{"id":10290,"date":"2010-11-02T16:00:00","date_gmt":"2010-11-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10265"},"modified":"2010-11-02T16:00:00","modified_gmt":"2010-11-02T15:00:00","slug":"remorse-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/02\/remorse-8\/","title":{"rendered":"Remorse 8."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd den jsem jenom le\u017eel na posteli a z\u00edral do zdi. Plakal jsem dlouho, dokud jsem m\u011bl co plakat. Te\u010f, kdy\u017e u\u017e v\u0161echny moje slzy vyschly, neh\u00fdbal jsem se, vn\u00edmal jsem ticho a my\u0161lenky, kter\u00e9 mi hlasit\u011b k\u0159i\u010dely v hlav\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, co v tu chv\u00edli zn\u00ed hlasit\u011bji.<\/div>\n
N\u011bkdo ve\u0161el do m\u00edstnosti. Nepohnul jsem se, ani kdy\u017e se dve\u0159e zav\u0159ely a kroky se bl\u00ed\u017eily ke mn\u011b. Bylo mi srde\u010dn\u011b jedno, jestli je to Tom, nebo BJ nebo n\u011bkdo jin\u00fd. Co mohlo b\u00fdt hor\u0161\u00ed, ne\u017e to, kdy\u017e sly\u0161\u00edte vlastn\u00ed rodi\u010de, jak um\u00edraj\u00ed strachy a nem\u016f\u017eete jim ani hl\u00e1skou nazna\u010dit, co se s v\u00e1mi d\u011bje? Nic. Dokonce ani tohle v\u0161echno nebylo hor\u0161\u00ed ne\u017e to, co jsem pro\u017eil p\u0159i tom rozhovoru.  <\/div>\n
Osoba, kter\u00e1 se m\u011b  rozhodla nav\u0161t\u00edvit, se posadila vedle m\u011b na postel. Perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm jsem poznal Toma. P\u0159esto jsem ho ignoroval. Necht\u011bl jsem s nik\u00fdm mluvit. P\u0159\u00e1l jsem si jenom jedno, a to, abych byl neviditeln\u00fd. Nebo je\u0161t\u011b l\u00edp, abych byl doma a tohle se nikdy nestalo.<\/div>\n
Tom se rozhl\u00e9dl. T\u00e1c s j\u00eddlem, kter\u00fd mi p\u0159inesl Andr\u00e9 b\u011bhem odpoledne, z\u016fstal netknut\u00fd. J\u00eddlo mi absolutn\u011b nic ne\u0159\u00edkalo a \u017e\u00edze\u0148 jsem taky nec\u00edtil. Jedin\u00e9, co mnou proplouvalo tam a zp\u00e1tky jako p\u0159\u00edliv a odliv, byl vztek, strach a zoufalstv\u00ed.  <\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 j\u00edst,“ promluvil na m\u011b Tom.<\/div>\n
Neposlouchal jsem ho. Zav\u0159el jsem o\u010di, a kdybych mohl, zav\u0159el bych si i u\u0161i, abych ho nemusel poslouchat. Jen\u017ee to bohu\u017eel neum\u00edm.<\/div>\n
Tom m\u011b popadl za ruce a posadil m\u011b. M\u011bl jsem pocit, \u017ee jsem jenom kus hadru, se kter\u00fdm si m\u016f\u017ee ka\u017ed\u00fd d\u011blat, co chce. A kdy\u017e jsem jeho prsty uc\u00edtil na brad\u011b, otev\u0159el jsem o\u010di. Tom se na m\u011b d\u00edval a v jeho pohledu bylo n\u011bco, co rozhodn\u011b nepat\u0159ilo k roli drs\u0148\u00e1ka. Soucit.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem zamrkal. Ta ot\u00e1zka byla a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed. St\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. „M\u011bl bych snad b\u00fdt?“<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto se pt\u00e1m,“ odv\u011btil.<\/div>\n
