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed cestu. V\u0161ude byly louky a nebo lesy. Ob\u010das je\u0161t\u011b billboardy s reklamou, kter\u00e1 nab\u00edzela r\u016fzn\u00e9 zbo\u017e\u00ed.  <\/div>\n
Dred\u00e1\u010d si povzdychl a trochu zrychlil. Cesta k rodi\u010d\u016fm netrv\u00e1 moc dlouho. Zb\u00fdv\u00e1 u\u017e  jen p\u00e1r kilometr\u016f do vesni\u010dky, kde se s Billem narodili a pro\u017e\u00edvali p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 d\u011btstv\u00ed. Tom se opravdu t\u011b\u0161il na jejich rodi\u010de, ale z\u00e1rove\u0148 se velmi b\u00e1l jejich reakce, a\u017e se dozv\u011bd\u00ed pravdu o Billov\u011b stavu. Jejich matka byla siln\u011b citov\u011b zalo\u017een\u00e1, milovala sv\u00e9 d\u011bti nadev\u0161e. Proto se Tom b\u00e1l, \u017ee to nedopadne dob\u0159e. Mus\u00ed to \u0159\u00edct n\u011bjak \u0161etrn\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Mezit\u00edm, co se Tom v\u011bnoval co nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed j\u00edzd\u011b, Bill usnul. P\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ho zmohlo natolik, \u017ee musel o\u010dka prost\u011b zav\u0159\u00edt a alespo\u0148 na chv\u00edli ut\u00e9ct jen do sv\u00e9 fantazie. Usm\u00edval se. M\u011bl p\u0159ed o\u010dima obr\u00e1zek toho, jak se s Tomem proch\u00e1zeli ruku v ruce ze za\u010d\u00e1tku podzimu po parku. V\u0161ude bylo popadan\u00e9 barevn\u011b zbarven\u00e9 list\u00ed a \u0161ustilo pod nohama. Panovala mezi nimi kr\u00e1sn\u00e1 atmosf\u00e9ra. 
„Miluji t\u011b\u2026“ za\u0161eptal ze span\u00ed a tv\u00e1\u0159\u00ed se ot\u0159el o ok\u00e9nko, o kter\u00e9 se op\u00edral. Vypadal jako roztomil\u00e9 ko\u0165\u00e1tko.<\/p>\n<\/div>\n
Osloven\u00fd dred\u00e1\u010dek pooto\u010dil hlavu k bratrovi a n\u011b\u017en\u011b se usm\u00e1l. Zti\u0161il je\u0161t\u011b trochu r\u00e1dio a hned na to se vr\u00e1til zp\u00e1tky k \u0159\u00edzen\u00ed. 
P\u0159ibli\u017en\u011b za 20 minut u\u017e byli brat\u0159i za hranicemi jejich rodn\u00e9ho m\u011bsta. Tom projel p\u00e1r dob\u0159e zn\u00e1m\u00fdch ulic, a\u017e nakonec zastavil na \u0161irok\u00e9 p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b jejich rodi\u010d\u016f. Vyndal kl\u00ed\u010dky ze zapalov\u00e1n\u00ed a rozepnul si bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s. Oto\u010dil se ke sladce sp\u00edc\u00edmu bratrovi. Pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „Bille, l\u00e1sko… vst\u00e1v\u00e1me. U\u017e jsme tady.“ Usm\u00e1l se.<\/p>\n<\/div>\n
„Nesp\u00edm.“ Zasm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a rozlepil o\u010dka. Dle jeho n\u00e1zoru se pouze ut\u00e1p\u011bl v hloubce my\u0161lenek. Posadil se a odepnul si p\u00e1s. N\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil br\u00e1\u0161ku na rty. „Te\u010f u\u017e j\u00edt m\u016f\u017eeme.“ Zasm\u00e1l se a pomalu vyl\u00e9zal z auta. Venku se nadechl chladn\u00e9ho vzduchu a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k Tomovi. Propletl s n\u00edm prsty.  <\/div>\n
Ten se usm\u00e1l a zamkl auto. Navlh\u010dil si trochu jazykem rty a zhluboka se nadechl. „U\u017e v\u00ed\u0161, jak to \u0159\u00edct…?“ pod\u00edval se nejist\u011b na \u010dernovlas\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Trochu se ot\u0159\u00e1sl zimou. P\u0159eci jen, vyl\u00e9zt z vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho auta do t\u00e9hle p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 zimy nebylo nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Tom si zapnul mikinu a\u017e ke krku a zabo\u0159il do n\u00ed nos.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek jen zakroutil nesouhlasn\u011b hlavou. Ani za m\u00e1k nev\u011bd\u011bl, jak takovouhle informaci co nej\u0161etrn\u011bji sd\u011blit vlastn\u00edm rodi\u010d\u016fm. Sklopil pohled k zemi. „Zvl\u00e1dneme to. N\u011bjak jim to \u0159ekneme.