{"id":10287,"date":"2010-11-02T18:00:00","date_gmt":"2010-11-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10262"},"modified":"2010-11-02T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-02T17:00:00","slug":"kapky-deste-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/02\/kapky-deste-4\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 4."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ohnul se do p\u0159edklonu, kdy\u017e  dostal po\u0159\u00e1dnou r\u00e1nu p\u0159\u00edmo do b\u0159icha. N\u00e1sledovala \u0161\u00edlen\u00e1 bolest a m\u011bl pocit, \u017ee v tu chv\u00edli snad vyzvr\u00e1t\u00ed cel\u00fd obsah \u017ealudku. M\u00edsto toho ale schytal dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Ani u\u017e nev\u011bd\u011bl, kolikr\u00e1t mu ta \u017eelezn\u00e1 p\u011bst p\u0159ist\u00e1la v obli\u010deji. Sk\u00e1cel se na zem a z\u016fstal tam jen hekav\u011b s\u00edpat.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle je jen velice mal\u00e1 uk\u00e1zka toho, jak dopadne\u0161, kdy\u017e se \u0161\u00e9fovi na jeho \u017e\u00e1dost dostane odm\u00edtav\u00e9 odpov\u011bdi.“ Zavr\u010del osvalen\u00fd Bobo a dva kump\u00e1ni, kte\u0159\u00ed ho doprov\u00e1zeli, se jen souhlasn\u011b uchechtli. „Tak\u017ee se sna\u017e b\u00fdt p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd.“ Dodal a dal t\u011bm dv\u011bma znamen\u00ed, \u017ee tady prozat\u00edm jejich pr\u00e1ce kon\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Do hajzlu!“ Fabian nakopnul mal\u00fd k\u00e1men, kter\u00fd se mu v\u00e1lel u nohy a labiln\u011b se zatahal za vlasy. V\u0161echno se mu bortilo pod rukama. Vyzkou\u0161el u\u017e v\u0161echna m\u00edsta, kde by si mohl p\u016fj\u010dit ty pen\u00edze, ale nikde neusp\u011bl, a ti zmetci mu nedali pokoj ani ten t\u00fdden, jak sl\u00edbili. Pr\u00fd po\u010dk\u00e1me ti do pond\u011bl\u00ed<\/em>. Byl p\u00e1tek odpoledne a on dostal nakl\u00e1da\u010dku znova. A op\u011bt se octnul v n\u011bjak\u00e9 zapadl\u00e9 uli\u010dce v Berl\u00edn\u011b. Tentokr\u00e1t ani netu\u0161il, jak p\u0159esn\u011b daleko je, a jak se dostane dom\u016f. Nehled\u011b na to, \u017ee te\u010f u\u017e to cel\u00e9 praskne. I kdyby si nakr\u00e1sn\u011b vymyslel dobrou v\u00fdmluvu na to, kde p\u0159i\u0161el ke v\u0161em t\u011bm mod\u0159in\u00e1m, bude to k ni\u010demu. Musel s pravdou ven, proto\u017ee Bill byl moment\u00e1ln\u011b jedin\u00fd, kdo ho z toho mohl vysekat. Jeho osoba byla toti\u017e zahrnuta v podm\u00ednce vyrovn\u00e1n\u00ed dluhu.  <\/div>\n
S bolestiv\u00fdm usyknut\u00edm se vydr\u00e1pal na nohy. Zkusmo u\u0161el p\u00e1r krok\u016f. \u0160lo to. Skoro z\u00e1zrak. To kdy\u017e do podobn\u00e9ho mal\u00e9ru spadnul posledn\u011b, po sv\u00fdch rozhodn\u011b neodch\u00e1zel. Je\u0161t\u011b se ohnul pro svoji ta\u0161ku a vyt\u00e1hl z n\u00ed mobil. Do\u0161el k nejbli\u017e\u0161\u00ed k\u0159i\u017eovatce, kde z cedule vy\u010detl n\u00e1zev ulice, ve kter\u00e9 se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1zel, a vyto\u010dil taxi slu\u017ebu. Rozhodn\u011b se te\u010f toti\u017e nec\u00edtil na to, j\u00edt n\u011bkam hledat n\u011bjak\u00fd dopravn\u00ed spoj. Nav\u00edc tady to stejn\u011b vypadalo, \u017ee \u0161iroko daleko by na nic podobn\u00e9ho nenarazil. Dost pochyboval, \u017ee je je\u0161t\u011b v Berl\u00edn\u011b. Autem ho vezli docela dost dlouhou dobu. <\/div>\n
