{"id":10191,"date":"2010-11-13T18:00:00","date_gmt":"2010-11-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10166"},"modified":"2010-11-13T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-13T17:00:00","slug":"kapky-deste-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/13\/kapky-deste-7\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 7."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ty p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di se na n\u011bj d\u00edvaly s p\u0159ekvapen\u00edm a snad hr\u016fzou. P\u00edchlo ho z toho u srdce. Bylo to, jako kdyby uvid\u011bl ducha, jen st\u00edn \u010dlov\u011bka, kter\u00fd sice kdysi pat\u0159il do jeho sv\u011bta, ale pro n\u011bj u\u017e zem\u0159el. Stal se pro n\u011bj jen pouhou vzpom\u00ednkou, \u0161patnou vzpom\u00ednkou. Tom byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee to ani nemohlo b\u00fdt jinak. To by p\u0159ed n\u00edm p\u0159eci tenkr\u00e1t neutekl, kdy\u017e se potkali. Kdyby k n\u011bmu c\u00edtil to stejn\u00e9, kdy\u017e byli d\u011bti, zajist\u00e9 by se ho sna\u017eil s\u00e1m vyhledat, proto\u017ee on nemohl. Nemohl se vr\u00e1tit dom\u016f, nebyl tam v\u00edtan\u00fd. Jen by jemu i sob\u011b zp\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed t\u011b\u017ekosti. Proto te\u010f jejich setk\u00e1n\u00ed prob\u011bhlo za t\u011bchto okolnost\u00ed. Tom si musel k sob\u011b sv\u00e9ho bratra n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159ipoutat, aby mu neutekl a byl nucen s n\u00edm str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das, i kdy\u017e se mu to bude p\u0159\u00ed\u010dit. Kdyby za n\u00edm m\u011bl p\u0159ij\u00edt do berl\u00ednsk\u00e9ho bytu, kde \u017eil s t\u00edm sv\u00fdm \u010derven\u00e1\u010dkem, kter\u00e9ho Tom nen\u00e1vid\u011bl u\u017e jen proto, \u017ee m\u011bl jeho mal\u00e9ho bratra, a on nemohl, ur\u010dit\u011b by ho vyhnal. V\u016fbec by se ho ani nesna\u017eil vyslechnout, popov\u00eddat si s n\u00edm a p\u0159\u00edpadn\u011b tak zbo\u0159it tu vysokou ze\u010f, kter\u00e1 mezi nimi vyrostla za ty roky jejich odlou\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!“ Vyjekl \u00falekem, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee jeho bratr se k\u00e1c\u00ed k zemi. V posledn\u00ed chv\u00edli zachytil alespo\u0148 jeho ramena a hlavu, aby se s n\u00ed neuhodil o tvrdou zem. Opatrn\u011b si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl, jako by byl snad k\u0159ehkou porcel\u00e1novou panenkou, jej\u00ed\u017e dech berouc\u00ed kr\u00e1su bylo pot\u0159eba st\u0159e\u017eit, aby se nepo\u0161kodila, a jeho hlavu si polo\u017eil do kl\u00edna.<\/div>\n
\n
„Bille, no tak,“ promlouval k n\u011bmu nal\u00e9hav\u011b a velice jemn\u011b ho popl\u00e1cal po tv\u00e1\u0159i. „Tohle jsem sakra necht\u011bl,“ za\u00fap\u011bl. Byl tak \u00fachvatn\u00fd. Pamatoval jsem si ka\u017edi\u010dk\u00fd detail jeho d\u011btsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, a tohle bylo o tolik jin\u00e9, a p\u0159esto d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9. Byl jsem u vytr\u017een\u00ed z toho, \u017ee jsem ho po tak dlouh\u00e9m \u010dek\u00e1n\u00ed op\u011bt c\u00edtil tak bl\u00edzko, a z\u00e1rove\u0148 jsem m\u011bl na sebe vztek, \u017ee jsem mu p\u0159ipravil takov\u00e9hle p\u0159ekvapen\u00ed, a