“ Podotknul a zlehka se usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee maminka ud\u011blala rajskou?“ Bill si mlsn\u011b ol\u00edzl rty. Chutnala mu od m\u00e1my v\u0161echna j\u00eddla, ale rajsk\u00e1 byla nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. Dok\u00e1zal by j\u00ed sn\u00edst celej hrnec.<\/p>\n<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „To netu\u0161\u00edm. Ale je p\u00e1tek. Ka\u017ed\u00fd p\u00e1tek j\u00ed d\u011blala.“ Usm\u00e1l se a opatrn\u011b vy\u0161el namrzlou cesti\u010dkou k rodinn\u00e9mu domku. Zad\u00edval se na \u0161ed\u00fd zvonek s krasopisn\u011b napsan\u00fdm \u0161t\u00edtkem Tr\u00fcmper, Kaulitzov\u00e1<\/em> a p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b. Prstem p\u0159ejel po zvonku a pot\u00e9 stiskl. Domem se rozezn\u011blo hlasit\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed a dvoj\u010data mohla sly\u0161et, jak se p\u00e1r \u017eensk\u00fdch no\u017eek \u017eene ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Dvoj\u010data se \u0161\u0165astn\u011b  usm\u00edvala. Pro\u0161la brankou a\u017e k domu, kde se zastavila. Oba chlapci nedo\u010dkav\u011b \u010dekali, a\u017e se velik\u00e9 dve\u0159e otev\u0159ou a op\u011bt uvid\u00ed \u017eenu, u kter\u00e9 byli schovan\u00ed dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f pod srdcem.  <\/div>\n
Dve\u0159e se pomalu otev\u00edraly a p\u0159ekvapen\u00e1 Simone otev\u0159ela pusu do p\u00edsmene O. Nev\u011b\u0159ila snad vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Tak dlouho sv\u00e9 dva kluky nevid\u011bla.  <\/div>\n
„Ahoj, mami.“ Usm\u00e1l se Bill a pustil se br\u00e1\u0161kovy h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b. Okam\u017eit\u011b j\u00ed padl kolem krku a tisknul se k n\u00ed. Byl zase o p\u00ed\u010f \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl u sebe zase maminku, kterou tolik pot\u0159eboval. Obj\u00edmal ji a hladil po z\u00e1dech<\/p>\n<\/div>\n
Tom se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ahoj mamko.“ P\u0159e\u0161el k n\u00ed a taky ji objal. Opravdu mu chyb\u011bla jej\u00ed tepl\u00e1 mate\u0159sk\u00e1 n\u00e1ru\u010d. Simone div slzy z o\u010d\u00ed netekly. 
„Tak poj\u010fte, kluci, do tepla. Venku je mr\u00e1z, mus\u00edte se zah\u0159\u00e1t.“ Za\u010dala je \u0161\u0165ouchat do bok\u016f dlouh\u00fdm prstem, aby zalezli dovnit\u0159. U toho se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edvala.  <\/div>\n
Oba se \u0161\u0165astn\u011b nadechli ve stejn\u00fd okam\u017eik. V\u016fn\u011b praskaj\u00edc\u00edho d\u0159eva v krbu je okam\u017eit\u011b om\u00e1mila. Bill ale zpozoroval je\u0161t\u011b jinou chu\u0165. Sladkou\u2026 Za\u010dmuchal pozorn\u011bji a \u0161el sm\u011brem do kuchyn\u011b. Simone i Tom se za\u010dali sm\u00e1t. Ob\u011bma jim bylo jasn\u00e9, co \u010dernovl\u00e1sek zav\u011bt\u0159il.<\/div>\n
„Maminko, tys uva\u0159ila rajskou?“ ot\u00e1zalo se pt\u00e1\u010de z kuchyn\u011b \u0161\u0165astn\u011b a vy\u0161lo ven. Celou pusu m\u011blo zapatlan\u00e9 od \u010derven\u00e9 om\u00e1\u010dky.<\/div>\n
„Ano, uva\u0159ila jsem rajskou. V\u00edm, jak ji m\u00e1te r\u00e1di.“ Usm\u00e1la se. „A ty jsi, Bille, zase \u0161pinav\u00fd a\u017e za u\u0161ima.“ Zasm\u00e1la se a sj\u00ed\u017ed\u011bla si ho pohledem. Zd\u00e1l se j\u00ed n\u011bjak\u00fd\u2026 Jin\u00fd. Pohubl\u00fd.  <\/div>\n
Tom se usm\u00edval a pobaven\u011b  koukal na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd se olizoval, a\u017e za u\u0161ima, jak byl hladov\u00fd. Do\u0161el do kuchyn\u011b a usm\u00e1l se, kdy\u017e zjistil, \u017ee je v\u0161echno naprosto stejn\u00e9 jako kdysi.  
