{"id":10264,"date":"2010-11-05T16:00:00","date_gmt":"2010-11-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10239"},"modified":"2010-11-05T16:00:00","modified_gmt":"2010-11-05T15:00:00","slug":"pain-of-love-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/05\/pain-of-love-4\/","title":{"rendered":"Pain of Love 4."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"455\"<\/div>\n
<\/div>\n
Velk\u00e9 ohniv\u00e9 slunce se pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky vyhouplo a\u017e na sam\u00fd vrch oblohy. Sv\u00fdmi vt\u00edrav\u00fdmi paprsky se dostalo p\u0159es teplou\u010dk\u00fdm v\u00e1nkem rozevl\u00e1t\u00e9 z\u00e1v\u011bsy. Prosm\u00fdklo se mali\u010dkou skulinou tmav\u00e9 l\u00e1tky, aby mohlo spalovat svou poledn\u00ed horkost\u00ed tv\u00e1\u0159 tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho chlapce, kter\u00fd s l\u00e1skypln\u00fdm v\u00fdrazem obj\u00edmal sv\u00e9ho bratra le\u017e\u00edc\u00edho vedle n\u011bj. Nejd\u0159\u00edve jedn\u00edm paprskem lehce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011blo po jeho poklidn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, pak jej to v\u0161ak p\u0159estalo bavit a posunulo se o n\u011bco v\u00fd\u0161. Zaost\u0159ilo na lehce se t\u0159epotaj\u00edc\u00ed v\u00ed\u010dka, ne\u00fanavn\u011b na n\u011b p\u00e1lilo v\u0161echnu svou horkost, a\u017e se kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo chlapce probudit.<\/p>\n<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat zamrkal do oslepuj\u00edc\u00edho paprsku. Otr\u00e1ven\u011b se oto\u010dil na druh\u00fd bok a s hlasit\u00fdm zaz\u00edv\u00e1n\u00edm zase zav\u0159el o\u010di. I kdy\u017e bylo kolem poledne, pro n\u011bj byla je\u0161t\u011b hlubok\u00e1 noc. Nesn\u00e1\u0161el rann\u00ed vst\u00e1v\u00e1n\u00ed a zvl\u00e1\u0161\u0165 ne te\u010f, kdy\u017e nemusel na \u017e\u00e1dn\u00e9 rozhovory, koncerty a jin\u00e9 povinnosti celebrity, jakou byl on.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bco jej v\u0161ak p\u0159inutilo doko\u0159\u00e1n otev\u0159\u00edt o\u010di a prozkoumat m\u00edsto vedle sebe. Chu\u0165 se p\u0159ekulit na druh\u00fd bok a vno\u0159it se zp\u011bt do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, byla n\u00e1hle nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. \u00dalevn\u011b si oddechl, kdy\u017e jeho pohled spo\u010dinul na sladce sp\u00edc\u00edm Billovi. Jeho lehce pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta p\u0159\u00edmo vyb\u00edzela k t\u00e9 nejh\u0159\u00ed\u0161n\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lence, kter\u00e1 ho v tu chv\u00edli napadla. Nemohl se j\u00ed jen tak vyhnout, alespo\u0148 na chvilinku si pohr\u00e1val s p\u0159edstavou, jak m\u011bkk\u00e9 asi jsou a jak asi chutnaj\u00ed. Na mal\u00fd moment se zapomn\u011bl hl\u00eddat a naklonil hlavu nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko. Pomalou\u010dku se p\u0159ibli\u017eoval, skoro ani ned\u00fdchal vzru\u0161en\u00edm. Jeho \u017ealudek ud\u011blal n\u011bkolik kotrmelc\u016f, ale to v tu chv\u00edli nebylo v\u016fbec d\u016fle\u017eit\u00e9. Nyn\u00ed se staly objektem jeho z\u00e1jmu pouze bezchybn\u011b tvarovan\u00e9 rty, lehce pootev\u0159en\u00e9 a tak l\u00e1kav\u00e9. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Skoro se jich dot\u00fdkal, chyb\u011bl snad jen jeden pouh\u00fd milimetr a ochutnal by je. Zastavil se, musel nejd\u0159\u00edve zt\u011b\u017eka polknout, jeliko\u017e jeho \u00fasta byla tak vyprahl\u00e1, \u017ee m\u011bl pocit, \u017ee se udus\u00ed. Trochu si navlh\u010dil vysu\u0161en\u00e9 rty jazykem a na vte\u0159inku pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. V\u016fbec mu nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee se mus\u00ed takhle ovl\u00e1dat. Nejrad\u011bji by se na n\u011bj vrhl, sl\u00edbal by jeho roztomil\u00e9 rt\u00edky, dokud by se jich nenaba\u017eil. Pak si ale uv\u011bdomil, \u017ee by nem\u011bl dost nikdy.<\/div>\n
