{"id":10180,"date":"2010-11-15T15:00:00","date_gmt":"2010-11-15T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10155"},"modified":"2010-11-15T15:00:00","modified_gmt":"2010-11-15T14:00:00","slug":"love-death-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/15\/love-death-26\/","title":{"rendered":"Love & Death 26."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
Ot\u0159u si n\u011bkolik hork\u00fdch slz, st\u00e1le ulp\u00edvaj\u00edc\u00edch na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, a pozvednu sv\u00e9  pl\u00e1\u010dem unaven\u00e9 o\u010di k pohledu za oknem, u kter\u00e9ho sed\u00edm u\u017e  n\u011bkolik hodin.  <\/div>\n
Slunce zal\u00e9v\u00e1 tmavnouc\u00ed  oblohu svoj\u00ed posledn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed, podzimn\u00edmi paprsky, kter\u00e9 zal\u00e9vaj\u00ed m\u016fj pokoj zhas\u00ednaj\u00edc\u00edm jasem. \u0160eptaj\u00ed mi, \u017ee se po kr\u00e1tk\u00e9m dni op\u011bt bl\u00ed\u017e\u00ed ve\u010der. Dal\u0161\u00ed z t\u011bch dlouh\u00fdch ve\u010der\u016f, kter\u00fd str\u00e1v\u00edm s\u00e1m ve sv\u00e9m pokoji, jen se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Jako by dny byly jin\u00e9. P\u0159estal jsem je po\u010d\u00edtat, nem\u011blo by to smysl. Str\u00e1vil jsem jich a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nato, abych si je m\u011bl pamatovat…  <\/div>\n
Uplynulo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed ode dne, kdy jsem se dozv\u011bd\u011bl o d\u016fsledku Billova poran\u011bn\u00ed, ani ty mi v\u0161ak nepomohly tu \u0161okuj\u00edc\u00ed skute\u010dnost vst\u0159ebat. S m\u00e1mou jsme se o tom od on\u00e9 chv\u00edle v kuchyni moc nebavili, z\u00e1m\u011brn\u011b jsme se sna\u017eili tomu druh\u00e9mu vyh\u00fdbat, abychom m\u011bli klid a \u010das to vst\u0159ebat a alespo\u0148 trochu se s t\u00edm vyrovnat. Ani moje samota a v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 ticho mi v tom v\u0161ak v\u016fbec nepomohlo, p\u0159esto\u017ee tu sed\u00edm s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami u\u017e kolik\u00e1t\u00fd den. Neda\u0159\u00ed se mi je vyhnat z hlavy, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak v\u016fbec nedok\u00e1\u017eu sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, co se stalo, s t\u00edm, \u017ee odte\u010f bude v\u0161echno jin\u00e9. Po\u0159\u00e1d \u010dek\u00e1m na okam\u017eik, kdy se probud\u00edm a vydechnu \u00falevou nad skute\u010dnost\u00ed, \u017ee tohle byl jenom zl\u00fd sen. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ten okam\u017eik v\u0161ak v\u016fbec nep\u0159ich\u00e1z\u00ed, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Vzdaluje se mi \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a j\u00e1 si p\u0159esto nedok\u00e1\u017eu p\u0159ipustit, \u017ee mi mamka \u0159ekla celou pravdu. Nechci si to p\u0159ipustit. Nechci v\u011b\u0159it tomu, \u017ee a\u017e se Bill vr\u00e1t\u00ed, bude chodit po dom\u011b tak pomalu a ti\u0161e, bude z\u00edrat do pr\u00e1zdna a komukoli, kdo se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1, neoplat\u00ed sv\u016fj rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled, pln\u00fd mal\u00fdch jisk\u0159i\u010dek \u0161t\u011bst\u00ed a radosti. M\u016fj<\/em> Bill. Ten Bill, kter\u00fd m\u011bl r\u00e1d v\u0161echno a v\u0161echny kolem sebe, neust\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eel po n\u011b\u010dem nov\u00e9m a zaujat\u011b komentoval v\u0161echno, co se jeho o\u010d\u00edm naskytlo.<\/div>\n
A te\u010f… te\u010f by nem\u011bl vid\u011bt v\u016fbec nic? Ani zlomek z toho, co jej v\u017edycky \u010dinilo tolik \u0161\u0165astn\u00fdm? Ne, to si neum\u00edm p\u0159edstavit. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00ed denn\u00ed sv\u011btlo… \u017ee u\u017e  nikdy neuvid\u00ed tu kr\u00e1su, kter\u00e1 se rozprost\u00edr\u00e1 v\u0161ude kolem n\u011bj.  <\/div>\n
