{"id":10181,"date":"2010-11-15T14:00:00","date_gmt":"2010-11-15T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10156"},"modified":"2010-11-15T14:00:00","modified_gmt":"2010-11-15T13:00:00","slug":"pain-of-love-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/15\/pain-of-love-5\/","title":{"rendered":"Pain of Love 5."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"455\"<\/div>\n
<\/div>\n
Probudil se p\u0159ekvapiv\u011b \u010dasn\u011b r\u00e1no. Jeho hodinky, odlo\u017een\u00e9 na no\u010dn\u00edm stolku, ukazovaly n\u011bkolik m\u00e1lo minut po sedm\u00e9. V tuhle rann\u00ed hodinu vst\u00e1val, jen kdy\u017e to bylo opravdu nutn\u00e9, proto byl tak p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee si musel n\u011bkolikr\u00e1t promnout o\u010di, ne\u017e tomu uv\u011b\u0159il.<\/div>\n
I kdy\u017e m\u00edsto vedle n\u011bj zelo pr\u00e1zdnotou, v\u011bd\u011bl, \u017ee tam Bill je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou spal. Pe\u0159iny byly pokryty h\u0159ejivou v\u016fn\u00ed jeho t\u011bla. To bylo jasn\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee p\u0159es noc nebyl s\u00e1m.<\/div>\n
Alespo\u0148 tento fakt o stup\u00ednek zlep\u0161il jeho n\u00e1ladu, ale i tak z\u016fstala na bod\u011b mrazu. Nem\u011bl chu\u0165 se usm\u00edvat. Nem\u011bl chu\u0165 doufat, \u017ee se v\u0161e zlep\u0161\u00ed. Nem\u011bl chu\u0165 vst\u00e1t a zkou\u0161et to po\u0159\u00e1d dokola a p\u0159itom v\u011bd\u011bt, \u017ee to nebude m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd \u00fa\u010dinek.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00e9 dopoledne prosed\u011bl na jednom z v\u00fdb\u011b\u017ek\u016f skal. Nech\u00e1val si bos\u00e9 nohy om\u00fdvat neobvykle ledovou vodou. Dne\u0161n\u00ed den nebyl slune\u010dn\u00fd jako ten p\u0159ede\u0161l\u00fd. Se v\u010derej\u0161\u00edmi bolestiv\u00fdmi slovy jako by i slunce nem\u011blo d\u016fvod spalovat jejich zna\u010dn\u011b pobledl\u00e1 t\u011bla. Nebe zasti\u0148ovaly \u0161ed\u00e9 kupy mrak\u016f tla\u010d\u00edc\u00ed se jeden p\u0159es druh\u00e9ho. Vypadalo to na nep\u011bknou bou\u0159i, ale t\u00e9 se cel\u00fd den nedo\u010dkal.<\/div>\n
N\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin jen ne\u010dinn\u011b sed\u011bl. V mysli se st\u00e1le vracel do minulosti, vzpom\u00ednal na jejich \u0161\u0165astn\u00e9 d\u011btstv\u00ed, na v\u0161echny chv\u00edle str\u00e1ven\u00e9 spolu. St\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak si Billa udob\u0159it. A pak jej to napadlo. Bill p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148oval jeho \u0161pagety. V\u017edy do sebe nah\u00e1zel alespo\u0148 t\u0159i tal\u00ed\u0159e a stejn\u011b nem\u011bl dost a dal\u0161\u00ed den prosil, aby je Tom uva\u0159il zase.