Vytrhnul jsem se z jeho sev\u0159en\u00ed a postavil se. Divil jsem se, \u017ee se v\u016fbec dok\u00e1\u017eu postavit na nohy. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli jsem si myslel, \u017ee u\u017e se do konce \u017eivota nepohnu.<\/div>\n
„Nejsem v po\u0159\u00e1dku a u\u017e nikdy nebudu!“ zv\u00fd\u0161il jsem hlas v\u00edc, ne\u017e bylo nutn\u00e9. Ale to v\u0161echno, co jsem v sob\u011b dr\u017eel, muselo najednou ven. A to okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Bille, uklidni se, jo?“ Tom st\u00e1l taky na nohou a vztahoval ke mn\u011b ruce, jako kdyby m\u011b cht\u011bl chytit. Ud\u011blal jsem n\u011bkolik krok\u016f dozadu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se m\u00e1m uklidnit?“ zak\u0159i\u010del jsem na n\u011bj. „Dr\u017e\u00edte m\u011b tady jak psa v kleci a m\u016fj \u017eivot, kter\u00fd bych m\u011bl \u017e\u00edt tam venku, se zat\u00edm bo\u0159\u00ed!“ V o\u010d\u00edch m\u011b tla\u010dily slzy. Myslel jsem si, \u017ee v\u0161echny ty vodop\u00e1dy slan\u00e9 vody jsem u\u017e vyplakal, ale jak se zd\u00e1lo, bylo jich tam po\u0159\u00e1d dost. A te\u010f se draly skrze pevnou bari\u00e9ru vzteku ven.<\/div>\n
Tom m\u011b chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed, kdy\u017e jsem se rukama rozm\u00e1chl kolem sebe. Cht\u011bl jsem se mu vy\u0161kubnout, ale dr\u017eel m\u011b pevn\u011b. Tak pevn\u011b, a\u017e to zabolelo. Zak\u0148u\u010del jsem potichu, ale nehodlal jsem se vzd\u00e1t. \u0160kubal jsem sebou jako lapen\u00e9  zv\u00ed\u0159e, kter\u00e9 se st\u016fj co st\u016fj sna\u017e\u00ed dostat na svobodu.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148!“ Tom na m\u011b za\u0159val, jako kdybych byl pes. St\u00e1hl jsem ramena k sob\u011b a z\u016fstal jsem se d\u00edvat do jeho obli\u010deje. V\u0161echno to, co jsem c\u00edtil p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, bylo pry\u010d. Najednou jsem m\u011bl u\u017e jenom strach. Neh\u00fdbal jsem se, jako kdyby mi ztuhly v\u0161echny svaly. Tom m\u011b prudce posadil na postel a jeho stisk povolil. Promnul jsem si k\u016f\u017ei a sklopil o\u010di.<\/div>\n
Chv\u00edli p\u0159ech\u00e1zel po pokoji.  <\/div>\n
„Nemysli si, \u017ee kdy\u017e se bude\u0161 vztekat jako malej kluk, \u017ee t\u00edm n\u011bco z\u00edsk\u00e1\u0161. Bude to akor\u00e1t hor\u0161\u00ed, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Z\u00edral jsem na podlahu. Nedov\u00e1\u017eil jsem se ani nadechnout. Tom se ke mn\u011b choval stejn\u011b, jako kdy\u017e jsem se tady probudil prvn\u00ed den. Byl ke mn\u011b krut\u00fd, hrub\u00fd a \u0159val na m\u011b. A kde je ten Tom, kter\u00fd se mnou souc\u00edtil a aspo\u0148 trochu m\u011b ch\u00e1pal? Po chv\u00edli jsem se na n\u011bj zase pod\u00edval. Ruce se mi t\u0159\u00e1sly, stejn\u011b jako rty. P\u0159es slzy jsem p\u0159est\u00e1val vid\u011bt.<\/div>\n
Tom mi pohled po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch oplatil. Kdy\u017e m\u011b vid\u011bl, vydechl a sedl si vedle m\u011b, jako kdyby ani nepost\u0159ehl, \u017ee z n\u011bho m\u00e1m op\u011bt strach. \u010cekal jsem, \u017ee na m\u011b bude k\u0159i\u010det, a\u0165 p\u0159estanu bre\u010det jako mal\u00e1 holka, ale k m\u00e9mu p\u0159ekvapn\u00ed m\u011b vzal za ruku a stisknul.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal do ticha. „Jen nechci, aby se ti n\u011bco stalo.“<\/div>\n