Ze sp\u00e1nku se probral teprve p\u0159ed \u010dty\u0159mi dny, a\u017e u\u017e bylo po v\u0161ech testech a operac\u00edch. Dokto\u0159i mu diagn\u00f3zu sd\u011blili hned, jakmile mysleli, \u017ee je nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik. A je v\u016fbec n\u011bkdy na n\u011bco takov\u00e9ho nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik?<\/div>\n
Nevid\u011bl jsem jej od jeho posledn\u00ed  operace, po kter\u00e9 mi dovolili s n\u00edm str\u00e1vit o samot\u011b alespo\u0148 n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch okam\u017eik\u016f. Uzav\u0159el se do sebe a odm\u00edtal komunikovat s okoln\u00edm sv\u011btem. Chodili jsme za n\u00edm s mamkou ka\u017ed\u00fd den, ale marn\u011b, st\u011b\u017e\u00ed dovolil jen doktor\u016fm, aby ho sm\u011bli prohl\u00e9dnout. V\u010dera jsem str\u00e1vil n\u011bkolik hodin u jeho pokoje, prosil alespo\u0148 o malou chvilku s n\u00edm. Odm\u00edtl m\u011b v\u0161ak jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Ode dne, co se probudil, nepromluvil s nik\u00fdm ani slovo a odm\u00edtal v\u0161echny l\u00e9ky i j\u00eddlo, kter\u00e9 mu l\u00e9ka\u0159i nosili.<\/div>\n
Dokto\u0159i mi \u0159ekli, \u017ee m\u011bl  p\u0159i tak velk\u00e9 nehod\u011b obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee vyv\u00e1zl jen s t\u00edmhle<\/em>… kdyby m\u011bl poran\u011bnou mozkovou \u010d\u00e1st hlavy, nebylo by mu pomoci. V\u00edm, \u017ee bych jim m\u011bl b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee mi zachr\u00e1nili to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy v \u017eivot\u011b m\u011bl a st\u00e1le m\u00e1m… copak se v\u0161ak o tomhle d\u00e1 mluvit jen tak a d\u011bkovat Bohu, \u017ee to nedopadlo h\u016f\u0159? Copak u\u017e tak nen\u00ed Bill\u016fv \u00fad\u011bl dost krut\u00fd?  <\/div>\n
U\u017e odmali\u010dka, co jsme se narodili, to byl v\u017edycky on, kter\u00fd m\u011bl probl\u00e9my a starosti, mnohem v\u00edc ne\u017e j\u00e1. Kdy\u017e se ve \u0161kolce roznesla mezi d\u011btmi ch\u0159ipka, v\u017edycky to byl Bill, kter\u00fd to odnesl za n\u00e1s oba… a j\u00e1 mu nosil hork\u00fd \u010daj, hladil jsem jej po jeho rozp\u00e1len\u00e9 tv\u00e1\u0159i a \u0161eptal mu poh\u00e1dky na dobrou noc, kter\u00e9 jsem pro sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku s\u00e1m vym\u00fd\u0161lel. Kdy\u017e jsme oba p\u0159e\u0161li do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy a Billovi za\u010dala d\u011blat probl\u00e9my matematika a \u010dten\u00ed, byl jsem to j\u00e1, kdo mu pom\u00e1hal po\u010d\u00edtat dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly. J\u00e1 jsem jej u\u010dil pozn\u00e1vat p\u00edsmenka, spolu jsme si \u010detli pod pe\u0159inou dlouho do noci… a ze sp\u00e1nku se uculovali, kdy\u017e jsme z chodby usly\u0161eli, \u017ee n\u00e1s mamka jde zkontrolovat. Kdy\u017e jsme byli oba velc\u00ed a za\u010dali chodit na gymn\u00e1zium, byl jsem to j\u00e1, kdo Billa u\u0161et\u0159il spousty u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fdch pozn\u00e1mek a posm\u011b\u0161k\u016f od nov\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f. Neust\u00e1le jsem byl s n\u00edm a br\u00e1nil ho, kdy\u017e jsme byli spolu, nikdo se na n\u011bj neodv\u00e1\u017eil ani k\u0159iv\u011b pod\u00edvat.  <\/div>\n
