{"id":10305,"date":"2010-10-31T18:00:00","date_gmt":"2010-10-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10280"},"modified":"2010-10-31T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-31T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/31\/the-forbidden-city-5\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 5."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u00dasm\u011bv mi hr\u00e1l na rtech a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e jsem op\u011bt vstoupil do z\u00e1\u0159e a ruchu oslav. Neust\u00e1le jsem myslel na to vypla\u0161en\u00e9 k\u016fzle, kter\u00e9 jsem potkal. K\u00f4ji \u0159\u00edkal, \u017ee se jmenuje. Nev\u00edm pro\u010d, ale k jeho jemn\u011b \u0159ezan\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ji\u017e lemovaly \u010dern\u00e9 vlasy, se mi to jm\u00e9no p\u0159esn\u011b hod\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
K\u00f4ji.<\/p>\n<\/div>\n
„T’chi-moro!“<\/p>\n<\/div>\n
\u00dalekem jsem nadsko\u010dil, a kdy\u017e se m\u00e9 nohy op\u011bt dotkly pevn\u00e9 zem\u011b, nep\u0159irozen\u011b se zaviklaly, div jsem neupadl na kamennou dla\u017ebu.  <\/div>\n
„Va\u0161e V\u00fdsosti,“ poklonil jsem se p\u0159ed c\u00edsa\u0159em. Jako v\u0161echny jeho<\/em> d\u011bti m\u00e1m povoleno mu \u0159\u00edkat ot\u010de, p\u0159esto si to v\u0161ak nikdy nedovol\u00edm, je-li kolem n\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed; nep\u0159ipad\u00e1 mi to dosti uctiv\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde jsi byl, T’chi-moro? Sh\u00e1n\u011bl jsem se po tob\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„Byl jsem se proj\u00edt, va\u0161e V\u00fdsosti,“ poklon\u00edm se znovu a ukleknu po jeho boku. „\u017d\u00e1d\u00e1m o va\u0161e odpu\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee mne va\u0161e V\u00fdsost musela sh\u00e1n\u011bt. Stalo se n\u011bco?“  <\/div>\n
Jung-le se na mne chv\u00edli jen d\u00edval se zamra\u010den\u00fdm pohledem, ale nakonec jeho tv\u00e1\u0159 ozdobil \u00fasm\u011bv. „Ale v\u016fbec ne, T’chi-moro, jen jsme s d\u011btmi cht\u011bli, abys n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m d\u011btsk\u00e9m dobrodru\u017estv\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Lehce jsem se zasm\u00e1l. „Mal\u00e1  Siao v\u00e1s jist\u011b mu\u010dila sv\u00fdmi ot\u00e1zkami, nem\u00fdl\u00edm se, va\u0161e V\u00fdsosti?“<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni kolem n\u00e1s se zasm\u00e1li a c\u00edsa\u0159 jen p\u0159ik\u00fdvnul. „Zn\u00e1\u0161 malou Siao, T’chi-moro. Ale ta u\u017e te\u010f pokojn\u011b sp\u00ed, a ostatn\u00ed d\u011bti s n\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, va\u0161e V\u00fdsosti, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b zde budu, kdy\u017e je mne pot\u0159eba.“ Op\u011bt jsem pokorn\u011b sklonil hlavu p\u0159ed sv\u00fdm p\u00e1nem. Mohl mne vychov\u00e1vat jako vlastn\u00edho syna, ale nikdy pro mne nebude otcem, jen dobr\u00fdm mu\u017eem, kter\u00fd um\u00ed vl\u00e1dnout sv\u00e9 zemi.  <\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku, v po\u0159\u00e1dku. Chce\u0161-li j\u00edt, m\u016f\u017ee\u0161 T’chi-moro, dnes u\u017e t\u011b zde nebude zapot\u0159eb\u00ed a jist\u011b jsi unaven\u00fd.“<\/div>\n
