{"id":10232,"date":"2010-11-09T15:00:00","date_gmt":"2010-11-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10207"},"modified":"2010-11-09T15:00:00","modified_gmt":"2010-11-09T14:00:00","slug":"love-death-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/09\/love-death-24\/","title":{"rendered":"Love & Death 24."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?“ dlan\u00ed  se op\u0159u o ze\u010f a bolestiv\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch se vykut\u00e1l\u00ed dal\u0161\u00ed slzy. M\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku… skute\u010dnost, \u017ee se doopravdy n\u011bco mohlo st\u00e1t, jsem si v\u0161ak dosud nep\u0159ipou\u0161t\u011bl. Mam\u010dina slova jen zes\u00edlila pocity a ten hore\u010dn\u00fd stav, kter\u00fd jsem v n\u011bkolika posledn\u00edch minut\u00e1ch pro\u017e\u00edval. Vzala mi v\u0161echna m\u00e1 slova, posledn\u00ed nad\u011bji, \u017ee bych se mohl m\u00fdlit… a p\u0159esto jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco nen\u00ed tak, jak by m\u011blo b\u00fdt. C\u00edtil jsem to… stejn\u011b, jako m\u00e9 dvoj\u010de.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Stalo se t-to… teprve p\u0159ed chvilkou. Volali mi…,“ mam\u010din zlomen\u00fd hlas, jen marn\u011b utlumuj\u00edc\u00ed tich\u00e9 vzlyky, se ke mn\u011b dolinul ve chv\u00edli, kdy jsem si h\u0159betem ruky ot\u0159el prvn\u00ed slzu, kterou v\u0161ak v m\u017eiku nahradila druh\u00e1. A po n\u00ed dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
Nevn\u00edm\u00e1m je v\u0161ak. Sna\u017e\u00edm se alespo\u0148 trochu zm\u00edrnit t\u0159as sv\u00e9ho t\u011bla, zachovat klid a chladnou hlavu a norm\u00e1ln\u011b uva\u017eovat. Netrv\u00e1 mi tak dlouho uv\u011bdomit si, co je pro m\u011b v t\u00e9to chv\u00edli nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Kde jsi?“ zept\u00e1m se svou ot\u00e1zku do sluch\u00e1tka a jen neklidn\u011b \u010dek\u00e1m na odpov\u011b\u010f… kter\u00e9 se mi v\u0161ak dostane a\u017e za n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in.<\/div>\n
„Na tom te\u010f nez\u00e1le\u017e\u00ed, Tome, jsi na ve\u010de\u0159i a nem\u016f\u017ee\u0161…,“<\/div>\n
„\u0158ekni mi, kde jsi!“ ne\u00fastupn\u011b zopakuji svoji ot\u00e1zku, ani\u017e bych ji nechal domluvit a znova za\u010dnu nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zet po toalet\u00e1ch. N\u011bjak\u00e1 pitom\u00e1 ve\u010de\u0159e je to posledn\u00ed, co m\u011b v tuto chv\u00edli zaj\u00edm\u00e1. Na nikom a na ni\u010dem mi nez\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc ne\u017e na Billovi. Nic pro m\u011b te\u010f nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt u n\u011bj a ud\u011blat v\u0161e, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch.<\/div>\n
\n
„V nemocnici… \u010dek\u00e1m, m\u011bli by ho ka\u017edou chv\u00edli p\u0159iv\u00e9zt. Ale, Tome…,“ odv\u011bt\u00ed, ne\u017e v\u0161ak sta\u010d\u00ed cokoli nam\u00edtnout, jen souhlasn\u011b pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/div>\n
„Ok, do p\u016flhodiny jsem u tebe,“ odpov\u00edm a rychle hovor ukon\u010d\u00edm. Budu si muset posp\u00ed\u0161it a je\u0161t\u011b v\u0161echno vysv\u011btlit Caroline. H\u0159betem ruky si ot\u0159u mokr\u00e9 stopy slz na tv\u00e1\u0159i a rychle vyb\u011bhnu z toalet ven.  <\/div>\n
