{"id":10200,"date":"2010-11-12T18:30:00","date_gmt":"2010-11-12T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10175"},"modified":"2010-11-12T18:30:00","modified_gmt":"2010-11-12T17:30:00","slug":"the-forbidden-city-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/12\/the-forbidden-city-9\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 9."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hled\u00edm na n\u011bj s p\u0159ekvapen\u00edm v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 nemohu skr\u00fdvat. On riskoval kv\u016fli mn\u011b?  <\/div>\n
„P-pro\u010d jste riskoval, m\u016fj pane?“ za\u0161ept\u00e1m, vp\u00edjej\u00edc se pohledem do toho jeho. Slab\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu ozdob\u00ed znovu jeho kr\u00e1snou, op\u00e1lenou tv\u00e1\u0159. V\u016fbec nen\u00ed tak bled\u00e1 jako ta m\u00e1. Oproti n\u011bmu jsem b\u00edl\u00fd jak sn\u00edh; tvo\u0159\u00edme spolu kontrast dvou barev.  <\/div>\n
„Pro\u010d bych nem\u011bl riskovat?“ odpov\u00ed zlehka a nepatrn\u011b na mne mrkne, a poklepe si nerv\u00f3zn\u011b n\u011bkolikr\u00e1t prsty po koleni, ne\u017e zvedne tv\u00e1\u0159 k nebi. Napodob\u00edm jej. Je tu tak p\u0159\u00edjemn\u011b, a hlavn\u011b z jednoho prost\u00e9ho d\u016fvodu je p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159edev\u0161\u00edm mn\u011b. Sed\u00ed vedle mn\u011b T’chi-mora. Snil jsem o n\u011bm takovou spoustu noc\u00ed. P\u0159ijde mi, jako by od t\u00e9 doby, co jsem jej naposledy spat\u0159il, p\u0159e\u0161lo minim\u00e1ln\u011b 10 \u00fapl\u0148k\u016f. A\u0165 slunko vy\u0161lo \u010di jej nahradil m\u011bs\u00edc, st\u00e1le jsem jej m\u011bl v mysli.<\/div>\n
Nadechnu se, abych n\u011bco \u0159ekl, ale p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b hlubok\u00fdm hlasem. „Dnes je kr\u00e1sn\u00e1 noc, str\u00e1vil bych ji rad\u011bji jinak a l\u00e9pe, bohu\u017eel v\u0161ak mus\u00edm odej\u00edt, mil\u00fd K\u00f4ji<\/em>,“ na m\u00e9 jm\u00e9no d\u00e1 laskav\u00fd d\u016fraz a rozhodn\u011b se postav\u00ed.  <\/div>\n
Znovu jej napodob\u00edm. Postav\u00edm se proti n\u011bmu, pohled sklop\u00edm na p\u00e1r sekund k zemi spole\u010dn\u011b s \u00faklonou, ale kdy\u017e se p\u0159edklon\u00edm, jeho jemn\u00e1 ruka m\u011b zastav\u00ed v p\u016fli pohybu, za bradu mne narovn\u00e1 a pohlad\u00ed m\u011b b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
\n
„Budu myslet na slib, jen\u017e jsi mi dal. Nezapom\u00ednej na n\u011bj ani ty. Mus\u00ed\u0161 se opatrovat, K\u00f4ji. Sv\u011bt zde pro tebe odte\u010f nen\u00ed bezpe\u010dn\u00fd tak, jako b\u00fdval,“ odml\u010d\u00ed se. Rozhl\u00e9dne se dokola, jako by kontroloval, zda zde nikdo nen\u00ed, a znovu se zad\u00edv\u00e1 do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Neodva\u017euji se cokoli nam\u00edtat, cokoli \u0159\u00edkat. Jen ml\u010dky hled\u00edm do jeho pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed, srdce spla\u0161en\u011b bu\u0161\u00ed v m\u00e9m hrudn\u00edku a t\u0159as m\u00fdch rukou neustupuje. Sp\u00ed\u0161e se zvy\u0161uje.<\/div>\n