\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem unaven\u00fd. Vst\u00e1vat je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00fdchodem slunka a do postele ul\u00e9hat a\u017e kdy\u017e je m\u011bs\u00edc na sv\u00e9m nejvy\u0161\u0161\u00edm bod\u011b, to unav\u00ed ka\u017ed\u00e9ho. „D\u011bkuji, m\u016fj pane.“ Nejist\u011b jsem se postavil na nohy a op\u011bt se mu poklonil. „P\u0159eji v\u00e1m p\u0159\u00edjemnou noc a klidn\u00e9 span\u00ed, va\u0161e V\u00fdsosti.“<\/p>\n<\/div>\n
Jen mi pok\u00fdval hlavou a odm\u00e1val mne rukou pry\u010d tak, jako m\u00e1 ve zvyku to d\u011blat s lidmi, je\u017e u\u017e nejsou pot\u0159eba. Neberu si to v\u0161ak osobn\u011b, v\u00edm, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d.  <\/p>\n

<\/div>\n

Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b  do\u0161el do sv\u00fdch komnat, prvn\u00ed v\u011bc, kterou jsem ud\u011blal, bylo zahodit ty ohavn\u00e9 d\u0159ev\u00e1ky. Douf\u00e1m, \u017ee je nebudu muset nazout d\u0159\u00edve, ne\u017e p\u0159i p\u0159\u00edchodu nov\u00e9ho roku za n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Ani jsem nestihl po\u0159\u00e1dn\u011b  doj\u00edt k l\u016f\u017eku, kdy\u017e se zpoza z\u00e1v\u011bs\u016f vyno\u0159ila Sasce.  <\/div>\n
„Dovolte, m\u016fj pane,“ nejist\u011b ke mn\u011b vzt\u00e1hla ruce a mn\u011b a\u017e po mal\u00e9 chv\u00edli do\u0161lo, \u017ee mi chce pomoci z kimona. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a nechal ji d\u011blat svou pr\u00e1ci. Kdy\u017e mi stahovala t\u011b\u017ekou l\u00e1tku z ramen, vzpomn\u011bl jsem si na svitek pergamenu, je\u017e mi dal ten vystra\u0161en\u00fd chlapec.  <\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Sasce, d\u00e1l u\u017e to zvl\u00e1dnu, m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt sp\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale pane-„<\/p>\n<\/div>\n
Pozvedl jsem ruku a tak ji p\u0159eru\u0161il. „\u0158ekl jsem, a te\u010f u\u017e jdi.“ D\u00edval jsem se na ni up\u0159en\u00fdm pohledem, dokud pokorn\u011b nesklopila pohled a nep\u0159ik\u00fdvla. Po\u010dkal jsem, a\u017e op\u011bt zmiz\u00ed za tlust\u00fdm z\u00e1v\u011bsem, a a\u017e pak jsem si svl\u00e9knul kimono a odlo\u017eil jej na malou \u017eidli pod oknem. Jen v tenk\u00e9m \u017eup\u00e1nku, je\u017e se obvykle pod kimonem nos\u00ed, jsem p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9 posteli a v prstech ot\u00e1\u010del svitkem.<\/p>\n<\/div>\n
Tak r\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, co v n\u011bm je, ale nep\u0159\u00edslu\u0161\u00ed mi, abych to zjistil. K\u00f4ji tam byl za \u00fa\u010delem p\u0159edat svitek n\u011bkomu z na\u0161eho slu\u017eebnictva, nem\u011bl bych to poru\u0161it. Ale jak zjist\u00edm, komu byl svitek ur\u010den? Mo\u017en\u00e1 Sasce bude v\u011bd\u011bt, kdo m\u011bl j\u00edt dnes v noci do parku Zhongshan. R\u00e1no se j\u00ed zept\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017eil jsem svitek na n\u00edzk\u00fd  stolek vedle m\u00e9 postele a pot\u00e9, co jsem st\u00e1hl \u017eup\u00e1nek, jsem ulehnul do m\u011bkk\u00fdch, nad\u00fdchan\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek.<\/div>\n