<\/div>\n
Zam\u00ed\u0159\u00edm k s\u00e1lu kolem dal\u0161\u00edch \u010d\u00ed\u0161n\u00edk\u016f a rychl\u00fdm krokem vejdu dovnit\u0159. Rozhl\u00e9dnu se kolem… a kdy\u017e se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytne usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se Carolinina tv\u00e1\u0159, popojdu kolem ostatn\u00edch stol\u016f k tomu na\u0161emu. Nem\u00e1m \u010das na dlouh\u00e9 vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, proto douf\u00e1m, \u017ee to pochop\u00ed.<\/div>\n
„Caroline… omlouv\u00e1m se, ale budu muset odej\u00edt,“ promluv\u00edm na ni hned, jakmile zaregistruje moji osobu a jen st\u011b\u017e\u00ed popad\u00e1m ztracen\u00fd dech z rychl\u00e9  ch\u016fze. Caroline se na m\u011b jen oto\u010d\u00ed a p\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1. Jej\u00ed v\u00fdraz se z vesel\u00e9ho zm\u011bn\u00ed na zklaman\u00fd, kdy\u017e ke mn\u011b od stolu vzhl\u00e9dne s u\u017easl\u00fdm pohledem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Nem\u016f\u017ee\u0161  p\u0159eci odej\u00edt, Tommy,“ nam\u00edtne pohotov\u011b a sv\u00fdmi slovy tak odporuje t\u011bm m\u00fdm. Ani nev\u00ed, o co jde a u\u017e mi v tom br\u00e1n\u00ed! <\/div>\n
„Je to nutn\u00e9, Bill m\u011bl nehodu. Mus\u00edm za n\u00edm, copak to nech\u00e1pe\u0161?“ odpov\u00edm rychle a sna\u017e\u00edm se zabr\u00e1nit t\u0159asu, kter\u00fd m\u011b op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 ovl\u00e1dat. Zat\u00edmco j\u00e1 se tady zdr\u017euju s dal\u0161\u00edm a dal\u0161\u00edm vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm, Bill je n\u011bkde \u00fapln\u011b s\u00e1m, v ohro\u017een\u00ed \u017eivota. Pot\u0159ebuje m\u011b te\u010f mnohem v\u00edc, ne\u017e Caroline a jej\u00ed odm\u011b\u0159en\u00fd pap\u00e1, kter\u00fd m\u011b te\u010f op\u011bt sj\u00ed\u017ed\u00ed t\u00edm opovr\u017eliv\u00fdm a nanejv\u00fd\u0161e ura\u017een\u00fdm pohledem, jako bych si pr\u00e1v\u011b dovolil n\u011bco smrteln\u011b drz\u00e9ho a neodpustiteln\u00e9ho. M\u00e9 dvoj\u010de je te\u010f pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho… Caroline je v\u0161ak nejsp\u00ed\u0161 jin\u00e9ho n\u00e1zoru. Jen z v\u00fdrazu v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i m\u016f\u017eu snadno rozpoznat, \u017ee se j\u00ed moje rozhodnut\u00ed ani trochu nel\u00edb\u00ed. Protentokr\u00e1t m\u00e1 ale bohu\u017eel sm\u016flu.  <\/p>\n

<\/div>\n

„Ale co na\u0161e z\u00e1snuby?“ vyhrkne… ne\u017e v\u0161ak sta\u010d\u00edm jakkoli zareagovat, p\u0159itiskne si dla\u0148 na \u00fasta, jako by pr\u00e1v\u011b \u0159ekla n\u011bco, co m\u011blo z\u016fstat ve v\u0161\u00ed tajnosti. Pooto\u010d\u00edm se a jen v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu se zad\u00edv\u00e1m do jej\u00edch o\u010d\u00ed, kter\u00fdmi na m\u011b st\u00e1le pohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Co\u017ee? Jak\u00e9 z\u00e1snuby?“ jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zopakuji jej\u00ed p\u0159edchoz\u00ed slova a nespou\u0161t\u00edm o\u010di z jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Na\u0161e<\/em> z\u00e1snuby? Ale jak\u00e9? O \u017e\u00e1dn\u00fdch z\u00e1snub\u00e1ch jsme se spolu nikdy nebavili… nebo snad ano? O \u010dem to sakra mluv\u00ed?!<\/div>\n
