{"id":10226,"date":"2010-11-09T18:00:00","date_gmt":"2010-11-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10201"},"modified":"2010-11-09T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-09T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/09\/the-forbidden-city-8\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 8."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
„K\u00f4ji?“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e jsem zahl\u00e9dl st\u00edn, jen\u017e se mihnul za posuvn\u00fdmi dve\u0159mi od zahrady jejich mal\u00e9ho domku. Kr\u010dil jsem se ve tm\u011b, zahalen st\u00ednem noci a jen jsem se v duchu mohl modlit, aby onen st\u00edn opravdu m\u016fj K\u00f4ji byl.<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji,“ za\u0161eptal jsem znovu, kdy\u017e se dve\u0159e poodsunuly a do tmy noci vykouknul opravdu on, se sv\u00fdmi temn\u00fdmi, rozcuchan\u00fdmi vlasy.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo je tam?“ <\/p>\n<\/div>\n
Jeho tich\u00fd, nejist\u00fd  hlas mne p\u0159im\u011bl se pousm\u00e1t. Rozhl\u00e9dnul jsem se kolem sebe, a kdy\u017e jsem si byl jist, \u017ee nikdo jin\u00fd se na dvo\u0159e spole\u010dn\u011b s n\u00e1mi nenach\u00e1z\u00ed, vystoupil jsem zpoza mal\u00e9ho ke\u0159\u00edku, kter\u00fd mi a\u017e doposud sk\u00fdtal \u00fakryt.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je ji\u017e p\u00e1r hodin po z\u00e1padu slunce, a se v\u0161ichni obyvatel\u00e9 na\u0161eho domku se ji\u017e odebrali do sv\u00fdch pokoj\u016f, kde pokojn\u011b ulehli k sp\u00e1nku. P\u0159ede mnou v\u0161ak byla je\u0161t\u011b kupa pr\u00e1ce. Sle\u010dna \u0160an-si m\u011bla dnes nepokojnou n\u00e1ladu a po ve\u010de\u0159i, kdy se op\u011bt poh\u00e1dala se svou matkou, zp\u0159evrhala snad v\u0161echno n\u00e1dob\u00ed v kuchyni. Hlin\u011bn\u00e9 st\u0159epy z misek na r\u00fd\u017ei se je\u0161t\u011b te\u010f povaluj\u00ed v\u0161ude po podlaze. <\/div>\n
\n
S povzdechem jsem zasunul dve\u0159e od m\u00e9ho a Yuina pokoje, p\u0159ipraven j\u00edt poklidit kuchy\u0148 a ud\u011blat seznam v\u0161eho, co se bude muset op\u011bt dokoupit. Akor\u00e1t jsem proch\u00e1zel kolem dve\u0159\u00ed, je\u017e vedou do zahrady, kdy\u017e jsem z druh\u00e9 strany zaslechl jak\u00fdsi \u0161ramot.<\/div>\n
‚Jako kdyby tam n\u011bkdo chodil‘,<\/em> pomyslel jsem si a z\u016fstal bez hnut\u00ed st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Kroky se ozvaly zase, ale hned op\u011bt utichly a p\u00e1r vte\u0159in nebylo sly\u0161et nic, ne\u017e m\u00edrn\u00e9 zvuky noci.  <\/div>\n
„Muselo se mi to jen zd\u00e1t, mo\u017en\u00e1 to byla ko\u010dka,“ za\u0161eptal jsem, a op\u011bt jsem se dal do pohybu. Sotva jsem v\u0161ak ud\u011blal dva kroky, zaslechl jsem \u0161epot, jako by snad n\u011bkdo volal m\u00e9 jm\u00e9no. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b jsem se zad\u00edval na dve\u0159e a drobn\u00fdmi, opatrn\u00fdmi kr\u016f\u010dky se bl\u00ed\u017eil a\u017e k nim. Klekl jsem si na zem a nepatrn\u011b je poodsunul.  <\/div>\n
„K\u00f4ji,“ usly\u0161el jsem, tentokr\u00e1t z\u0159eteln\u011b, sv\u00e9 jm\u00e9no.  <\/div>\n