\n
„Taky by si mohli odpustit tohle pitom\u00e9 cestov\u00e1n\u00ed. Jako kdyby nebylo dost m\u00edst ve m\u011bst\u011b, kde by se daly vy\u0159izovat \u0161pinav\u00e9 k\u0161efty.“ Brblal si s\u00e1m pro sebe frustrovan\u011b a zni\u010den\u011b, zat\u00edmco \u010dekal na taxi.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se o n\u011bjakou tu hodinu pozd\u011bji dostal dom\u016f, byla v n\u011bm mal\u00e1 du\u0161i\u010dka, kdy\u017e odemykal domovn\u00ed dve\u0159e, p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je\u0161t\u011b nebude doma, proto\u017ee byl na zkou\u0161ce s kapelou. Bylo tedy i naprosto zbyte\u010dn\u00e9 na\u0161lapovat po byt\u011b ti\u0161e jako my\u0161ka. Vklouzl do koupelny a do ko\u0161e na pr\u00e1dlo nah\u00e1zel v\u0161echno \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 ze sebe zt\u011b\u017eka sund\u00e1val. Bolel ho ka\u017ed\u00fd pohyb, ur\u010dit\u011b m\u011bl par\u00e1dn\u011b nara\u017een\u00e1 \u017eebra. Vlezl si do sprchy a s \u00falevou ze sebe splachoval v\u0161echnu zaschlou krev, kter\u00e9 m\u011bl pln\u00fd p\u0159edev\u0161\u00edm obli\u010dej. Je\u0161t\u011b\u017ee alespo\u0148 toho taxik\u00e1\u0159e p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby ho odvezl sem, a ne do nemocnice, na \u010dem\u017e se ten chlap sna\u017eil trvat. Dokonce se horliv\u011b nab\u00edzel, \u017ee zavol\u00e1 policii. To by je\u0161t\u011b chyb\u011blo. Jako kdyby u\u017e te\u010f nebyl v dostate\u010dn\u011b velk\u00e9m mal\u00e9ru.<\/p>\n<\/div>\n
Vypnul vodu, a kdy\u017e se osu\u0161il, za\u010dal se sh\u00e1n\u011bt po l\u00e9k\u00e1rni\u010dce. Na\u0161el ji teprve, a\u017e kdy\u017e obr\u00e1til vzh\u016fru nohama celou koupelnu. Pro jistotu dezinfekc\u00ed vy\u010distil p\u00e1r hlub\u0161\u00edch ran a rozseknut\u00e9 obo\u010d\u00ed st\u00e1hl k sob\u011b n\u00e1plast\u00ed. Kdy\u017e se obl\u00e9kl do \u010dist\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho oble\u010den\u00ed, zauva\u017eoval, jestli by m\u011bl \u010dekat na Billa, a nebo si j\u00edt prost\u011b lehnout, proto\u017ee to bylo moment\u00e1ln\u011b to jedin\u00e9, po \u010dem jeho zbit\u00e1 schr\u00e1nka tou\u017eila. Nesna\u017eil se nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159em\u00e1hat a rovnou si zalezl do pe\u0159in. Us\u00ednal s t\u011b\u017ekou hlavou a s pom\u011brn\u011b rozru\u0161uj\u00edc\u00ed vyhl\u00eddkou na svou hodn\u011b \u010dernou budoucnost. Nev\u011b\u0159il toti\u017e, \u017ee Bill n\u011bkdy p\u0159istoup\u00ed na to, co se po n\u011bm \u017e\u00e1dalo za jeho vykoupen\u00ed. Nehled\u011b na to, \u017ee i jemu samotn\u00e9mu se ten obchod p\u0159\u00ed\u010dil. Byl to p\u0159eci jeho p\u0159\u00edtel. Pravdou