Jestli m\u00e1m n\u011bco na c\u00edsa\u0159sk\u00e9m pal\u00e1ci doopravdy r\u00e1d, jsou to tyhle vo\u0148av\u00e9 l\u016f\u017ekoviny, je\u017e m\u011b obklopuj\u00ed noc co noc.  <\/div>\n
S nep\u0159\u00edtomn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a my\u0161lenkou na o\u010di plach\u00e9ho K\u00f4ji jsem se pomalu propadal do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
—————–<\/p>\n<\/div>\n
„Ty, Sasce? \u0158ekni mi, nev\u00ed\u0161, kdo m\u011bl v\u010dera v noci j\u00edt ven, do parku Zhongshan?“ zept\u00e1m se naprosto konverza\u010dn\u011b b\u011bhem uj\u00edd\u00e1n\u00ed z velk\u00e9ho t\u00e1cu s pochoutkami, je\u017e mi byly doneseny ke sn\u00eddani. Od brzk\u00e9ho r\u00e1na jsem se je\u0161t\u011b na sv\u011bt nep\u0159estal usm\u00edvat a lahodn\u00e1 sn\u00eddan\u011b mou dobrou n\u00e1ladu jen podpo\u0159ila.  <\/div>\n
Zabr\u00e1n kouskem \u010derstv\u00e9 jahody jsem si ani nev\u0161iml, jak sebou d\u011bv\u010de \u0161kublo, ale rychle to zamaskovalo poklonou.<\/p>\n<\/div>\n
„To opravdu nev\u00edm, m\u016fj pane,“ hluboce se mi poklonila. „Sm\u00edm se zeptat pro\u010d, pane?“<\/p>\n<\/div>\n
„V noci jsem tam potkal mlad\u00edka, kter\u00fd m\u011bl n\u011bkomu ze slu\u017eebnictva n\u011bco p\u0159edat.“<\/p>\n<\/div>\n
„Aha, m\u016fj pane,“ jen se op\u011bt poklonila a dolila mi \u0161\u00e1lek s \u010dajem.  <\/div>\n
Se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem jsem hled\u011bl z okna, do n\u00e1dhern\u00fdch zahrad, kter\u00e9 p\u0159et\u00e9kaly r\u016fzn\u00fdmi pestrobarevn\u00fdmi kv\u011btinami. „Pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, kdo tam m\u011bl j\u00edt. Mus\u00edm p\u0159edat to, co jim n\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edvka sebou op\u011bt \u0161kubla a tentokr\u00e1t p\u0159ipoutala mou pozornost. „Jestli milostiv\u00fd p\u00e1n chce, r\u00e1da ten svitek p\u0159ed\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou, „to je v po\u0159\u00e1dku, j\u00e1\u2026“ odml\u010del jsem se a jen sledoval, jak jej\u00ed ruce ztuhly v p\u016flce pohybu. „Jak v\u00ed\u0161, co m\u00e1m p\u0159edat?“<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t zakmitala \u0159asami, ne\u017e pokorn\u011b sklopila pohled k zemi. „Milostiv\u00fd p\u00e1n mluvil o svitku.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem r\u00e1zn\u011b hlavou, „o svitku nepadlo ani slovo. Jak to v\u00ed\u0161, Sasce? M\u011bla jsi tam snad j\u00edt ty? A nedovoluj si mi lh\u00e1t.“ Siln\u011b jsem ji uchopil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159im\u011bl ji tak, aby se mi pod\u00edvala do o\u010d\u00ed. Nev\u0161\u00edmal jsem si toho, \u017ee usykla bolest\u00ed, jej\u00ed ruku jsem nepou\u0161t\u011bl, jen m\u00edrn\u011b povolil stisk.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj bratr tam m\u011bl j\u00edt, pane.