{"id":10276,"date":"2010-11-04T15:30:00","date_gmt":"2010-11-04T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10251"},"modified":"2010-11-04T15:30:00","modified_gmt":"2010-11-04T14:30:00","slug":"obsession-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/04\/obsession-19\/","title":{"rendered":"Obsession 19."},"content":{"rendered":"
autor: Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"438\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Lehnu si do sv\u00e9 postele, nap\u016fl se p\u0159ikryju a sleduji sv\u016fj tmav\u00fd pokoj. A\u0165 \u0159eknu cokoliv, stejn\u011b to v\u017edycky ch\u00e1pe \u0161patn\u011b, a hned se mus\u00ed ur\u00e1\u017eet. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee m\u00e1m holt vysok\u00fd ego a on nech\u00e1pe, jak\u00fd tohle pro m\u011b je. V\u017edycky jsem byl j\u00e1 ten „p\u00e1n“ a holky ho kou\u0159ily m\u011b. To j\u00e1 jim p\u0159ir\u00e1\u017eel do pusy, div se neudusily. Jenom\u017ee tentokr\u00e1t mi to ud\u011blal Bill. Je mi divn\u011b. M\u00e1m zran\u011bn\u00e9 ego a on to nech\u00e1pe. Ale to je jeho probl\u00e9m. J\u00e1 se omlouvat nebudu. Nem\u00e1m p\u0159ece za co. Nic hnusn\u00fdho jsem mu ne\u0159ekl, vykou\u0159it jsem mu ho vykou\u0159il. Jedin\u00e9, \u010d\u00edm jsem se provinil, je to, \u017ee jsem ode\u0161el z pokoje. Ale za to si taky m\u016f\u017ee s\u00e1m. Nem\u011bl se ke mn\u011b oto\u010dit z\u00e1dy a hr\u00e1t si na ura\u017een\u00fdho. Tak a\u0165 si pol\u00edb\u00ed ten sv\u016fj malej zadek, no.<\/em><\/div>\n
S povzdechem zav\u0159u o\u010di a nakonec n\u011bjak usnu\u2026 s\u00e1m. Po dlouh\u00e9 dob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se r\u00e1no probud\u00edm, m\u00e9 ego se c\u00edt\u00ed u\u017e trochu zacelen\u00e9, ale po\u0159\u00e1d je je\u0161t\u011b po\u0161kr\u00e1ban\u00e9. A takovou m\u00e1m i n\u00e1ladu. Dojdu se osprchovat, oholit se a celkov\u011b vykonat takovou rann\u00ed hygienu, skoro a\u017e rann\u00ed povinnosti. Copak bych mohl vyj\u00edt na ulici zarostl\u00fd jako n\u011bjak\u00fd houmles\u00e1k? T\u011b\u017eko\u2026 Ne, \u017ee bych se n\u011bkam chystal. Taky u\u017e nejsem tedy slavn\u00fd, ale lid\u00e9 m\u011b na ulic\u00edch st\u00e1le pozn\u00e1vaj\u00ed z\u0159eteln\u011b. I kdy\u017e bych r\u00e1d vypadnul z tohohle bar\u00e1ku a vypustil. Je tu d\u011bsn\u00e1 atmosf\u00e9ra, ale co nad\u011bl\u00e1m. Nesm\u00edm se od Billa hnout. A jeliko\u017e spolu asi te\u010f nebudeme komunikovat, budeme tu spolu zav\u0159en\u00fd. No co u\u017e.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po hygien\u011b se p\u0159esunu do kuchyn\u011b. Bill asi je\u0161t\u011b sp\u00ed, jeho probl\u00e9m. Ud\u011bl\u00e1m si k sn\u00eddani p\u00e1r toast\u016f, naliji si d\u017eus a pak se p\u0159esunu na zahradu. Jakmile vyjdu ze dve\u0159\u00ed na zahradu, zahlt\u00ed m\u011b tepl\u00fd \u010derstv\u00fd vzduch a v nose m\u011b trochu za\u0161imr\u00e1 n\u011bjak\u00fd ten pyl v ovzdu\u0161\u00ed. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b sv\u00edt\u00ed slun\u00ed\u010dko a je kr\u00e1sn\u011b. Sednu si do zahradn\u00ed houpa\u010dky, za\u010dnu sn\u00eddat a opalovat se. Asi a\u017e po hodin\u011b se Bill mihnul v kuchyni a zase \u0161el. Bu\u010f si m\u011b nev\u0161imnul, nebo si v\u0161imnout necht\u011bl. Ne\u0159e\u0161\u00edm to a d\u00e1l si prohl\u00ed\u017e\u00edm \u010dasopis s nejnov\u011bj\u0161\u00edmi typy aut. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, \u017ee si po\u0159\u00edd\u00edm n\u011bjak\u00fd nov\u00fd auto. Ne, \u017ee bych se svoj\u00ed R8 nebyl spokojen\u00fd, ale t\u0159eba takov\u00e9 Ferrari\u2026 Mhmhmh\u2026<\/em><\/div>\n
