{"id":1024,"date":"2017-09-08T16:00:00","date_gmt":"2017-09-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1018"},"modified":"2017-09-08T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-08T15:00:00","slug":"sbohem-pro-zitrejsi-shledani","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/08\/sbohem-pro-zitrejsi-shledani\/","title":{"rendered":"Sbohem pro z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed shled\u00e1n\u00ed"},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
\n

Zn\u00e1te ten pocit bolesti z uv\u011bdom\u011bn\u00ed, \u017ee jste ztratili n\u011bco neoceniteln\u00e9ho?<\/em><\/div>\n

(- Ten velk\u00fd kus sebe.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 hloup\u00e1, jak jsem to mohla dopustit! -)<\/em><\/div>\n
A tak se zoufale pust\u00edte do hled\u00e1n\u00ed, vymet\u00e1n\u00ed zapr\u00e1\u0161en\u00fdch kout\u016f, kter\u00e9 ji\u017e d\u00e1vno skryly z\u00e1voje pavu\u010din, do p\u0159ehrabov\u00e1n\u00ed v \u0161upl\u00edc\u00edch\u2026<\/em><\/div>\n
A v\u011b\u0159\u00edte, douf\u00e1te, p\u0159ejete si\u2026<\/em><\/div>\n
Chcete alespo\u0148 mal\u00fd st\u0159\u00edpek nad\u011bje, \u017ee nen\u00ed v\u0161em dn\u016fm konec a jste to st\u00e1le vy.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Jedin\u00fd<\/em><\/div>\n

mal\u00fd<\/em><\/div>\n
st\u0159\u00edpek.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Aneb p\u0159\u00edb\u011bh o chvilkov\u00e9m probuzen\u00ed jednoho dlouho sp\u00edc\u00edho srdce a o dokon\u010den\u00ed jedn\u00e9 prastar\u00e9, prapraprastar\u00e9 pov\u00eddky.<\/em><\/div>\n

Cera<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

~ Sbohem pro z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed shled\u00e1n\u00ed ~<\/strong><\/div>\n

\n

„Ale j\u00e1, jsa nuz\u00e1k, m\u00e1m jen sv\u00e9 sny,<\/p><\/div>\n

Rozprost\u0159el jsem sv\u00e9 sny pod tvoje nohy,<\/div>\n
Na\u0161lapuj jemn\u011b, nebo\u0165 kr\u00e1\u010d\u00ed\u0161 po m\u00fdch snech.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
(W. B. Yeats: He Wishes For The Cloths Of Heaven)<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Letn\u00ed noc. Probuzen\u00e9 m\u011bsto. Opr\u00fdskan\u00e9 dve\u0159e v postrann\u00ed uli\u010dce, zav\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed ka\u017ed\u00e9ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka, jen\u017e se odv\u00e1\u017e\u00ed s\u00e1hnout po klice a vstoupit, po strm\u00fdch to\u010dit\u00fdch schodech a\u017e do t\u011bch nejzaz\u0161\u00edch kout\u016f jeho vlastn\u00ed du\u0161e – no\u010dn\u00edho podniku s p\u0159il\u00e9hav\u00fdm n\u00e1zvem Insomnia<\/em>. Nespavost.<\/div>\n
Ztemn\u011blou m\u00edstnost\u00ed se line tich\u00e1 hudba. \u010cern\u00e9 k\u0159\u00eddlo, majest\u00e1tn\u011b se ty\u010d\u00edc\u00ed do v\u00fd\u0161ky na skromn\u00e9 napodobenin\u011b p\u00f3dia, i p\u0159es opr\u00fdskan\u00fd lak neztratilo nic ze sv\u00e9 d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed sl\u00e1vy. Vr\u00e1s\u010dit\u00e9 prsty rozezn\u00edvaj\u00ed jednotliv\u00e9 pra\u017ece na klaviatu\u0159e a beze slov vypr\u00e1v\u00ed o l\u00e1sce a nen\u00e1visti, d\u016fv\u011b\u0159e i zklam\u00e1n\u00ed. O bolesti. Tlumen\u00e9 sv\u011btlo z baru se i p\u0159es svou ospalost pohupuje spolu s kou\u0159em v plou\u017eiv\u00e9m tanci na parketu a alespo\u0148 n\u011bkolika paprsky se sna\u017e\u00ed proniknout a\u017e k t\u011bm nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm stol\u016fm a poodhalit tajemstv\u00ed v bl\u00edzkosti jich skryt\u00e1. A\u017e na jeden jsou ov\u0161em v\u0161echny pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n
\n

S tv\u00e1\u0159\u00ed ve st\u00ednu u n\u011bj sed\u00ed chlapec, nikoliv, mu\u017e t\u011bsn\u011b za startovn\u00ed \u010d\u00e1rou dosp\u011blosti. Kr\u00e1tk\u00e9, sv\u011btle zbarven\u00e9 vlasy m\u00e1 dnes hladce s\u010desan\u00e9. Ze strany tak d\u00e1v\u00e1 vyniknout nov\u00e9mu st\u0159\u00edbrn\u011b leskl\u00e9mu p\u0159\u00edr\u016fstku v uchu. Neb\u00fdt pozvolna doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed cigarety, kter\u00e1 se je\u0161t\u011b \u010das od \u010dasu rozp\u00e1l\u00ed, nejevil by zn\u00e1mku \u017eivota.<\/p><\/div>\n

P\u0159ich\u00e1z\u00ed ka\u017ed\u00fd ve\u010der t\u011bsn\u011b po setm\u011bn\u00ed u\u017e dva m\u011bs\u00edce. Objedn\u00e1 si \u010dernou k\u00e1vu a usad\u00ed se na to stejn\u00e9 m\u00edsto jako p\u0159edchoz\u00edho dne s v\u00fdhledem na hlavn\u00ed vchod. Nato z n\u00e1prsn\u00ed kapsy vyt\u00e1hne krabi\u010dku sv\u00e9ho mal\u00e9ho nikotinov\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Toho jedin\u00e9ho, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b z\u016fstalo. Zap\u00e1l\u00ed si a napije se z \u0161\u00e1lku pal\u010div\u00e9 ho\u0159kosti. T\u0159eba\u017ee se mu tv\u00e1\u0159 poka\u017ed\u00e9 zk\u0159iv\u00ed do znechucen\u00e9ho \u00fa\u0161klebku, cukr si nikdy nep\u0159id\u00e1. V\u017edy se v\u0161ak na krati\u010dk\u00fd moment zaraz\u00ed, kdy\u017e se p\u0159i tom kradm\u00e9m pohybu jeho o\u010di setkaj\u00ed s \u0159adou \u010d\u00edsel vytetovan\u00fdch na prstech, nakonec se v\u0161ak p\u0159eci jen odvr\u00e1t\u00ed a zahled\u00ed se p\u0159ed sebe. Na prvn\u00ed pohled se zd\u00e1, \u017ee pozoruje ostatn\u00ed, ale jeho o\u010di ve skute\u010dnosti nic z toho, co se odehr\u00e1v\u00e1 v nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed, nevid\u00ed\u2026<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1.<\/div>\n
\n

~ * ~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

A\u010dkoli teprve ned\u00e1vno, opustili sv\u011bt dosp\u00edvaj\u00edc\u00edch, poda\u0159ilo se jim v\u00edce ne\u017e v\u011bt\u0161in\u011b dosp\u011bl\u00fdch za cel\u00fd \u017eivot. Poda\u0159ilo se jim dos\u00e1hnout sv\u00e9ho snu, z n\u011bho\u017e si nep\u0159\u00e1li nikdy procitnout. Vydali \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 desky, odehr\u00e1li nespo\u010det vyprodan\u00fdch koncert\u016f, pravideln\u011b obsazovali prvn\u00ed m\u00edsta hitpar\u00e1d. Jejich hudba si z\u00edskala fanou\u0161ky po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Byli Tokio Hotel. G\u00e9\u010dka plus dvoj\u010data Bill a Tom – nikdy<\/strong> jen Bill, nikdy<\/strong> jen Tom. St\u00e1le spolu. Stoupali strm\u011b vzh\u016fru, ani\u017e by si uv\u011bdomovali, jak o to rychleji a snadn\u011bji m\u016f\u017ee n\u00e1sledovat p\u00e1d. Sta\u010dilo by \u0161kobrtnout.<\/em><\/div>\n

Nebo sko\u010dit<\/strong>.<\/em><\/div>\n
A probudit se.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

