{"id":1019,"date":"2017-09-11T16:00:00","date_gmt":"2017-09-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1013"},"modified":"2017-09-11T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-11T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-11-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/11\/berlin-anonymous-11-1-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 11. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Mus\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt pomalu zrychlovat<\/strong><\/div>\n
\n

Sobota 18. prosince 2010<\/p><\/div>\n

22:58<\/div>\n
Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxe89@yahoo.de<\/div>\n
<\/p>\n

Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkdo nebo n\u011bco na m\u011b cosi u\u0161il.<\/em><\/div>\n

Mysl\u00edm, \u017ee exploduju, a mysl\u00edm, \u017ee mi vy\u0161um\u00ed mozek.<\/em><\/div>\n
Tohle bude zn\u00edt naprosto hrozn\u011b, ale jsem v rozpolcen\u00e9m stavu a nen\u00ed z toho \u017e\u00e1dn\u00e1 cesta ven. P\u0159iv\u00e1d\u00ed m\u011b to k \u0161\u00edlenstv\u00ed a nev\u00edm, s k\u00fdm si o tom promluvit, ani\u017e bych musel zve\u0159ejnit podrobnosti.<\/em><\/div>\n
Ani s tebou ne. Tak moc \u0161patn\u00e9 to je. M\u016fj mozek \u0159\u00edk\u00e1 jednu v\u011bc, moje srdce \u0159\u00edk\u00e1 jinou, a pokud to opravdu chce\u0161 v\u011bd\u011bt, moje t\u011blo se tla\u010d\u00ed kup\u0159edu takovou rychlost\u00ed, \u017ee ani nechci p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, kam by se dostalo, kdyby jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed nebyl i m\u016fj mozek.<\/em><\/div>\n
Tohle je velk\u00e1 v\u011bc, opravdu velk\u00fd probl\u00e9m. Jsem logick\u00e1 osoba; v\u00edm, co je \u0161patn\u00e9, a co je spr\u00e1vn\u00e9, co bych m\u011bl ud\u011blat, a co bych nem\u011bl.<\/em><\/div>\n
Tohle je poprv\u00e9, kdy jedna moje polovina \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to je spr\u00e1vn\u00e9, a druh\u00e1 polovina, \u017ee to je \u0161patn\u00e9.<\/em><\/div>\n
\u0160patn\u00e9. \u0160patn\u00e9. Co mi navrhuje\u0161, \u00f3 mocn\u00fd? Tvoje rady stoj\u00ed za prd, ale v tomto okam\u017eiku beru<\/em> jakoukoliv radu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e mluv\u00edme o tob\u011b, co\u017e, jak se zd\u00e1, d\u011bl\u00e1me po\u0159\u00e1d, \u00b4zaka\u0161l\u00e1n\u00ed\u00b4, hledal jsem t\u011b na tom festivalu. M\u011bl jsem o\u010di opravdu otev\u0159en\u00e9 a mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, jestli jsem t\u011b vid\u011bl. Ty jsi m\u011b vid\u011bl?<\/em><\/div>\n

V\u00ed\u0161\u2026 nevy\u0161iluj, kdy\u017e u\u017e tohle \u0159\u00edk\u00e1m a tak, ale\u2026 nebylo by to cool, kdybychom se na\u0161li? Z\u00e1m\u011brn\u011b? Jako \u017ee bychom vymysleli n\u011bjak\u00e9 tajn\u00e9 gesto, nebo bychom na sob\u011b m\u011bli n\u011bco specifick\u00e9ho, o \u010dem bychom v\u011bd\u011bli jen my dva, \u017ee to ten druh\u00fd bude m\u00edt na sob\u011b, a na\u0161li bychom se? Jen si mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1, v\u00ed\u0161\u2026 by setk\u00e1n\u00ed nebyla tak \u0161patn\u00e1 v\u011bc. Poznat t\u011b osobn\u011b? J\u00e1 t\u011b zn\u00e1m, chci si to myslet, a a\u010dkoliv kamar\u00e1d bez tv\u00e1\u0159e je obvykle \u00fa\u017easn\u00fd, ob\u010das je to docela osam\u011bl\u00fd pocit. J\u00e1 nev\u00edm. V\u011bd\u011bt, \u017ee tam n\u011bkde v davu je takov\u00fd dobr\u00fd kamar\u00e1d a j\u00e1 ho nem\u016f\u017eu vid\u011bt, je\u2026 divn\u00e9. V\u010dera ses mi zd\u00e1l b\u00fdt opravdu daleko, a\u010dkoliv s v\u011bdom\u00edm, \u017ees tam byl, jsem m\u011bl pocit, \u017ee jsi pr\u00e1v\u011b tak bl\u00edzko.<\/em><\/div>\n
H\u00e1d\u00e1m, \u017ee dneska jsem se v\u0161\u00edm v rozporu, p\u0159esn\u011b ve velkolep\u00e9m st\u0159edu.<\/em><\/div>\n
Jestli k tomu bude\u0161 m\u00edt n\u011bjak\u00e9 nestydat\u00e9 koment\u00e1\u0159e, tak s tebou zametu, ty babko.<\/em><\/div>\n
P\u016fjdu se ut\u00e1p\u011bt a truchlit a s\u00e1m sebe litovat, tak\u017ee pokud bude\u0161 m\u00edt \u0161anci, ozvi se.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

PS: Co se ti na tom festivalu l\u00edbilo nejv\u00edc, maskovan\u00fd mu\u017ei, pokud jsi tam \u0161el? J\u00e1 jsem si u\u017eil to roztomil\u00e9 vystoupen\u00ed z\u00e1kladn\u00ed hudebn\u00ed t\u0159\u00eddy k p\u00edsni \u00b4Lights on the Christmas Tree\u00b4. A\u0165 u\u017e je u\u010d\u00ed kdokoliv, mus\u00ed b\u00fdt skv\u011bl\u00fd.<\/em><\/div>\n

Ale moje obl\u00edben\u00e1 \u010d\u00e1st p\u0159i\u0161la a\u017e potom. Nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct pro\u010d, ale a\u0165 u\u017e jsem dneska v jakkoliv \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b, v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der byl opravdu\u2026 J\u00e1 nev\u00edm. \u00da\u017easn\u00fd. Ten festival byl skv\u011bl\u00fd. Douf\u00e1m, \u017ee sis ho taky u\u017eil.<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee ses usm\u00edval a dr\u017eel sis n\u011bkoho bl\u00edzko sebe, stejn\u011b jako jsem m\u011bl tu \u0161anci j\u00e1.<\/em><\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

