{"id":10275,"date":"2010-11-04T16:00:00","date_gmt":"2010-11-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10250"},"modified":"2010-11-04T16:00:00","modified_gmt":"2010-11-04T15:00:00","slug":"prosinec-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/04\/prosinec-1\/","title":{"rendered":"Prosinec 1."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Kerli<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
K pov\u00eddce nen\u00ed co \u0159\u00edct. Mus\u00edte posoudit sami jej\u00ed kvalitu… ;D Snad jen… J\u00e1, Catharine, u\u017e tady pov\u00eddky m\u00e1m. Zm\u011bnila jsem si jen tady jm\u00e9no. P\u016fvodn\u011b jsem tu m\u011bla „Kattulkaa“. ;D Zdrobn\u011blina se mi zd\u00e1la a\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 d\u011btsk\u00e1. ;D Proto ta zm\u011bna. Kerli tady \u017e\u00e1dnou pov\u00eddku nem\u00e1 ;)) D\u011bkujeme za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159 <3<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"460\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec le\u017eel bezmocn\u011b na posteli. B\u0159icho ho bolelo dneska v\u00edce ne\u017e kdy jindy. Nemohl se skoro nadechnout, nemohl nic. Kdyby se cht\u011bl zvednout, musel by vynalo\u017eit celou svoji s\u00edlu.  <\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly slzy bolesti. Tato sc\u00e9na se opakovala ji\u017e cel\u00fd p\u016fl rok. Nikdy to nebylo ale tak intenzivn\u00ed jako v posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddnech. Nav\u0161t\u00edvil i p\u00e1r doktor\u016f, ale nikdo si nev\u011bd\u011bl rady. \u017d\u00e1dn\u00fd doktor mu nedok\u00e1zal pomoci. Nikdo nev\u011bd\u011bl, co to m\u016f\u017ee b\u00fdt. <\/div>\n
„L\u00e1sko?“ za\u0161eptal, doufaj\u00edce, \u017ee ho Tom usly\u0161\u00ed a p\u0159ijde k n\u011bmu. Pot\u0159eboval c\u00edtit oporu bl\u00edzk\u00e9ho \u010dlov\u011bka, pot\u0159eboval se p\u0159itulit. N\u011bkomu se stulit do n\u00e1ru\u010de, nechat se h\u00fd\u010dkat nejbli\u017e\u0161\u00ed osobou. Tomem. Jeho Tomem.<\/div>\n
Dv\u011b \u010dokol\u00e1dov\u011b zbarven\u00e1 o\u010dka p\u00e1rkr\u00e1t zamrkala a jejich majitel vzhl\u00e9dnul k horn\u00edmu patru. C\u00edtil, \u017ee je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku. M\u011bl strach. Strach o svou jedinou l\u00e1sku. Billiho. U\u017e n\u011bjakou dobu m\u011bl zl\u00e1 tu\u0161en\u00ed, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. B\u00e1l se o n\u011bj. Opravdu moc.<\/div>\n
Tich\u00fdmi kroky vy\u0161el z ob\u00fdvac\u00edho pokoje a m\u00ed\u0159il ke schod\u016fm do patra, kde v pokoji m\u011bl sp\u00e1t Bill. Pomalu na\u0161lapoval. Necht\u011bl ru\u0161it atmosf\u00e9ru ztichl\u00e9ho domu, kterou p\u0159eru\u0161ovalo pouze bolestn\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed proseb z horn\u00edho pokoje. Co\u017e on nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec p\u0159e\u0161el k b\u00edle nat\u0159en\u00fdm dubov\u00fdm dve\u0159\u00edm s \u010dernou mosaznou klikou a pomalu do nich str\u010dil, aby se otev\u0159ely. „Bille, l\u00e1sko?“ za\u0161eptal do tich\u00e9ho pokoje. Jeho pohled z\u016fstal viset na drobn\u00e9 postav\u011b le\u017e\u00edc\u00ed na posteli.<\/div>\n
Chlapec na posteli se musel pousm\u00e1t nad Tomovou n\u011b\u017enost\u00ed. Jeho starostlivost o jeho osobu mu vh\u00e1n\u011bla slzy do temn\u00fdch o\u010d\u00ed. Srdce mu kyp\u011blo nepopsateln\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm. Nemohl si p\u0159\u00e1t v\u00edc. M\u011bl v\u0161echno, co pot\u0159eboval.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nepot\u0159eboval drah\u00fd luxus. Netou\u017eil po drah\u00fdch autech. Nemusel jezdit ka\u017ed\u00fd rok na drah\u00e9  dovolen\u00e9\u2026 Sta\u010dila mu osoba, pro kterou bilo jeho srdce, pro kterou d\u00fdchal. Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Posadil se na jejich obrovsk\u00e9  posteli. Pe\u0159iny byly povle\u010den\u00e9 b\u00edle. Man\u017eelsk\u00e9 l\u016f\u017eko vypadalo tak, jako by bylo pokryt\u00e9 \u010derstv\u011b napadl\u00fdm, t\u00edm nejb\u011blostn\u011bj\u0161\u00edm sn\u011bhem.<\/div>\n
„Poj\u010f pros\u00edm ke mn\u011b. Pot\u0159ebuji t\u011b. Pot\u0159ebuji c\u00edtit tvoji bl\u00edzkost. Chci, abys m\u011b dr\u017eel ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a nikdy m\u011b nepou\u0161t\u011bl. Pros\u00edm.“ Za\u00fap\u011bl, a aby dodal sv\u00fdm slov\u016fm pravdomluvnost, nat\u00e1hl p\u0159ed sebe zk\u0159ehl\u00e9, huben\u00e9, dlouh\u00e9 pa\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se starostliv\u00fdm pohledem p\u0159e\u0161el k posteli a posadil se na b\u011blostn\u00e9 povle\u010den\u00ed. Opatrn\u011b se nahnul a p\u0159ijmul t\u011blo jeho l\u00e1sky do sv\u00e9 h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Von\u011bla a dod\u00e1vala pocit bezpe\u010d\u00ed. Konej\u0161iv\u011b si k sob\u011b Billa tiskl a v\u011bnoval mu hned n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f do jeho neupraven\u00fdch a rozcuchan\u00fdch, havran\u00edch vlas\u016f. Hladil ho po tv\u00e1\u0159i, vystoupl\u00fdch l\u00edcn\u00edch kostech a b\u00edl\u00e9m, sametov\u011b hebk\u00e9m krku. 
