{"id":10257,"date":"2010-11-06T15:00:00","date_gmt":"2010-11-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10232"},"modified":"2010-11-06T15:00:00","modified_gmt":"2010-11-06T14:00:00","slug":"love-death-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/06\/love-death-23\/","title":{"rendered":"Love & Death 23."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
Vykro\u010d\u00edm vp\u0159ed s Carolininou matkou a projdu dve\u0159mi, kter\u00e9 n\u00e1m \u010d\u00ed\u0161n\u00edk otev\u0159el. Do nosu m\u011b ihned uhod\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b j\u00eddla, m\u00eds\u00edc\u00ed se s v\u016fn\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 typickou pro tuto restauraci. Usm\u011bji se a jen nedo\u010dkav\u011b zam\u00ed\u0159\u00edm k dal\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm, vedouc\u00edm dovnit\u0159. Jsem zv\u011bdav\u00fd, ale nepop\u00edr\u00e1m ani to, \u017ee jsem z ve\u010de\u0159e s Carolinin\u00fdm otcem p\u011bkn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu, jen nesm\u011ble popojdu do s\u00e1lu… a s n\u011bm\u00fdm \u00fa\u017easem se rozhl\u00e9dnu kolem sebe. P\u00e1ni, tak tohle se nevid\u00ed ka\u017ed\u00fd den! N\u011bco takov\u00e9ho vid\u00edm doopravdy poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, ani ty nejvyhl\u00e1\u0161en\u011bj\u0161\u00ed restaurace by se nedaly srovn\u00e1vat s touhle, kter\u00e1 u\u017e na prvn\u00ed pohled nen\u00ed pro nikoho, kdo je ochotn\u00fd zaplatit za ve\u010de\u0159i maxim\u00e1ln\u011b deset euro. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee kdy\u017e v\u010dera Caroline mluvila o velmi dobr\u00e9<\/em> restauraci, nebude to \u017e\u00e1dn\u00fd bufet s \u010d\u00ednsk\u00fdmi nudlemi, takov\u00fd luxus jsem ale opravdu ne\u010dekal. Co luxus… Luxus je velmi slab\u00e9 slovo v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, co se mi jev\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Sta\u010d\u00ed jedin\u00fd pohled a mn\u011b je v\u00edc, ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee tady by mam\u010dina, ne zrovna mal\u00e1 v\u00fdplata padla d\u0159\u00edv, ne\u017e by kdokoli sta\u010dil mrknout. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nemus\u00edm nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let tak dlouho, aby mi to do\u0161lo. Sta\u010d\u00ed se pod\u00edvat na v\u0161echny ty prach\u00e1\u010de, sed\u00edc\u00ed u stol\u016f, pln\u00fdch nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch specialit, p\u0159i pohledu na n\u011b\u017e se mi m\u00edrn\u011b zved\u00e1 u\u017e tak dost bolav\u00fd  \u017ealudek. Douf\u00e1m, \u017ee Caroline neobjednala na menu nic podobn\u00e9ho, nejsem si jist\u00fd, jestli bych hlem\u00fd\u017ed\u011b a \u00fast\u0159ice p\u0159e\u017eil ve zdrav\u00ed. M\u016f\u017eu se jen modlit k Bohu a v\u011b\u0159it, \u017ee ji to v\u010dera nenapadlo.  <\/div>\n
„Pros\u00edm, pane,“ mlad\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk se na m\u011b usm\u011bje a pom\u016f\u017ee mn\u011b i Caroline se usadit k perfektn\u011b prost\u0159en\u00e9mu stolu, ke kter\u00e9mu jsme za celou dobu m\u00e9ho polemizov\u00e1n\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed o cen\u00e1ch na zdej\u0161\u00edm l\u00edstku do\u0161li. Pod\u011bkuji mu a posad\u00edm se do jednoho ze \u010dty\u0159 pohodln\u00fdch k\u0159esel, p\u0159\u00edmo naproti Carolinina otce. Nerv\u00f3zn\u011b se pousm\u011bji… a kdy\u017e op\u011bt zahl\u00e9dnu v jeho chladn\u00fdch o\u010d\u00edch a t\u00e9m\u011b\u0159 bezv\u00fdrazn\u00e9 tv\u00e1\u0159i tu odta\u017eitost, se kterou mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed poprv\u00e9 podal ruku, jen nesm\u011ble se pooto\u010d\u00edm na Caroline, sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Caroline?