P\u0159ed sotva t\u00fddnem dokon\u010dili svou posledn\u00ed tour a David jim navrhl odjet na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f, ustoupit do pozad\u00ed z osl\u0148uj\u00edc\u00edch sv\u011btel sl\u00e1vy a str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das s rodinou a bl\u00edzk\u00fdmi, kter\u00e9 je jejich pr\u00e1ce nutila na n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f opom\u00edjet. I p\u0159esto se v\u0161ak Bill t\u011b\u0161il nejv\u00edce na \u010das, kter\u00fd str\u00e1v\u00ed se sv\u00fdm bratrem. Bez p\u0159\u00edtomnosti kamer, t\u00fdmu a \u010dlen\u016f kapely. Pouze oni dva jako kdysi p\u0159ed cel\u00fdm t\u00edmhle \u0161\u00edlenstv\u00edm. V\u0161echno m\u011bl promy\u0161len\u00e9 do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f. Dokonce sehnal i dva l\u00edstky na SamyhoDeluxe, a dobrovoln\u011b se tak rozhodl podrobit t\u00e9m\u011b\u0159 dvouhodinov\u00e9mu utrpen\u00ed. A aby t\u011bch sebe destruktivn\u00edch \u010dinnost\u00ed nebylo m\u00e1lo, vystavil sv\u016fj \u017eivot \u0159ad\u011b vysoce ohro\u017euj\u00edc\u00edch situac\u00ed, kdy\u017e se n\u011bkolikr\u00e1t tajn\u011b pokou\u0161el uva\u0159it bratrova nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed j\u00eddla. Zasm\u00e1li by se n\u011bjak\u00e9 z\u00e1bavn\u00e9 historce, pove\u010de\u0159eli a mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1<\/strong> -s dostatkem kur\u00e1\u017ee vyp\u016fj\u010den\u00e9 z rozumn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed alkoholick\u00fdch n\u00e1poj\u016f – by se Tomovi dok\u00e1zal sv\u011b\u0159it a vyjevit mu sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 city.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
To by ov\u0161em nemohla existovat ona, hn\u011bdovl\u00e1ska, zesiluj\u00edc\u00ed bratrovu touhu mluvit<\/strong> za mdl\u00e9 z\u00e1\u0159e z mini baru se zav\u011b\u0161en\u00fdm l\u00edste\u010dkem Neru\u0161it<\/strong> na dve\u0159\u00edch v p\u011btihv\u011bzdi\u010dkov\u00e9m hotelu v Pa\u0159\u00ed\u017ei. A n\u00e1sledn\u011b Mil\u00e1nu, Madridu, \u0158\u00edm\u011b a des\u00edtce dal\u0161\u00edch m\u011bst.<\/em><\/div>\n
\u010cernovlas\u00e9mu chlapci nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e oslepnout, ohluchnout, on\u011bm\u011bt. P\u0159es den se pono\u0159it do pr\u00e1ce, a noci i p\u0159es ve\u0161kerou \u00fanavu str\u00e1vit v slz\u00e1ch a s bolav\u00fdm srdcem.<\/em><\/div>\n
Jeho sv\u011bt – v\u0161e, co doposud znal – se ot\u0159\u00e1sal v z\u00e1kladech. Z pomysln\u00e9ho kr\u00e1tkodob\u00e9ho vzplanut\u00ed se n\u00e1hle stalo n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho, trvalej\u0161\u00edho.<\/em><\/div>\n
A Bill Toma miloval.<\/a><\/em><\/div>\n
Jeho \u0161t\u011bst\u00ed mu bylo nadev\u0161e.<\/em><\/div>\n
A tak ml\u010dky sn\u00e1\u0161el utrpen\u00ed a nech\u00e1val se ukol\u00e9bat ke sp\u00e1nku vidinou spole\u010dn\u00e9 budoucnosti v obrovsk\u00e9m dom\u011b s terasou, zahradou s baz\u00e9nem a psy. A\u017e do onoho \u0159\u00edjnov\u00e9ho p\u00e1te\u010dn\u00edho ve\u010dera.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tom ji pozval na rodinnou ve\u010de\u0159i, aby ji p\u0159edstavil rodi\u010d\u016fm. Studovala v\u00fdtvarn\u00e9 um\u011bn\u00ed a snila o otev\u0159en\u00ed vlastn\u00ed galerie. P\u0159i konverzaci u stolu se neust\u00e1le lehce usm\u00edvala, sem tam prohodila n\u011bjakou vtipnou pozn\u00e1mku, ale nebr\u00e1nila se ani v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edm t\u00e9mat\u016fm. P\u016fsobila mile. Byla kr\u00e1sn\u00e1 a elegantn\u00ed.<\/em><\/div>\n

Jedn\u00edm slovem dokonal\u00e1.<\/em><\/div>\n
Dokonal\u00e1 snacha.<\/em><\/div>\n
Dokonal\u00e1 \u0161vagrov\u00e1. N\u011bkdo, koho by se mohl Bill postupem \u010dasu nau\u010dit tolerovat, v\u00e1\u017eit si ho a jednou mo\u017en\u00e1 i m\u00edt r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
A z\u00e1rove\u0148 je\u0161t\u011b hloub\u011bji nen\u00e1vid\u011bt<\/strong>.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Star\u0161\u00ed z bratr\u016f zrovna nebyl p\u0159\u00edtomen. Ten mlad\u0161\u00ed se odd\u00e1val p\u0159edstav\u00e1m tich\u00e9ho \u0161epotu, sm\u00edchu a milostn\u00e9ho lask\u00e1n\u00ed, kdy\u017e n\u00e1hle se mu onen obraz rozt\u0159\u00ed\u0161til na tis\u00edce drobn\u00fdch st\u0159\u00edpk\u016f a nez\u016fstalo nic ne\u017e pr\u00e1zdno a chlad.<\/em><\/div>\n

Okam\u017eik zaklet\u00fd v mraziv\u00e9 strnulosti.<\/em><\/div>\n
„\u2026 nejrad\u011bji do Pa\u0159\u00ed\u017ee. S Tomem jsme si \u0159\u00edkali, \u017ee bychom si tam koupili spole\u010dn\u00fd byt nebo domek s ateli\u00e9rem. D\u00edky leti\u0161ti by to nep\u0159edstavovalo ani p\u0159\u00edli\u0161 velkou \u010dasovou z\u00e1t\u011b\u017e pro dal\u0161\u00ed fungov\u00e1n\u00ed kapely. Takov\u00e9 Spojen\u00e9 st\u00e1ty, New York, L. A. jsou o dost d\u00e1l.“<\/em><\/div>\n
– Do Pa\u0159\u00ed\u017ee.<\/em><\/div>\n
– S Tomem.<\/em><\/div>\n
– Spole\u010dn\u00fd byt. Domek s ateli\u00e9rem.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bez Billa.<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

\u00datr\u017eky v\u011bt se odr\u00e1\u017eely od neviditeln\u00fdch st\u011bn a vracely se znovu a znovu v nekone\u010dn\u011b se opakuj\u00edc\u00ed ozv\u011bn\u011b. N\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj se sv\u00edralo v \u0161\u00edlen\u00e9 agonii a cht\u011blo se dostat ven. Dr\u00e1salo. Natolik, \u017ee na chv\u00edli musel sklopit zrak, aby se ujistil, \u017ee z jeho srdce nevykv\u00e9t\u00e1 karm\u00ednov\u00e9 poup\u011b a pozvolna se nerozv\u00edr\u00e1 do kv\u011btu.<\/em><\/div>\n

Jednotliv\u00e1 slova v\u0161ak jako by i p\u0159esto postr\u00e1dala sv\u016fj v\u00fdznam, zm\u011bnila se v pouh\u00e9 spojen\u00ed t\u00f3n\u016f, melodii.<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee\u2026 proto\u017ee\u2026 n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159eci nemohla b\u00fdt pravda!<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee\u2026 \u017ee\u2026<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ Ot\u00e1zka vnit\u0159n\u00edho zmatku vyklouzla zpoza kontur doposud uzam\u010den\u00fdch rt\u016f, zat\u00edmco pl\u00edce nab\u00edraly ji\u017e tolik pot\u0159ebn\u00fd dou\u0161ek vzduchu. Hovor ustal a tv\u00e1\u0159e v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch se nato\u010dily Billov\u00fdm sm\u011brem. On ov\u0161em vn\u00edmal jen tu jedinou, vlastn\u00ed odraz stoj\u00edc\u00ed mezi dve\u0159mi.<\/em><\/div>\n
„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se ten odraz – najednou ciz\u00ed a vzd\u00e1len\u00fd – a na obli\u010dej si vepsal drobnou linku starosti.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ zmaten\u011b se rozhl\u00e9dne po m\u00edstnosti, o\u010di zb\u011bsile t\u011bkaj\u00ed sem a tam, neschopny nal\u00e9zt pevn\u00fd bod, jako by si teprve te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee v\u0161ude okolo st\u00e1le ub\u00edh\u00e1 \u010das.<\/em><\/div>\n
,,Ne, nejsem. Asi si p\u016fjdu na chv\u00edli lehnout, omluvte m\u011b,“ \u0159ekne nakonec. Nemaje nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak se vypot\u00e1cel pry\u010d sm\u011brem k bezpe\u010dn\u00e9mu \u00fakrytu \u010dtve\u0159ice st\u011bn. Zamkl dve\u0159e, rozd\u011bl\u00e1vaje sv\u016fj sv\u011bt na tady a tam. S tichou v\u00edrou, \u017ee z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho r\u00e1na, a\u017e je op\u011bt otev\u0159e, po tom sv\u011btu za nimi nezbude ani pam\u00e1tky.<\/em><\/div>\n
Z\u016fstal v\u0161ak p\u0159esn\u011b takov\u00fdm, jak\u00fdm byl.<\/em><\/div>\n
Ne.<\/em><\/div>\n
Stal se je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Sv\u00edtilo slunce, na nebi ani mr\u00e1\u010dku. A v kout\u011b zahrady pod starou jablon\u00ed sed\u011bl tmavovlas\u00fd chlapec a do rozechv\u011bl\u00fdch dlan\u00ed chytal \u010dern\u00fd d\u00e9\u0161\u0165. Zoufalstv\u00ed si rozhodlo neurvale vydob\u00fdt svou cestu na povrch a skoncovat s fale\u0161nou hrou na porozum\u011bn\u00ed a podporu n\u011bkolika posledn\u00edch hodin. Slzy v\u010derej\u0161\u00edho dne, ty n\u011bm\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, zd\u00e1 se, nesta\u010dily. Hr\u00e1z do bezedn\u00fdch hlubin se definitivn\u011b p\u0159etrhla a vlny ho\u0159k\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed pozvolna ni\u010dily v\u0161e, co s sebou neslo jen malou, malinkatou nad\u011bji na sv\u011btlej\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky. Vysn\u011bn\u00e1 budoucnost se rozplynula v pouhopouh\u00e9 bezobsa\u017en\u00e9 nic.<\/em><\/div>\n