\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, co se slun\u00edm, usoud\u00edm, \u017ee u\u017e je \u010das k ob\u011bdu. Tak\u017ee vezmu to n\u00e1dob\u00ed, \u010dasopis tam nech\u00e1m a dojdu to sklidit do my\u010dky. Nem\u00e1m chu\u0165 n\u011bco va\u0159it. Objedn\u00e1m si n\u011bco, mo\u017en\u00e1 \u010d\u00ednu. Nejd\u0159\u00edv se dojdu zeptat Billa, jestli chce taky. Proto\u017ee on je jinak schopn\u00fd nevyj\u00edt cel\u00fd den z pokoje a nena\u017erat se. U\u017e tak je dost huben\u00fd. Ne, \u017ee by se mi za n\u00edm cht\u011blo a cht\u011blo se mi koukat na ten jeho ura\u017eenej ksicht, ale co nad\u011bl\u00e1m. Po\u0159\u00e1d je to m\u016fj br\u00e1cha, \u017ee. A n\u011bco j\u00edst mus\u00ed.<\/em> Tak\u017ee p\u011bkn\u011b vy\u0161lapu schody a zaklepu mu na dve\u0159e. Vlastn\u011b to m\u016f\u017eu vy\u0159e\u0161it lehce. Nemus\u00edm ani do pokoje vej\u00edt, sta\u010d\u00ed se zeptat p\u0159es dve\u0159e. Oh, jsem j\u00e1 to ale chytr\u00fd mu\u017e.<\/em><\/div>\n
„Ano?“ ozve se Bill hned. Haha, on fakt snad \u010dek\u00e1, \u017ee se mu jdu omluvit. Proto je tak ochotn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Jen si jdu objednat n\u011bco k j\u00eddlu. Chce\u0161 taky n\u011bco?“ op\u0159u se o ze\u010f vedle jeho dve\u0159\u00ed, neotev\u0159u je. Nechci vid\u011bt ten jeho v\u00fdraz nebo to, jak m\u011b bude propalovat pohledem. Nebo je je\u0161t\u011b jedna mo\u017enost. \u017de ze sebe bude d\u011blat hrozn\u00fdho chud\u00e1\u010dka a bude na m\u011b d\u011blat o\u010di, tak\u017ee se mu nakonec jak blbec omluv\u00edm. Ale j\u00e1 se neomluv\u00edm, nem\u00e1m p\u0159ece pro\u010d. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee si v\u0161echno bere tak osobn\u011b a \u0161patn\u011b to je\u0161t\u011b k tomu ch\u00e1pe. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdy\u017e jsme dvoj\u010data, je n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, \u017ee mozkov\u00e1 kapacita by mohla b\u00fdt men\u0161\u00ed a\u2026<\/em> Pochod my\u0161lenek mi naru\u0161\u00ed Bill.<\/p>\n<\/div>\n
„Co?“ \u0159ekne a sly\u0161\u00edm, jak dupe, jak jde ke dve\u0159\u00edm. Kurva. Ihned musim zdrhnout. No, ale zas to bude blb\u00fd, kdy\u017e najednou odejdu. Ah bo\u017ee!<\/em> Otev\u0159e. „Pro\u010d nejde\u0161 d\u00e1l?“ Hm a co te\u010f?<\/em><\/div>\n
„No, tak\u2026 chce\u0161 n\u011bco objednat k j\u00eddlu nebo ne?“ vyhnu se jeho ot\u00e1zce. Sna\u017e\u00edm se tv\u00e1\u0159it neutr\u00e1ln\u011b a nezaujat\u011b.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju. Jen, r\u00e1d bych s tebou potom mluvil,“ podotkne a kouk\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„N\u011bco j\u00edst mus\u00ed\u0161,“  \u0159eknu jen a lhostejn\u011b sleduju futra.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad ani chu\u0165 k j\u00eddlu,“ odv\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„No, dob\u0159e. Koneckonc\u016f\u2026 u\u017e nejsi mal\u00fd d\u00edt\u011b, abych se ti staral o j\u00eddlo,“ pokr\u010d\u00edm rameny a odejdu dol\u016f.