{"id":10228,"date":"2010-11-09T17:00:00","date_gmt":"2010-11-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10203"},"modified":"2010-11-09T17:00:00","modified_gmt":"2010-11-09T16:00:00","slug":"kapky-deste-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/09\/kapky-deste-6\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 6."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
Vzal jsem z ram\u00ednka fialovou \u010dernou mikinu, kter\u00e1 m\u011b zaujala, a l\u00e9pe jsem si ji prohl\u00e9dl. M\u011bla na dotek p\u0159\u00edjemn\u00fd materi\u00e1l a sytost barev byla p\u0159esn\u011b podle m\u00e9ho vkusu. Vzal jsem do n\u00e1ru\u010d\u00ed je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed kusy oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem si sta\u010dil v obchod\u011b vybrat a p\u0159em\u00edstil se do zku\u0161ebn\u00ed kabinky. V\u010dera mi toti\u017e na \u00fa\u010det p\u0159i\u0161ly pen\u00edze z posledn\u00ed brig\u00e1dy a j\u00e1 si nutn\u011b pot\u0159eboval ud\u011blat radost.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem ale na sebe sta\u010dil prvn\u00ed kus nat\u00e1hnout, rozezvonil se mi v kabelce mobil. Bylo to n\u011bjak\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo.<\/em><\/div>\n
„Kaulitz, pros\u00edm.“ P\u0159ijal jsem hovor se zv\u011bdavost\u00ed, kdo bude na druh\u00e9m konci.<\/em><\/div>\n
„Nemocnice Martina Luthera,“  zatrnulo ve mn\u011b. „Pane Kaulitzi, le\u017e\u00ed u n\u00e1s pan Steinke a vy jste byl v jeho dokumentaci uveden jako jedin\u00fd kontakt, kter\u00fd jsme povinni v takov\u00fdchto p\u0159\u00edpadech volat. Jste jeho p\u0159\u00edbuzn\u00fd?“ Z\u0159eteln\u011b jsem c\u00edtil, jak mi vysych\u00e1 v krku. Pokusil jsem se polknout, ale nebylo co.<\/em><\/div>\n
„Ano, tedy ne.“ Zmaten\u011b  jsem koktnul. „Jsem jeho p\u0159\u00edtel. On nem\u00e1 p\u0159\u00edbuzn\u00e9. Jen otce, ale s n\u00edm se nest\u00fdk\u00e1.“ Vysv\u011btlil jsem stru\u010dn\u011b. „Co je s n\u00edm? N\u011bco se mu stalo? Bude v po\u0159\u00e1dku?“ Zasypal jsem nejsp\u00ed\u0161 zdravotn\u00ed sestru na druh\u00e9m konci spoustou ot\u00e1zek.<\/em><\/div>\n
„V\u010dera ve\u010der ho sem p\u0159ivezli v bezv\u011bdom\u00ed. M\u00e1 mnoha\u010detn\u00e1 zran\u011bn\u00ed po cel\u00e9m t\u011ble a\u2026“<\/em><\/div>\n
„Hned jsem tam.“ A\u0165 u\u017e cht\u011bla dodat cokoli, nenechal jsem ji. T\u00edpl jsem hovor a bleskurychle na sebe zp\u011bt nat\u00e1hl svetr a bundu, kterou jsem m\u011bl ji\u017e svle\u010denou, abych si mohl vyzkou\u0161et vybran\u00e9 oble\u010den\u00ed. To mi bylo v tu chv\u00edli naprosto ukraden\u00e9. Nechal jsem tam v\u0161echno viset na v\u011b\u0161\u00e1ku a jako st\u0159ela se vy\u0159\u00edtil ven.<\/em><\/div>\n
\n
Z obchodn\u00edho domu jsem div nesprintoval a p\u0159i tom jsem si v hlav\u011b sna\u017eil uv\u011bdomit, kde je vlastn\u011b nemocnice Martina Luthera. To jm\u00e9no mi n\u011bco \u0159\u00edkalo a samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem si nakonec vzpomn\u011bl. Tam mi p\u0159ed dv\u011bma lety d\u011blali s\u00e1dru, kdy\u017e jsem si zl\u00e1mal ruku po t\u00e9, co jsem se nechal Fabianem ukecat, abych si s n\u00edm \u0161el zahr\u00e1t ricochet, \u017ee pr\u00fd je to snaz\u0161\u00ed ne\u017e tenis, do kter\u00e9ho byl jinak on zap\u00e1len\u00fd, tud\u00ed\u017e to hrav\u011b zvl\u00e1dnu i j\u00e1. Z\u0159ejm\u011b podcenil m\u00e9 sportovn\u00ed nad\u00e1n\u00ed. J\u00e1 byl toti\u017e bez debat st\u0159evo na jak\u00fdkoli sport, tak\u017ee to pochopiteln\u011b dopadlo velice neslavn\u011b. Mo\u017en\u00e1 tak, kdyby si se mnou cht\u011bl pl\u00e1cnout pingpong, k tomu bych byl jako k jedin\u00e9mu svoln\u00fd a \u0161el bych do toho i s chut\u00ed, a hlavn\u011b bych si p\u0159i tom snad nijak neubl\u00ed\u017eil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na chodn\u00edku jsem se vm\u00edchal do davu lid\u00ed, ve kter\u00e9m u\u017e se posp\u00edchalo jen velice obt\u00ed\u017en\u011b. Bl\u00e1zniv\u00fd turisti, tady na Kuda’mmu jich bylo v\u017edycky plno, ale j\u00e1 tu nakupoval r\u00e1d. Lidi v\u011bt\u0161inou nep\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed, pokud si jen v poklidu p\u0159ech\u00e1z\u00edte z obchodu do obchodu, sp\u011bch byl ale v hustot\u011b v\u0161ech t\u011bch t\u011bl p\u0159edem marn\u00fd. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi povedlo nasko\u010dit do autobusu, kter\u00fd akor\u00e1t stav\u011bl na zast\u00e1vce, kterou jsem m\u00edjel. Nechal jsem se dov\u00e9st a\u017e na konec t\u00e9hle n\u00e1kupn\u00ed t\u0159\u00eddy a vystoupil ven d\u0159\u00edv, ne\u017e by \u0159idi\u010d uhnul n\u011bkam, kam jsem rozhodn\u011b nepot\u0159eboval. Od m\u00edsta, kde jsem se nach\u00e1zel, to u\u017e beztak bylo jen p\u00e1r krok\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Posp\u00ed\u0161il jsem si a za p\u00e1r minut jsem u\u017e vb\u00edhal do suter\u00e9nu nemocnice. Musel jsem se vyd\u00fdchat, ne\u017e jsem byl schopn\u00fd  sest\u0159e na recepci sd\u011blit, co pot\u0159ebuji. Ochotn\u011b mi pov\u011bd\u011bla, na kter\u00e9m odd\u011blen\u00ed Fabian le\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edte v\u00fdtahem do druh\u00e9ho patra a potom d\u00e1l prosklen\u00fdmi dve\u0159mi napravo.“ Dodala.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji.“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  jsem vcelku bez probl\u00e9mu, d\u00edky jednoduch\u00e9mu n\u00e1vodu t\u00e9 sle\u010dny, dohledal chirurgii, odchytla si m\u011b na chodb\u011b dal\u0161\u00ed, tentokr\u00e1t star\u0161\u00ed zdravotnice. Zatv\u00e1\u0159ila se na m\u011b p\u0159\u00edsn\u011b a koukla na m\u011b vrchem p\u0159es svoje mal\u00e9 br\u00fdle s \u010dern\u00fdmi obrou\u010dkami.<\/em><\/div>\n
„Hled\u00e1te n\u011bkoho?“<\/em><\/div>\n
„Pana Steinkeho. M\u016f\u017eu ho vid\u011bt? A mohla byste mi hlavn\u011b  \u0159\u00edct, co se mu stalo?“<\/em><\/div>\n
„Pan Kaulitz?“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. „Kolegyn\u011b mi \u0159\u00edkala, \u017ee jste na cest\u011b. P\u0159ivezli ho v\u010dera po telefon\u00e1tu jeho domovn\u00edka, kter\u00fd ho na\u0161el ve sklep\u011b domu. Z bezv\u011bdom\u00ed se n\u00e1m b\u011bhem noci probral, ale v p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e9m stavu nen\u00ed. M\u00e1 ot\u0159es mozku, zl\u00e1man\u00e1 dv\u011b \u017eebra, spoustu obra\u017eenin a podlitin. L\u00e9ka\u0159, kter\u00fd ho o\u0161et\u0159oval, nahl\u00e1sil napaden\u00ed. Policie tu byla dnes brzo r\u00e1no,“ doposavad mi vysv\u011btlovala naprosto profesion\u00e1ln\u011b. Pak se ale zatv\u00e1\u0159ila p\u0159esn\u011b jako ty zv\u011bdav\u00e9 ukecan\u00e9 star\u00e9 drbny, a je\u0161t\u011b se ke mn\u011b kousek nahnula. „Co jim ale \u0159ekl, netu\u0161\u00edm. Co vy? V\u00edte, kdo mu to mohl ud\u011blat?“ Vypt\u00e1vala se zti\u0161en\u00fdm hlasem. Jen jsem nad n\u00ed v duchu zakroutil hlavou. Nebyl jsem zv\u011bdav\u00fd na jej\u00ed zdr\u017eov\u00e1n\u00ed, ale na druhou stranu jsem nem\u011bl ani chu\u0165 na ni n\u011bjak nep\u0159\u00edjemn\u011b vyjet.<\/em><\/div>\n
„To v\u00e1\u017en\u011b netu\u0161\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem proto, i kdy\u017e jsem po t\u011bch jej\u00edch slovech naprosto p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, odkud v\u00edtr vane. „Sm\u00edm k n\u011bmu?“<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b, ale jenom na chv\u00edli. Pot\u0159ebuje odpo\u010d\u00edvat,“ pou\u010dila m\u011b. „Je to pokoj \u010d\u00edslo p\u011bt.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ani jsem se nesna\u017eil j\u00ed pod\u011bkovat. Vzhledem k tomu, jak mi ta baba t\u00edm sv\u00fdm vyzv\u00edd\u00e1n\u00edm za\u010dala b\u00fdt nesympatick\u00e1, si to z m\u00e9ho pohledu ani trochu nezaslou\u017eila. Nav\u00edc mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee mi volali hrozn\u011b pozd\u011b. Fabian tu str\u00e1vil u\u017e celou noc a j\u00e1 se to dov\u011bd\u011bl a\u017e druh\u00fd den v poledne? P\u011bkn\u00fd bordel! Nem\u011bl jsem ale moment\u00e1ln\u011b my\u0161lenky na to se sna\u017eit jim tu cokoli vy\u010dinit. Oto\u010dil jsem se a odch\u00e1zel od n\u00ed pry\u010d d\u00e1l chodbou odd\u011blen\u00ed a p\u0159i tom jsem o\u010dima kontroloval \u010d\u00edsla pokoj\u016f. Ten Fabiho byl asi uprost\u0159ed.<\/em>  <\/div>\n