„Zlat\u00ed\u010dko, jsi hrozn\u011b huben\u00fd. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zamrkala Simone sv\u00fdma dlouh\u00fdma \u0159asama a nespou\u0161t\u011bla z Billa pohled.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pohledem vyhledal Toma. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. Kousal se do rtu a t\u011bkal pohledem po kuchyni. 
„Mami… Tak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm.“ \u0158ekl prvn\u00ed hloupost, kter\u00e1 ho napadla. Nev\u011bd\u011bl, kdy a jak j\u00ed to s Tomem sd\u011bl\u00ed. Sna\u017eil se pousm\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Simone jen p\u0159ik\u00fdvla a pousm\u00e1la se. Nechala to b\u011b\u017eet, i kdy\u017e jeho mlad\u0161\u00ed syn v\u00e1\u017en\u011b vypadal t\u00e9m\u011b\u0159 jako chod\u00edc\u00ed kostra. Nem\u011bla z toho moc dobr\u00fd pocit. 
Tom se na bratra povzbudiv\u011b usm\u00e1l a vt\u00e1hl ho do kuchyn\u011b. „Neboj…“ \u0161eptl mu potichu a za\u010dal vynd\u00e1vat tal\u00ed\u0159e na j\u00eddlo.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko, j\u00e1… Nem\u016f\u017eu jim to jen tak \u0159\u00edct.“ Za\u0161eptal mu Bill nazp\u011bt a p\u0159itulil se k n\u011bmu. Hlavu si op\u0159el \u010delem o rameno a zav\u0159el o\u010di. Necht\u011bl ranit city matky a nevlastn\u00edho otce. Vyr\u016fstali s n\u00edm odmala. Brali ho za vlastn\u00edho. Byl to pro n\u011b t\u00e1ta, i kdy\u017e nebyl biologick\u00fd. Stra\u0161n\u011b si ho v\u00e1\u017eili a m\u011bli ho r\u00e1di, jako by byl jejich vlastn\u00ed.  <\/div>\n
Tom si povzdychl. „N\u011bjak se to dozv\u011bd\u011bt mus\u00ed. Ale… nebudeme kazit ob\u011bd, ano? A\u017e pozd\u011bji si s nimi promluv\u00edme. Te\u010f na to nemysli, brou\u010dku.“ P\u0159itiskl si Billa k sob\u011b a vtiskl mu polibek do vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec nesly\u0161n\u011b zavrn\u011bl. Bylo to jako cinknut\u00ed \u0161pendl\u00edku o vydl\u00e1\u017ed\u011bnou podlahu. Odt\u00e1hl se a svou l\u00e1sku pohladil. D\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, ut\u00e1p\u011bl se v jejich hloubce.  
„Miluji t\u011b.“ Za\u0161eptal, jak nejup\u0159\u00edmn\u011bji svedl a pol\u00edbil ho na rty.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z bratr\u016f se pousm\u00e1l. „I j\u00e1 tebe, hv\u011bzdi\u010dko.“ L\u00edbnul ho na porcel\u00e1nov\u011b  b\u00edl\u00e9 a hladk\u00e9 \u010delo. „Poj\u010f. Naj\u00edme se.“ Usm\u00e1l se a trochu se odt\u00e1hl, aby mohl nandat porce. Ka\u017ed\u00e9mu nandal p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd  pod\u00edl om\u00e1\u010dky a t\u011bstovin. V\u0161e spole\u010dn\u011b s Billem donesli do j\u00eddelny. Simone byla moc r\u00e1da, \u017ee j\u00ed oba chlapci pom\u00e1haj\u00ed s ob\u011bdem.  <\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek ho spokojen\u011b n\u00e1sledoval. Usm\u00e1l se na Gordona, kter\u00fd u\u017e u stolu sed\u011bl. Pomalu k n\u011bmu do\u0161el a taky ho obejmul. „Ahoj, tati,“ usm\u00e1l se a odt\u00e1hl se.<\/p>\n<\/div>\n
Gordon v\u011bd\u011bl, \u017ee dvoj\u010data dneska p\u0159ijedou. T\u011b\u0161il se na n\u011b. Objet\u00ed Billovi op\u011btoval.<\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s zase doma.“ Usm\u00e1l se a obl\u00edznul si rty nad pochoutkou na tal\u00ed\u0159i. Zamlaskal.  <\/div>\n
„Ahoj, tati.“ Pozdravil i Tom s \u00fasm\u011bvem a polo\u017eil na st\u016fl i p\u0159\u00edbory. V\u0161ichni nakonec kone\u010dn\u011b zasedli ke stolu a pustili se do j\u00eddla. Dred\u00e1\u010d bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di, kdy\u017e si dal prvn\u00ed sousto do \u00fast. Rajsk\u00e1 byla po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Po\u0159\u00e1d stejn\u011b dobr\u00e1. Chutnala jako domov. Jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se dvoj\u010data vracela v p\u00e1tek ze \u0161koly a pomalu bez toho, aby se chlapci zuli, vrhli se na pr\u00e1v\u011b uva\u0159enou \u010dervenou om\u00e1\u010dku.  <\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se l\u00e1doval ob\u011bdem tak, jako by se b\u00e1l, \u017ee mu ho n\u011bkdo sn\u00ed a jemu zbydou jen smutn\u00e9 o\u010di. Tak moc mu to chutnalo. Ne\u0159e\u0161il, \u017ee si m\u00e1\u010del v j\u00eddle vlasy. Nezaj\u00edmalo ho to. Pr\u00e1v\u011b pro n\u011bj existoval jen tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
Jakmile svoji porci dojedl, vyl\u00edzal je\u0161t\u011b tal\u00ed\u0159 sv\u00fdm obratn\u00fdm jazykem do \u010dista. Spokojen\u011b zamlaskal. 