ale tak\u00e9 z\u016fst\u00e1valo, \u017ee byl zbab\u011blec. A to, co mu nab\u00eddli jako vy\u0159e\u0161en\u00ed jeho mal\u00e9ho probl\u00e9mu, bylo p\u0159eci tak jednoduch\u00e9 – sobeck\u00fd nevd\u011b\u010dn\u00edk, kter\u00fd ani co by se za nehet ve\u0161lo nem\u011bl p\u0159edstavu o tom, co to znamen\u00e1 n\u011bkoho skute\u010dn\u011b milovat. Kdyby ano, nikdy by sv\u00e9mu partnerovi jejich po\u017eadavky ani netlumo\u010dil, nato\u017e aby po n\u011bm cht\u011bl jejich spln\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nespal nijak v\u00fdrazn\u011b  tvrd\u011b, tak\u017ee kdy\u017e se vedle n\u011bj prohnula matrace a u hlavy mu na no\u010dn\u00edm stolku cosi zarachotilo, byl vzh\u016fru. Zaskuhral, kdy\u017e  se pokusil pohnout. Zhmo\u017ed\u011bn\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 se dostalo do klidu, najednou bolelo mnohem v\u00edc. P\u0159estal se vrt\u011bt a ve sv\u011btle stoln\u00ed lampi\u010dky poznal, \u017ee se nad n\u00edm skl\u00e1n\u00ed Bill. Netv\u00e1\u0159il se moc p\u0159ekvapen\u011b z toho, v jak\u00e9m ho vid\u00ed stavu. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e byl n\u011bjakou dobu doma a nechal ho sp\u00e1t. I kdy\u017e pochyboval, \u017ee by se vzn\u011btliv\u00fd Bill dok\u00e1zal opanovat a neud\u011blat sc\u00e9nu hned, jak vid\u011bl jeho pomalu do v\u0161ech mo\u017en\u00fdch odst\u00edn\u016f zabarvuj\u00edc\u00ed se obli\u010dej.<\/p>\n<\/div>\n
Ve vzduchu uc\u00edtil n\u011bco p\u0159\u00edjemn\u011b  von\u00edc\u00edho. Na no\u010dn\u00edm stolku st\u00e1l na podnose hrnek s \u010dajem a oblo\u017een\u00fd toast. Sv\u011bdom\u00ed ho nep\u0159\u00edjemn\u011b dloublo n\u011bkam pod hrudn\u00ed ko\u0161. Bill tu o n\u011bj tak mile pe\u010doval a on si to p\u0159itom v\u016fbec nezaslou\u017e\u00ed. Zatv\u00e1\u0159il se \u00fatrpn\u011b, ale rychle, rychleji ne\u017e by se slu\u0161elo, dok\u00e1zal r\u00fdpav\u00fd hl\u00e1sek sv\u011bdom\u00ed zapudit.<\/div>\n
„Kol\u00e1\u010dku, tys mi ud\u011blal ve\u010de\u0159i? To je b\u00e1je\u010dn\u00e9, um\u00edr\u00e1m hlady.“ Scestn\u011b pl\u00e1cnul, p\u0159edst\u00edraje, \u017ee je tu v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si p\u0159ejel dlan\u00ed  po obli\u010deji a p\u00e1rkr\u00e1t se zhluboka nedechl.<\/div>\n
„Tak kolik je to tentokr\u00e1t?“ Polo\u017eil prostou ot\u00e1zku a ani se nesna\u017eil zakr\u00fdt zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se mu odr\u00e1\u017eelo v hlase. P\u0159i\u0161el dom\u016f u\u017e p\u0159ed necelou hodinou a m\u00e1lem ho porazilo, kdy\u017e vid\u011bl v jak\u00e9m je Fabian stavu. Jeho obavy se potvrdily.<\/p>\n<\/div>\n
Ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu \u0161t\u011bst\u00ed  se u\u017e Fabian nesna\u017eil nijak hloup\u011b zast\u00edrat.<\/div>\n
„\u0160edes\u00e1t tis\u00edc.“ Kone\u010dn\u011b to na rovinu vyklopil.  <\/div>\n
Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima. V tu chv\u00edli bych dal nev\u00edm co za to, kdybych \u0161patn\u011b sly\u0161el. Fabian ale mluvil dostate\u010dn\u011b z\u0159eteln\u011b. Tohle byla mnohon\u00e1sobn\u011b vy\u0161\u0161\u00ed suma ne\u017e posledn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161i.“ C\u00edtil jsem, jak se mi rozechv\u011bly ruce. V\u00e1\u017en\u011b jsem v\u016fbec netu\u0161il, jak bych se m\u011bl zachovat, jak reagovat. Nejv\u011bt\u0161\u00ed stav roz\u010dilenosti u\u017e jsem d\u00e1vno vst\u0159ebal, na to jsem m\u011bl dostatek \u010dasu, kdy\u017e jsem p\u0159ipravoval ve\u010de\u0159i. Po zji\u0161t\u011bn\u00ed t\u00e9 trpk\u00e9 skute\u010dnosti jsem se toti\u017e musel n\u011bjak zam\u011bstnat, jinak hrozilo, \u017ee ho asi z t\u00e9 postele skopnu dol\u016f. Hlavn\u011b jsem si moment\u00e1ln\u011b v\u016fbec nebyl jist\u00fd t\u00edm, co jsem s\u00e1m sob\u011b a vlastn\u011b i jemu sl\u00edbil, kdy\u017e jsme spl\u00e1celi ten prvn\u00ed dluh – pokud se to je\u0161t\u011b n\u011bkdy bude opakovat, je mezi n\u00e1mi konec, bylo m\u00e9 jasn\u011b zn\u011bj\u00edc\u00ed ultim\u00e1tum. Jen\u017ee najednou mi p\u0159i\u0161lo nemysliteln\u00e9 se te\u010f jen tak sbalit a nechat ho v tom srabu samotn\u00e9ho.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Co s t\u00edm chce\u0161 d\u011blat? U\u017e v\u00ed\u0161, kde ty prachy se\u017eene\u0161?“ Za\u010dal jsem pomalu mluvit a p\u0159i tom jsem se sna\u017eil svoji paniku dr\u017eet na uzd\u011b. P\u0159ekvapovalo m\u011b, \u017ee on s\u00e1m v t\u00e9hle situaci vypad\u00e1 skoro a\u017e klidn\u011b. Jako kdyby se ho to v\u016fbec net\u00fdkalo. Nejsp\u00ed\u0161 jsem ta ustra\u0161en\u00e1 hysterka z n\u00e1s dvou byl j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Zkou\u0161el jsem to. Nikdo mi ty prachy nepu\u010d\u00ed.“ Ozn\u00e1mil mi, jako by se nechumelilo.<\/em><\/div>\n
„Aha,“ vypadlo ze m\u011b vskutku odu\u0161evn\u011ble. „A jak to tedy hodl\u00e1\u0161 \u0159e\u0161it?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille,“ Vzep\u0159el se na loktech a pokusil se posunout v\u00fd\u0161. Pohotov\u011b jsem mu pomohl pod n\u011bj nacpat je\u0161t\u011b jeden pol\u0161t\u00e1\u0159. Kdy\u017e u\u017e p\u0159ede mnou nap\u016fl le\u017eel a nap\u016fl sed\u011bl, pokra\u010doval. „Mohl bys mi s t\u00edm pomoct. Tedy chci \u0159\u00edct, pomohl bys mi? Moc pros\u00edm. Se\u0161 moje posledn\u00ed nad\u011bje, proto\u017ee jinak si m\u016f\u017eu j\u00edt rovnou sh\u00e1n\u011bt pen\u00e1l.“<\/em><\/div>\n
„Tak dramatick\u00fd to snad nebude, ne?“ Pronesl jsem na oko lehkov\u00e1\u017en\u011b. Uvnit\u0159 sebe jsem ale v\u016fbec nepochyboval, \u017ee by to tak dopadnout mohlo. „J\u00e1 nem\u00e1m prachy, to p\u0159ece v\u00ed\u0161.“ Dodal jsem. Nenapadalo m\u011b toti\u017e, jak jinak bych mu mohl b\u00fdt prosp\u011b\u0161n\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nechci pen\u00edze. Bille, poslouchej, je tu takov\u00e1 v\u011bc. Nebude se ti to l\u00edbit, ale jednalo by se jen o t\u0159i dny, a pak by to bylo za n\u00e1ma. Jen nep\u011bkn\u00e1 vzpom\u00ednka, na kterou bych ti pomohl zapomenout. L\u00e1sko, nosil bych t\u011b na rukou do konce \u017eivota. A p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee po tomhle v\u0161em bych se ka\u017ed\u00fdmu kasinu obloukem vyhnul.