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159\u00edle\u017eitost si Billa op\u011bt p\u0159iklonit na svou stranu, dostal vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Je\u0161t\u011b ani nedova\u0159il, kdy\u017e se do mal\u00e9 kuchyn\u011b p\u0159i\u0159\u00edtil jako torn\u00e1do. Jeho pobledl\u00e1 tv\u00e1\u0159 nevypadala v\u016fbec zdrav\u011b. Ch\u016fze, jakou p\u0159i\u0161el, postr\u00e1dala pro n\u011bj tak typickou energii. Ale i kdy\u017e vypadal, jako by ho opustily v\u0161echny s\u00edly, ude\u0159il do bratrova ramena p\u011bst\u00ed a p\u0159ekvapen\u00e9ho si ho oto\u010dil k sob\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Co blbne\u0161, Bille? Uva\u0159il jsem ti tvoje obl\u00edben\u00e9 \u0161pagety,“ vyk\u0159ikl p\u0159ekvapen\u00edm Tom. Nesta\u010dil se divit, kdy\u017e se jeho zamra\u010den\u00e9 dvoj\u010de rozk\u0159i\u010delo na celou m\u00edstnost.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b mi \u0159ekne\u0161, kde si to schoval!“ k\u0159i\u010del p\u0159es sv\u00e9 rozkousan\u00e9 a zkrvaven\u00e9 rty. Jeho o\u010di se zd\u00e1ly b\u00fdt pod jak\u00fdmsi zast\u0159en\u00fdm oparem mlhy.<\/div>\n
„Co\u017ee? V\u016fbec nepob\u00edr\u00e1m, o \u010dem to tady mluv\u00ed\u0161!“ br\u00e1nil se Tom p\u0159ed jeho vra\u017eedn\u00fdm pohledem.  <\/div>\n
\u0158\u00edkal pravdu, nech\u00e1pal, pro\u010d je Bill tak roz\u010dilen\u00fd a u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal, pro\u010d se jeho krku zmocnily dv\u011b p\u0159ekvapiv\u011b siln\u00e9 dlan\u011b. Obto\u010dily se kolem n\u011bj, jako by v\u016fbec nevn\u00edmaly, \u017ee se sna\u017e\u00ed u\u0161krtit sv\u00e9 dvoj\u010de. Nejd\u0159\u00edve Tom v\u016fbec nevn\u00edmal, co se d\u011bje a tak jeho nebr\u00e1n\u00edc\u00ed se t\u011blo dopadlo prudkou r\u00e1nou o ze\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
„Moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee si mi hrabal v kufru! Zase tak blb\u00fd nejsem!“ rozk\u0159ikl se na n\u011bj znovu rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. Sna\u017eil se o tvrdost, av\u0161ak kdesi v pozad\u00ed se t\u0159\u00e1sl a ze v\u0161eho nejv\u00edce se cht\u011bl st\u00e1hnout zp\u011bt do sv\u00e9 samoty. Ale ka\u017edou chv\u00edli siln\u011bj\u0161\u00ed pocit tu\u017eby napl\u0148oval pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta uvnit\u0159. Na\u0161ept\u00e1val p\u0159\u00edvaly l\u00e1kaj\u00edc\u00edch slov, jim\u017e nebylo mo\u017eno odm\u00edtnout.<\/div>\n
„Jestli hled\u00e1\u0161 to, co mysl\u00edm, tak to u\u017e nenajde\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Tom se zna\u010dn\u00fdm sarkasmem. I kdy\u017e byl p\u0159im\u00e1\u010dknut\u00fd ke zdi a jeho bratr ho silou \u0161krtil, nedok\u00e1zal si odpustit \u00fa\u0161klebek. Jak dlouho \u010dekal na tuhle chv\u00edli. Jak dlouho si p\u0159ipravoval, co mu odpov\u00ed. A te\u010f se nezmohl na nic v\u00edc ne\u017e \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
Ale vtlouct Billovi do hlavy sv\u00e9 n\u00e1zory bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9! Byl tak tvrdohlav\u00fd, nikdy si nenechal nic p\u0159ipustit. Prost\u011b se dr\u017eel toho sv\u00e9ho a nic jin\u00e9ho nesly\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm t\u011b!“ zazn\u011bla dv\u011b nen\u00e1vistn\u00e1 slova. Nedok\u00e1zala by ubl\u00ed\u017eit, kdyby nebyla pronesena t\u00f3nem, jen\u017e je utvrzoval. „Jsi to nejhor\u0161\u00ed dvoj\u010de, kter\u00e9 existuje! Kdybys m\u011b m\u011bl alespo\u0148 trochu r\u00e1d, tak bys m\u011b takhle netr\u00e1pil!“<\/div>\n