„Kdo je tam?“ za\u0161eptal jsem do tmy a sna\u017eil jsem se naj\u00edt toho, jemu\u017e onen \u0161epot pat\u0159\u00ed. Nikdo za mnou nechod\u00ed, a rozhodn\u011b ne po z\u00e1padu slunce, to je krajn\u011b nevhodn\u00e9.<\/div>\n
Mhou\u0159il jsem o\u010di do tmy je\u0161t\u011b n\u011bkolik sekund, ne\u017e se p\u0159ede mnou objevila postava v tmav\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Ani jsem nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, kdo by to mohl b\u00fdt. Jeho pronikav\u00e9 o\u010di bych poznal v\u017edy a v\u0161ude.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-mora,“ za\u0161eptal jsem om\u00e1men\u011b, a jen sledoval jeho nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159ik\u00fdvnul a prsty mi lehce pokynul, abych \u0161el za n\u00edm. Jako by m\u011bl m\u00e9 t\u011blo uv\u00e1zan\u00e9 na prov\u00e1zku, zvedl jsem se a drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky kr\u00e1\u010del do tmy za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde se tady berete, m\u016fj pane?“ vydechl jsem a hluboce se mu poklonil. Jak? Jak je to mo\u017en\u00e9, jak mne na\u0161el? A pro\u010d je tady? P\u0159i\u0161el, aby mne vid\u011bl? Opravdu? Ach Bille, vzpamatuj se, jist\u011b je tu z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu, ale ne proto, aby se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat na oby\u010dejn\u00e9ho slu\u017eebn\u00ed\u010dka.  <\/div>\n
Jeho nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv zmizel, jeho o\u010di byly najednou t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00e9 a rysy ve tv\u00e1\u0159i nep\u0159irozen\u011b ztvrdly. Provedl jsem snad n\u011bco?  <\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit, K\u00f4ji,“  \u0159ekl tich\u00fdm, pevn\u00fdm hlasem a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee nemohu odporovat. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvnul a pot\u00e9, co on s\u00e1m se usadil na malou lavi\u010dku, j\u00e1 poklekl do \u0161t\u011brku k jeho noh\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, m\u016fj pane?“ Neodva\u017eoval jsem se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, necht\u011bl jsem vid\u011bt jeho\u2026 byla to zloba?  <\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit o svitku, jen\u017e jsi mi dal.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal do tmy a c\u00edtil jsem, jak se cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo rozt\u0159\u00e1slo. M\u011bla matka pravdu? Opravdu jsem svitek p\u0159edal do nespr\u00e1vn\u00fdch rukou?  <\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek jsem sledoval, jak nepatrn\u011b zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydral tenk\u00fd sten. Nasucho jsem polknul, kdy\u017e se p\u0159edklonil a up\u0159en\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi v mal\u00e9ru, K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bylo mi jej l\u00edto, ten jeho vypla\u0161en\u00fd pohled, jist\u011b se musel b\u00e1t. Ale co mohu ud\u011blat proto, aby se c\u00edtil l\u00e9pe? Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by to byla pravda, \u017ee by byla pravda to, co st\u00e1lo na svitku.  <\/div>\n
„\u0158ekni mi, K\u00f4ji, kdo ti ten svitek dal?“<\/p>\n<\/div>\n
