{"id":10273,"date":"2010-11-04T17:00:00","date_gmt":"2010-11-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10248"},"modified":"2010-11-04T17:00:00","modified_gmt":"2010-11-04T16:00:00","slug":"probuzeni-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/04\/probuzeni-6\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 6."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b odkopnu zmuchlanou pe\u0159inu stranou a znovu si prot\u0159epu propocen\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. Sl\u00edbil jsem si, \u017ee si dneska alespo\u0148 trochu odpo\u010dinu a prosp\u00edm se, u\u017e kv\u016fli n\u011bmu. Ur\u010dit\u011b mu nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepom\u016f\u017eu, kdy\u017e se kolem n\u011bj budu v nemocnici plou\u017eit jako polochc\u00edpl\u00e1 lemra. Pot\u0159ebuje m\u011b m\u00edt na sv\u00e9 stran\u011b. Unaven\u011b vydechnu a po tm\u011b do\u0165apk\u00e1m a\u017e do kuchyn\u011b, p\u0159ipad\u00e1m si jako u\u010din\u011bn\u00fd slon v porcel\u00e1nu, kdy\u017e na \u0161pi\u010dk\u00e1ch balancuji po studen\u00e9 podlaze. Kde m\u00e1m sakra zase ty trepky! Jak to myslel? Sebevrah?<\/em> ? I kdy\u017e byla halucinace nadobro pry\u010d a j\u00e1 s kone\u010dnou platnost\u00ed pochopil, \u017ee nem\u00e1 smysl \u010dum\u00e1kovat do tmy, znovu a znovu se mi vracela tahle my\u0161lenka, snad milionkr\u00e1t za minutu.  <\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to byla naprost\u00e1 hloupost, ale podivn\u00e9ho pocitu mrazen\u00ed v z\u00e1dech jsem se zbavit nedok\u00e1zal. Ur\u010dit\u011b bylo dost v\u011bc\u00ed, kter\u00e9  by p\u0159ede mnou bratr dok\u00e1zal skr\u00fdt, ale t\u00edmhle jsem si v\u00edce ne\u017e  stoprocentn\u011b jist\u00fd. Odjak\u017eiva si uv\u011bdomoval cenu \u017eivota, nebyl hloup\u00fd, aby s n\u00edm pro nic za nic hazardoval. Z ka\u017ed\u00e9ho jeho gesta, pohybu, slova, se dalo vy\u010d\u00edst jak moc chce \u017e\u00edt, opravdu jsem v\u011b\u0159il, \u017ee jeho heslo U\u017e\u00edvej ka\u017ed\u00e9 sekundy<\/em>, bylo my\u0161leno v\u00e1\u017en\u011b. Spolu s hlasit\u00fdm vrznut\u00edm otev\u0159u malou ledni\u010dku, kter\u00e1 by se dost dob\u0159e vyj\u00edmala na sb\u011brn\u00e9m dvo\u0159e na okraji Berl\u00edna. Byla star\u00e1 snad sto let a j\u00e1 jsem zkr\u00e1tka nem\u011bl s\u00edlu na to, abych ji vyhodil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Docela \u017eiv\u011b si pamatuji na den, kdy jsme ji s kluky vyb\u00edrali v malinkat\u00e9m bazaru, kter\u00fd vlastnil snad nejv\u011bt\u0161\u00ed vyd\u0159iduch ve m\u011bst\u011b. Vyt\u00e1hl z n\u00e1s tehdy \u0161\u00edlen\u00e9 prachy, ale my jsme nevid\u011bli, nesly\u0161eli. Byli jsme jak u vytr\u017een\u00ed. Se stejnou v\u00e1\u017enost\u00ed a rozvahou o p\u00e1r let pozd\u011bji vyb\u00edr\u00e1me auta za n\u011bkolik milion\u016f, ale ta up\u0159\u00edmn\u00e1 radost z toho v\u0161eho cvrkotu okolo, snad jako by pominula. \u010casy se hrozn\u011b rychle m\u011bnily a