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu. A nejen o j\u00eddlo,“ zavol\u00e1 je\u0161t\u011b. Kdy\u017e nechce, tak a\u0165 nechce. J\u00e1 mu to vnucovat nebudu. Snad m\u00e1 rozumu dost a svoj\u00ed postavu taky zn\u00e1 dob\u0159e. Nejsem jeho rodi\u010d, abych ho nutil j\u00edst.<\/em> Vezmu do ruky telefon, zavol\u00e1m na -mn\u011b u\u017e zn\u00e1m\u00e9- \u010d\u00edslo a objedn\u00e1m si \u010d\u00ednu. Pak telefon polo\u017e\u00edm a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co budu d\u011blat. Nakonec si vezmu vychlazen\u00fd Red Bull, ze stolku seberu iPhone i se sluch\u00e1tky a p\u0159esunu se op\u011bt do houpa\u010dky na zahradu.<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b  mi p\u0159ivezou j\u00eddlo, zaplat\u00edm a zas zav\u0159u. Odnesu si to na zahradu, polo\u017e\u00edm to na stolek do st\u00ednu a jdu si nahoru do koupelny pro kr\u00e9m na opalov\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e se oto\u010d\u00edm k odchodu z koupelny v ruce s ml\u00e9kem na opalov\u00e1n\u00ed, mus\u00edm se zastavit. Ve futrech stoj\u00ed op\u0159en\u00fd Bill a br\u00e1n\u00ed mi tak v cest\u011b.<\/div>\n
„Pros\u00edm, m\u016f\u017eu s tebou mluvit?“ \u0159ekne. P\u0159ijdu k n\u011bmu a postav\u00edm ho stranou.<\/div>\n
„S dovolen\u00edm,“ projdu. „J\u00e1 se omlouvat nebudu, nem\u00e1m za co,“ \u0159eknu rovnou a kouk\u00e1m na n\u011bj.<\/div>\n
„Nechci \u017e\u00e1dnou tvou omluvu, Tome,“ chytne m\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ruku mu vysmeknu a jen ho pozoruji.<\/div>\n
„Tak co?“<\/div>\n
„Omluvu p\u0159ijmi ty, ode m\u011b,“  \u0159ekne potichu a sklop\u00ed o\u010di. M\u00e1 tak dlouh\u00fd \u0159asy. „J\u00e1 t\u011b necht\u011bl nijak urazit. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee kdy\u017e se ti to nebude l\u00edbit, nemus\u00edme to d\u011blat. A u\u017e se to opakovat nebude. Nic se opakovat nebude. Nechci ti sni\u017eovat ego, ani ti n\u011bjak ub\u00edrat na tv\u00fdch zvyklostech. Te\u010f m\u011b pros\u00edm omluv, pojedu do m\u011bsta,“ \u0159ekne s naprost\u00fdm rozru\u0161en\u00edm v hlase. Nejsem schopn\u00fd ni\u010deho jin\u00e9ho, ne\u017e jen z\u016fstat ti\u0161e z\u00edrat a lapat po dechu. Bill se oto\u010dil a \u0161el sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b nepust\u00edm,“ hlesnu. Ale jsem si jist\u00fd, \u017ee v tuhle chv\u00edli by do m\u011b sta\u010dilo p\u00edchnout prstem a sesypal bych se na zem. To, co \u0159ekl\u2026 \u017de u\u017e se to nebude nikdy opakovat? Copak nech\u00e1pe, \u017ee\u2026 To p\u0159ece ne… to nem\u016f\u017ee. A nem\u016f\u017ee jet do m\u011bsta. To je skoro to stejn\u00e9, jako by se tomu \u00fachylovi cht\u011bl vydat.<\/em><\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148. Stane se to, co se m\u00e1 st\u00e1t,“ \u0159ekne Bill a jde d\u00e1l. Je vid\u011bt, jak je smutn\u00fd. Ale jak m\u00e1 b\u00fdt te\u010f asi mn\u011b?<\/em> V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou \u0161t\u00edpat slzy. Nevzm\u016f\u017eu se na nic. Jen tam stoj\u00edm na chodb\u011b, z\u00edr\u00e1m do pr\u00e1zdna a te\u010dou mi slzy po tv\u00e1\u0159\u00edch. Sna\u017e\u00edm se zhluboka nadechnout, ale knedl\u00edk v krku mi br\u00e1n\u00ed. Akor\u00e1t se zachv\u011bji a zavzlyk\u00e1m. Sotva se dr\u017e\u00edc na noh\u00e1ch sejdu pomalu dol\u016f. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b kolena cht\u011bj\u00ed zradit a podlomit se, abych upadnul na zem. Ale nedovol\u00edm to. I kdy\u017e by mi to asi bylo te\u010f u\u017e jedno. D\u0159epnu si na gau\u010d a nehybn\u011b tam sed\u00edm v n\u011bjak\u00e9 nep\u0159irozen\u00e9 pozici. Co, kdy\u017e jsem mu zlomil srdce? Co, kdy\u017e nechce jen jet do m\u011bsta? Ur\u010dit\u011b tu\u0161\u00ed\u2026 ur\u010dit\u011b v\u00ed, \u017ee tam na n\u011bj n\u011bkde bude \u010dekat. T\u0159eba se mu chce vzd\u00e1t dobrovoln\u011b. Mo\u017en\u00e1 se chce zab\u00edt. A \u010d\u00ed je to vina? Moje. Jenom moje.<\/em> Schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a za\u010dnu vzlykat, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017e\u00edm uklidnit t\u00edm, \u017ee Bill takov\u00fd nen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli zaslechnu kroky. Bill sejde po schodech dol\u016f. Najednou se objev\u00ed vedle m\u011b  a up\u0159en\u011b na m\u011b kouk\u00e1. Je mi to jedno a d\u00e1l bre\u010d\u00edm s obli\u010dejem v dlan\u00edch. Nev\u00edm, co mu \u0159\u00edct d\u0159\u00edv. \u017de nechci, aby to mezi n\u00e1mi skon\u010dilo? Nebo aby nechodil nikam? Nem\u016f\u017eu ho tu p\u0159ece dr\u017eet, ale on se mu takhle s\u00e1m vyd\u00e1v\u00e1! To p\u0159ece nem\u016f\u017ee. Nem\u016f\u017ee m\u011b opustit. Je to Bill, m\u016fj br\u00e1\u0161ka, moje dvoj\u010de.<\/em><\/div>\n
Bill se posad\u00ed vedle m\u011b a d\u00e1 mi ruce stranou. P\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b silou, a\u010dkoliv se chvilku br\u00e1n\u00edm\u2026 slab\u011b br\u00e1n\u00edm, tak p\u0159it\u00e1hne. Hned mi slzy ot\u0159e a nahne se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Nepla\u010d, pros\u00edm nepla\u010d. Nedok\u00e1\u017eu se na to d\u00edvat. J\u00e1 nechci, abychom se po\u0159\u00e1d jen h\u00e1dali. Nechci jet ani pry\u010d, chci b\u00fdt s tebou. Ale bez h\u00e1dek, ur\u00e1\u017een\u00ed se\u2026 Tomi,“ \u0161ept\u00e1 mi do ucha. Nakonec m\u011b obejme. P\u0159itisknu se k n\u011bmu a po\u0159\u00e1d bre\u010d\u00edm. Najednou se c\u00edt\u00edm tak moc zraniteln\u00fd jako nikdy d\u0159\u00edv. Tak moc pot\u0159ebuju ut\u011b\u0161it a vybre\u010det se. Nechci, aby m\u011b opustil. To on p\u0159ece nem\u016f\u017ee.<\/em> Bill se mi st\u00e1le sna\u017e\u00ed ut\u00edrat slzy. Za\u010dne se se mnou pomalu pohupovat, hladit m\u011b po z\u00e1dech a ti\u0161it m\u016fj pl\u00e1\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„Bol\u00ed m\u011b to, kdy\u017e pl\u00e1\u010de\u0161\u2026“<\/div>\n
„\u017de jsi se necht\u011bl zab\u00edt,“ zavzlyk\u00e1m nahlas a zabo\u0159\u00edm si obli\u010dej do jeho ramene. Bill se mali\u010dko odt\u00e1hne a koukne se na m\u011b.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Tak\u017ee necht\u011bl?“ vzlyk\u00e1m d\u00e1l.<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem cht\u011bl jet do m\u011bsta proto, abych si n\u011bco ud\u011blal?“ zept\u00e1 se ti\u0161e. Rychle zakrout\u00edm hlavou, \u017ee ne.