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e… d\u0159\u00edv, ne\u017e mi v\u0161ak sta\u010d\u00ed odpov\u011bd\u011bt a p\u0159eru\u0161it tak rozhovor se svou matkou, donese se k m\u00fdm u\u0161\u00edm \u00fapln\u011b jin\u00fd hlas, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Ale no tak, pane Kaulitzi. Nech\u00e1me d\u00e1m\u00e1m jejich t\u00e9ma a my si pohovo\u0159\u00edme spolu. Cht\u011bl jsem si s v\u00e1mi o n\u011b\u010dem promluvit,“ pla\u0161e vzhl\u00e9dnu k mu\u017ei, sed\u00edc\u00edmu p\u0159ede mnou a jen pomalu si uv\u011bdomuji v\u00fdznam jeho slov… ne\u017e m\u011b polije ta nep\u0159\u00edjemn\u00e1 horkost. Je to jeden z m\u00e1la lid\u00ed, kter\u00fd nemus\u00ed ani promluvit a p\u0159esto z jeho v\u00fdrazu, odm\u011b\u0159en\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed a bezbarv\u00e9ho hlasu tak rychle rozpozn\u00e1m, \u017ee nen\u00ed dobr\u00e9 si s n\u00edm zahr\u00e1vat, ani mu v n\u011b\u010dem odporovat \u010di n\u011bco nam\u00edtat. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, o \u010dem se mnou chce mluvit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Um… ano. P-pro\u010d  ne,“ vykokt\u00e1m se slab\u00fdm pokr\u010den\u00edm ramen a sna\u017e\u00edm se skr\u00fdt svou nervozitu, kterou u m\u011b vyvolal. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli u n\u011bj moje kokt\u00e1n\u00ed nevyvolalo podez\u0159en\u00ed… vypad\u00e1 ale st\u00e1le tak klidn\u011b, tak\u017ee je nejsp\u00ed\u0161 spokojen\u00fd s mou kladnou reakc\u00ed. Pochybuju, \u017ee by nic nenam\u00edtal, kdyby se mu n\u011bco nel\u00edbilo. M\u016f\u017eu jen vid\u011bt, jak si pohodln\u011b p\u0159ehod\u00ed nohu p\u0159es nohu a op\u0159e se o k\u0159eslo.  <\/div>\n
„Tak\u017ee… kolik m\u00e1te asi tak majetku, pane Kaulitzi?“ vychrl\u00ed na m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 bleskovou rychlost\u00ed a nev\u011bdomky tak ve mn\u011b vyvol\u00e1 \u00fadiv. Tohle byla opravdu posledn\u00ed ot\u00e1zka, kterou bych od n\u011bj te\u010f \u010dekal. Nebo sp\u00ed\u0161 ne\u010dekal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Um… nev\u00edm… nev\u00edm, jak to mysl\u00edte, p-pane,“ odpov\u00edm popravd\u011b a c\u00edt\u00edm, jak se mi hrne \u010derve\u0148 do tv\u00e1\u0159\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to ode m\u011b vyzn\u00ed sm\u011b\u0161n\u011b, ale j\u00e1 opravdu nerozum\u00edm tomu, na co se m\u011b pr\u00e1v\u011b zeptal. Z jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch slov je mi ale jasn\u00e9, \u017ee moc dob\u0159e v\u00ed, co ze m\u011b chce vyt\u00e1hnout.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, kolik toho asi p\u0159ibli\u017en\u011b tak vlastn\u00edte, jen tak odhadem. Zept\u00e1m se v\u00e1s konkr\u00e9tn\u011b, abyste mi l\u00e9pe rozum\u011bl. M\u00e1te n\u011bjak\u00e9 sv\u00e9 vlastn\u00ed auto, o tom nepochybuji,“ za\u010dne a op\u011bt se odml\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e mi d\u00e1 prostor k mluven\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m… ne\u017e si v\u0161ak sta\u010d\u00edm v hlav\u011b zformulovat spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f, jak sv\u00e9ho budouc\u00edho pap\u00e1 vyv\u00e9st z omylu, p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b Carolinin hlas.<\/div>\n