„Je ti zase zle?“ m\u00edrn\u011b se odt\u00e1hl a zkoumal Bill\u016fv obli\u010dej. Jeho zoufal\u00fd v\u00fdraz, \u017e\u00e1daj\u00edc\u00ed o okam\u017eit\u00e9 ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00ed l\u00e1skou.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, jak mi je dneska, mi je\u0161t\u011b nikdy nebylo. Dneska mus\u00edm k tomu doktorovi. Maj\u00ed b\u00fdt v\u00fdsledky. J\u00e1 se tak boj\u00edm, Tome.“ Vzlyknul \u010dernovlas\u00fd mu\u017e\u00ed\u010dek. Jemnost, kterou m\u00edval ve tv\u00e1\u0159i p\u0159i ka\u017ed\u00e9 sv\u00e9 \u010dinnosti, se pro dne\u0161ek zm\u011bnila na strhan\u00fd v\u00fdraz sta\u0159enky. Ka\u017ed\u00fd pohyb \u017e\u00e1dal velk\u00e9 \u00fasil\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tomova medv\u011bd\u00ed n\u00e1ru\u010d  mu dod\u00e1vala oporu. Zavrtal sv\u016fj obli\u010dej do jeho obrovsk\u00e9ho tri\u010dka a nechal tam kanout sv\u00e9 slan\u00e9 slzy. Cel\u00fd se klepal zimou. P\u0159\u00e1l si, aby to u\u017e skon\u010dilo. Aby byl zase \u0161\u0165astn\u00fd. Stejn\u011b tak jako dote\u010f.  <\/div>\n
Tiskl se k br\u00e1\u0161kovu t\u011blu a pozvolna zav\u00edral o\u010dka. Poka\u017ed\u00e9 ho to ukol\u00e9balo. Sna\u017eil se myslet na v\u0161echny kr\u00e1sn\u00e9 z\u00e1\u017eitky, kter\u00fdch m\u011bli dostatek. Necht\u011bl vn\u00edmat ukrutnou bolest. Necht\u011bl si p\u0159edstavovat, jak to bude d\u00e1l. Nev\u011bd\u011bl to.  <\/div>\n
Tom pohladil \u010dernovl\u00e1ska po jemn\u00fdch vlasech.<\/div>\n
„Bude to dobr\u00e9, ano? V\u011b\u0159 mi, zlat\u00ed\u010dko, zvl\u00e1dneme to spolu. Jako v\u017edycky, nezapome\u0148.“ Sna\u017eil se ho uti\u0161it. Opravdu se o n\u011bj b\u00e1l, ale nemohl d\u00e1t najevo svou slabost. Pot\u0159eboval b\u00fdt siln\u00fd. Siln\u00fd pro Billa. V\u017edycky to tak bylo. Musel si ho hl\u00eddat, aby se mu se svoj\u00ed k\u0159ehkost\u00ed omylem nerozbil na tis\u00edce mal\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f v jeho vlastn\u00ed n\u00e1ru\u010di. Sl\u00edbil to. <\/div>\n
C\u00edtil, jak se mu jeho voln\u00e9  tri\u010dko lep\u00ed na rameno. Vn\u00edmal Billovy hork\u00e9, slan\u00e9 slzy, kter\u00e9 mu prop\u00edjely tri\u010dko a sklouz\u00e1valy po jeho tepl\u00e9m hrudn\u00edku dol\u016f. Vychladly a zmizely, kdy\u017e se dostaly k lemu Tomov\u00fdch voln\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. P\u0159\u00e1l si, aby stejn\u011b tak zmizela ta bolest.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti, ale boj\u00edm se. Nev\u00edm, co bude z\u00edtra, co bude za m\u011bs\u00edc. Nem\u00e1m v ni\u010dem jistotu. Jedin\u00e1 jistota jsi ty. D\u016fv\u011b\u0159uji ti jako nikomu. Ale\u2026 Co kdy\u017e n\u00e1m doktor \u0159ekne, \u017ee je to n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho? Co kdy\u017e \u0159ekne, \u017ee um\u0159u? J\u00e1 chci b\u00fdt napo\u0159\u00e1d s tebou. Tak, jak jsme si sl\u00edbili. Nechci t\u011b tu nechat samotn\u00e9ho.“ Vydechnul \u010dernovlas\u00fd chlapec a zvednul tro\u0161ku hlavu. Ut\u0159el si uslzen\u00e9 o\u010di. V\u017edycky byl „slab\u0161\u00ed“ z dvoj\u010dat. Tom ho ochra\u0148oval a h\u00fd\u010dkal. V\u00e1\u017eil si toho. Sv\u016fj cit k br\u00e1\u0161kovi nemohl popsat.<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017eil se nevn\u00edmat bodavou bolest ve sv\u00e9m vyhubl\u00e9m t\u011ble. Za posledn\u00ed dny toho moc nesn\u011bdl. Kdy\u017e jedl, tak opravdu m\u00e1lo. Necht\u011bl, aby se mu p\u0159it\u00ed\u017eilo. „Miluji t\u011b jako nic na sv\u011bt\u011b.“ Za\u0161eptal a od\u0159el se o Tomovy r\u016f\u017eov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky sv\u00fdmi. Vydechnul. Miloval p\u0159\u00edchu\u0165 bratrov\u00fdch rt\u016f. Chutnaly jako nejslad\u0161\u00ed ovoce pod sluncem.  <\/div>\n
Ten se jen zachv\u011bl. C\u00edtil z bratra tu zoufalost. Cht\u011bl mu pomoct. Opravdu cht\u011bl, ale nev\u011bd\u011bl jak. Nap\u0159ed pot\u0159ebovali v\u00fdsledky. 