Tom se chystal um\u0159\u00edt.<\/p><\/div>\n

Byly tam v\u0161echny p\u0159\u00edznaky: bled\u00e1 tv\u00e1\u0159, ledov\u00fd pot, nadm\u011brn\u011b bu\u0161\u00edc\u00ed srdce na pokraji \u00fapln\u00e9ho zastaven\u00ed – byl z n\u011bj jeden velk\u00fd chaos p\u0159ipraven\u00fd se zhroutit uprost\u0159ed davu fotbalov\u00fdch hr\u00e1\u010d\u016f a postar\u0161\u00edch lid\u00ed.<\/div>\n
Autobus byl p\u0159ecpan\u00fd a jednodu\u0161e se nepohyboval dostate\u010dn\u011b rychle.<\/div>\n
M\u011bl p\u0159esn\u011b osm minut na to, aby se dostavil do budovy soudu, a \u010das se s ka\u017edou autobusovou zast\u00e1vkou pohyboval rychleji a rychleji. Vnit\u0159n\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e do n\u011bj vrazil jeden z p\u00e1chnouc\u00edch fotbalist\u016f, a\u010dkoliv bylo docela z\u00e1bavn\u00e9, jak mlad\u00edk okam\u017eit\u011b couvnul, jakmile zvedl pohled k vynervovan\u00e9mu kytaristovi; Tom se musel usm\u00edvat tomu, jak z n\u011bj byli lid\u00e9 ob\u010das automaticky vystra\u0161en\u00ed.<\/div>\n
Upravil si \u0161\u00e1tek, jak se co nejv\u00edce sna\u017eil, aby neza\u010dal netrp\u011bliv\u011b podup\u00e1vat nohou, kdy\u017e autobus kone\u010dn\u011b odbo\u010dil a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k jeho zast\u00e1vce. Postar\u0161\u00ed d\u00e1ma jej \u0161vihla h\u016flkou do l\u00fdtka, jakmile se pohnul sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„D\u00e1vej pozor, gaunere!“ \u0158ekla posm\u011b\u0161n\u011b vysok\u00fdm hlasem a Tom zatou\u017eil se sehnout a r\u00e1nu si promnout, ale nem\u011bl k tomu absolutn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd prostor.<\/div>\n
„Sorry,“ omluvil se \u00fase\u010dn\u011b a vysko\u010dil ze dve\u0159\u00ed, jakmile autobus zastavil.<\/div>\n
\n

Jakmile z\u00e1plava automobil\u016f zpomalila, p\u0159eb\u011bhl p\u0159es ulici a nakr\u010dil nos, zat\u00edmco vyb\u011bhl po schodech do soudn\u00ed budovy. Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt m\u011bkk\u00fd. Omluvil jsem se, kdy\u017e ona m\u011b pra\u0161tila tou zatracenou h\u016flkou. N\u011bco je se mnou \u0161patn\u011b.<\/em><\/div>\n

Pobl\u00ed\u017e dve\u0159\u00ed st\u00e1l Anthony a p\u0159ilo\u017eil si \u00falevn\u011b ruku na srdce, kdy\u017e k n\u011bmu Tom dob\u011bhl. „Jste tady! P\u0159\u00ed\u0161ern\u011b se mi ulevilo,“ \u0159ekl ten mal\u00fd mu\u017e, upravil si sv\u00e9 br\u00fdle a popl\u00e1cal Toma po rameni. „Je \u010das na ve\u010d\u00edrek.“ Rozpa\u010dit\u011b se usm\u00e1l a Tom mohl \u0159\u00edct, \u017ee se sna\u017eil zn\u00edt m\u00e9n\u011b v\u00e1\u017en\u011b a povzbudiv\u011bji, ale p\u0159\u00edli\u0161 mu to ne\u0161lo.<\/div>\n
„To zn\u00ed dob\u0159e, \u010dlov\u011b\u010de,“ \u0159ekl Tom, a jakmile se trochu sebral, nab\u00eddl Anthonymu zvednutou p\u011bst. V duchu se dobrotiv\u011b rozesm\u00e1l nad t\u00edm, jak dlouho Anthonymu trvalo, ne\u017e zpracoval, jak m\u00e1 na to gesto zareagovat, a srde\u010dn\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e se mu\u017e oto\u010dil a \u0161el nap\u0159ed.<\/div>\n
Kapsa na bund\u011b mu zavibrovala a Tom telefon bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed vyt\u00e1hnul a otev\u0159el, jen aby v n\u011bm na\u0161el zpr\u00e1vu od sv\u00e9ho nov\u00e9ho kamar\u00e1da \u00b4rozvratitele jeho domova\u00b4.<\/div>\n
<\/p>\n

Kde jsi? Na\u0161e t\u0159\u00edda p\u0159ijde na \u0159adu v sedm, pros\u00edm, bu\u010f tady, abys to vid\u011bl \ud83d\ude42 Po\u0159\u00e1d jsi na tom \u00b4jakjenm\u00e1mtuv\u011bcnazvat\u00b4, \u017ee? Douf\u00e1m, \u017ee to brzo skon\u010d\u00ed. Tot\u00e1ln\u011b chci, abys tohle vid\u011bl. =0<\/em><\/div>\n