C\u00edtil jeho tepl\u00fd dech na sv\u00fdch rtech. V\u0161echno se to\u010dilo a zt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b p\u0159evracelo, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je to dech Billa, a \u017ee je tak zatracen\u011b bl\u00edzko. U\u017e to d\u00e9le nemohl odkl\u00e1dat. Otev\u0159el o\u010di a naposled se ujistil, \u017ee Bill tvrd\u011b sp\u00ed a jeho o\u010di jsou st\u00e1le poklidn\u011b zav\u0159en\u00e9. Av\u0161ak kdy\u017e u\u017e si cht\u011bl \u00falevou oddechnout a zru\u0161it tu kra\u0165oulinkou vzd\u00e1lenost, za\u017eil ot\u0159esn\u00fd \u0161ok.<\/p>\n<\/div>\n
Vzpamatoval se ihned, co se Billovy \u0159asy lehce zat\u0159\u00e1sly pod stiskem jeho v\u00ed\u010dek. Rty se stiskly zp\u011bt k sob\u011b, uzav\u0159ely se jako br\u00e1ny.<\/div>\n
Tom nejd\u0159\u00edve jen leknut\u00edm strnul a kdyby v tu chv\u00edli Bill otev\u0159el o\u010di, pohled\u011bl by na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd byl tak bl\u00edzko a v tak velk\u00e9m \u0161oku, \u017ee ho ani nenapadlo se od t\u00e9 and\u011blsky h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 tv\u00e1\u0159e odvr\u00e1tit. Ale Bill o\u010di neotev\u0159el, d\u00e1l se nechal ti\u0161e ovl\u00e1dat lechtiv\u00fdmi sny, o nich\u017e Tom nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Zareagoval a\u017e po chv\u00edli, kdy si uv\u011bdomil, \u017ee mus\u00ed pry\u010d od jeho rt\u016f. Rychle se posadil, ve tv\u00e1\u0159i st\u00e1le ulekan\u00fd v\u00fdraz. Nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, \u017ee byl tak bl\u00edzko, m\u00e1lem ud\u011blal to, po \u010dem tou\u017eil tak dlouho, ale nevy\u0161lo to. Mo\u017en\u00e1 kdyby ne\u010dekal, kdyby zbyte\u010dn\u011b neprodlu\u017eoval tu chv\u00edli, mohl by se ut\u011b\u0161ovat vzpom\u00ednkami na dva m\u011bkou\u010dk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, jejich\u017e chu\u0165 nikdy nem\u011bl poznat. Tak moc tou\u017eil jej pol\u00edbit. Jen se lehounce ot\u0159\u00edt rty o ty jeho jako mot\u00fdl\u00ed pohlazen\u00ed. Sta\u010dil by jeden jedin\u00fd polibek a byl by \u0161\u0165astn\u00fd do smrti.<\/p>\n<\/div>\n
Napospas sv\u00fdm tu\u017eb\u00e1m ulehl zp\u011bt vedle sp\u00edc\u00edho and\u011bla. Je\u0161t\u011b v\u00edce ho roz\u010d\u00edlilo, \u017ee se Bill nevzbudil, jen se p\u0159evr\u00e1til na druh\u00fd bok, pry\u010d od n\u011bj, a d\u00e1l klidn\u011b spal. Ale u\u017e v n\u011bm nezbylo ani kous\u00ed\u010dek odvahy, aby se znovu naklonil a ud\u011blal to, co cht\u011bl ud\u011blat ze v\u0161eho nejv\u00edc. Odhodlal se alespo\u0148 k tomu, aby se k jeho t\u011blu znovu p\u0159itulil. Hlavu polo\u017eil t\u011bsn\u011b k t\u00e9 jeho, a tak mohl alespo\u0148 vdechovat n\u00e1dhernou v\u016fni jeho hebounk\u00fdch vlas\u016f. Jeliko\u017e se v tu chv\u00edli vyskytoval v jeho tak t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti, nemohl jinak, ne\u017e se slastn\u011b usm\u00edvat i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl na sebe vztek. Spokojen\u011b zavrn\u011bl, obto\u010dil ruku stejn\u011b jako p\u0159ede\u0161lou noc kolem jeho bok\u016f, a ve chv\u00edli, kdy to nejm\u00e9n\u011b \u010dekal, podlehl sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho spokojen\u00fd sp\u00e1nek trval n\u011bkolik hodin. Slunce se u\u017e chystalo zapadat, kdy\u017e se vzbudil a p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral na hodiny. Sice miloval sp\u00e1nek, ale opravdu ho p\u0159ekvapilo, \u017ee u\u017e je tak pozd\u011b. C\u00edtil se tak \u010dil\u00fd, \u017ee ihned vysko\u010dil na nohy a v rychlosti se nasoukal do sv\u00fdch pohodln\u00fdch kalhot, a ani\u017e by se zdr\u017eoval jejich zap\u00edn\u00e1n\u00edm, vydal se pry\u010d z domu. Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho hned po probuzen\u00ed zaj\u00edmala, byl Bill. Proto te\u010f polekan\u011b vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed, aby ho ke sv\u00e9 neuv\u011b\u0159iteln\u011b velk\u00e9 \u00falev\u011b hned spat\u0159il. Sed\u011bl kousek od n\u011bj, oto\u010den\u00fd sm\u011brem k mo\u0159i. Nejd\u0159\u00edve si Tom myslel, \u017ee jeho br\u00e1\u0161ka pozoruje vlny divoce nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed do ostr\u00fdch \u00fates\u016f, ale pak zaslechl jeho neklidn\u00fd hlas. Popo\u0161el n\u011bkolik krok\u016f k n\u011bmu, tak, aby jej v\u0161ak Bill nezaregistroval.