„No, p\u0159eci…,“ vykokt\u00e1 nesouvisle, to u\u017e je ale i na m\u011b moc. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee si n\u011bco takov\u00e9ho jen tak napl\u00e1novala, ani\u017e  by se mi p\u0159edt\u00edm o tom jen slovem zm\u00ednila nebo si o tom se mnou promluvila. Tak\u017ee proto ta ve\u010de\u0159e, ten oblek… a tohle v\u0161echno? Ne, to se mi snad jenom zd\u00e1.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Co m\u00e1 tohle kurva znamenat?!“ rozk\u0159iknu se neoby\u010dejn\u011b rozzloben\u00fdm hlasem a c\u00edt\u00edm, jak se ve mn\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 va\u0159it vztek spolu se zoufalstv\u00edm. Ne\u017e v\u0161ak sta\u010d\u00ed Caroline vykoktat dal\u0161\u00ed nesmysluplnou odpov\u011b\u010f, zas\u00e1hne jej\u00ed milovan\u00fd pap\u00e1.<\/div>\n
„Na moji Caroline nebude nikdo zvy\u0161ovat hlas. Ani jej\u00ed… p\u0159\u00edtel,“ znechucen\u011b  vyslov\u00ed posledn\u00ed slovo a zpra\u017e\u00ed m\u011b tak opovr\u017eliv\u00fdm a pov\u00fd\u0161en\u00fdm pohledem, kter\u00fd m\u011b m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 \u00fapln\u011b zesm\u011b\u0161nit. Nec\u00edt\u00edm se v\u0161ak jako mal\u00fd harant, kter\u00e9ho m\u016f\u017ee peskovat, kdy chce a jak chce, te\u010f u\u017e ne. Nenech\u00e1m se od n\u011bj d\u00e1le ur\u00e1\u017eet a poni\u017eovat… te\u010f u\u017e ne. A je mi \u00fapln\u011b jedno, co si o mn\u011b po tomhle bude myslet. Nez\u016fstanu tady u\u017e ani o minutu d\u00e9le!  <\/div>\n
<\/div>\n
„N\u011bco se d\u011bje, p\u00e1nov\u00e9? M\u00e1te n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m?“ hlas mlad\u00e9ho \u010d\u00ed\u0161n\u00edka r\u00e1zn\u011b  ukon\u010d\u00ed v\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky a donut\u00ed m\u011b odtrhnout pohled od Carolinina otce. Oto\u010d\u00edm se k \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi a zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne… jen odch\u00e1z\u00edm,“ ozn\u00e1m\u00edm mu, na\u010de\u017e mi rukou uk\u00e1\u017ee k v\u00fdchodu ze s\u00e1lu a nab\u00eddne sv\u016fj doprovod.<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se k v\u00fdchodu a bez jedin\u00e9ho pohledu \u010di rozlou\u010den\u00ed zam\u00ed\u0159\u00edm z tohoto m\u00edsta pry\u010d, nevn\u00edmaj\u00edc Carolinino vol\u00e1n\u00ed a prosby, a\u0165 se vr\u00e1t\u00edm. M\u00e1m toho u\u017e akor\u00e1t dost! Tady m\u011b u\u017e nikdo nikdy neuvid\u00ed! A je mi \u00fapln\u011b u prdele, jestli jsem se te\u010f zachoval spole\u010densky, jestli jsem na jej\u00edho pap\u00e1 ud\u011blal dojem nebo ne. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b nikdo z t\u011bch snob\u016f tam za mnou, pro kter\u00e9 nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9 nic jin\u00e9ho ne\u017e pen\u00edze a majetek. Mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed na n\u011bkom \u00fapln\u011b jin\u00e9m…  <\/p>\n

<\/div>\n