Bill byl t\u00edm, kdo v tom druh\u00e9m nach\u00e1zel oporu, bezpe\u010d\u00ed a jistotu. Vytrp\u011bl si toho tolik, u\u017e kdy\u017e jsme byli mal\u00ed, tolik oproti mn\u011b. V\u017edycky byl tak slab\u00fd… a j\u00e1 byl ten, kdo jej ochra\u0148oval. Jak jej m\u00e1m ochr\u00e1nit p\u0159ed t\u00edmhle? Jak… kdy\u017e si s\u00e1m nev\u00edm rady? Je\u0161t\u011b nikdy jsem se nec\u00edtil tak bezmocn\u00fd, v\u017edycky jsem na\u0161el zp\u016fsob, jak v\u0161e vy\u0159e\u0161it, ale te\u010f… te\u010f jej hled\u00e1m u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed a st\u00e1le jej nenach\u00e1z\u00edm. Pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee jsem jako bratr selhal?  <\/div>\n
To j\u00e1 jsem m\u011bl sed\u011bt v tom aut\u011b, j\u00e1 ho m\u011bl \u0159\u00eddit a nic by se nestalo. A i kdyby… byl bych to j\u00e1, kdo by odnesl d\u016fsledky. Pro\u010d to musel b\u00fdt zrovna Bill? Pro\u010d muselo to v\u0161echno zl\u00e9 zase spadnout na n\u011bj? On nebyl z t\u011bch, kte\u0159\u00ed by si to zaslou\u017eili, on ne. A i p\u0159esto v\u0161echno jej osud takhle potrestal? Trestal jej cel\u00fd \u017eivot… tohle bylo v\u0161ak to nejhor\u0161\u00ed, co se mohlo st\u00e1t.<\/div>\n
A\u017e te\u010f si uv\u011bdomuji, jak moc jsem byl hloup\u00fd, kdy\u017e jsem mu dovolil do toho auta sednout. Kdy\u017e jsem dal p\u0159ednost n\u011bjak\u00e9 hloup\u00e9 ve\u010de\u0159i p\u0159ed t\u00edm nejcenn\u011bj\u0161\u00edm, co se mi te\u010f moj\u00ed vinou hrout\u00ed  p\u0159ed o\u010dima. Kdybych opravdu mohl vr\u00e1tit \u010das… v\u0161echno bych ud\u011blal \u00fapln\u011b jinak. Te\u010f u\u017e je ale pozd\u011b. Zb\u00fdv\u00e1 jen \u010das na to, vyrovnat se s d\u016fsledky.  <\/div>\n
Tich\u00e9 cvaknut\u00ed  dve\u0159\u00ed protrhne ticho v pokoji a p\u0159inut\u00ed m\u011b odtrhnout pohled od z\u00e1padu za oknem. Oto\u010d\u00edm se a o\u010dima, pln\u00fdma slz, kter\u00e9  si op\u011bt za\u010d\u00ednaj\u00ed hledat cestu po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, jen zamrk\u00e1m na osobu, stoj\u00edc\u00ed ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Mami,“ ot\u0159u si mokr\u00e9 stopy slz na tv\u00e1\u0159i a ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytne mam\u010dina postava. Vstoup\u00ed dovnit\u0159, zav\u0159e za sebou dve\u0159e a jen pomalu se oto\u010d\u00ed zp\u011bt ke mn\u011b. Nemus\u00edm se j\u00ed  pt\u00e1t, kde byla a pro\u010d, dok\u00e1\u017eu to vy\u010d\u00edst z jej\u00edch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na m\u011b nyn\u00ed pohl\u00ed\u017e\u00ed. Nikde by se nezdr\u017eela tak dlouho.<\/div>\n
„Tak co?“ zept\u00e1m se s nad\u011bj\u00ed v hlase, kdy\u017e ke mn\u011b o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f  popojde a posad\u00ed se vedle m\u011b na koberec… sta\u010d\u00ed v\u0161ak jen okam\u017eik a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee v\u0161echno bylo op\u011bt zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Nechce mluvit ani se mnou a ani s nik\u00fdm jin\u00fdm. Dokonce m\u011b nechce ani ve sv\u00e9  bl\u00edzkosti,“ mam\u010dina slova protrhnou to t\u00ed\u017eiv\u00e9, o\u010dek\u00e1van\u00e9  ticho mezi n\u00e1mi a v jedin\u00e9m okam\u017eiku zhat\u00ed v\u0161e, v co jsem a\u017e doposud doufal. Ti\u0161e, nesly\u0161n\u011b vydechnu a sklop\u00edm pohled k zemi. V\u0161echno je tak t\u011b\u017ek\u00e9… tak moc t\u011b\u017ek\u00e9.  <\/div>\n
„Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee se mo\u017en\u00e1 nikdy nesm\u00ed\u0159\u00ed s t\u00edm, \u017ee p\u0159i\u0161el o zrak…,“ m\u00e1ma se op\u011bt hlasit\u011b zamysl\u00ed… m\u00e9 my\u0161lenky jsou v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00e9, ne\u017e ty jej\u00ed. Ot\u0159u si b\u0159\u00ed\u0161kem palce dal\u0161\u00ed slzu a pohledem se zavrt\u00e1m co nejhloub\u011bji do zem\u011b. Kdybych se jen do n\u00ed opravdu mohl skr\u00fdt a ut\u00e9ct p\u0159ed v\u0161\u00edm, co m\u011b tolik t\u00ed\u017e\u00ed a ned\u00e1v\u00e1 mi sp\u00e1t.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za to j\u00e1,“ za\u0161ept\u00e1m tich\u00fdm, av\u0161ak sly\u0161iteln\u00fdm hlasem… a kdy\u017e na sob\u011b  uc\u00edt\u00edm pohled mam\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed, jen ti\u0161e pokra\u010duji, s pohledem up\u0159en\u00fdm do zem\u011b.<\/div>\n