Vypla\u0161en\u011b na m\u011b  koukal a v jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch se v odlesku m\u011bs\u00edce zat\u0159pytily slzy. Ach ne, a\u0165 nepl\u00e1\u010de, j\u00e1 ho p\u0159eci nechci hubovat, ani mu ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u2026“ Jeho hlas se zlomil.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, nic ti neud\u011bl\u00e1m, jen mi mus\u00ed\u0161 odpov\u011bd\u011bt, ano?“ Ani\u017e bych se zamyslel nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1m, m\u00e1 ruka se sama nat\u00e1hla k jeho tv\u00e1\u0159i a palec n\u011b\u017en\u011b set\u0159el jednu zbloudilou slzi\u010dku, je\u017e se dostala p\u0159es hradbu jeho \u0159as.<\/p>\n<\/div>\n
„Matka,“ za\u0161eptal ti\u0161e a dal\u0161\u00ed slza unikla z jeho n\u00e1dhern\u00e9ho oka. „P-pro\u010d, m\u016fj pane? Sm\u00edm-li se pt\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnul jsem si a zalovil v z\u00e1hybu sv\u00e9ho no\u010dn\u00edho pl\u00e1\u0161t\u011b.  <\/div>\n
„Um\u00ed\u0161 \u010d\u00edst?“ Sledoval jsem jej pohledem; nebylo by nijak neobvykl\u00e9, kdyby neum\u011bl \u010d\u00edst, v\u011bt\u0161ina poddan\u00fdch neum\u00ed ani \u010d\u00edst, ani napsat sv\u00e9 jm\u00e9no. Ale on nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane.“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159e\u010dti si to, K\u00f4ji.“ Podal jsem mu pergamen a ti\u0161e, s prsty st\u00e1le na jeho tv\u00e1\u0159i, jsem pozoroval, jak jej uchopil do rozechv\u011bl\u00fdch prst\u016f a nejist\u011b se na m\u011b zad\u00edval. „Ano, sm\u00ed\u0161 si jej p\u0159e\u010d\u00edst,“ odsouhlasil jsem jeho n\u011bmou ot\u00e1zku a lehce se na n\u011bj pousm\u00e1l, snad abych mu dodal drobet odvahy.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem sledoval jeho u\u017e tak bledou tv\u00e1\u0159 blednout s ka\u017ed\u00fdm \u0159\u00e1dkem je\u0161t\u011b v\u00edc, s\u00e1m jsem si vzpomn\u011bl, jak jsem reagoval na to, co jsem se do\u010detl.  <\/div>\n
—————–<\/p>\n<\/div>\n
‚V noci, kdy za\u010d\u00edn\u00e1 prvn\u00ed \u00fapln\u011bk znamen\u00ed Draka, na ur\u010den\u00e9m m\u00edst\u011b, je\u017e n\u00e1le\u017e\u00ed lvu, se dozv\u00edte v\u0161e o pl\u00e1nu smrti velk\u00e9ho c\u00edsa\u0159e a nejstar\u0161\u00edho syna Li Wanga.<\/em><\/div>\n
K\u00f4ji‘<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Srde\u010dn\u00ed  tep c\u00edsa\u0159ova syna byl dvakr\u00e1t rychlej\u0161\u00ed, ne\u017e  byla jeho obvykl\u00e1 frekvence. Krev se mu hnala do hlavy a prsty na rukou najednou zledovat\u011bly. Nemohla to b\u00fdt pravda, nemohla b\u00fdt pravda to, co se pr\u00e1v\u011b do\u010detl.<\/em>  <\/div>\n
K\u00f4ji by n\u011b\u010deho takov\u00e9ho nikdy nebyl schopen. Mo\u017en\u00e1 ho mlad\u00edk s chv\u011bj\u00edc\u00edmi se ledov\u00fdmi prsty a svitkem papyru mezi nimi nezn\u00e1, ale p\u0159esto mu sta\u010dil jedin\u00fd pohled do o\u010d\u00ed onoho ustra\u0161en\u00e9ho chlapce, aby poznal, \u017ee on to jist\u011b nepsal, \u017ee on s t\u00edm jist\u011b nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/em>  <\/div>\n