Cel\u00e1 l\u00e9ta \u010dekal na p\u0159\u00edle\u017eitost dos\u00e1hnout vlastn\u00edho \u0161t\u011bst\u00ed. Setrv\u00e1val na m\u00edst\u011b (v bratrov\u011b bl\u00edzkosti), aby se sv\u011bt kolem n\u011bj d\u00e1le pohyboval vp\u0159ed a jeho bratr nev\u011bdomky s n\u00edm. Pry\u010d od n\u011bj, sm\u011brem k n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Z proudu pochmurn\u00fdch my\u0161lenek jej vysvobodilo a\u017e bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a za\u00fap\u011bn\u00ed schod\u016f vedouc\u00edch z terasy. Bratrovu ch\u016fzi by rozpoznal tak\u0159ka kdekoliv. N\u011bkolika rychl\u00fdmi tahy dlan\u00ed se proto sna\u017eil skr\u00fdt slzy, jedin\u00fd hmatateln\u00fd d\u016fkaz sv\u00e9 slabosti, a sesb\u00edrat posledn\u00ed zbytky sil na sehr\u00e1n\u00ed posledn\u00edho jedn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Bibi?“ Zn\u00e1m\u00e1, nesm\u011ble vysloven\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka, jindy tolik v\u00edtan\u00e1, dnes jen p\u0159il\u00e9vala jedu do otev\u0159en\u00fdch ran. I p\u0159esto se v\u0161ak donutil pousm\u00e1t.<\/em><\/div>\n

„Ano, Tomi?“<\/em><\/div>\n
„Julie u\u017e odjela k rodi\u010d\u016fm a m\u00e1ma chyst\u00e1 ob\u011bd. Poslala m\u011b pro tebe.“<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ p\u0159itakal, ale z\u016fstal nehybn\u011b sed\u011bt. Norm\u00e1lnost cel\u00e9 situace, sourozenc\u016fv postoj a lehk\u00fd \u00fa\u0161klebek na rtech t\u0159\u00ed\u0161til p\u0159etv\u00e1\u0159ku mlad\u0161\u00edho z chlapc\u016f snadn\u011bji ne\u017e kdykoliv d\u0159\u00edv. Maska, kter\u00e1 teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed skryla pravdu p\u0159ed sv\u011btem, byla p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e1. Pozvolna se za\u010dala rozlamovat a odkr\u00fdvat \u010dernovl\u00e1skovy skute\u010dn\u00e9 pocity.<\/em><\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ Bezelstn\u00e1 starostlivost v Tomov\u011b hlase, to tich\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed porozum\u011bt, to cel\u00e9 jen zhor\u0161ovalo.<\/em><\/div>\n
„Co by se m\u011blo st\u00e1t?“odv\u011btil. Na bratra se v\u0161ak u\u017e nepod\u00edval. Jeho pozornost upoutal ladn\u00fd pohyb kv\u011bt\u016f v srpnov\u00e9m v\u00e1nku jen kous\u00ed\u010dek od nich.<\/em><\/div>\n
„V\u010dera jsi beze slova zmizel a-“ za\u010dal Tom vyjmenov\u00e1vat, aby byl z\u00e1hy p\u0159eru\u0161en nic nevysv\u011btluj\u00edc\u00edm:<\/em><\/div>\n
„Nebylo mi dob\u0159e.“<\/em><\/div>\n
„Ah-a.“ Nepatrn\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Snad jen slep\u00fd by si nev\u0161iml Billova pochmurn\u00e9ho rozpolo\u017een\u00ed, a i tak by v jeho t\u00f3nu rozpoznal usp\u011bchanost a rezolutnost vy\u0159\u010den\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed, nep\u0159ipou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Nadvl\u00e1du z\u00edskalo ticho. Vte\u0159iny ub\u00edhaly jen velice pozvolna, jako mal\u00e9 kousky nekone\u010dna. Bylo ciz\u00ed a zlov\u011bstn\u00e9, nepat\u0159i\u010dn\u00e9. A s ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm n\u00e1dechem se st\u00e1valo nesnesiteln\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Co si vlastn\u011b mysl\u00ed\u0161 o Julii? Na to, kolik t\u00fddn\u016f se s n\u00ed u\u017e st\u00fdk\u00e1m, jsem v\u00e1s a\u017e dote\u010f nem\u011bl \u0161anci p\u0159edstavit,“ pronesl nakonec sv\u011btlovlas\u00fd chlapec. Ze v\u0161ech n\u00e1m\u011bt\u016f k op\u011btovn\u00e9mu nav\u00e1z\u00e1n\u00ed dialogu si vybral tu nehor\u0161\u00ed ze v\u0161ech \u0161patn\u00fdch mo\u017enost\u00ed. U\u0161t\u011bd\u0159il tak dal\u0161\u00ed \u00fader Billovu str\u00e1daj\u00edc\u00edmu srdci a zapo\u010dal prvn\u00ed z mnoha bitev bez v\u00edt\u011bze.<\/em><\/div>\n
Od sam\u00e9ho po\u010d\u00e1tku byli oba odsouzeni k por\u00e1\u017ece.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1ma v\u00e1m u\u017e ur\u010dit\u011b pl\u00e1nuje svatbu a v duchu si p\u0159edstavuje pr\u00e1zdninov\u00e9 v\u00fdlety s vnou\u010daty,“ po chv\u00edli ot\u00e1len\u00ed odpov\u011bd\u011bl a znovu se zahled\u011bl p\u0159ed sebe. Vid\u011bl ji p\u0159ed o\u010dima, Tomovu bl\u00edzkou budoucnost – hol\u010di\u010dku s chlape\u010dkem, jak si p\u00e1r metr\u016f p\u0159ed n\u00edm hraj\u00ed na hon\u011bnou, dokud si nev\u0161imnou Billovy p\u0159\u00edtomnosti a nerozb\u011bhnou se jeho sm\u011brem. Zm\u011b\u0165 plav\u00fdch vl\u00e1sk\u016f mu na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik zakryje cel\u00fd okoln\u00ed sv\u011bt, aby se o moment pozd\u011bji scvrkl na dva p\u00e1ry o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Nam\u00edsto vytou\u017een\u00e9ho“tati“ v\u0161ak sly\u0161\u00ed jen ho\u0159kosladk\u00e9 „str\u00fd\u010dku“.<\/em><\/div>\n
„A ty?“ Z\u00e1chv\u011bv nejistoty v kytaristov\u011b hlase a pochyby v nyn\u00ed ho\u0159kosladk\u00fdch o\u010d\u00edch nicm\u00e9n\u011b z\u016fstaly nepost\u0159ehnuty.<\/em><\/div>\n
„Co j\u00e1?“ odv\u011btil nete\u010dn\u011b, neschopen se st\u00e1le odvr\u00e1tit od klamu smysl\u016f v podob\u011b s\u017e\u00edraj\u00edc\u00ed p\u0159edstavy.<\/em><\/div>\n
„Ty ji nem\u00e1\u0161 r\u00e1d?“<\/em><\/div>\n
– R\u00e1d?! Nen\u00e1vid\u00edm ji!<\/strong> Sebrala mi i to m\u00e1lo, co mi je\u0161t\u011b zbylo – iluzi, \u017ee jednoho dne budeme spolu. –<\/em><\/div>\n
„Nezn\u00e1m ji.“<\/em><\/div>\n
Do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed se vtiskly stopy zklam\u00e1n\u00ed. A \u010dernovlas\u00fd chlapec n\u00e1hle nev\u011bd\u011bl, zda jej v\u00edce zra\u0148uje v\u011bdom\u011b zp\u016fsoben\u00e1 muka, nebo skute\u010dnost, \u017ee by onu d\u00edvku jeho star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka mohl opravdu<\/strong> milovat, a poh\u0159b\u00edt tak i posledn\u00ed jisk\u0159i\u010dku nad\u011bje v jinak temn\u00fdch hlubin\u00e1ch utrpen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„- ale ty vypad\u00e1\u0161 \u0161\u0165astn\u011b,“ dodal ov\u0161em nakonec a pokusil se vykouzlit je\u0161t\u011b jeden, posledn\u00ed mdl\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
– Hloup\u00e1<\/strong> l\u00e1ska!<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

