{"id":10176,"date":"2010-11-15T17:00:00","date_gmt":"2010-11-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10151"},"modified":"2010-11-15T17:00:00","modified_gmt":"2010-11-15T16:00:00","slug":"the-forbidden-city-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/15\/the-forbidden-city-10\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 10."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
„T’chi-moro, jsi n\u011bjak\u00fd zamy\u0161len\u00fd. Tr\u00e1p\u00ed tvou mysl n\u011bco?“ <\/p>\n<\/div>\n
Se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem se oto\u010d\u00edm k Mei Ying a pokus\u00edm se o nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Nechci, aby se tr\u00e1pila i ona, sama m\u00e1 vlastn\u00edch starost\u00ed dost. Pr\u00e1v\u011b te\u010f jsme v jejich osobn\u00edch komnat\u00e1ch a c\u00edsa\u0159sk\u00fd krej\u010d\u00ed j\u00ed upravuje jej\u00ed svatebn\u00ed kimono. V jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se odr\u00e1\u017e\u00ed spousta starost\u00ed a chmury, nechci ji zat\u011b\u017eovat je\u0161t\u011b sv\u00fdmi probl\u00e9my.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u016fbec nic, mil\u00e1 Mei,“ pousm\u011bju se na ni, „ale tob\u011b to tak slu\u0161\u00ed,“ dod\u00e1m, kdy\u017e od n\u00ed mu\u017e kousek poodstoup\u00ed a j\u00e1 ji mohu vid\u011bt v pln\u00e9 kr\u00e1se. Jej\u00ed temn\u011b rud\u00e9 kimono s v\u00fd\u0161ivkou novorozen\u00fdch pt\u00e1\u010dat, strom\u016f a slunce, je opravdu n\u00e1dhern\u00e9.  <\/div>\n
„D\u011bkuji, T’chi-moro,“ nepatrn\u011b sklop\u00ed pohled k zemi a pousm\u011bje se na m\u011b. „Ale v\u00ed\u0161, \u017ee mi nesm\u00ed\u0161 lh\u00e1t, brat\u0159e.“ Jej\u00ed pronikav\u00e9 o\u010di mne propaluj\u00ed pohledem. Nedok\u00e1\u017eu se pod\u00edvat jinam, a nakonec pod s\u00edlou jej\u00edho pohledu p\u0159ik\u00fdvnu.  <\/div>\n
„Odejdi,“ oto\u010d\u00ed se na krej\u010d\u00edho, kter\u00fd bez jedin\u00e9 n\u00e1mitky pokorn\u011b p\u0159ik\u00fdvne, posb\u00edr\u00e1 si sv\u00e9 v\u011bci a ti\u0161e opust\u00ed pokoj. Vstanu a dojdu a\u017e k Mei, kter\u00e9 pomohu ven z kimona. Kdy\u017e je jej\u00ed t\u011blo zahaleno siln\u00fdm, p\u0159esto v\u0161ak jemn\u00fdm \u017eup\u00e1nkem, oba se usad\u00edme na zem p\u0159ed jej\u00ed postel. <\/div>\n
\n
„\u0158ekni mi, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed, mil\u00fd T’chi-moro? Posledn\u00ed dva \u00fapl\u0148ky jsi jako vym\u011bn\u011bn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se na jemn\u00e9 vzory jej\u00edho \u017eup\u00e1nku a \u0161pi\u010dkou jazyka p\u0159ejedu p\u0159es vyprahl\u00e9 rty. „N\u011bkoho jsem poznal, Mei Ying. Je to chlapec z chud\u0161\u00ed rodiny, slu\u017eebn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
„A co je s t\u00edm chlapcem?“<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bji se, kdy\u017e si vzpomenu na bledou tv\u00e1\u0159 K\u00f4jiho, kterou kr\u00e1\u0161lil jemn\u00fd rum\u011bnec. „Je v nebezpe\u010d\u00ed, Mei Ying. Po\u017e\u00e1dal jsem jej o velmi nebezpe\u010dnou v\u011bc, a te\u010f se boj\u00edm o jeho \u017eivot.“<\/p>\n<\/div>\n
Jej\u00ed jemn\u00e9 prsty mne pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a nakonec mne donut\u00ed zvednout pohled k tomu jej\u00edmu. „O\u010d jsi jej po\u017e\u00e1dal?“  <\/div>\n