on tu te\u010f le\u017eel a neprob\u00edral se. Ani ve snu by m\u011b nenapadlo, \u017ee by mu utajov\u00e1n\u00ed m\u00e9 identity mohlo zp\u016fsobit mdloby. P\u0159edstavoval jsem si cokoli, k\u0159ik, v\u00fd\u010ditky a snil jsem i o tom, \u017ee bychom si mohli padnout do n\u00e1ru\u010de z \u010dir\u00e9 radosti ze shled\u00e1n\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zavrn\u011bl jako kot\u011b t\u011bsn\u011b  p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jeho duhovky barvy ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy vykoukly zpod v\u00ed\u010dek. Na p\u00e1r chvil se pozorn\u011b zad\u00edval na toho, jen\u017e se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl, a n\u011b\u017en\u011b se culil \u00fasm\u011bvem bezelstn\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 m\u00e1 neskr\u00fdvan\u011b up\u0159\u00edmnou radost, \u017ee ho vid\u00ed. Snad se ubezpe\u010doval o skute\u010dnosti osoby, kterou vymazal ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek a pokusil se ji vyhnat i ze sv\u00e9ho srdce, kde se mu ale potaj\u00ed ukryla a z\u016fstala tam po cel\u00fd ten \u010das nen\u00e1padn\u011b za tu dobu ko\u0159en\u00edc\u00ed, aby jednoho dne mohla vzkl\u00ed\u010dit a vykv\u00e9st v cel\u00e9 sv\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil a o\u010di se mu z\u00fa\u017eily do zlostn\u00e9 \u0161kv\u00edrky.<\/div>\n
„Co m\u00e1 tohle znamenat?“ Prsknul popuzen\u00fd a st\u00e1le zmaten\u00fd. Odstr\u010dil Tomovu ruku, kter\u00e1 ho ochranitelsky obj\u00edmala kolem trupu, a prudce se vymr\u0161til do sedu.<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm, br\u00e1\u0161ko,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom zklaman\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 s t\u011bmi \u0159e\u010dmi,“ z jeho hlasu se nevytr\u00e1cela jedovatost. Po\u0159\u00e1d jsem tomu n\u011bjak nemohl uv\u011b\u0159it. V\u0161echno bylo naprosto \u0161patn\u011b, on byl \u0161patn\u00fd. Nikdy jsme se nem\u011bli setkat. Nest\u00e1l jsem o to, a hlavn\u011b jsem z toho m\u011bl v\u017edycky nep\u0159estaviteln\u00fd strach. Tom zosob\u0148oval tolik ho\u0159kosladk\u00fdch vzpom\u00ednek, kter\u00e9 neskute\u010dn\u011b bolely. St\u00e1lo m\u011b mnoho n\u00e1mahy odsunout je n\u011bkam do pozad\u00ed a p\u0159estat tu bolest vn\u00edmat, ale s jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed to bylo zp\u00e1tky. M\u00e9 srdce spla\u0161en\u011b tlouklo a zb\u011bsile mi nar\u00e1\u017eelo do hrudn\u00edho ko\u0161e a v m\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch se rozv\u00ed\u0159ilo torn\u00e1do emoc\u00ed, kter\u00e9 jsem v\u016fbec nem\u011bl pod kontrolou. Cht\u011blo se mi plakat dojet\u00edm a stulit se do jeho bezpe\u010dn\u00e9 n\u00e1ru\u010de, kter\u00e1 tu byla v\u017edy, kdy\u017e jsme byly d\u011bti, p\u0159ipravena m\u011b ochr\u00e1nit. A na druhou stranu tu byla nen\u00e1vist. Ud\u011blal n\u011bco, co se nikdy nem\u011blo st\u00e1t, n\u011bco, co brat\u0159i ned\u011blaj\u00ed, a pak utekl a nechal m\u011b samotn\u00e9ho. Proplakal jsem tolik noc\u00ed, ne\u017e jsem se kone\u010dn\u011b sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed. Ty nicotn\u00e9 st\u0159\u00edpky v\u0159el\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 jsem k n\u011bmu je\u0161t\u011b choval, i kdy\u017e bych rozhodn\u011b nem\u011bl, jsem schoval za masku nep\u0159\u00edstupnosti a zloby.