„Tati,“ oslov\u00ed  sv\u00e9ho otce t\u00f3nem, ze kter\u00e9ho je a\u017e moc dob\u0159e zn\u00e1t, \u017ee se j\u00ed n\u00e1\u0161 za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed rozhovor nebo sp\u00ed\u0161 t\u00e9ma, o kter\u00e9m se chce jej\u00ed otec bavit, v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. Nevypad\u00e1 v\u0161ak na to, \u017ee by si z jej\u00ed tich\u00e9 n\u00e1mitky n\u011bco d\u011blal, nebo cht\u011bl od sv\u00e9ho z\u00e1m\u011bru, vyt\u00e1hnout ze m\u011b kolik m\u00e1m asi na \u00fa\u010dt\u011b, upustit. Ba pr\u00e1v\u011b naopak.<\/div>\n
„Ale pro\u010d ne, drahou\u0161ku? Chci v\u011bd\u011bt, kdo mi chce p\u0159ebrat moji hol\u010di\u010dku a s k\u00fdm m\u00e1m tu \u010dest,“ odpov\u00ed Caroline st\u00e1le ledov\u00fdm hlasem a nato sto\u010d\u00ed svou pozornost op\u011bt na m\u011b, jako by jej jej\u00ed dal\u0161\u00ed n\u00e1mitky u\u017e nezaj\u00edmaly. Ti\u0161e vydechnu a nerv\u00f3zn\u011b si pod stolem promnu ruce.<\/div>\n
<\/div>\n
„N-no, j\u00e1… Zat\u00edm auto nem\u00e1m, ale p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, \u017ee si jej koup\u00edm za pen\u00edze, kter\u00e9  jsem si v Americe vyd\u011blal,“ zal\u017eu pohotov\u011b a jen se zatajen\u00fdm dechem o\u010dek\u00e1v\u00e1m jeho reakci. Z v\u00fdrazu v jeho tv\u00e1\u0159i m\u016f\u017eu v\u0161ak snadno rozpoznat, \u017ee ho moje odpov\u011b\u010f nijak neuspokojila.  <\/div>\n
„P\u0159esto ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee rodinn\u00fd d\u016fm m\u00e1te,“ nakousne dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a mn\u011b  m\u00e1lem spadne \u010delist. K jeho sm\u016fle jej budu muset nejsp\u00ed\u0161 zase zklamat. Nebo sp\u00ed\u0161 k t\u00e9 moj\u00ed. Sakra, m\u011bl jsem mu rovnou \u0159\u00edct, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd multimilion\u00e1\u0159, mo\u017en\u00e1 bych byl podobn\u00fdch ot\u00e1zek u\u0161et\u0159en\u00fd. Nezd\u00e1 se mi, \u017ee by na n\u011bj moje odpov\u011bdi d\u011blaly zrovna dobr\u00fd dojem.<\/div>\n
„N-ne… to ne, pane. Bydl\u00edm v rodinn\u00e9m dom\u011b s m\u00fdm mlad\u0161\u00edm bratrem a matkou. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee na ni samotnou je tak velk\u00fd d\u016fm p\u0159\u00edli\u0161 obrovsk\u00fd,“ pokus\u00edm se o \u00fasm\u011bv, to, \u017ee to bylo zbyte\u010dn\u00e9, se mi v\u0161ak potvrd\u00ed hned v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee matce d\u016fm plat\u00edte ze sv\u00fdch v\u00fdd\u011blk\u016f a bydl\u00ed u v\u00e1s v podn\u00e1jmu bratr a matka,“ Carolinin otec svra\u0161t\u00ed \u010delo a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b podmra\u010den\u00fdm pohledem. K\u00e9\u017e by byla pravda to, co te\u010f \u0159ekl. Boj\u00edm se mu \u0159\u00edct celou skute\u010dnost… a jeho zkoumav\u00fd, rentgenov\u00fd pohled, kter\u00fdm m\u011b bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed st\u00e1le sj\u00ed\u017ed\u00ed, mi to v\u016fbec neuleh\u010duje.  <\/div>\n
