{"id":10186,"date":"2010-11-14T16:00:00","date_gmt":"2010-11-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10161"},"modified":"2010-11-14T16:00:00","modified_gmt":"2010-11-14T15:00:00","slug":"riots-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/14\/riots-4\/","title":{"rendered":"Riots 4."},"content":{"rendered":"
autor: Vanity<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e autobus po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch minut\u00e1ch kodrc\u00e1n\u00ed zastavil na zast\u00e1vce vesni\u010dky Loitsche, vystoupila p\u011bti\u010dlenn\u00e1 skupinka v \u010dele s Tomem a chv\u00edli po nich vylezl i Bill. P\u00e1r minut post\u00e1val kousek od nich, \u010dekal, jestli p\u016fjde Tom dom\u016f. Ale kdy\u017e cel\u00e1 skupinka propukla v hlasit\u00fd sm\u00edch, proto\u010dil o\u010dima a se vzty\u010denou hlavou se oto\u010dil k odchodu. Zap\u0159\u00eds\u00e1hl se, \u017ee Tom jej na dn\u011b nikdy neuvid\u00ed, a i kdy\u017e se tak ob\u010das c\u00edtil, nikdy to p\u0159ed n\u00edm ned\u00e1val najevo.<\/div>\n
\n

„Hej, Bille, po\u010dkej!“ zavolal na n\u011bj Tom, kdy\u017e byl Bill na konci hlavn\u00ed ulice a zat\u00e1\u010del do noblesn\u011bj\u0161\u00ed \u010dtvrti. Na to, \u017ee byla tahle vesni\u010dka malink\u00e1, na\u0161lo se zde hned n\u011bkolik zbohatl\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed cht\u011bli m\u00edt sv\u016fj klid na vesnici, a proto vznikla tahle honosn\u00e1 \u010dtvr\u0165 o deseti vil\u00e1ch. \u010clov\u011bk se najednou c\u00edtil jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. 
Ani\u017e by se oto\u010dil, zastavil. Po\u010dkal, a\u017e jej Tom dojde, a pot\u00e9 znovu vyrazil.<\/div>\n

\n

„Tak se ti splnil sen, co?“<\/p><\/div>\n

\n

Bill se na Toma nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval, pro\u010d to \u0159\u00edkal s takovou z\u00e1\u0161t\u00ed v hlase?<\/p><\/div>\n

\n

„Tome, j\u00e1\u2026“<\/p><\/div>\n

\n
\n

„No co? Kone\u010dn\u011b se m\u011b zbav\u00ed\u0161, o to ti p\u0159ece \u0161lo, ne? Tak ti gratuluju. Bude\u0161 m\u00edt ode m\u011b klid,“ zasy\u010del Tom nen\u00e1vistn\u011b. Tolik mu z\u00e1vid\u011bl. I on se sna\u017eil vypadnout z tohohle zapad\u00e1kova. Cht\u011bl se zbavit t\u00e9 p\u0159etv\u00e1\u0159ky, kterou byl nucen nosit ka\u017ed\u00fd den. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee kdyby jen tak, z ni\u010deho\u017e nic opustil partu, kluci by si na n\u011bm smlsli. Ale kdyby musel opustit partu, proto\u017ee se st\u011bhuje, bylo by to n\u011bco jin\u00e9ho. Kone\u010dn\u011b by mohl b\u00fdt voln\u00fd a s\u00e1m sebou.<\/p><\/div>\n