Se srdcem bu\u0161\u00edc\u00edm mu a\u017e v krku, smotal mlad\u00edk svitek zp\u011bt a postavil se na nejist\u00e9 nohy. V\u011bd\u011bl, co te\u010f mus\u00ed ud\u011blat, v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed K\u00f4jiho naj\u00edt a pomoci mu d\u0159\u00edve, ne\u017e bude pozd\u011b a n\u011bkdo jin\u00fd se dozv\u00ed o obsahu dopisu, jen\u017e byl v tuto chv\u00edli bezpe\u010dn\u011b ukryt v Tomov\u011b no\u010dn\u00edm rouchu.<\/em>  <\/div>\n
Nezdr\u017eoval se p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00edm se, jen na sebe hodil no\u010dn\u00ed  pl\u00e1\u0161\u0165 a slam\u011bn\u00e9 boty, kter\u00e9  nikdy nejsou sly\u0161et. Opatrn\u011b  pootev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a rozhl\u00e9dnul se dlouhou chodbou vpravo, i vlevo. Nikde v\u0161ak nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka.<\/em><\/div>\n
S nejist\u00fdm povzdechem Tom ti\u0161e vy\u0161el na chodbu a nechal sv\u00e9 kroky sm\u011b\u0159ovat za t\u00edm, u n\u011bj\u017e si byl jist, \u017ee mu porad\u00ed, kde onoho chlapce naj\u00edt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
—————–<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nemohl jsem uv\u011b\u0159it tomu, co mi znaky oznamovaly. Jak\u2026 jak bych to mohl ps\u00e1t j\u00e1, kdy\u017e jsem teprve te\u010f poprv\u00e9 spat\u0159il obsah? Pro\u010d by mne n\u011bkdo podepisoval pod tak\u2026 tak ohavnou v\u011bc?<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak se mi dech zadrh\u00e1v\u00e1 v hrdle, do o\u010d\u00ed se mi tla\u010dilo st\u00e1le v\u00edce slz a t\u0159es po cel\u00e9m t\u011ble se nedal ovl\u00e1dat. Te\u010f m\u011b jist\u011b T’chi-mora nech\u00e1 popravit za mou opov\u00e1\u017elivost, za n\u011bco, co sp\u00e1chal n\u011bkdo jin\u00fd.  <\/div>\n
„M-m\u016fj pane,“ \u0161eptal jsem ti\u0161e a m\u00e9 slzy ti\u0161e dopadaly na pergamen. J\u00e1 to p\u0159eci nepsal, nikdy bych ni\u010deho takov\u00e9ho nebyl schopen.  <\/div>\n
„Psal jsi to, K\u00f4ji? Odpov\u011bz mi po pravd\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Jen s velkou n\u00e1mahou jsem sebral odvahu pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, kdy\u017e jsem zam\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou. Cht\u011bl jsem promluvit, ale m\u016fj hlas se zlomil tich\u00fdm vzlykem.  <\/div>\n
„Myslel jsem si to,“ odpov\u011bd\u011bl tvrd\u011b a postavil se. Ti\u0161e p\u0159ech\u00e1zel sem a tam, ty\u010dil se nade mnou a j\u00e1 si v tu chv\u00edli p\u0159ipadal je\u0161t\u011b ubo\u017eej\u0161\u00ed, ne\u017e doopravdy jsem. Jak m\u011b potrest\u00e1? Bude to bolet moc? Najde v sob\u011b alespo\u0148 kouska slitov\u00e1n\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt v nebezpe\u010d\u00ed, K\u00f4ji,“ pokra\u010doval m\u016fj T’chi-mora a mn\u011b a\u017e teprve te\u010f do\u0161lo, \u017ee\u2026 m\u011b nesoud\u00ed, \u017ee mi v\u011b\u0159\u00ed. „N\u011bkdo hanebn\u011b po\u0161pinil tv\u00e9 jm\u00e9no a tvou \u010dest, m\u00e1\u0161 tu\u0161en\u00ed, kdo by to mohl ud\u011blat?“  <\/div>\n