„D\u011bkuji za doprovod, u\u017e v\u00e1s nebudu pot\u0159ebovat,“ odv\u011bt\u00edm \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi, kter\u00fd se mnou vy\u0161el a\u017e ven p\u0159ed vchod. Rozlou\u010d\u00edm se a oto\u010d\u00edm… p\u0159eci jen si v\u0161ak je\u0161t\u011b na n\u011bco vzpomenu. Oto\u010d\u00edm se zp\u00e1tky k \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi… a jedin\u00fdm rychl\u00fdm \u0161kubnut\u00edm strhnu z krku \u010dern\u00e9ho mot\u00fdla.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b n\u011bco… Tohle jim vra\u0165te. U\u017e ho nebudu pot\u0159ebovat,“ poznamen\u00e1m a vtisknu mu l\u00e1tku do dlan\u011b. Kr\u00e1tce na n\u011bj zamrk\u00e1, a kdy\u017e souhlasn\u011b k\u00fdvne hlavou, v\u00edm, \u017ee mi m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed spln\u00ed. Oto\u010d\u00edm se a rozb\u011bhnu se po chodn\u00edku k nejbli\u017e\u0161\u00ed tramvaji…  <\/div>\n
Posledn\u00ed paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce pronikaj\u00ed skrz b\u00edl\u00e9 sklo velk\u00fdch oken do nemocni\u010dn\u00ed chodby, kterou jen z posledn\u00edch sil zam\u00ed\u0159\u00edm dovnit\u0159. Rozhl\u00e9dnu se po n\u00ed… a kdy\u017e na sam\u00e9m jej\u00edm konci spat\u0159\u00edm zn\u00e1mou, sed\u00edc\u00ed osobu, jen rychle se k n\u00ed rozb\u011bhnu. Nem\u00fdl\u00edm se. Zarudl\u00e9, uslzen\u00e9 o\u010di a bolest\u00ed poznamenan\u00e1 tv\u00e1\u0159… to je to, co se naskytne m\u00fdm o\u010d\u00edm, kdy\u017e zpomal\u00edm a pomalu p\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Mami?“ \u0161eptnu ti\u0161e, snad proto, \u017ee v\u0161ude kolem n\u00e1s se nerozprost\u00edr\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e ticho, snad proto, \u017ee nechci vylekat osobu, kter\u00e1 sebou i p\u0159es m\u016fj tich\u00fd hlas m\u00edrn\u011b trhne. Pomalu ke mn\u011b pozvedne pohled a m\u00edrn\u011b pootev\u0159e \u00fasta.<\/div>\n
„Tome… p\u0159eci jen jsi p\u0159i\u0161el,“ vydechne ti\u0161e a jej\u00ed o\u010di se zalesknou nov\u00fdmi slzami, kdy\u017e se jej\u00ed zlomen\u00fd pohled setk\u00e1 s t\u00edm m\u00fdm.<\/div>\n
Nedok\u00e1\u017eu j\u00ed odpov\u011bd\u011bt. Nem\u016f\u017eu ani vid\u011bt to, jak tady sed\u00ed \u00fapln\u011b sama a tr\u00e1p\u00ed se. Kleknu si k n\u00ed a siln\u011b ji obejmu tak, jako jsme to d\u011bl\u00e1vali snad ka\u017ed\u00fd ve\u010der, kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b t\u00edm mal\u00fdm, bezstarostn\u00fdm d\u00edt\u011btem. P\u0159esn\u011b tohle objet\u00ed te\u010f pot\u0159ebuji a v\u00edm, \u017ee ona jej pot\u0159ebuje taky. Te\u010f pot\u0159ebujeme jeden druh\u00e9ho navz\u00e1jem. B\u00fdt spolu, v\u011b\u0159it a doufat… doufat, \u017ee v\u0161echno bude zase v po\u0159\u00e1dku.  <\/p>\n

<\/div>\n

„\u0158\u00edkali… \u0159\u00edkali, \u017ee… \u017ee m-m\u011bl o\u0161kliv\u00e1 p-poran\u011bn\u00ed hlavy a…,“ mam\u010din hlas se zlom\u00ed a zanikne v dal\u0161\u00edm tich\u00e9m vzlyku, kter\u00e9  tlum\u00ed do m\u00e9ho ramene. Jej\u00ed slova ve mn\u011b vyvol\u00e1vaj\u00ed bolest, c\u00edt\u00edm prvn\u00ed slzy, kter\u00e9 se mi vkr\u00e1daj\u00ed do o\u010d\u00ed a nemilosrdn\u011b m\u011b v nich \u0161t\u00edpaj\u00ed. Nebr\u00e1n\u00edm jim v\u0161ak. Nech\u00e1v\u00e1m je samovoln\u011b st\u00e9kat po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, polyk\u00e1m tich\u00e9 vzlyky a rozt\u0159esen\u00fdmi prsty hlad\u00edm po vlasech mamku, kter\u00e1 se v m\u00e9m objet\u00ed chv\u011bje st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, klid, mami. V\u0161echno bude zase dobr\u00e9, Bill bude v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161…,“ za\u0161ept\u00e1m do jej\u00edch