\u0158asy se mu zat\u0159epotaj\u00ed, kdy\u017e p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1, dlan\u00ed sjede z m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a dotkne se n\u011b\u017en\u011b kone\u010dk\u016f m\u00fdch prst\u016f. „Pokus\u00edm se, abych se sem znovu dostal. M\u00e1m na tebe v\u0161ak jeden t\u011b\u017ek\u00fd \u00fakol, jednu prosbu,“ znovu se odml\u010d\u00ed, chyt\u00ed mne za ruku a pomalu m\u011b odvle\u010de ti\u0161e stranou, d\u00e1l od oken, kde by n\u00e1s mohl kdokoli vid\u011bt, kdokoli sly\u0161et.  <\/div>\n
Zastav\u00ed se na rohu domku, pod malou st\u0159\u00ed\u0161kou, pe\u010dliv\u011b si mne sjede pohledem, a n\u011bkolikr\u00e1t se znovu rozhl\u00e9dne.  <\/div>\n
„Jakoukoli prosbu v\u00e1m spln\u00edm, m\u016fj pane,“ pokorn\u011b sklop\u00edm pohled, v b\u0159\u00ed\u0161ku c\u00edt\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlak, m\u00e9 t\u011blo poci\u0165uje n\u00e1valy zimy, kdy\u017e se dotkne m\u00fdch prst\u016f, pozvedne mou dla\u0148 do \u00farovn\u011b na\u0161ich o\u010d\u00ed a svou vlastn\u00ed p\u0159ilo\u017e\u00ed na tu mou.  <\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 p\u0159itom d\u00e1vat velk\u00fd, skute\u010dn\u011b velk\u00fd pozor, K\u00f4ji. Chci, abys\u2026 abys zjistil n\u011bco v\u00edc o tom, co se p\u00ed\u0161e ve svitku, je to mo\u017en\u00e9?“ ochrapt\u011ble mi polo\u017e\u00ed dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, tentokr\u00e1t v\u0161ak up\u0159en\u011b sleduje na\u0161e dlan\u011b, ne moje o\u010di. „Pot\u0159ebuji, abys p\u0159i\u0161el na to, kdo za t\u00edm v\u0161\u00edm stoj\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu se na n\u011bj d\u00edvat; s ka\u017ed\u00fdm pohledem do jeho kr\u00e1sn\u00fdch, podmaniv\u00fdch o\u010d\u00ed m\u00e1m pocit, jako by se sv\u011bt kolem mne to\u010dil. Je to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. \u0158ekl bych, \u017ee dnes jeho o\u010di vypadaj\u00ed snad je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bji, ne\u017e kdy\u017e jsem jej spat\u0159il poprv\u00e9.<\/div>\n
Ne\u010dek\u00e1m, \u017ee by mou prosbu zam\u00edtl, p\u0159esto ve mn\u011b p\u0159etrv\u00e1v\u00e1 \u010dist\u00e1 nervozita. Zdali je jen z jeho odpov\u011bdi, \u010di z jeho bl\u00edzkosti, to s\u00e1m netu\u0161\u00edm. M\u00e1 n\u00e1dhern\u00e9, dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty. Fascinuje mne pohled na na\u0161e spojen\u00e9 dlan\u011b. Jako by spl\u00fdvaly v jednu. Jako by do sebe zapadaly. Dopl\u0148ovaly posledn\u00ed kousek chyb\u011bj\u00edc\u00ed k v\u00fdh\u0159e v Mahjong.  <\/div>\n