„Ne, nepracuji. Zat\u00edm nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou pr\u00e1ci, co jsem se vr\u00e1til z Ameriky,“ p\u0159izn\u00e1m skoro \u0161eptem a siln\u011b si pod stolem tisknu ruce k sob\u011b. Ani se neodva\u017euju pozvednout pohled, ur\u010dit\u011b by m\u011b t\u00edm sv\u00fdm prop\u00e1lil, nebo ze m\u011b ud\u011blal p\u0159inejmen\u0161\u00edm trpasl\u00edka, kter\u00e9ho by pak postavil do jejich kr\u00e1sn\u00e9 zahrady u domu, kter\u00fd j\u00e1 nikdy v \u017eivot\u011b m\u00edt nebudu. Najednou mi to p\u0159ipad\u00e1 jako neodpustiteln\u00fd h\u0159\u00edch, nem\u00edt miliardy na \u00fa\u010dt\u011b, vilu se \u010dty\u0159mi patry a t\u0159i limuz\u00edny k tomu. Carolinin otec si to tak nejsp\u00ed\u0161 mysl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee mi chcete \u0159\u00edct, \u017ee se ve sv\u00fdch dvaceti letech nech\u00e1v\u00e1te vydr\u017eovat svoj\u00ed pracuj\u00edc\u00ed  matkou a s\u00e1m nehnete ani prstem?“ jedinou tvrdou v\u011btou shrne dohromady v\u0161echny m\u00e9 odpov\u011bdi a vp\u00e1l\u00ed mi je do obli\u010deje tak, jak to vid\u00ed on. Svou poni\u017euj\u00edc\u00ed pozn\u00e1mkou m\u011b jen nev\u011bdomky p\u0159iprav\u00ed o v\u0161echna m\u00e1 slova a argumenty, kter\u00e9 bych proti n\u011bmu te\u010f mohl pou\u017e\u00edt. V krku se mi vm\u017eiku utvo\u0159\u00ed knedl\u00edk, nem\u00e1m s\u00edlu cokoli \u0159\u00edct ani jakkoli zareagovat… a ani nem\u016f\u017eu, kdy\u017e zahl\u00e9dnu \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, kter\u00fd n\u00e1m na st\u016fl serv\u00edruje studen\u00fd p\u0159edkrm.  <\/div>\n
Jen \u00fakosem se zad\u00edv\u00e1m na Carolininy ruce a p\u0159\u00edbory, kter\u00e9 do nich bere. V tomto m\u00e1m naprost\u00fd gul\u00e1\u0161. Zachyt\u00ed m\u016fj zv\u011bdav\u00fd pohled, kter\u00fdm sleduji jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Za\u010dni od kraje,“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e… av\u0161ak dost hlasit\u011b na to, aby se jej\u00ed  slova donesla a\u017e k osob\u011b, sed\u00edc\u00ed naproti mn\u011b. Jej\u00ed  otec ke mn\u011b od tal\u00ed\u0159e pozvedne pohled a sjede m\u011b p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem, m\u00eds\u00edc\u00edm se s pov\u00fd\u0161enost\u00ed a pohrdavost\u00ed, se kterou se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Je to, jako by mi pr\u00e1v\u011b n\u011bkdo dal hodn\u011b velkou a bolestivou facku. \u010c\u00edm jsem si jeho pohled pln\u00fd opovr\u017een\u00ed zaslou\u017eil? Je to opravdu tak velk\u00e1 chyba, neznat v\u0161echny p\u0159\u00edbory a vidli\u010dky od A do Z?  <\/div>\n
<\/div>\n
Poposednu si na k\u0159esle a sklon\u00edm se k tepl\u00e9 pol\u00e9vce, kterou n\u00e1m p\u0159ed chv\u00edl\u00ed donesli. U stolu panuje neobvykl\u00e9 ticho, jen Caroline se mezi j\u00eddlem o n\u011b\u010dem bav\u00ed se svou matkou. Mo\u017en\u00e1 je to tak dob\u0159e. B\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 chvilky m\u011b p\u0159e\u0161la n\u00e1lada a chu\u0165 si dne\u0161n\u00ed ve\u010der u\u017e\u00edt, nem\u00e1m n\u00e1ladu s n\u011bk\u00fdm komunikovat a bavit se. Je\u0161t\u011b nikdy jsem se nec\u00edtil tak schl\u00edple a pon\u00ed\u017een\u011b jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
<\/div>\n
Pro\u010d jen jsem odm\u00edtl Bill\u016fv n\u00e1pad a \u0161el sem? Pro\u010d jen jsem nejel s n\u00edm do Dr\u00e1\u017e\u010fan? Ur\u010dit\u011b by to byla v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava, ne\u017e tu sed\u011bt v odporn\u011b  elegantn\u00edm obleku v tak nechutn\u00e9m luxusu, jako je tahle restaurace. Odm\u00edtl jsem Billa a jeho v\u00fdstavu a m\u00edsto n\u00ed jsem dal p\u0159ednost ve\u010de\u0159i s Carolinin\u00fdmi rodi\u010di.  <\/div>\n