„Do prdele,“ zaj\u00edkl jsem se, schoval si pusu do dlan\u011b a do o\u010d\u00ed se mi natla\u010dily slzy, kdy\u017e jsem ho spat\u0159il le\u017eet ve velk\u00e9 b\u00edl\u00e9 posteli. P\u0159ipadalo mi, jako by se snad ztr\u00e1cel v t\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed dece a se v\u0161emi t\u011bmi hadi\u010dkami s kysl\u00edkem, kapa\u010dkou a dr\u00e1tky od p\u0159\u00edstroj\u016f, je\u017e monitorovaly jeho funkce. Co \u0161lo, m\u011bl zafa\u010dovan\u00e9, a ten zbytek, kter\u00fd jsem vid\u011bl z jeho obli\u010deje, byl napuchl\u00fd a podlit\u00fd krv\u00ed od surov\u00fdch ran.<\/em>  <\/div>\n
„Fabi,“ za\u0161eptal jsem a zakazoval si bre\u010det. Jemn\u011b jsem stiskl jeho ruku, je\u017e mu \u010douhala zpod pe\u0159iny, a zlehka se kone\u010dky prst\u016f dotkl jeho l\u00edcn\u00ed kosti. Nespal. Zt\u011b\u017eka m\u00fdm sm\u011brem pooto\u010dil hlavou a bolestn\u011b na m\u011b zam\u017eoural zpod otekl\u00fdch v\u00ed\u010dek.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ zap\u00edpal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/em><\/div>\n
„P\u0161t, nenam\u00e1hej se, jen odpo\u010d\u00edvej a poslouchej m\u011b, ano?“ Fabian jen slab\u011b k\u00fdvl, aby mi tak dal najevo, \u017ee m\u00e1m prostor \u0159\u00edct cokoli. „Moc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee to za\u0161lo a\u017e sem. J\u00e1\u2026 nev\u00edm, co jsem si myslel\u2026 ne\u010dekal jsem, \u017ee by ti hajzlov\u00e9 skute\u010dn\u011b mohli zaj\u00edt tak daleko,“ na chv\u00edli jsem se odml\u010del. Pot\u0159eboval jsem se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnout, abych se uklidnil a mohl pokra\u010dovat. M\u011bl jsem sta\u017een\u00e9 hrdlo, ale pot\u0159eboval jsem ze sebe dostat podstatu toho, co se mi p\u0159i cest\u011b do nemocnice stihlo rozle\u017eet v hlav\u011b.<\/em>  <\/div>\n
Tenhle vztah u\u017e  jsem nebyl d\u00e1l schopn\u00fd sn\u00e1\u0161et. Fabian m\u011b  ni\u010dil t\u00edm neust\u00e1l\u00fdm stresem, kter\u00e9mu m\u011b vystavoval v\u017edycky, kdy\u017e m\u011b nechal strachovat se o jeho \u017eivot. V\u0161echny ty pozdn\u00ed n\u00e1vraty, kdy jsem netu\u0161il, co d\u011bl\u00e1, a do jak\u00fdch probl\u00e9m\u016f se zase nam\u00e1\u010d\u00ed. Lhan\u00ed, hr\u016fza z toho, \u017ee mi jednou na dve\u0159e bytu zaklepe policie a ozn\u00e1m\u00ed mi, \u017ee je mrtv\u00fd. A te\u010f do toho dokonce zat\u00e1hl i m\u011b. Nem\u00ednil jsem u\u017e nad\u00e1le pat\u0159it do jeho sv\u011bta hazardu, ale tak\u00e9 jsem se nedok\u00e1zal jen oto\u010dit a nechat ty lidi, aby ho bez mrknut\u00ed oka odd\u011blali. A \u017ee po tom, jak ho z\u0159\u00eddili te\u010f, jsem u\u017e naprosto v\u011b\u0159il tomu, \u017ee by to ud\u011blali. Dlu\u017eil jsem mu posledn\u00ed pomoc, po tom, jak se m\u011b ujal, kdy\u017e jsem se s Georgem ocitl p\u0159ed lety v Berl\u00edn\u011b. Bas\u00e1k byl m\u00fdm p\u0159\u00edtelem u\u017e od d\u011btstv\u00ed, vyr\u016fstali jsem vedle sebe na mal\u00e9 vesnici, a u\u017e jako d\u011bti jsme si sl\u00edbili, \u017ee d\u00e1me dohromady kapelu. Po tom, co odmaturoval, se dostal na vej\u0161ku v Berl\u00edn\u011b a j\u00e1 se tenkr\u00e1t rozhodl odjet s n\u00edm, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1m-li ud\u011blat n\u011bkdy n\u011bjakou d\u00edru do sv\u011bta, v Loitsche se mi to rozhodn\u011b nepoda\u0159\u00ed.<\/em>  <\/div>\n
Prvn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed  jsem p\u0159eb\u00fdval na \u010derno v jeho pokoji na koleji, ale tam jsem nemohl z\u016fstat dlouho. M\u011bl by z toho jen probl\u00e9my. A pak se jak blesk z \u010dist\u00e9ho nebe zjevil Fabian. Vrazil do m\u011b v jednom klubu, kdy\u017e jsem si na chodb\u011b p\u0159ed vstupem na p\u00e1nsk\u00e9 toalety \u010detl let\u00e1\u010dek, hl\u00e1saj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost pro za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed talenty. J\u00e1 do toho byl zabran\u00fd a on se zase ned\u00edval p\u0159ed sebe. Skon\u010dili jsme na zemi, j\u00e1 na z\u00e1dech s Fabianem na sob\u011b. Zaujat\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel a pak m\u011b prost\u011b sebev\u011bdom\u011b pol\u00edbil, ani\u017e by se snad zaj\u00edmal o to, zda-li o to v\u016fbec stoj\u00edm. Od t\u00e9 doby jsme byli spolu a ty \u010dty\u0159i roky byly jako j\u00edzda na horsk\u00e9 dr\u00e1ze. Po\u0159\u00e1d jen nahoru a dol\u016f a pro m\u011b u\u017e toho bylo moc. Byl jsem unaven\u00fd a frustrovan\u00fd, a i kdy\u017e jsem ho m\u011bl r\u00e1d, posledn\u00ed dobou jsem \u010d\u00edm d\u00e1l z\u0159eteln\u011bji vid\u011bl, \u017ee n\u00e1\u0161 vztah je jen o tom, \u017ee se navz\u00e1jem vys\u00e1v\u00e1me.<\/em>  <\/div>\n