„V-v\u0161e, co si p\u0159ejete, je pro mne mo\u017en\u00e9, pane!“ pla\u0161e za\u0161ept\u00e1, s jasn\u00fdm rum\u011bncem v bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch.  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se znovu odv\u00e1\u017e\u00edm zad\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, ne\u017e mu dlan\u00ed sklouznu p\u0159es tv\u00e1\u0159. Zastav\u00edm se u jeho rt\u016f, kter\u00e9 pohlad\u00edm b\u0159\u00ed\u0161kem palce, p\u0159es hlavu si taktn\u011b nasad\u00edm kapuci a rychle, bez rozlou\u010den\u00ed, jen s posledn\u00edm pohledem do jeho o\u010d\u00ed, kdy mu m\u016fj pohled mus\u00ed \u0159\u00edkat v\u0161e, zmiz\u00edm za nejbli\u017e\u0161\u00edm k\u0159ov\u00edm, kter\u00fdm se propletu pry\u010d ze dvorku Li Xuejian.<\/div>\n
V\u00edm jist\u011b, \u017ee m\u00e1  mysl bude pln\u00e1 K\u00f4jiho.<\/div>\n
Zastav\u00edm se nedaleko jejich domu, op\u0159u se o malou z\u00eddku a nadechnu se. V\u0161echno, co m\u00e1m, bych daroval za mo\u017enost str\u00e1vit s n\u00edm dal\u0161\u00edch p\u00e1r chvil. U\u010darov\u00e1v\u00e1 mi; svou plachost\u00ed, bledost\u00ed sv\u00fdch l\u00edc\u00ed, uhran\u010div\u00fdmi duhovkami. Je v n\u011bm n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, co m\u011b neust\u00e1le nut\u00ed na n\u011bj myslet.  <\/div>\n
S povzdechem se odraz\u00edm od z\u00eddky, a tou samou cestou, kterou jsem p\u0159i\u0161el a\u017e na sam\u00fd konec Tian’anmen Guanchang, se vyd\u00e1m zp\u011bt do sv\u00e9ho domova<\/em>.<\/p>\n<\/div>\n
———————  <\/div>\n
Jakmile proklouznu zp\u011bt do bezpe\u010d\u00ed sv\u00e9ho pokoje, odhod\u00edm pl\u00e1\u0161\u0165 tak rychle, jak jen je to mo\u017en\u00e9. Zoufalost, nervozita a strach v m\u00e9m nitru p\u0159eb\u00edjej\u00ed tak mocn\u011b, \u017ee ani s\u00e1m nev\u00edm, jak\u00e9 m\u00e9 pocity vlastn\u011b jsou.<\/div>\n
Celou cestu zp\u011bt jsem m\u011bl pocit, jako by mne n\u011bkdo sledoval. Douf\u00e1m, \u017ee to byl jen p\u0159elud m\u00e9 fantazie a nic \u0161patn\u00e9ho se nestane.  <\/div>\n
Odhod\u00edm sv\u00e9 no\u010dn\u00ed  roucho na mal\u00e9 k\u0159es\u00edlko, je\u017e stoj\u00ed v rohu pokoje, a pomalu p\u0159ejdu k l\u016f\u017eku, do kter\u00e9ho v okam\u017een\u00ed zalehnu. Zad\u00edv\u00e1m se na nebesa, tkv\u00edc\u00ed se nad mou hlavou. Jak\u00e9 pocity m\u00e1 z toho v\u0161eho K\u00f4ji? Byl tak vyd\u011b\u0161en\u00fd, plach\u00fd\u2026 kr\u00e1sn\u00fd<\/em>.<\/div>\n
Srdce se mi znovu rozpumpuje p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na n\u011bj. \u010c\u00edm to je? Co se to vlastn\u011b se mnou od oslavn\u00e9ho dne d\u011bje? Co znamenaj\u00ed m\u00e9 pocity?  <\/div>\n
Jedin\u00e9, v co te\u010f v\u0161ak sm\u00edm doufat, je, aby se m\u00e9mu<\/em> K\u00f4ji nic nestalo. Aby na sebe byl opatrn\u00fd a ned\u011blal nic, co by se mohlo vymknout kontrole m\u00e9ho pl\u00e1nu.  <\/div>\n
Nadzvednu se na lokti, sfouknu jedinou sv\u00edci, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nedoho\u0159ela, a p\u0159ekul\u00edm se na druh\u00fd bok. S posledn\u00edm pohledem k m\u011bs\u00edci nech\u00e1m lanko sn\u016f obejmout mou mysl a vt\u00e1hnout se v rou\u0161e tmy do sn\u011bn\u00ed.  <\/p>\n