Lehounce mu sl\u00edbnul p\u00e1r zbloudil\u00fdch slan\u00fdch slzi\u010dek, co u\u017e zasychaly na l\u00edc\u00edch. „Nenam\u00e1hej se, brou\u010dku. A\u0165 se ti je\u0161t\u011b nep\u0159it\u00ed\u017e\u00ed.“ \u0160eptnul a p\u0159esunul se zp\u00e1tky k Billov\u00fdm rt\u016fm. Pohladil ho po vyhubl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Hned na to se mu do rt\u016f vpil. Pot\u0159eboval je c\u00edtit. Miloval je. Miloval jejich chu\u0165. Ale hlavn\u011b jejich majitele. Nadev\u0161e. Pomalu je laskal a p\u0159iv\u00edral o\u010di. Vychutn\u00e1val si to. Billovy rty byly br\u00e1nou do r\u00e1je. Opravdu miloval jeho polibky. Dok\u00e1zaly ho uklidnit. A\u0165 se d\u011blo cokoliv, tak alespo\u0148 trochu to v\u017edy pomohlo. Bylo to tak u obou.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek ochotn\u011b laskal br\u00e1\u0161kovy rty nazp\u011bt. Polibky mu dod\u00e1valy s\u00edlu do \u017eivota, ur\u010dit\u00fd druh energie. Miloval mazl\u00edc\u00ed chvilky. Kdyby mohl, tulil by se k bratrovu t\u011blu cel\u00e9 dny a noci. Laskal by jeho k\u016f\u017ei sv\u00fdmi dotyky do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta. Do ou\u0161ka by mu \u0161eptal ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed sl\u016fvka l\u00e1sky.<\/div>\n
„Tak moc t\u011b miluji, medv\u00eddku nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.“ Za\u0161eptal proti prokrven\u00fdm rt\u016fm. Polaskal \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty k\u016f\u017ei na tv\u00e1\u0159i a odt\u00e1hnul se. Bylo mu o n\u011bco m\u00e1lo l\u00e9pe. Musel se usm\u00e1t. V\u011b\u0159il, \u017ee zvl\u00e1dne se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou naprosto v\u0161echno. Ka\u017ed\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, i ka\u017edou bolest.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec se st\u0159\u00edbrnou ozd\u016fbkou ve rtu se pousm\u00e1l. „I j\u00e1 tebe, hv\u011bzdi\u010dko moje.“ Ot\u0159el se sv\u00fdm nosem o br\u00e1\u0161k\u016fv. Nat\u00e1hl ruce a propletl s n\u00edm prsty. Jemn\u011b  vydechoval a nechal proudit bratrovu v\u016fni do nosu. Kr\u00e1sn\u011b von\u011bl. Jako domov. Jako jeho l\u00e1ska. I jeho v\u016fni miloval. Miloval na n\u011bm v\u0161e.  
„V kolik jde\u0161 k tomu doktorovi?“ pozvedl k Billovi sv\u016fj pohled. Mazlil se s jejich spojen\u00fdmi dlan\u011bmi. Sledoval jeho v\u00fdraz. Hladil ho pohledem. Ut\u00e1p\u011bl se v jeho temn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdch mandli\u010dk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m tam b\u00fdt v deset hodin. P\u016fjde\u0161 se mnou, \u017ee ano?“ za\u0161eptal nazp\u011bt a stiskl jejich propleten\u00e9 ruce tro\u0161ku v\u011bt\u0161\u00ed silou. Zamrkal a pod\u00edval se do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed. Vp\u00edjel se mu do nich. Usm\u00edval se a jen ho hypnotizoval. V\u011bd\u011bl, co na br\u00e1\u0161ku plat\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ani jeden z chlapc\u016f neuh\u00fdbal sv\u00fdm pohledem. Oba si vychutn\u00e1vali ka\u017edou vte\u0159inu. Ka\u017ed\u00fd okam\u017eik se odehr\u00e1lo n\u011bco nov\u00e9ho, nezapomenuteln\u00e9ho. Bill cht\u011bl zastavit \u010das. To, co pr\u00e1v\u011b prob\u00edhalo, bylo magick\u00e9. Mluvili spolu jen o\u010dima. Rozum\u011bli si. V\u011bd\u011bli, co ten druh\u00fd pr\u00e1v\u011b chce, co m\u00e1 na mysli. Znali nazpam\u011b\u0165 pohyby toho druh\u00e9ho. Jeho slova i my\u0161lenky.  <\/div>\n
Dred\u00e1\u010dek se usm\u00e1l. 
Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee to znamen\u00e1 souhlas. Nepot\u0159ebovali ani jeden mluvit. Znali se tak dob\u0159e. V\u011bd\u011bli p\u0159esn\u011b, co ten druh\u00fd chce \u0159\u00edct nebo ud\u011blat. Bylo to pro n\u011b tak samoz\u0159ejm\u00e9, a p\u0159itom to na sob\u011b tolik milovali.  