Viseli jsme na sob\u011b \u010dist\u011b z vypo\u010d\u00edtavosti. J\u00e1 s n\u00edm z\u016fst\u00e1val, proto\u017ee jsem pot\u0159eboval n\u011bkde bydlet, a na n\u00e1jem sv\u00e9ho vlastn\u00edho m\u00edsta jsem nem\u011bl, a on mnou zapl\u00e1cl pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto po jeho neexistuj\u00edc\u00ed rodin\u011b. Prav\u00e1 l\u00e1ska v tom nebyla. Mo\u017en\u00e1 na za\u010d\u00e1tku, ale to u\u017e d\u00e1vno vyprchalo. Bylo na \u010dase postavit se tomu \u010delem a p\u0159estat na sob\u011b navz\u00e1jem parazitovat. Konec m\u011bl p\u0159ij\u00edt mnohem d\u0159\u00edv, ale necht\u011bli jsme vid\u011bt pravdu. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ho nedok\u00e1\u017eu ze sv\u00e9ho \u017eivota odst\u0159ihnout \u00fapln\u011b, na to ve mn\u011b zanechal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 silnou stopu, ale jako p\u00e1r jsme u\u017e budoucnost nem\u011bli. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee mnohem l\u00e9pe n\u00e1m to bude klapat, kdy\u017e z\u016fstaneme nejlep\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli, ale jinak si p\u016fjdeme svou vlastn\u00ed cestou. Mo\u017en\u00e1, \u017ee v tento moment ho t\u00edm zran\u00edm, ale on bezpochyby \u010dasem pozn\u00e1, \u017ee to bylo spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Fabiane,“ vzchopil jsem se kone\u010dn\u011b a za\u010dal mluvit d\u00e1l. „Nenech\u00e1m t\u011b v tom, jasn\u00fd? U\u017e se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t. Bude to v po\u0159\u00e1dku,“ chl\u00e1cholil jsem ho na za\u010d\u00e1tek.<\/em><\/div>\n
„Bille, ani nev\u00ed\u0161, jak jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd. Slibuju, \u017ee ti to vynahrad\u00edm.“ Sv\u00fdm tich\u00fdm chraplav\u00fdm hlasem m\u011b p\u0159eru\u0161il, ale nechal jsem ho, aby si k tomu \u0159ekl svoje. Jen jsem se na n\u011bj soucitn\u011b usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„To u\u017e nebude pot\u0159eba,“ v jeho o\u010d\u00edch se objevil z\u0159eteln\u00fd otazn\u00edk, proto jsem hned pokra\u010doval, aby pochopil. „A\u017e to skon\u010d\u00ed a dluh bude srovnan\u00fd, u\u017e se k tob\u011b nevr\u00e1t\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Ne,“ k\u0148ournul zoufale a z oka se mu vykut\u00e1lela jedna osamocen\u00e1 slza. V tu chv\u00edli mi ho bylo nep\u0159edstaviteln\u011b l\u00edto a i j\u00e1 s\u00e1m jsem c\u00edtil bolest, kter\u00e1 se mu usadila uvnit\u0159 jeho nitra. Nejrad\u011bji bych to odvolal, aby netrp\u011bl, ale pak pozd\u011bji by to bylo hor\u0161\u00ed. Pro te\u010f jsem prost\u011b musel b\u00fdt siln\u00fd a necouvnout.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159eru\u0161uj m\u011b, pros\u00edm,“ zarazil jsem ho uprost\u0159ed n\u00e1dechu. „Fabi, m\u00e1m t\u011b hrozn\u011b moc r\u00e1d, to ti p\u0159isah\u00e1m. Nav\u017edycky z\u016fstane\u0161 jedn\u00edm z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b, ale n\u00e1m dv\u011bma u\u017e to neklape. Ve vztahu mus\u00ed b\u00fdt hlavn\u011b d\u016fv\u011bra a j\u00e1 nem\u016f\u017eu z\u016fstat s \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu nelze v\u011b\u0159it a na kter\u00e9ho se nem\u016f\u017eu spolehnout. V\u00edm, \u017ee mi te\u010f bude\u0161 slibovat, \u017ee se polep\u0161\u00ed\u0161, a v\u00edckr\u00e1t se to nestane, ale vzpome\u0148 si, \u017ee to tu bylo hodn\u011bkr\u00e1t.“ Fabian u\u017e se nepokou\u0161el sk\u00e1kat mi do \u0159e\u010di. V jeho o\u010d\u00edch se pomalu usazovalo sm\u00ed\u0159en\u00ed. Jen se na m\u011b oddan\u011b d\u00edval a ti\u0161e plakal. „Pokud t\u011b to uklidn\u00ed, nechci na tebe zapomenout. M\u00e1\u0161 sv\u00e9 nesmazateln\u00e9 m\u00edsto v m\u00e9m srdci a m\u016f\u017eeme se vid\u011bt, kdykoli bude\u0161 cht\u00edt,“ rychle jsem si ut\u0159el slzu, kter\u00e1 mi vyklouzla zpod v\u00ed\u010dka. „Te\u010f p\u016fjdu a skoncuju s tv\u00fdma trablema. Je to ale naposledy, a ty, u\u017e jen pro svoje vlastn\u00ed dobro se sna\u017e vyl\u00e9\u010dit a nespadnout do toho znova. Klidn\u011b ti pom\u016f\u017eu naj\u00edt odbornou pomoc. Pot\u0159ebuje\u0161 ji. Jsi nemocn\u00fd a nem\u016f\u017ee\u0161 se pokou\u0161et zvl\u00e1dnout to s\u00e1m. U\u017e ne, u\u017e to za\u0161lo moc daleko.