<\/div>\n

Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Urychlen\u011b si sund\u00e1m sand\u00e1lky, kter\u00e9 nech\u00e1m le\u017eet p\u0159ed schody, je\u017e vedou do horn\u00edho patra, kde se nach\u00e1z\u00ed pokoje na\u0161ich pan\u00ed, a tak\u00e9 m\u016fj a Yuin. Nechci d\u011blat hluk, abych neprobudil pan\u00ed, kter\u00e1 by mne jen hubovala, \u017ee v tak pozdn\u00ed hodinu je\u0161t\u011b st\u00e1le stra\u0161\u00edm po dom\u011b.<\/div>\n
Ti\u0161e vejdu do pokoje, kde Yu poklidn\u011b sp\u00ed, stulen\u00e1 v rohu postele, jak je jej\u00edm zvykem, s malou, hadrovou panenkou v podob\u011b Gej\u0161i, kterou j\u00ed darovala m\u00e1 matka k sedm\u00fdm narozenin\u00e1m. S tich\u00fdm v\u00fddechem ze sebe za\u010dnu stahovat \u0161pinav\u00e9 kimono, je\u017e zahod\u00edm do mal\u00e9ho ko\u0161e na pr\u00e1dlo; z\u00edtra zase str\u00e1v\u00edm cel\u00fd den nad v\u011bdry s vodou a \u0161pinav\u00fdm pr\u00e1dlem.  <\/div>\n
Jen v \u017eup\u00e1nku se p\u0159em\u00edst\u00edm k oknu, d\u00edky n\u011bmu\u017e sem pronik\u00e1 sv\u011btlo m\u011bs\u00edce. Na nebi je jen p\u00e1r mal\u00fdch hv\u011bzd, tvo\u0159\u00edc\u00edch r\u016fzn\u00e9 ornamenty. Nebo alespo\u0148 tak to p\u0159ipad\u00e1 mn\u011b.<\/div>\n
Dorazil T’chi-mora v po\u0159\u00e1dku? Nestalo se mu nic? St\u00e1le na n\u011bj mus\u00edm myslet. Pozdvihnu dla\u0148 do \u00farovn\u011b sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e a ucul\u00edm se. Dot\u00fdkal se mne. Tak n\u011b\u017en\u011b, tak, jako se mne nikdo je\u0161t\u011b nedot\u00fdkal. A jeho pohled? Mluvil za v\u0161e. On mi v\u011b\u0159il, v\u011b\u0159il v to, \u017ee jsem jej nezradil a \u017ee skute\u010dn\u011b nev\u00edm, pro\u010d je m\u00e9 jm\u00e9no zapojen\u00e9 do tak podl\u00e9ho \u010dinu. Copak bych j\u00e1<\/em> byl schopen n\u011b\u010deho takov\u00e9ho proti c\u00edsa\u0159ov\u011b rodin\u011b? Proti c\u00edsa\u0159i samotn\u00e9mu?<\/div>\n
Trpce semknu sv\u00e1 v\u00ed\u010dka k sob\u011b ve chv\u00edli, kdy prsty p\u0159ejedu po brad\u011b, kde se mne takt\u00e9\u017e dot\u00fdkal. Kdy znovu budu moci naslouchat jeho slov\u016fm?  <\/div>\n
Kdy se mu znovu budu moci pod\u00edvat do o\u010d\u00ed?  <\/div>\n
Kdy znovu budu moci c\u00edtit k\u0159\u00eddla mot\u00fdlk\u016f v m\u00e9m b\u0159i\u0161e a naslouchat spla\u0161en\u00e9mu tlukotu sv\u00e9ho srdce? Ji\u017e nyn\u00ed mi chyb\u00ed. Ji\u017e nyn\u00ed se c\u00edt\u00edm osam\u011bl\u00fd bez jeho slov, bez jeho pohledu. Je to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V  mysli se mi v\u0161ak znovu a znovu objevuje my\u0161lenka na svitek, kter\u00fd jsem si p\u0159ed p\u00e1r chv\u00edlemi p\u0159e\u010detl. Kdo a pro\u010d je schopen po\u0161pinit m\u00e9 jm\u00e9no t\u00edm, \u017ee bych cht\u011bl zab\u00edt c\u00edsa\u0159e? Snad m\u00e1 matka? Nemohla to b\u00fdt ona! Je to hodn\u00e1 \u017eena, nikdy by n\u011b\u010deho takov\u00e9ho nebyla schopna. Nebo ano? To ona mi p\u0159edala svitek. To ona mne ude\u0159ila za to, \u017ee jsem jej p\u0159edal do nespr\u00e1vn\u00fdch rukou. Musela o tom, co uvnit\u0159 je, v\u011bd\u011bt. Ale pro\u010d by dopustila, abych pykal za to v\u0161e j\u00e1, kdyby svitek n\u011bkdo objevil?  <\/div>\n