„Bylo to moc dobr\u00e9, mami.“ Usm\u00e1l se a pohladil si ploch\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/p>\n<\/div>\n
Simone se \u0161iroce usm\u00e1la. „D\u011bkuji, zlat\u00ed\u010dko. Chce\u0161 je\u0161t\u011b?“ nab\u00eddla se a d\u00e1l se v\u011bnovala sv\u00e9 porci. Zdaleka nem\u011bla vyl\u00edzan\u00fd cel\u00fd tal\u00ed\u0159, ale jen zat\u00edm sn\u011bzenou p\u016flku porce. Nikdo nebyl v j\u00eddle rychlej\u0161\u00ed ne\u017e Bill. Pokud se jednalo o mat\u010dina j\u00eddla. Simone z toho m\u011bla zna\u010dnou radost.<\/p>\n<\/div>\n
Om\u00e1\u010dkou za\u0161pin\u011bn\u00fd  Bill hladov\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „Dojdu si nandat s\u00e1m, d\u011bkuji.“ Usm\u00e1l se a zvedl se ze \u017eidle. Pro\u0161el \u00fazkou chodbou, ne\u017e se dostal do kuchyn\u011b. Nandal si porci t\u011bstovin a zalil je po\u0159\u00e1dnou porc\u00ed om\u00e1\u010dky. Spokojen\u011b se vydal zp\u00e1tky do j\u00eddelny a posadil se na svoji \u017eidli vedle Toma. Usm\u00e1l se na v\u0161echny okolo a op\u011bt za\u010dal j\u00edst. Vychutn\u00e1val si ka\u017ed\u00e9 sousto.<\/p>\n<\/div>\n
Oba dosp\u011bl\u00ed, i Tom, se zasm\u00e1li Billov\u011b chuti k j\u00eddlu. \u010cernovl\u00e1sek p\u0159i\u0161el bratrovi maxim\u00e1ln\u011b roztomil\u00fd, kdy\u017e byl hladov\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. Kdy\u017e Tom dojedl, odsunul m\u00edrn\u011b tal\u00ed\u0159 a polo\u017eil si dla\u0148 na sv\u00e9 najeden\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko.  <\/div>\n
O p\u00e1r minut d\u00e9le dojedl i Bill svoji druhou porci. Spokojen\u011b mru\u010del a chv\u00e1lil mat\u010din v\u00fdtvor. Prot\u00e1hnul se a vypoukl\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko pohladil. Tak moc mu to chutnalo\u2026 
„Mami, j\u00e1 a Tom umyjeme n\u00e1dob\u00ed,“ \u0159ekl a za\u010dal se zvedat. Bral tal\u00ed\u0159e v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm a \u0161el do kuchyn\u011b. Slo\u017eil tal\u00ed\u0159e a p\u0159\u00edbory do d\u0159ezu, kter\u00fd ut\u011bsnil \u0161puntem. Okam\u017eit\u011b do n\u011bj za\u010dal napou\u0161t\u011bt vodu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se tak\u00e9 zvedl a do\u0161el a\u017e do kuchyn\u011b za bratrem. P\u0159e\u0161el ke d\u0159ezu a vzal si jednu houbi\u010dku. Dal na ni trochu p\u0159\u00edpravku na myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed a za\u010dal om\u00fdvat pr\u00e1zdn\u00e9 tal\u00ed\u0159e u\u0161pin\u011bn\u00e9 \u010dervenou om\u00e1\u010dkou. U toho se spokojen\u011b usm\u00edval. Byl tak r\u00e1d doma. Mo\u017en\u00e1 mu to trochu chyb\u011blo, ale byl r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 s Billem vlastn\u00ed domek pro sebe. Co\u017e mu p\u0159ipomn\u011blo, \u017ee ten domek bude brzy ob\u00fdvat u\u017e jen jedna osoba. Dred\u00e1\u010dk\u016fv \u00fasm\u011bv poklesl.  <\/div>\n
Bill obejmul br\u00e1\u0161ku kolem b\u0159\u00ed\u0161ka. Op\u0159el si hlavu o \u0161irok\u00e9 rameno a pol\u00edbil ho na krk. 