A zat\u00edmco v n\u011bm pozvolna cosi um\u00edralo, do jeho bratra, oslepen\u00e9ho t\u00edm ko\u010di\u010d\u00edm zlatem, \u0161t\u011bst\u00edm, jako by sv\u00fdmi slovy vdechl nov\u00fd \u017eivot: „Mysl\u00ed\u0161? V\u00ed\u0161, Julie je prvn\u00ed holka, se kterou m\u00e1m pocit, \u017ee se nemus\u00edm soust\u0159edit jen na tady a te\u010f, ale m\u016f\u017eu p\u0159em\u00fd\u0161let i o z\u00edt\u0159ku. Za\u017e\u00edt v\u0161echna ta kli\u0161\u00e9 z romantick\u00fdch film\u016f – dr\u017eet se za ruce, proch\u00e1zet se pod hv\u011bzdnou oblohou uli\u010dkami Pa\u0159\u00ed\u017ee-„<\/em><\/div>\n

„- a poohl\u00ed\u017eet se p\u0159itom po n\u011bjak\u00e9m spole\u010dn\u00e9m bydlen\u00ed, nejl\u00e9pe v\u00edceposcho\u010fov\u00e9m dom\u011b renesan\u010dn\u00edho nebo klasicistn\u00edho stylu s vysok\u00fdmi stropy a rozs\u00e1hl\u00fdmi m\u00edstnostmi, poskytuj\u00edc\u00edm prostor pro z\u0159\u00edzen\u00ed Juliina ateli\u00e9ru s n\u00e1dechem \u010dehosi, d\u00edky \u010demu by jej\u00ed mysl h\u00fd\u0159ila nespo\u010detn\u00fdm mno\u017estv\u00edm n\u00e1pad\u016f. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak dostate\u010dn\u011b modern\u011b vybaven\u00fd: baz\u00e9nem, v\u00ed\u0159ivkou, dom\u00e1c\u00edm kinem a m\u00edstnostmi pro vlastn\u00ed nahr\u00e1vac\u00ed studio,“ dopov\u011bd\u011bl, neschopen ji\u017e nad\u00e1le skr\u00fdvat vte\u0159inu za vte\u0159inou s\u00edl\u00edc\u00ed rozho\u0159\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n
– I hloup\u00e1 l\u00e1ska m\u00e1 svou mez.<\/em><\/div>\n
„Jak -“ zalapal po dechu, n\u00e1hle si pln\u011b v\u011bdom Billova pohledu pln\u00e9ho prozat\u00edm nevy\u0159\u010den\u00fdch v\u00fd\u010ditek.<\/em><\/div>\n
„Jak to v\u00edm? Tv\u00e1 holka<\/strong> se zm\u00ednila,“ u\u0161kl\u00edbl se, nezast\u00edraje ji\u017e d\u00e9le ani sv\u00e9 opovr\u017een\u00ed. „Co jen to je\u0161t\u011b \u0159\u00edkala? Ach, u\u017e v\u00edm! \u017de se jedn\u00e1 o skv\u011bl\u00e9 m\u00edsto pro \u017eivot, nebo\u0165 m\u00edstn\u00ed leti\u0161t\u011b nab\u00edz\u00ed p\u0159\u00edm\u00e9 lety do Berl\u00edna, tak\u017ee bys mohl b\u00fdt i nad\u00e1le v bl\u00edzk\u00e9m kontaktu s kapelou.“<\/em><\/div>\n
„To jsme si jen tak pov\u00eddali. Nic z toho nen\u00ed definitivn\u00ed. V\u017edy\u0165 jsme teprve na za\u010d\u00e1tku, j\u00e1\u2026“ sna\u017eil se Tom naj\u00edt zp\u016fsob, jak bratra uti\u0161it a zahnat temn\u00fd st\u00edn, kter\u00fd se mezi nimi ve snaze chr\u00e1nit posledn\u00ed zbytky Billovy d\u016fstojnosti objevil. Ale i ten je z\u00e1hy zap\u0159en, kdy\u017e z Billov\u00fdch rt\u016f unikne n\u011bkolik dal\u0161\u00edch emocemi rozt\u0159esen\u00fdch slov, oproti p\u0159edchoz\u00edm v\u0161ak<\/em><\/div>\n
zoufal\u00fdch, slab\u00fdch, prakticky nesly\u0161n\u00fdch: „Tome, m\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d?“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1skova ot\u00e1zka dvoj\u010de evidentn\u011b p\u0159ekvapila. V kontextu situace se zd\u00e1la nem\u00edstn\u00e1, nepochopiteln\u00e1 a p\u0159eci pat\u0159ila pr\u00e1v\u011b sem do tohoto okam\u017eiku.<\/em><\/div>\n

„Co je to za hloupou ot\u00e1zku, Bille?“ zamra\u010dil se. Na \u010dele se mu objevilo n\u011bkolik hlubok\u00fdch vr\u00e1sek, jak se sna\u017eil nastalou situaci usilovn\u011b pochopit. „Jist\u011b, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d. V\u00edc ne\u017e to. Jsi moje dvoj\u010de, lep\u0161\u00ed \u010d\u00e1st m\u011b samotn\u00e9ho. Bez tebe nejsem nic.“<\/em><\/div>\n
Nal\u00e9havost v Tomov\u011b hlase j\u00edm proch\u00e1zela jako vich\u0159ice, neudr\u017eiteln\u011b, a to ani v z\u00e1kout\u00edch mysli. Kdy\u017e vid\u011bl, jak bratr natahuje ruce, aby jej skryl v objet\u00ed a zahnal v\u0161echny \u010derno\u010dern\u00e9 chmury ti\u0161e \u0161eptanou sn\u016f\u0161kou sladk\u00fdch nesmysl\u016f, odt\u00e1hl se. N\u011b\u017en\u00e1 slova, po nich\u017e doposud prahnul podobn\u011b jako \u017e\u00edzniv\u00fd po vod\u011b na pou\u0161ti, v tu chv\u00edli u\u017e najednou nesta\u010dila. Pot\u0159eboval n\u011bco hmatateln\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e spir\u00e1lu st\u00e1le stejn\u00fdch, ji\u017e d\u00e1vno ohran\u00fdch v\u011bt.<\/em><\/div>\n
Proto ji nakonec p\u0159eci jen vyslovil. Ot\u00e1zku, co jej p\u00e1lila ne n\u011bkolik uplynul\u00fdch hodin, dn\u016f ani m\u011bs\u00edc\u016f, ale n\u011bkolik posledn\u00edch let: „Tak kam zmizela na\u0161e<\/strong> budoucnost?“<\/em><\/div>\n
Nam\u00edsto vytou\u017een\u00fdch uji\u0161t\u011bn\u00ed se v\u0161ak setkal s ub\u00edjej\u00edc\u00edm ml\u010den\u00edm.<\/em><\/div>\n
V ten okam\u017eik za spou\u0161t\u00ed, kterou v n\u011bm zanechala zavrhnut\u00e1 nad\u011bje, jako by cosi puklo.<\/em><\/div>\n
Billovo srdce.<\/em><\/div>\n
Nebo\u0165 i ml\u010den\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bkdy ch\u00e1p\u00e1no jako odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
Rozb\u011bhl se. V p\u0159ekotn\u011b vystav\u011bn\u00e9 hr\u00e1zi se za\u010daly objevovat trhliny, a\u017e zcela povolila a slan\u00fd proud slz se po zarudl\u00fdch l\u00edc\u00edch rozutekl nanovo.<\/em><\/div>\n
Nemohl z\u016fstat.<\/em><\/div>\n
U\u017e ne.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

\n

~Jedno rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9 intermezzo o dlouh\u00e9m odlou\u010den\u00ed dvou \u010d\u00e1st\u00ed t\u00e9\u017ee du\u0161e z odli\u0161n\u00e9ho pohledu<\/em><\/strong>~<\/div>\n

<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Ze st\u0159\u00edpk\u016f matouc\u00edho p\u0159edt\u00edm<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Tome, m\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d?“<\/em><\/div>\n