Povzdechnu si. „To ti nemohu \u0159\u00edct, Mei, nezlob se.“  <\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvne a chvilku mne pozoruje. „Boj\u00ed\u0161 se o jeho \u017eivot moc, T’chi-moro?“ P\u0159ik\u00fdvnu; jist\u011b, \u017ee se o jeho \u017eivot boj\u00edm! „Pak po\u017e\u00e1dej otce, a\u0165  ti dovol\u00ed vz\u00edt jej do na\u0161eho pal\u00e1ce.“<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky ji pozoruji. Vz\u00edt K\u00f4jiho do pal\u00e1ce? Bylo by to mo\u017en\u00e9?<\/p>\n<\/div>\n
„Jestli slou\u017e\u00ed pro n\u011bjakou rodinu, po\u017e\u00e1dej otce o svolen\u00ed vz\u00edt jej sem jako tv\u00e9ho osobn\u00edho sluhu. T\u0159eba \u0159ekni, \u017ee se Sasce ji\u017e nejsi spokojen. Nic se j\u00ed nestane, p\u016fjde pracovat do kuchyn\u011b za ostatn\u00edmi a ten tv\u016fj chlapec bude v bezpe\u010d\u00ed,“ promlouv\u00e1 ke mn\u011b d\u00e1l tich\u00fdm hlasem. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem se mi rty roztahuj\u00ed do v\u011bt\u0161\u00edho a v\u011bt\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu, a\u017e se nakonec rozesm\u011bji nahlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach Mei Ying, d\u011bkuji!“ Siln\u011b ji obejmu a postav\u00edm se na nohy. „Pro\u010d jen mne tohle nenapadlo d\u0159\u00edv? D\u011bkuji, Mei, d\u011bkuji!“ <\/p>\n<\/div>\n
Zasm\u011bje se spole\u010dn\u011b se mnou. „Je\u0161t\u011b mi ned\u011bkuj, brat\u0159\u00ed\u010dku, v\u00ed\u0161, \u017ee otec mus\u00ed m\u00edt spr\u00e1vnou n\u00e1ladu, aby ti tohle dovolil.“<\/p>\n<\/div>\n
Nepatrn\u011b znejist\u00edm, ale pak nad t\u00edm jen m\u00e1vnu rukou. Je\u0161t\u011b nikdy jsem od c\u00edsa\u0159e nic ne\u017e\u00e1dal a v\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b st\u00e1le m\u00e1m u n\u011bj schovanou jednu laskavost za \u010din, kter\u00fd ud\u011blal m\u016fj otec. A mou laskavost\u00ed bude pr\u00e1v\u011b \u017eivot K\u00f4jiho.<\/p>\n<\/div>\n
„Omluv mne, Mei Ying, ale mus\u00edm mluvit s c\u00edsa\u0159em.“ Jen ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvne a p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e kvapn\u011b opust\u00edm jej\u00ed pokoj, mi pop\u0159eje \u0161t\u011bst\u00ed. Ano, to budu jist\u011b pot\u0159ebovat.<\/p>\n<\/div>\n
———————  <\/div>\n
Stoj\u00edm p\u0159ed dve\u0159mi Wenhua Dian* a st\u00e1le je\u0161t\u011b si nejsem jist\u00fd, zdali sm\u00edm b\u00fdt tak opov\u00e1\u017eliv\u00fd a j\u00edt c\u00edsa\u0159e prosit o laskavost, \u010di nikoliv. M\u00e1 jistota, kterou jsem opl\u00fdval v pokoji Mei Ying, se d\u00e1vno vytratila, a s ka\u017ed\u00fdm krokem, jen\u017e m\u011b nesl bl\u00ed\u017ee k c\u00edsa\u0159i, ji nahrazoval strach.  <\/div>\n
Co kdy\u017e mne odm\u00edtne? Co kdy\u017e mi nedovol\u00ed p\u0159iv\u00e9st si K\u00f4jiho sem, a pak jej nech\u00e1 je\u0161t\u011b potrestat za mou opov\u00e1\u017elivost? Nikdy bych si neodpustil, kdyby musel ten chlapec trp\u011bt za m\u00e9 chyby.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane.“<\/p>\n<\/div>\n
\u00dalekem nadsko\u010d\u00edm, kdy\u017e se po m\u00e9 prav\u00e9 stran\u011b vyno\u0159\u00ed c\u00edsa\u0159\u016fv osobn\u00ed poradce. Nejist\u011b polknu a p\u0159ik\u00fdvnu. S v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed ustoup\u00ed o krok stranou a poodhrne z\u00e1v\u011bs, za n\u00edm\u017e se skr\u00fdv\u00e1 vchod do c\u00edsa\u0159ovy osobn\u00ed pracovny. Nikdo za n\u00edm touto cestou nesm\u00ed vstoupit, pokud jej on samotn\u00fd, nebo jeho r\u00e1dce, nevyzve.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm, pane.“ Rukou mi pokyne a j\u00e1 p\u0159ik\u00fdvnu a nejist\u011b se vyd\u00e1m za n\u00edm. Provede mne pod z\u00e1v\u011bsem, a \u00fazkou chodbi\u010dkou a\u017e p\u0159ed zlatem kovan\u00e9 dve\u0159e. Nejist\u011b se na n\u011bj oto\u010d\u00edm, a kdy\u017e mi p\u0159ik\u00fdvne, vzt\u00e1hnu ruku a t\u0159ikr\u00e1t zaklepu.<\/div>\n