„Co by se m\u011blo st\u00e1t?“ zvedl jsem obo\u010d\u00ed a hned potom jsem t\u00e9 ot\u00e1zky litoval. Nemusel mi odpov\u00eddat, abych v\u011bd\u011bl, co se mu hon\u00ed hlavou. Vsad\u00edm se o cokoliv, \u017ee v tom m\u00e1 prsty BJ.<\/div>\n
„Bille, BJ vyhro\u017eoval tv\u00fdm rodi\u010d\u016fm. Pokud nezaplat\u00ed, za\u010dne\u0161 ty pro\u017e\u00edvat peklo.“<\/div>\n
Zalapal jsem po dechu. „BJ vyhro\u017eoval m\u00fdm rodi\u010d\u016fm?“ zeptal jsem se a vztek byl zase zp\u00e1tky. Spolu s n\u00edm i odvaha d\u011blal hlouposti, kter\u00fdch budu pozd\u011bji litovat. M\u011bl jsem sto chut\u00ed j\u00edt a nakopat BJe do zadku, ale tenhle spor by skon\u010dil trochu jinak, ne\u017e jak bych si pl\u00e1noval. A jen ta my\u0161lenka odezn\u011bla, dve\u0159e do m\u00edstnosti se otev\u0159ely znova. BJ v nich st\u00e1l jako moje zhmotn\u011bl\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra.  <\/div>\n
„Tome,“ zavrn\u011bl jako ko\u010dka. „Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee tu bude\u0161.“<\/div>\n
Tom se nadechl a st\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Postavil se tak, aby m\u011b nebylo vid\u011bt. „Co chce\u0161, BJi?“<\/div>\n
„Andr\u00e9 s tebou chce mluvit. M\u00e1\u0161 j\u00edt za n\u00edm ven,“ odv\u011btil BJ a c\u00edtil jsem, jak se na m\u011b sna\u017e\u00ed odev\u0161ad d\u00edvat. Sklopil jsem o\u010di.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Fajn. Ale ty jde\u0161 se mnou.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ BJ zvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nenech\u00e1m t\u011b s Billem samotn\u00fdho ani vte\u0159inu.“<\/p>\n<\/div>\n
BJ\u016fv obli\u010dej se st\u00e1hl do na\u0161tvan\u00e9ho v\u00fdrazu. Vykoukl jsem zpoza Tomov\u00fdch zad a sledoval jsem, jak zat\u00edn\u00e1 p\u011bsti a zuby z\u00e1rove\u0148. A najednou, b\u011bhem zlomku vte\u0159iny, se Tom d\u00edval do hlavn\u011b jeho pistole. Toma to ani nep\u0159ekvapilo, \u017ee na n\u011bho BJ vyt\u00e1hl zbra\u0148, ale m\u011b to vyd\u011bsilo. St\u00e1hl jsem se do kouta a obli\u010dej si schoval do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Vysv\u011btl\u00edm ti to jinak, Tome,“ zavr\u010del BJ. „Ty te\u010f p\u016fjde\u0161 za Andr\u00e9m ven a j\u00e1 ti d\u00e1m pozor na ten tv\u016fj poklad.“<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu postavil bl\u00ed\u017e. „J\u00e1 t\u011b varuju,“ odsek\u00e1val Tom. „Jestli mu zk\u0159iv\u00ed\u0161 jenom vlas na hlav\u011b, tak ti slibuju, \u017ee j\u00eddlo bude\u0161 cucat br\u010dkem.“ Obe\u0161el ho a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159mi. Chv\u00edli je\u0161t\u011b zn\u011bly jeho kroky na chodb\u011b a pak zase bylo ticho.<\/div>\n
Zvedl jsem hlavu a pod\u00edval se na BJe. I on m\u011b pozoroval, olivov\u011b zeln\u00e9 o\u010di mu zlomysln\u011b pl\u00e1ly. Vypadal jako \u0161elma, kter\u00e1 se sna\u017e\u00ed zhypnotizovat svoj\u00ed ko\u0159ist. Nebude to trvat dlouho a za\u010dne lov. A j\u00e1 budu \u0161tvan\u00e1 ko\u0159ist.  <\/div>\n