„Kdybych s Billem v tom aut\u011b opravdu jel, tak by se to nestalo,“ odv\u011bt\u00edm, odpov\u011bd\u00ed  je mi v\u0161ak jen mam\u010din tich\u00fd v\u00fddech a nesouhlasn\u00e1 odpov\u011b\u010f, kterou se sna\u017e\u00ed mi m\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed okam\u017eit\u011b vyvr\u00e1tit.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda, Tome. Pokud se to m\u011blo st\u00e1t, stalo by se to, i kdybys tam byl ty,“ odm\u00edtav\u011b zareaguje na m\u00e1 slova a konej\u0161iv\u011b m\u011b pohlad\u00ed po ruce. Zn\u00e1 pravdu stejn\u011b jako j\u00e1, v\u00edm, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1 jen proto, aby m\u011b zbavila v\u00fd\u010ditek.<\/div>\n
„Ano, ale… byl bych to j\u00e1, kter\u00fd by p\u0159i\u0161el o zrak, a ne Bill. Bylo by to mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e…,“ nam\u00edtnu ti\u0161e, mam\u010dina slova v\u0161ak v m\u017eiku p\u0159eru\u0161\u00ed ty m\u00e9.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, Tome! Nem\u016f\u017ee\u0161  o tom takhle mluvit!“ ok\u0159ikne m\u011b, co\u017e m\u011b v\u0161ak je\u0161t\u011b  v\u00edc popud\u00ed k tomu, abych j\u00ed odporoval.<\/div>\n
„A pro\u010d ne?“ op\u00e1\u010d\u00edm pohotov\u011b, a kone\u010dn\u011b pozvednu sv\u016fj sklopen\u00fd pohled k jej\u00edm o\u010d\u00edm, hledaj\u00edc v nich odpov\u011b\u010f. Neodpov\u00ed mi v\u0161ak, jen se vyhnou m\u00e9mu pohledu, jen\u017e se k nim up\u00edr\u00e1. M\u00e1ma jen ti\u0161e vydechne a zavrt\u00ed hlavou, zat\u00edmco jej\u00ed dla\u0148 stiskne tu mou. A\u017e te\u010f se j\u00ed m\u016f\u017eu zad\u00edvat do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ke mn\u011b po chv\u00edli tich\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed pozvedne.  <\/div>\n
„T\u00edm, \u017ee bys s Billem v tom aut\u011b sed\u011bl, bys mu nepomohl. P\u0159esta\u0148 za to vinit sebe, mil\u00e1\u010dku. Te\u010f u\u017e je pozd\u011b nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let a \u0159\u00edkat si kdyby. T\u00edmhle Billovi ani jeden z n\u00e1s nepom\u016f\u017ee,“ za\u0161ept\u00e1 a konej\u0161iv\u011b m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. V\u00edm, \u017ee na tohle je u\u017e pozd\u011b… pro\u010d se ale c\u00edt\u00edm \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc bezmocn\u011bji?<\/div>\n
„Tak co m\u00e1m tedy d\u011blat, mami? Co m\u00e1m d\u011blat?“ za\u0161ept\u00e1m zoufale a vzhl\u00e9dnu k jej\u00edm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na m\u011b st\u00e1le tak laskav\u011b a n\u011b\u017en\u011b  up\u00edraj\u00ed. Jako by pr\u00e1v\u011b jejich l\u00e1skypln\u00fd pohled byl odpov\u011bd\u00ed na moji ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 te\u010f st\u00e1t po Billov\u011b boku, pom\u00e1hat mu se v\u0161\u00edm, a hlavn\u011b b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd. Nebude v\u016fbec lehk\u00e9 se k n\u011bmu dostat a z\u00edskat si jeho plnou d\u016fv\u011bru, ale… Ty to zvl\u00e1dne\u0161. M\u00e1\u0161 jej p\u0159ece tolik r\u00e1d,“ pousm\u011bje se a nad\u011bjn\u011b stiskne moji dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1m,“ odv\u011bt\u00edm bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed a vzhl\u00e9dnu k mam\u010din\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na m\u011b