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To ty se\u0161 ten, s k\u00fdm m\u00e1m str\u00e1vit ty t\u0159i dny?“ Do\u0161lo mu n\u00e1hle a napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta, kdy\u017e Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Bo\u017ee,“ o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily jako tenisov\u00e9 m\u00ed\u010dky, jak mu pomalu doch\u00e1zely ur\u010dit\u00e9 skute\u010dnosti a poskl\u00e1daly se do souvislost\u00ed. „Ty hajzle! M\u00e1lem jsi zabil Fabiana!“ Vrhnul se na n\u011bj jako rozzu\u0159en\u00e1 \u0161elma. Tom taktak sta\u010dil uhnout p\u0159ed Billov\u00fdmi nehty, kter\u00e9 hrozily, \u017ee se mu zaseknou do obli\u010deje. M\u00edsto toho jen sjely, ani\u017e by ubl\u00ed\u017eily, po mikin\u011b na rameni. Bill se dostal ale do neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 r\u00e1\u017ee a byla v n\u011bm nep\u0159edstaviteln\u00e1 chu\u0165 bratrovi ubl\u00ed\u017eit nejen za Fabiana, ale i za v\u0161echno, \u010deho se dopustil na n\u011bm. Znovu za\u00fato\u010dil, a i kdy\u017e byl stavbou t\u011bla k\u0159eh\u010d\u00ed a o pozn\u00e1n\u00ed slab\u0161\u00ed, povedlo se mu Toma povalit na z\u00e1da. Ihned pohotov\u011b zasednul jeho stehna, aby ho znehybnil, a jal se do n\u011bj bu\u0161it hlava nehlava sv\u00fdmi mal\u00fdmi za\u0165at\u00fdmi p\u011bstmi.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si naprosto konsternovan\u00fd  a vyveden\u00fd z m\u00edry nechal prvn\u00edch p\u00e1r ran l\u00edbit, ani\u017e by se zmohl na odpor, jen si instinktivn\u011b pa\u017eemi zakryl obli\u010dej. Bill ale nevypadal, \u017ee by toho cht\u011bl jen tak nechat, proto nezb\u00fdvalo, ne\u017e se za\u010d\u00edt br\u00e1nit. Za z\u00e1p\u011bst\u00ed zprvu chytil ale jen jednu jeho ruku a ne\u017e sta\u010dil zpacifikovat i tu druhou, \u0161t\u00edpav\u011b se mu p\u00e1rkr\u00e1t Billova dla\u0148 obtiskla na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b, ty sr\u00e1\u010di!“ Kdy\u017e u\u017e kolem sebe Bill nemohl m\u00e1chat p\u011bstmi, alespo\u0148 to d\u011blal slovy, zat\u00edmco se v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil Tomovi vykroutit. Ten do n\u011bj ale str\u010dil a d\u00edky sv\u00e9 svalov\u00e9 p\u0159evaze se mu velice rychle povedlo jejich pozice vym\u011bnit. Nyn\u00ed to byl Bill, kdo byl napasovan\u00fd pod bratrov\u00fdm t\u011blem a ruce m\u011bl pevn\u011b p\u0159i\u0161pendlen\u00e9 nad hlavou. Stal se bezmocn\u00fdm, a kdyby Tom cht\u011bl, mohl mu v\u0161echny r\u00e1ny vr\u00e1tit i s \u00faroky.<\/p>\n<\/div>\n
„Koukej m\u011b pustit, sly\u0161\u00ed\u0161?!“ Slab\u011b se pod n\u00edm zazm\u00edtal. Pros\u00edm, nesnesu tvou bl\u00edzkost.<\/em><\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv se ale laskav\u011b uklidni. Nehodl\u00e1m se tu s tebou rv\u00e1t.“<\/div>\n
„Ne?“ Odfrkl si Bill a sna\u017eil se ignorovat tu potupnou pozici, ve kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zel. „Ale domordovat Fabiana ti probl\u00e9m ned\u011blalo.“<\/div>\n