Jeho pronikav\u00e9 o\u010di se do mne op\u011bt zabodly a j\u00e1 c\u00edtil dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vlny z\u00e1chv\u011bv\u016f, je\u017e proplouvaly m\u00fdm t\u011blem. Byl to strach, ale bylo to i n\u011bco jin\u00e9ho, p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. N\u011bco, co ve mn\u011b vyvol\u00e1val jeho pohled, jeho uhran\u010div\u00e9 o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„N-ne, m\u016fj pane,“  \u0161pitl jsem a a\u010dkoliv jsem m\u011bl siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed op\u011bt mu vzd\u00e1t \u00factu alespo\u0148 nepatrn\u00fdm sklopen\u00edm o\u010d\u00ed, nedok\u00e1zal jsem sv\u016fj pohled odtrhnout od toho jeho. Bylo to, jako by na\u0161e duhovky byly propojeny neviditeln\u00fdm vl\u00e1k\u00e9nkem, kter\u00e9 je udr\u017eovalo v p\u0159\u00edm\u00e9m kontaktu.  <\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt velmi opatrn\u00fd, K\u00f4ji. J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee s t\u00edm nem\u00e1\u0161 nic spole\u010dn\u00e9ho. \u010clov\u011bk s tak \u010distou du\u0161\u00ed, jako jsi ty, by jist\u011b nebyl ni\u010deho takov\u00e9ho schopen. Ale j\u00e1 jsem jen jeden jedin\u00fd. Kdyby se to dozv\u011bd\u011bl n\u011bkdo jin\u00fd, kdyby se svitek dostal do nepovolan\u00fdch rukou, mohl bys skon\u010dit opravdu \u0161patn\u011b, mil\u00fd K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 srdce zaplesalo \u0161t\u011bst\u00edm p\u0159i osloven\u00ed, je\u017e mi v\u011bnoval. Mil\u00fd K\u00f4ji. Z jeho \u00fast to zn\u00ed tak jemn\u011b, tak sladce a l\u00edbezn\u011b. Ani jsem nevn\u00edmal varov\u00e1n\u00ed jeho slov. Nemohl jsem, oslovil mne mil\u00fdm K\u00f4ji.<\/p>\n<\/div>\n
„Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“  <\/div>\n
Popla\u0161en\u011b jsem zamrkal a \u0161pi\u010dkou jazyka si navlh\u010dil vyprahl\u00e9 rty. Zasm\u00e1l se a jen nepatrn\u011b zavrt\u011bl hlavou.  <\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, m\u016fj pane,“ p\u00edpnul jsem ti\u0161e, a pokorn\u011b sklopil pohled k zemi. Zad\u00edval jsem se na jeho nohy a musel jsem se pousm\u00e1t jeho slam\u011bn\u00fdm st\u0159ev\u00ed\u010dk\u016fm. Takov\u00e9to boty nos\u00ed jen ti nejchud\u0161\u00ed, a p\u0159esto je na sob\u011b m\u00e1 n\u00e1\u0161 p\u00e1n.<\/p>\n<\/div>\n
„Budu muset j\u00edt, K\u00f4ji. Je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b a j\u00e1 jsem a\u017e moc daleko od sv\u00e9ho domova. Kdyby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el na to, \u017ee nejsem ve sv\u00e9 posteli\u2026“ odml\u010del se a zavrt\u011bl hlavou. „D\u00e1vej na sebe pozor, slib mi to.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnul jsem. „Slibuji, m\u016fj pane.“ P\u00e1r vte\u0159in jsem se na n\u011bj d\u00edval, a on se st\u00e1le nem\u011bl k odchodu. „Sm\u00edm\u2026 sm\u00edm se na n\u011bco zeptat, m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ptej se,“ pokynul mi a op\u011bt se usadil na n\u00edzkou lavi\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak\u2026 jak jste mne na\u0161el, pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Zasm\u00e1l se a jeho o\u010di se poprv\u00e9  za dne\u0161n\u00ed ve\u010der rozz\u00e1\u0159ily. „Nebylo to snadn\u00e9, mil\u00fd  K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
—————–<\/p>\n<\/div>\n