„M\u00e1\u0161 hlad nebo, nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ protnul ticho \u0161eptem Tom. Kr\u00e1tce l\u00edbnul na jejich propleten\u00e9 prsty a znovu se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed. M\u011bli \u010dela op\u0159en\u00e1 o sebe a rty od sebe jen p\u00e1r milimetr\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad, d\u011bkuji… Ale n\u011bco pot\u0159ebuji. Tebe. Tv\u016fj polibek, Tomi.“ Usm\u00e1lo se \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed a s nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u011b\u017enost\u00ed pol\u00edbilo hebk\u00e9 rty p\u0159ed sebou. Dosud je d\u011blilo jen p\u00e1r milimetr\u016f a te\u010f u\u017e ani to ne.  <\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se do rt\u016f n\u011b\u017en\u011b vp\u00edjel a vychutn\u00e1val si je. V b\u0159\u00ed\u0161ku mu poletovala kvanta mot\u00fdlk\u016f, tak jako poka\u017ed\u00e9. P\u0159ed zav\u0159en\u00fdma, \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dkama mu vybuchovaly miliony mal\u00fdch, barevn\u00fdch oh\u0148ostrojk\u016f. C\u00edtil se b\u00e1je\u010dn\u011b. Zamilovan\u011b, d\u016fle\u017eit\u011b. Nikdy by si netroufal ani pomyslet, jak\u00fd \u00fa\u017easn\u00fd pocit je milovat a b\u00fdt milov\u00e1n.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, l\u00e1sko.“ Za\u0161eptal pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za dne\u0161ek proti bratrov\u00fdm rt\u016fm. Po\u0159\u00e1d mu to opakoval. Cht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Chlapec se zlatav\u00fdmi dredy v\u011bnoval br\u00e1\u0161kovi \u0161irok\u00fd, zamilovan\u00fd \u00fasm\u011bv. „A j\u00e1  tebe, ko\u0165\u00e1tko.“ Pohladil ho po dlouh\u00fdch uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlasech. Von\u011bly po vanilce a bor\u016fvk\u00e1ch.  
Tom miloval vanilku a bor\u016fvky. Jeho bratr to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Cht\u011bl mu von\u011bt podle toho, co miluje. Tom Billa miloval. Tak\u017ee miloval i jeho p\u0159irozenou v\u016fni. T\u00e9m\u011b\u0159 omdl\u00edval, kdy\u017e ho do nosu ude\u0159ila omamn\u00e1 v\u016fn\u011b bratrova pi\u017ema. Von\u011bl tak \u010dist\u011b a neposkvrn\u011bn\u011b. Opravdu miloval jeho k\u0159ehkost a kr\u00e1snou du\u0161i.<\/div>\n
„Chce\u0161, abych tu byl s tebou?“ za\u0161eptal a pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo. Dod\u00e1v\u00e1\u0161 mi tolik pot\u0159ebnou energii.“ Usm\u00e1l se \u010dernovlas\u00fd klu\u010dina. Pomalu se mu do tv\u00e1\u0159e zase usazoval sladk\u00fd \u00fasm\u011bv. Ost\u00fdchav\u011b pohladil br\u00e1\u0161kovu tv\u00e1\u0159. „P\u016fjdeme k tomu doktorovi spolu? Boj\u00edm se tam j\u00edt s\u00e1m.“<\/div>\n
Tom pomalu p\u0159ik\u00fdvnul. „Samoz\u0159ejm\u011b. Pro tebe v\u0161echno.“ Usm\u00e1l se. Hltal \u010dernovl\u00e1ska pohledem. Nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt na sv\u011bt\u011b n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho. I p\u0159es to, \u017ee byli dvoj\u010data, Tom si nikdy nep\u0159ipadal tak kr\u00e1sn\u00fd jako Bill. Ka\u017ed\u00fd byl kr\u00e1sn\u00fd n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ale Bill mu p\u0159ipadal v\u00e1\u017en\u011b dokonal\u00fd. Ve v\u0161em. Byl jako jeho z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdi\u010dka na potemn\u011bl\u00e9 obloze.<\/div>\n
„Nep\u016fjdeme je\u0161t\u011b chvilku sp\u00e1t? Nebo… Kolik je hodin? M\u00e1m tam b\u00fdt v deset.“ Bill se sna\u017eil v pokoji naj\u00edt hodiny. Marn\u011b. Od doby, co ho \u010dast\u011bji a \u010dast\u011bji bolela hlava, sundali je. Necht\u011bli m\u00edt v lo\u017enici n\u011bjak\u00fd ru\u0161iv\u00fd element. Byla to jedin\u00e1 m\u00edstnost, kde byl opravdu klid. Okna byla do zahrady, a tak se do pokoje nedostal ani hluk, a ani z\u00e1pach v\u00fdfukov\u00fdch plyn\u016f od aut z ulice.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat vyt\u00e1hlo z kapsy mobil a stisknut\u00edm p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho tla\u010d\u00edtka se displej rozsv\u00edtil. 
