{"id":10280,"date":"2010-11-03T18:00:00","date_gmt":"2010-11-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10255"},"modified":"2010-11-03T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-03T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/03\/the-forbidden-city-6\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 6."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ejedu prsty po kamenn\u00e9m zdivu na jednom z p\u011bti most\u016f, kter\u00e9 vedou p\u0159es vodn\u00ed p\u0159\u00edkop. Siao s ostatn\u00edmi b\u011bh\u00e1 p\u00e1r metr\u016f p\u0159ede mnou a radostn\u011b po sob\u011b pohazuj\u00ed mal\u00e9, barevn\u00e9 pap\u00edrky, kter\u00e9 si tajn\u011b nakradli z oslavn\u00e9ho dne. Slunko je dnes zata\u017een\u00e9 za mraky, \u010d\u00edm\u017e se schovala i m\u00e1 dobr\u00e1 n\u00e1lada. Rozhodl jsem se, \u017ee se projdu po m\u011bst\u011b a d\u011bti se ke mn\u011b s pros\u00edkem v o\u010d\u00edch p\u0159idaly. Nemohl jsem je odm\u00edtnout, a te\u010f jsem stejn\u011b s\u00e1m.<\/div>\n
M\u00e1 mysl je zcela zahlcen\u00e1  ot\u00e1zkami, na n\u011b\u017e nemohu naj\u00edt odpov\u011bdi. Svitek jsem uschoval; i p\u0159esto, \u017ee si o Sasce nemysl\u00edm, \u017ee by se odv\u00e1\u017eila mi jej vz\u00edt, riskovat nebudu. A dal\u0161\u00ed z m\u00fdch mnoha my\u0161lenek se to\u010d\u00ed kolem toho mali\u010dk\u00e9ho v parku. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, kdy\u017e jsem se dotkl jeho prst\u016f. Dozajista je to n\u011bjak\u00fd chlapec z chud\u00e9 rodiny, ale p\u0159esto byl tehdy v noci tak podivn\u011b okouzluj\u00edc\u00ed.  <\/div>\n
Copak d\u011bl\u00e1? <\/p>\n<\/div>\n
A jak\u00e9 jsou jeho pocity z na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed?  <\/div>\n
Mysl\u00ed snad na mne?<\/p>\n<\/div>\n
Zaposlouch\u00e1m se do \u0161elestu strom\u016f, je\u017e se kym\u00e1cej\u00ed n\u00e1porem st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00edho a siln\u011bj\u0161\u00edho v\u011btru. Nebe je z minuty na minutu \u010dern\u011bj\u0161\u00ed a \u010dern\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159esto ne tak \u010dern\u00e9 jako jeho vlasy. Jeho vlasy byly tak tmav\u00e9, jako noc s leskem svitu m\u011bs\u00edce. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dily hv\u011bzdy, stejn\u00e9 jako b\u00fdvaj\u00ed na nebi, a kter\u00e9 ze sv\u00e9ho lo\u017ee pozoruji skrz okno, kdy\u017e nemohu zaspat.  <\/div>\n
„Tomi?“ oslov\u00ed m\u011b Siao zkratkou, j\u00ed\u017e mne oslovoval m\u016fj otec, kdy\u017e je\u0161t\u011b \u017eil, a drobn\u00fdmi prst\u00edky zat\u00e1h\u00e1 za lem m\u00e9ho kimona a nat\u00e1hne ke mn\u011b dlan\u011b s malou kv\u011btinou, kter\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chvili\u010dkou zdobila jej\u00ed vlasy. Vyt\u00e1hnu si ji do n\u00e1ru\u010d\u00ed, kv\u011btinu j\u00ed zapletu zp\u011bt do vlas\u016f a po\u0161imr\u00e1m ji na b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fjdeme u\u017e? Siao je zima!“ zadrkot\u00e1 zuby, aby mi dala najevo, \u017ee to skute\u010dn\u011b mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Zad\u00edv\u00e1m se do jej\u00edch tmav\u011b modr\u00fdch, pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed. <\/div>\n
\n
„P\u016fjdeme,“ \u0161eptnu ti\u0161e s \u00fasm\u011bvem, pust\u00edm ji zp\u011bt na zem a nech\u00e1m ji, aby b\u011b\u017eela zp\u011bt za svou osadou.  <\/div>\n