„Jist\u011b, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d. V\u00edc ne\u017e to. Jsi moje dvoj\u010de, lep\u0161\u00ed \u010d\u00e1st m\u011b samotn\u00e9ho. Bez tebe nejsem nic.“<\/em><\/div>\n
„Tak kam zmizela na\u0161e<\/strong> budoucnost?“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st rozhovoru se neust\u00e1le navracela do Tomova bez\u00fat\u011b\u0161n\u00e9ho v\u011bdom\u00ed, aby na n\u011bj z\u00e1hy dosedla chladn\u00e1 dla\u0148 nep\u0159\u00edzniv\u00e9ho osudu v podob\u011b drtiv\u00e9 pravdy a p\u0159ed o\u010dima se mu v rychl\u00e9m sletu p\u0159ehr\u00e1lo p\u00e1r uplynul\u00fdch hodin, ov\u0161em protentokr\u00e1t z br\u00e1\u0161kovy perspektivy. Nemusel b\u00fdt ani p\u0159\u00edtomen, aby si dok\u00e1zal p\u0159edstavit konverzaci prob\u00edhaj\u00edc\u00ed mezi rodi\u010di a svou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed. A by\u0165 se Gordon nepochybn\u011b sna\u017eil ur\u010dit\u00fdm zp\u016fsobem usm\u011brnit Simonino nad\u0161en\u00ed, jeho matka si ji\u017e zajist\u00e9 vystav\u011bla des\u00edtky, jestli ne stovky p\u0159edstav budoucnosti ve spole\u010dnosti nov\u00e9 snachy. A druh\u00e9mu synovi tak nev\u011bdomky bortila ty jeho. Stejn\u011b jako Tom.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00fd \u017eivot pl\u00e1novali prakticky od ran\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Mlad\u0161\u00ed ze sourozenc\u016f dokonce v \u0161upl\u00edku no\u010dn\u00edho stolku skr\u00fdval tmav\u011b zelenou slo\u017eku plnou vlastn\u00edch n\u00e1\u010drtk\u016f jednotliv\u00fdch interi\u00e9r\u016f. S ka\u017ed\u00fdm z nich p\u0159ich\u00e1zel za bratrem, mnohdy ve zna\u010dn\u011b pozdn\u00edch no\u010dn\u00edch, n\u011bkdy rann\u00edch hodin\u00e1ch (to z\u00e1le\u017eelo na \u00fahlu pohledu a Tomov\u011b \u00fanav\u011b), aby mu je schv\u00e1lil, p\u0159\u00edpadn\u011b doplnil dal\u0161\u00edmi detaily. Z d\u011btsk\u00fdch kreseb se v pr\u016fb\u011bhu let staly t\u00e9m\u011b\u0159 profesion\u00e1ln\u00ed architektonick\u00e9 n\u00e1vrhy. Ten posledn\u00ed, kter\u00fd m\u011bl mo\u017enost vid\u011bt, byl obohacen o velkolep\u011bj\u0161\u00ed nahr\u00e1vac\u00ed studio, kryt\u00fd baz\u00e9n, druhou gar\u00e1\u017e, ale hlavn\u011b \u0161atnu o rozloze ob\u00fdvac\u00edho pokoje propojen\u00e9ho s j\u00eddelnou. Pouh\u00e1 vzpom\u00ednka na Billovo zaryt\u00e9 h\u00e1jen\u00ed d\u016fle\u017eitosti t\u00e9to „monument\u00e1ln\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b na oble\u010den\u00ed“, jak ji Tom tehdy nazval, mu i p\u0159es v\u0161echnu \u00fazkost vykouzlila \u00fasm\u011bv na rtech. Dohadovali se nad n\u00ed celou noc, mlad\u00e9mu kytaristovi se zd\u00e1la zbyte\u010dn\u00e1 a sv\u00fdm zp\u016fsobem d\u011btinsk\u00e1, ov\u0161em nakonec byl pod podm\u00ednkou, \u017ee v n\u00ed bude moci m\u00edt sv\u00e9 v\u011bci i on, ochoten ustoupit.<\/em><\/div>\n

S ka\u017edou z jeho p\u0159edchoz\u00edch m\u00e9n\u011b v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edch zn\u00e1most\u00ed by podobn\u011b nastaven\u00e9 sou\u017eit\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b fungovalo, nicm\u00e9n\u011b jak Bill, tak Julie byli p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00fdmi um\u011bleck\u00fdmi individualitami, \u017eij\u00edc\u00edmi si ve vlastn\u00edm chaotick\u00e9m, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem do nejmen\u0161\u00edho detailu uspo\u0159\u00e1dan\u00e9m sv\u011bt\u011b, ve kter\u00e9m zb\u00fdvalo jen velice m\u00e1lo prostoru pro kompromis.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee mu Julie p\u0159ipom\u00ednala jeho dvoj\u010de, s n\u00ed dok\u00e1zal z\u016fstat d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r t\u00fddn\u016f. Ale dok\u00e1zal by se kv\u016fli n\u00ed vzd\u00e1t i sv\u00e9ho druh\u00e9ho j\u00e1?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Odpov\u011b\u010f mu p\u0159i\u0161la na mysl ne\u010dekan\u011b rychle: Ne<\/strong>, ov\u0161em \u017ee ne. Bez n\u011bj nedok\u00e1\u017ee \u017e\u00edt.<\/em><\/div>\n

V ten krati\u010dk\u00fd moment jako by se v jeho srdci otev\u0159elo doposud skryt\u00e9, nezn\u00e1m\u00e9 z\u00e1kout\u00ed s d\u011bsiv\u00fdm tajemstv\u00edm, o n\u011bm\u017e nem\u011bl doposud to nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed. Nebo se jej mo\u017en\u00e1 pouze b\u00e1l odemknout.<\/em><\/div>\n
Nebo mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1 to v\u0161e byla jen milosrdn\u00e1 le\u017e, ta b\u00edl\u00e1, bez stopy h\u0159\u00edchu v zak\u00e1zan\u00e9m ovoci.<\/em><\/div>\n
Julie, jm\u00e9no zrozen\u00e9 pro l\u00e1sku, p\u0159ijateln\u00fd obraz uml\u010den\u00e9 skute\u010dnosti.<\/em><\/div>\n
S t\u00edm neo\u010dek\u00e1van\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm procitl zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti.<\/em><\/div>\n
Ov\u0161em ho\u0159kost \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed se p\u0159ed n\u00edm ji\u017e d\u00e1vno p\u0159estala rozl\u00e9vat.<\/em><\/div>\n
Na zahrad\u011b z\u016fstal s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Jeho bratr ode\u0161el a on najednou nev\u011bd\u011bl, jak k n\u011bmu op\u011bt naj\u00edt cestu.<\/em><\/div>\n
Jak\u00fdmi slovy se nejl\u00e9pe od\u010di\u0148uje zrada? Jak\u00e1 dozn\u00e1n\u00ed mohou nejl\u00e9pe vyj\u00e1d\u0159it tuhle \u0161\u00edlenou zm\u011b\u0165 pocit\u016f?<\/em><\/div>\n
To Bill byl z nich t\u00edm, kdo si r\u00e1d pohr\u00e1val s v\u00fdznamy slov, zat\u00edmco on up\u0159ednost\u0148oval nonverb\u00e1ln\u00ed jemnou promluvu prst\u016f na strun\u00e1ch kytary. S touhou napravit spou\u0161\u0165, co zp\u016fsobil, se rozb\u011bhl do domu. Pr\u00e1v\u011b dosahoval schod\u016f, kdy\u017e se chodbou ozvalo vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed mobiln\u00edho telefonu. Bez jedin\u00e9ho pohledu na rozz\u00e1\u0159en\u00fd displej p\u0159ijal hovor a za\u010dal stoupat vzh\u016fru.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tomi!“ Juliin hlas k n\u011bmu dol\u00e9hal jako z jin\u00e9ho sv\u011bta. Historky z rodinn\u00e9 oslavy prokl\u00e1dan\u00e9 \u0159adou povzdechnut\u00ed zap\u0159\u00ed\u010din\u011bn\u00fdch chlapcovou nep\u0159\u00edtomnost\u00ed a nespo\u010detn\u00fdm mno\u017estv\u00edm pozdrav\u016f mu p\u0159ipadaly vzd\u00e1len\u00e9 a nepodstatn\u00e9. A t\u0159eba\u017ee ve vhodn\u00fdch odmlk\u00e1ch utrousil n\u011bjak\u00e9 to „hm“ a „aha“, celou svou bytost\u00ed se up\u00ednal k \u010dernovlas\u00e9mu dvoj\u010deti v sousedn\u00edm pokoji, nev\u011bda, \u017ee za cihlovou zd\u00ed bratr sm\u00e1\u010d\u00ed slzami list b\u011blostn\u00e9ho pap\u00edru a rozechv\u011bl\u00fdm p\u00edsmem se sna\u017e\u00ed napsat posledn\u00ed sl\u016fvka rozlou\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e Tom na druh\u00fd den vstoupil do Billova pokoje – bez vyzv\u00e1n\u00ed, nebo\u0165 se mu nedost\u00e1valo ani n\u00e1znaku souhlasu -, aby mu p\u0159ednesl svoji pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravenou omluvu, sta\u010dil pouh\u00fd okam\u017eik, jedin\u00fd kradm\u00fd pohled po m\u00edstnosti, aby si uv\u011bdomil, \u017ee zde nen\u00ed nikdo, komu by ji mohl d\u00e1t. Nejd\u0159\u00edve si pov\u0161iml chyb\u011bj\u00edc\u00edch drobnost\u00ed – sch\u00e1zej\u00edc\u00edch fotografi\u00ed rodi\u010d\u016f, jich samotn\u00fdch, Gustava s Georgem, \u0159ady obl\u00edben\u00fdch CD\u010dek, upom\u00ednek, cennost\u00ed z d\u011btstv\u00ed, jich\u017e se i p\u0159es svou dosp\u011blost jeho dvoj\u010de odm\u00edtalo vzd\u00e1t, a nep\u0159\u00edtomnosti Tomiho, hu\u0148at\u00e9ho medv\u00eddka, kter\u00e9ho dal Billovi k t\u0159in\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Jako jedin\u00e1 p\u0159eb\u00fdvaj\u00edc\u00ed le\u017eela na posteli b\u00edl\u00e1, nevinn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed ob\u00e1lka s Tomov\u00fdm jm\u00e9nem. N\u011bkolika m\u00e1lo kroky, nap\u016fl ve sn\u00e1ch, p\u0159ekonal t\u011bch p\u00e1r metr\u016f ke zdi po prav\u00e9 stran\u011b a rozrazil dve\u0159e \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b. V rozporu s v\u0161edn\u00ed ka\u017edodennost\u00ed toho r\u00e1na prakticky zela pr\u00e1zdnotou.<\/em><\/div>\n
Ze rt\u016f se mu vydralo hlasit\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. Jako ran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159e, kter\u00e9 zas\u00e1hl smrteln\u00fd hrot \u0161\u00edpu, klesl k zemi. V hlav\u011b mu hlasit\u011b dun\u011blo, sv\u011bt kolem n\u011bj se rozost\u0159il.<\/em><\/div>\n
„Mami,“ za\u0161eptal zlomen\u011b. Znovu a znovu. Se s\u00edl\u00edc\u00ed panikou, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm n\u00e1dechem v\u0161ak jeho vol\u00e1n\u00ed s\u00edlilo, a\u017e se nakonec zm\u011bnilo v d\u011bsiv\u00fd k\u0159ik: „Mami! MAMI!“<\/em><\/div>\n
T\u00edm posledn\u00edm, co sly\u0161el, byla dvojice sp\u011b\u0161n\u00fdch krok\u016f a jeho jm\u00e9no, kdy\u017e Simone a Gordon dos\u00e1hli Billova pokoje. Potom v\u0161e pohltila tma.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