„Co se d\u011bje?“ vytu\u0161il, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. \u017de se n\u011bco d\u011bje… V\u0161iml si poklesl\u00e9ho v\u00fdrazu v jinak kr\u00e1sn\u011b usm\u011bvav\u00e9m obli\u010deji. Zneklid\u0148ovalo ho to.<\/p>\n<\/div>\n
Tom pooto\u010dil hlavu na stranu a povzdychl si. „L\u00e1sko… mus\u00edme jim to \u0159\u00edct. Te\u010f, nebo nikdy.“ Po\u0161eptal a odlo\u017eil umyt\u00fd tal\u00ed\u0159 na odkap\u00e1va\u010d. Sklesle se d\u00edval do d\u0159ezu a opatrn\u011b om\u00fdval mat\u010diny porcel\u00e1nov\u00e9 tal\u00ed\u0159e.  <\/div>\n
„Ale jak, Tome? Jak jim to \u0159\u00edct co nejopatrn\u011bji?“ za\u0161eptal Bill a op\u0159el se o linku. D\u00edval se do podlahy a p\u0159em\u00fd\u0161lel. „J\u00e1 o takov\u00fdch v\u011bcech mluvit neum\u00edm.“ Zakroutil hlavou a kousal se do rtu. Pozoroval povrch linolea pod sebou.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to velmi t\u011b\u017ek\u00e9.“ Zareagoval na odpov\u011b\u010f Tom. „Zvl\u00e1dneme to spolu, hm? \u0158ekneme jim to dohromady.“ Pozvedl k n\u011bmu pohled a za\u010dal vypou\u0161t\u011bt d\u0159ez. Opl\u00e1chnul houbi\u010dku na myt\u00ed a polo\u017eil ji zp\u00e1tky. „Ano?“ oto\u010dil se k Billovi \u010delem a polo\u017eil mu ruce kolem pasu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano. Spolu zvl\u00e1dneme v\u0161echno.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill a ke sv\u00e9 drah\u00e9 polovi\u010dce se p\u0159itulil. „\u0158ekneme jim to, a\u0165 to m\u00e1me za sebou.“ Chab\u011b se usm\u00e1l a odt\u00e1hnul se. „Jdeme.“ \u0158ekl rozhodn\u011b a propletl s br\u00e1\u0161kou prsty. Pomalu \u0161li ruku v ruce do ob\u00fdv\u00e1ku. Ti\u0161e a opatrn\u011b na\u0161lapovali.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e do\u0161li do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, nejist\u011b se na rodi\u010de pod\u00edvali. Zasedli do k\u0159esel naproti nim a zhluboka se nadechli. Simone nech\u00e1pav\u011b pozvedla obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco chlapci?“  
Tom jen pomalu p\u0159ik\u00fdvnul a vzhl\u00e9dl opatrn\u011b k matce.<\/div>\n
„Mus\u00edme v\u00e1m n\u011bco \u0159\u00edct.“ Za\u010dal a skous\u00e1val si u toho ret.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se pevn\u011bji chytil Toma. Pot\u0159eboval c\u00edtit jeho podporu. „My… J\u00e1… Jsem nemocn\u00fd.“ Pod\u00edval se do o\u010d\u00ed \u017een\u011b, kter\u00e1 sed\u011bla naproti n\u011bmu. Zaleskly se mu o\u010dka a kousnul se do rtu. Nemohl pokra\u010dovat d\u00e1l. Nemohl to vyslovit nahlas… 
„Bille, co ti je?“ zeptala se vyd\u011b\u0161en\u011b Simone, ale odpov\u011bdi se od sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna nedostala. Byly sly\u0161et jen jeho vzlyky. Odpov\u011b\u010f \u017e\u00e1dn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si bratra p\u0159ivinul k sob\u011b  a za\u010dal ho hladit po vlasech. Pustil se do slov m\u00edsto n\u011bj.  