\u00dazkost, je\u017e m\u011b napl\u0148uje, je st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed. V hlav\u011b m\u011b tr\u00fdzn\u00ed p\u0159edstavy a my\u0161lenky na to, co by bylo, kdyby m\u016fj otec tehdy v noci nezem\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
Co by bylo se mnou?  <\/div>\n
Kde bych byl a jak bych vlastn\u011b  \u017eil?  <\/div>\n
Nejsem ne\u0161\u0165astn\u00fd, v\u017edy\u0165 v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fdm nelze b\u00fdt. Ale n\u011bco, n\u011bco mi chyb\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechl jsem si a nechal d\u011bti, aby se kolem mne d\u00e1l to\u010dily a zp\u00edvaly mi cestou zp\u011bt do pal\u00e1ce.‚Vlastn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd jsem,‘<\/em> pomyslel jsem si s \u00fasm\u011bvem a posadil si mal\u00e9ho Changa za krk, jak to m\u00e1 r\u00e1d, a ostatn\u00ed d\u011bti se dr\u017eely m\u00fdch nohou. ‚Ano, jsem \u0161\u0165astn\u00fd.‘<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prsty m\u00e9 drah\u00e9  Yu si pohr\u00e1vaj\u00ed s m\u00fdmi vlasy a j\u00e1 ji nech\u00e1v\u00e1m, aby v souboji s kone\u010dky m\u00fdch vlas\u016f pokra\u010dovala. Tv\u00e1\u0159 m\u011b i po n\u011bkolika hodin\u00e1ch, je\u017e ub\u011bhly od incidentu s matkou, st\u00e1le p\u00e1l\u00ed, ale r\u00e1ny, kter\u00e9 jsou vyryty uvnit\u0159 m\u011b z onoho trestu, jsou p\u00e1liv\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed se mi \u017eene dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz. Nikdy matce neodmlouv\u00e1m, nemohu, nebo\u0165 trest za to by byl je\u0161t\u011b bolestiv\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159esto m\u011b p\u00e1lilo na jazyku tolik p\u0159ipom\u00ednek. Pro\u010d to ne\u0161la d\u00e1t sama tomu, komu ten mal\u00fd, hloup\u00fd svitek pat\u0159il? To j\u00e1 jsem \u010dekal cel\u00fd den na ozv\u011bny gong\u016f, to j\u00e1 se nemohl bavit uvnit\u0159 Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta spole\u010dn\u011b s nimi. Te\u010f p\u0159ijde da\u0148 za to v\u0161echno.  <\/div>\n
P\u00e1r slz se p\u0159eklene p\u0159es hradbu m\u00fdch \u0159as, a samovoln\u011b ste\u010de po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, vp\u00edjeje se do deky, sto\u010den\u00e9 pod mou hlavou. Jak bych si p\u0159\u00e1l b\u00fdt znovu v parku Zhongshan a sledovat T’chi-morovy pln\u00e9 rty, kter\u00e9 mluvily jen na m\u011b, kdy v\u0161echna slova byla ur\u010dena jen pro m\u00e9 u\u0161i.<\/p>\n<\/div>\n
Ka\u017edou noc, kter\u00e1 ub\u011bhla od oslavn\u00e9ho dne, zd\u00e1 se mi jen o n\u011bm. O tom, jak se dost\u00e1v\u00e1m do Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta a p\u0159ekon\u00e1v\u00e1m p\u0159ek\u00e1\u017eky, ale konec je v\u017edy stejn\u00fd. Kdy\u017e mne dr\u017e\u00ed za ruce a hovo\u0159\u00ed ke mn\u011b, je to v\u017edy jin\u00fd, ciz\u00ed jazyk, kter\u00e9mu nem\u00e1m \u0161anci rozum\u011bt. Jak bych se m\u011bl dostat za sv\u00fdm snem do Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta? Za sv\u00fdm snem, poznat T’chi-mor\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh? Sly\u0161et jeho slova a d\u00edvat se do jeho leskle hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed? Unese m\u00e1 hlava myslet do oslav Nov\u00e9ho roku na to, zdali odejde tak, jako v Oslavn\u00fd den, nebo jej budu sm\u011bt pozorovat jen z d\u00e1lky?<\/div>\n
\n