„Pros\u00edm, b\u011b\u017e pry\u010d,“ zak\u0148u\u010del jsem potichu. Cht\u011bl jsem v klidu vyklidit pole. Ale BJ m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 jin\u00e9 pl\u00e1ny. Pl\u00e1ny, kter\u00e9 se mi rozhodn\u011b nebudou l\u00edbit.<\/div>\n
Zasm\u00e1l se. „Snad se m\u011b  neboj\u00ed\u0161, Bille.“ Jeho hlas zn\u011bl klidn\u011b, ne jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy\u017e mluvil s Tomem. „Mimochodem, moc hezky jsem si popov\u00eddal s tv\u00fdmi rodi\u010di.“<\/div>\n
„Pro\u010d si jim vyhro\u017eoval?“ zeptal jsem se a m\u011bl jsem dojem, \u017ee ta ot\u00e1zka je a\u017e moc drz\u00e1.<\/div>\n
BJ chv\u00edli ml\u010del. Op\u0159el se o sk\u0159\u00ed\u0148 a zad\u00edval se na m\u011b. „Chce\u0161 se odtud dostat?“  odpov\u011bd\u011bl mi ot\u00e1zkou. P\u0159ik\u00fdvl jsem a tak pokra\u010doval: „Tak\u017ee jsem to musel trochu urychlit vyhro\u017eov\u00e1n\u00edm. A nav\u00edc – pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem jenom vyhro\u017eoval?“<\/p>\n<\/div>\n
Jakmile to vyslovil, sna\u017eil jsem se splynout se zd\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee BJ je parchant a \u017ee ud\u011bl\u00e1  cokoliv, aby dostal to, co chce, ale nikdy jsem netu\u0161il, \u017ee m\u011b to bude d\u011bsit natolik, \u017ee se nedok\u00e1\u017eu ani nadechnout. BJ m\u011b d\u011bsil v\u017edycky. Ale te\u010f, kdy\u017e jsem byl v m\u00edstnosti jen s n\u00edm, s\u00e1m, c\u00edtil jsem srdce a\u017e v krku, v u\u0161\u00edch mi dun\u011bl vlastn\u00ed tep a strach jsem p\u0159evaloval na jazyku jako ho\u0159k\u00fd bonb\u00f3n.<\/div>\n
„Tom se za chv\u00edli vr\u00e1t\u00ed,“ polkl jsem tak nahlas, \u017ee to musel sly\u0161et.<\/div>\n
Zasm\u00e1l se. Sledoval jsem ho, jak se oto\u010dil ke dve\u0159\u00edm a oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Cvaknut\u00ed se ozvalo jako v\u00fdst\u0159el a m\u016fj strach byl najednou hmatateln\u00fd. P\u0159it\u00e1hl jsem si nohy tak bl\u00edzko k t\u011blu, jak jen to \u0161lo. Objal jsem si kolena pa\u017eemi a d\u00edval se, jak se ke mn\u011b BJ p\u0159ibli\u017euje. V ten okam\u017eik jsem m\u011bl dojem, \u017ee mi p\u0159ed o\u010dima ub\u00edh\u00e1 v\u0161echno, co jsem pro\u017eil.  <\/div>\n
„BJi, pros\u00edm,“ vzlykl jsem. „Nech m\u011b b\u00fdt.“<\/div>\n
BJ zakroutil hlavou. „Te\u010f, kdy\u017e m\u00e1m skv\u011blou p\u0159\u00edle\u017eitost ti uk\u00e1zat, \u017ee mn\u011b se ne ne\u0159\u00edk\u00e1, t\u011b rozhodn\u011b nenech\u00e1m na pokoji.“<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159\u00edch m\u011b p\u00e1lily slzy jako rozp\u00e1len\u00fd kov. Jako kdy\u017e v\u00e1m n\u011bkdo otiskne cejch hluboko do k\u016f\u017ee. Zalapal jsem vyd\u011b\u0161en\u011b po dechu a p\u0159\u00e1l jsem si splynout se st\u011bnou, kter\u00e1 mi br\u00e1nila v \u00faniku. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee v\u0161echno, co ud\u011bl\u00e1m, bude zbyte\u010dn\u00e9, ale p\u0159esto jsem se zvedl a cht\u011bl jsem se dostat na druhou stranu m\u00edstnosti. Neute\u010du mu, ale nebudu jen tak sed\u011bt a d\u00edvat se, jak mi ubli\u017euje.<\/div>\n