Po zvu\u010dn\u00e9m „D\u00e1le,“ se zhluboka nadechnu a vstoup\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-moro,“ usm\u011bje se na m\u011b c\u00edsa\u0159 je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihnu svou obvyklou \u00faklonu. „Posa\u010f se,“ uk\u00e1\u017ee na volnou \u017eidli proti sob\u011b, na kterou se po lehk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed usad\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane,“ p\u0159ik\u00fdvnu a lehce sklop\u00edm pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-moro,“ povzdechne si, „jsme tu sami, nemus\u00ed\u0161 se mnou mluvit takto uctiv\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale je to-„<\/p>\n<\/div>\n
„Nic nen\u00ed neslu\u0161n\u00e9!“ p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b ost\u0159e a j\u00e1 jen p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m. „Jsi pro m\u011b synem stejn\u011b tak, jako v\u0161echny m\u00e9 d\u011bti, ber mne tedy pros\u00edm jako sv\u00e9ho otce.“<\/p>\n<\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvnu a nejist\u011b  op\u011bt polknu. Je v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b, mo\u017en\u00e1 by mohl souhlasit s mou prosbou.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el, T’chi-moro, pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m prosbu, pa- ot\u010de,“ vyslov\u00edm posledn\u00ed slovo s velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm. A\u0165 si Jung-le mysl\u00ed cokoliv, nikdy jej nebudu moci br\u00e1t jako sv\u00e9ho otce. Toho jsem m\u011bl, a nikdo jin\u00fd mi jej nenahrad\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Jakou,“ zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b pronikav\u00fdm pohledem, p\u0159i kter\u00e9m m\u00e1m pocit, \u017ee mi vid\u00ed a\u017e do posledn\u00edho z\u00e1kout\u00ed m\u00e9 du\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si nov\u00e9ho slu\u017eebn\u00e9ho, o-ot\u010de. Jednoho chlapce, kter\u00e9ho jsem poznal, a kter\u00fd by jist\u011b vyhovoval m\u00fdm pot\u0159eb\u00e1m.“  <\/div>\n
Nepatrn\u011b se zamra\u010d\u00ed a do rukou pozvedne n\u011bjak\u00e9 osobn\u00ed pap\u00edry. „A co je \u0161patn\u00e9ho na tv\u00e9 dosavadn\u00ed slu\u017eebn\u00e9?“<\/p>\n<\/div>\n
„Nic, m\u016fj pane!“ vydechnu rychle a omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u011bji, kdy\u017e se mi p\u0159\u00edsn\u011b zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. „Omlouv\u00e1m se, ot\u010de. Na Sasce nen\u00ed v\u016fbec nic \u0161patn\u00e9ho, je to dobr\u00e1 slu\u017eebn\u00e1, jen mi ji\u017e nevyhovuje. R\u00e1d bych onoho chlapce.“<\/p>\n<\/div>\n
„Co je na n\u011bm tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho?“<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se; na K\u00f4jim je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed snad v\u0161echno, jemn\u00fdm d\u00fdch\u00e1n\u00edm po\u010d\u00ednaje a plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem kon\u010de. „Nic, ot\u010de. Jen bych jej r\u00e1d jako slu\u017eebn\u00e9ho. V\u00edm, \u017ee je \u0161ikovn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