P\u0159eci jen jsem m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed,  \u017ee jsem jej p\u0159edal T’chi-morovi. Kdybych tak neu\u010dinil, mohl jsem te\u010f u\u017e b\u00fdt d\u00e1vno po smrti. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, opravdov\u00e9  \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee T’chi-mora nen\u00ed jako v\u0161ichni ostatn\u00ed.  \u017de je v\u00fdjime\u010dn\u00fd. <\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edm jak, ale ulehl jsem do postele, s my\u0161lenkami zatoulan\u00fdmi st\u00e1le v oblac\u00edch. Sto\u010d\u00edm se na bok, abych mohl pozorovat sp\u00edc\u00ed Yu.<\/div>\n
Mus\u00edm splnit T’chi-mor\u016fv pl\u00e1n. A\u2026 jeho \u017e\u00e1dost o sv\u00e9m bezpe\u010d\u00ed takt\u00e9\u017e\u2026 <\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj <\/em> T’chi-mora.  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na pr\u00e1v\u011b  p\u0159\u00edchoz\u00edho, kter\u00fd mi ochotn\u011b rozt\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy, o nich\u017e jsem ani netu\u0161il, \u017ee jsem v noci zat\u00e1hnul. Sasce se na m\u011b uctiv\u011b pod\u00edv\u00e1, poklon\u00ed se a s tich\u00fdm „Dobr\u00e9 r\u00e1no, m\u016fj pane“ mi donese do postele \u0161\u00e1lek s \u010dajem a n\u011bjak\u00e9 pochoutky, v\u010detn\u011b ovoce a je\u0161t\u011b tepl\u00e9ho chleba.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ s p\u0159imhou\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se na ni pod\u00edv\u00e1m. V\u011bd\u011bla o tom, co ve svitku stoj\u00ed? „Odejdi Sasce,“ p\u0159ik\u00e1\u017eu j\u00ed r\u00e1zn\u00fdm hlasem, a str\u010d\u00edm si do \u00fast malou jahodu. Kdy\u017e se natahuji po dal\u0161\u00ed sladk\u00e9 pochoutce, op\u011bt si vzpomenu na K\u00f4jiho; jak r\u00e1d bych se s n\u00edm o tyto pochoutky pod\u011blil, jist\u011b je\u0161t\u011b nikdy nejedl jahody.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale pane\u2026“ nam\u00edtne znovu, a s o\u010dima zabodnut\u00fdma kamsi k zemi, se mi poklon\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Sasce, n\u011bco jsem ti snad \u0159ekl, ne?“ zavr\u010d\u00edm s a\u017e p\u0159ehnanou hrubost\u00ed. Skute\u010dn\u011b nem\u00e1m \u010das tu m\u00edt Sasce na o\u010d\u00edch. Pot\u0159ebuji o v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161let.  <\/div>\n
„Jak si m\u016fj p\u00e1n p\u0159eje,“ za\u0161ept\u00e1 a rychle se narovn\u00e1. V\u0161imnu si, jak m\u011b po o\u010dku zkontroluje a odcupit\u00e1 pry\u010d.  <\/div>\n