„Ani jsem se ho nedotkl,“ nam\u00edtl Tom trochu chab\u011b na svoji obhajobu. Omamn\u011b von\u011bl. Jen jeden mal\u00fd polibek. Dal bych za n\u011bj cokoli.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, p\u0159eci by sis ne\u0161pinil ruce. Rad\u011bji si na n\u011bj poslal ty svoje gorily. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to z tebe sn\u00edm\u00e1 vinu? Pokryteckej \u0161mejde! Se\u0161 \u00fapln\u011b stejn\u011b n\u00e1silnej, jako ti chlapi, co to za tebe d\u011blaj.“<\/div>\n
„Ml\u010d!“ Prskl mu Tom nasupen\u011b do obli\u010deje a surov\u011bji Billovi, ani\u017e by si to uv\u011bdomil, zm\u00e1\u010dkl ruce. Bratr pod n\u00edm zana\u0159\u00edkal, ale Tom si toho nev\u0161\u00edmal. „V\u016fbec tomu nerozum\u00ed\u0161. Jednal jsem s n\u00edm jako s ka\u017ed\u00fdm jin\u00fdm dlu\u017en\u00edkem. Nebylo v tom nic osobn\u00edho. Zachoval by ses stejn\u011b na m\u00fdm m\u00edst\u011b.“ Zamrzelo m\u011b, co si o mn\u011b myslel. J\u00e1 takov\u00fd nebyl. P\u0159\u00ed\u010dilo se mi komukoli ubli\u017eovat, ale on netu\u0161il, jak\u00e9 to je, \u017e\u00edt v m\u00e9m sv\u011bt\u011b. Kdybych uk\u00e1zal slabost, byl bych to j\u00e1, kdo by byl za chv\u00edli mrtv\u00fd. A v dob\u011b, kdy jsem do toho spadl, jsem nem\u011bl moc na v\u00fdb\u011br. Byl jsem jen mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 skon\u010dilo na ulici a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijalo pomoc od prvn\u00edho, kdo ji poskytl, a tak jsem se shodou n\u00e1hod ocitl pr\u00e1v\u011b v tomhle prost\u0159ed\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To ani n\u00e1hodou!“ Zasy\u010del Bill a v nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli se mu poda\u0159ilo to, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Tomovi. Vyu\u017eil toho, \u017ee u\u017e nebyl tak pevn\u011b sv\u00edr\u00e1n a oba se znovu po koberci p\u0159ekulili o kousek d\u00e1l. Bill se ale tentokr\u00e1t nem\u00ednil silov\u011b s bratrem p\u0159etahovat. Hbit\u011b vysko\u010dil na nohy a couvnul od n\u011bj p\u00e1r krok\u016f d\u00e1l, kdy\u017e se ho Tom pokusil, st\u00e1le le\u017e\u00edc\u00ed na zemi, chytit za kotn\u00edk.<\/p>\n<\/div>\n
Bill popadl prvn\u00ed, co mu p\u0159i\u0161lo pod ruku, a kdy\u017e se Tom tak\u00e9 sb\u00edral z podlahy, mrsknul po n\u011bm pol\u0161t\u00e1\u0159 z pohovky. Ten Tomovi samoz\u0159ejm\u011b nijak neubl\u00ed\u017eil, jen ho to rozesm\u00e1lo, co\u017e v Billovi za\u017eehlo dal\u0161\u00ed vlnu zu\u0159ivosti.<\/div>\n
„\u0160mejde?“ \u0160t\u011bknul a vzduchem zasvi\u0161t\u011bla v\u00e1za, kter\u00e1 st\u00e1la na konferen\u010dn\u00edm stolku p\u0159ed v\u00e1lendou. Tom usko\u010dil stranou, tak\u017ee se neboh\u00e9 barevn\u00e9 sklo rozt\u0159\u00ed\u0161tilo o prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f.<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses?! Okam\u017eit\u011b toho nech!“<\/div>\n
„Pro\u010d? Nem\u016f\u017ee\u0161 si snad dovolit novou?“ Ironicky se u\u0161kl\u00edbl Bill a vrhnul dal\u0161\u00ed munici – d\u00e1lkov\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed od plazmov\u00e9 televize, hned za n\u00edm n\u00e1sledoval hrnek s je\u0161t\u011b nedopit\u00fdm \u010dajem, a kdy\u017e se chystal pou\u017e\u00edt i mal\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek, Tomovi do\u0161la trp\u011blivost. Rozeb\u011bhl se proti n\u011bmu jako rozzu\u0159en\u00fd b\u00fdk proti toreadorovi a strkal ho p\u0159ed sebou, dokud Bill s heknut\u00edm z\u00e1dy nenarazil do zdi. Op\u011bt se octl znehybn\u011bn\u00fd. Oba hlasit\u011b oddechovali, s p\u00e1r centimetr\u016f si vz\u00e1jemn\u011b fun\u011bli do tv\u00e1\u0159\u00ed a alespo\u0148 se pokou\u0161eli toho druh\u00e9ho minim\u00e1ln\u011b usmrtit pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m toho dost! Bu\u010f se te\u010f hned uklidn\u00ed\u0161, a nebo t\u011b p\u0159iv\u00e1\u017eu k \u017eidli, jasn\u00fd?