„My… byli jsme s Billem na testech. Dlouho ho bolelo b\u0159icho a n\u011bkdy… to vypadalo opravdu o\u0161kliv\u011b. \u0160li jsme k doktorovi pro v\u00fdsledky a…“ skousl si ret a sklopil pohled. „Bill m\u00e1… rakovinu \u017ealudku… nevyl\u00e9\u010ditelnou…“ \u0161eptl a zabo\u0159il obli\u010dej bratrovi do ramene. B\u00e1l se pod\u00edvat rodi\u010d\u016fm do tv\u00e1\u0159\u00ed.  <\/div>\n
Zpr\u00e1va byla jako d\u00fdka vra\u017een\u00e1 p\u0159\u00edmo do srdce. Simone a Gorgona to \u0161\u00edlen\u011b bodalo u srdc\u00ed. Ob\u011bma se zaleskly o\u010di a po chv\u00edli se jim po tv\u00e1\u0159\u00edch sv\u00e1\u017eely velk\u00e9 kapky slan\u00fdch slz. \u017dena se vrhla do n\u00e1ru\u010de sv\u00e9ho man\u017eela. Nechala se konej\u0161it. Necht\u011bla tomu v\u011b\u0159it, necht\u011bla v\u011b\u0159it tomu, \u017ee jej\u00ed syn zem\u0159e. Necht\u011bla o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. P\u0159\u00e1la si, aby to byla jen no\u010dn\u00ed m\u016fra. Opravdu zl\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra.  <\/div>\n
Bill nezvl\u00e1dal pohled na sv\u00e9  vyd\u011b\u0161en\u00e9 rodi\u010de. Je\u0161t\u011b v\u00edce se p\u0159itiskl na Toma a posadil se mu na kl\u00edn. Obejmul ho kolem krku. „Tomi… To je tak stra\u0161n\u00e9, vid\u011bt je plakat. Stra\u0161n\u011b moc m\u011b to bol\u00ed.,“ za\u0161eptal rozechv\u011bl\u00fdm hl\u00e1skem a cel\u00fd se v ochranitelsk\u00e9 n\u00e1ru\u010di za\u010dal klepat. Zaj\u00edkal se vlastn\u00edma vzlykama. Jeho \u010dern\u00e9 slzy m\u00e1\u010dely bratrovo tri\u010dko.  <\/div>\n
„Brou\u010dku…“ popot\u00e1hl star\u0161\u00ed z chlapc\u016f a p\u0159itiskl si bratra bl\u00ed\u017ee k sob\u011b. Hladil ho konej\u0161iv\u011b po z\u00e1dech, i p\u0159esto\u017ee se s\u00e1m skoro dusil vzlyky a ne\u0161lo jen tak p\u0159estat. Bylo to a\u017e moc siln\u00e9 a citliv\u00e9. Dred\u00e1\u010d Billa kol\u00e9bal v n\u00e1ru\u010di a sna\u017eil se ho alespo\u0148 trochu uklidnit.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechci jim \u0159\u00edkat, \u017ee zb\u00fdv\u00e1 posledn\u00ed m\u011bs\u00edc. Tr\u00e1pili by se je\u0161t\u011b v\u00edc.“ \u0158ekl a ot\u0159el si uslzen\u00e1 o\u010dka. Vstal a na vratk\u00fdch no\u017ek\u00e1ch ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k velk\u00e9mu, b\u00edl\u00e9mu gau\u010di, na kter\u00e9m byla ona a Gordon.<\/div>\n
„Maminko, nechci, abys plakala.“ Za\u0161eptal a pohladil ji po vlasech. Klekl si na kolena na zem.<\/p>\n<\/div>\n
Simone se okam\u017eit\u011b pov\u011bsila kolem krku sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna. Vzlykala mu do krku a tri\u010dka. Nezastaviteln\u011b j\u00ed tekly slzy. „Zlat\u00ed\u010dko moje… jak je to mo\u017en\u00e9. Jsi tak mlad\u00fd.“ Zavzlykala a siln\u011b popot\u00e1hla. Tiskla si k sob\u011b sv\u00e9ho synka a v obli\u010deji m\u011bla naprosto ztr\u00e1pen\u00fd, strhan\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd and\u011bl le\u017eel vykoupan\u00fd, vo\u0148av\u00fd na posteli. P\u0159ed sebou m\u011bl rozev\u0159en\u00fd sv\u016fj den\u00ed\u010dek. M\u011bl \u010dasu dost. Jeho dvoj\u010d\u00e1tko \u0161lo teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed do vany… Bill v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, jak dne\u0161ek popsat, aby to nebyl sloh na deset str\u00e1nek. M\u011bl tolik rozporupln\u00fdch pocit\u016f. Nadechnul se a ‚zapnul‘ propisovac\u00ed pero. Krasopisn\u011b napsal datum a namaloval vedle n\u011bj malink\u00e9 srd\u00ed\u010dko.<\/p>\n<\/div>\n