„Je p\u016fl osm\u00e9.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a vzhl\u00e9dl zp\u00e1tky k bratrovu obli\u010deji. „Jsi je\u0161t\u011b unaven\u00fd? Nespal jsi?“ starostliv\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed a naklonil hlavu na stranu. Necht\u011bl, aby byl Bill nevyspal\u00fd. B\u00e1l se o n\u011bj.<\/div>\n
„To je teprve p\u016fl osm\u00fd?“ za\u00fap\u011bl \u010dernovlas\u00fd mu\u017e\u00ed\u010dek a dopadl zp\u00e1tky do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in. M\u011bl pocit, \u017ee u\u017e utekla v\u011b\u010dnost. M\u011bl p\u0159ed sebou cel\u00fd den. Cel\u00fd den utrpen\u00ed a bolesti. „Asi\u2026 Asi chci sp\u00e1t a zaspat tu bolest. Nechci na n\u00ed myslet.“ \u0158ekl a zav\u0159el o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. Cel\u00fd sv\u011bt se mu to\u010dil. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl barevn\u00e9 spir\u00e1lky, kter\u00e9 se to\u010dily do kole\u010dka. P\u0159\u00e1l si, aby den utekl co nejrychleji a jemu bylo zase l\u00e9pe. Nebavilo ho \u017e\u00edt v bolesti a strachu. Po\u0159\u00e1d doufal v lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky\u2026 Tom mu v tom pom\u00e1hal. Siln\u011b ho podporoval, ut\u011b\u0161oval ho. Choval se k n\u011bmu jako k nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed kv\u011btin\u011b. Billovi se to moc l\u00edbilo. Byl si jist, \u017ee se m\u016f\u017ee na br\u00e1\u0161ku spolehnout za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed. Jeho starostlivost ho v tom jedin\u011b utvrzovala.<\/div>\n
„M\u00e1m tu b\u00fdt s tebou?“ optal se Tom \u0161eptem. Necht\u011bl, aby br\u00e1\u0161ku rozbolela je\u0161t\u011b hlava z p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9ho hluku. P\u0159itom si k Billovi pomalu lehal. Pohladil ho starostliv\u011b po tv\u00e1\u0159i a pol\u00edbil ho m\u011bkce do koutku \u00fast. T\u00e9m\u011b\u0159 mohl c\u00edtit Billovu bolest. Byli opravdu velmi siln\u011b propojeni. 
P\u0159ikryl ho pomalu pe\u0159inou a s\u00e1m se p\u0159ikryl svoj\u00ed. Kolem se rozv\u00ed\u0159ila jejich spole\u010dn\u00e1 v\u016fn\u011b. Dred\u00e1\u010dek ji om\u00e1men\u011b nas\u00e1l. U toho hladil bratra po dlouh\u00e9 hebk\u00e9, sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 pa\u017ei.<\/div>\n
Bill u\u017e nevn\u00edmal bratrova slova. Jakmile si lehnul, propadal se do \u0159\u00ed\u0161e sp\u00e1nku. Zd\u00e1ly se mu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sny. Bylo temno a on byl s\u00e1m v parku. Honily ho n\u011bjak\u00e9 osoby a trhaly z n\u011bj kusy oble\u010den\u00ed. Po chv\u00edli, kdy\u017e byl \u00fapln\u011b nah\u00fd, odtrh\u00e1vali z n\u011bj kusy masa. Klepal se a rozhazoval rukama. M\u011bl hore\u010dku.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj jen vyd\u011b\u0161en\u011b  d\u00edval. Chytil ho za ruce a sna\u017eil se ho probudit. „Bille… Bille, l\u00e1sko, probu\u010f se.“ Nal\u00e9hal. Opravdu ho vyd\u011bsil ten pohled. Jeho bratr m\u011bl no\u010dn\u00ed m\u016fry posledn\u00ed dobou velmi \u010dasto. Mnohokr\u00e1t u\u017e Toma v noci probudil bratr\u016fv k\u0159ik nebo zb\u011bsil\u00e9 pohyby t\u011bla. T\u011bkal po n\u011bm pohledem a \u010dekal, a\u017e se vzbud\u00ed. Polo\u017eil mu dla\u0148 na \u010delo, ale hned ji zase odt\u00e1hl. Billovo \u010delo bylo t\u00e9m\u011b\u0159 va\u0159\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Po chv\u00edli Tomova na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed nad bratrov\u00fdm t\u011blem se \u010dernovl\u00e1sek opravdu probudil. Cel\u00fd se klepal zimou a po \u010dele mu st\u00e9kal pot. P\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu v\u00edc k brad\u011b. Vid\u011bl osoby po\u0159\u00e1d kolem sebe. „O-oni tu jsou. Jdou si pro m\u011b. Jdou… M\u011b zab\u00edt.“ Vykoktal a je\u0161t\u011b v\u00edce se rozklepal. Trhan\u011b se nadechoval a p\u0159iv\u00edral o\u010di. Doufal, \u017ee tajemn\u00e9 osoby bez tv\u00e1\u0159e zmiz\u00ed.<\/div>\n
„L\u00e1sko, p\u0161\u0161t… nikdo t\u011b nejde zab\u00edt. Nikdo tu nen\u00ed. Nic se ti nestane.“ Vzal ho Tom do pevn\u00e9ho objet\u00ed a za\u010dal se s n\u00edm uklid\u0148uj\u00edcn\u011b houpat ze strany na stranu. Toto ho doopravdy vyd\u011bsilo.  