“ Vyhro\u017eoval Tom. Byl z toho unaven\u00fd. Takhle jsem si opravdu setk\u00e1n\u00ed s Billem nep\u0159edstavoval. Hlavn\u011b jsem si to neum\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b vysv\u011btlit. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, co v\u0161echno za ten \u010das Billovi napov\u00eddali, \u017ee v n\u011bm bylo tolik nen\u00e1visti ke mn\u011b. Odm\u00edtal jsem toti\u017e uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee by se tu zlobil jen kv\u016fli sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli. Bylo to, jako by mu n\u011bkdo snad vymyl mozek. Drtilo m\u011b to a \u010dinilo m\u011b to zoufal\u00fdm.<\/em> Bill, a\u010d nerad, kapituloval. Sm\u00ed\u0159liv\u011b k\u00fdvl a nap\u011bt\u00ed v jeho svalech, p\u0159ipraven\u00fdch znovu po Tomovi vystartovat, povolovalo. Po\u0159\u00e1d ti\u0161e zu\u0159il, ale za\u010d\u00ednal to dost\u00e1vat pod kontrolu. Podobn\u00e9 boje k ni\u010demu nevedly.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechci se s tebou h\u00e1dat. Kv\u016fli tomu tu nejsi.“ Sm\u00ed\u0159liv\u011b \u0159ekl Tom, a jak bratra pou\u0161t\u011bl, pohladil ho po ramenou a sklouzl a\u017e na pa\u017ee. Bill se zachv\u011bl pod t\u00edm dotekem a ciz\u00ed ruce ze sebe sklepal. Nakr\u010dil \u010delo a znechucen\u011b si odfrkl.<\/div>\n
„Tak kv\u016fli \u010demu? Sexu? Na to zapome\u0148! U\u017e nejsem d\u00edt\u011b a nehodl\u00e1m opakovat stejn\u00e9 chyby.“ On je v\u00e1\u017en\u011b bl\u00e1zen. V\u017edy\u0165 kv\u016fli tomu se v\u0161echno pokazilo, a on si je\u0161t\u011b dovol\u00ed m\u00edt tu svou nad\u011bji okat\u011b vepsanou ve tv\u00e1\u0159i. Bylo mi z toho na nic, mo\u017en\u00e1, \u017ee fyzicky to byl n\u011bkdo jin\u00fd, ale jinak se moc nezm\u011bnil.<\/em>  <\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
Dva mal\u00ed, t\u0159in\u00e1ctilet\u00ed chlapci, se horliv\u011b obj\u00edmali a vtisk\u00e1vali si mokr\u00e9 polibky. Byli k sob\u011b tak pevn\u011b p\u0159imknut\u00ed, \u017ee jejich du\u0161e rozd\u011blen\u00e1 do dvou t\u011bl se mohla v ten okam\u017eik spojit. T\u00e9m\u011b\u0159 se a\u017e ztr\u00e1celi v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch sv\u00e9 velk\u00e9 spole\u010dn\u00e9 postele a jenom na zem postupn\u011b shazovali v\u0161echno sv\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Moc t\u011b miluju, m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ko,“ \u0161pital ten o p\u00e1r minut star\u0161\u00ed sv\u00e9mu dvoj\u010deti do ou\u0161ka.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tomi.