2. prosince<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tomi, d\u011bkuji ti za dne\u0161ek. Za mo\u017enost vid\u011bt rodi\u010de, mo\u017en\u00e1  u\u017e naposledy\u2026 Ani nev\u00ed\u0161, jak jsi mi tam psychicky pomohl. S\u00e1m bych to nezvl\u00e1dl. Nav\u017edycky jsme spolu propojen\u00ed. V\u0161e zvl\u00e1dneme. Nyn\u00ed t\u011bm slov\u016fm v\u011b\u0159\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc. Miluji t\u011b jako nic na sv\u011bt\u011b, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed medv\u00eddku\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Dne\u0161ek byl jin\u00fd  ne\u017e v\u010dera. Hez\u010d\u00ed… Kouzeln\u011bj\u0161\u00ed. Ji\u017e od r\u00e1na jsem m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit v b\u0159\u00ed\u0161ku. B\u00e1l jsem se tak moc n\u00e1v\u0161t\u011bvy rodi\u010d\u016f. Nebyli jsme u nich s Tomem v\u011b\u010dnost. Stra\u0161n\u011b jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e je zase uvid\u00edm, a\u017e maminku obejmu. Kdybych mohl, nikdy bych ji ze sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de nepustil.<\/em>  <\/div>\n
Celou cestu autem jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel s Tomem nad stejnou my\u0161lenkou. Jak jim to \u0159\u00edct co nejopatrn\u011bji. \u017d\u00e1dn\u00e1 volba nebyla p\u0159\u00edli\u0161 vhodn\u00e1. Ka\u017ed\u00e1 m\u011bla sv\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed \u010di men\u0161\u00ed chyby. Nic m\u011b nenapadalo. Tak vehementn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, a\u017e se mi poda\u0159ilo usnout. Nevadilo mi to. Byl jsem kr\u00e1sn\u011b n\u011b\u017en\u011b probuzen. Svou l\u00e1skou Tomem\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jakmile jsme p\u0159ekro\u010dili pr\u00e1h domu, dopadla na m\u011b jak\u00e1si melancholie. P\u0159ipadal jsem si tak, jako kdybych se vr\u00e1til zp\u00e1tky do sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. P\u0159epadla m\u011b sladk\u00e1 v\u016fn\u011b rajsk\u00e9 om\u00e1\u010dky, kterou tak miluji. Omamovala m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed  s maminkou, kter\u00e9 se neobe\u0161lo bez slz, jsem se vydal na lup. Cht\u011bl jsem uko\u0159istit tu dobrotu d\u0159\u00edv, ne\u017e ji budou m\u00edt v\u0161ichni ostatn\u00ed. Tak moc jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e tu v\u00fdte\u010dnou chu\u0165 uc\u00edt\u00edm na sv\u00e9m mlsn\u00e9m jaz\u00fd\u010dku.<\/em>  <\/div>\n
Stalo se tak po chv\u00edli. S br\u00e1\u0161kou jsme naserv\u00edrovali pln\u00e9 tal\u00ed\u0159e a usedli jsme ke stolu. Cel\u00e1 rodina. P\u0159ipadal jsem si jako o V\u00e1noc\u00edch. Panovala uvoln\u011bn\u00e1 n\u00e1lada. Vypr\u00e1v\u011bli jsme si v\u0161echny p\u0159\u00edhody, kter\u00e9 se za tu dlouhou dobu ud\u00e1ly. Bylo toho nespo\u010ditateln\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159idal jsem si je\u0161t\u011b  pln\u00fd tal\u00ed\u0159. Bylo to tak moc dobr\u00e9. Maminka m\u011bla ze m\u011b  opravdu radost. T\u011b\u0161ilo ji to, \u017ee mi opravdu moc chutn\u00e1. Tal\u00ed\u0159 jsem vyl\u00edzal do\u010dista, tud\u00ed\u017e jsem musel m\u00edt sladkou om\u00e1\u010dku a\u017e za u\u0161ima.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po ob\u011bd\u011b  ale p\u0159i\u0161lo to nejhor\u0161\u00ed. Ozn\u00e1men\u00ed  m\u00e9 diagn\u00f3zy rodi\u010d\u016fm. Tak moc jsem se b\u00e1l a Tom m\u011b  podporoval. \u0160eptal mi sam\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1  a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka. Pom\u00e1halo to, ale jen tro\u0161ku. Neklid v du\u0161i jsem m\u011bl po\u0159\u00e1d. Neum\u00edm mluvit o takhle v\u00e1\u017en\u00fdch v\u011bcech bez zadrh\u00e1v\u00e1n\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 n\u011bco zkaz\u00edm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A bylo to. V p\u00e1r slovech, kter\u00e1 byla vy\u0159\u010dena za ani ne minutu, br\u00e1\u0161ka v\u0161e rodi\u010d\u016fm sd\u011blil. Nel\u00edbil se mi pohled do jejich strhan\u00fdch a ztr\u00e1pen\u00fdch obli\u010dej\u016f. Bylo mi jich tak moc l\u00edto. Bolelo m\u011b stra\u0161n\u011b moc u srdce, jak jsem s nimi souc\u00edtil.<\/em>  <\/div>\n