minul\u00e9ho pr\u00e1v\u011b te\u010f<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
… U\u017e nev\u00edm, jak d\u00e1l, Tome. M\u00e1m pocit, jako bych st\u00e1l na pokraji \u00fatesu nebo bezedn\u00e9 \u010dern\u00e9 propasti a zem\u011b pode mnou se pomalu za\u010d\u00ednala propadat. Sly\u0161\u00edm ten<\/strong> hlas. Na\u0161ept\u00e1v\u00e1, abych sko\u010dil. Ale Ty tu nejsi, abychom mohli sko\u010dit spole\u010dn\u011b. Mus\u00edm s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Na prvn\u00ed pohled se to m\u016f\u017ee zd\u00e1t d\u011btinsk\u00e9, ut\u00e9ct. Jen kv\u016fli tomu, \u017ee se m\u016fj \u017eivot nest\u00e1\u010d\u00ed sm\u011brem, jak\u00fdm bych si p\u0159\u00e1l. Ov\u0161em mus\u00ed\u0161 pochopit, \u017ee sny, na nich\u017e stav\u00ed\u0161 ve\u0161kerou svou budoucnost, nelze tak snadno nahradit jin\u00fdmi. A pro m\u011b p\u0159edstavuje budoucnost bez tebe a p\u0159eci s tebou (doslova nadosah s n\u011bk\u00fdm jako Julie) hor\u0161\u00ed osud, ne\u017e neb\u00fdt v Tv\u00e9 bl\u00edzkosti v\u016fbec.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, kdyby se nejednalo o ni, ale kohokoliv jin\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1\u2026<\/em><\/div>\n
Kdyby\u2026<\/em><\/div>\n
Nev\u00edm.<\/em><\/strong><\/div>\n
Tak jako tak by se \u010dasem staly jen p\u0159ipom\u00ednkou toho, co nemohu a nebudu moci nikdy m\u00edt.<\/em><\/div>\n
Omlouv\u00e1m se, v\u00edm, \u017ee si te\u010f asi \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee Ti na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edce ne\u017e na komkoliv jin\u00e9m, ale mn\u011b Tv\u00e9 „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.“ u\u017e d\u00e9le nesta\u010d\u00ed. Zmocnilo se m\u011b \u0161\u00edlenstv\u00ed, ono neblah\u00e9 onemocn\u011bn\u00ed du\u0161e bez v\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance na uzdraven\u00ed.<\/em><\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b proto mus\u00edm odej\u00edt. Nau\u010dit se s t\u00edm \u017e\u00edt, podobn\u011b jako se nau\u010dit \u017e\u00edt bez Tebe, ani\u017e bych uvnit\u0159 pozvolna um\u00edral.<\/em><\/div>\n
Pros\u00edm, vzpom\u00ednej na m\u011b v dobr\u00e9m. Netrap se, neobvi\u0148uj. Jednoho dne, kdy\u017e to bude\u0161 nejm\u00e9n\u011b \u010dekat, se znovu shled\u00e1me.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Nav\u017edy Tv\u016fj Bill<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

a bezmezn\u00e9ho potom<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

<\/em><\/strong>\u00datr\u017eky drobn\u00fdch n\u00e1znak\u016f se v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dnech Tomovi spojovaly do mozaiky roky trvaj\u00edc\u00edho vrouc\u00edho citu, kter\u00fd byl nicm\u00e9n\u011b po celou dobu opom\u00edjen a nyn\u00ed ost\u00fdchav\u011b nal\u00e9z\u00e1n.<\/em><\/div>\n

Pot\u00e9, co se rodi\u010d\u016fm poda\u0159ilo vzk\u0159\u00edsit sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce ze sladk\u00fdch hlubin nev\u011bdom\u00ed, p\u0159ivolali policii. Tomovi v nastal\u00e9m zmatku pak sta\u010dilo pouze rychle nat\u00e1hnout ruku a jemu ur\u010den\u00e9 \u0159\u00e1dky od bratra, kter\u00e9, jak spr\u00e1vn\u011b p\u0159edv\u00eddal, jeho p\u0159\u00edpadu mohly sp\u00ed\u0161e u\u0161kodit, ne\u017e pomoci, uschovat do bezpe\u010d\u00ed hlubok\u00e9 kapsy.<\/em><\/div>\n
Otev\u0159enost, s n\u00ed\u017e byl dopis naps\u00e1n, zanech\u00e1vala v adres\u00e1tov\u011b srdci hlubokou d\u00edru nasycenou sm\u011bsic\u00ed bolesti, rozru\u0161en\u00ed, viny a onoho \u010dehosi prozat\u00edm nepojmenovan\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
Nep\u0159etr\u017eit\u00e9 p\u00e1tr\u00e1n\u00ed trvalo asi m\u011bs\u00edc, ov\u0161em bezv\u00fdsledn\u011b. Zp\u011bv\u00e1k slavn\u00e9 kapely, a\u0165 se to zd\u00e1lo na prvn\u00ed pohled naprosto nemo\u017en\u00e9, beze stopy zmizel, nezn\u00e1mo kam. Policie p\u0159\u00edpad zatla\u010dila do pozad\u00ed, by\u0165 m\u00e9di\u00edm \u010das od \u010dasu tvrdila, \u017ee po chlapci usilovn\u011b p\u00e1tr\u00e1 a nach\u00e1z\u00ed nov\u00e9 stopy.<\/em><\/div>\n
S postupem \u010dasu se pak p\u0159estaly objevovat i titulky novin pln\u00e9 spekulac\u00ed a z\u00e1stupy novin\u00e1\u0159\u016f ba\u017e\u00edc\u00edch po senzaci za\u010daly postupn\u011b \u0159\u00eddnout, a\u017e podobn\u011b jako Bill zmizely docela. Sem tam se je\u0161t\u011b n\u011bkde objevila star\u0161\u00ed fotografie a s n\u00ed souvisej\u00edc\u00ed kr\u00e1tk\u00fd \u010dl\u00e1nek, kter\u00fd informoval ve\u0159ejnost o neexistuj\u00edc\u00edch posunech v p\u0159\u00edpadu, ale to pouze tehdy, kdy ji\u017e bulv\u00e1ru chyb\u011bly aktu\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed a pikantn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1m\u011bty. Jejich fanou\u0161ci, slo\u017een\u00ed z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti ze zoufaj\u00edc\u00edch si d\u00edvek, se museli sm\u00ed\u0159it se skute\u010dnost\u00ed, \u017ee svou milovanou kapelu na p\u00f3diu mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy neuvid\u00ed. Ne, neohl\u00e1sili nic podobn\u00e9 konci nebo rozpadu, pouze p\u0159est\u00e1vku. S nezn\u00e1mou dobou trv\u00e1n\u00ed. Neur\u010ditem. Nejhlavn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edlek chyb\u011bl a nem\u011blo smysl ho n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem nahrazovat. Bez Billa se ji\u017e d\u00e9le nedalo hovo\u0159it o Tokio Hotel.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Dny m\u00edjely, m\u011bnily se v m\u011bs\u00edce, roky. Tomovi a Gustavovi s Georgem se poda\u0159ilo uchytit v hudebn\u00ed bran\u017ei alespo\u0148 v r\u00e1mci produkce a managementu. Ale zat\u00edmco posledn\u00ed dva ji\u017e p\u0159estali doufat, Billovo dvoj\u010de ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase p\u00e1tralo d\u00e1l, neochotno se vzd\u00e1t.<\/em><\/div>\n