\n

Zastavil se uprost\u0159ed kroku a t\u011b\u017ece vydechl, zamra\u010dil se, ne\u017e se rozhodl okam\u017eit\u011b odpov\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Nebude to na dlouho. Jakmile to skon\u010d\u00ed, jsem tam.<\/em><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Slunce u\u017e se chystalo zapadnout a posledn\u00ed zbytky jeho paprsk\u016f prosv\u00edtaly mezi hol\u00fdmi v\u011btvemi strom\u016f Treptower Park, ale nezanech\u00e1valy ho ve tm\u011b. Pozemky osv\u011btlovaly v\u00e1no\u010dn\u00ed lucerny, lemovaly chodn\u00edky a visely z ji\u017e rozsv\u00edcen\u00fdch pouli\u010dn\u00edch lamp. Chladn\u00fd, brzk\u00fd zimn\u00ed v\u00edtr nar\u00e1\u017eel do davu lid\u00ed, propl\u00e9tal se mezi pouli\u010dn\u00edmi prodejci a povzbuzoval mal\u00e9 zvonky k tanci, a\u010dkoliv jejich melodie spl\u00fdvala s \u017eivou hudbou s prapodivnou brilanc\u00ed. P\u00e1ry se k sob\u011b tulily a rodiny se sm\u00e1ly, a mal\u00e9 d\u011bti sp\u011bchaly, aby se posadily Santovi na kolena, proto\u017ee nevyhnuteln\u00e9 vesel\u00ed napadlo syst\u00e9my v\u0161ech. \u017d\u00e1dn\u00fd sn\u00edh je\u0161t\u011b nepadal, ale ve vlhk\u00e9m vzduchu byla sladk\u00e1 p\u0159\u00edchu\u0165, kter\u00e1 provokovala, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der se park obl\u00e9kne do b\u00edl\u00e9.<\/p><\/div>\n

A z toho byl Bill vzru\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Pohl\u00e9dl dol\u016f na sv\u00e9ho neklidn\u00e9ho kamar\u00e1da a pomalu nadzvedl obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se Gustav zavrt\u011bl, pokr\u010dil rameny, ob\u010das zaka\u0161lal a zamlaskal jazykem.<\/div>\n
\n

„Zapomn\u011bl sis dnes r\u00e1no vz\u00edt sv\u00e9 l\u00e9ky proti \u0161\u00edlenosti?“<\/p><\/div>\n

„Ess-T\u00e9\u00e9-Eff-J\u00fa\u00fa,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav, jeho v\u00fdraz byl ne\u010diteln\u00fd. Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a chv\u00edli nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e9 znalosti angli\u010dtiny nejsou vynikaj\u00edc\u00ed, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ees mi \u0159ekl stfu.“<\/div>\n
„Jo, tak n\u011bjak to asi bude.“<\/div>\n
„Felicia?“<\/div>\n
„Dalo by se to tak \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Ach.“<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbl a vr\u00e1til sv\u016fj pohled k jevi\u0161ti p\u0159ed nimi. Pr\u00e1v\u011b tam vystupovala z\u00e1kladn\u00ed dramatick\u00e1 t\u0159\u00edda z jejich centra a on sledoval, jak se doprost\u0159ed p\u00f3dia do\u0161ourala mal\u00e1 postava a vyk\u0159ikovala \u00b4Kris Kringle p\u0159ich\u00e1z\u00ed, Kris Kringle* p\u0159ich\u00e1z\u00ed!\u00b4<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ Za\u0161eptal Gustav a \u0161\u0165ouchl loktem do Billa, ani\u017e by spustil pohled z jevi\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Ona p\u0159ijde, Romeo.“<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z nich zatnul zuby a vycedil: „Myslel jsem kv\u016fli na\u0161im d\u011btem. Jdeme na \u0159adu v sedm, \u017ee?“<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b, a\u2026“ prot\u00e1hl Bill, vyt\u00e1hl sv\u016fj mobil a zam\u017eoural, aby vid\u011bl na \u010das v temnot\u011b shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9ho publika. „Je 18:20, m\u00e1me \u010das na oddech.“<\/div>\n
„J\u00e1 pot\u0159ebuju d\u00fdchat,“ zabru\u010del Gustav a vypadal, jako by byl p\u0159ipraven\u00fd sejmout tat\u00ednka ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku, kter\u00fd zabral m\u00edsto vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se uklidnit,“ zazubil se Bill hrav\u011b. Kdy\u017e se pohnul, aby sv\u016fj mobil zase uklidil, zavibroval mu v ruce. Zv\u011bdav\u011b otev\u0159el nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu a s \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima si ji p\u0159e\u010detl. Okam\u017eit\u011b se oto\u010dil a zvedl hlavu, vyu\u017eil sv\u00e9 v\u00fd\u0161ky a postavil se na \u0161pi\u010dky, aby pohl\u00e9dl p\u0159es dav lid\u00ed.<\/div>\n
\n

„\u017d\u00e1dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed?“ Ozvalo se tich\u00fdm hlasem a Bill se oto\u010dil doleva, aby tam na\u0161el Felicii, jak se na n\u011bj zlomysln\u011b \u0161kleb\u00ed, na prsty si nat\u00e1\u010dela voln\u011b vis\u00edc\u00ed purpurov\u00e9 trsy chm\u00fd\u0159\u00ed ze sv\u00fdch velk\u00fdch klapek na u\u0161i. „Koho hled\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Santa Clause,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a proto\u010dil o\u010di. „Jsem trochu zklaman\u00fd.“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee se mi vejde\u0161 na kolena, ale mohla bych to zkusit, pokud se pak bude\u0161 c\u00edtit l\u00edp,“ \u0159ekla sugestivn\u011b Felicia a star\u0161\u00ed d\u00e1ma, kter\u00e1 st\u00e1la p\u0159ed nimi, na n\u011b hlasit\u011b sykla.<\/div>\n
Gustav vykoukl zpoza Billa a kr\u00e1tce Felicii zam\u00e1val a ona se usm\u00e1la a sladce to gesto oplatila.<\/div>\n
„Tak poj\u010fme, p\u0159esuneme se, ne\u017e n\u00e1s zml\u00e1t\u00ed dav vztekl\u00fdch rodi\u010d\u016f,“ pokynul Bill a v\u0161ichni vyklouzli z m\u00edst pro st\u00e1n\u00ed p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed \u017eiv\u00e9ho vystoupen\u00ed. Bill se lehce zasm\u00e1l, kdy\u017e zahl\u00e9dl vesele vypadaj\u00edc\u00edho Santu nedaleko od nich, ale Gustav okam\u017eit\u011b zavrt\u011bl hlavou, ne\u017e by jej mohlo napadnout se na n\u011bj j\u00edt pod\u00edvat. Spodn\u00ed ret se mu zachv\u011bl, kdy\u017e na\u0161li cestu, my\u0161lenka na to, jak p\u0159iv\u00e1d\u00ed Gustava k Santovi a po\u0159izuje fotografie, to by bylo vrcholem jeho dne.<\/div>\n
\n