\n

„Tome, to nen\u00ed pravda,“ za\u010dal Bill pomalu, ale \u010d\u00edm v\u00edc mluvil, t\u00edm v\u00edc nab\u00edrala jeho slova na hlasitosti. „S\u00e1m moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda. J\u00e1 se t\u011b nikdy necht\u011bl zbavit. Naopak. J\u00e1 se jako \u00faplnej idiot sna\u017e\u00edm zachr\u00e1nit to NIC, kter\u00fd z na\u0161eho vztahu zbylo, jen\u017ee tob\u011b je to jedno. Ty m\u00e1\u0161 svou partu a na m\u011b ka\u0161le\u0161. Kdy naposledy jsme spolu slavili narozeniny? Ve dvan\u00e1cti? A kdy sis naposledy vzpomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 tv\u016fj velmi nepodstatn\u00fd bratr sv\u00e1tek? Co jsi mi dal k posledn\u00edm V\u00e1noc\u016fm? Kdy naposledy jsme spolu vlastn\u011b mluvili? Jedin\u00fd, na co m\u00e1\u0161 \u010das, je ta tvoje zkurven\u00e1 parta. Na rodinu si \u010das neud\u011bl\u00e1\u0161 a kdy\u017e se n\u00e1hodou utrhne\u0161 z t\u011bch vyt\u011b\u017euj\u00edc\u00edch aktivit, jako je rozb\u00edjen\u00ed v\u00fdloh nebo rozkop\u00e1v\u00e1n\u00ed popelnic, tak se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 jako bychom t\u011b d\u011bsn\u011b obt\u011b\u017eovali. Je ti \u00fapln\u011b jedno, \u017ee se kv\u016fli tob\u011b mamka ut\u00e1p\u00ed v depres\u00edch proto, \u017ee t\u011b \u0161patn\u011b vychovala, je ti jedno, \u017ee cel\u00fd noci probre\u010d\u00ed. A je ti taky \u00fapln\u011b jedno, jak se c\u00edt\u00edm j\u00e1. Na nikom ti nez\u00e1le\u017e\u00ed, jenom na sob\u011b. Tak mi laskav\u011b nevy\u010d\u00edtej to, \u017ee J\u00c1 se chci zbavit TEBE!“ mluvil Bill velmi r\u00e1zn\u011b. Takhle jej Tom u\u017e dlouho nena\u0161tval. Jak si o n\u011bm m\u016f\u017ee myslet takov\u00e9 v\u011bci?<\/p><\/div>\n

\n

Bill se on n\u011bj odvr\u00e1til. V o\u010d\u00edch jej p\u00e1lily slzy a t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble. Tom ml\u010del. Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edkat. Nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee by mohlo jeho chov\u00e1n\u00ed Billovi vadit, nikdy nic ne\u0159ekl. Nijak nedal najevo, \u017ee by se mu to protivilo. D\u00edval se na Billova vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a poc\u00edtil siln\u00fd odpor. Ne k Billovi, ale k sob\u011b. Jako by se mu najednou rozsv\u00edtilo a on uvid\u011bl v\u0161echnu tu spou\u0161\u0165, kterou nap\u00e1chal.<\/p><\/div>\n

\n

\u00b0oO Flash Back Oo\u00b0<\/em><\/div>\n

\n

„Tome, kdes byl? V\u00ed\u0161, jak\u00fd jsem m\u011bla strach? V\u016fbec jsi nezvedal telefon, na co ho m\u00e1\u0161? Na par\u00e1du?“ spustila Simone hned, jakmile spat\u0159ila sv\u00e9ho star\u0161\u00edho syna ve dve\u0159\u00edch. U\u017e na prvn\u00ed pohled nevypadal st\u0159\u00edzliv\u011b. Zase.<\/em><\/div>\n

\n

„Dej mi pokoj,“ zahu\u010del hoper a zam\u00ed\u0159il ke schod\u016fm do patra.<\/em><\/div>\n

\n

„Jak to se mnou mluv\u00ed\u0161? Uv\u011bdom si laskav\u011b, \u017ee to jsem j\u00e1, kdo t\u011b \u017eiv\u00ed a vychov\u00e1v\u00e1.“<\/em><\/div>\n

\n

„\u017div\u00ed\u0161? To mo\u017en\u00e1, ale s v\u00fdchovou si to teda nep\u0159eh\u00e1n\u011bla,“ u\u0161kl\u00edbl se j\u00edzliv\u011b Tom.<\/em><\/div>\n

\n

„Co si to dovoluje\u0161? Jsme tvoje matka!“ vyk\u0159ikla Simone pohor\u0161en\u011b, \u00fapln\u011b zapomn\u011bla, \u017ee naho\u0159e sp\u00ed Bill.<\/em><\/div>\n

\n

„Ne, jsi jen osoba, kter\u00e1 m\u011b \u017eiv\u00ed a sna\u017e\u00ed se m\u011b p\u0159evychovat,“<\/em><\/div>\n