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekla d\u0159\u00edve? Kdy\u017e jsem se ptal, lhala jsi mi.“<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, pane!“ Klekla p\u0159ede mnou na kolena a prosebn\u011b mi hled\u011bla do o\u010d\u00ed. „Necht\u011bla jsem lh\u00e1t, m\u016fj pane, ale slu\u017eebnictvo m\u00e1 zak\u00e1z\u00e1no v den slavnost\u00ed opou\u0161t\u011bt pal\u00e1c, m\u016fj pane!“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsem si ji m\u011b\u0159il pohledem. M\u00e1 pravdu, v\u0161ichni lid\u00e9 se sm\u00ed \u00fa\u010dastnit slavnost\u00ed, jen na\u0161e slu\u017eebnictvo ne.<\/div>\n
Pokynul jsem ji, aby se op\u011bt postavila; nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e p\u0159ede mnou lid\u00e9 kle\u010d\u00ed na kolenou, nejsem c\u00edsa\u0159, nem\u00e1m ani jeho krev, aby mi museli skl\u00e1dat \u00factu.  <\/div>\n
„Postav se p\u0159eci, Sasce. Tv\u016fj bratr m\u011bl j\u00edt v\u010dera v noci do parku?“ Jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvla a j\u00e1 si prsty promnul ko\u0159en nosu. „Dobr\u00e1, pak \u0159ekni sv\u00e9mu bratrovi, \u017ee jeho svitek z\u016fstane zat\u00edm v m\u00fdch rukou, ne\u017e si rozmysl\u00edm, jestli mu jej p\u0159ed\u00e1m nebo ne. Cht\u011bl poru\u0161it z\u00e1kon, a to se nesm\u00ed tolerovat.“<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane!“ Op\u011bt p\u0159ede mnou padla na kolena a ruce sepjala v prosebn\u00e9m gestu. „Pros\u00edm v\u00e1s, m\u016fj pane, netrestejte jej, pros\u00edm, pane! Je je\u0161t\u011b mlad\u00fd, tak mlad\u00fd,“ mumlala st\u00e1le dokola a jej\u00ed pohled byl t\u00e9m\u011b\u0159 tak vypla\u0161en\u00fd jako K\u00f4jiho v\u010dera v noci. Ale jej\u00ed o\u010di nem\u011bly tak n\u00e1dhern\u011b leskl\u00fd n\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n
„Vsta\u0148, Sasce.“ Pokroutil jsem hlavou, „copak u\u017e jsem n\u011bkdy nechal n\u011bkoho potrestat? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ pokra\u010doval jsem, kdy\u017e zavrt\u011bla hlavou, „nikomu to ne\u0159eknu, jen si s\u00e1m rozmysl\u00edm, zdali mu jej p\u0159ed\u00e1m nebo ne. A te\u010f,“ m\u00e1vl jsem rukou, „m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt.“<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak u\u017e jdi, Sasce, a\u017e doj\u00edm, r\u00e1d bych si dal teplou koupel,“ odm\u00e1vl jsem j\u00ed rukou a d\u00e1l si ji nev\u0161\u00edmal, moment\u00e1ln\u011b mne fascinovala nasl\u00e1dl\u00e1 chu\u0165 jahod. V\u00edm, \u017ee nepat\u0159\u00edm do c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodiny, ale na jist\u00e9 pohodl\u00ed si zvykne ka\u017ed\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jsou to u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i dny, co jsem se potkal s T’chi-morou. Nemohu na n\u011bj p\u0159estat myslet, kudy chod\u00edm, tam napl\u0148uj\u00ed mou mysl jeho pln\u00e9 rty a leskl\u00e9 o\u010di. Ani si nedok\u00e1\u017eu st\u011b\u017eovat na to mno\u017estv\u00ed povinnost\u00ed, je\u017e se mi kup\u00ed k noh\u00e1m ka\u017ed\u00fdm dnem. U\u017e mi nep\u0159ijde tak o\u0161kliv\u00e9, \u017ee mus\u00edm ka\u017ed\u00fd den drhnout d\u0159ev\u011bnou podlahu v cel\u00e9m dom\u011b, ani to, \u017ee mus\u00edm vytrh\u00e1vat trsy tr\u00e1vy, je\u017e rostou tam, kde by nem\u011bly. Naopak s \u00fasm\u011bvem a my\u0161lenkou na T’chi-morovy o\u010di vykon\u00e1v\u00e1m v\u0161e, co je ode mne \u017e\u00e1d\u00e1no.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille? Tak Bille!“ <\/p>\n<\/div>\n