“ Za\u010dal mi slibovat hory doly je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e z n\u011bj vypadlo, o co p\u0159esn\u011b vlastn\u011b jde. To se mi nel\u00edbilo. Tuhle taktiku na m\u011b pou\u017e\u00edval jen ve chv\u00edl\u00edch, kdy v\u011bd\u011bl, \u017ee budu nesouhlasit, aby si m\u011b pro to p\u0159edem z\u00edskal, a\u0165 u\u017e to bylo cokoli.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Co to m\u00e1 b\u00fdt?“ Vyb\u00eddl jsem ho, aby to kone\u010dn\u011b dokon\u010dil.<\/em><\/div>\n
„No,“ protahoval to a uhnul pohledem pry\u010d. Te\u010f vehementn\u011b studoval vzor na na\u0161em povle\u010den\u00ed. „Oni mi nab\u00eddli, \u017ee nemus\u00edm nic platit, kdy\u017e ty\u2026 ehm\u2026“<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 co?“ Znerv\u00f3z\u0148ovalo m\u011b to jeho krou\u017een\u00ed kolem. „Vyklop to u\u017e kone\u010dn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e str\u00e1v\u00ed\u0161 s majitelem toho kasina t\u0159i dny a tu dobu mu bude\u0161 po v\u016fli.“ Vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di a samovoln\u011b mi poklesla \u010delist. Na p\u00e1r vte\u0159in se mi i v hrdle zaseknul dech, na\u010de\u017e jsem se hltav\u011b nadechnul.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ Zvedal se mi \u017ealudek nad pouhou p\u0159edstavou toho, k \u010demu by m\u011b mohl n\u011bjak\u00fd star\u00fd chl\u00edpn\u00fd d\u011bdek pot\u0159ebovat. „Pro\u010d j\u00e1? Pro\u010d ne ty? A jak v\u016fbec o mn\u011b v\u00ed? To ka\u017ed\u00fdmu na potk\u00e1n\u00ed vykl\u00e1d\u00e1\u0161, s k\u00fdm \u017eije\u0161?“ Vysko\u010dil jsem na nohy a za\u010dal jsem sem a tam chodit po m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
„To ne. Musel si m\u011b nechat proklepnout. Tak, Bille\u2026 ud\u011bl\u00e1\u0161 to?“<\/em><\/div>\n
„Co?“ Zak\u0159i\u010del jsem nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, \u017ee m\u011b museli sly\u0161et i sousedi. „To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b. Kde bere\u0161 v\u016fbec tu drzost tohle po mn\u011b cht\u00edt? Uv\u011bdomuje\u0161 si, o co m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1\u0161? Dost pochybuju, \u017ee ten d\u011bdek sh\u00e1n\u00ed par\u0165\u00e1ka, se kter\u00fdm by si zahr\u00e1l karty. J\u00e1 nebudu nikomu d\u011blat d\u011bvku na zavolanou!“<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed to d\u011bdek,“ p\u0159eru\u0161il m\u011b Fabian. „Vid\u011bl jsem ho jen jednou, ale bude podobn\u011b starej jako my dva.“<\/em><\/div>\n