„Bille?“ za\u0161ept\u00e1 mal\u00e1 Yu n\u00e1hle. Sto\u010d\u00ed se vedle mne do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka a p\u0159itul\u00ed se bl\u00ed\u017e k m\u00e9mu hrudn\u00edku. „Ani ty sis nemohl jako mal\u00fd hr\u00e1t s d\u011btmi pana c\u00edsa\u0159e?“ za\u0161ept\u00e1, prsty pohlad\u00ed mou dla\u0148, na kter\u00e9 si za\u010dne kreslit a hr\u00e1t si s m\u00fdmi dlouh\u00fdmi prsty. R\u00e1zn\u011b zavrt\u00edm hlavou.  <\/div>\n

„Nesm\u011bl, Yu a ty mi mus\u00ed\u0161 sl\u00edbit, \u017ee tento z\u00e1kon nikdy neporu\u0161\u00ed\u0161, ano?“ p\u0159\u00edsn\u011b se j\u00ed zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Je je\u0161t\u011b tak mal\u00e1, tak bezbrann\u00e1. P\u0159\u00e1l bych si, aby m\u011bla lep\u0161\u00ed \u017eivot, bez starost\u00ed. Nedovedu si toho mal\u00e9ho and\u00edlka p\u0159edstavit jako Gej\u0161u. Ale alespo\u0148 se nebude tr\u00e1pit. Sayuri je ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 Gej\u0161ou a je tak \u0161\u0165astn\u00e1\u2026 M\u016f\u017eu jen doufat a p\u0159\u00e1t si, aby takov\u00e1 byla i mal\u00e1 Yu.  <\/div>\n
„Ano, Bille! Slibuji!“ d\u00e1 si prst\u00edk na rty, jak je na\u0161\u00edm zvykem. O chvili\u010dku pozd\u011bji jej vzty\u010d\u00ed p\u0159ed m\u00fdm obli\u010dejem, a j\u00e1 j\u00ed na n\u011bj vtisknu pusinku a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sc\u00edch.  <\/div>\n
T’chi-mori, tak kr\u00e1sn\u011b  to zn\u00ed. Stejn\u011b tak kr\u00e1sn\u011b, jako on vypad\u00e1.<\/div>\n
Znovu a znovu je v m\u00e9 hlav\u011b, a\u017e se za\u010d\u00edn\u00e1m ob\u00e1vat toho, co se se mnou d\u011bje. Nesm\u00edm prov\u00e9st dal\u0161\u00ed hloupost, za kterou by mne matka, nebo kdokoliv jin\u00fd, mohl potrestat.  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„\u2026 a tak jsem se dostal a\u017e sem, do Pekingu,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou, plnou vzpom\u00ednek. Zad\u00edv\u00e1m se na c\u00edsa\u0159e, kter\u00e9mu na kl\u00edn\u011b poskakuje \u0161\u0165astn\u00e1 Siao a radostn\u011b tlesk\u00e1 rukama, pros\u00edc, abych vypr\u00e1v\u011bl je\u0161t\u011b d\u00e1l. Zavrt\u00edm hlavou, upiji ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku s \u010dajem a ol\u00edznu si vlhk\u00e9 rty. Zdvihnu se ze zem\u011b, kde jsem sed\u011bl na pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch.  <\/div>\n
„Va\u0161e V\u00fdsosti, sm\u00edm \u017e\u00e1dat o svolen\u00ed odej\u00edt do sv\u00fdch komnat? P\u0159\u00e1l bych si chv\u00edli odpo\u010dinku p\u0159ed tr\u00e9nov\u00e1n\u00edm,“ m\u00edrn\u011b se p\u0159edklon\u00edm, a kdy\u017e odk\u00fdv\u00e1 rukou n\u011bkam pry\u010d, d\u011bkovn\u011b k\u00fdvnu a rozejdu se rychl\u00fdmi kroky p\u0159es podchody a r\u016fzn\u00e1 z\u00e1kout\u00ed pal\u00e1ce a\u017e ke sv\u00e9mu pokoji.  <\/div>\n
Zkontroluji malou truhli\u010dku, do kter\u00e9 si schov\u00e1v\u00e1m sv\u00e9 poklady, sv\u00e9 nejcenn\u011bj\u0161\u00ed  \u00falovky z cest kolem sv\u011bta, kter\u00e9 jsem absolvoval s otcem, ke kter\u00fdm tentokr\u00e1t p\u0159ibyl i mal\u00fd svitek papyru. Jako k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n jej uchop\u00edm mezi prsty, mali\u010dko si s n\u00edm pohod\u00edm a nahl\u00e9dnu jedn\u00edm okem p\u0159es mal\u00fd otvor na konci dovnit\u0159, p\u0159esto nic nevid\u00edm. Je\u0161t\u011b se nec\u00edt\u00edm p\u0159ipraven\u00fd a jist\u00fd t\u00edm, zda-li jej mohu rozev\u0159\u00edt, a jestli jej v\u016fbec otev\u0159\u00edt chci. Mo\u017en\u00e1 bych ho skute\u010dn\u011b m\u011bl p\u0159edat Sasce \u010di p\u0159\u00edmo jej\u00edmu bratrovi.  <\/div>\n