„Nikdo tu nen\u00ed. Jen j\u00e1, Bille… Nikdo jin\u00fd…“ \u0161eptal po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
„Tome, jsou tady. Po\u0159\u00e1d n\u00e1s sleduj\u00ed. Jdou po n\u00e1s.“ Vzlyknul Bill do bratrova objet\u00ed a p\u0159itiskl se k n\u011bmu tak nejsiln\u011bji, jak jen dok\u00e1zal. Trp\u011bl no\u010dn\u00edmi m\u016frami odmala. Nyn\u00ed se ale opakovaly \u010dast\u011bji a \u010dast\u011bji. V\u017edy mu trvalo p\u00e1r minut, ne\u017e se vzpamatoval a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do reality. Pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd to neza\u017e\u00edval, to bylo opravdu nep\u0159edstaviteln\u00e9. Lid\u00e9 m\u011bli \u010dernovlas\u00e9ho chlapce za bl\u00e1zna. Dokonce s t\u00edmto tr\u00e1pen\u00edm byl i na sezen\u00ed u psychologa. Av\u0161ak ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Nikdo mu nedok\u00e1zal pomoct. Nikdo ho neum\u011bl z hlubok\u00e9 propasti vyt\u00e1hnout. Nezvl\u00e1dal to ani Tom\u2026<\/div>\n
„L\u00e1sko… \u0161\u0161\u0161, bude to dobr\u00e9. Uklidni se, brou\u010dku.“ Hladil ho Tom konej\u0161iv\u011b po vlasech a doufal, \u017ee to brzy p\u0159estane a Bill se vzpamatuje. „Zhluboka d\u00fdchej, Bille, poslouchej m\u016fj hlas ano? Nic se ti nestane. Jsme oba v bezpe\u010d\u00ed, l\u00e1sko.“ \u0160eptal a jen se modlil. Pot\u0159eboval mu rychle srazit hore\u010dku, p\u0159ipadal si, jako by mu doslova ho\u0159el v n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se za pomoci Tomov\u00fdch slov pomalu uklid\u0148oval a dost\u00e1val se do reality. Zhluboka d\u00fdchal. Zima ho ale nep\u0159ech\u00e1zela. Prostupovala mu t\u011blem. jak jen mohla. P\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu, do kter\u00e9 se zachumlal. Bylo mu o tro\u0161ku l\u00e9pe, ale po\u0159\u00e1d to nebylo ono… „L\u00e1sko\u2026 Moc pros\u00edm, polib m\u011b. Pot\u0159ebuji c\u00edtit tv\u00e9 rty na sv\u00fdch,“ za\u0161eptal a zav\u0159el o\u010di. Nepatrn\u011b se nat\u00e1hl ke dv\u011bma hebk\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm, kter\u00e9 zp\u016fsobovaly takovou ni\u010divou slast.<\/p>\n<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat mu ochotn\u011b  vyhov\u011blo a pol\u00edbilo to mlad\u0161\u00ed. Tom mu ochotn\u011b vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc a l\u00edn\u011b pohyboval rty. C\u00edtil, \u017ee Bill pot\u0159ebuje podporu, \u017ee p\u0159i n\u011bm opravdu n\u011bkdo je a nen\u00ed to nikdo zl\u00fd. \u017de je to pouze jeho milovan\u00fd Tom. 
Vracel mu polibky a hladil ho konej\u0161iv\u011b po tv\u00e1\u0159\u00edch. Sna\u017eil se ho odpoutat od p\u0159ede\u0161l\u00fdch my\u0161lenek na pravd\u011bpodobn\u011b dost o\u0161kliv\u00fd sen. Docela se mu to i da\u0159ilo. Tom se sna\u017eil, jak nejv\u00edc mohl.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec se klepal v ordinaci doktora. Neuklid\u0148ovala ho ani bratrova medv\u011bd\u00ed n\u00e1ru\u010d. Bylo p\u00e1r minut po des\u00e1t\u00e9, a on m\u011bl p\u0159ij\u00edt za chvilku na \u0159adu. Tak moc se b\u00e1l. B\u00e1l se toho, co testy zjistily. P\u0159\u00e1l si, aby byly stejn\u00e9 jako poka\u017ed\u00e9. Negativn\u00ed. Alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b by to uklidnilo jeho malou, ztr\u00e1penou du\u0161i\u010dku. Necht\u011bl se dozv\u011bd\u011bt pravdu, kterou pomalu, ale jist\u011b tu\u0161il. Cht\u011bl \u017e\u00edt d\u00e1l s Tomem a br\u00e1t spoustu siln\u00fdch l\u00e9k\u016f. V\u0161echno bylo p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed, jak krut\u00e1 smrt.<\/div>\n
„Tomi\u2026 Co bys d\u011blal, kdybych um\u0159el?“ Za\u0161eptal a zvednul pohled ke sv\u00e9 jedin\u00e9 l\u00e1sce. K \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho miloval jako prvn\u00edho, a z\u00e1rove\u0148 posledn\u00edho.<\/div>\n
Jmenovan\u00fd dredat\u00fd  mlad\u00edk zvedl k bratrovi pohled, ale ihned ho zase sklopil. „V\u017edy\u0165  to v\u00ed\u0161, Bille. Um\u0159el bych taky.“ P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl tepl\u00fdmi dlan\u011bmi p\u0159es Billova t\u0159esouc\u00ed se z\u00e1da a stejn\u011b jako on doufal v alespo\u0148 trochu dobr\u00e9 v\u00fdsledky. V tuhle chv\u00edli se opravdu b\u00e1l. B\u00e1l se o sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, l\u00e1sku, hv\u011bzdi\u010dku. Tom hypnotizoval tikaj\u00edc\u00ed hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky na b\u00edl\u00fdch nemocni\u010dn\u00edch hodin\u00e1ch a jen se modlil, aby u\u017e bylo v\u0161echno za nimi.<\/div>\n