j\u00e1 m\u011bl prost\u011b jen neovladatelnou chu\u0165, st\u00e1hnout kus na\u0161eho d\u011btstv\u00ed s sebou a zachovat ho jako podivnou relikvii v muzeu za sklem. To byl vlastn\u011b jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se uprost\u0159ed ultramodern\u00ed kuchyn\u011b kr\u010dil tenhle vkusem opomenut\u00fd retro kr\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee si to zrekapitulujeme. Dv\u011b lahve \u010derven\u00e9ho v\u00edna, fernet, d\u017eus, kousek m\u00e1sla a zbytek okoral\u00e9ho sal\u00e1mu.“ Chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co by se z takov\u00fdch z\u00e1zra\u010dn\u00fdch z\u00e1sob dalo ukuchtit, nakonec vezmu zavd\u011bk kraj\u00ed\u010dkem uschl\u00e9ho chleba, kter\u00fd si ozdob\u00edm tlustou vrstvou m\u00e1sla a p\u0159ikusuju p\u0159esolen\u00fd sal\u00e1m. V\u00edt\u011bzoslavn\u011b se za\u0161kleb\u00edm do pr\u00e1zdna. \u0158\u00edkal jsem Billovi, \u017ee bude p\u011bkn\u011b hnusnej, ale stejn\u011b si trval na sv\u00e9m, polsk\u00e9 sal\u00e1my jsou pr\u00fd proslaven\u00e9 po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
Je mi jasn\u00fd, \u017ee si to vymyslel, chutnalo to jako p\u011bknej blivajz. Cht\u011b, necht\u011b jsem se musel v my\u0161lenk\u00e1ch vr\u00e1tit k tomu, \u010d\u00edm m\u011b ten neomalen\u00fd, tlust\u00fd \u010derv nahlodal. Nev\u011b\u0159il jsem mu, ale doch\u00e1zely mi argumenty. Co kdy\u017e m\u011bl zkr\u00e1tka pravdu? Nechci si to znovu p\u0159ipom\u00ednat, ale i tak se ve vzpom\u00ednk\u00e1ch vrac\u00edm k posledn\u00edmu ve\u010deru, kter\u00fd jsem tr\u00e1vil s Billem. V\u0161echno je jakoby tis\u00edckr\u00e1t zpomalen\u00e9, moct to tak zastavit a ud\u011blat spoustu v\u011bc\u00ed \u00fapln\u011b jinak! Perfektn\u00ed oslava na\u0161ich dvaadvac\u00e1t\u00fdch narozenin. A\u0165 se na to d\u00edv\u00e1m z kter\u00e9koliv strany, m\u011bl jsem zato, \u017ee i Bill tentokr\u00e1t zapomn\u011bl na v\u0161echny r\u00e1doby k\u0159ivdy, kter\u00e9 nesmysln\u011b p\u0159ipisoval na m\u016fj \u00fa\u010det a nenal\u00e9hal. U\u017e neprosil o mou reakci, jakoukoliv odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Jakou odpov\u011b\u010f jsi pro n\u011bj vlastn\u011b m\u011bl? Byl jsem tak vyd\u011b\u0161en\u00fd, kdy\u017e jsem si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, \u017ee moje odpov\u011b\u010f nen\u00ed v\u016fbec tak jednozna\u010dn\u00e1, jakou se zd\u00e1la b\u00fdt na \u00fapln\u011b prvn\u00ed pohled.<\/em> Musel jsem n\u011bjak s\u00e1m sob\u011b dok\u00e1zat, \u017ee jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d s\u00e1m sebou. \u017de jsem chlap. Najednou jako bych se v\u016fbec nedok\u00e1zal pochopit. Absolutn\u00ed pocit zmaru.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