S t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem jej vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt, truhli\u010dku pe\u010dliv\u011b zacvaknu a schov\u00e1m mezi sv\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 jsem si p\u0159ivezl z rodn\u00e9ho domova.<\/p>\n<\/div>\n
—————-<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane?“ poklon\u00ed se mi k noh\u00e1m Sasce. Jedin\u00fdm pokynut\u00edm ruky j\u00ed vyzvu k tomu, aby se znovu zvedla, a m\u00edrn\u011b p\u0159evr\u00e1t\u00edm o\u010di v sloup. „Je \u010das,“ nat\u00e1hne ke mn\u011b ruce s b\u00edl\u00fdm kimonem. Naprosto jsem zapomn\u011bl na n\u011bjak\u00fd tr\u00e9nink, b\u011bhem t\u00e9 chv\u00edle, kterou jsem str\u00e1vil na l\u016f\u017eku obklopen pol\u0161t\u00e1\u0159i a pokr\u00fdvkou.  <\/div>\n
„Jist\u011b, zapomn\u011bl jsem,“ p\u0159izn\u00e1m svou chybu, vy\u0161plh\u00e1m se na nohy, jak nejrychleji jsem schopn\u00fd, st\u00e1hnu ze sebe kimono, kter\u00e9 na chv\u00edli m\u016f\u017eu odlo\u017eit a vym\u011bnit jej za cvi\u010debn\u00ed.  <\/div>\n
„M\u016fj P-pane?“ uctiv\u011b se p\u0159ede mnou znovu uklon\u00ed, p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka a vydechne se spjat\u00fdmi dlan\u011bmi nad hlavou. Po\u010dk\u00e1, a\u017e j\u00ed pokynu, aby pokra\u010dovala „Sm\u00edm b\u00fdt tak opov\u00e1\u017eliv\u00e1 a pt\u00e1t se, jestli u\u017e jste se rozhodl, co ud\u011bl\u00e1te s on\u00edm svitkem?“ t\u00e9m\u011b\u0159 zas\u00edp\u00e1.  <\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou, kdy\u017e na sebe nat\u00e1hnu b\u00edl\u00e9 voln\u00e9 kalhoty a k tomu nasad\u00edm b\u00edl\u00fd svr\u0161ek, je\u017e uprost\u0159ed posp\u00edn\u00e1m drobn\u00fdmi sponami. „Odejdi, Sasce, a\u017e budu rozhodnut\u00fd, nem\u011bj strach, tv\u00e9ho bratra si zavol\u00e1m!“ odpov\u00edm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u011b. Sasce se na mne se slzami v o\u010d\u00edch na p\u00e1r sekund zahled\u00ed, ne\u017e se sklopen\u00fdm pohledem odcupit\u00e1 pry\u010d z m\u00fdch komnat.<\/p>\n<\/div>\n
Je \u010das.  <\/p>\n

<\/div>\n

„Tiane?“ Pok\u00fdvu hlavou a bos\u00fd dojdu a\u017e k n\u011bmu. Stoj\u00ed na na\u0161em obvykl\u00e9m m\u00edst\u011b, u Taihe Men*. Mistr se do m\u011b zabodne ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm pohledem, aby si zkontroloval, zda jsem na dne\u0161n\u00ed hodinu vybaven\u00fd tak, jak m\u00e1m b\u00fdt. Zk\u0159\u00ed\u017e\u00edm okam\u017eit\u011b nau\u010den\u011b ruce na hrudn\u00edku a pohledem, sklopen\u00fdm k zemi, sleduji \u0161pi\u010dky sv\u00fdch hol\u00fdch palc\u016f.  <\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b T’chi-moro, dnes poprv\u00e9 spr\u00e1vn\u011b, bez slam\u011bn\u00fdch bot!“ zasm\u011bje se hrub\u00fdm hlasem pro\u0161ediv\u011bl\u00fd mu\u017e, na\u010de\u017e mu \u00fasm\u011bv t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zmiz\u00ed z tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se na n\u011bj po o\u010dku zad\u00edv\u00e1m. Rychl\u00fdmi kroky se rozejde do st\u0159edu n\u00e1dvo\u0159\u00ed a j\u00e1 se rozeb\u011bhnu za n\u00edm. U\u017e jako mal\u00fd jsem tou\u017eil ovl\u00e1dat um\u011bn\u00ed \u0161aolinsk\u00fdch mnich\u016f. Ovl\u00e1dat um\u011bn\u00ed Kung Fu. A pak, jednoho dne, mne zahl\u00e9dl c\u00edsa\u0159, kdy\u017e jsem tajn\u011b sledoval jeho nejstar\u0161\u00edho syna Li Wanga** a nab\u00eddl mi, abych si to zkusil tak\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Nemohl jsem odm\u00edtnout, a te\u010f jsem r\u00e1d, \u017ee m\u011b Tian u\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