Rychle kleknu k v\u011bdru, je\u017e mi le\u017e\u00ed u nohou, a op\u011bt za\u010dnu pracovit\u011b vyt\u00edrat podlahu v Sayurin\u011b pokoji. U\u017e to m\u011blo b\u00fdt d\u00e1vno hotov\u00e9, ale my\u0161lenky na cizince<\/em> mne zam\u011bstn\u00e1valy daleko v\u00edce ne\u017e m\u00fddlov\u00e1 voda a u\u0161mudlan\u00fd hadr.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, tady jsi!“ Ve dve\u0159\u00edch pokoje se objevila matka, kter\u00e1 na mne shl\u00ed\u017eela k\u00e1rav\u00fdm pohledem. „\u0158ekni mi, K\u00f4ji, p\u0159edal jsi opravdu svitek pergamenu tomu, komu jsi m\u011bl?“<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak mi ztuhly ruce, a v krku mi vyschlo. P\u0159edal jsem jej do n\u011b\u010d\u00edch rukou, ale tomu, komu jsem m\u011bl, to ur\u010dit\u011b ne.<\/p>\n<\/div>\n
„Odpov\u011bz mi, K\u00f4ji, je to d\u016fle\u017eit\u00e9!“ nal\u00e9h\u00e1 d\u00e1l matka.  <\/div>\n
Nejist\u011b jsem polknul. „P\u0159edal jsem ho, matko.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale komu?! \u0158ekni mi, pros\u00edm, \u017ee jsi jej nep\u0159edal nikomu jin\u00e9mu, ne\u017e sluhovi c\u00edsa\u0159ova syna!“  \u0161eptala matka horliv\u011b, kdy\u017e p\u0159iklekla na zem vedle m\u011b. „Komu jsi to p\u0159edal?“<\/p>\n<\/div>\n
„Byl\u2026 byl tam\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Odpov\u011bz mi p\u0159\u00edmo, K\u00f4ji!“ Prudce zat\u0159\u00e1sla mou rukou, je\u017e byla st\u00e1le pono\u0159ena ve v\u011bdru s vodou, kter\u00e1 se nyn\u00ed roz\u0161pl\u00edchla v\u0161ude kolem.  <\/div>\n
„Byl tam T’chi-moro, matko. P\u0159edal jsem svitek jemu,“ za\u0161eptal jsem s hlavou sklopenou hluboce mezi ramena. B\u00e1l jsem se trestu, kter\u00fd na m\u011b te\u010f jist\u011b \u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
„Co \u017ee jsi ud\u011blal?! Ach K\u00f4ji, jak hloup\u00fd jsi!“ Vlasy mi spadaly do obli\u010deje, kdy\u017e mne matka uhodila. Snad je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b mne neuhodila, to je mo\u017en\u00e1 ten nejhor\u0161\u00ed trest, jak\u00fd jsem mohl dostat.  <\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, matko, necht\u011bl jsem! Ale byla tam tma a takov\u00fd klid, jen na malou chvilku jsem zav\u0159el o\u010di, a kdy\u017e jsem je otev\u0159el,“ drmolil jsem rychle mezi rty, „kdy\u017e jsem je otev\u0159el, nikdo u\u017e tam nebyl, jen on, matko, T’chi-moro a \u0159\u00edkal, \u017ee gongy u\u017e d\u00e1vno odezn\u011bly. Ale nikdo za mnou nep\u0159i\u0161el, matko, nikdo tam nebyl a on,“ drmolil jsem d\u00e1l, i kdy\u017e mne matka st\u00e1le bila po hlav\u011b, „nab\u00eddnul mi,“ za\u0161tkal jsem ti\u0161e, a sna\u017eil se br\u00e1nit slz\u00e1m, je\u017e se mi draly do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co ti nab\u00eddnul, ty kluku bl\u00e1hov\u00e1, co?!“  <\/div>\n