„Kde je Al?“ Zeptala se Felicia, jakmile bezpe\u010dn\u011b proch\u00e1zeli po m\u00edrn\u011b p\u0159epln\u011bn\u00e9m chodn\u00edku a jen se vyhnula d\u00edt\u011bti ozbrojen\u00e9mu dortem, kter\u00e9 prob\u011bhlo kolem n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Je ve sv\u00e9m st\u00e1nku a prod\u00e1v\u00e1 masu sv\u00fdch \u00b4V\u00e1no\u010dn\u00edch mistrovsk\u00fdch d\u011bl\u00b4.“ Bill vydechl do chladn\u00e9ho vzduchu a jeho dech zakrou\u017eil ve viditeln\u00e9m b\u00edl\u00e9m proudu kolem jeho rt\u016f. Felicia mu v\u011bnovala pohled pln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, ale Gustav ji to osv\u011btlil m\u00edsto n\u011bj.<\/div>\n
„S Richem.“<\/div>\n
Felicia se up\u0159\u00edmn\u011b pokou\u0161ela v\u011bnovat mu soucitn\u00fd pohled, ale jen tak tak se j\u00ed poda\u0159ilo zadr\u017eet zahih\u0148\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se j\u00ed tla\u010dilo p\u0159es rty. „Ch\u00e1pu. U\u017e jsi m\u011bl k\u00e1vu?“<\/div>\n
„Ne. Chci, ale mus\u00edme po\u010dkat. G a j\u00e1 se mus\u00edme za p\u011bt minut sej\u00edt s d\u011btmi a p\u0159ipravit je,“ \u0159ekl Bill, ne\u017e se zastavil p\u0159ed st\u00e1nkem s tretkami. Do\u0161el ke stolu a \u0161\u0165ouchl do ru\u010dn\u011b vycpan\u00e9ho sn\u011bhul\u00e1ka, ne\u017e zvedl sn\u011bhovou kouli a pobaven\u011b ji oto\u010dil.<\/div>\n
„Jako d\u00edt\u011b,“ okomentoval to Gustav a pod\u00edval se na Felicii. Ta se zachichotala a pevn\u011bji si kolem sebe ut\u00e1hla kab\u00e1t.<\/div>\n
\n

Bill jeho koment\u00e1\u0159 zachytil a zaz\u00edral na Gustava zpod sv\u00fdch \u0159as, ani\u017e by zvedl hlavu, ne\u017e se vr\u00e1til ke h\u0159e se sn\u011bhovou koul\u00ed. Zat\u0159\u00e1sl s n\u00ed a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l, ne\u017e zvedl ze stolu dal\u0161\u00ed a tak\u00e9 s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl. „Lisho, co znamen\u00e1 stfu?“<\/p><\/div>\n

Felicia povystr\u010dila spodn\u00ed ret. „Stfu?“<\/div>\n
„Jo, vyhl\u00e1skovan\u011b \u00b4Ess-T\u00e9\u00e9-Eff-J\u016f\u016f\u00b4.“ Bill uvolnil n\u011bkolik prst\u016f, aby oto\u010dil hudebn\u00edm knofl\u00edkem pod jednou z koul\u00ed a spokojen\u011b sev\u0159el rty, kdy\u017e se ozvala v\u00e1no\u010dn\u00ed melodie.<\/div>\n
„Ess, T\u00e9\u00e9\u2026 ach. \u00b4STFU**\u00b4, uva\u017eovala, povystr\u010dila jazyk a rozesm\u00e1la se. Gustav se na n\u011b oba zazubil, ale z\u016fstal zticha, zat\u00edmco Felicia dlouze dumala. „Kdo ti n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekl?“<\/div>\n
„Mmm, Gustav,“ \u0159ekl j\u00ed Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00fdm hlasem, st\u00e1le velmi zaujat\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00edmi hra\u010dkami.<\/div>\n
„Oh, v\u00e1\u017en\u011b.“ Felicia koutkem oka pohl\u00e9dla na men\u0161\u00edho mu\u017ee a \u010dile na n\u011bj mrkla. „Je to jen dal\u0161\u00ed hloup\u00fd hovorov\u00fd v\u00fdraz. Znamen\u00e1 to \u00b4D\u011bkuju, j\u00e1 v\u00edm\u00b4.“<\/div>\n
„J\u00e1 bych ti nikdy ne\u0159ekl nic ani vzd\u00e1len\u011b krut\u00e9ho, Bille,“ dodal Gustav a povystr\u010dil spodn\u00ed ret v p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m pokusu o nevinnost.<\/div>\n
\n

„\u00b4STFU\u00b4, Gustave,“ \u0159ekl zam\u00edtav\u011b Bill, pokr\u010dil rameny a polo\u017eil sn\u011bhov\u00e9 koule. P\u0159ik\u00fdvl na prodejkyni a poslal posledn\u00ed pohled natahovac\u00edmu pern\u00edkov\u00e9mu pan\u00e1\u010dkovi, ne\u017e se od st\u00e1nku odtrhl. Gustav si odfrkl a Felicia se zazubila a Bill na okam\u017eik pohl\u00e9dl na oblohu.<\/p><\/div>\n