Mezi n\u00e1mi na malou chv\u00edli zavl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho. Skoro jsem se a\u017e b\u00e1l, \u017ee m\u00e1  prosba bude zam\u00edtnuta, ale alespo\u0148 by neznal jeho jm\u00e9no, nemohl by mu tak nijak ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„Dlu\u017e\u00edm ti jednu laskavost, mil\u00fd T’chi-moro, za state\u010dnost tv\u00e9ho otce. A ty s\u00e1m jsi po mn\u011b je\u0161t\u011b nikdy nic ne\u017e\u00e1dal.“ Zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed, jako by \u010dekal, a\u017e mu jeho slova potvrd\u00edm. Jen lehce p\u0159ik\u00fdvnu. „A\u0165 je ten chlapec kdokoliv, nech\u0165 se stane, jak si p\u0159eje\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b jsem zamrkal. Opravdu\u2026 opravdu mi pr\u00e1v\u011b dovolil, aby\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, T’chi-moro,“ zasm\u00e1l se c\u00edsa\u0159, kdy\u017e vid\u011bl m\u016fj p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz. „Nech n\u011bkoho pro toho chlapce poslat, od z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho r\u00e1na bude tv\u00fdm vlastn\u00edm sluhou. A s tou\u2026“ zam\u00e1v\u00e1 rukou, „nech ji poslat do kuchyn\u011b, tam bude jist\u011b k u\u017eitku.“<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuji, ot\u010de! D\u011bkuji!“ drmol\u00edm mezi rty a m\u00e1m chu\u0165 \u0161t\u011bst\u00edm k\u0159i\u010det. Tak p\u0159eci K\u00f4jiho zachr\u00e1n\u00edm, op\u011bt jej uvid\u00edm a budu jej m\u00edt pod sv\u00fdm neust\u00e1l\u00fdm dohledem, kde mu nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed. „D\u011bkuji, ot\u010de!“ za\u0161ept\u00e1m znovu vd\u011b\u010dn\u011b a jemn\u011b pol\u00edb\u00edm h\u0159bet jeho ruky.  <\/div>\n
Se sm\u00edchem zavrt\u00ed hlavou a uk\u00e1\u017ee mi sm\u011brem na dve\u0159e. Pochop\u00edm a se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech vyb\u011bhnu \u00fazkou chodbi\u010dkou ven, kde se okam\u017eit\u011b rozb\u011bhnu za velitelem c\u00edsa\u0159ovy osobn\u00ed str\u00e1\u017ee, kter\u00e9ho m\u00e1m pov\u011b\u0159it t\u00edm, \u017ee mi p\u0159ivede m\u00e9ho K\u00f4ji.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dny ub\u00edhaj\u00ed je\u0161t\u011b  pomaleji, ne\u017e se p\u0159evaluje l\u00edn\u00e1 voda v na\u0161\u00ed stud\u00e1nce. Od posledn\u00ed T’chi-morovy n\u00e1v\u0161t\u011bvy uplynul t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd \u00fapln\u011bk. Sl\u00edbil, \u017ee se pokus\u00ed op\u011bt p\u0159ij\u00edt, ale nikdy nep\u0159i\u0161el. S ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm v\u00fdchodem slunce m\u00e1 nad\u011bje, \u017ee jej je\u0161t\u011b uvid\u00edm, opadala. Ale i p\u0159es sv\u00e9 vlastn\u00ed zklam\u00e1n\u00ed st\u00e1le dodr\u017euji sv\u016fj slib, jen\u017e jsem mu dal.  <\/div>\n
Od onoho odpoledne, kdy tady byl Kinay, se nic nov\u00e9ho nestalo. Nikdo o ni\u010dem nemluvil, nikdo se na nic neptal, v\u0161e bylo stejn\u00e9 jako d\u0159\u00edv. Sna\u017eil jsem se nastra\u017eit u\u0161i kdykoliv pan\u00ed s n\u011bk\u00fdm mluvila, ale ji\u017e nikdy se nezm\u00ednila o pl\u00e1nku m\u011bsta. T’chi-mora nebude moc r\u00e1d, nezjistil jsem skoro nic.<\/p>\n<\/div>\n
S povzdechem jsem si ot\u0159el pot z \u010dela a nadechl se chladn\u00e9ho podzimn\u00edho vzduchu. L\u00e9to pomalu vyst\u0159\u00eddalo chladn\u011bj\u0161\u00ed po\u010das\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak nebr\u00e1n\u00ed tomu, aby mne pan\u00ed pos\u00edlala pr\u00e1t na dvorek. Nikdy mi pran\u00ed nevadilo, ale dnes je opravdu chladno a prsty ve vod\u011b mne jen a jen zebou.<\/p>\n<\/div>\n