„L\u00e1sko, takhle nemluv. Pokud se to opravdu stane, tak ty z\u016fsta\u0148 a \u017eij d\u00e1l. Budu si na tebe d\u00e1vat seshora pozor.“ Za\u0161eptal a m\u011bkce se mu ot\u0159el o rty. To, co \u0159\u00edkal, se mu l\u00edbilo, ale z\u00e1rove\u0148 ho to neskute\u010dn\u011b d\u011bsilo. Pamatoval si to, co si sl\u00edbili. Kdysi d\u00e1vno si \u0159ekli, \u017ee budou um\u00edrat spole\u010dn\u011b v n\u00e1ru\u010di. Nep\u0159\u00e1l si ale, aby se Tom bezd\u016fvodn\u011b p\u0159ipravil o sv\u016fj mlad\u00fd \u017eivot. Oba m\u011bli je\u0161t\u011b v\u0161echno p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na hodiny, ve snaze popohnat \u010das. Pot\u0159eboval zn\u00e1t v\u00fdsledky. Pot\u0159eboval m\u00edt jistotu v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dnech. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt pravdu. V\u00edce stiskl br\u00e1\u0161kovu ruku ve sv\u00e9. Velk\u00e1 ru\u010di\u010dka poposko\u010dila o minutu. O minutu, kter\u00e1 ub\u00edhala nejm\u00e9n\u011b rok.<\/div>\n
Najednou se otev\u0159ely dve\u0159e. Bill sebou trhnul. Ulevilo se mu, kdy\u017e zjistil, \u017ee to jsou jen dve\u0159e do \u010dek\u00e1rny. P\u0159i\u0161el dal\u0161\u00ed pacient. Zd\u011bsil se. Mu\u017e, kter\u00fd ve\u0161el a posadil se na \u017eidli, byl ple\u0161at\u00fd. Necht\u011bl p\u0159ij\u00edt o svoje vlasy. Miloval je a Tom si s nima r\u00e1d hr\u00e1l\u2026<\/div>\n
Do vyh\u0159\u00e1t\u00e9 \u010dek\u00e1rny prostoupil chlad. Oklepal se zimou a v\u00edce se p\u0159itulil k Tomovi. Zav\u0159el o\u010di, nemyslel na nic. Tedy\u2026 Sna\u017eil se o to. Necht\u011bl na nic myslet. Cht\u011bl b\u00fdt v teple domova a mazlit se s Tomem. V jejich velk\u00e9, vyh\u0159\u00e1t\u00e9 posteli. Pot\u0159eboval sly\u0161et jeho zamilovan\u00e1 sl\u016fvka, pln\u00e1 up\u0159\u00edmnosti. C\u00edtit na sv\u00e9m t\u011ble doteky velk\u00fdch dlan\u00ed. Pod ka\u017ed\u00fdm, by\u0165 i sebemen\u0161\u00edm dotekem um\u00edral slast\u00ed. V\u0161echno, co s n\u00edm dred\u00e1\u010dek d\u011blal, bylo neskonale p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
Tom br\u00e1\u0161kovi prob\u00edral jemn\u011b  vlasy a nerv\u00f3zn\u011b si skous\u00e1val ret. Ka\u017ed\u00e1 minuta i sekunda se vlekla neuv\u011b\u0159iteln\u011b pomalu. Jako by je \u010das naschv\u00e1l mu\u010dil a vy\u017e\u00edval se v jejich strachu a nejistot\u011b.  
Znovu se ozval zvuk otv\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed. Tom vzhl\u00e9dl. Pacient, co byl posledn\u00ed p\u0159ed nima, pr\u00e1v\u011b odch\u00e1zel. To znamenalo jedin\u00e9. Jsou na \u0159ad\u011b.  
„Dal\u0161\u00ed!“ ozvala se nevrle sest\u0159i\u010dka a ode\u0161la zp\u00e1tky do ordinace. Nezav\u0159ela za sebou. \u010cekala, a\u017e vstoup\u00ed dal\u0161\u00ed pacient, kter\u00fd to ud\u011bl\u00e1 za n\u00ed. „Bille, brou\u010dku. Jsme na \u0159ad\u011b, poj\u010f.“ Dred\u00e1\u010dek se pomalu zvedl a pomohl bratrovi na nohy. Napjat\u011b oba spole\u010dn\u011b do\u0161li do ordinace a zav\u0159eli za sebou.  
„Dobr\u00fd den.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ Odv\u011btil doktor, ani\u017e by vzhl\u00e9dl ke dv\u011bma osob\u00e1m u dve\u0159\u00ed. Prohraboval se ve sv\u00fdch pap\u00edrech, sna\u017e\u00edc se vyhledat to spr\u00e1vn\u00e9. Podle karti\u010dky poji\u0161\u0165ovny si zjistil, \u017ee chlapec se jmenuje Kaulitz. M\u011bl na stole kupu pap\u00edr\u016f a jen jeden jedin\u00fd byl spr\u00e1vn\u00fd. Pouze na jedin\u00e9m kusu pap\u00edru byly napsan\u00e9 tak pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci. Pravda o \u010dernovl\u00e1skov\u011b zdravotn\u00edm stavu. Nevzhl\u00ed\u017eel k nerv\u00f3zn\u00edm osob\u00e1m. Nepova\u017eoval to za d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se klepal strachy je\u0161t\u011b v\u00edc. Nyn\u00ed st\u00e1li v ordinaci. Od pravdy je d\u011blilo u\u017e jen p\u00e1r okam\u017eik\u016f. P\u0159ipadal si jako ve zpomalen\u00e9m filmu. Bedliv\u011b pozoroval doktora, kter\u00fd vytahoval zpod hromady popsan\u00fdch pap\u00edr\u016f ten s jeho jm\u00e9nem. Tak r\u00e1d by k n\u011bmu p\u0159isko\u010dil a vyrval mu ho. Cht\u011bl si p\u0159e\u010d\u00edst v\u00fdsledky s\u00e1m. Pomalu, za podpory sv\u00e9 l\u00e1sky. P\u0159iv\u00edral o\u010dka a pravideln\u011b d\u00fdchal. Myslel na kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky s Tomem a doufal, \u017ee jich je\u0161t\u011b plno bude.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se t\u0159\u00e1sl. Ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem v\u00edc a v\u00edc. Nerv\u00f3zn\u00edmi pohledy \u010dastoval ignoruj\u00edc\u00edho doktora a p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b. Pevn\u011b br\u00e1\u0161ku dr\u017eel u sebe. M\u011bli propleten\u00e9 prsty a vz\u00e1jemn\u011b se k sob\u011b tiskli. 