„V\u00edte, mysl\u00edm, \u017ee ty d\u011bti zvl\u00e1dnu s\u00e1m,“ zauva\u017eoval nahlas. Zabo\u0159il si ruce v rukavic\u00edch do kapes a zamy\u0161len\u011b naklonil hlavu na stranu, kdy\u017e znovu vykro\u010dil, jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 n\u00e1sledovali t\u011bsn\u011b za n\u00edm. Gustav zvedl obo\u010d\u00ed, ale Bill pokra\u010doval ve sv\u00e9 my\u0161lence. „Felicia by si ur\u010dit\u011b dala n\u011bjak\u00fd vaje\u010dn\u00fd lik\u00e9r. Gustave, pro\u010d ji nevezme\u0161 k n\u00e1poj\u016fm, a j\u00e1 se zat\u00edm setk\u00e1m s d\u011btmi? Prost\u011b ji nechci nechat samotnou. Nev\u011b\u0159\u00edm Richovi.“ Zvedl ruce k obli\u010deji a zabo\u0159il klouby do sv\u00fdch v\u011btrem o\u0161lehan\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bille…“ Felicia m\u011bla v \u00famyslu jej p\u0159eru\u0161it, ale Gustav odpov\u011bd\u011bl vzd\u00e1len\u011b nad\u0161en\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Jo, to zn\u00ed dob\u0159e. Pokud jsi s t\u00edm v pohod\u011b, prohl\u00e1sil blon\u010f\u00e1k rozv\u00e1\u017en\u011b a sna\u017eil se p\u0159\u00edli\u0161 neh\u00fdbat, proto\u017ee se ob\u00e1val, \u017ee to bude zn\u00edt v\u00e1gn\u011b.<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b, ale – Bille, pot\u0159ebuju s tebou mluvit o n\u011b\u010dem docela d\u016fle\u017eit\u00e9m, a-“ Felicia zabru\u010dela, kdy\u017e ji Bill znovu p\u0159eru\u0161il a spokojen\u011b zatleskal.<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti, \u0159ekne\u0161 mi to po vystoupen\u00ed, okay? Perfektn\u00ed, uvid\u00edme se za chvilku. Gustave, ne \u017ee ten vaje\u010d\u0148\u00e1k n\u011b\u010d\u00edm \u0159\u00edzne\u0161.“ V\u011bnoval sv\u00e9mu kolegovi fale\u0161n\u011b v\u00e1\u017en\u00fd pohled, ne\u017e se pozadu roze\u0161el a pos\u00edlal jim dlan\u00ed vesel\u00e9 polibky. „Nezapome\u0148te je extra hlasit\u011b povzbuzovat!“ S t\u011bmito slovy zmizel do oce\u00e1nu lid\u00ed a zanechal tak Gustava s Felici\u00ed, a Felicii s jej\u00edm nepohodl\u00edm.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Gratuluji!“ Anthony se na Toma usm\u00e1l a vesele nap\u0159\u00e1hl ruku.<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, ruku p\u0159ijal a energicky s n\u00ed pot\u0159\u00e1sl. „D\u00edky. I kdy\u017e to v\u0161echno byla vlastn\u011b va\u0161e pr\u00e1ce; pln\u011b si toho v\u00e1\u017e\u00edm.“<\/div>\n
Do\u0161li na konec chodby a otev\u0159eli velk\u00e9 dve\u0159e, ov\u00e1l je chladn\u00fd venkovn\u00ed vzduch. Tom si ol\u00edzl such\u00e9 rty a sna\u017eil se ignorovat n\u00e1siln\u00e9 vibrov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho telefonu, zat\u00edmco se zdvo\u0159ile soust\u0159edil na Anthonyho.<\/div>\n
Kdy\u017e vy\u0161li ven, kolem Toma pro\u0161la vysok\u00e1 blond\u00fdna a zaz\u00edrala na n\u011bj nevelk\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima. Tom se k n\u00ed oto\u010dil a p\u0159imhou\u0159il sv\u00e9 vlastn\u00ed, nejist\u00fd, jestli m\u00e1m m\u00edt pocit, \u017ee si od samotn\u00e9 Jeleny tento pohled zaslou\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Musela jsem dnes svou dceru poslat ke sv\u00e9 sest\u0159e. Prop\u00e1snu jej\u00ed dne\u0161n\u00ed zp\u011bv kv\u016fli t\u00e9hle bohem zapomenut\u00e9 chyb\u011b – douf\u00e1m, \u017ee jsi \u0161\u0165astn\u00fd. Ten n\u00e1dhern\u00fd domov pro takov\u00e9ho gr\u00e1zla,“ prohl\u00e1sila, ani\u017e by zbyte\u010dn\u011b ztr\u00e1cela \u010das t\u00edm, \u017ee by to, v co o\u010dividn\u011b skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159ila, zamumlala.<\/div>\n
Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou, ta \u017eena mu ani nedala \u010das na odpov\u011b\u010f, ne\u017e se roze\u0161la ze schod\u016f. Naprosto jej nen\u00e1vid\u011bla a Tom musel uva\u017eovat nad t\u00edm, pro\u010d jej v\u0161ichni nen\u00e1vid\u011bli, ani\u017e by ho poznali; m\u011bl to napsan\u00e9 na \u010dele? Velk\u00fd n\u00e1pis, kter\u00fd \u0159\u00edkal: \u00b4chovej se ke mn\u011b jako k blbci\u00b4?<\/div>\n
C\u00edtil se provinile a nem\u011bl tu\u0161en\u00ed pro\u010d; nemyslel si, \u017ee by m\u011bl kv\u016fli n\u00ed cokoliv c\u00edtit.<\/div>\n
\n

Zapnul si bundu a podruh\u00e9 inicioval pot\u0159esen\u00ed rukou, zat\u00edmco Anthony drkotal zuby a sm\u00e1l se.<\/p><\/div>\n

„Lid\u00e9 maj\u00ed tendenci b\u00fdt zaho\u0159kl\u00ed,“ \u0159ekl omluvn\u011b a pevn\u011b Tomovi pot\u0159\u00e1sl rukou.<\/div>\n
„To nic,“ \u0159ekl Tom a pokr\u010dil rameny. Poslouchejte, je\u0161t\u011b jednou v\u00e1m d\u011bkuju. V\u00e1\u017en\u011b jste to pro m\u011b zvl\u00e1dl. A, v\u00edte, pro m\u00e9ho t\u00e1tu taky.“ Tom jeho ruku pustil a okam\u017eit\u011b si nasadil sv\u00e9 nov\u00e9 rukavice, ne\u017e pr\u00e1vn\u00edka popl\u00e1cal po rameni.<\/div>\n
„Kdybyste n\u011bkdy pot\u0159eboval cokoliv jin\u00e9ho, pak v\u00edte, komu zavolat,“ usm\u00e1l se Anthony a Tom otev\u0159el \u00fasta, ale jeho mobil za\u010dal op\u011bt vibrovat a lechtal jej na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
Omluvil se a telefon vyt\u00e1hl, ne\u017e vs\u00e1l mezi zuby sv\u016fj ret, zat\u00edmco \u010detl nov\u00e9 zpr\u00e1vy.<\/div>\n
<\/p>\n

Douf\u00e1m, \u017ee to jde dob\u0159e. Po\u0159\u00e1d tam vis\u00ed\u0161?<\/em><\/div>\n

–<\/em><\/div>\n
Jsme na \u0159ad\u011b za 10 minut\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee to stihne\u0161. J\u00e1 v\u00edm, jsem sobeck\u00fd, u\u017e p\u0159estanu \u00fato\u010dit na tv\u016fj mobil.<\/em><\/div>\n
–<\/em><\/div>\n
\u2026 ):<\/em><\/div>\n
\n