vlas\u016f a sna\u017e\u00edm se alespo\u0148 trochu zm\u00edrnit jej\u00ed  usedav\u00fd pl\u00e1\u010d, a sv\u00fdmi uti\u0161uj\u00edc\u00edmi slovy p\u0159esv\u011bd\u010dit nejen ji, ale hlavn\u011b s\u00e1m sebe. Zbl\u00e1znil bych se, kdybych nev\u011b\u0159il v nic, co by se alespo\u0148 z poloviny mohlo st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed… v nic, co by mi dalo alespo\u0148 malou nad\u011bji, \u017ee v\u0161echno bude dobr\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde je?“ za\u0161ept\u00e1m ot\u00e1zku a nato se od mamky pomalu odpoj\u00edm. Zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b  o\u010dima pln\u00fdma slz a rozt\u0159esen\u011b se nadechne.<\/div>\n
„P\u0159ivezli… p\u0159ivezli ho teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, ne\u017e jsi p\u0159i\u0161el. J-je… je na s\u00e1le a… doktor \u0159\u00edkal… \u0159\u00edkal… \u017ee za mnou pak p\u0159ijde… a\u017e  bude n\u011bco v\u011bd\u011bt,“ odpov\u00ed mi mezi vzlyky a v prstech promne od slz vlhk\u00fd kapesn\u00edk, kter\u00fd st\u00e1le dr\u017e\u00ed v dlani. Slab\u011b se pousm\u011bji, pohlad\u00edm ji po tv\u00e1\u0159i a po ruce, a usad\u00edm se vedle n\u00ed, z\u00edraj\u00edc do pr\u00e1zdn\u00e9 st\u011bny p\u0159ed sebou a v duchu odpo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00edc minutu za minutou…  <\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho jsem na chodb\u011b sed\u011bl a hypnotizoval m\u00edsto p\u0159ed sebou. Rud\u00e9, \u010derven\u00e9 paprsky za\u0161ly za jeden z velk\u00fdch \u010dern\u00fdch mrak\u016f, za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed \u0161ero za\u010dalo rychle houstnout a m\u011bnit se v hustou, neproniknutelnou tmu. Minuty se zm\u011bnily v hodiny, \u010das se v\u0161ak vlekl a\u017e moc pomalu na to, aby m\u011b to nech\u00e1valo klidn\u00fdm a chladn\u00fdm. Pohledem jsem propaloval dve\u0159e kousek ode m\u011b… a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b otev\u0159ely, byl jsem prvn\u00ed, kdo vysko\u010dil k p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu doktorovi.  <\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1?“ doktor\u016fv hlas protrhne to t\u00ed\u017eiv\u00e9, n\u011bkolikahodinov\u00e9 ticho na chodb\u011b a j\u00e1 jen sto\u010d\u00edm pohled na m\u00e1mu, st\u00e1le sed\u00edc\u00ed  na \u017eidli. Lehce sebou trhne, a kdy\u017e zachyt\u00ed doktor\u016fv pohled, jen rychle vstane, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc prvn\u00ed zpr\u00e1vy.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 syn je mimo nebezpe\u010d\u00ed, ale \u010dek\u00e1 ho je\u0161t\u011b spousta operac\u00ed. Na s\u00e1le si ho ponech\u00e1me celou noc, nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 nov\u00e9 zpr\u00e1vy a zat\u00edm ani nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, jak moc je jeho stav z\u00e1va\u017en\u00fd. Na noc m\u016f\u017eete j\u00edt zat\u00edm dom\u016f, ozvu se v\u00e1m, a\u017e budu v\u011bd\u011bt n\u011bco nov\u00e9ho,“ odpov\u00ed, zat\u00edmco v\u0161ak mamka jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvne, j\u00e1 se znova zad\u00edv\u00e1m na doktora p\u0159ed sebou. Nehnu se odsud… i kdybych tu m\u011bl sed\u011bt a \u010dekat celou noc.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Chci tu z\u016fstat… a po\u010dkat, a\u017e v\u0161echny operace skon\u010d\u00ed. Chci tu b\u00fdt s Billem,“ pronesu pevn\u011b a nespou\u0161t\u00edm pohled z doktora, kter\u00fd ke mn\u011b vzhl\u00e9dne od sv\u00fdch pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee tu nem\u016f\u017eete…“<\/div>\n