\n

\u00b0oO Konec Flash Backu Oo\u00b0<\/em><\/div>\n

\n

Ubl\u00ed\u017eil sv\u00e9 matce a teprve te\u010f si na to vzpomn\u011bl. Jen\u017ee jak se te\u010f m\u011bl vyvl\u00e9knout z party, ve kter\u00e9 str\u00e1vil \u010dty\u0159i roky sv\u00e9ho \u017eivota? V\u017edy\u0165 to je skoro nemysliteln\u00e9. Jak\u00fd  d\u016fvod by k tomu mohl m\u00edt? St\u011bhov\u00e1n\u00ed nebo… Co? Smrt? Jen\u017ee \u010demu by t\u00edm pomohl? Ne, musel z\u016fstat v part\u011b. Byla to p\u0159eci jeho druh\u00e1 rodina, ne v\u0161echno, co d\u011blali, mu vadilo. Byly i v\u011bci, kter\u00e9 d\u011blal r\u00e1d. Moc r\u00e1d. T\u0159eba balen\u00ed holek, perfektn\u00ed pa\u0159by a taky zastra\u0161ov\u00e1n\u00ed mlad\u0161\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f. P\u0159ipadalo mu to z\u00e1bavn\u00e9, d\u00edvat se na jejich vyd\u011b\u0161en\u00e9 obli\u010deje.<\/p><\/div>\n

\n

Bill se neohl\u00ed\u017eel. Rychl\u00fdm a r\u00e1zn\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il k p\u0159edposledn\u00edmu domu t\u00e9to honosn\u00e9 \u010dtvrti. Byl tak rozzloben\u00fd, \u017ee skoro nesly\u0161el urputn\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed sv\u00e9ho telefonu. Zastavil se v p\u016fli kroku a za\u010dal se p\u0159ehrabovat ve velk\u00e9 \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 kabele. Rukou nahmatal v\u0161e mo\u017en\u00e9, kl\u00ed\u010de, propisku, iPod, tu\u017eku na o\u010di, ale telefon ne a ne naj\u00edt. A to vyzv\u00e1n\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l hlasit\u011bji. 
Kdy\u017e jej kone\u010dn\u011b sev\u0159el mezi prsty, telefon p\u0159estal vyv\u00e1d\u011bt. 
Bill si povzdychl, to je jak naschv\u00e1l. Vyt\u00e1hl telefon a odklikl nep\u0159ijat\u00fd hovor. Nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. Stiskl zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko a \u010dekal, a\u017e jeho nezn\u00e1m\u00fd p\u0159ijme hovor.<\/div>\n

\n

„Bille?“ ozval se ve sluch\u00e1tku chlapeck\u00fd hlas.<\/p><\/div>\n

\n

„Ano?“ odpov\u011bd\u011bl nejist\u011b Bill.<\/p><\/div>\n

\n

„Tady Jonathan, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Dnes jsme se vid\u011bli p\u0159ed \u0161kolou,“ p\u0159ipomn\u011bl se.<\/p><\/div>\n

\n

„Jo,“ \u0159ekl Bill. nech\u00e1pal, pro\u010d mu vol\u00e1, a kde na n\u011bj vzal \u010d\u00edslo. Na nevysloven\u00e9 ot\u00e1zky ov\u0161em vz\u00e1p\u011bt\u00ed  dostal odpov\u011b\u010f.<\/p><\/div>\n

\n

„Abigeil mi dala \u010d\u00edslo. Snad ti to nevad\u00ed. Vlastn\u011b jsem se cht\u011bl zeptat, jestli t\u0159eba nem\u00e1\u0161 ve\u010der \u010das?“ zeptal se Jo.<\/p><\/div>\n

\n

Bill se zamyslel. Jak je to dlouho, co n\u011bkde byl? Bez Toma nikam nechodil a s Tomem posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky taky ne, tak\u017ee…<\/p><\/div>\n

\n

„M\u00e1m \u010das,“ \u0159ekl nakonec.<\/p><\/div>\n

\n

„To je skv\u011bl\u00fd,“ zaj\u00e1sal Jo. „Zastav\u00edm se pro tebe okolo dev\u00e1t\u00fd a sko\u010d\u00edme na pizzu, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

\n

„To zn\u00ed dob\u0159e. Budu se t\u011b\u0161it,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a zav\u011bsil.<\/p><\/div>\n

\n

Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u011bl pl\u00e1n na ve\u010der.<\/p><\/div>\n

\n

Ladn\u00fdm krokem vplul do zahrady, p\u0159iv\u00edtal se se sk\u00e1kaj\u00edc\u00edm Scottym a p\u0159es terasu vedouc\u00ed do kuchyn\u011b ve\u0161el do domu. 
Simone st\u00e1la u spor\u00e1ku a ti\u0161e nad\u00e1vala t\u011bstovin\u00e1m, \u017ee se va\u0159\u00ed pomalu.<\/div>\n