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1\u2026 j\u00e1 to myslel tak, \u017ee…“ st\u00e1le vzlyk\u00e1m, tak se sna\u017e\u00edm uklidnit a ot\u00edr\u00e1m si tv\u00e1\u0159e. „\u2026\u017ee se chce\u0161 vydat tomu \u00fachylovi. J\u00e1 myslel, \u017ee jsem ti zlomil srdce, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil a te\u010f se jde\u0161 vydat tomu hajzlovi, proto\u017ee chce\u0161 um\u0159\u00edt,“ rozbre\u010d\u00edm se zas p\u0159\u00edmo hystericky a zabo\u0159\u00edm mu hlavu do hrudi. Ani nev\u00edm, kde se ve mn\u011b ta hysterie bere. Nikdy jsem takhle nevyv\u00e1d\u011bl. No, ale taky jsem nikdy nemusel doch\u00e1zet k takov\u00fdmhle my\u0161lenk\u00e1m.<\/em> P\u0159itiskne si m\u011b okam\u017eit\u011b k sob\u011b a zvedne mi hlavu. Kouk\u00e1 mi do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, notak, klid. Uklidni se, pros\u00edm,“ \u0159ekne jenom ti\u0161e a pevn\u011b m\u011b obejme.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee jsi to necht\u011bl ud\u011blat. Ty m\u011b p\u0159ece nesm\u00ed\u0161 opustit. Jsi moje dvoj\u010de, m\u016fj Bill,“ zadus\u00edm se vlastn\u00edmi vzlyky.<\/div>\n
„No tak,“ popl\u00e1c\u00e1 m\u011b mali\u010dko po z\u00e1dech, abych se probral a uklidnil. „Te\u010f se hlavn\u011b uklidni, pak si o tom m\u016f\u017eeme promluvit.“ Po\u0159\u00e1d se z toho vykrucuje, ur\u010dit\u011b cht\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Tys to v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl ud\u011blat!“ bouchnu mu rukou do ramene a zhrout\u00edm se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bre\u010d\u00edm jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, hystericky a v\u00fdbu\u0161n\u011b. Jak ho mohla takov\u00e1 pitomost v\u016fbec n\u011bkdy napadnout? Copak by m\u011b dok\u00e1zal opustit? To by m\u011b tu nechal? V\u017edy\u0165 on je m\u016fj \u017eivot, polovina m\u011b!<\/em> Bill m\u011b k sob\u011b za\u010dne tisknout pevn\u011bji, obj\u00edm\u00e1 a sna\u017e\u00ed se m\u011b uti\u0161it.<\/div>\n
„Ne, necht\u011bl\u2026“ \u0159ekne. Tak tedy k\u00fdvnu a d\u00e1l bre\u010d\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017e\u00edm uklidnit. Tak\u017ee se necht\u011bl zab\u00edt, necht\u011bl si nic ud\u011blat. Po\u0159\u00e1d m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, proto by to nedopustil. Je tu po\u0159\u00e1d se mnou a nikam nejde, nic mu nehroz\u00ed. U\u017e nem\u00e1m p\u0159ece d\u016fvod bre\u010det\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nakonec se mi n\u011bjak poda\u0159\u00ed uklidnit. Jen mu le\u017e\u00edm vy\u010derpan\u011b z toho breku na ramen\u011b, ob\u010das se je\u0161t\u011b jemn\u011b zachv\u011bji a popot\u00e1hnu. Boj\u00edm se ho pustit. Boj\u00edm se, \u017ee jinak odejde. On m\u011b po\u0159\u00e1d jen opatrn\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Te\u010f nemysli na nic. Na nic takov\u00e9ho, ano?“ \u0159ekne a ot\u0159e se mi tv\u00e1\u0159\u00ed o mou. Jen p\u0159ik\u00fdvnu a sna\u017e\u00edm se pravideln\u011b d\u00fdchat. Vdechuji jeho v\u016fni a c\u00edt\u00edm, jak m\u011b hlad\u00ed jemn\u011b po z\u00e1dech. Zav\u0159u o\u010di a klidn\u011b mu vydechnu na krk.<\/div>\n