Jako st\u00edn se rychle pohyboval chodbi\u010dkami pal\u00e1ce a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e se dostal na otev\u0159en\u00e9 prostranstv\u00ed c\u00edsa\u0159sk\u00fdch zahrad. Ten, jeho\u017e Tom hledal, m\u011bl sv\u016fj skromn\u00fd p\u0159\u00edbytek na sam\u00e9m konci zahrad, dob\u0159e schovan\u00fd, aby nijak nenaru\u0161oval n\u00e1dhernou p\u0159esnou linii dokonale udr\u017eovan\u00fdch rostlin.<\/em>  <\/div>\n
Ko\u010di\u010d\u00edmi kroky se Tom pohyboval mezi bludi\u0161t\u011bm kv\u011bt\u016f a tichounk\u00e9 kletby se nesly z jeho rt\u016f kdykoliv zavadil rukou o ostr\u00e9 trny divok\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed.<\/em>  <\/div>\n
Po p\u00e1r nekone\u010dn\u011b  dlouh\u00fdch minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b  zastavil p\u0159ed mal\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm domkem. Uvnit\u0159 je\u0161t\u011b pl\u00e1polala sv\u00edce, Qiang tedy je\u0161t\u011b nesp\u00ed.<\/em><\/div>\n
Se zatajen\u00fdm dechem pozvedl ruku a jemn\u011b poklepal vedle dve\u0159\u00ed. Tak jemn\u011b, \u017ee to t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159eslechl i ten, jemu\u017e tento zvuk byl ur\u010den\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Mil\u00fd T’chi-mori,“ za\u0161eptal postar\u0161\u00ed mu\u017e, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na \u0161kv\u00edru pootev\u0159el dve\u0159e. Ihned p\u0159\u00edchoz\u00edmu v\u011bnoval p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd  \u00fasm\u011bv a poodstoupil od vchodu, aby mohl mlad\u00edk do bezpe\u010d\u00ed jeho domova. „Copak v\u00e1s sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed takhle v noci, m\u016fj mil\u00fd pane?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Qiangu, pot\u0159ebuji zjistit, kde bydl\u00ed jeden mlad\u00edk. Potkal jsem jej p\u0159i oslavn\u00e9m dni a opravdu mus\u00edm zjistit, kde \u017eije. Pom\u016f\u017ee\u0161 mi, pros\u00edm?“<\/em>  <\/div>\n
S ustaran\u00fdm v\u00fdrazem se usadil ke stolku, k n\u011bmu\u017e jej star\u00fd mu\u017e uvedl.<\/em>  <\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1te, m\u016fj pane, \u017ee hled\u00e1te n\u011bjak\u00e9ho mlad\u00edka? Co je na tomto mlad\u00edkovi tak d\u016fle\u017eit\u00e9? Sm\u00edm-li se pt\u00e1t.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l a s lehk\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavy odm\u00edtnul nab\u00edzen\u00fd \u0161\u00e1lek \u010daje. „M\u016f\u017ee b\u00fdt v nebezpe\u010d\u00ed a j\u00e1 jej opravdu pot\u0159ebuji naj\u00edt. \u0158ekni mi, Qiangu, \u0159\u00edk\u00e1 ti n\u011bco jm\u00e9no<\/em> K\u00f4ji? M\u00e1 del\u0161\u00ed, temn\u00e9 vlasy a bledou ple\u0165.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e  si mlad\u00e9ho p\u00e1na m\u011b\u0159il pohledem a se zamy\u0161len\u00edm usrk\u00e1val ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku. Tom v\u011bd\u011bl, pro\u010d si vybral pr\u00e1v\u011b  jeho, pro\u010d pr\u00e1v\u011b za Qiangem \u0161el pro pomoc. C\u00edsa\u0159sk\u00fd zahradn\u00edk znal snad v\u0161echno slu\u017eebnictvo, je\u017e se nach\u00e1zelo na rozs\u00e1hl\u00e9m \u00fazem\u00ed Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta. Pokud K\u00f4ji \u017eije n\u011bkde pobl\u00ed\u017e n\u00e1m\u011bst\u00ed Nebesk\u00e9ho klidu, Qiang to bude v\u011bd\u011bt. A co je hlavn\u00ed, nikdy jej nebude soudit a pt\u00e1t se, nikdy nikomu nic ne\u0159ekne o Tomov\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b zde.