„No o to h\u016f\u0159,“  odfrkl jsem si znechucen\u011b. Narazit na n\u011bkoho, kdo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nen\u00ed scvrklej a pupkatej, ale zato m\u016f\u017ee od r\u00e1na do ve\u010dera, to bylo snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. „A v\u016fbec. My dva spolu snad m\u00e1me vztah, nebo se pletu? Jak m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 jen tak n\u011bkomu prodat jako kus masa?!“ Nevych\u00e1zel jsem z \u00fa\u017easu, a nejsp\u00ed\u0161 mi asi naplno nedoch\u00e1zelo, co to tu vlastn\u011b \u0159e\u0161\u00edme, jinak u\u017e bych byl v prachu. „Hajzle jeden! Alespo\u0148 v\u00edm, jak moc up\u0159\u00edmn\u00fd bylo to tvoje „miluju t\u011b“. Velk\u00fd kulov\u00fd, ty zmetku!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ticho, a poslouchej m\u011b!“ Za\u0159val Fabian s takovou razanc\u00ed, \u017ee spolehliv\u011b p\u0159ehlu\u0161il, a hlavn\u011b ukon\u010dil tu moji snahu se tu vzteknout. „J\u00e1 pln\u011b ch\u00e1pu, \u017ee se zlob\u00ed\u0161. V\u011b\u0159 mi, mn\u011b to taky v\u016fbec nen\u00ed po chuti. Ale Bille, oni m\u011b zabijou, rozum\u00ed\u0161 tomu? A nemus\u00ed z\u016fstat jen u m\u011b. Co kdy\u017e ubl\u00ed\u017eej i tob\u011b? Nezapom\u00ednej, \u017ee o tob\u011b v\u011bd\u00ed. M\u00e1\u0161 v rukou na\u0161e \u017eivoty. Co tvoje sv\u011bdom\u00ed? Nebo se chce\u0161 d\u00edvat do moj\u00ed rakve. Chce\u0161, aby se m\u00e1ma d\u00edvala do t\u00fd tvoj\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„Pf,“ odfrknul jsem si. M\u011bl jsem chu\u0165 mu d\u00e1t par\u00e1dn\u00ed facku, mo\u017en\u00e1 by se z t\u011bch sv\u00fdch blud\u016f probral. Dr\u017eelo m\u011b zp\u00e1tky jen to, \u017ee u\u017e to n\u011bkdo ud\u011blal p\u0159ede mnou. Mo\u017en\u00e1 se mi sna\u017eil jen hr\u00e1t na city, i kdy\u017e u n\u011bj by m\u011b v\u016fbec nep\u0159ekvapilo, kdyby skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159il tomu, co mi tu \u0159\u00edkal. „Necho\u010f na m\u011b se sv\u011bdom\u00edm! Ty se\u0161 toti\u017e z n\u00e1s dvou ten, kdo ho postr\u00e1d\u00e1.“ Zap\u00edchl jsem mu ukazov\u00e1k do hrudi. „Bo\u017ee, \u017ee j\u00e1 se tu s tebou je\u0161t\u011b bav\u00edm. Kon\u010d\u00edm, abys v\u011bd\u011bl. Je to tv\u016fj probl\u00e9m, tak si pomo\u017e s\u00e1m. Neponau\u010dil ses z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka, tak si to te\u010f naplno vy\u017eer. Nav\u00edc ti unik\u00e1 v tom tv\u00e9m pl\u00e1c\u00e1n\u00ed o zab\u00edjen\u00ed jedna v\u011bc, pro\u010d by mordovali n\u011bkoho, kdo jim dlu\u017e\u00ed? Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee z mrtvoly by ty pen\u00edze dostali jen velice st\u011b\u017e\u00ed?“ Pozvedl jsem obo\u010d\u00ed a zalo\u017eil si ruce v bok. Fabian na m\u011b jen zara\u017een\u011b z\u00edral a nezmohl se ani na jedin\u00e9 p\u00edsmenko. Vypadal zdrcen\u011b, ale bylo mi to jedno. Moment\u00e1ln\u011b m\u011b nezaj\u00edmalo, jestli je to z toho, \u017ee jsem mu odm\u00edtl pomoc a jeho pr\u016f\u0161vih p\u0159etrv\u00e1v\u00e1, a nebo z toho, \u017ee jsem mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee u\u017e ho m\u00e1m pln\u00e9 zuby.<\/em>  <\/div>\n
Popadl jsem malou cestovn\u00ed  ta\u0161ku a za\u010dal do n\u00ed h\u00e1zet n\u011bjak\u00e9  svr\u0161ky.<\/em><\/div>\n
„Ty odch\u00e1z\u00ed\u0161?“ P\u00edpnul p\u0159idu\u0161en\u011b.<\/em><\/div>\n