Tom poc\u00edtil prudk\u00fd n\u00e1raz. To jak ho Billova sl\u00e1bnouc\u00ed ruka pustila a nechala jeho zdrcen\u00e9 t\u011blo sesunout se na zem. Nevn\u00edmal bratrovy sp\u011b\u0161n\u00e9 kroky. Nev\u0161\u00edmal si \u0161tiplav\u00e9 bolesti v utvo\u0159en\u00fdch rank\u00e1ch na krku d\u00edky bratrov\u00fdm dlouh\u00fdm neht\u016fm. V\u0161echnu fyzickou bolet dok\u00e1zal vn\u00edmat jen vzd\u00e1len\u011b a se zna\u010dn\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm. V hlav\u011b se mu rozezn\u011bl \u0161\u00edlenstv\u00edm posedl\u00fd hlas. K\u0159i\u010del po\u0159\u00e1d tat\u00e1\u017e slova, neust\u00e1le dokola, jednou ti\u0161e, pak zase hlasit\u011b, jako by cht\u011bl vyrvat jeho srdce z hrudi.  <\/div>\n
Ani\u017e by uva\u017eoval nad sv\u00fdmi \u010diny, doplou\u017eil se do jejich spole\u010dn\u00e9 lo\u017enice. Rychle zast\u0159el z\u00e1v\u011bsy, aby nemusel vn\u00edmat sv\u011btlo, je\u017e ho cht\u011blo probrat do reality. C\u00edtil se jako ve \u0161patn\u00e9m snu, kde neexistovalo nic, ne\u017e jen osam\u011blost, pr\u00e1zdnota a pak zase osam\u011blost. Bolest st\u0159\u00eddala touha zem\u0159\u00edt. Ale n\u011bkde v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee nesm\u00ed. \u017de v\u0161e bude zase dobr\u00e9. Mus\u00ed to zvl\u00e1dnout, postavit se zase zp\u011bt na pevnou zem a dot\u00e1hnout tenhle pl\u00e1n do konce.<\/div>\n
Pod n\u00e1valem dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednky na ten hlas pln\u00fd nen\u00e1visti, musel pevn\u011b stisknout v\u00ed\u010dka. Kolem n\u011bj v\u00ed\u0159ily vzpom\u00ednky na star\u00e9 \u010dasy, p\u0159itom ale st\u00e1le z\u0159eteln\u011b sly\u0161el ten hlas.<\/div>\n
„Ne! U\u017e ne!“ Zaposlouchal se do nov\u00e9ho \u00fap\u011bj\u00edc\u00edho hlasu. Cht\u011bl nat\u00e1hnout ruku a pomoct mu. Cht\u011bl se dozv\u011bd\u011bt, \u010d\u00ed je to hlas a pro\u010d zn\u00ed tak nal\u00e9hav\u011b.<\/div>\n
M\u00edsto, aby v\u0161ak ruku nat\u00e1hl p\u0159ed sebe, schoulil se do rohu m\u00edstnosti do klub\u00ed\u010dka. Sesunul se na zem, nevn\u00edmaje kde a pro\u010d je. Zacp\u00e1val si dlan\u011bmi u\u0161i, ale ani to ty bur\u00e1cej\u00edc\u00ed hlasy neuti\u0161ilo, ba dokonce se zd\u00e1ly je\u0161t\u011b hlasit\u011bj\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, nenech\u00e1vej m\u011b tady!“ sly\u0161el op\u011bt ten nezn\u00e1m\u00fd hlas. N\u00e1hle v\u0161ak jeho t\u011blo strnulo. Z rozpraskan\u00fdch rt\u016f c\u00edtil val\u00edc\u00ed se krev, ale to nebylo to, co ho zarazilo.<\/div>\n
Uv\u011bdomil si toti\u017e, komu pat\u0159\u00ed ten nejhlasit\u011bj\u0161\u00ed hlas. Pat\u0159il jemu. To on tak bolestiv\u011b k\u0159i\u010del. Skoro ho ani nepozn\u00e1val, jak zn\u011bl ztr\u00e1pen\u011b.<\/div>\n