BJovy reflexy byly mnohem rychlej\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 s\u00e1m. Popadl m\u011b za vlasy a \u0161kubnul. Pod n\u00e1porem bolesti jsem se sk\u00e1cel zp\u00e1tky na matraci a sna\u017eil jsem se nek\u0159i\u010det.  <\/div>\n
„Kam bys cht\u011bl ut\u00fdct, Bille?“ zeptal se m\u011b sy\u010div\u011b. Dr\u017eel jsem ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed ruky, kterou sv\u00edral moje vlasy, a\u017e mi vytryskly slzy do o\u010d\u00ed. \u0160kubal jsem sebou, v\u0161emo\u017en\u011b jsem se sna\u017eil dostat z jeho sev\u0159en\u00ed, ale bylo to jenom hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tome!“ zak\u0159i\u010del jsem. To jm\u00e9no mi vyplynulo ze rt\u016f \u00fapln\u011b samo, bylo to tak automatick\u00e9. On byl jedin\u00fd, kdo mi v t\u00e9hle chv\u00edli mohl pomoct.<\/div>\n
BJ mi vrazil facku.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, ty mal\u00e1 d\u011bvko!“ ok\u0159ikl m\u011b, ale to u\u017e se na chodb\u011b ozvaly kroky a n\u011bkdo vzal za kliku. N\u011bkolikr\u00e1t s n\u00ed zalomcoval, ale dve\u0159e nepovolily. BJ v\u011bd\u011bl, pro\u010d ty dve\u0159e zamknout. Te\u010f si bude moct u\u017e\u00edt, ani\u017e by ho n\u011bkdo vyru\u0161il.<\/div>\n
Pustil moje vlasy a j\u00e1 jsem se schoulil do klub\u00ed\u010dka jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Zpoza dve\u0159\u00ed se ozval Tom\u016fv na\u0161tvan\u00fd \u0159ev: „Jestli mu ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161, BJi, zabiju t\u011b!“  Ml\u00e1cen\u00ed p\u011bst\u00ed bylo p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e9 v tichu, kter\u00e9 tu vl\u00e1dlo.<\/div>\n
BJ najednou vyt\u00e1hnul pistoli. Ani jsem p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl, \u017ee by ji schoval, ale te\u010f j\u00ed znovu t\u0159\u00edmal v dlani a byl si sebou mnohem v\u00edc jist\u00fd ne\u017e bez n\u00ed. Nam\u00ed\u0159il a vyst\u0159elil. Sly\u0161el jsem dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik a trvalo mi, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee pat\u0159\u00ed mn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Cel\u00fd den jsem jenom le\u017eel na posteli a z\u00edral do zdi. Plakal jsem dlouho, dokud jsem m\u011bl co plakat. Te\u010f, kdy\u017e u\u017e v\u0161echny moje slzy vyschly, neh\u00fdbal jsem se, vn\u00edmal jsem ticho a my\u0161lenky, kter\u00e9 mi hlasit\u011b k\u0159i\u010dely v hlav\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, co v tu chv\u00edli zn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-10290","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10290","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10290"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10290\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10290"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10290"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10290"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}