„A cos \u010dekal, \u017ee ud\u011bl\u00e1m? Z\u016fstanu tu s \u010dlov\u011bkem, kterej m\u011b zaprodal bez mrknut\u00ed oka?“ Ledov\u011b jsem ho zpra\u017eil.<\/em><\/div>\n
„Ne, Bille, ne,“ za\u010dal se s n\u00e1mahou dr\u00e1pat z postele. „To bylo to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed. Pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi. Miluju t\u011b, nem\u016f\u017eu bez tebe b\u00fdt. Jsi v\u0161echno, co m\u00e1m. Pros\u00edm, l\u00e1sko, neopou\u0161t\u011bj m\u011b.“ \u017dadonil. Zavr\u00e1voral, kdy\u017e se mu povedlo postavit se na nohy a znovu po z\u00e1dech \u017euchnul do pe\u0159in. V tu chv\u00edli mi ho bylo stra\u0161n\u011b l\u00edto. M\u011bl jsem chu\u0165 k n\u011bmu p\u0159isko\u010dit a pomoci mu, ale ne\u0161lo to. Ne po tom, jak si m\u011b cenil. Nemohl jsem.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, Fabi,“ oslovil jsem ho m\u011bkce a v o\u010d\u00edch se mi zat\u0159pytily slzy ho\u0159kosti. Byl jsem j\u00edm tak stra\u0161n\u011b zklaman\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 jsem c\u00edtil, \u017ee st\u00e1le v m\u00e9m srdci zab\u00edr\u00e1 dost podstatnou \u010d\u00e1st a tahle rozpolcenost bolela. Usadila se mi na srdci a tla\u010dila jako t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men. „Nejde to, pot\u0159ebuju od tebe na chv\u00edli pauzu, n\u011bjakej odstup.“ Vysv\u011btlil jsem, i kdy\u017e Fabian v tento okam\u017eik nejsp\u00ed\u0161 zasluhoval mnohem v\u00edce bezohlednosti. Nat\u00e1hl jsem na sebe kab\u00e1t a do ruky jsem vzal zpola zapln\u011bnou ta\u0161ku. Ani jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, co jsem do n\u00ed sbalil. Kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl ruku na klice, je\u0161t\u011b jsem se oto\u010dil. „Z\u016fsta\u0148 v posteli a sn\u011bz si tu ve\u010de\u0159i.“ Zamumlal jsem smutn\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Venku jsem se ot\u0159\u00e1sl zimou a nelibost\u00ed nakr\u010dil nos, kdy\u017e  mi d\u00edky slab\u00e9mu de\u0161ti navlhly vlasy. Zapnul jsem si kab\u00e1t a\u017e  ke krku, a zat\u00edmco jsem s\u00e1m sob\u011b nad\u00e1val, \u017ee jsem zapomn\u011bl de\u0161tn\u00edk, posp\u00edchal jsem k nejbli\u017e\u0161\u00ed zast\u00e1vce autobusu. Na\u0161t\u011bst\u00ed je\u0161t\u011b nebylo tak pozd\u011b, tak\u017ee jsem m\u011bl jistotu, \u017ee b\u011bhem deseti minut mi pojede n\u011bjak\u00fd spoj. S \u00falevou jsem nastoupil do vozu, kter\u00fd p\u0159ijel t\u00e9m\u011b\u0159 hned, jak jsem se postavil pod st\u0159\u00ed\u0161ku, \u0159idi\u010di jsem uk\u00e1zal j\u00edzdenku a usadil se a\u017e na nejzaz\u0161\u00ed sedadlo. Op\u0159el jsem si hlavu o ok\u00fdnko a s tupou nep\u0159\u00edtomnost\u00ed z\u00edral ven. M\u00edhala se kolem m\u011b jen sv\u011btla pouli\u010dn\u00edch lamp, proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch aut, sv\u00edtiv\u00e9 neony reklam, nebo n\u00e1pisy v\u0161emo\u017en\u00fdch obchod\u016f. Lid\u00e9 pod de\u0161tn\u00edky se sna\u017eili vyh\u00fdbat pomalu rostouc\u00edm