A pak p\u0159i\u0161la ta naprosto zbyte\u010dn\u00e1 a \u0161\u00edlen\u00e1 h\u00e1dka. Jako sourozenci jsme se h\u00e1dali snad milionkr\u00e1t, ale tentokr\u00e1t to bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9. Vid\u011bl jsem na n\u011bm tu \u010dirou \u017e\u00e1rlivost, kterou plival po litrech z ka\u017ed\u00e9ho \u00fadu sv\u00e9ho t\u011bla. Skoro se dala nahmatat. Opravdu jsem v\u011b\u0159il, \u017ee ho ta jeho \u0384zamilovanost\u0384 po \u010dase p\u0159ejde, a aby to cel\u00e9 netrvalo moc dlouho, cht\u011bl jsem to urychlit. D\u00e1t mu d\u016fvod. Ale ten v\u00fdraz v jeho obli\u010deji mi tenkr\u00e1t otev\u0159el o\u010di. Nebude tak jednoduch\u00e9 to v\u0161echno vr\u00e1tit zp\u011bt. A dok\u00e1\u017eeme to v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bkdy?<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Annie, holka se kterou jsem sp\u00e1val skoro v\u017edycky, kdy\u017e to na m\u011b p\u0159i\u0161lo, se tehdy vypa\u0159ila jako p\u00e1ra nad hrncem, ani se po\u0159\u00e1dn\u011b neobl\u00edkla. Chudinka se mi pozd\u011bji s v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem p\u0159iznala, \u017ee m\u011bla zato, \u017ee ji jednodu\u0161e zabije. Pro\u010d musel reagovat takhle po\u0161etile?<\/em> V\u011bd\u011bl, pro\u010d Annie p\u0159i\u0161la, v\u011bd\u011bl, \u017ee sta\u010dilo jedin\u00e9 jeho k\u00fdvnut\u00ed a \u0161la by i s n\u00edm. Pro\u010d se m\u011b nesna\u017eil pochopit? Bo\u017ee! P\u0159ece by to neud\u011blal kv\u016fli takov\u00e9 hlouposti. Zn\u00e1 m\u011b p\u0159ece jako nikdo jin\u00fd, v\u00ed, \u017ee Annie je tak akor\u00e1t dobr\u00e1 na to, aby si \u010dlov\u011bk uvolnil nervy, nic v\u00edc! Musel to v\u011bd\u011bt. P\u0159ece jsme o n\u00ed n\u011bkolikr\u00e1t mluvili za cel\u00e9 ty roky. Vi\u010f, \u017ee jsi to v\u011bd\u011bl?<\/em> Srdce se mi rozbu\u0161ilo jako \u0161\u00edlen\u00e9, m\u011bl jsem sto chut\u00ed b\u011b\u017eet do nemocnice a t\u0159\u00e1st s Billem tak dlouho, dokud by se neprobudil a ne\u0159ekl, \u017ee by si nikdy neubl\u00ed\u017eil kv\u016fli mn\u011b, kv\u016fli bastardovi, kter\u00fd je\u0161t\u011b nikdy doopravdy nemiloval.  <\/div>\n
<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Rozlep\u00edm unaven\u00e9 o\u010di a m\u00e1m pocit, jako by to bylo teprve p\u00e1r minut, co jsem po dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b usnul. Na moc v\u011bc\u00ed jsem si z minul\u00e9 noci nevzpom\u00ednal, hlavou se mi honilo p\u00e1r my\u0161lenek, ale spr\u00e1vn\u011b za\u0159adit tak, aby d\u00e1valy smysl, jsem je nedok\u00e1zal. Dokonale jsem si p\u0159i po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed zab\u011bhnut\u00fdch ove\u010dek vsugeroval, \u017ee se jen \u0161patn\u011b srovn\u00e1v\u00e1m se zoufalou situac\u00ed a vid\u00edm v\u011bci snad je\u0161t\u011b \u010dern\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti jsou. Nikdy by to neud\u011blal, v\u00edm to. Nenechal by m\u011b tu samotn\u00e9ho. S hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm prot\u00e1hnu bolav\u00e1 z\u00e1da a s \u00fa\u0161klebkem se rozvzpomenu na \u0161\u00edlenou halucinaci, kterou jsem si tou v\u0161\u00ed bezmoc\u00ed nejsp\u00ed\u0161 vynutil. Jakkoliv byla d\u011bsiv\u00e1, bylo hezk\u00e9 ho m\u00edt zase u sebe a vid\u011bt ten jeho pov\u00fd\u0161en\u00ed obli\u010dej, kdy\u017e pou\u010duje. Prav\u00e9 obo\u010d\u00ed vytvo\u0159ilo rovnou \u010d\u00e1rku a lev\u00e9 dostalo trhav\u00fd tik k popuk\u00e1n\u00ed. Pln\u00e9 rty vy\u0161pulil jako p\u0159i polibku a prsty si o stehno nev\u011bdomky bubnoval nezn\u00e1mou melodii. U\u017e zase mi sch\u00e1zel.