Hod\u00edm dal\u0161\u00ed jahodu na mal\u00fd, pozlacen\u00fd t\u00e1cek a vstanu z postele. Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 nyn\u00ed j\u00edst. M\u00e1 mysl se zaob\u00edr\u00e1 jin\u00fdmi starostmi.  <\/div>\n
P\u0159ejdu k pl\u00e1\u0161ti, jen\u017e le\u017e\u00ed srolovan\u00fd na zemi, a vylov\u00edm z kapsy svitek, kter\u00fd mi K\u00f4ji vr\u00e1til. P\u0159el\u00e9tnu jej znovu pohledem, palcem p\u0159ejedu po drobn\u011b napsan\u00e9m jm\u00e9nu m\u00e9ho mil\u00e9ho K\u00f4ji. Usad\u00edm se p\u0159ed okna do k\u0159esla, st\u00e1le hled\u00edc na mal\u00fd svitek papyru.<\/div>\n
Co kdyby se K\u00f4jimu n\u011bco stalo? Nen\u00ed v bezpe\u010d\u00ed, tam u nich. Tou\u017eil bych jej m\u00edt zde, u sebe. Aby nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd strach o jeho bezpe\u010d\u00ed. O jeho \u017eivot. Je tak plach\u00fd a drobn\u00fd\u2026 v\u016fbec bych ne\u0159ekl, \u017ee je to chlapec, kdybych si jej pe\u010dliv\u011b neprohl\u00e9dl. Nedok\u00e1zal by se ubr\u00e1nit p\u0159ed zl\u00fdm sv\u011btem, jen\u017e na n\u011bj \u010d\u00edh\u00e1. A pokud bude d\u011blat zv\u011bda pro mne\u2026 boj\u00edm se o n\u011bj o to v\u00edc. Ale jak jej sem jen dostat? Do Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta? Cesty zp\u011bt odsud ji\u017e nen\u00ed\u2026  <\/div>\n
A\u0165 sem p\u0159ijde jak\u00fdkoli smrteln\u00edk, zp\u011bt se u\u017e nikdy nedostane. Ach K\u00f4ji, jak jen to ud\u011blat?  <\/p>\n

<\/div>\n

Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ud\u00fdchan\u011b se sehnu pro kbel\u00edk s m\u00fddlovou vodou a vyt\u0159u dal\u0161\u00ed stopy po drobn\u00fdch no\u017ek\u00e1ch mal\u00e9 Yu. Zase mi tu p\u0159eb\u011bhla, i p\u0159esto\u017ee jsem ji varoval, a\u0165 z\u016fstane ve sv\u00e9m pokoji. P\u0159ejedu si dlan\u00ed po \u010dele. Pan\u00ed m\u00e1 d\u016fle\u017eitou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd p\u0159ijel p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, a n\u00e1m je zak\u00e1zan\u00fd v\u00fdstup do horn\u00edho poschod\u00ed domku. S nakr\u010den\u00fdm \u010delem se pod\u00edv\u00e1m na Yu, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1 vyb\u011bhnout schody k na\u0161emu pokoji.<\/div>\n
<\/div>\n
„Yu! Vra\u0165 se! Okam\u017eit\u011b se vra\u0165 sem ke mn\u011b!“ rozk\u00e1\u017eu t\u00e9 mal\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161erce, kter\u00e1 nebere na m\u00e1 slova \u017e\u00e1dn\u00fd ohled a s chichot\u00e1n\u00edm na m\u011b vypl\u00e1zne jazyk ze t\u0159et\u00edho schodu od shora. Urychlen\u011b dob\u011bhnu k n\u00ed, popadnu ji do n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159\u00edsn\u011b se na ni zad\u00edv\u00e1m. „Nem\u016f\u017ee\u0161 tam chodit, Yu! Rozum\u00ed\u0161? M\u00e1me to p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1zan\u00e9. Copak nechce\u0161 j\u00edt na \u0161kolu pro Gej\u0161i?“ p\u0159\u00edsn\u011b se j\u00ed zahled\u00edm do o\u010d\u00ed. Jej\u00ed v\u00fdraz se okam\u017eit\u011b zm\u011bn\u00ed, zavrt\u00ed prudce hlavou a odb\u011bhne pry\u010d, ven na dv\u016fr. J\u00e1 v\u0161ak z\u016fstanu st\u00e1t na m\u00edst\u011b.  <\/div>\n