kalu\u017e\u00edm, mohl jsem jen h\u00e1dat, kam v\u0161ichni posp\u00edchaj\u00ed, ale j\u00e1 nem\u011bl dost s\u00edly zaob\u00edrat se osudy ciz\u00edch. C\u00edtil jsem se unaven\u00fd, zran\u011bn\u00fd, a hlavn\u011b s\u00e1m. Fabian mi d\u00e1val pocit domova, byl m\u016fj zachr\u00e1nce. Kdyby si m\u011b nevzal k sob\u011b v podstat\u011b p\u00e1r dn\u00ed potom, co jsem se poprv\u00e9 uk\u00e1zal v Berl\u00edn\u011b, nikdy bych v sob\u011b nena\u0161el dost s\u00edly zapomenout na minulost a odhodlan\u011b si j\u00edt za sv\u00fdm snem. Ztratit jeho bylo jako nem\u00edt nic.<\/em>  <\/div>\n
D\u00edky zamy\u0161lenosti jsem m\u00e1lem zapomn\u011bl vystoupit. Nabral jsem si do boty vodu, kdy\u017e jsem p\u0159ehl\u00e9dl jednu zvl\u00e1\u0161\u0165 hlubokou nerovnost na chodn\u00edku plnou vody. Zaklel jsem a p\u00e1r rychl\u00fdmi kroky jsem se dostal k brance u rodinn\u00e9ho domku mimo centrum m\u011bsta. Zm\u00e1\u010dkl jsem zvonek a nemusel jsem \u010dekat dlouho. V domovn\u00edch dve\u0159\u00edch se objevila blon\u010fat\u00e1 hlava m\u00e9ho dobr\u00e9ho kamar\u00e1da. Dal\u0161\u00ed \u010dlen kapely byl podobn\u00fd nad\u0161enec jako j\u00e1. D\u00edky tomu je\u0161t\u011b st\u00e1le bydlel u rodi\u010d\u016f, proto\u017ee kapela pro n\u011bj byla v\u00edc ne\u017e st\u00e1l\u00e9 dob\u0159e placen\u00e9 m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
„Bille, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko, kter\u00e9 mi umo\u017enilo otev\u0159\u00edt branku. Vklouznul jsem za ni a b\u011b\u017eel se schovat p\u0159ed de\u0161t\u011bm do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, Gustave. Mohl bych tu u tebe na p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstat? Poh\u00e1dali jsme se s Fabianem.“<\/em><\/div>\n
„Ch\u00e1pu, vypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b.“ Zkonstatoval jen, a ani se nesna\u017eil vypt\u00e1vat na podrobnosti. Znal n\u00e1\u0161 ob\u010das par\u00e1dn\u011b bou\u0159liv\u00fd vztah, a taky to, jak moc jsem na\u0161imi ob\u010dasn\u00fdmi rozpory s Fabianem trp\u011bl. Nebylo to poprv\u00e9, co jsem se takhle zjevil na jeho prahu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Ohnul se do p\u0159edklonu, kdy\u017e  dostal po\u0159\u00e1dnou r\u00e1nu p\u0159\u00edmo do b\u0159icha. N\u00e1sledovala \u0161\u00edlen\u00e1 bolest a m\u011bl pocit, \u017ee v tu chv\u00edli snad vyzvr\u00e1t\u00ed cel\u00fd obsah \u017ealudku. M\u00edsto toho ale schytal dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Ani u\u017e nev\u011bd\u011bl, kolikr\u00e1t mu ta \u017eelezn\u00e1 p\u011bst<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10287","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10287","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10287"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10287\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10287"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10287"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10287"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}