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, ten v\u016fl m\u011b prost\u011b sprost\u011b unesl. \u0158ekl mi, \u017ee tady te\u010f z\u016fstaneme n\u011bkolik t\u00fddn\u016f, proto\u017ee mi chce pr\u00fd pomoct. Ale j\u00e1 jsem v \u00fapln\u00e9m po\u0159\u00e1dku, nic mi nen\u00ed!“ Billova slova doprov\u00e1zely pomlky, jak zhluboka d\u00fdchal. Byl roz\u010dilen\u00fd na nejvy\u0161\u0161\u00ed m\u00edru. Jestli se hned neuklidn\u00ed, bude n\u00e1sledovat v\u00fdbuch a on se p\u0159estane kontrolovat. Kdy\u017e se tohle stalo naposledy, hodil po Tomovi skleni\u010dkou, kterou pr\u00e1v\u011b t\u0159\u00edmal v ruce. V\u017edy popadl prvn\u00ed v\u011bc, je\u017e byla n\u011bkde pobl\u00ed\u017e, a ta skon\u010dila bu\u010f rozbit\u00e1 nebo v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b jen po\u0161kozen\u00e1.<\/div>\n
„Jo, taky to nech\u00e1pu, asi se musel do\u010dista zbl\u00e1znit, ta sl\u00e1va u\u017e mu leze na mozek,“ pokra\u010doval Bill ve sv\u00e9 samomluv\u011b d\u00e1l.  <\/div>\n
Tom nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou. Ud\u011blal dal\u0161\u00ed dva kroky, aby se mohl ujistit, \u017ee Bill nemluv\u00ed s\u00e1m se sebou, ale u ucha si p\u0159idr\u017euje sv\u016fj mobil. Druhou ruku m\u011bl za\u0165atou v p\u011bst, a\u017e mu b\u011blaly klouby na prstech.<\/div>\n
„Andy, mus\u00ed\u0161 m\u011b odtud dostat. Ne, neptej se m\u011b jak, proto\u017ee nev\u00edm! V\u00ed\u0161 co? N\u011bjak se dosta\u0148 do m\u00e9ho pokoje, pod postel\u00ed je mal\u00fd kuf\u0159\u00edk a v n\u011bm najde\u0161 takovou modrou kartu. M\u00e1m na n\u00ed asi… Jo, mysl\u00edm, \u017ee to bude sta\u010dit… P\u0159esn\u011b tak, najmi si n\u011bjak\u00e9 soukrom\u00e9 letadlo nebo to prvn\u00ed, co se ti dostane pod ruku, a hlavn\u011b m\u011b najdi… Nev\u00edm p\u0159esn\u011b kde, zkus\u00edm z Toma n\u011bco nen\u00e1padn\u011b vyt\u00e1hnout… Pak ti zavol\u00e1m… D\u011bkuju, Andy, nev\u00edm, co bych bez tebe d\u011blal, hlavn\u011b se to nesm\u00ed nikdo dozv\u011bd\u011bt… Jo, David a Georg s Gustavem v tom maj\u00ed nejsp\u00ed\u0161 taky prsty, asi se zbl\u00e1znili \u00fapln\u011b v\u0161ichni… Ve\u010der ti je\u0161t\u011b zavol\u00e1m…“ Bill ukon\u010dil hovor s pom\u011brn\u011b vylep\u0161enou n\u00e1ladou. Jestli ho jeho a Tom\u016fv nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel najde a odveze ho zp\u00e1tky dom\u016f, pak u\u017e nebude muset b\u00fdt v takov\u00e9 bl\u00edzkosti Toma.  <\/div>\n
Za celou noc nezamhou\u0159il o\u010di, a\u017e r\u00e1no se mu poda\u0159ilo n\u00e1hodou usnout, za co\u017e byl neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, jeliko\u017e sta\u010dila je\u0161t\u011b chvilka a on by se zbl\u00e1znil. Tomovo t\u011blo bylo tak hork\u00e9, propaloval ho sv\u00fdmi dlan\u011bmi, zvy\u0161oval v n\u011bm tu\u017eby. V duchu si nad\u00e1val, \u017ee nez\u016fstal n\u011bkde venku, kv\u00edlel nad utrpen\u00edm, kter\u00e9 musel protrp\u011bt a vzdychal nad jeho dokonalost\u00ed. B\u00e1l se v\u0161ak pohnout, aby ho je\u0161t\u011b neprobudil, m\u011bl strach se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout, aby ho je\u0161t\u011b v\u00edce neokouzlila jeho v\u016fn\u011b. Cel\u00fd ten mu\u010d\u00edc\u00ed proces musel sn\u00e1\u0161et tak dlouho. Trvalo to jako v\u011b\u010dnost. Ale co on vlastn\u011b v\u00ed, co to ta v\u011b\u010dnost je?<\/p>\n<\/div>\n
Ano, byl si naprosto jist\u00fd t\u00edm, co ud\u011bl\u00e1, a\u017e se nohama dotkne zem\u011b na leti\u0161ti. Odjede dom\u016f, sbal\u00ed si v\u0161echno, co m\u00e1 a odjede n\u011bkam hodn\u011b daleko. Pojede tak rychle, jak mu to jeho auto dovol\u00ed. Nikde nezastav\u00ed, pojede noc\u00ed i dnem. A\u017e bude tak daleko, \u017ee u\u017e se nebude moct vr\u00e1tit. A pak za\u010dne sv\u016fj \u017eivot znova. Neb\u00e1l se toho, \u017ee je slavn\u00fd, a \u017ee si ho paparazzi najdou. Necht\u011bl chodit na ve\u0159ejnost. Koup\u00ed si d\u016fm n\u011bkde v malinkat\u00e9 vesni\u010dce, kde nebude jeho p\u0159\u00edtomnost nikoho zaj\u00edmat. Bude cel\u00e9 dny zav\u0159en\u00fd se z\u00e1sobami toho nejdra\u017e\u0161\u00edho a nej\u00fa\u010dinn\u011bj\u0161\u00edho antidepresivn\u00edho l\u00e9ku, kter\u00fd kdy okusil – alkohol byl ten z\u00e1zra\u010dn\u00fd l\u00e9k. Nebude \u0161\u0165astn\u00fd. Bude trp\u011bt, ale u\u017e nebude muset trp\u011bt v jeho p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n<\/div>\n