„\u017de ten svitek p\u0159ed\u00e1. Mam\u00e1 dost, pros\u00edm!“ Nyn\u00ed u\u017e se hadr v\u00e1lel na mokr\u00e9 zemi a j\u00e1 se rukama v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil br\u00e1nit ran\u00e1m, je\u017e u\u017e nedopadaly jen na mou hlavu, ale v\u0161ude tam, kam matka dos\u00e1hla. „Je mi to l\u00edto, matko, pros\u00edm, pros\u00edm u\u017e dost.“<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1ny najednou ustaly, ale i tak mi trvalo je\u0161t\u011b dobr\u00fdch p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e jsem se odv\u00e1\u017eil zvednout k matce pohled. Takhle tvrd\u011b se na mne ned\u00edvala ani tehdy, kdy\u017e jsem Sayuri ne\u0161\u0165astnou n\u00e1hodou zni\u010dil jedno velmi drah\u00e9, vz\u00e1cn\u00e9 kimono, kter\u00e9 pak musela matka dlouze spl\u00e1cet.<\/p>\n<\/div>\n
„Doufej, \u017ee p\u00e1n T’chi-mora ud\u011bl\u00e1 to, co ti sl\u00edbil, jinak t\u011b stihne zatracen\u00ed, drah\u00fd K\u00f4ji,“ za\u0161eptala matka tak d\u011bsiv\u011b klidn\u00fdm, ledov\u00fdm hlasem, a\u017e se v\u0161e uvnit\u0159 m\u011b sev\u0159elo.  Tak stra\u0161n\u011b jsem se b\u00e1l toho, co jsem provedl, ale jak jsem mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee ned\u011bl\u00e1m spr\u00e1vnou v\u011bc? T’chi-mora byl tak mil\u00fd, a ty jeho o\u010di\u2026 nemohl jsem jinak, ne\u017e mu d\u016fv\u011b\u0159ovat. A nev\u00edm pro\u010d, ale c\u00edt\u00edm, \u017ee jemu d\u016fv\u011b\u0159ovat mohu, nen\u00ed jako ostatn\u00ed z c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodiny, je\u017e by zradili i vlastn\u00ed krev.  <\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou, takov\u00e9to my\u0161lenky mi nep\u0159\u00edslu\u0161\u00ed. Nikdo si nesm\u00ed, ani by\u0165 jen pomyslet nic \u0161patn\u00e9ho o c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodin\u011b, za to je nejkrut\u011bj\u0161\u00ed trest, trest smrti.<\/p>\n<\/div>\n
Jak nejrychleji to bylo mo\u017en\u00e9, jsem povyt\u00edral  Sayurin pokoj a odebral se do sv\u00e9ho mal\u00e9ho pokoj\u00ed\u010dku, kde mal\u00e1 Yu spala po ob\u011bd\u011b. Jak moc j\u00ed z\u00e1vid\u00edm to bezstarostn\u00e9 d\u011btstv\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 je\u0161t\u011b alespo\u0148 na dva roky p\u0159ed sebou? Je tak mal\u00e1 a nevinn\u00e1, na\u0161e pan\u00ed Li Xuejian se rozhodla, \u017ee pokud Yu bude nad\u00e1le r\u016fst do kr\u00e1sy tak jako dote\u010f, stane se i z n\u00ed mal\u00e1 Gej\u0161a. Yu je t\u00edm nad\u0161en\u00e1 a j\u00e1 se j\u00ed nediv\u00edm, bude m\u00edt mo\u017enost \u017e\u00edt \u017eivot, o n\u011bm\u017e mn\u011b se nikdy ani nesnilo. Pro mou pan\u00ed jsem nikdy nebyl dost kr\u00e1sn\u00fd, aby mne nechala st\u00e1t se Gej\u0161ou. *<\/p>\n<\/div>\n
S nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, a slzami na kraj\u00ed\u010dku, jsem ji jemn\u011b pohladil po vlasech, ne\u017e jsem se zhroutil do vlastn\u00ed postele, kde u\u017e m\u00fdm slz\u00e1m nebr\u00e1nilo opravdu nic.<\/p>\n<\/div>\n