\n

„Ahoj, zlato\u2026“ \u0159ekla, kdy\u017e spat\u0159ila Billa.<\/p><\/div>\n

\n

Zasn\u011bn\u011b se na ni usm\u00e1l. Byl ve velmi sentiment\u00e1ln\u00edm rozpolo\u017een\u00ed. Co s n\u00edm dok\u00e1\u017ee ud\u011blat jeden jedin\u00fd telefon\u00e1t? Kdyby \u0161lo o kohokoliv jin\u00e9ho, ur\u010dit\u011b by takov\u00fd nebyl, ale tohle byl Jonathan. Nejhez\u010d\u00ed a nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed kluk na cel\u00e9 \u0161kole, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu v maturitn\u00edm ro\u010dn\u00edku.<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bje se n\u011bco?“ za\u010dala Simone vyzv\u00eddat.<\/p><\/div>\n

\n

Bill zak\u00fdval hlavou na znamen\u00ed souhlasu. D\u011blo se, a d\u011blo se mnoho. 
Simone se na syna zkoumav\u011b zad\u00edvala. p\u0159ipadal j\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a\u017e podivn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Takov\u00fd pohled na n\u011bm u\u017e dlouho nevid\u011bla. Od jist\u00e9 doby byla jeho tv\u00e1\u0159 smutn\u00e1 a zamy\u0161len\u00e1. V\u011bt\u0161inou se jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di d\u00edvaly na tkani\u010dky bot, ale nyn\u00ed tu byl n\u011bkdo s hlavou a\u017e v oblac\u00edch. \u017de by snad l\u00e1ska?<\/div>\n

\n

„Bille?“<\/p><\/div>\n

\n

„Promi\u0148, asi jsem se zad\u00edval do blba. Co jsi \u0159\u00edkala?“ Najednou, jako by se Bill probudil z transu.<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bje se n\u011bco?“ p\u0159em\u011b\u0159ila si jej matka pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

„Ne. Vlastn\u011b ano. Dneska jsem byl s Tomem v \u0159editeln\u011b  a\u2026“ za\u010dal Bill, ale hned na to by si nejrad\u011bji ukousl jazyk. Spat\u0159il Toma, vch\u00e1zej\u00edc\u00edho do kuchyn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

„Zase \u017ealuje\u0161?“ vyjel na n\u011bj, ani matku nepozdravil. Od doby, co se stal \u010dlenem t\u00e9 pochybn\u00e9 Maxovy party, byl v\u00fdbu\u0161n\u00fd  a jeho pocity stejn\u011b jako n\u00e1zory stoupaly a klesaly jako na horsk\u00e9 dr\u00e1ze.<\/p><\/div>\n

\n

„Ne, j\u00e1 jen\u2026“<\/p><\/div>\n

\n

„Neomlouvej se, Bille a ty si sedni! Co jste proboha d\u011blali v \u0159editeln\u011b?“<\/p><\/div>\n

\n

„Na\u0161e hv\u011bzda dostala nab\u00eddku na stipendium. N\u011bjak\u00e1 um\u011bleck\u00e1  \u0161kola, \u017ee jo, br\u00e1\u0161ko?“<\/p><\/div>\n

\n

„V\u00e1\u017en\u011b, zlato?“<\/p><\/div>\n

\n

„Jo, mami, je to tak, ale\u2026“<\/p><\/div>\n

\n

„To je \u00fa\u017easn\u00fd, splnil se ti sen, brou\u010dku, to je skv\u011bl\u00e1 zpr\u00e1va.“<\/p><\/div>\n

\n

„Mami, mami, udus\u00ed\u0161 m\u011b…“ sna\u017eil se dostat z mat\u010dina objet\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Tom tu grotesku pobaven\u011b sledoval. Jen\u017ee matka m\u011bla o\u010di v\u0161ude. Jakmile se do jej\u00edho zorn\u00e9ho pole dostal Tom, pustila Billa a jej\u00ed  l\u00e1skypln\u00fd pohled ztvrdl.<\/p><\/div>\n

\n

„Cos d\u011blal v \u0159editeln\u011b ty?“ k\u0159ikla po n\u011bm zlostn\u011b. Tom jej\u00ed pohled op\u011btoval, ale ne\u0159\u00edkal nic. Necht\u011bl se p\u0159iznat, bylo mu to trapn\u00e9.<\/p><\/div>\n

\n

„Najednou ti do\u0161la slova?“ zeptala se j\u00edzliv\u011b a on si pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli uv\u011bdomil, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil. Byla na n\u011bj zl\u00e1 a nep\u0159\u00edjemn\u00e1, ale mohl si za to s\u00e1m.<\/p><\/div>\n