Celou noc zva\u017eoval, jestli jeho l\u00e1ska stoj\u00ed za to, vzd\u00e1t se ve\u0161ker\u00e9 sl\u00e1vy, u\u017e nikdy nesly\u0161et nad\u0161en\u00fd k\u0159ik fanynek, nezp\u00edvat pro n\u011b, ned\u011blat je \u0161\u0165astn\u00fdmi. Ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee v\u0161e, co pro n\u011b d\u011blal v posledn\u00ed dob\u011b, d\u011blal jaksi automaticky. Musel to d\u011blat, nezb\u00fdvalo mu nic ne\u017e souhlasit s ka\u017ed\u00fdm term\u00ednem koncertu nebo rozhovoru. Byl ochoten se pro l\u00e1sku vzd\u00e1t v\u0161eho. I kdy\u017e tu l\u00e1sku t\u00edm nez\u00edsk\u00e1, naopak se od n\u00ed odlou\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tak\u00e9 ho v noci napadla zapeklit\u00e1 ot\u00e1zka, na n\u00ed\u017e si nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt, i kdy\u017e nad n\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161lel n\u011bkolik zdlouhav\u00fdch hodin.<\/div>\n
Bude n\u011bkdy moct zapomenout?<\/p>\n<\/div>\n
Tom st\u00e1l nedaleko od n\u011bj s \u00fasty doko\u0159\u00e1n. N\u011bkolikr\u00e1t prudce vydechl. C\u00edtil, jak lehce rudne a nyn\u00ed tiskl ob\u011b ruce v p\u011bst stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edli jeho bratr.<\/div>\n
On ho opravdu cht\u011bl opustit! Dok\u00e1zal by jen tak odjet a nechat ho tu samotn\u00e9ho!<\/div>\n
V\u0159elo to v n\u011bm tak siln\u011b, \u017ee se u\u017e nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat. Naplno vybuchl. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad n\u00e1sledky. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel, jak moc jeho slova budou bratra bolet. Cht\u011bl mu zp\u016fsobit bolest. Cht\u011bl, aby alespo\u0148 jednou poc\u00edtil tu samou bolest a utrpen\u00ed, jako on s\u00e1m.<\/div>\n
Rozb\u011bhl se k n\u011bmu, vyrval mu mobil z ruky a z pln\u00e9 s\u00edly jej odhodil kamsi do \u0161um\u00edc\u00edho mo\u0159e. V n\u011bkolika dal\u0161\u00edch sekund\u00e1ch pozoroval, jak se ztr\u00e1c\u00ed ve vln\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak ty m\u011b chce\u0161 opustit? U\u017e m\u011b ke sv\u00e9mu \u017eivotu nepot\u0159ebuje\u0161?“ promluvil Tom skrz zatnut\u00e9 zuby. Na krku mu tepala viditeln\u011b nab\u011bhl\u00e1 \u017e\u00edla. Byl tak na\u0161tvan\u00fd, p\u0159itom ale polovinu jeho vzteku tvo\u0159il strach o ztr\u00e1tu bratra nadobro.<\/div>\n
Bill\u016fv v\u00fdraz vypov\u00eddal za v\u0161e. Jeho pevn\u011b semknut\u00e9 rty br\u00e1nily srdci odpov\u011bd\u011bt. Musel se nejd\u0159\u00edv v duchu tvrd\u011b ok\u0159iknout a ustoupit na stranu rozumu.<\/div>\n
„Od doby, kdy jsem tady, netou\u017e\u00edm ud\u011blat nic jin\u00e9ho,“ k\u0159ikl na obranu Bill. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom jen tak nezm\u016f\u017ee na odpov\u011b\u010f, proto se od n\u011bj odvr\u00e1til a v klidu d\u00e1l sed\u011bl a pozoroval t\u0159pyt\u00edc\u00ed se vlny mo\u0159e, jak se zvedaj\u00ed do v\u00fd\u0161ky, a pak zapadnou zp\u011bt mezi dal\u0161\u00ed vlny.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty v\u016fbec nev\u00ed\u0161, co to slovo znamen\u00e1! V\u016fbec nech\u00e1pe\u0161 v\u00fdznam slova tou\u017eit,“ s d\u016frazem na to zapeklit\u00e9 slovo se Tom posadil vedle n\u011bj. Zabodl pohled do jak\u00e9hosi bodu v d\u00e1li, ani\u017e by ho nyn\u00ed zaj\u00edmalo cokoli kolem. D\u00edval se p\u0159ed sebe, jen aby nemusel pozorovat bratrovu pr\u00e1zdnotu v o\u010d\u00edch. „Jsi \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je v m\u00e9m \u017eivot\u011b na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. Nem\u016f\u017ee\u0161 po mn\u011b cht\u00edt, abych jen ne\u010dinn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak se tr\u00e1p\u00ed\u0161. Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je tohle zbyte\u010dn\u00e9, tak nen\u00ed,“ mrtvoln\u00fdm hlasem se sna\u017eil \u0161eptem vysv\u011btlit, pro\u010d tohle v\u0161echno podstupoval. Tak\u00e9 se mu nezamlouval fakt, \u017ee tady Billa dr\u017e\u00ed n\u00e1sil\u00edm, ale jeho srdce mu zakazovalo povolit. Musel tohle podstoupit, jinak se mohl t\u0159eba u\u017e nav\u017edy rozlou\u010dit s nad\u011bj\u00ed, \u017ee jejich vztah bude n\u011bkdy stejn\u00fd jako d\u0159\u00edv. Zat\u00edmco by ti\u0161e p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jeho dvoj\u010de by se bylo schopn\u00e9 up\u00edt k smrti. Nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e musel ka\u017ed\u00fd den zvedat jeho bezvl\u00e1dn\u00e9 opil\u00e9 t\u011blo do n\u00e1ru\u010de a opatrn\u011b jej pokl\u00e1dat do m\u011bkk\u00e9 postele. Ale kdy\u017e tohle nevyjde, mohl se alespo\u0148 ut\u011b\u0161ovat t\u00edm, \u017ee pro to n\u011bco ud\u011blal. \u017de jen ne\u010dinn\u011b nep\u0159ihl\u00ed\u017eel, ale pokusil se o n\u011bco, co mohlo Billovi pomoct. I kdy\u017e st\u00e1le netu\u0161il, pro\u010d Bill pije, v\u011bd\u011bl, \u017ee je to, proto\u017ee se tr\u00e1p\u00ed. A tr\u00e1pil se tak moc, \u017ee nedok\u00e1zal vyhledat n\u011bjakou jinou pomoc ne\u017e alkohol.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nedok\u00e1\u017eu pochopit, pro\u010d jsi tohle vlastn\u011b ud\u011blal. Chci vysv\u011btlen\u00ed,“ p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd t\u00f3n d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee si jeho majitel bude st\u00e1t na sv\u00e9m a neustoup\u00ed, dokud neusly\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak m\u011b to bol\u00ed, Bille? D\u00edvat se na tebe, jak se ka\u017ed\u00fd den tr\u00e1p\u00ed\u0161 v\u00edc a v\u00edc. Pro\u010d mi ne\u0159ekne\u0161 d\u016fvod?“ tohle nebyla odpov\u011b\u010f, kterou Bill cht\u011bl sly\u0161et, ale ne\u0159e\u0161il to. Tato ot\u00e1zka se zabodla hluboko do jeho srdce jako ostr\u00e1 hrana \u0161\u00edpu, p\u0159esn\u011b zam\u00ed\u0159ena a s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159esnost\u00ed trefila u\u017e tak dost zraniteln\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho tich\u00fd povzdech se ztratil v p\u0159\u00edlivu tepl\u00fdch vln mo\u0159e. Voda je obklopila tak n\u00e1hle, \u017ee nesta\u010dili vysko\u010dit na nohy a poodstoupit o p\u00e1r krok\u016f. Oba tam sed\u011bli, jako by nec\u00edtili jemn\u00e9 n\u00e1razy. Na malou chv\u00edli jejich t\u011bla zaplavila velk\u00e1 vlna, o chv\u00edli pozd\u011bji se u\u017e stahovala zp\u011bt do \u0161um\u00edc\u00edho mo\u0159e. Zanechala za sebou pouze na skrz promo\u010den\u00e9 oble\u010den\u00ed obou bratr\u016f a stopy v p\u00edsku. Jako by si cht\u011bla ozna\u010dit m\u00edsto, kter\u00e9 p\u0159ed chvilkou napadla, aby jej mohla zase naj\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ slova, kter\u00e1 vy\u0161la z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f mlad\u0161\u00edho z bratr\u016f, zanikla kdesi ve zvuku k\u0159ik\u016f pr\u00e1v\u011b p\u0159il\u00e9taj\u00edc\u00edch rack\u016f. Jejich let byl tak pln\u00fd lehkosti, a\u017e si Bill na chv\u00edli p\u0159\u00e1l b\u00fdt jako oni. Nech\u00e1vat se un\u00e1\u0161et v\u011btrem kdesi do nezn\u00e1ma, a v\u011bd\u011bt, \u017ee mu v tom nikdo nezabr\u00e1n\u00ed. Mohl by b\u00fdt tam a za n\u011bkolik minut zase n\u011bkde jinde. Nikomu by nemusel oznamovat, kam se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1. Mohl by si naj\u00edt m\u00edsto, kde by byl \u00fapln\u011b s\u00e1m. To by mu vyhovovalo. Ale nyn\u00ed, kdy p\u0159i\u0161el o jedinou z\u00e1chranu, u\u017e v\u016fbec nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee by se odsud mohl dostat. Andreas jej jist\u011b nenajde, v\u0161ak ani netu\u0161\u00ed, na kter\u00e9 stran\u011b zem\u011bkoule je.