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak znovu.“ Zahuhl\u00e1m na sv\u016fj odraz do \u0161mouhat\u00e9ho zrcadla a je\u0161t\u011b jednou \u0159adu zub\u016f projedu sem a tam tvrd\u00fdmi \u0161t\u011btinami zubn\u00edho kart\u00e1\u010dku a\u017e to za\u0161t\u00edpe na d\u00e1sn\u00edch. Mana\u017eer m\u011b posledn\u00ed dobou n\u011bkolikr\u00e1t upozornil na to, \u017ee mi z t\u00e9 v\u0161\u00ed k\u00e1vy \u017eloutnou zuby, a j\u00e1 se zarputile br\u00e1nil t\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 b\u011bl\u00edc\u00ed procedu\u0159e u zuba\u0159e. To nikdy!<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty prase jedno nemo\u017en\u00fd! U\u017e zase m\u00e1\u0161 m\u016fj zubn\u00ed kart\u00e1\u010dek.“ Ok\u0159ikne m\u011b znechucen\u00fdm t\u00f3nem Bill a pod \u017eebry uc\u00edt\u00edm bolestiv\u00e9 dloubnut\u00ed dlouh\u00fdch prst\u016f. Sna\u017e\u00ed se m\u011b vytla\u010dit z odrazu mal\u00e9ho sklen\u011bn\u00e9ho obd\u00e9ln\u00ed\u010dku a cen\u00ed na n\u00e1s ty svoje dokonale b\u00edl\u00e9 tes\u00e1ky. Provokat\u00e9r! Vlasy m\u00e1 rozcuchan\u00e9 na v\u0161echny strany a na loktech m\u00e1 srolovan\u00e9 nezvykle dlouh\u00e9, pruhovan\u00e9 py\u017eamo. Jako by se v\u016fbec nic nestalo a on se prost\u011b jen probudil dal\u0161\u00ed r\u00e1no v posteli vedle t\u00e9 m\u00e9. „Ka\u017edej norm\u00e1ln\u011b mysl\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk ti \u0159ekne, jak hrozn\u011b nehygienick\u00fd to je. Sm\u00ed\u0159il jsem se s t\u00edm, \u017ee na tob\u011b v\u00edd\u00e1m svoje tren\u00fdrky, ale m\u016fj kart\u00e1\u010dek na zuby pros\u00edm t\u011b vynech.“  <\/div>\n
<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se nevn\u00edmat nep\u0159\u00edjemn\u00e9  chv\u011bn\u00ed dlan\u00ed, zanedban\u00e1 zubn\u00ed hygiena u\u017e m\u011b  d\u00e1vno p\u0159estala zaj\u00edmat. Pevn\u011b semknu v\u00ed\u010dka a bojuju s t\u00edm urputn\u00fdm strachem uvnit\u0159 sebe sama. Zbl\u00e1znil jsem se? Co kdy\u017e u\u017e se to nikdy nesprav\u00ed?<\/em> Schizofrenie? Paranoia?<\/em> Pozorn\u011b nap\u00edn\u00e1m u\u0161i za tichounk\u00fdm \u0165apk\u00e1n\u00edm tepl\u00fdch pono\u017eek po studen\u00e9 dla\u017eb\u011b, snad brzy odezn\u00ed. V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. V okam\u017eiku, kdy u\u017e se mi tep vrac\u00ed do norm\u00e1ln\u00ed frekvence, uc\u00edt\u00edm na temeni hlavy h\u0159ejiv\u00e9 za\u0161imr\u00e1n\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b vyt\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di a neubr\u00e1n\u00edm se slz\u00e1m, kdy\u017e mu znovu s hr\u016fzou hled\u00edm do \u00fatl\u00e9ho sv\u011btlounk\u00e9ho obli\u010deje. To u\u017e nikdy nebudu norm\u00e1ln\u00ed?  