„M\u011bl by sis odpo\u010dinout, prospat se,“ \u0159ekne po chv\u00edli ticha a za\u010dne m\u011b pou\u0161t\u011bt. Jenom poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„A z\u016fstane\u0161 u m\u011b?“ za\u0161ept\u00e1m smutn\u011b. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak se n\u00e1m najednou prohodily role. Kdy\u017e se zept\u00e1m, sklop\u00ed zrak.<\/div>\n
„Hmm,“ \u0159ekne. Potla\u010d\u00edm v sob\u011b dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat breku. Zav\u0159u o\u010di a zadr\u017e\u00edm dech. Co jsem v\u016fbec mohl \u010dekat\u2026<\/em> Pomalu se zvednu. Bill se zvedne taky a chytne m\u011b za ramena, oto\u010d\u00ed si m\u011b k sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to nedok\u00e1\u017eu. V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee neodejdu a \u017ee u tebe budu sed\u011bt, i kdybys mi ubl\u00ed\u017eil sebev\u00edc. Chci u tebe b\u00fdt, po\u0159\u00e1d,“ d\u00edv\u00e1 se mi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1 se mu v nich lesknout. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu ruku, abych ho pohladil po tv\u00e1\u0159i, ale nakonec si to rozmysl\u00edm a nech\u00e1m ji spadnout pod\u00e9l t\u011bla. Stejn\u011b by necht\u011bl, abych se ho dot\u00fdkal.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by n\u00e1m prosp\u011blo, kdybychom od sebe byli n\u011bjakou dobu odd\u011blen\u00ed. Jen\u2026 nechci, abys n\u011bkam jezdil. Nechci, aby se ti n\u011bco stalo. Pros\u00edm\u2026“ za\u0161ept\u00e1m. Set\u0159u si slzu z tv\u00e1\u0159e a odejdu nahoru.  <\/div>\n
Jenom mu ubli\u017euju. Beze m\u011b bude \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Jsem kret\u00e9n a dost si ho nev\u00e1\u017e\u00edm. On m\u00e1 pr\u00e1vo na po\u0159\u00e1dn\u00fd  vztah, ne na n\u011bkoho jako jsem j\u00e1. Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e skon\u010d\u00edme to, co mezi n\u00e1mi bylo, i kdy\u017e tak moc nechci. Zaslou\u017e\u00ed si n\u011bco lep\u0161\u00edho, ne\u017e jsem j\u00e1. Chci pry\u010d, nejrad\u0161i bych tu v\u0161echno nechal a n\u011bkam daleko odjel. Nechci mu u\u017e d\u00e1l ubli\u017eovat\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e odch\u00e1z\u00edm, zaslechnu jen hlasit\u00fd pl\u00e1\u010d a n\u00e1\u0159ek. Zav\u0159u o\u010di, abych se nerozbre\u010del. Dojdu do koupelny, otev\u0159u l\u00e9k\u00e1rni\u010dku a prohl\u00e9dnu si l\u00e9ky. Vyberu tu spr\u00e1vnou lahvi\u010dku a vysypu p\u00e1r pr\u00e1\u0161k\u016f na span\u00ed na okraj umyvadla. Ty vezmu do ruky a jdu si dol\u016f pro skleni\u010dku. Asi by se m\u011bl br\u00e1t jenom jeden nebo dva, ne\u010detl jsem recepis. Aspo\u0148 se prosp\u00edm d\u00fdl a tvrd\u011bji. V\u017edy\u0165 je to jedno.<\/em> Kdy\u017e jdu kolem ob\u00fdv\u00e1ku, vid\u00edm Billa, jak sed\u00ed na zemi op\u0159en\u00fd o pohovku a pl\u00e1\u010de, stra\u0161n\u011b pl\u00e1\u010de. Nadechnu se, abych mu n\u011bco \u0159ekl. Nejrad\u0161i bych se k n\u011bmu rozb\u011bhl a objal ho jako v\u017edycky, ale tentokr\u00e1t na to u\u017e nem\u00e1m dost s\u00edly. Zt\u011b\u017eka polknu knedl\u00edk v krku a dojdu do kuchyn\u011b. Vynd\u00e1m ze sk\u0159\u00edn\u011b skleni\u010dku a napust\u00edm do n\u00ed vodu. Rozsypu t\u011bch p\u00e1r pr\u00e1\u0161k\u016f na linku a chv\u00edli je pozoruji. Jsou 3. To mi ubl\u00ed\u017eit nem\u016f\u017ee. Jen se p\u011bkn\u011b prosp\u00edm, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d\u2026?