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechci sly\u0161et omluvu, chci odpov\u011b\u010f,“ zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou Tom. Jeho hlas zn\u011bl tak jemn\u011b, b\u00e1l se promluvit hlasit\u011bji, aby nezni\u010dil pocit rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se jeho cel\u00fdm t\u011blem. C\u00edtil se tak kr\u00e1sn\u011b, a p\u0159itom trp\u011bl. V tu chv\u00edli nevn\u00edmal nic, jen spla\u0161en\u00fd tlukot jeho srdce. Bu\u0161ilo tak rychle, \u017ee n\u011bkolikr\u00e1t vynechalo, pak zase dohnalo, co promarnilo. Nen\u00e1padn\u011b zajel rukou pod sv\u00e9 triko a stiskl m\u00edsto na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e, kde c\u00edtil ten podivn\u00fd t\u0159epotaj\u00edc\u00ed se pocit. Nedok\u00e1zal to pojmenovat, ale bylo mu tak kr\u00e1sn\u011b. Necht\u011bl, aby to p\u0159estalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Tu nikdy nedostane\u0161. V\u011b\u0159, \u017ee bych ti to cht\u011bl \u0159\u00edct, hrozn\u011b moc chci, ale nem\u016f\u017eu. Zni\u010dilo by to na\u0161e pouto a ty bys mi u\u017e nikdy nedok\u00e1zal odpustit, Tome,“ \u0159\u00edkal mu pravdu. Nikdy to Tomovi nevyzrad\u00ed. Mo\u017en\u00e1 mu to \u0159ekne za n\u011bkolik des\u00edtek let, kdy bude le\u017eet na smrteln\u00e9 posteli. Pak u\u017e bude v\u0161e jedno a Tom u\u017e nebude schopen nikdy vyslovit \u017e\u00e1dnou z v\u00fd\u010ditek, kter\u00e9 si ka\u017ed\u00fd den p\u0159ehr\u00e1val jako no\u010dn\u00ed m\u016fry. Av\u0161ak pocit, \u017ee by mohl \u0159\u00edct, jak moc jej miluje, byl tak siln\u00fd, \u017ee se jeho rty znovu pootev\u0159ely. Na\u0161t\u011bst\u00ed se v\u010das zarazil a nakonec je pevn\u011b stiskl zp\u011bt k sob\u011b. V duchu s\u00e1m sob\u011b ti\u0161e nad\u00e1val. Jak mohl b\u00fdt tak pitom\u00fd? V\u017edy\u0165 by t\u00edm v\u0161e zni\u010dil! Zhroutil by se cel\u00fd sv\u011bt pod jedin\u00fdmi dv\u011bma sl\u016fvky. Bolelo jej, \u017ee je nikdy nevyslov\u00ed osob\u011b, kter\u00e9 pat\u0159\u00ed, ale bylo to tak lep\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak to nec\u00edt\u00ed\u0161? Ty pouta u\u017e se d\u00e1vno rozpadaj\u00ed a nechyb\u00ed jim moc k tomu, aby se rozd\u011blily!“ Vyk\u0159ikl n\u00e1hle popuzen Billov\u00fdmi slovy Tom. Necht\u011bl sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdmluvy ani l\u017ei. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt pravdu, aby mohl Billovi pomoct. Nesnesl pohled na jeho trp\u00edc\u00ed o\u010di a veselou sm\u011bj\u00edc\u00ed se masku. Bylo jedno, \u017ee trp\u00ed on s\u00e1m, daleko d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pro n\u011bj bylo, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd jeho bratr.<\/div>\n
Bill naprosto ch\u00e1pal Tom\u016fv v\u00fdbuch. Ud\u011blal by \u00fapln\u011b to sam\u00e9, t\u00edm si byl jist.<\/div>\n
Smutkem vyprahl\u00fd krk sb\u00edral posledn\u00ed zbytky sil, aby se op\u011bt omluvil. Hlas v jeho hlav\u011b v\u0161ak cht\u011bl n\u011bco jin\u00e9ho. Op\u011bt se probral k v\u011bdom\u00ed rozum a rozd\u00e1val sv\u00e9 necht\u011bn\u00e9 rozkazy. Z cel\u00e9ho srdce si p\u0159\u00e1l uml\u010det ten nab\u00e1daj\u00edc\u00ed hlas, nakonec ho v\u0161ak poslechl.<\/p>\n<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, kdo za to m\u016f\u017ee? Ty, Tome! Z cel\u00e9ho srdce t\u011b nen\u00e1vid\u00edm!“ Rozk\u0159ikl se chraplav\u00fdm hlasem. Zt\u011b\u017eka vydechoval. Bylo tak nam\u00e1hav\u00e9 vyslovit n\u011bco tak bolestiv\u00e9ho, jako \u017ee jej nen\u00e1vid\u00ed. Lhal mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Lhal s\u00e1m sob\u011b, lhal sv\u00e9 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161i. Ale nemohl jinak, c\u00edtil, \u017ee to jedin\u00e9 je spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e by jeho prav\u00e9 city dok\u00e1zaly vyzradit slan\u00e9 slzy kut\u00e1lej\u00edc\u00ed se po bled\u00e9m obli\u010deji pln\u00e9m bolesti, vysko\u010dil na nohy. M\u011bl nam\u00ed\u0159eno kamsi, kde by mohl d\u00e1t pr\u016fchod sv\u00fdm emoc\u00edm. Kde si nebude muset ot\u00edrat velk\u00e9 kapky slz. Kde bude moct shodit masku.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se nem\u011bl s\u00edlu ani oto\u010dit a pohl\u00e9dnout na jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. V ten moment mu bylo jedno, kam jde. Necht\u011bl se u\u017e d\u00edvat do jeho l\u017e\u00ed pln\u00e9 tv\u00e1\u0159e a prozrazuj\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