H\u016flkami p\u0159ehr\u00e1bnu r\u00fd\u017ei, kterou mi matka polo\u017eila na st\u016fl, bez jedin\u00e9ho slova pop\u0159\u00e1n\u00ed  dobr\u00e9 chuti, \u010di jak\u00e9hokoli pohlazen\u00ed \u010di pohledu. Kdykoli m\u011b vid\u00ed, ani se neodv\u00e1\u017e\u00ed na m\u011b pod\u00edvat. To jsem ud\u011blal n\u011bco tak stra\u0161n\u00e9ho?  <\/div>\n
S nechut\u00ed odsunu mysti\u010dku s m\u00fdm p\u0159id\u011blen\u00fdm ob\u011bdem stranou, hlu\u010dn\u011b vstanu od n\u00edzk\u00e9ho stolku a se slzami v o\u010d\u00edch popadnu had\u0159\u00edk, kter\u00fd jsem polo\u017eil vedle sv\u00edce, aby alespo\u0148 trochu vyschl. Odb\u011bhnu do lo\u017enice pat\u0159\u00edc\u00ed Li Xuejian, zasunu za sebou dve\u0159e a z l\u00edc\u00ed set\u0159u h\u0159betem ruky slan\u00e9 kapky.  <\/div>\n
P\u0159ejdu do st\u0159edu pokoje, kde kupky r\u016fzn\u00fdch papyr\u016f a svitk\u016f svou vahou proh\u00fdbaj\u00ed  d\u0159ev\u011bnou desku stolu tak mocn\u011b, \u017ee snad ka\u017edi\u010dkou chvilkou hroz\u00ed jej\u00ed prolomen\u00ed. Sv\u00e1\u017eu si nau\u010den\u00fdm pohybem vlasy do drdolu na temeni a pust\u00edm se do ukl\u00edzen\u00ed a t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n

Spokojen\u011b se ucul\u00edm, kdy\u017e je t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161e na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. U\u017e, u\u017e chci odej\u00edt, kdy\u017e dovnit\u0159 zavane pootev\u0159en\u00fdm oknem a dva listy z mal\u00e9 hrom\u00e1dky p\u0159istanou na zemi. S tich\u00fdm povzdechem je uchop\u00edm, abych je vr\u00e1til zp\u011bt, co m\u011b v\u0161ak zaraz\u00ed, je papyr pokreslen\u00fd\u2026 pl\u00e1nkem Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta.  <\/div>\n

P\u0159ekvapen\u011b rozev\u0159u rty doko\u0159\u00e1n a p\u0159ejedu po jemn\u00e9m papyru b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f. Ale co tu d\u011bl\u00e1 pl\u00e1n Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta?  <\/div>\n
*Taihe Men („Br\u00e1na nejvy\u0161\u0161\u00ed harmonie“)<\/em><\/div>\n
**Li Wang („\u0160vestkov\u00fd  Kr\u00e1l“)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom P\u0159ejedu prsty po kamenn\u00e9m zdivu na jednom z p\u011bti most\u016f, kter\u00e9 vedou p\u0159es vodn\u00ed p\u0159\u00edkop. Siao s ostatn\u00edmi b\u011bh\u00e1 p\u00e1r metr\u016f p\u0159ede mnou a radostn\u011b po sob\u011b pohazuj\u00ed mal\u00e9, barevn\u00e9 pap\u00edrky, kter\u00e9 si tajn\u011b nakradli z oslavn\u00e9ho dne. Slunko<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10280","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10280","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10280"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10280\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10280"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10280"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10280"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}