\n

„Tom byl se mnou, \u0159editelka jej prosila, aby m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee se m\u00e1m opravdu moc sna\u017eit, je to velk\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost,“  vlo\u017eil se do \u0159e\u010di Bill. V\u017edy m\u011bl sklony Toma ochra\u0148ovat, alespo\u0148  p\u0159ed matkou.<\/p><\/div>\n

\n

„P\u0159esta\u0148 ho kr\u00fdt, Bille. Tyhle va\u0161e v\u00fdmluvy u\u017e m\u011b nebav\u00ed. \u0158ekni mi pravdu, Tome!“ vyk\u0159ikla Simone.<\/p><\/div>\n

\n

„Fajn. Propad\u00e1m. Sta\u010d\u00ed? Spokojen\u00e1?“ V\u017edy, kdy\u017e  cht\u011bl matku na\u0161tvat odpov\u00eddal jednoslovn\u011b. A tohle se mu tedy povedlo, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/p><\/div>\n

\n

Simone nakr\u010dila \u010delo a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutila hlavou. Tohle, \u017ee je jej\u00ed d\u00edt\u011b? Te\u010f p\u0159ekro\u010dil v\u0161echny hranice. Co si o sob\u011b ten spratek mysl\u00ed?<\/p><\/div>\n

\n

„Tak poslouchej, chlape\u010dku, tohle ve sv\u00e9m dom\u011b trp\u011bt nebudu. Nedok\u00e1\u017eu pochopit, kde se to v tob\u011b bere. Jsme snad tak \u0161patn\u00e1  matka? Jestli ano, pro\u010d je Bill norm\u00e1ln\u00ed a z tebe je jen pouh\u00e1 kreatura bez vlastn\u00edho mozku. Jsi jenom nevd\u011b\u010dnej malej spratek, tak se sbal, kdy\u017e ti j\u00e1 i Bill tak stra\u0161n\u011b bereme prostor. Sbal se a vypadni.“<\/p><\/div>\n

\n

„Co\u017ee?“ vyjekla dvoj\u010data sou\u010dasn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

„Mami, to bude v pohod\u011b v\u00e1\u017en\u011b. \u0158editelka na\u0161la Tomovi dou\u010dov\u00e1n\u00ed, a kdy\u017e se bude sna\u017eit, tak to zvl\u00e1dne,“ br\u00e1nil Bill Toma. Nemohl p\u0159eci dopustit, aby jej matka vyhodila.<\/p><\/div>\n

\n

„Dou\u010dov\u00e1n\u00ed?“<\/p><\/div>\n

\n

„Ano, Oliver je nejlep\u0161\u00ed,“ p\u0159itakal, a\u017e se mu zat\u0159\u00e1sly vl\u00e1sky.<\/p><\/div>\n

\n

„M\u00e1\u0161 posledn\u00ed \u0161anci, pak se sbal\u00ed\u0161 a vypadne\u0161,“  sykla Simone sm\u011brem k Tomovi a opustila kuchy\u0148.<\/p><\/div>\n

\n

Bill se zmaten\u011b d\u00edval na Toma a na pr\u00e1v\u011b zabouchnut\u00e9  dve\u0159e do ob\u00fdv\u00e1ku. Co se to proboha stalo? V\u017edy\u0165 skoro p\u0159i\u0161el o bratra.<\/p><\/div>\n

\n

Rozt\u0159esen\u011b do\u0161el k plotn\u011b a zam\u00edchal t\u011bstovinama. Ani si nev\u0161iml, \u017ee Tom stoj\u00ed t\u011bsn\u011b za n\u00edm.<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bkuju…“ za\u0161eptal a ud\u011blal n\u011bco, co d\u011bl\u00e1val jako mal\u00fd. Vtiskl mu lehkou pusinku do vl\u00e1sk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n

autor: Vanity<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Vanity Kdy\u017e autobus po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch minut\u00e1ch kodrc\u00e1n\u00ed zastavil na zast\u00e1vce vesni\u010dky Loitsche, vystoupila p\u011bti\u010dlenn\u00e1 skupinka v \u010dele s Tomem a chv\u00edli po nich vylezl i Bill. P\u00e1r minut post\u00e1val kousek od nich, \u010dekal, jestli p\u016fjde Tom dom\u016f. Ale kdy\u017e cel\u00e1 skupinka propukla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[376],"tags":[],"class_list":["post-10186","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-riots"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10186","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10186"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10186\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10186"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10186"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10186"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}