“ Fabian jen pokorn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille.“ Vyznal se mi a j\u00e1 p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak to mysl\u00ed. C\u00edtil jsem to stejn\u011b.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ usm\u00e1l jsem se skrz slanou vodu, kter\u00e9 byly u\u017e i m\u00e9 l\u00edce pln\u00e9. Pohladil jsem ho po vlasech a vtiskl mu polibek do koutku \u00fast, kde je nem\u011bl poran\u011bn\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kam m\u00e1m j\u00edt?“ Byla moje posledn\u00ed ot\u00e1zka.<\/em><\/div>\n
„Spielbank casino.“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Doma, vlastn\u011b  u\u017e bych asi m\u011bl \u0159\u00edct ve Fabianov\u011b  byt\u011b, jsem si dal dlouhou horkou koupel. Nutn\u011b  jsem se pot\u0159eboval uvolnit a trochu relaxovat, tedy alespo\u0148 tak, jak to v dan\u00e9 situaci bylo mo\u017en\u00e9. Lebedil jsem si ve vod\u011b a neust\u00e1le si p\u0159ipou\u0161t\u011bl horkou, abych tak mohl z\u016fstat co mo\u017en\u00e1 nejd\u00e9le a odd\u00e1lit tak moment, kdy budu muset ud\u011blat to, co jsem Fabimu sl\u00edbil. Nech\u00e1val jsem svou poko\u017eku laskat p\u0159\u00edjemn\u011b teplou vodou, zat\u00edmco na m\u00e9 smysly p\u016fsobilo kv\u011btinov\u00e9 aroma koupelov\u00e9 p\u011bny a p\u0159\u00edjemn\u011b tich\u00e1 hudba, je\u017e se linula z repr\u00e1k\u016f p\u0159ehr\u00e1va\u010de, kter\u00fd jsem si v koupeln\u011b postavil na pra\u010dku.<\/em>  <\/div>\n
Broukal jsem si s r\u00e1diem d\u00e9le jak hodinu, dokud se nep\u0159ehr\u00e1lo cel\u00e9 c\u00e9de\u010dko, kter\u00e9 jsem si pro tuhle chv\u00edli vybral. Teprve potom jsem to neochotn\u011b ukon\u010dil. Vypustil jsem vanu a omotal jsem se do obrovsk\u00e9 hu\u0148at\u00e9 osu\u0161ky. Vlasy jsem zabalil do druh\u00e9 a p\u0159e\u0161el k zrcadlu. Dlan\u00ed jsem sm\u00e1znul pry\u010d p\u00e1ru, d\u00edky kter\u00e9 jsem se nevid\u011bl a z\u016fstal tak na sebe p\u00e1r vte\u0159in z\u00edrat, a p\u0159i tom jsem si v duchu s\u00e1m sob\u011b dod\u00e1val odvahy, \u017ee v\u0161echno, co m\u011b \u010dek\u00e1, zvl\u00e1dnu. P\u0159eci to nem\u016f\u017ee b\u00fdt nic tak hrozn\u00e9ho. T\u0159i dny se p\u0159ekul\u00ed, ani si nesta\u010d\u00edm v\u0161imnout, \u017ee jsem je m\u011bl vypln\u011bn\u00e9 spole\u010dnost\u00ed n\u011bjak\u00e9ho zazoban\u00e9ho gaunera, kter\u00fd ke sv\u00fdm pen\u011bz\u016fm nep\u0159i\u0161el zrovinka \u010distou cestou, proto\u017ee podle m\u011b nikdo, kdo se pohyboval v kruz\u00edch okolo heren, no\u010dn\u00edch podnik\u016f, a dost\u00e1val lidi do nemocnice, nem\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159irovn\u00e1van\u00fd k b\u00edl\u00e9 lilii.<\/em>  <\/div>\n
Vzal jsem do ruky \u0161t\u011btec a pudr a za\u010dal jsem se zvolna l\u00ed\u010dit. Nic jsem nep\u0159eh\u00e1n\u011bl. Bylo to jen lehk\u00e9, trocha makeupu, hn\u011bd\u00e9 st\u00edny, \u0159asenka a bezbarv\u00fd balz\u00e1m, nic v\u00edc. Nenal\u00ed\u010den\u00fd jsem se toti\u017e c\u00edtil nesv\u016fj a p\u0159ij\u00edt tam vyz\u00fdvav\u00fd jsem taky necht\u011bl. Nebudu p\u0159eci p\u016fsobit jako lacin\u00e1 d\u011bvka, za kterou m\u011b ten hulv\u00e1t bezpochyby m\u011bl, j\u00e1 ho ale rychle vyvedu z omylu. Rozhodn\u011b ho nenech\u00e1m ud\u011blat nic, co by se mi naprosto p\u0159\u00ed\u010dilo. Tak n\u011bjak jsem byl sm\u00ed\u0159en\u00fd s p\u0159edstavou, \u017ee aby dal u\u017e Fabianovi pokoj, budu muset ledacos p\u0159ekousnout, ale v\u0161echno m\u00e1 ur\u010dit\u00e9 hranice.