usm\u00edvaj\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak si m\u011b stul\u00ed  do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, nebr\u00e1n\u00edm se v\u0161ak jej\u00edmu objet\u00ed a tomu zn\u00e1m\u00e9mu, h\u0159ejiv\u00e9mu teplu, kter\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u011b zalije cel\u00e9  m\u00e9 t\u011blo. Ti\u0161e se nadechnu… a pousm\u011bji se, kdy\u017e je mi odpov\u011bd\u00ed st\u00e1le ta kr\u00e1sn\u00e1 v\u016fn\u011b, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z jej\u00edho svetru, ke kter\u00e9 jsme si s Billem v\u017edycky zv\u011bdav\u011b \u010dichali u\u017e jako mal\u00e9 d\u011bti.<\/div>\n
„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, Tome. Nic z toho, co se stalo, nen\u00ed tvoje vina,“ za\u0161ept\u00e1  a l\u00e1skypln\u011b m\u011b l\u00edb\u00e1 do vlas\u016f.<\/div>\n
Uvoln\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a jen pomalu, p\u0159esto v\u0161ak intenzivn\u011b, vn\u00edm\u00e1m v\u00fdznam slov, je\u017e se linou k m\u00fdm u\u0161\u00edm. P\u0159ipad\u00e1m si jako mal\u00fd Tomi, kter\u00fd se v\u017edycky tulil v mamin\u010din\u011b n\u00e1ru\u010di, hledaj\u00edc v n\u00ed jistotu, pochopen\u00ed a l\u00e1sku. Ten Tomi, kter\u00fd si pod nos\u00edkem brblal sv\u00e9 d\u011btsk\u00e9 probl\u00e9my a starosti, a o sv\u011bt\u011b dosp\u011bl\u00fdch nev\u011bd\u011bl v\u016fbec nic. Nebyl pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd. Co bych te\u010f dal za tu d\u011btskou bezstarostnost, za to, kdybych alespo\u0148 jeden den mohl \u0159e\u0161it m\u00edsto dosp\u011bl\u00e1ck\u00fdch probl\u00e9m\u016f ty mal\u00e9, d\u011btsk\u00e9, o nic v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e se rozhodnout, jestli je lep\u0161\u00ed \u010derven\u00e9 aut\u00ed\u010dko nebo zelen\u00e9.  <\/div>\n
Tich\u00e9 zavibrov\u00e1n\u00ed  m\u011b donut\u00ed upustit od t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 my\u0161lenky a j\u00e1 se od m\u00e1my jen m\u00edrn\u011b odt\u00e1hnu. Sto\u010d\u00edm pohled na vibruj\u00edc\u00ed  mobil kousek ode m\u011b, nato se v\u0161ak jen znova oto\u010d\u00edm zp\u00e1tky k m\u00e1m\u011b. Nem\u00e1m v\u016fbec n\u00e1ladu te\u010f s k\u00fdmkoli mluvit nebo si ps\u00e1t.<\/div>\n
„Ty se nepod\u00edv\u00e1\u0161, kdo to je? T\u0159eba je to Bill,“ m\u00e1ma m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a donut\u00ed m\u011b se pousm\u00e1t nad tou kr\u00e1snou p\u0159edstavou. Dal bych v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, aby to byl Bill.  <\/div>\n
Nat\u00e1hnu se po mobilu a jen s p\u0159imhou\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se zad\u00edv\u00e1m na jeho displej…  <\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   Ot\u0159u si n\u011bkolik hork\u00fdch slz, st\u00e1le ulp\u00edvaj\u00edc\u00edch na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, a pozvednu sv\u00e9  pl\u00e1\u010dem unaven\u00e9 o\u010di k pohledu za oknem, u kter\u00e9ho sed\u00edm u\u017e  n\u011bkolik hodin.   Slunce zal\u00e9v\u00e1 tmavnouc\u00ed  oblohu svoj\u00ed posledn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed, podzimn\u00edmi paprsky, kter\u00e9 zal\u00e9vaj\u00ed m\u016fj pokoj zhas\u00ednaj\u00edc\u00edm jasem. \u0160eptaj\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10180","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10180","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10180"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10180\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10180"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10180"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10180"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}