Popla\u0161en\u011b jsem zvedl hlavu, kdy\u017e jsem zvnit\u0159ku domu usly\u0161el k\u0159ik. Co se stalo??<\/div>\n
Rychle jsem odhodil kousek pr\u00e1dla do v\u011bdra s vodou a rozb\u011bhl se do domu. P\u0159ekvapen\u011b jsem z\u016fstal st\u00e1t uprost\u0159ed mal\u00e9 kuchy\u0148ky, kde se h\u00e1dala pan\u00ed Li Xuejian s n\u011bjak\u00fdm mu\u017eem. Co tady d\u011bl\u00e1? Stalo se n\u011bco?  <\/div>\n
„Ale j\u00e1 nemohu poslat K\u00f4jiho pry\u010d!“ k\u0159i\u010dela pan\u00ed, „v na\u0161em dom\u011b je nepostradateln\u00fd! Co j\u00e1 si bez n\u011bj po\u010dnu?“<\/p>\n<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, pan\u00ed, ale je to c\u00edsa\u0159\u016fv rozkaz! K\u00f4ji mus\u00ed j\u00edt se mnou, zavolejte jej pros\u00edm!“<\/p>\n<\/div>\n
„To prost\u011b\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ odv\u00e1\u017eil jsem se p\u00edpnout tak ti\u0161e, \u017ee mne snad ani nikdo nemohl sly\u0161et, p\u0159esto se na m\u011b v\u0161ak oba oto\u010dili. Mu\u017e si mne m\u011b\u0159il pohledem, jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kdo jsem.  <\/div>\n
„Jsi K\u00f4ji Yuko?“ Nasucho jsem polknul a pohledem se zad\u00edval na pan\u00ed, kter\u00e1 urputn\u011b vrt\u011bla hlavou. Zamrkal jsem na obrovsk\u00e9ho mu\u017ee p\u0159ed sebou a nakonec jen p\u0159ik\u00fdvnul. „V\u00fdborn\u011b. Sbal si sv\u00e9 v\u011bci, p\u016fjde\u0161 se mnou.“<\/p>\n<\/div>\n
Polil mne ledov\u00fd pot, p\u0159ed o\u010dima se mi zatm\u011blo a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee ka\u017edou chv\u00edl\u00ed  omdl\u00edm. Stalo se snad n\u011bco? P\u0159i\u0161el n\u011bkdo na to, co stoj\u00ed ve svitku, jen\u017e m\u00e1 T’chi-mora?  <\/div>\n
„P-pro\u010d, m\u016fj pane? P-provedl jsem n\u011bco?“<\/p>\n<\/div>\n
Nepatrn\u011b se pousm\u00e1l. „N\u00e1\u0161 p\u00e1n, T’chi-mora, \u0159\u00edkal, \u017ee si tohle nejsp\u00ed\u0161 bude\u0161  myslet. Ne, chlap\u010de, neprovedl jsi nic, ale tady to s tebou nemohu \u0159e\u0161it, nep\u0159\u00edslu\u0161\u00ed mi to. Jen si sbal sv\u00e9 v\u011bci, a\u0165 m\u016f\u017eeme j\u00edt.“<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval. Opravdu zm\u00ednil T’chi-morovo jm\u00e9no? Opravdu m\u00e1  s m\u00fdm odchodem n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho? A kam mne tenhle velk\u00fd mu\u017e vezme?  <\/div>\n
„K\u00f4ji, opova\u017e se j\u00edt!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi pan\u00ed, ale j\u00e1 u\u017e ji neposlouch\u00e1m. T’chi-mora si p\u0159eje, abych \u0161el s t\u00edmto mu\u017eem, a tak s n\u00edm p\u016fjdu.<\/div>\n
Jen jsem p\u0159ik\u00fdvnul a rychle odb\u011bhl do sv\u00e9ho pokoj\u00ed\u010dku, kde jsem ve sp\u011bchu balil sv\u016fj skromn\u00fd  majetek. Nem\u00e1m toho moc, jen p\u00e1r obr\u00e1zk\u016f od mal\u00e9 Yu a o\u0161oupan\u00e1 kimona. Nejist\u011b jsem se zad\u00edval na sv\u016fj  pol\u0161t\u00e1\u0159, pod kter\u00fdm je\u0161t\u011b st\u00e1le bezpe\u010dn\u011b le\u017eel pl\u00e1nek, kter\u00fd jsem sebral sv\u00e9 pan\u00ed. Rychl\u00fdm pohybem jsem jej vyt\u00e1hnul a schoval mezi sv\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se a naposledy se rozhl\u00e9dnul po sv\u00e9m mal\u00e9m pokoj\u00ed\u010dku. Vr\u00e1t\u00edm se sem je\u0161t\u011b  n\u011bkdy?  <\/div>\n