Z uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed se vy\u0159inuly dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edvaly slz. C\u00edtil se jako troska. Jako n\u011bco mal\u00e9ho, skoro neviditeln\u00e9ho.<\/div>\n
Pro\u010d mu nikdo nepod\u00e1 pomocnou ruku a nepom\u016f\u017ee mu op\u011bt se postavit na pevnou zem? Pro\u010d tady nen\u00ed ten, kdo za jeho bolest m\u016f\u017ee? Pro\u010d tady nen\u00ed on a neut\u011b\u0161uje ho?<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00ed, Tome!!“ Rozk\u0159i\u010del se na hlas pl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se jako slizk\u00fd had v jeho hlav\u011b. „Nen\u00e1vid\u00ed t\u011b!!“ K\u0159i\u010del jako smysl\u016f zbaven\u00fd, p\u0159i\u010dem\u017e si st\u00e1le dlan\u011bmi zakr\u00fdval u\u0161i, aby nemusel sly\u0161et ta pravdiv\u00e1 slova. Ale p\u0159esto je zaslechl. „Tv\u016fj bratr t\u011b nen\u00e1vid\u00ed! Tak pro\u010d…“ n\u00e1hle se zarazil. Dote\u010f nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co k\u0159i\u010d\u00ed, jen d\u011blal to, co mu napov\u011bd\u011bl rozum. Ale nyn\u00ed se n\u011bco neviditeln\u00e9ho ost\u0159e zabodlo do jeho srdce tak siln\u011b, \u017ee to nemohl jen tak vyt\u00e1hnout. Jeho srdce krv\u00e1celo. Vyt\u00e9kaly z n\u011bj pomysln\u00e9 rud\u011b zbarven\u00e9 pram\u00ednky. Zd\u011b\u0161en\u011b si p\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na hru\u010f, ale kdy\u017e se na ni pod\u00edval, \u017e\u00e1dnou krev nevid\u011bl.<\/div>\n
„Tak pro\u010d t\u011b i p\u0159esto, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161, tolik miluju?“ za\u0161eptaly zkrvaven\u00e9 a rozpraskan\u00e9 rty. Sklopil uslzen\u00e9 o\u010di k zemi. Jako t\u011blo bez du\u0161e se svalil na podlahu. U\u017e necht\u011bl c\u00edtit tu bolestivou l\u00e1sku. Cht\u011bl, aby pro n\u011bj byl Bill op\u011bt jen bratrem.<\/div>\n
Ale to, co chceme, u\u017e z principu obvykle m\u00edt nem\u016f\u017eeme. A tak tomu je i nyn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhlo n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut od chv\u00edle, kdy vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed a nechal za sebou bratra. Ka\u017ed\u00fdm krokem se no\u0159il hloub\u011bji do toho ost\u0159e barevn\u00e9ho sv\u011bta. Ob\u010das uc\u00edtil na obli\u010deji jakousi v cest\u011b p\u0159ek\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed v\u011btvi\u010dku nebo se nemotorn\u011b zakym\u00e1cel kv\u016fli vystoupl\u00fdm ko\u0159en\u016fm jak\u00fdchsi nezn\u00e1m\u00fdch strom\u016f. P\u0159\u00edroda kolem n\u011bj byla tak jin\u00e1, nezn\u00e1m\u00e1, ale on ji p\u0159esto v tuhle chv\u00edli nevn\u00edmal. Nemohl p\u0159ekypovat obdivem nad tou kr\u00e1sou, kdy\u017e byl tak roz\u010dilen\u00fd. Vztek s n\u00edm d\u011blal divy.<\/p>\n<\/div>\n
Vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, jestli se zlob\u00ed zrovna na Toma. Byl to sice Tom, kdo ho zradil a ud\u011blal takovou neodpustitelnou v\u011bc, \u017ee ho odt\u00e1hl n\u011bkam na n\u011bjak\u00fd opu\u0161t\u011bn\u00fd ostrov, a dokonce mu i prohrabal kufry tak, \u017ee do\u0161el a\u017e na sam\u00e9 dno, kde le\u017eelo n\u011bkolik l\u00e1hv\u00ed. V okam\u017eiku, kdy se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee v kufru nen\u00ed nic ne\u017e jeho oble\u010den\u00ed, drah\u00e9 \u0161perky a kosmetika, ztratil i tu posledn\u00ed kapku nad\u011bje. Mo\u017en\u00e1 by to tady dok\u00e1zal vydr\u017eet, mo\u017en\u00e1 by dokonce svedl se usm\u00edvat pod n\u00e1porem fale\u0161n\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, ale te\u010f mu nez\u016fstalo ani to, co ho v\u017edy po tak dlouh\u00e9m dni pln\u00e9m p\u0159etva\u0159ov\u00e1n\u00ed se dok\u00e1zalo uklidnit, dok\u00e1zalo to n\u011bco tak nemo\u017en\u00e9ho jako zapomenout. Nemohl v sob\u011b potla\u010dit \u017e\u00e1dn\u00fd z t\u011bch pocit\u016f a nemohl ani zapomenout, pokud v sob\u011b nem\u011bl alkohol.  <\/div>\n
Jist\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee je nebezpe\u010dn\u00e9 se op\u00edjet ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Poslouchal Tomovy prosby, aby p\u0159estal a v\u017edy mu to sl\u00edbil, ale pak, kdy\u017e se zav\u0159el ve sv\u00e9m pokoji, sv\u011btla zhasla, a on tam le\u017eel s o\u010dima doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00fdma, se srdcem bu\u0161\u00edc\u00edm z\u00e1vratn\u011b rychle a s pr\u00e1zdnou d\u00edrou v srdci, u\u017e pro n\u011bj neexistovaly \u017e\u00e1dn\u00e9 sliby. Kdyby se snad neukojil p\u00e1r sklenicemi, zbl\u00e1znil by se. Ze\u0161\u00edlel by nad tou bolest\u00ed, je\u017e mu p\u0159in\u00e1\u0161ela jen sam\u00e9 zak\u00e1zan\u00e9 my\u0161lenky a obrazy bratrova obli\u010deje, jeho \u00fasm\u011bvu, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, dokonale vykrojen\u00fdch rt\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
Kolem n\u011bj nastalo a\u017e t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. V tomhle pralese bylo velmi divn\u00e9, \u017ee nic nesly\u0161\u00ed. Obvykle poslouchal pok\u0159ikuj\u00edc\u00ed barevn\u00e9 papou\u0161ky, nad hlavou k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed racky nebo \u0161um\u011bn\u00ed vodop\u00e1du. Nech\u00e1pav\u011b zvedl hlavu, av\u0161ak pohled, jen\u017e se mu naskytl, vykreslil v jeho vztekem zaplaven\u00fdch o\u010d\u00edch zd\u011b\u0161en\u00ed. U\u017e nest\u00e1l mezi zarostlou d\u017eungl\u00ed, pod nohami nec\u00edtil m\u011bkk\u00e9 kaprad\u00ed, jeho tv\u00e1\u0159 nest\u00ednily vysok\u00e9 stromy. Oto\u010dil se dokola, ale nezahl\u00e9dl ani kous\u00ed\u010dek n\u011b\u010deho zelen\u00e9ho. Lesn\u00ed hl\u00ednu nahradily men\u0161\u00ed \u010di v\u011bt\u0161\u00ed kameny, pod nohami sly\u0161el k\u0159upaj\u00edc\u00ed malink\u00e9 kam\u00ednky nebo rozdrcen\u00fd prach. U\u010dinil n\u011bkolik krok\u016f dop\u0159edu. P\u0159ed sebou nevid\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e zatahuj\u00edc\u00ed se nebe. P\u0159istoupil k sam\u00e9mu okraji, kde se skalnat\u00fd \u00fates st\u00e1\u010del dol\u016f. D\u00edval se pouze p\u0159ed sebe, jeliko\u017e je\u0161t\u011b nem\u011bl dost odvahy pod\u00edvat se dol\u016f. Tu\u0161il, \u017ee tam neuvid\u00ed nic.<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1pal, jak se sem mohl dostat. Celou cestu vlastn\u011b nevn\u00edmal, hlavu m\u011bl sklopenou, tak\u017ee pozoroval jen m\u00edjej\u00edc\u00ed ko\u0159eny, o kter\u00e9 neust\u00e1le zakop\u00e1val.<\/div>\n
Odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou, jako by z n\u00ed cht\u011bl vyhodit my\u0161lenky na to, co se d\u011blo p\u0159ed n\u011bkolika minutami – nebo hodinami. Absolutn\u011b netu\u0161il, jak dlouho tady bloudil. U\u017e necht\u011bl myslet na neodpustiteln\u00e1 slova, je\u017e \u0159ekl bratrovi. Za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si na malou chvilku vybavil jeho obli\u010dej. Trhav\u011b se nadechl, kdy\u017e spat\u0159il jeho \u00fasm\u011bv pat\u0159\u00edc\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny pouze jemu. Nedalo mu, aby se tak\u00e9 nepousm\u00e1l. Lehce zvednut\u00e9 koutky rt\u016f nemusel ani nutit. Ve chv\u00edli, kdy uc\u00edtil jemn\u00fd n\u00e1raz studen\u00e9ho v\u011btru, u\u017e jeho tv\u00e1\u0159 zdobil \u0161\u0165astn\u00fd chvilkov\u00fd odraz. I kdy\u017e ub\u011bhlo jen p\u00e1r sekund, pro n\u011bj to trvalo v\u011b\u010dnost, kdy se d\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Pod v\u0161\u00edm t\u00edm n\u00e1valem nere\u00e1ln\u00fdch my\u0161lenek a op\u011bt pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed fantazie, se c\u00edtil op\u011bt voln\u00fd. Z rukou mu opadly neviditeln\u00e1, ale siln\u00e1 pouta. Z tv\u00e1\u0159e sundal bezcitnou masku, na povrchu se op\u011bt objevilo jeho druh\u00e9 j\u00e1. Tentokr\u00e1t to prav\u00e9. Nepot\u0159eboval se schov\u00e1vat za vymy\u0161len\u00fdmi pocity. Nemusel s\u00e1m sob\u011b nalh\u00e1vat jak je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Zhluboka se nadechl toho posv\u00e1tn\u011b \u010dist\u00e9ho vzduchu. Von\u011bl svobodou, nena\u0161lo se v n\u011bm ani jedno pravidlo. Mohl p\u0159em\u00fd\u0161let, nad \u010d\u00edm zatou\u017eil. Nikdo nevid\u011bl jeho zak\u00e1zan\u00e9 p\u0159edstavy.<\/p>\n<\/div>\n
Nevr\u00e1til se zp\u011bt do reality, ani kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil otev\u0159\u00edt o\u010di. \u010cekal, \u017ee se bude zase c\u00edtit tak zni\u010den\u011b jako p\u0159edt\u00edm, ale v\u0161e bylo stejn\u00e9. Opatrn\u011b o dal\u0161\u00ed krok p\u0159istoupil k nicot\u011b rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se p\u0159ed n\u00edm. A pak pohl\u00e9dl dol\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e si nechal \u010dechrat vlasy svi\u0161t\u00edc\u00edm v\u011btrem. S om\u00e1men\u00fdm v\u00fdrazem z\u00edral na vysok\u00fd skalnat\u00fd \u00fates. Sj\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, od zem\u011b ho muselo d\u011blit n\u011bkolik des\u00edtek metr\u016f. Pohledem projel p\u00edse\u010dnou pl\u00e1\u017e, vyhnul se z vrchu men\u0161\u00edmu domku, zastavil se a\u017e u tmav\u00e9, v t\u00e9 tm\u011b skoro neviditeln\u00e9 postavy.  <\/div>\n