P\u0159itiskl si ke tv\u00e1\u0159i dlan\u011b, aby je vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl sm\u00e1\u010det hork\u00fdmi slzami. Kanuly po rtech, jen\u017e vypou\u0161t\u011bly srdcervouc\u00ed vzlyky. P\u0159isunul si nohy t\u011bsn\u011b k sob\u011b a na kolena polo\u017eil hlavu. U\u017e s\u00e1m nedok\u00e1zal \u010delit t\u011bm pocit\u016fm ztr\u00e1ty. Ztratil sv\u00e9ho bratra. Sv\u00e9 dvoj\u010de. Ztratil osobu, kter\u00e1 mu byla nejbl\u00ed\u017e. U\u017e se nikdy nebude moct vypov\u00eddat ze sv\u00fdch probl\u00e9m\u016f tomu Billovi pln\u00e9mu pochopen\u00ed. Neusly\u0161\u00ed jeho ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed slova. Neuc\u00edt\u00ed jeho n\u00e1ru\u010d plnou \u010dist\u00e9 neskr\u00fdvan\u00e9 l\u00e1sky. Nemohl si op\u0159\u00edt hlavu o jeho rameno a sm\u00e1\u010det jeho triko. Te\u010f tady byl s\u00e1m.<\/div>\n
S tv\u00e1\u0159\u00ed plnou horouc\u00edch slz pohl\u00e9dl p\u0159ed sebe. P\u0159es jejich z\u00e1clonu p\u0159ihl\u00ed\u017eel jako div\u00e1k vzpom\u00ednk\u00e1m, je\u017e se nahromadily v jeho hlav\u011b. Nechal p\u0159ehr\u00e1vat film jejich \u0161\u0165astn\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Tak ost\u0159e vid\u011bl Bill\u016fv rozesm\u00e1t\u00fd obli\u010dej a \u0161\u0165astn\u011b planouc\u00ed o\u010di, kdy\u017e pr\u00e1v\u011b dostali sv\u016fj spole\u010dn\u00fd dort k des\u00e1t\u00fdm narozenin\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome! Jsme spolu deset let!“ k\u0159i\u010del nad\u0161en\u00fdm hlasem o okt\u00e1vu v\u00fd\u0161, ne\u017e pro n\u011bj bylo zvykem. V\u017edy, kdy\u017e byl Bill rozru\u0161en\u00fd n\u011bjak\u00fdm p\u0159\u00edjemn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm, jeho hlas posko\u010dil o n\u011bco v\u00fd\u0161.<\/em><\/div>\n
Oba \u010derstv\u011b desetilet\u00ed chlapci s vesel\u00fdmi dol\u00ed\u010dky ve tv\u00e1\u0159\u00edch se nahnuli t\u011bsn\u011b nad kulat\u00fd dort s deseti sv\u00ed\u010dkami. Oba se bez domlouv\u00e1n\u00ed nadechli a doslova jedn\u00edm dechem sfoukli v\u0161ech deset pl\u00e1polaj\u00edc\u00edch plam\u00ednk\u016f. Ty ihned zhasly, zanechaly po sob\u011b jen kou\u0159 ti\u0161e se povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed nad dortem. Bill se s vesel\u00fdm zav\u00fdsknut\u00edm narovnal a je\u0161t\u011b ne\u017e se sta\u010dil narovnat i jeho bratr, vesele mu sko\u010dil kolem krku. Pln\u00ed energie poskakovali n\u011bkolik minut kolem stolku s dortem a d\u00e1rky.<\/em>  <\/div>\n
V\u0161ichni host\u00e9 jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ihl\u00ed\u017eeli jejich nefal\u0161ovan\u00e9 radosti. Jejich maminka se ustavi\u010dn\u011b sm\u00e1la a nechala sv\u00e9 dva syny se radovat. Ani j\u00ed nevadilo, \u017ee omylem p\u0159evrhli n\u011bkolik pe\u010dliv\u011b zabalen\u00fdch d\u00e1rk\u016f. Byla py\u0161n\u00e1 na sv\u00e9 dva syny, proto\u017ee se k sob\u011b chovali st\u00e1le tak p\u011bkn\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Prozrad\u00ed\u0161 mi, co sis p\u0159\u00e1l?“ vyzv\u00eddal o n\u011bco pozd\u011bji Bill, kdy\u017e sed\u011bli na v\u011btvi jednoho ze strom\u016f na jejich nemal\u00e9 zahr\u00e1dce. Dr\u017eeli se spolu pevn\u011b za ruce, v\u016fbec se nestyd\u011bli v\u0161em ukazovat, jak moc maj\u00ed r\u00e1di jeden druh\u00e9ho. Naopak, byli velmi py\u0161n\u00ed na to, \u017ee maj\u00ed k sob\u011b tak p\u011bkn\u00fd vztah. V\u011bt\u0161ina ostatn\u00edch sourozenc\u016f, kter\u00e9 znali, se neust\u00e1le h\u00e1dali a v\u016fbec ned\u00e1vali najevo, \u017ee se maj\u00ed r\u00e1di. Takov\u00ed oni b\u00fdt necht\u011bli. Byli p\u0159eci dvoj\u010data, tak\u00e9 by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee byli polovi\u010dn\u00ed a jen spolu tvo\u0159ili jeden celek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale kdy\u017e to \u0159eknu nahlas, tak se to nespln\u00ed,“ vymlouval se Tom. Jeho br\u00e1\u0161ka vyrval svou ruku z t\u00e9 jeho a cht\u011bl se od n\u011bj na\u0161tvan\u011b odvr\u00e1tit, kdyby se ov\u0161em v\u011btev divoce nezakym\u00e1cela a on neztratil rovnov\u00e1hu. Sm\u011b\u0161n\u011b ve vzduchu m\u00e1val rukama, aby zase chytil balanc. Tom se rozesm\u00e1l, jeliko\u017e mu Bill p\u0159ipom\u00ednal pt\u00e1ka, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b u\u010dil l\u00e9tat.<\/em><\/div>\n