Cel\u00fd  zbytek odpoledne prob\u011bhl ve znamen\u00ed  vzpom\u00ednek. Stra\u0161n\u011b moc jsme se nasm\u00e1li, kdy\u017e  jsme si prohl\u00ed\u017eeli alba s fotografiemi a d\u00edvali se na star\u00e1 videa, na kter\u00fdch byly zaznamenan\u00e9 snad v\u0161echny z\u00e1\u017eitky.<\/em>  <\/div>\n
V\u0161echno jednou skon\u010d\u00ed, a tak musel nastat konec i dne\u0161n\u00edho dne. Nep\u0159\u00e1l jsem si to. Cht\u011bl jsem zastavit \u010das. Venku se stm\u00edvalo a Tom nerad jezd\u00ed  za p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 tmy. Rozlou\u010dili jsme se. Nev\u00edm, jestli rodi\u010de je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm. Rvalo mi to sice srdce, ale necht\u011bl jsem na sob\u011b zn\u00e1t nic. V\u00edm, \u017ee kdybychom jim s Tomem \u0159ekli, \u017ee tam jsme oba u\u017e mo\u017en\u00e1 naposledy, nepustili by n\u00e1s dom\u016f…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V aut\u011b jsem se nanovo rozplakal. Uj\u00ed\u017ed\u011bli jsme pry\u010d. Pry\u010d z na\u0161eho d\u011btstv\u00ed. Ke v\u0161em m\u00edst\u016fm se v\u00e1\u017eou siln\u00e9 vzpom\u00ednky. V\u0161ude jsme za\u017eili n\u011bco jin\u00e9ho\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f  u\u017e le\u017e\u00edm v posteli. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a \u010dek\u00e1m na Toma. Z\u00edtra bych se cht\u011bl j\u00edt do \u00fatulku pod\u00edvat na psy, kte\u0159\u00ed nemaj\u00ed takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed a nemaj\u00ed vlastn\u00ed rodinu. Chci p\u0159isp\u011bt na jejich potravu a vychovatele. Pokud Tom svol\u00ed, budu opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. M\u00e1m tyto zv\u00ed\u0159ata moc r\u00e1d\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt zakon\u010dil sv\u016fj z\u00e1pis velk\u00fdm srd\u00ed\u010dkem a na pap\u00edr vydechl sv\u016fj hork\u00fd dech. Pe\u010dliv\u011b  notes schoval do \u0161upl\u00edku a p\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu a\u017e po krk. \u010cekal na br\u00e1\u0161ku, a\u017e p\u0159ijde vyvon\u011bn\u00fd z koupelny. Spokojen\u011b se usm\u00edval. T\u011b\u0161il se, a\u017e se p\u0159itul\u00ed k tak bl\u00edzk\u00e9 osob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom cel\u00fd vo\u0148av\u00fd  a p\u0159evle\u010den\u00fd vy\u0161el z koupelny a ve\u0161el do pokoje. Usm\u00e1l se na \u010dernovlas\u00e9ho and\u00edlka \u010dekaj\u00edc\u00edho jen na n\u011bj. P\u0159e\u0161el k posteli a vlezl si pod zah\u0159\u00e1tou pe\u0159inu. P\u0159itiskl se k Billovi a p\u0159ehodil p\u0159es n\u011bj majetnicky pa\u017ei. „Dobrou noc, hv\u011bzdi\u010dko.“ L\u00edbl ho n\u011b\u017en\u011b na rty a pooto\u010dil se, aby zhasl sv\u011btlo. Pokoj zahalila tma a oba chlapci se k sob\u011b p\u0159itulili. Oba s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem usnuli.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Catherine & Kerli<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Kerli Dredat\u00fd chlapec nastoupil do sv\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho sportovn\u00edho auta a usm\u00e1l se, kdy\u017e jeho bratr si sedl na chladn\u00e9 sedadlo vedle n\u011bj. Opravdu mrzlo, a tak Tom sp\u011b\u0161n\u011b zatopil, kdy\u017e auto nastartoval. Dnes m\u011bla dvoj\u010data jet k rodi\u010d\u016fm. Oba byli moc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[374],"tags":[],"class_list":["post-10170","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosinec"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10170","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10170"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10170\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10170"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10170"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10170"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}