„Kinayi! J\u00e1 nev\u00edm, kam se pod\u011bl ten pl\u00e1nek, p\u0159esta\u0148 b\u00fdt tak hlasit\u00fd!“ ozve se hlas m\u00e9 pan\u00ed. Ned\u00e1 mi to. Pl\u00e1nek? Mluv\u00ed o tom pl\u00e1nku, jej\u017e schov\u00e1v\u00e1m u sebe v pokoji? Vyjdu ti\u0161e p\u00e1r sch\u016fdk\u016f v\u00fd\u0161 a zachyt\u00edm se dlan\u011bmi o podlahu, abych nespadl.  <\/div>\n
„Tvou povinnost\u00ed, Li Xuejian, bylo, abys jej uschovala v bezpe\u010d\u00ed!“ zak\u0159i\u010d\u00ed mu\u017esk\u00fd hlas, jen\u017e n\u00e1sleduje hlasit\u00e1 r\u00e1na, jako by n\u011bco upadlo na zem. „Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak je tato situace v\u00e1\u017en\u00e1, Li Xuejian!!!“ znovu r\u00e1zn\u011b zak\u0159i\u010d\u00ed. P\u0159ikr\u010d\u00edm se, aby si mne nikdo nev\u0161iml.  <\/div>\n
Tak\u017ee pan Kinay? To on pl\u00e1noval \u00fatok na c\u00edsa\u0159e?  <\/div>\n
„Nek\u0159i\u010d, Kinayi! Je tu slu\u017eebnictvo!“ napomene jej m\u00e1 pan\u00ed, na\u010de\u017e zavr\u017ee podlaha. Urychlen\u011b slezu schodky dol\u016f a s rychle bij\u00edc\u00edm srdcem se naklon\u00edm nad m\u00fddlovou vodu. Nejsp\u00ed\u0161 se p\u0159i\u0161la ujistit, \u017ee nikdo nestoj\u00ed za dve\u0159mi a nenaslouch\u00e1 jej\u00edmu rozhovoru s panem Kinayem.  <\/div>\n
Jej\u00ed ledov\u00e9 o\u010di mne ost\u0159e probodnou, ale j\u00e1 ani na chvilku ned\u00e1m zn\u00e1t, \u017ee bych sly\u0161el by\u0165 jedno jedin\u00e9 sl\u016fvko z jejich rozhovoru, a d\u00e1l si hled\u00edm sv\u00e9 pr\u00e1ce. Zabere to je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e se Li Xuejian odebere zp\u011bt za dve\u0159e jej\u00edho pokoje.  <\/div>\n
Mus\u00edm mluvit s T’chi-morou. Ale jak? Jak to m\u00e1m ud\u011blat?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Bill Hled\u00edm na n\u011bj s p\u0159ekvapen\u00edm v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 nemohu skr\u00fdvat. On riskoval kv\u016fli mn\u011b?   „P-pro\u010d jste riskoval, m\u016fj pane?“ za\u0161ept\u00e1m, vp\u00edjej\u00edc se pohledem do toho jeho. Slab\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu ozdob\u00ed znovu jeho kr\u00e1snou, op\u00e1lenou tv\u00e1\u0159. V\u016fbec nen\u00ed tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10200","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10200","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10200"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10200\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10200"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10200"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10200"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}