„Tom\u00ed, j\u00e1 spadnu!!“ k\u0159i\u010del Bill vyd\u011b\u0161en\u011b. Ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil z\u0159\u00edtit dol\u016f ze stromu, zachytily ho za p\u00e1s dv\u011b d\u011btsk\u00e9 ruce. Jemn\u011b si ho p\u0159it\u00e1hly zp\u011bt k sob\u011b a nepustily ho, ani kdy\u017e se Bill po\u0159\u00e1dn\u011b usadil, aby se situace u\u017e neopakovala.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00e1l jsem si, abychom spolu byli nav\u017edy \u0161\u0165astn\u00ed. Cht\u011bl bych, aby jednou n\u011bkdo \u0159ekl „A byli spolu \u0161\u0165astni, a\u017e do smrti“. Jako v poh\u00e1dk\u00e1ch, v\u017edycky skon\u010d\u00ed dob\u0159e, proto jsem si p\u0159\u00e1l, aby i ta na\u0161e poh\u00e1dka skon\u010dila dob\u0159e,“ prozradil Tom a op\u011bt se usm\u00edval. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku n\u011bkdy opustil. Ale byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to nikdy neud\u011bl\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill radostn\u011b zatleskal ru\u010di\u010dkama. Skousl si spodn\u00ed ret, jinak by se neudr\u017eel a sk\u00e1kal radost\u00ed. V\u010das si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee sed\u00ed na v\u011btvi. Necht\u011bl znovu m\u00e1lem spadnout, tak rad\u011bji objal bratra kolem krku a polo\u017eil svou usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159 na jeho hru\u010f.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00e1l jsem si to sam\u00e9, Tomi,“ zamumlal do jeho tri\u010dka a stisk kolem jeho krku je\u0161t\u011b zes\u00edlil.<\/em><\/div>\n
Tom u\u017e nic ne\u0159\u00edkal, jen nad\u0161en\u011b sklonil hlavu, aby na Billovo prav\u00e9 l\u00ed\u010dko vlepil po\u0159\u00e1dnou bratrskou pusu. Jen ta dok\u00e1zala vyj\u00e1d\u0159it p\u0159esn\u011b to, co c\u00edtil. Slova byla v tu chv\u00edli naprosto zbyte\u010dn\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Probral se ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek a\u017e t\u011bsn\u011b k ve\u010deru. Nech\u00e1pal, jak tady mohl tak dlouho sed\u011bt, ale ne\u0159e\u0161il to. Te\u010f m\u011bl zcela jin\u00e9 starosti. S t\u011b\u017ek\u00fdm pocitem v hrudi se vydal k jejich dosavadn\u00edmu obydl\u00ed. Ihned po osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed spr\u0161e se odebral do postele. V\u0161echny jeho my\u0161lenky pat\u0159ily Billovi, ale nezvedl se a ne\u0161el ho hledat, jak si p\u0159\u00e1lo jeho srdce. Zara\u017een\u011b le\u017eel s doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00fdma o\u010dima a \u010dekal.<\/div>\n
N\u011bkde v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijde.<\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Velk\u00e9 ohniv\u00e9 slunce se pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky vyhouplo a\u017e na sam\u00fd vrch oblohy. Sv\u00fdmi vt\u00edrav\u00fdmi paprsky se dostalo p\u0159es teplou\u010dk\u00fdm v\u00e1nkem rozevl\u00e1t\u00e9 z\u00e1v\u011bsy. Prosm\u00fdklo se mali\u010dkou skulinou tmav\u00e9 l\u00e1tky, aby mohlo spalovat svou poledn\u00ed horkost\u00ed tv\u00e1\u0159 tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho chlapce, kter\u00fd s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[369],"tags":[],"class_list":["post-10264","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pain-of-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10264","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10264"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10264\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10264"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10264"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10264"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}