Tom c\u00edtil, jak se mu sev\u0159elo srdce, a hluboce se zamra\u010dil, zav\u0159el telefon a zastr\u010dil ho do kapsy. „Omlouv\u00e1m se, pane Bergmanne, mus\u00edm b\u011b\u017eet. N\u011bco jsem sl\u00edbil a n\u011bkdo na m\u011b \u010dek\u00e1 a\u2026“<\/p><\/div>\n

„U\u017e ani slovo; sliby pro tyto speci\u00e1ln\u00ed osoby by nikdy nem\u011bly b\u00fdt poru\u0161ov\u00e1ny.“<\/div>\n
„Oh?“ \u0158ekl Tom a ud\u011blal krok vzad, cht\u011bl u\u017e j\u00edt, ale byl velmi zv\u011bdav\u00fd na Anthonyho pozorov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Nejlep\u0161\u00ed je svou p\u0159\u00edtelkyni nena\u0161tvat, l\u00edb\u00ed se jim, kdy\u017e je poslouch\u00e1te. Uk\u00e1zat se v\u010das, b\u00fdt na m\u00edst\u011b, kdy\u017e o to po\u017e\u00e1daj\u00ed; je to z\u00e1hada, nebo ne?“ S\u00e1m pro sebe se rozesm\u00e1l a uk\u00e1zal Tomovi palec nahoru. Tom naklonil hlavu na stranu a v\u011bnoval Anthonymu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled, druh\u00fd mu\u017e lehce pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Jen \u0161\u0165astn\u00fd odhad; va\u0161e o\u010di v\u00e1s prozradily. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, promluv\u00edme si pozd\u011bji a v\u0161echno dokon\u010d\u00edme. Te\u010f u\u017e b\u011b\u017ete a dejte na sebe pozor!“<\/div>\n
„Vy taky!“ Tom zam\u00e1val a oto\u010dil se, vyrazil ulic\u00ed, aby chytil autobus na kraj m\u011bsta. Op\u011bt se nach\u00e1zel na okraji toho, \u017ee p\u0159ijde o n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, a s pouh\u00fdmi dev\u00edti minutami a p\u00e1rem obno\u0161en\u00fdch tenisek musel doufat, \u017ee tentokr\u00e1t bude \u0161t\u011bst\u00ed na jeho stran\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
Bill si povzdechl, kdy\u017e zatahal za l\u00edme\u010dek Henryho neposlu\u0161n\u00e9 ko\u0161ile, aby ho upravil, zat\u00edmco jeden\u00e1ctilet\u00fd chlapec zak\u0148u\u010del. Henry zast\u00e9nal a zavrt\u011bl se a Bill byl t\u00e9m\u011b\u0159 v poku\u0161en\u00ed naslinit si palec a ot\u0159\u00edt chlapcovu tv\u00e1\u0159, jen aby mu dal n\u011bco, na co si mohl opravdu st\u011b\u017eovat.<\/div>\n
„Dob\u0159e, jdi do \u0159ady,“ Bill vstal a zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e chlapec utekl, aby se p\u0159ipojil k ostatn\u00edm, z nich\u017e se n\u011bkte\u0159\u00ed skr\u00fdvali za n\u011bjak\u00fdm nadbyte\u010dn\u00fdm z\u00e1v\u011bsem ve h\u0159e, nam\u00edsto toho, aby st\u00e1li v\u0161em na o\u010d\u00edch, jak m\u011bli.<\/div>\n
Popl\u00e1cal se po tv\u00e1\u0159\u00edch, zat\u00edmco pohl\u00ed\u017eel do z\u00e1kulis\u00ed. C\u00edtil mal\u00fd n\u00e1val hrdosti, jak tady st\u00e1l se svou hudebn\u00ed t\u0159\u00eddou. Jen v\u011bdom\u00ed toho, \u017ee za p\u00e1r minut p\u0159edvedou v\u00fdkon, do kter\u00e9ho vlo\u017e\u00ed cel\u00e1 sv\u00e1 srdce, budou zp\u00edvat a hr\u00e1t s dovednostmi, kter\u00e9 v nich on a Gustav pom\u00e1hali objevit, bylo prost\u011b \u00fa\u017easn\u00e9. Nebylo to nic pr\u016fkopnick\u00e9ho, ale c\u00edtil se ohledn\u011b toho o hodn\u011b l\u00e9pe ne\u017e za hodn\u011b dlouhou dobu, a byl opravdu py\u0161n\u00fd na ty d\u011bti, se kter\u00fdmi pracoval po cel\u00fd podzim.<\/div>\n
Postoupil k velk\u00e9 tmav\u00e9 opon\u011b, vklouzl prsty okolo okraje a nakoukl kolem n\u011bj do davu. Publikum bylo obrovsk\u00e9 a Bill byl p\u0159ekvapen, \u017ee vid\u00ed tolik lid\u00ed \u010dekaj\u00edc\u00edch na dal\u0161\u00ed p\u0159edstaven\u00ed. Bezd\u011b\u010dn\u011b zkoumal velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed a do jeho zaml\u017een\u00e9 mysli vklouzla my\u0161lenka.<\/div>\n
<\/p>\n

Uvid\u00edme se tam, cizin\u010de.<\/em><\/div>\n

\n

Smutn\u011b se pousm\u00e1l. \u00b4TD\u00b4 mohl b\u00fdt kdokoliv z t\u011bchto lid\u00ed; mohl to b\u00fdt ten mlad\u00fd mu\u017e sed\u00edc\u00ed v prvn\u00ed \u0159ad\u011b se svou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed, kter\u00e1 byla l\u00e1skypln\u011b omot\u00e1na kolem jeho pasu, mohl to b\u00fdt ten vzd\u00e1len\u00fd mlad\u00edk s bl\u00e1zniv\u00fdm mohawkem. Mohl to b\u00fdt dokonce i ten ob\u00e9zn\u00ed mu\u017e ve st\u0159edn\u00edch letech stoj\u00edc\u00ed vzadu, proto\u017ee, celkem vzato, na komplikovan\u00e9 a anonymn\u00ed s\u00edti, jakou byl internet, jste nikdy nem\u011bli jistotu.<\/p><\/div>\n