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji \u0159\u00edk\u00e1te, m\u016fj pane? K\u00f4ji s vlasy \u010dern\u00fdmi jako noc a tv\u00e1\u0159\u00ed bledou jako sn\u00edh? Zn\u00e1m takov\u00e9ho K\u00f4ji, m\u016fj pane.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tomovo srdce se op\u011bt divoce rozbu\u0161ilo. Tak p\u0159ece, p\u0159ece jen dostane \u0161anci s K\u00f4jim op\u011bt mluvit, vid\u011bt jej a varovat jej. „\u0158ekni mi, pros\u00edm, kde jej najdu.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e  si je\u0161t\u011b chv\u00edli prohl\u00ed\u017eel mlad\u00edkovu tv\u00e1\u0159, hledal by\u0165  jen nepatrn\u00fd n\u00e1znak toho, \u017ee Tom nem\u00e1  \u010destn\u00e9 \u00famysly s mlad\u00fdm Billem, ale nic nena\u0161el. V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl jen up\u0159\u00edmnou starost a obavy. Jako by tam snad kdy jindy Qiang na\u0161el n\u011bco jin\u00e9ho; p\u00e1n T’chi-mora nikdy nepat\u0159il k t\u011bm, je\u017e by m\u011bli ne\u010destn\u00e9 \u00famysly. Jeho srdce i mysl byly \u010dist\u00e9, nevinn\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bydl\u00ed na sam\u00e9m okraji Tian’anmen Guanchang*, mil\u00fd pane. Slou\u017e\u00ed v dom\u011b pan\u00ed Li Xuejian. Nem\u016f\u017eete jej minout, je to posledn\u00ed d\u016fm na sam\u00e9m okraji, za n\u00edm u\u017e jsou jen ulice samotn\u00e9ho Pekingu.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom vstal od n\u00edzk\u00e9ho stolku a uctiv\u011b se mu\u017ei poklonil. Nebylo zvykem, aby se ti nejvy\u0161\u0161\u00ed  ukl\u00e1n\u011bli, ale Tom c\u00edtil tak nesm\u00edrnou vd\u011b\u010dnost k onomu star\u00e9mu mu\u017ei, \u017ee poru\u0161il v\u0161echna pravidla. C\u00edsa\u0159sk\u00e1 rodina, ani jin\u00ed bohat\u00fd\u0159i se nikdy nesni\u017euj\u00ed na \u00farove\u0148 poddan\u00fdch.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuji ti mnohokr\u00e1t, Qiangu, pomohl jsi mi!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ani\u017e  by se by\u0165 jednou oto\u010dil, opustil mlad\u00edk zahradn\u00ed  domek a rychl\u00fdmi kroky p\u0159eb\u00edhal p\u0159es zahrady. Tian’anmen Guanchang je p\u0159\u00edli\u0161 daleko\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
* Tian’anmen Guanchang („N\u00e1m\u011bst\u00ed  Nebesk\u00e9ho Klidu“)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc „K\u00f4ji?“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e jsem zahl\u00e9dl st\u00edn, jen\u017e se mihnul za posuvn\u00fdmi dve\u0159mi od zahrady jejich mal\u00e9ho domku. Kr\u010dil jsem se ve tm\u011b, zahalen st\u00ednem noci a jen jsem se v duchu mohl modlit, aby onen st\u00edn opravdu m\u016fj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10226","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10226","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10226"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10226\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10226"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10226"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10226"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}