Sed\u011bl z\u00e1dy k \u00fatesu, jeho pohled sm\u011b\u0159oval kamsi do mo\u0159e. V jeho rukou spat\u0159il jakousi nerozeznatelnou v\u011bc, av\u0161ak pak zaslechl jemn\u00e9 t\u00f3ny kytary. Sly\u0161el pouze tich\u00e9 t\u00f3ny strun, jeliko\u017e byl od n\u011bj dost vzd\u00e1len\u00fd, ale i na tu d\u00e1lku poznal p\u00edse\u0148, kterou Tom hr\u00e1l.<\/div>\n
V\u00edtr se zd\u00e1l ka\u017edou chvilkou siln\u011bj\u0161\u00ed, ale to ho nemohlo odl\u00e1kat od toho n\u00e1dhern\u00e9ho m\u00edsta. Posadil se na jeden ploch\u00fd k\u00e1men, o\u010di st\u00e1le up\u0159en\u00e9 na osobu, od n\u00ed\u017e vych\u00e1zely ty z\u00e1vratn\u011b n\u00e1dhern\u00e9 t\u00f3ny. Nedovolovaly mu, aby jen tak ti\u0161e sed\u011bl a nic ned\u011blal. P\u00e1rkr\u00e1t na sucho polkl, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil vypustit z \u00fast prvn\u00ed slova. Ostr\u00fd v\u00edtr je bral p\u0159\u00edmo z jeho rt\u016f, un\u00e1\u0161el je kamsi do nezn\u00e1ma, a\u017e se rozplynuly a nahradily je nov\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Halt mich, sonst treib ich alleine in die Nacht<\/em><\/div>\n
Nimm mich mit und halt mich<\/em><\/div>\n
sonst treib ich allein in die Nacht …<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jeho zp\u011bv se n\u00e1hle zti\u0161il. Dolehla na n\u011bj prudk\u00e1 bolest, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak pravdiv\u00e1 ta slova jsou. Tuhle p\u00edse\u0148 slo\u017eil jen pro n\u011b dva. Nemohl ji zp\u00edvat, pokud nebyl s n\u00edm.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy utichl jeho zp\u011bv a on sklopil uslzenou tv\u00e1\u0159 k zemi, aby ji u\u017e nemohly \u0161lehat ostr\u00e9 p\u0159\u00edrazy v\u011btru, utichly i hojiv\u00e9 t\u00f3ny Tomovy kytary. Nejd\u0159\u00edv se zd\u00e1lo, \u017ee je jen pohltilo \u0161um\u00edc\u00ed mo\u0159e, av\u0161ak kdy\u017e Bill p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu zp\u011bt ke sv\u00e9mu v\u00fdhledu, spat\u0159il jen jeho odch\u00e1zej\u00edc\u00ed st\u00edn. Nezbylo za n\u00edm nic a\u017e na hlubok\u00e9 stopy v p\u00edsku.<\/p>\n<\/div>\n
auto: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Probudil se p\u0159ekvapiv\u011b \u010dasn\u011b r\u00e1no. Jeho hodinky, odlo\u017een\u00e9 na no\u010dn\u00edm stolku, ukazovaly n\u011bkolik m\u00e1lo minut po sedm\u00e9. V tuhle rann\u00ed hodinu vst\u00e1val, jen kdy\u017e to bylo opravdu nutn\u00e9, proto byl tak p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee si musel n\u011bkolikr\u00e1t promnout o\u010di, ne\u017e tomu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[369],"tags":[],"class_list":["post-10181","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pain-of-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10181","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10181"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10181\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10181"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10181"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10181"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}