Bill m\u011bl v\u00edru v to, \u017ee dnes ve\u010der se sv\u00fdm bezejmenn\u00fdm kamar\u00e1dem zk\u0159\u00ed\u017e\u00ed cestu. V\u011b\u0159il TD – jeho skute\u010dn\u00fd kamar\u00e1d byl up\u0159\u00edmn\u00fd \u010dlov\u011bk, jak si r\u00e1d myslel, a byl si trochu jist\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee se jeho sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
\u2026 Sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e?<\/div>\n
Sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e je n\u011bkdo, kdo v\u00e1m rozum\u00ed zp\u016fsobem, jak\u00fdm nikdo jin\u00fd ne. Je to n\u011bkdo, komu m\u016f\u017eete d\u016fv\u011b\u0159ovat, v koho m\u016f\u017eete v\u011b\u0159it a kdo bude bezpodm\u00edne\u010dn\u011b v\u011b\u0159it ve v\u00e1s. Sd\u00edl\u00edte spolu ty nejhlub\u0161\u00ed my\u0161lenky a nejtemn\u011bj\u0161\u00ed \u00favahy, a oni s v\u00e1mi, proto\u017ee jste s nimi du\u0161evn\u011b na stejn\u00e9 \u00farovni. Tyto vlastnosti se jist\u011b vztahovaly i na jeho tajupln\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
\n

Bill se zamra\u010dil, ob\u00e1val se toho, \u017ee mu ozna\u010den\u00ed ‚sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e‘ p\u0159i\u0161lo na mysl ve spojitosti s TD. Byla pravda, \u017ee si cenil t\u00e9 jedin\u00e9 osoby v Berl\u00edn\u011b, pro kterou nechal padnout sv\u00e9 ochrann\u00e9 zdi, ale m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk opravdu zaj\u00edt tak daleko, aby ozna\u010dil n\u011bkoho, koho ve skute\u010dnosti neznal, za svou chyb\u011bj\u00edc\u00ed polovinu?<\/p><\/div>\n

Srdce mu posko\u010dilo se sm\u011bsic\u00ed zmatku a uv\u011bdom\u011bn\u00ed, n\u00e1hle se c\u00edtil ohromen svou nadm\u011brn\u011b aktivn\u00ed p\u0159edstavivost\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to byl p\u0159\u00edznak toho, \u017ee mu nikdo v cel\u00e9m jeho dosavadn\u00edm \u017eivot\u011b nikdy pln\u011b nerozum\u011bl.<\/div>\n
Pohr\u00e1val si se sv\u00fdm piercingem v jazyku, najednou byl p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd. Dal\u0161\u00ed jeho kamar\u00e1d sl\u00edbil, \u017ee tady tak\u00e9 bude.<\/div>\n
\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee je to zcela sobeck\u00e9, kdy\u017e cht\u011bl, aby tam Tom byl pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy\u017e m\u011bl druh\u00fd mu\u017e na sv\u00fdch ramenech hromadu dal\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f, ale jedna jeho \u010d\u00e1st skl\u00ed\u010den\u011b splaskla p\u0159i p\u0159edstav\u011b Tomovy nep\u0159\u00edtomnosti na festivalu. Za tu kr\u00e1tkou dobu si ten obhroubl\u00fd kytarista na\u0161el cestu do Billova \u017eivota a stal se prominentn\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho ka\u017edodenn\u00ed rutiny. Zd\u00e1lo se, \u017ee je v\u0161ude, kde se nach\u00e1zel i Bill, v\u017edycky v\u011bd\u011bl, co si Bill mysl\u00ed, a nevypadalo to, \u017ee by m\u011bl n\u011bkdy zmizet, bez ohledu na to, jak moc se Bill sna\u017eil zbavit jeho obrazu ve sv\u00e9 mysli.<\/p><\/div>\n

P\u0159ed m\u011bs\u00edcem byl Bill\u016fv \u017eivot praktick\u00fd; oby\u010dejn\u011b jednoduch\u00fd, ale nic mu nechyb\u011blo, a\u017e na v\u011bt\u0161\u00ed plat. Nyn\u00ed, kdy\u017e Tom nebyl pobl\u00ed\u017e, nebyl tady, ned\u011blal si legraci z Billova vzhledu nebo neh\u00fd\u0159il nesmysln\u00fdmi pozn\u00e1mkami o jejich smutn\u00e9m pokusu o provizorn\u00ed pozad\u00ed, Bill se c\u00edtil o mnoho osam\u011blej\u0161\u00ed. \u017divot byl mnohem ti\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n
Vydechl a dal se dohromady s kon\u010d\u00edc\u00edm zvukem sou\u010dasn\u00e9ho vystoupen\u00ed, n\u00e1sledn\u00fd potlesk pohltil v\u011bt\u0161inu jeho dal\u0161\u00edch my\u0161lenek. Oto\u010dil se \u010delem ke sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, se\u0159azen\u00e1 a z\u00edraj\u00edc\u00ed zp\u00e1tky na n\u011bj, jako by je snad Bill pos\u00edlal na smrt.<\/div>\n
Povzbudiv\u011b se na n\u011b usm\u00e1l a sna\u017eil se na n\u011b p\u0159en\u00e9st svou klidnou energii. Jakou klidnou energii?<\/em><\/div>\n
\n

Elsa postoupila kup\u0159edu a zatahala za konec jeho kab\u00e1tu, p\u0159itom k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eela. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 smysl \u010dekat, ne\u017e n\u011bco \u0159ekne, a tak si pod\u0159epl a v\u011bnoval j\u00ed \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p><\/div>\n