Doktor vyt\u00e1hl z\u0159ejm\u011b onen pap\u00edr s v\u00fdsledky a zkoumav\u011b po n\u011bm p\u0159ejel pohledem. Kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl ke dv\u011bma chlapc\u016fm. Na obli\u010deji p\u00e1r vr\u00e1sek. L\u00edtostiv\u00fd pohled ve vybledl\u00fdch zelen\u00fdch o\u010d\u00edch. Dvoj\u010dat\u016fm p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech.  
„Bill Kaulitz?“ pod\u00edval se doktor na bratry a \u010dernovl\u00e1sek se rozt\u0159esen\u011b p\u0159ihl\u00e1sil. 
„V\u00fdborn\u011b. Bille, poj\u010fte se na to posadit.“<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd mu\u017e\u00ed\u010dek se pomalu p\u0159esunoval ke k\u0159eslu. „Tomi, poj\u010f pros\u00edm se mnou. Boj\u00edm se.“ Za\u0161eptal k dredat\u00e9 osob\u011b a je\u0161t\u011b v\u00edc jejich spojen\u00ed stisknul. L\u00edtostiv\u00fd pohled sta\u0159i\u010dk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e ho znepokojoval. Oba chlapci se ob\u00e1vali nejhor\u0161\u00ed mo\u017enosti. Smrti. Ani jeden by to nedok\u00e1zal p\u0159ijmout\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill se posadil. Byla zde pouze jedna \u017eidle. Br\u00e1\u0161ka ho jen pohladil po vl\u00e1sk\u00e1ch a stisknul jeho ruku. Dod\u00e1val mu tak nad\u011bji, velmi silnou oporu.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026 Jak za\u010d\u00edt.“ Skousnul si doktor sv\u016fj popraskan\u00fd ret. Nesd\u011bloval takov\u00e9hle informace denn\u011b. Poka\u017ed\u00e9 ho z toho bolelo srdce. Lid\u00ed, kte\u0159\u00ed m\u011bli osud jako \u010dernovl\u00e1sek, mu bylo neskute\u010dn\u011b l\u00edto.<\/div>\n
Za\u010dal vykl\u00e1dat r\u016fzn\u00e9  okec\u00e1vac\u00ed v\u011bci. B\u00e1l se p\u0159ej\u00edt k t\u00e9matu. B\u00e1l se reakce dvou mlad\u00fdch lid\u00ed. Litoval je. C\u00edtil mezi nimi siln\u00e9 pouto propojen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Po t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bti minut\u00e1ch mluven\u00ed Billa v\u0161e znepokojovalo. U\u017e nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161e nen\u00ed, jak m\u00e1 b\u00fdt. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt pravdu. V\u011bty, kter\u00e9 \u0159\u00edkal doktor, mu situaci neuleh\u010dovaly. Ba naopak. Zoufale tisknul Tomovu ruku. Kousnul se do rtu, jakmile se mu\u017e za b\u00edl\u00fdm stolem nadechl a za\u010dal v\u011btu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Kaulitzi\u2026“ pod\u00edval se sm\u00ed\u0159liv\u011b na \u010dernovl\u00e1ska p\u0159ed sebou a do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy.<\/div>\n
„M\u00e1te rakovinu \u017ealudku. Toto st\u00e1dium rakoviny je nevyl\u00e9\u010diteln\u00e9. Mohu v\u00e1m d\u00e1t n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky na tlumen\u00ed bolesti, ale…“ zasekl se doktor v p\u016flce v\u011bty a zhluboka, rozt\u0159esen\u011b se nadechnul. „…m\u00e1te maxim\u00e1ln\u011b m\u011bs\u00edc \u017eivota, pane Kaulitzi.“ Do\u0159ekl a sklopil pohled. Sna\u017eil se tolik nevn\u00edmat \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd se zoufale rozvzlykal a pevn\u011b se p\u0159itiskl k bratrovi, kter\u00e9mu tekly slzy stejn\u011b tak.  
Dred\u00e1\u010dek tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, jeho l\u00e1ska opravdu zem\u0159e. M\u011bl pouze a jedin\u011b posledn\u00ed m\u011bs\u00edc. Posledn\u00ed m\u011bs\u00edc tohoto roku. 
Plakali si vz\u00e1jemn\u011b do ramen a pevn\u011b se k sob\u011b tiskli.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Catherine & Kerli<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Kerli K pov\u00eddce nen\u00ed co \u0159\u00edct. Mus\u00edte posoudit sami jej\u00ed kvalitu… ;D Snad jen… J\u00e1, Catharine, u\u017e tady pov\u00eddky m\u00e1m. Zm\u011bnila jsem si jen tady jm\u00e9no. P\u016fvodn\u011b jsem tu m\u011bla „Kattulkaa“. ;D Zdrobn\u011blina se mi zd\u00e1la a\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 d\u011btsk\u00e1. ;D<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[374],"tags":[],"class_list":["post-10275","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosinec"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10275","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10275"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10275\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10275"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10275"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10275"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}