A te\u010f – te\u010f tu sed\u00edm v trapn\u00e9m, nechutn\u00e9m obleku, j\u00edm j\u00eddla, kter\u00e1 bych v \u017eivot\u011b nevzal do \u00fast a p\u0159ipad\u00e1m si jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot na sv\u011bt\u011b. Ano, mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee se Carolininu otci nikdy nem\u016f\u017eu rovnat, \u017ee ani z poloviny nejsem tak bohat\u00fd jako on a \u017ee jsem ve srovn\u00e1n\u00ed s n\u00edm \u00fapln\u00fd chud\u00e1k… on ze m\u011b ud\u011blal ale mnohem m\u00ed\u0148, ne\u017e chud\u00e1ka. Podle n\u011bj jsem nicka, \u00fapln\u00e1 nula, kter\u00e1 by tu te\u010f nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nem\u011bla sed\u011bt, a u\u017e v\u016fbec ne po boku jeho dokonal\u00e9 dcery. Nev\u00edm, \u010d\u00edm bych m\u011bl alespo\u0148 zpoloviny zd\u016fvodnit to, pro\u010d nejsem milion\u00e1\u0159. Te\u010f v\u00edm, \u017ee je to m\u016fj nejv\u011bt\u0161\u00ed proh\u0159e\u0161ek… stejn\u011b jako to, \u017ee jsem sem v\u016fbec \u0161el.  <\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edsto toho, abych byl s Billem, sm\u00e1l se s n\u00edm a \u0159\u00eddil auto tak rychle, a\u017e bude pi\u0161t\u011bt strachy a bouchat m\u011b sv\u00fdmi mini p\u011bsti\u010dkami do ramene, tu sed\u00edm s k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech mezi sam\u00fdmi snoby a prach\u00e1\u010di, kter\u00e9 nezaj\u00edm\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e stav jejich bankovn\u00edch \u00fa\u010dt\u016f a skute\u010dnost, kdo m\u00e1 co nejdra\u017e\u0161\u00ed a nejnov\u011bj\u0161\u00ed. A ten nejv\u011bt\u0161\u00ed sed\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou a neobt\u011b\u017euje se k takov\u00e9mu ubo\u017e\u00e1kovi, jako jsem j\u00e1, ani zvednout pohled.<\/div>\n
Jen to pomy\u0161len\u00ed ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 absolutn\u00ed pon\u00ed\u017eenost. Je mi \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc \u0161patn\u011b, rozhodn\u011b to ale nen\u00ed z pol\u00e9vky a ani ze v\u0161ech t\u011bch snob\u016f. Je to z n\u011b\u010deho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho…  <\/div>\n
<\/div>\n
„…ano, mo\u017en\u00e1 to bude to prav\u00e9 pro n\u00e1s. Thomasi, ochutnejte v\u00edno, zda je dobr\u00e9,“ slova naproti mn\u011b jen p\u0159eru\u0161\u00ed tok m\u00fdch my\u0161lenek a donut\u00ed m\u011b vzhl\u00e9dnout ke Carolininu otci. Mot\u00e1 se mi hlava a j\u00e1 jen st\u011b\u017e\u00ed rozpozn\u00e1v\u00e1m sklenici, kterou mi pod\u00e1v\u00e1. Instinktivn\u011b zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„N-ne, j-j\u00e1… nepiju v\u00edno, pane,“ odm\u00edtnu zdvo\u0159ile a odlo\u017e\u00edm pol\u00e9vkou l\u017e\u00edci, ti\u0161e vydechnu… a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mi hlavou projede ostr\u00e1  bolest.<\/div>\n
„To jsem si mohl myslet,“ odv\u011bt\u00ed posm\u011b\u0161n\u011b, j\u00e1 jej v\u0161ak nevn\u00edm\u00e1m. Prsty si promnu bolav\u00e9 \u010delo… a ot\u0159esu se, kdy\u017e mi po z\u00e1dech p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z, kter\u00fd v m\u017eiku vyst\u0159\u00edd\u00e1 spaluj\u00edc\u00ed horko. Jako by mi cel\u00e9 t\u011blo ho\u0159elo v jednom ohni… z\u00e1rove\u0148 m\u00e1m v\u0161ak pocit, jako by byla v restauraci velk\u00e1 zima.<\/div>\n
<\/div>\n