“ Ujistil ho Bill a znovu vyhledal jeho rty. Nedo\u010dkav\u011b je otev\u0159el, aby mohl Tom jazykem vklouznout dovnit\u0159. Bla\u017een\u011b si povzdychnul, kdy\u017e to vlhk\u00e9 sladk\u00e9 teplo uc\u00edtil na sv\u00e9m jazyku. Vy\u0161el mu vst\u0159\u00edc a za z\u00e1tylek si jeho hlavu tla\u010dil pevn\u011b k sob\u011b, aby Tom nem\u011bl mo\u017enost jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed tak snadno p\u0159eru\u0161it. Miloval toti\u017e jeho polibky a naprosto dokonal\u00e9 to bylo, kdy\u017e Tom mohl nah\u00fd le\u017eet na n\u011bm a cel\u00fd ho p\u0159ekr\u00fdvat tak jako pr\u00e1v\u011b v tuhle chv\u00edli. D\u00e1valo mu to pocit naprost\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed a bezpe\u010d\u00ed. Pat\u0159il sv\u00e9mu bratrovi a pln\u011b se mu ve slep\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e odd\u00e1val. On by mu p\u0159eci nikdy neubl\u00ed\u017eil. Naopak, on byl ten, kdo ho v\u017edy chr\u00e1nil.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ zad\u00fdchan\u011b ho Tom oslovil, d\u00edvaje se na n\u011bj s velikou prosbou v o\u010d\u00edch. „M\u016f\u017eeme to dnes zkusit znovu?“ Chlapec s \u010dern\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 mu tr\u010dely do v\u0161ech stran, jak mu je bratrovy prsty nep\u0159est\u00e1valy \u010dechrat, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, na co se ho Tom pt\u00e1, a zarazil se. Kdy\u017e to zkou\u0161eli poprv\u00e9, Tom byl sice nad\u0161en\u00fd, ale jemu se to p\u0159\u00edli\u0161 nel\u00edbilo.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee bude\u0161 opatrn\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00e1 bolest.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 bolest.“ Zopakoval po n\u011bm Tom. „Slibuju. Za\u010dneme dnes jinak.“ <\/p>\n<\/div>\n
T\u00edm jinak myslel Tom, \u017ee nejd\u0159\u00edve to ud\u011blaj\u00ed jeho prsty. Mluvil o tom v\u010dera odpoledne s jedn\u00edm klukem ve \u0161kole, kter\u00fd byl skoro o t\u0159i roky star\u0161\u00ed. Tvrdil mu, \u017ee s t\u00edm m\u00e1 spoustu zku\u0161enost\u00ed a \u017ee tak to jde l\u00e9pe. Tom se rozhodl to dnes vyzkou\u0161et. Bill tlumen\u011b zak\u0148oural, kdy\u017e do n\u011bj bratr vtla\u010dil prvn\u00ed prst, a zalapal po dechu, kdy\u017e se v n\u011bm octnul druh\u00fd.<\/div>\n
„Tomi, bol\u00ed to.“ F\u0148uknul. Nebylo to tak hrozn\u00e9, kdy\u017e byl v n\u011bm Tom\u016fv penis, ale p\u0159\u00edjemn\u00e9 mu to taky dvakr\u00e1t nebylo.<\/div>\n
„Uvolni se. P\u0159ejd\u2026“ Ne\u017e ta uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova sta\u010dil dopov\u011bd\u011bt, n\u011bkdo ho surov\u011b chytil zezadu za vlasy a t\u00e1hl ho od bratra pry\u010d.  <\/div>\n
„Cos to jenom provedl?!“ Rozk\u0159i\u010dela se jejich matka hystericky. P\u0159ekvapila je. Byla p\u0159eci u kamar\u00e1dky, ale musela se vr\u00e1tit d\u0159\u00edv a ani jeden z chlapc\u016f ji nesly\u0161el p\u0159ich\u00e1zet. „Ty proklet\u00e9 d\u00edt\u011b, v\u017edy\u0165 je to tv\u016fj brat!“ Je\u010dela je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho potom. Stra\u0161n\u011b Toma se\u0159ezala, pak ho zamkla v pokoji pro hosty, zat\u00edmco rozl\u00edcen\u00e1 b\u011bhala po dom\u011b a vyk\u0159ikovala, \u017ee ho nech\u00e1 zav\u0159\u00edt do polep\u0161ovny, kde ho t\u00e9 zvrhlosti zbav\u00ed, a spoustu dal\u0161\u00edch nehezk\u00fdch v\u011bc\u00ed, ze kter\u00fdch Billovi b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech. Kr\u010dil se v rohu pokoje za psac\u00edm stolem a usedav\u011b plakal. Uzav\u0159el se do sv\u00e9ho sv\u011bta d\u011bsu, tak\u017ee kdy\u017e se s n\u00edm Simone sna\u017eila komunikovat, v\u016fbec ji nevn\u00edmal. Byl jako v transu a neust\u00e1le dokola mumlal bratrovo jm\u00e9no.<\/p>\n<\/div>\n