Chystal jsem se oto\u010dit a j\u00edt, kdy\u017e do pokoje se slzami v o\u010d\u00edch vb\u011bhla Yu.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikla a objala mi nohy. „Neodch\u00e1zej! Neodch\u00e1zej, Bille, neopou\u0161t\u011bj m\u011b!“ <\/p>\n<\/div>\n
Jej\u00ed vzlyky se mi zar\u00fdvaly pod k\u016f\u017ei, m\u011bl jsem chu\u0165 si ji p\u0159ivinout k hrudi, schovat ji pod sv\u016fj pl\u00e1\u0161t\u00edk a vz\u00edt si ji s sebou kamkoliv mne osud zavane. Ale to je nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Yu, moje mal\u00e1 Yu,“ za\u0161eptal jsem a p\u0159id\u0159epl si k n\u00ed. Pevn\u011b jsem ji objal a s\u00e1m bojoval s vlastn\u00edmi slzami. Bude m\u00e1 sest\u0159i\u010dka \u0161\u0165astn\u00e1? Bude se beze m\u011b m\u00edt dob\u0159e? Ur\u010dit\u011b ano. „Neplakej, Yu. Ur\u010dit\u011b se nevid\u00edme naposled.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale Bille\u2026 nechci, nechci, abys ode\u0161el,“ plakala d\u00e1l a jej\u00ed drobn\u00e9 slzi\u010dky skr\u00e1p\u011bly m\u016fj krk. Povzdechl jsem si a pevn\u011b ji objal.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edm, Yu. Bu\u010f hodn\u00e1, a nezlob matku, ano? Jist\u011b se z tebe stane Gej\u0161a tak, jak sis p\u0159\u00e1la. Bu\u010f \u0161\u0165astn\u00e1, moje mal\u00e1 Yu.“ Pevn\u011b jsem ji objal a pol\u00edbil na \u010delo. S t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem jsem od sebe odtrhl jej\u00ed drobn\u00e9 ru\u010di\u010dky a nechal ji sed\u011bt uprost\u0159ed pokoje, kter\u00fd u\u017e te\u010f pat\u0159\u00ed jen a jen j\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
S t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem a slzami na kraj\u00ed\u010dku jsem se\u0161el schody zp\u011bt do kuchyn\u011b, kde na mne \u010dekal onen mu\u017e. Cel\u00fd d\u016fm, Li Xuejian, Sayuri, sle\u010dna \u0160an-si, i m\u00e1 matka sledovaly m\u016fj odchod. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich mi ne\u0159ekla jedin\u00e9ho slova, ani vlastn\u00ed matka. Jen se na mne d\u00edvala pohledem tak neproniknuteln\u00fdm, \u017ee by si jeden a\u017e myslel, \u017ee j\u00ed to v\u016fbec nen\u00ed l\u00edto. \u017de j\u00ed snad nikdy nebudu chyb\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
S prvn\u00ed slzou, je\u017e stekla po m\u00e9 l\u00edci, jsem opustil d\u016fm, ve kter\u00e9m jsem str\u00e1vil cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, a nechal jsem mu\u017ee p\u0159ede mnou v\u00e9st mne do nov\u00e9ho, mn\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc „T’chi-moro, jsi n\u011bjak\u00fd zamy\u0161len\u00fd. Tr\u00e1p\u00ed tvou mysl n\u011bco?“  Se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem se oto\u010d\u00edm k Mei Ying a pokus\u00edm se o nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Nechci, aby se tr\u00e1pila i ona, sama m\u00e1 vlastn\u00edch starost\u00ed dost. Pr\u00e1v\u011b te\u010f jsme v jejich osobn\u00edch komnat\u00e1ch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10176","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10176","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10176"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10176\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10176"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10176"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10176"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}