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Do hladka jsem si vysu\u0161il vlasy a nechal je voln\u011b spl\u00fdvat kolem obli\u010deje. U\u017e  se sta\u010dilo jen ustrojit. Kr\u00e1tce jsem se zad\u00edval do sv\u00e9 \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b, a nakonec jsem zvolil tmav\u00e9 d\u017e\u00edny, \u010dern\u00e9 tri\u010dko z velmi jemn\u00e9ho materi\u00e1lu, tak\u017ee pozorn\u00fd pozorovatel p\u0159es n\u011bj mohl spat\u0159it m\u016fj piercing v bradavce nebo obrysy vytetovan\u00e9 hv\u011bzdy na b\u0159i\u0161e, p\u0159es to jsem si nat\u00e1hl tmavou minivesti\u010dku, a nakonec to doplnil p\u00e1r \u0161perky. Do v\u011bt\u0161\u00ed kabely p\u0159es rameno jsem si naskl\u00e1dal nejnutn\u011bj\u0161\u00ed kosmetiku a p\u00e1r tri\u010dek na v\u00fdm\u011bnu, spolu s je\u0161t\u011b jedn\u011bmi kalhotami. Nepo\u010d\u00edtal jsem toti\u017e s t\u00edm, \u017ee by m\u011b za ty t\u0159i dny pustil alespo\u0148 na chv\u00edli dom\u016f, abych se p\u0159evl\u00e9kl, tak\u017ee jsem si to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed rad\u011bji vzal s sebou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ed odchodem jsem si je\u0161t\u011b obl\u00e9kl podzimn\u00ed kab\u00e1tek a na nohy nat\u00e1hl vysok\u00e9 ko\u017een\u00e9 koza\u010dky. Naposledy jsem se zkontroloval pohledem ve velk\u00e9m zrcadle v p\u0159eds\u00edni a se strachem uvnit\u0159 sebe, kter\u00fd jsem se sna\u017eil ukr\u00fdt co nejhloub\u011bji, aby na mn\u011b nebyl poznat, jsem vy\u0161el z bytu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na chodn\u00edku p\u0159ed domem se do m\u011b op\u0159el v\u00edtr, kter\u00fd u\u017e v tuhle ro\u010dn\u00ed dobu za\u010d\u00ednal m\u00edt docela s\u00edlu. Ot\u0159\u00e1sl jsem se pod t\u00edm n\u00e1hl\u00fdch chladem. Stm\u00edvalo se, ale pouli\u010dn\u00ed lampy zah\u00e1lely. Nesv\u00edtila jedin\u00e1. Donutilo m\u011b to pod\u00edvat se nahoru, a t\u00edm bylo v\u0161e vysv\u011btleno. Na obloze se honily \u010dern\u00e9 hust\u00e9 mraky, kter\u00e9 zp\u016fsobily, \u017ee byla mnohem v\u011bt\u0161\u00ed tma, ne\u017e by m\u011bla v tuto chv\u00edli b\u00fdt. Ot\u0159esn\u00e9 po\u010das\u00ed, kter\u00e9 tu posledn\u00ed t\u00fddny bylo velmi \u010dasto, a otravovalo mi tak u\u017e dost trpk\u00fd \u017eivot. Pohotov\u011b jsem si otev\u0159el de\u0161tn\u00edk, kter\u00fd jsem tentokr\u00e1t nezapomn\u011bl, kdy\u017e se n\u00e1hle prudce rozpr\u0161elo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
O hodinu pozd\u011bji jsem se octnul p\u0159ed kasinem Spielbank. Z\u0159eteln\u011b jsem c\u00edtil, jak se mi rozt\u0159\u00e1sla kolena a m\u011bl jsem chu\u0165 oto\u010dit se a vz\u00edt nohy na ramena. Tak alespo\u0148 k\u0159i\u010dela boj\u00e1cn\u00e1 polovina m\u00e9ho j\u00e1. Vyhr\u00e1la ale ta druh\u00e1, kter\u00e1 si uv\u011bdomovala, \u017ee mus\u00ed splnit z\u00e1vazek, a j\u00e1 ve\u0161el dovnit\u0159. Zav\u0159el jsem de\u0161tn\u00edk a oklepal z n\u011bj vodu. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem a v\u0161iml si, \u017ee se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed port\u00fdr v uniform\u011b a ot\u0159esn\u00e9m \u010depe\u010dku. Ihned se m\u011b ochotn\u011b a na m\u016fj vkus a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 uhlazen\u011b ptal, za jakou hrou p\u0159ich\u00e1z\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Za \u017e\u00e1dnou,“ byla moje odpov\u011b\u010f. „Jdu za panem majitelem.“ A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem se Fabiana nedoptal, jak se ten \u010dlov\u011bk vlastn\u011b jmenuje, kdyby to snad n\u00e1hodou n\u011bkdo po mn\u011b cht\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Ten tu nen\u00ed, ale je tu vedouc\u00ed podniku. M\u016f\u017eete mluvit s n\u00edm.“<\/em>  <\/div>\n
Vedouc\u00ed  byl p\u00e1n zhruba ve st\u0159edn\u00edch letech o hlavu men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Na temeni se mu d\u011blalo kole\u010dko ple\u0161i a byl oble\u010den\u00fd v neslu\u0161iv\u00e9m obleku, kter\u00fd byl m\u00f3dn\u00ed tak mo\u017en\u00e1 p\u0159ed deseti lety. Pro m\u011b, jako\u017eto \u010dlov\u011bka, kter\u00fd bedliv\u011b sledoval v\u0161echny nov\u00e9 trendy, to bylo naprosto nep\u0159ijateln\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane. N\u011bjak\u00fd probl\u00e9m? Nejste s n\u011b\u010d\u00edm spokojen\u00fd?“ Ani nev\u00ed\u0161, kolik by se na\u0161lo v\u011bc\u00ed, se kter\u00fdmi nejsem spokojen\u00fd, d\u011bdku. \u0158\u00edkal jsem si v duchu. Nejsp\u00ed\u0161 si myslel, \u017ee jsem host a n\u011bkde jsem na\u0161el n\u011bco \u0161patn\u011b, proto\u017ee jinak s n\u00edm mnoho lid\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b nehovo\u0159ilo.<\/em><\/div>\n