„Bude\u0161 skv\u011bl\u00e1. Nebu\u010f nerv\u00f3zn\u00ed. Jsi \u00fa\u017easn\u00e1.“ Sklonila hlavu a nerv\u00f3zn\u011b si pohr\u00e1vala s prsty, ne\u017e se naklonil dop\u0159edu a za\u0161eptala.<\/div>\n
„Maminka tu nen\u00ed.“<\/div>\n
Bill si nemohl pomoct a nechal sv\u016fj \u00fasm\u011bv sklouznout ze sv\u00e9ho obli\u010deje rovnou na podlahu, jak s n\u00ed souc\u00edtil.<\/div>\n
„Ach, zlat\u00ed\u010dko,“ zabroukal a upravil j\u00ed kr\u00e1sn\u011b zvln\u011bn\u00fd pramen vlas\u016f, kter\u00fd j\u00ed padal do obli\u010deje. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee tady nen\u00ed z velmi dobr\u00e9ho d\u016fvodu. Vsad\u00edm se, \u017ee si p\u0159eje, aby tady mohla b\u00fdt. Prost\u011b p\u0159edve\u010f to nejlep\u0161\u00ed a uka\u017e ka\u017ed\u00e9mu, jak jsi b\u00e1je\u010dn\u00e1. Bude na tebe py\u0161n\u00e1 bez ohledu na cokoliv.“<\/div>\n
Elsa se zavrt\u011bla, ale nic ne\u0159ekla a Bill do n\u00ed \u0161\u0165ouchl, cht\u011bl, aby se c\u00edtila ocen\u011bna. „M\u016f\u017eu vid\u011bt \u00fasm\u011bv?“<\/div>\n
Elsa zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
Bill zkroutil obli\u010dej, rozt\u00e1hl nosn\u00ed d\u00edrky a nafoukl tv\u00e1\u0159e. „Pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm?“ Zkusil to znovu a pokou\u0161el se cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem zamrkat \u0159asami i p\u0159i tomto pokroucen\u00e9m obli\u010deji.<\/div>\n
Mali\u010dk\u00e1 nezvedla hlavu, ale u\u010ditel zachytil prozrazuj\u00edc\u00ed znamen\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho \u00fasm\u011bvu podle toho, jak se koutky jej\u00edch \u00fast zvedly.<\/div>\n
\n

Moder\u00e1tor na jevi\u0161ti ozn\u00e1mil nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed vystoupen\u00ed a div\u00e1ci zaj\u00e1sali. Bill vstal a rychle ji odvedl zp\u00e1tky na m\u00edsto.<\/p><\/div>\n

„Okay, lidi\u010dky, je to tady. Budete fantasti\u010dt\u00ed.“ P\u0159inutil se b\u00fdt extra nad\u0161en\u00fd a zatleskal. „Pokud za\u010dnete b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, zam\u011b\u0159te se na n\u011bco v d\u00e1lce a d\u00edvejte se mimo publikum. Nezapome\u0148te se usm\u00edvat a prost\u011b si to u\u017eijte; o tom to cel\u00e9 je. Tvrd\u011b jste cvi\u010dili a v\u0161ichni \u010dekaj\u00ed, a\u017e uvid\u00ed, jak dnes ve\u010der zaz\u00e1\u0159\u00edte.“ Cvrnknul do santovsk\u00e9 \u010depi\u010dky jednoho chlapce a uk\u00e1zal jim zvednut\u00e9 palce, ne\u017e je gestem navedl nahoru na jevi\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Trochu \u017eivota do toho!“ Po\u0161k\u00e1dlil je a pot\u0159\u00e1sl p\u011bst\u00ed z prav\u00e9ho k\u0159\u00eddla p\u00f3dia.<\/div>\n
P\u0159ilo\u017eil si ruce ke sv\u00e9 sv\u011btl\u00e9 vln\u011bn\u00e9 \u0161\u00e1le a pozorn\u011b se d\u00edval, zat\u00edmco se do n\u00ed hluboko zabo\u0159il se sm\u011bsic\u00ed nerv\u016f a spokojenosti. S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l, kdy\u017e Elsa postoupila kup\u0159edu, jakmile se opona zvedla, zd\u00e1nliv\u011b neohro\u017een\u011b, p\u0159ipraven\u00e1 a zcela z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed, kdy\u017e za\u010dala s p\u00edsn\u00ed.<\/div>\n
<\/p>\n

Am Weihnachtsbaum die Lichter brennen,<\/em><\/div>\n

Wie gl\u00e4nzt er festlich, lieb und mild,<\/em><\/div>\n
Als spr\u00e4ch’er: „Wollt in mir erkennen<\/em><\/div>\n
Getreuer Hoffnung stilles Bild.“<\/em><\/div>\n
\n

Ostatn\u00ed zp\u011bv\u00e1ci se za\u010dali p\u0159id\u00e1vat, a k Billovu \u00fadivu a radosti, v t\u00e9m\u011b\u0159 dokonal\u00e9 harmonii. Kousl se do rtu, kdy\u017e pohl\u00e9dl do davu a na v\u0161echny usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e, a na malou chv\u00edli c\u00edtil, \u017ee je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Die Kinder stehn mit hellen Blicken,<\/em><\/div>\n

Das Auge lacht, es lacht das Herz,<\/em><\/div>\n
O fr\u00f6hlich, seliges Entz\u00fccken,<\/em><\/div>\n
Die Alten schauen himmelw\u00e4rts<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Zwei Engel sind hereingetreten,<\/em><\/div>\n

Kein Auge hat sie kommen sehn,<\/em><\/div>\n
Sie gehn zum Weihnachtsbaum und beten<\/em><\/div>\n
Und wenden wieder sich und gehn\u2026<\/em><\/div>\n
\n

Srdce mu ude\u0159ilo do hrudn\u00edho ko\u0161e s nep\u0159edv\u00eddateln\u00fdm vzru\u0161en\u00edm, a n\u00e1hle se jeho tv\u00e1\u0159 rozsv\u00edtila up\u0159\u00edmnou radost\u00ed. V d\u00e1lce zahl\u00e9dl p\u0159\u00edli\u0161 zn\u00e1mou hlavu plnou cop\u00e1nk\u016f, kter\u00e1 si razila cestu davem pod z\u00e1\u0159\u00ed luceren.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

*Kris Kringle = n\u011bmeck\u00e1 verze na\u0161eho Je\u017e\u00ed\u0161ka<\/em><\/div>\n

**STFU = Shut the fuck up (Doslova: Kurva, sklapni.) \ud83d\ude00<\/p>\n

<\/em> autor: Estricnina<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Mus\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt pomalu zrychlovat Sobota 18. prosince 2010 22:58 Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxe89@yahoo.de Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkdo nebo n\u011bco na m\u011b cosi u\u0161il. Mysl\u00edm, \u017ee exploduju, a mysl\u00edm, \u017ee mi vy\u0161um\u00ed mozek. Tohle bude zn\u00edt naprosto hrozn\u011b, ale jsem v rozpolcen\u00e9m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1019","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1019","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1019"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1019\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1019"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1019"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1019"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}