O p\u00e1r hodin pozd\u011bji se u nich v dom\u011b objevili n\u011bjac\u00ed lid\u00e9 a cht\u011bli si odv\u00e9st Toma s sebou. Kdy\u017e ale matka otev\u0159ela dve\u0159e pokoje, kde byl jej\u00ed star\u0161\u00ed syn zam\u010den\u00fd, byl pry\u010d. Jen z\u00e1clona vl\u00e1la pod n\u00e1porem v\u011btru, kter\u00fd dovnit\u0159 proudil otev\u0159en\u00fdm oknem.<\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/p>\n<\/div>\n
„Ty to vn\u00edm\u00e1\u0161 jako chybu?“  Zklaman\u011b sv\u011bsil ramena. Vzbudil jsem se do hodn\u011b \u0161patn\u00e9ho snu. Tedy alespo\u0148 tak se mi setk\u00e1n\u00ed s bratrem jevilo. P\u0159ipadalo mi, jako kdybych p\u0159ed sebou m\u011bl Simone. I ona m\u011bla pro m\u011b jen z\u00e1\u0161\u0165 a t\u00edm sv\u00fdm jedem ho p\u0159\u00edmo uk\u00e1zkov\u011b nakazila. Byla tedy pravda to, co mi \u0159ekla.<\/em>  <\/div>\n
Kdy\u017e  mi bylo osmn\u00e1ct, vr\u00e1til jsem se dom\u016f. Bl\u00e1hov\u011b  jsem se domn\u00edval, \u017ee kdy\u017e u\u017e  jsme byli plnolet\u00ed, nic n\u00e1m  nezahrad\u00ed cestu, nebude se moci proti n\u00e1m bou\u0159it. Jak\u00e9 bylo ale m\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jsem Billa doma nezastihl a st\u0159etl se pouze s n\u00ed a t\u00edm jej\u00edm opovr\u017een\u00edm, kter\u00e9 pro m\u011b m\u011bla. Kdy\u017e jsem se na n\u011bj zeptal, op\u00e1\u010dila, \u017ee se mnou m\u016fj vlastn\u00ed bratr nechce m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho, a jestli okam\u017eit\u011b neopust\u00edm jej\u00ed d\u016fm, zavol\u00e1 policii a postar\u00e1 se o to, abych \u0161el sed\u011bt za zn\u00e1siln\u011bn\u00ed a incest. Pr\u00fd kv\u016fli mn\u011b Bill dlouhou dobu nav\u0161t\u011bvoval dokonce i psychologa. To musel b\u00fdt nejsp\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu o mn\u011b ne\u0159ekl nic hezk\u00e9ho. Vy\u010detla mi prvn\u00ed posledn\u00ed o tom, jak moc jsem mu zni\u010dil \u017eivot, a pak m\u011b vyhnala jako pra\u0161iv\u00e9ho psa. Vlastn\u00edho syna. Vzdal jsem to tedy. Jen jsem v skrytu du\u0161e doufal, \u017ee se mi jednou naskytne jin\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, jak se s n\u00edm potkat. A te\u010f to vypadalo, \u017ee ani tohle nikam nepovede. J\u00e1 se ale nehodlal jen tak vzd\u00e1t. M\u011bl jsem p\u0159ed sebou t\u0159i dny a za tu dobu jsem byl odhodlan\u00fd dopomoci mu k tomu, aby se rozpomn\u011bl na to kr\u00e1sn\u00e9, co jsme mezi sebou m\u011bli.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Na tohle ti nehodl\u00e1m odpov\u00eddat.“ Prsknul Bill. „A v\u016fbec, jdu pry\u010d.“ Ze zem\u011b sebral svoji ta\u0161ku a bl\u00ed\u017eil se ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tak to ani n\u00e1hodou!“ Zahradil mu cestu, br\u00e1n\u00edc v\u00fdchod vlastn\u00edm t\u011blem. „Nezapom\u00ednej, pro\u010d tu jsi. Zav\u00e1zal ses vykoupit toho sv\u00fdho p\u0159\u00edtel\u00ed\u010dka, tak\u017ee nikam!“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b tu dr\u017eet.