„Nene. J\u00e1 jsem Bill Kaulitz a p\u0159i\u0161el jsem, jak bylo dohodnuto s panem majitelem, srovnat co tu prohr\u00e1l m\u016fj p\u0159\u00edtel, pan Steinke,“ vysv\u011btlil jsem, ale chlap se zatv\u00e1\u0159il nech\u00e1pav\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 se ten \u010dlov\u011bk, a\u0165 u\u017e to byl kdokoli, p\u0159\u00edli\u0161 sv\u00fdm zam\u011bstnanc\u016fm nesv\u011b\u0159oval o n\u011bkter\u00fdch sv\u00fdch obchodech.<\/em><\/div>\n
„O ni\u010dem takov\u00e9m nejsem informovan\u00fd, ale minutku vydr\u017ete. J\u00e1 mu zavol\u00e1m,“ ujistil m\u011b, vyt\u00e1hl z kapsy mobiln\u00ed telefon a poodstoupil p\u00e1r krok\u016f ode m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V lok\u00e1le hr\u00e1la hudba, tak\u017ee jsem sly\u0161el jen \u00fatr\u017eky a jednotliv\u00e1 slova, kter\u00e1 mi stejn\u011b ned\u00e1vala smysl.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,“ vr\u00e1til se ke mn\u011b, kdy\u017e zav\u011bsil. „Vyj\u00e1d\u0159il radost, \u017ee jste p\u0159i\u0161el a po\u0161le pro v\u00e1s auto. On se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1z\u00ed v jin\u00e9m sv\u00e9m klubu. Bude tu do dvaceti minut. D\u00e1te si zat\u00edm n\u011bco k pit\u00ed na \u00fa\u010det podniku?“ Uk\u00e1zal rukou sm\u011brem k baru a vyb\u00eddl m\u011b, abych se posadil.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji. K\u00e1vu a t\u0159eba pomeran\u010dov\u00fd d\u017eus,“ vyu\u017eil jsem jeho nab\u00eddky a nechal se obslou\u017eit.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Celou dobu \u010dek\u00e1n\u00ed, kdy jsem usrk\u00e1val svoje pit\u00ed, jsem se nerv\u00f3zn\u011b vrt\u011bl a ryl nehty do desky barov\u00e9ho pultu. Za\u010d\u00ednalo se mi d\u011blat \u0161patn\u011b od \u017ealudku, nav\u00edc to kafe bylo siln\u00e9, tak\u017ee to jen zhor\u0161ovalo. A kdy\u017e se vedle m\u011b objevil chlap jak hora, kter\u00fd nejen, \u017ee byl o mnoho vy\u0161\u0161\u00ed jak j\u00e1, ale i \u0161ir\u0161\u00ed, m\u00e1lem jsem z t\u00e9 stoli\u010dky \u00falekem spadnul. Takovou horu sval\u016f jsem snad na \u017eivo a v tak bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti nevid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Pan Kaulitz?“  Vyhrknul na m\u011b hlubok\u00fdm hrdeln\u00edm hlasem. Bylo to jako by zabru\u010del medv\u011bd. Zmohl jsem se jen na plach\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed a nasucho jsem polknul. „N\u00e1sledujte m\u011b.“ Pokynul mi k v\u00fdchodu. P\u0159ed kasinem byla zaparkovan\u00e1 luxusn\u00ed \u010dern\u00e1 limuz\u00edna s kou\u0159ov\u00fdmi skly, a jak\u00e9 bylo moje p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e otev\u0159el pr\u00e1v\u011b jej\u00ed dve\u0159e a nazna\u010dil mi, abych se usadil. Dokonce mi podr\u017eel de\u0161tn\u00edk, dokud jsem nebyl schovan\u00fd uvnit\u0159.<\/em>  <\/div>\n
Sv\u00e9st se v podobn\u00e9m voze byl v\u017edycky m\u016fj sen, ale vzhledem k m\u00e9 vynervovanosti a tomu, co jsem m\u011bl p\u0159ed sebou, se m\u011b v tu chv\u00edli zmocnila panika. P\u0159ipadal jsem si, jako kdyby m\u011b zav\u0159eli do n\u011bjak\u00e9 \u010dern\u00e9 kobky, odkud nebylo \u00faniku. Lapav\u011b jsem s\u00edpal, kdy\u017e se auto plynule rozj\u00ed\u017ed\u011blo. Na skr\u00e1n\u00edch mi vyra\u0161ily kapky studen\u00e9ho potu a musel jsem si urychlen\u011b rozepnout vrchn\u00ed knofl\u00edky kab\u00e1tu, jinak jsem m\u011bl pocit, \u017ee se asi zadus\u00edm. Ani jsem si p\u0159i tom sv\u00e9m n\u00e1valu d\u011bsu nev\u0161iml, \u017ee sjelo dol\u016f spojovac\u00ed ok\u00fdnko mezi kabinou \u0159idi\u010de a \u010d\u00e1st\u00ed limuz\u00edny, kde jsem sed\u011bl j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Klid, pane,“ zadun\u011bl hlas toho hromotluka, tentokr\u00e1te ale s konej\u0161iv\u00fdm podt\u00f3nem. „Nen\u00ed \u010deho se b\u00e1t.“<\/em><\/div>\n
„\u017de\u2026  \u017ee\u2026 \u017ee nen\u00ed?“ Vyr\u00e1\u017eel jsem ze sebe lkav\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nic se v\u00e1m nestane a nikdo v\u00e1m neubl\u00ed\u017e\u00ed. M\u016fj \u0161\u00e9f nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd tyran. Neud\u011bl\u00e1 nic proti va\u0161\u00ed v\u016fli. Chce v\u00e1s m\u00edt jen ve sv\u00e9 spole\u010dnosti.“ Dok\u00e1zal m\u011b t\u011bmi slovy z \u010d\u00e1sti uklidnit, alespo\u0148 do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee jsem se p\u0159estal dusit.<\/em><\/div>\n