„Panebo\u017ee, jsi \u00fapln\u011b bled\u00fd, Tommy!“ Carolinin hlas ke mn\u011b jen st\u011b\u017e\u00ed dolehne p\u0159es jakousi st\u011bnu, kter\u00e1 utlumuje a ti\u0161\u00ed v\u0161echen ruch a hluk kolem m\u011b. Zamrk\u00e1m a zpod skl\u00ed\u017een\u00fdch v\u00ed\u010dek se jen nep\u0159\u00edtomn\u011b zad\u00edv\u00e1m kolem sebe… ne\u017e se mi op\u011bt zamot\u00e1 hlava a polije m\u011b nov\u00e1 vlna horka. Co se to se mnou ksakru d\u011bje?<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, j-j\u00e1… p\u016fjdu na chv\u00edli na toalety. Nen\u00ed mi moc dob\u0159e,“ omluv\u00edm se a vstanu od stolu.<\/div>\n
„M\u00e1m j\u00edt s tebou, l\u00e1sko? Nechci, aby ses n\u011bkde zranil,“ nam\u00edtne Caroline… ne\u017e  v\u0161ak sta\u010d\u00edm cokoli odpov\u011bd\u011bt, p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b jej\u00ed otec.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee pan Kaulitz to zvl\u00e1dne s\u00e1m,“ odpov\u00ed za m\u011b, j\u00e1 jej v\u0161ak u\u017e  nesly\u0161\u00edm. S Caroline, z\u016fst\u00e1vaj\u00edc\u00ed za m\u00fdmi z\u00e1dy, vyjdu ze s\u00e1lu ven na chodbu.  <\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu a mokrou dlan\u00ed si jen vys\u00edlen\u011b p\u0159ejedu po zpocen\u00e9m \u010dele. Dlan\u011bmi se zap\u0159u o kraje umyvadla a vzhl\u00e9dnu k zrcadlu p\u0159ed sebou. V odrazu vid\u00edm svou vy\u010derpanou tv\u00e1\u0159, planouc\u00ed o\u010di a kapky studen\u00e9ho potu, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i dol\u016f. Nev\u00edm, co se to se mnou d\u011bje. To jedin\u00e9, co v\u0161ak v\u00edm, je, \u017ee m\u00e1m divn\u00fd pocit. Pocit, \u017ee se n\u011bco stalo…  <\/div>\n
Vyt\u00e1hnu z kapsy mobiln\u00ed  telefon a zad\u00edv\u00e1m se na jeho displej. Pr\u00e1zdn\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00fd  hovor, \u017e\u00e1dn\u00fd vzkaz. Zt\u011b\u017ekle vydechnu a chladn\u00fdmi kone\u010dky prst\u016f, kter\u00e9 te\u010f p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed kousky ledu, najedu do sv\u00e9ho seznamu \u010d\u00edsel. P\u0159ilo\u017e\u00edm telefon k uchu a jen pomal\u00fdmi kroky p\u0159ech\u00e1z\u00edm po toalet\u00e1ch, naslouchaj\u00edc tomu tich\u00e9mu p\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille? Bille…,“ za\u0161ept\u00e1m polohlasn\u011b a rychle d\u00fdch\u00e1m, sna\u017e\u00edc se tak zklidnit bij\u00edc\u00ed srdce, kter\u00e9 za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00edt st\u00e1le rychleji a rychleji.<\/div>\n
S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm p\u00edpnut\u00edm, s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou toho t\u00ed\u017eiv\u00e9ho ticha na druh\u00e9m konci m\u011b pol\u00e9v\u00e1 horko st\u00e1le v\u00edc, slzy stoupaj\u00ed do m\u00fdch o\u010d\u00ed a samovoln\u011b st\u00e9kaj\u00ed po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e mi nen\u00ed odpov\u011bd\u00ed nic ne\u017e ticho, kdy\u017e se mi s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou vzdaluje ten n\u00e1dhern\u00fd pisklav\u00fd hl\u00e1sek a sm\u00edch, kter\u00fd m\u011b m\u011bl ujistit v tom, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. \u017de je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt, \u017ee se ned\u011bje nic \u0161patn\u00e9ho. \u017de m\u00e9 obavy, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm, jsou zbyte\u010dn\u00e9. \u017de m\u00e9 pocity jsou zbyte\u010dn\u00e9. Ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed t\u00ed\u017eiv\u00e1 vte\u0159ina m\u011b v\u0161ak uji\u0161\u0165uje v tom, \u017ee to tak nen\u00ed… a asi ani nebude. Tady je n\u011bco, o co bych se m\u011bl b\u00e1t… a o co se pr\u00e1v\u011b boj\u00edm.  <\/div>\n
<\/div>\n