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak se nezlob, dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak um\u00edm kv\u016fli zd\u00e1nliv\u00fdm pitomin\u00e1m vylet\u011bt. Vyka\u0161li se na to, kart\u00e1\u010dek nekart\u00e1\u010dek, nestoj\u00ed to za to, abys byl smutn\u00fd,“ usm\u011bje se na m\u011b Bill a na usm\u00ed\u0159enou mi do dlan\u011b vr\u00e1t\u00ed sv\u016fj \u010derven\u00fd kart\u00e1\u010dek na zuby. V\u016fbec nezaregistruje m\u016fj zoufal\u00fd obli\u010dej a jako by nic se za\u010dne p\u0159ehrabovat z\u00e1suvkami. „Sakra, j\u00e1 jsem bordel\u00e1\u0159, tady n\u011bkde jsem m\u011bl ten kart\u00e1\u010d na vlasy z kan\u010d\u00edch \u0161t\u011btin, nev\u00ed\u0161, kde jsem s n\u00edm zase mrsknul?“ Obr\u00e1t\u00ed se na m\u011b znovu a m\u011b okam\u017eit\u011b udiv\u00ed jak \u0161patnou m\u00e1 pam\u011b\u0165.<\/div>\n
<\/div>\n
„Odst\u011bhoval ses p\u0159ece,“ p\u00edpnu ti\u0161e, jen nerad bych za\u010dal prob\u00edrat celou tu nep\u0159\u00edjemnou odyseu. Popam\u011bti s\u00e1hnu do mal\u00e9 sk\u0159\u00ednky nad umyvadlem a hod\u00edm po n\u011bm miniaturn\u00ed h\u0159eb\u00ednek, kter\u00fd tady b\u016fhv\u00ed kdy zapomn\u011bla Annie. „Ber nebo nech bejt,“ zareaguju na jeho znechucen\u00fd obli\u010dej a mus\u00edm se usm\u00e1t tomu, kdy\u017e Bill h\u0159eben \u00fazkostliv\u011b umyje pod tekouc\u00ed vodou. M\u00e1m neodolatelnou chu\u0165 mu \u0161\u0165ouchnut\u00ed pod \u017eebra oplatit, ale kdy\u017e si vzpomenu na v\u010derej\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek, polije m\u011b horko. N\u011bjak mi po\u0159\u00e1d nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee tohle nen\u00ed m\u016fj bratr Bill, ale n\u011bjak\u00fd poveden\u00fd duch, kter\u00fd se rozhodl, \u017ee mi zkr\u00e1tka po\u0159\u00e1dn\u011b zamot\u00e1 hlavu.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia Na\u0161tvan\u011b odkopnu zmuchlanou pe\u0159inu stranou a znovu si prot\u0159epu propocen\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. Sl\u00edbil jsem si, \u017ee si dneska alespo\u0148 trochu odpo\u010dinu a prosp\u00edm se, u\u017e kv\u016fli n\u011bmu. Ur\u010dit\u011b mu nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepom\u016f\u017eu, kdy\u017e se kolem n\u011bj budu v nemocnici plou\u017eit jako polochc\u00edpl\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-10273","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10273","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10273"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10273\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10273"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10273"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10273"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}