“ sly\u0161el jsem Billa na\u0159\u00edkat z ob\u00fdv\u00e1ku. Po\u0159\u00e1d plakal, na\u0159\u00edkal, k\u0148u\u010del jako mal\u00e9 d\u011bcko nebo \u0161t\u011bn\u011b. U\u017e jsem to nemohl vydr\u017eet. U\u017e jsem necht\u011bl b\u00fdt siln\u00fd bratr, co ho ut\u011b\u0161uje. Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt po\u0159\u00e1d takov\u00fd. Taky m\u00e1m sv\u00e9 meze a tohle u\u017e je na m\u011b moc. Shr\u00e1bnu v\u0161echny 3 pr\u00e1\u0161ky, hod\u00edm je do sebe a po\u0159\u00e1dn\u011b to zapiju. Op\u0159u se rukama o linku a zav\u0159u o\u010di. Po chv\u00edli jsem zaslechl, jak odch\u00e1z\u00ed. Sakra! Kam jde?!<\/em><\/div>\n
„Bille,“ vyb\u011bhnu ihned z kuchyn\u011b a rozhl\u00e9dnu se. Ale odpov\u011bdi se mi nedostalo.<\/div>\n
„Kurva!“ zakleju a vr\u00e1t\u00edm se do kuchyn\u011b. Naliju si dal\u0161\u00ed vodu do skleni\u010dky a napiju se. Uc\u00edt\u00edm na tv\u00e1\u0159\u00edch dal\u0161\u00ed slzy, ale u\u017e si jich nev\u0161\u00edm\u00e1m. Jen tam tak stoj\u00edm o linku op\u0159en\u00fd se skleni\u010dkou v ruce a z\u00edr\u00e1m do pr\u00e1zdna. Chci, aby to u\u017e v\u0161echno skon\u010dilo. Aby zmizel ten hnusn\u00fd \u00fachyl a my m\u011bli pokoj. Abychom nem\u011bli strach, \u017ee n\u00e1m n\u011bco ud\u011bl\u00e1, a\u017e vylezeme z domu. Mohli bychom, kam by se n\u00e1m zacht\u011blo. Mohli bychom odjet spolu i ka\u017ed\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165\u2026 Snad se Billovi nic nestane\u2026<\/em> N\u011bjakou dobu tam stoj\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Sjedu na podlahu a pust\u00edm skleni\u010dku na zem. Ty pr\u00e1\u0161ky fungujou sakra n\u011bjak rychle. Bu\u010f jsem v\u00e1\u017en\u011b u\u017e tak vy\u010derpan\u00fd a unaven\u00fd, nebo p\u0159est\u00e1v\u00e1m v\u0161echno n\u011bjak c\u00edtit. C\u00edt\u00edm, jak m\u00e1m slab\u00e9 nohy i ruce. Op\u0159u si hlavu o linku a vydechnu. Zav\u00edraj\u00ed se mi o\u010di. M\u011bl bych si j\u00edt lehnout do postele. Jen se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee to tam u\u017e nestihnu. Pokus\u00edm se vy\u0161kr\u00e1bat na nohy a p\u0159idr\u017e\u00edm se stolu. Rozt\u0159esen\u00fdma nohama se pomalu p\u0159esouv\u00e1m do chodby a pak do schod\u016f. P\u0159idr\u017euji se p\u0159i tom zdi, jinak bych asi spadnul dol\u016f. Rozraz\u00edm dve\u0159e od pokoje, a jakmile spadnu do postele, jsem tuhej. Kone\u010dn\u011b klid\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischa* :o* & Turmawenne TOM Lehnu si do sv\u00e9 postele, nap\u016fl se p\u0159ikryju a sleduji sv\u016fj tmav\u00fd pokoj. A\u0165 \u0159eknu cokoliv, stejn\u011b to v\u017edycky ch\u00e1pe \u0161patn\u011b, a hned se mus\u00ed ur\u00e1\u017eet. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee m\u00e1m holt vysok\u00fd ego a on nech\u00e1pe,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-10276","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10276","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10276"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10276\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10276"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10276"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10276"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}