Se slzami v o\u010d\u00edch jen ukon\u010d\u00edm to nesnesiteln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed a zt\u011b\u017ekle vydechnu. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty jen najdu dal\u0161\u00ed kontakt a nasucho polknu, p\u0159ikl\u00e1daj\u00edc telefon op\u011bt k uchu. C\u00edt\u00edm, jak o m\u00e9 rozt\u0159esen\u00e9, strachy st\u00e1hl\u00e9 t\u011blo bojuje siln\u00e1 zimnice s horkost\u00ed, to je mi v\u0161ak te\u010f \u00fapln\u011b jedno. U\u017e jednou v \u017eivot\u011b jsem takov\u00fd pocit za\u017eil. V dev\u00edti letech, kdy jsem byl u otce doma… zat\u00edmco Billa vezli do nemocnice s o\u0161kliv\u00fdm \u0161t\u00edpnut\u00edm od n\u011bjak\u00e9ho hmyzu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Mami? Mami, jsi tam?“ vychrl\u00edm hned, jakmile sly\u0161\u00edm, \u017ee n\u011bkdo zvedl telefon. Ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e je mi odpov\u011bd\u00ed jen tich\u00fd souhlas a dlan\u00ed se zap\u0159u o st\u011bnu p\u0159ed sebou. Pokud mi Bill nezved\u00e1 telefony, ur\u010dit\u011b je bude zvedat m\u00e1m\u011b.<\/div>\n
„Mami, j-j\u00e1… Nen\u00ed  mi dob\u0159e, m\u00e1m… \u0161patn\u00fd pocit, \u017ee se Billovi n\u011bco stalo. Volal jsem mu, ale telefon mi v\u016fbec nebere. Nechce\u0161 mu zavolat ty a pak mi napsat, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, pros\u00edm?“ vysv\u011btl\u00edm nal\u00e9hav\u011b a s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm se zaposlouch\u00e1m do hlasu na druh\u00e9m konci. Odezva v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Jen ticho… Tich\u00e9, t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho… p\u0159esn\u011b takov\u00e9, jak\u00e9 jsem sly\u0161el p\u0159ed chv\u00edl\u00ed u Billa. Co to m\u00e1 znamenat?  <\/div>\n
„Co se d\u011bje, mami?“ za\u0161ept\u00e1m o pozn\u00e1n\u00ed ti\u0161\u0161\u00edm hlasem, jako bych se b\u00e1l toho, co p\u0159ijde. Ale j\u00e1 se p\u0159ece neboj\u00edm nikdy… nebo snad ano?  <\/div>\n
<\/div>\n
Zaposlouch\u00e1m se do toho nekone\u010dn\u00e9ho ticha a nasucho polknu. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty jen z posledn\u00edch sil dr\u017e\u00edm telefon u ucha, nech\u00e1v\u00e1m studen\u00fd pot voln\u011b st\u00e9kat po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i… a jen s prudce bij\u00edc\u00edm srdcem vn\u00edm\u00e1m hlas, zn\u011bj\u00edc\u00ed ze sluch\u00e1tka.  <\/div>\n
„Bill m\u011bl nehodu.“   <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   Vykro\u010d\u00edm vp\u0159ed s Carolininou matkou a projdu dve\u0159mi, kter\u00e9 n\u00e1m \u010d\u00ed\u0161n\u00edk otev\u0159el. Do nosu m\u011b ihned uhod\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b j\u00eddla, m\u00eds\u00edc\u00ed se s v\u016fn\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 typickou pro tuto restauraci. Usm\u011bji se a jen nedo\u010dkav\u011b zam\u00ed\u0159\u00edm k dal\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm, vedouc\u00edm dovnit\u0159. Jsem zv\u011bdav\u00fd, ale nepop\u00edr\u00e1m ani to,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10257","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10257","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10257"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10257\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10257"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10257"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10257"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}