„Je to m\u00e9 dvoj\u010de! M\u00e1m pr\u00e1vo tady z\u016fstat a po\u010dkat si na v\u00fdsledky a z\u016fstanu tady! Nem\u016f\u017eete m\u011b p\u0159eci jen tak poslat dom\u016f a sl\u00edbit, \u017ee mi pozd\u011bji zavol\u00e1te, to nejde! Nehnu se odsud ani na krok, pokud nebudu v\u011bd\u011bt, co se s Billem d\u011bje!“ odv\u011bt\u00edm pevn\u00fdm hlasem a nevn\u00edm\u00e1m mamku, kter\u00e1 se m\u011b sna\u017e\u00ed uti\u0161it. Bill m\u011bl nehodu, na s\u00e1le si s n\u00edm d\u011blaj\u00ed b\u016fhv\u00edco… a j\u00e1 m\u00e1m jen tak sed\u011bt doma a \u010dekat, a\u017e si n\u00e1hodou n\u011bkdo vzpomene a zavol\u00e1 mi? Ne, to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b neud\u011bl\u00e1m!  <\/div>\n
<\/div>\n
„Uklidn\u011bte se, pane Kaulitzi. Uji\u0161\u0165uji v\u00e1s, \u017ee pro va\u0161eho bratra d\u011bl\u00e1me v\u0161e, co je v na\u0161ich sil\u00e1ch. Slibuji, \u017ee se s\u00e1m osobn\u011b postar\u00e1m o to, abyste se v\u0161echny v\u00fdsledky dozv\u011bd\u011bl jako prvn\u00ed hned, jakmile je budu m\u00edt. B\u011b\u017ete dom\u016f, tady stejn\u011b nic nezm\u016f\u017eete. T\u00edm, \u017ee tu budete sed\u011bt a \u010dekat, Billovi nijak nepom\u016f\u017eete,“ odv\u011bt\u00ed mi st\u00e1le klidn\u00fdm hlasem a j\u00e1 jen m\u016f\u017eu vid\u011bt, jak mi na d\u016fkaz sv\u00fdch slov pod\u00e1 pravou ruku. Trochu zav\u00e1h\u00e1m… nato v\u0161ak uc\u00edt\u00edm na sv\u00e9 dlani lehk\u00fd stisk.<\/div>\n
„Pros\u00edm, Tome,“ mam\u010din hlas jen nesly\u0161n\u011b za\u0161ept\u00e1 tichou prosbu a vytrhne m\u011b tak z m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. <\/p>\n<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se do jej\u00edch pros\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed, kter\u00fdmi ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00ed… a nato up\u0159u sv\u016fj pohled na doktora, kter\u00fd m\u011b jen ml\u010dky uji\u0161\u0165uje v tom, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl. Sklop\u00edm pohled a ti\u0161e vydechnu, zam\u00fd\u0161lej\u00edc se nad jeho n\u00e1vrhem. Copak m\u00e1m na vybranou?   <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   „Co\u017ee?“ dlan\u00ed  se op\u0159u o ze\u010f a bolestiv\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch se vykut\u00e1l\u00ed dal\u0161\u00ed slzy. M\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku… skute\u010dnost, \u017ee se doopravdy n\u011bco mohlo st\u00e1t, jsem si v\u0161ak dosud nep\u0159ipou\u0161t\u011bl. Mam\u010dina slova<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10232","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10232","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10232"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10232\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10232"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10232"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10232"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}