“ Na oko jsem zaprotestoval, i kdy\u017e jsem byl n\u011bkde v hodn\u011b skryt\u00e9m koutku du\u0161e r\u00e1d, \u017ee se m\u011b tu sna\u017e\u00ed zadr\u017eet. Byl jsem zv\u011bdav\u00fd, jak \u017eil a cosi neviditeln\u00e9ho m\u011b k n\u011bmu t\u00e1hlo. V\u016fbec jsem netu\u0161il, pro\u010d m\u00e1m takov\u00e9hle pocity, kdy\u017e bych mu s chut\u00ed plivnul do obli\u010deje. Uk\u00e1jel se na vlastn\u00edm bratrovi. Byl to odpad spole\u010dnosti. \u0158\u00edkala to m\u00e1ma, Gordon, dokonce i doktor. Zat\u0159epal jsem hlavou, abych zapudil ty hnusn\u00e9 vzpom\u00ednky. Byla to naprosto \u0161\u00edlen\u00e1 doba. V\u0161ichni na Toma h\u00e1zeli jen \u0161p\u00ednu a j\u00e1 t\u011bm jejich slov\u016fm postupn\u011b uv\u011b\u0159il. Musel jsem. Byl to pro m\u011b zp\u016fsob obrany, jak se nezbl\u00e1znit steskem po n\u011bm. Kdy\u017e jsem s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dil o jeho \u0161patnosti, p\u0159estal mi chyb\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Ale ano, m\u016f\u017eu. Nebo chce\u0161, abych d\u00e1l pokra\u010doval ve vym\u00e1h\u00e1n\u00ed t\u011bch pen\u011bz?“<\/div>\n
„Hajzle!“ Odplivl si Bill.<\/div>\n
„M\u00e1m jm\u00e9no, tak\u017ee m\u011b po tu dobu, co t\u011b m\u00e1m m\u00edt ve vlastnictv\u00ed, bude\u0161 oslovovat j\u00edm. Ty nad\u00e1vky u\u017e nechci v\u00edckr\u00e1t sly\u0161et.“ Zalo\u017eil si ruce na prsou a zabodl do n\u011bj pohled pln\u00fd tvrd\u00e9 nekompromisnosti.<\/div>\n
„Fajn,“ proto\u010dil Bill o\u010di.<\/div>\n
„Sedni si.“ Uk\u00e1zal Tom na pohovku. „Pot\u0159ebuju si tu je\u0161t\u011b dod\u011blat p\u00e1r drobnost\u00ed. Pak m\u016f\u017eeme jet bu\u010f rovnou ke mn\u011b dom\u016f a nebo se n\u011bkde stavit na ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„Nehodl\u00e1m j\u00edt s tebou nikam mezi lidi.“ Nep\u0159est\u00e1val b\u00fdt Bill v opozici. Nafouknul tv\u00e1\u0159e a kecnul si na pohovku.<\/div>\n
„OK,“ pokr\u010dil Tom rameny. „A je teda n\u011bco, na co bys m\u011bl chu\u0165? Dal bych dom\u016f v\u011bd\u011bt, co se m\u00e1 uva\u0159it.“ Sna\u017eil se, ale Bill mu to nejsp\u00ed\u0161 nehodlal nijak usnad\u0148ovat.<\/div>\n
„Je mi to jedno.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom nad n\u00edm jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b  zavrt\u011bl hlavou. Nem\u011blo cenu se tu sna\u017eit. Nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159eboval trochu vychladnout. Nechal ho b\u00fdt a vr\u00e1til se k psac\u00edmu stolu v rohu m\u00edstnosti, kde m\u011bl sv\u016fj po\u010d\u00edta\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Ty p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di se na n\u011bj d\u00edvaly s p\u0159ekvapen\u00edm a snad hr\u016fzou. P\u00edchlo ho z toho u srdce. Bylo to, jako kdyby uvid\u011bl ducha, jen st\u00edn \u010dlov\u011bka, kter\u00fd sice kdysi pat\u0159il do jeho sv\u011bta, ale pro n\u011bj u\u017e zem\u0159el. Stal se pro n\u011bj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10191","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10191","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10191"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10191\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10191"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10191"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10191"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}