Z Pa\u0159\u00ed\u017ee, kter\u00e1 to v\u0161e zavinila, se nakonec stal Berl\u00edn.<\/em><\/div>\n
Zdrcen\u00e1 Simone, neschopna p\u0159ihl\u00ed\u017eet pozvoln\u00e9mu sebezni\u010den\u00ed druh\u00e9ho syna, jej donutila zm\u011bnit prost\u0159ed\u00ed a u\u010dinit zcela nov\u00fd krok v \u017eivot\u011b, a to bydlet ve spole\u010dn\u00e9 dom\u00e1cnosti s Juli\u00ed.<\/em><\/div>\n
Popravd\u011b ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d na n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159istoupil. Snad aby se pokusil udusit plam\u00ednek rozdm\u00fdchan\u00e9 zavr\u017een\u00ed hodn\u00e9 l\u00e1sky.<\/em><\/div>\n
D\u00edvka se stala pouze d\u011bsivou ka\u017edodenn\u00ed p\u0159ipom\u00ednkou – a to bez v\u00fdjimky – jedn\u00e9 z jeho nejv\u011bt\u0161\u00edch chyb. Bylo jen ot\u00e1zkou \u010dasu, ne\u017e drobn\u00e9 rozep\u0159e p\u0159erostly v ostr\u00e9 h\u00e1dky. Posledn\u00ed te\u010dku za jejich vztahem v\u0161ak nakonec u\u010dinili spole\u010dn\u011b, a to pom\u011brn\u011b klidn\u011b a bez v\u00fd\u010ditek, unaven\u00ed ji\u017e d\u00e1le p\u0159etrv\u00e1vat v iluzi spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota, jen\u017e sp\u011bl ke konci snad je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017eli se dalo v\u016fbec mluvit o za\u010d\u00e1tku. A\u010d to bolelo, museli si p\u0159iznat, \u017ee spolu od po\u010d\u00e1tku postr\u00e1dali smysl.<\/em><\/div>\n
Tom z\u016fstal s\u00e1m na okraji m\u011bsta v modern\u00ed usedlosti s vlastn\u00edm hudebn\u00edm studiem a p\u0159ehnan\u011b velkou \u0161atnou o rozloze ob\u00fdvac\u00edho pokoje spojen\u00e9ho s j\u00eddelnou.<\/em><\/div>\n
\u010cas ub\u00edhal, ale den znovushled\u00e1n\u00ed st\u00e1le nep\u0159ich\u00e1zel.<\/em><\/div>\n
On ale i p\u0159esto doufal, v\u011b\u0159il, \u017ee jednoho dne jeho \u010dernovl\u00e1sek p\u0159ijde, vr\u00e1t\u00ed se dom\u016f. Nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho ne\u017e \u010dekat a \u010dekat a \u010dekat…<\/em><\/div>\n
\n

~ * ~<\/p><\/div>\n

\n<\/div>\n
Dnes tomu byly na den p\u0159esn\u011b t\u0159i roky, co si sbalil p\u00e1r kus\u016f oble\u010den\u00ed a hrstku nostalgick\u00fdch cennost\u00ed a ode\u0161el od t\u011bch, kte\u0159\u00ed pro n\u011bj v \u017eivot\u011b nejv\u00edce znamenali. A te\u010f sed\u011bl tady, v zakou\u0159en\u00e9m baru uprost\u0159ed Berl\u00edna, a sna\u017eil se rozpomenout na chv\u00edle p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00ed jeho osam\u011bn\u00ed a kr\u00e1tit si tak \u010dek\u00e1n\u00ed na mlad\u00e9ho mu\u017ee, jen\u017e sem pravideln\u011b ka\u017ed\u00fd p\u00e1tek p\u0159ich\u00e1zel zap\u00edjet sv\u016fj \u017eal.<\/div>\n
Sledoval jej ji\u017e t\u00fddny, neschopen v\u0161ak vystoupit ze st\u00ednu, chr\u00e1n\u00edc\u00edho ho od zv\u00eddav\u00fdch pohled\u016f okol\u00ed, a p\u0159ekonat t\u011bch p\u00e1r krok\u016f, nekone\u010dnou vzd\u00e1lenost. Ve\u010der co ve\u010der proto sb\u00edral jednotliv\u00e9 st\u0159\u00edpky ztracen\u00e9 odvahy a sna\u017eil se propojit v jeden jedin\u00fd celek. Nebo\u0165 pro setk\u00e1n\u00ed se sv\u00fdm o deset minut star\u0161\u00edm dvoj\u010detem j\u00ed pot\u0159eboval v\u00edce, ne\u017e doopravdy m\u011bl.<\/div>\n
\u0160\u00e1lek \u010dern\u00e9 k\u00e1vy d\u00e1vno vychladl a pr\u00e1zdn\u00e9 stoly se pomalu, ale jist\u011b za\u010daly zapl\u0148ovat lidmi. S ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, otev\u0159en\u00edm dve\u0159\u00ed c\u00edtil, jak v n\u011bm vzr\u016fst\u00e1 nap\u011bt\u00ed. Natolik, \u017ee si p\u0159\u00edchodu toho, na n\u011bj\u017e celou tu dobu \u010dekal, v\u0161iml a\u017e ve chv\u00edli, kdy usedal ke stolu, aby p\u0159ed n\u011bj byla z\u00e1hy postavena sklenice whisky. Podle luxusn\u00edho saka a pe\u010dliv\u011b s\u010desan\u00fdch vlas\u016f sem pravd\u011bpodobn\u011b zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo z n\u011bjak\u00e9 pracovn\u00ed sch\u016fzky. Pouze jeho pr\u00e1zdn\u00e9 o\u010di zrazuj\u00ed jinak bezchybnou dokonalost.<\/div>\n
\n

Nedopalek nikotinov\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed zmizel na moment pod temnou hladinou, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad studenou k\u00e1vou s tich\u00fdm zasy\u010den\u00edm vykouzlil t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u00fd pozvolna stoupaj\u00edc\u00ed kou\u0159.<\/p><\/div>\n

Trv\u00e1 to doslova p\u00e1r sekund, zvednout se a uj\u00edt i se zdr\u00e1havou nejistotou t\u011bch p\u00e1r krok\u016f a naj\u00edt kur\u00e1\u017e vyslovit je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b zast\u0159en\u00fdch slov v nesm\u011bl\u00e9 ot\u00e1zce: „Sm\u00edm si p\u0159isednout?“<\/div>\n
Tom ani nepozvedne hlavu, pouze p\u0159ik\u00fdvne, automaticky p\u0159edpokl\u00e1daje, \u017ee nikde jinde ji\u017e nen\u00ed voln\u00e9 m\u00edsto. Jako ka\u017ed\u00fd rok, dne\u0161ek je ve\u010derem, v n\u011bm\u017e cel\u00fd sv\u011bt p\u0159edstavuje pouze sklenice a jej\u00ed bezedn\u00e9 dno.<\/div>\n
A tak se Bill posad\u00ed, ani\u017e by si znovu objednal. Vyu\u017e\u00edv\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 okam\u017eiky ne\u010dinnosti, ml\u010den\u00ed a prohl\u00ed\u017e\u00ed si se z\u00e1jmem bl\u00ed\u017ee sourozencovu tv\u00e1\u0159, a\u010dkoli jej\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 identick\u00fd odraz v\u00edd\u00e1 ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no v zrcadle.<\/div>\n
Nechal si nar\u016fst vousy. Ty mu v\u0161ak pranic neubraly na jemnosti a kr\u00e1se. Po\u0159\u00e1d byl t\u00edm Tomem, kter\u00e9ho miloval.<\/div>\n
Stejn\u011b ned\u016ftkliv\u00fd k nevy\u017e\u00e1dan\u00e9 pozornosti. Neop\u011btovat Billovi jeho up\u0159en\u00fd pohled vydr\u017e\u00ed jen okam\u017eik.<\/div>\n
„Co-,“ chce na n\u011bj star\u0161\u00ed bratr vy\u0161t\u011bknout, ale n\u011bco jej zaraz\u00ed.<\/div>\n
Jeho srdce bu\u0161\u00ed jako spla\u0161en\u00e9, co nejd\u0159\u00edve vysko\u010dit p\u0159\u00edmo do Tomov\u00fdch nata\u017een\u00fdch dlan\u00ed. S \u00fa\u017easem sleduje trasu o\u010d\u00ed, pe\u010dliv\u011b zkoumaj\u00edc\u00ed ka\u017edi\u010dk\u00fd detail.<\/div>\n
– Podivn\u011b zn\u00e1m\u00fd postoj t\u011bla, dlouh\u00e9 huben\u00e9 prsty ov\u011bn\u010den\u00e9 prsteny a \u00fatl\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed obsypan\u00e1 \u0159et\u00edzky, je\u017e p\u0159i sebemen\u0161\u00edm pohybu lehce cinkaj\u00ed. Morbidn\u011b fascinuj\u00edc\u00ed kosti zobrazen\u00e9 na lev\u00e9 ruce spolu s \u010d\u00edsly vyjad\u0159uj\u00edc\u00edmi po\u010d\u00e1tek jednoho \u017eivota. Postupuj\u00ed pomalu a nejist\u011b, neodva\u017euj\u00edc\u00ed v\u011b\u0159it. Zmaten\u011b p\u00e1traj\u00ed v dopadaj\u00edc\u00edm st\u00ednu, dokud se jejich pomysln\u00e1 ho\u0159kost nespoj\u00ed s tou nejchutn\u011bj\u0161\u00ed z \u010dokol\u00e1d.<\/div>\n
Zalap\u00e1n\u00ed po dechu. O\u010di se do\u0161iroka rozev\u0159ou, kdy\u017e se v n\u011bm probud\u00ed jisk\u0159i\u010dka pozn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ahoj, Tome.“<\/p><\/div>\n