„D\u011bl\u00e1te pro n\u011bj dlouho?“ Zeptal jsem se. Konverzace byla zp\u016fsob, jak do toho znovu, alespo\u0148 do doby, ne\u017e dojedeme do c\u00edle, nespadnout.<\/em><\/div>\n
„U\u017e od za\u010d\u00e1tku,“ trochu se pousm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Jak se jmenujete?“<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edkaj\u00ed mi Bobo.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Stihli jsme si vym\u011bnit je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bt, dokud auto nezastavilo. Pozn\u00e1val jsem to tu. Na t\u00e9hle diskot\u00e9ce jsem p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety zahl\u00e9dl Toma. Vid\u011bl jsem ho poprv\u00e9 a jen na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik od doby, co ve t\u0159in\u00e1cti utekl z domova. Tenkr\u00e1t m\u011b to zasko\u010dilo, nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd na podobn\u00e9 setk\u00e1n\u00ed, proto\u017ee by se t\u00edm o\u017eivily v\u0161echny vzpom\u00ednky na minulost, kdy jsme je\u0161t\u011b mohli b\u00fdt spolu, a tak jsem rad\u011bji zbab\u011ble zdrhnul. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b tenkr\u00e1t zahl\u00e9dl tak\u00e9, ale ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, byl jsem pry\u010d. Natolik jsem se pono\u0159il do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee m\u011b Bobo musel probrat odka\u0161l\u00e1n\u00edm, aby m\u011b upozornil, \u017ee m\u00e1m vystoupit z auta.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Vedl m\u011b p\u0159es cel\u00fd klub a\u017e do zadn\u00edch m\u00edstnost\u00ed, kam u\u017e norm\u00e1ln\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk p\u0159\u00edstup nem\u00e1. Otev\u0159el \u010dern\u011b lakovan\u00e9 dve\u0159e, ustoupil a podr\u017eel mi je, abych mohl j\u00edt dovnit\u0159.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm,“ vyb\u00eddl m\u011b, kdy\u017e jsem zav\u00e1hal a p\u0159ed prahem p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu. \u00dazkostn\u011b jsem se pokou\u0161el zase neza\u010d\u00edt panika\u0159it. Uvnit\u0159 mohl b\u00fdt kdokoli a j\u00e1 se b\u00e1l, \u017ee to bude naprosto odporn\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd sm\u00e1zne v\u0161echno to upokojuj\u00edc\u00ed, co mi o n\u011bm \u0159ekl Bobo v limuz\u00edn\u011b. O\u010di se mi t\u011bkav\u011b rozeb\u011bhly po m\u00edstnosti, kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b povedlo vej\u00edt dovnit\u0159. Byla vymalovan\u00e1 b\u00edlo fialov\u011b a za\u0159\u00edzena tmav\u00fdm n\u00e1bytkem, uprost\u0159ed tomu v\u00e9vodil tmav\u011b fialov\u00fd ko\u017een\u00fd gau\u010d. Vypadal pohodln\u011b a draze.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Perifern\u011b  jsem zahl\u00e9dl, \u017ee v prav\u00e9m zadn\u00edm rohu se n\u011bkdo pohnul. Byl tam psac\u00ed st\u016fl, za kter\u00fdm pravd\u011bpodobn\u011b sed\u011bl ten, kter\u00fd si m\u011b nechal zavolat. Vstal a do\u0161el do sv\u011btla. Z\u016fstal jsem jen naprosto zmra\u017een\u00fd \u0161okem civ\u011bt, kdy\u017e mi bylo umo\u017en\u011bno si ho prohl\u00e9dnout.<\/em><\/div>\n
„Ty?!“  Vydechl jsem om\u00e1men\u00fd a pak se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Vzal jsem z ram\u00ednka fialovou \u010dernou mikinu, kter\u00e1 m\u011b zaujala, a l\u00e9pe jsem si ji prohl\u00e9dl. M\u011bla na dotek p\u0159\u00edjemn\u00fd materi\u00e1l a sytost barev byla p\u0159esn\u011b podle m\u00e9ho vkusu. Vzal jsem do n\u00e1ru\u010d\u00ed je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed kusy oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem si sta\u010dil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10228","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10228","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10228"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10228\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10228"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10228"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10228"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}