„Bille,“ za\u0161ept\u00e1 b\u00e1zliv\u011b, snad ze strachu, \u017ee podl\u00e9h\u00e1 snu \u010di pouh\u00e9 iluzi z opojen\u00ed, snad z obavy, \u017ee se v dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b rozplyne. Najednou p\u016fsob\u00ed jako d\u00edt\u011b, zraniteln\u011b, d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b, a z\u00e1rove\u0148 k\u0159ehce jako porcel\u00e1nov\u00e1 panenka – jeden neopatrn\u00fd dotek a rozbije se.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 – j\u00e1,“ zkus\u00ed to znovu,“hledal jsem t\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u00ed a nat\u00e1hne se p\u0159es st\u016fl pro chv\u011bj\u00edc\u00ed se dlan\u011b, aby je lehce stiskl ve sv\u00fdch.<\/div>\n
„Tak pro\u010d-„<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem, abys m\u011b na\u0161el,“ \u0159ekne popravd\u011b. „Nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd. A o spoust\u011b v\u011bc\u00ed je\u0161t\u011b pot\u0159eboval p\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„A te\u010f u\u017e jsi p\u0159ipraven\u00fd?“<\/div>\n
„Ne, ale u\u017e m\u011b nebav\u00ed ut\u00edkat. Zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm, co stejn\u011b nedok\u00e1\u017eu zm\u011bnit. Sm\u00ed\u0159il jsem se se skute\u010dnost\u00ed, \u017ee a\u0165 budu na druh\u00e9m konci sv\u011bta, nebo jako te\u010f – tady<\/em> a s tebou –<\/em> po\u0159\u00e1d bude\u0161 t\u00edm jedin\u00fdm<\/em>. \u017d\u00e1dn\u00e1 nov\u00e1 setk\u00e1n\u00ed, n\u00e1hodn\u00e1 rande – nic to nezvr\u00e1t\u00ed, moje pocity z\u016fstanou stejn\u00e9,“ vysv\u011btl\u00ed a pohledem sklouzne na jejich propleten\u00e9 ruce. P\u0159\u00e1l by si tento moment zachovat nav\u011bky, dokud m\u016f\u017ee. Provinilost jej ov\u0161em nut\u00ed zrak znovu pozvednout: „Opravdu jsem se sna\u017eil, Tomi, \u017e\u00edt bez tebe, ale nejde to.“<\/div>\n
<\/div>\n
Star\u0161\u00ed bratr se na n\u011bj jen ml\u010dky d\u00edv\u00e1, st\u00e1le ztracen, hledaj\u00edc\u00ed. Na \u010dele se mu ud\u011blaj\u00ed drobn\u00e9 vr\u00e1sky, jak se p\u0159es dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed a \u0161ok sna\u017e\u00ed alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku porozum\u011bt, kam sv\u00fdmi slovy m\u00ed\u0159\u00ed, rozlousknout n\u011bjak\u00fd zapeklit\u00fd hlavolam.<\/div>\n
„R\u00e1d bych se vr\u00e1til dom\u016f, pokud mi to dovol\u00ed\u0161. Na tohle… zapomeneme.<\/em> Potla\u010d\u00edm ji, l\u00e1sku. Zase budu jen <\/em>tv\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka.“ Posledn\u00ed v\u011bty vyslov\u00ed ti\u0161e, p\u0159es hluk v baru jsou sotva sly\u0161iteln\u00e9, bol\u00ed ho jen je vyslovit, Toma v\u0161ak kone\u010dn\u011b probud\u00ed z jeho ne\u010dinnosti.<\/div>\n
Nam\u00edsto o\u010dek\u00e1van\u00e9ho souhlasu, odm\u00edtnut\u00ed, opovr\u017een\u00ed \u010di vzteku se ozve ale pouh\u00e9: „Byl jsem slep\u00fd.“<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„T\u00edmhle pohledem\u2026 D\u00edval ses j\u00edm na m\u011b roky. A j\u00e1 to nevid\u011bl. Podobn\u011b jako tis\u00edce dal\u0161\u00edch drobn\u00fdch n\u00e1znak\u016f, kter\u00e9 jsem p\u0159ech\u00e1zel, nebo\u0165 jsem se neodva\u017eoval v\u011b\u0159it, \u017ee by mohly p\u0159edstavovat n\u011bco v\u00edc. A nev\u011bdomky ti je op\u011btoval, neup\u0159\u00edmn\u00fd k okol\u00ed, ale hlavn\u011b s\u00e1m k sob\u011b.“ \u00dasta dlouhovlas\u00e9ho chlapce se zvln\u00ed do lehk\u00e9ho, le\u010d smutn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e spat\u0159\u00ed mal\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko \u00fa\u017easu, je\u017e se Billovi pozvolna za\u010d\u00edn\u00e1 rozeh\u0159\u00edvat v srdci. „Kdy\u017e jsi zmizel, rozpadl se mi doslova cel\u00fd sv\u011bt. V\u0161e jako by se zahalilo do \u010dernob\u00edl\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9ho a ponur\u00e9ho odrazu kr\u00e1sn\u00e9ho cosi, kter\u00e9ho jsem si p\u0159edt\u00edm dostate\u010dn\u011b nev\u00e1\u017eil. A v pr\u016fb\u011bhu t\u011bch n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u016f, kdy jsem se pokou\u0161el \u017e\u00edt s Juli\u00ed, ve snaze odd\u00e1lit nevyhnuteln\u00e9, jsem si pomalu za\u010dal uv\u011bdomovat, \u017ee jsi to ty, za k\u00fdm se chci ve\u010der co ve\u010der vracet dom\u016f, vypr\u00e1v\u011bt si historky z pr\u00e1ce a r\u00e1no se v objet\u00ed probouzet. M\u00e1m t\u011b opravdu r\u00e1d, Bille. Nev\u00edm, jestli je to l\u00e1ska, dosud jsem ji nepoznal. Ale v\u011b\u0159\u00edm tob\u011b. Tomu, \u017ee bez tebe jinak v\u0161e postr\u00e1d\u00e1 sv\u016fj smysl. Tak\u017ee-„<\/div>\n
„Sko\u010d\u00ed\u0161 za mnou?“ vyhrkne, neschopen se d\u00e9le udr\u017eet. Srdce bije jako spla\u0161en\u00e9, neochotn\u00e9 zpomalit. Ka\u017ed\u00fd druh\u00fd dech se n\u011bkde zapom\u00edn\u00e1.<\/div>\n
„Ne,“ usm\u011bje se Tom, „sko\u010d\u00edme spole\u010dn\u011b.“<\/p>\n

autor: Cera<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera Zn\u00e1te ten pocit bolesti z uv\u011bdom\u011bn\u00ed, \u017ee jste ztratili n\u011bco neoceniteln\u00e9ho? (- Ten velk\u00fd kus sebe. J\u00e1 hloup\u00e1, jak jsem to mohla dopustit! -) A tak se zoufale pust\u00edte do hled\u00e1n\u00ed, vymet\u00e1n\u00ed zapr\u00e1\u0161en\u00fdch kout\u016f, kter\u00e9 ji\u017e d\u00e1vno skryly z\u00e1voje pavu\u010din,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-1024","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1024","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1024"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1024\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1024"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1024"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1024"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}