Zklamal jsem matku, ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u00e9ho.<\/div>\n
Ale jak to mohlo b\u00fdt  \u0161patn\u00e9, kdy\u017e jsem svitek p\u0159edal T’chi-morovi? On by mne ur\u010dit\u011b  nezradil, c\u00edt\u00edm, \u017ee mu mohu d\u016fv\u011b\u0159ovat. Jist\u011b svitek p\u0159ed\u00e1 tomu, komu n\u00e1le\u017e\u00ed a v\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku. Ur\u010dit\u011b ano.  <\/div>\n
Uvid\u00edm jej je\u0161t\u011b n\u011bkdy?<\/p>\n<\/div>\n
Uvid\u00edm je\u0161t\u011b n\u011bkdy jeho z\u00e1\u0159iv\u00e9, leskl\u00e9 o\u010di a \u00fasm\u011bv proz\u00e1\u0159en\u00fd samotn\u00fdm sluncem?  <\/div>\n
A mysl\u00ed na mne tak, jako j\u00e1 mysl\u00edm na n\u011bj?  <\/div>\n
Ach Bille, vzpamatuj se, pro\u010d  by na tebe m\u011bl myslet n\u011bkdo, jako je on? Jako je c\u00edsa\u0159\u016fv syn? Ale mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1 si na mne p\u0159eci jen ob\u010das vzpomene.  <\/div>\n
„Nebu\u010f bl\u00e1hov\u00fd,“ za\u0161eptal jsem s\u00e1m k sob\u011b a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f ot\u0159el slan\u00e9 kapky, je\u017e byly v m\u017eiku nahrazeny dal\u0161\u00edmi. Jak dlouho jsem ji\u017e neplakal? Naposledy, kdy\u017e si Yu p\u0159i ne\u0161ikovn\u00e9m b\u011bhu po dvo\u0159e vyrazila p\u0159edn\u00ed zuby. To bylo k\u0159iku, bolelo mne to za ni.  <\/div>\n
Povzdechl jsem si a sto\u010dil se na posteli do mal\u00e9ho klubka. „Pozn\u00e1m n\u011bkdy tv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh?“  za\u0161eptal jsem do ticha pokoje, a semkl v\u00ed\u010dka pevn\u011b k sob\u011b. V\u00edm, \u017ee v tuto denn\u00ed hodinu bych si rozhodn\u011b nem\u011bl dovolit sp\u00e1t, ale jsem tak unaven\u00fd, tak zesl\u00e1bl\u00fd. V\u0161e, co jsem nestihl dnes, dod\u011bl\u00e1m z\u00edtra, jist\u011b se pro jednou nic nestane.<\/p>\n<\/div>\n
S touto my\u0161lenkou, a s obrazem jeho pln\u00fdch, nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rt\u016f p\u0159ed o\u010dima upadnu do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.  <\/p>\n

<\/div>\n

* V \u010c\u00edn\u011b a\u017e do 18. Stolet\u00ed byly Gej\u0161i i (nebo jen) mu\u017ei. A\u017e kolem 50. let 19. stolet\u00ed se st\u00e1valy Gej\u0161ami v\u00fdhradn\u011b \u017eeny.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom \u00dasm\u011bv mi hr\u00e1l na rtech a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e jsem op\u011bt vstoupil do z\u00e1\u0159e a ruchu oslav. Neust\u00e1le jsem myslel na to vypla\u0161en\u00e9 k\u016fzle, kter\u00e9 jsem potkal. K\u00f4ji \u0159\u00edkal, \u017ee se jmenuje. Nev\u00edm pro\u010d, ale k jeho jemn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10305","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10305","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10305"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10305\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10305"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10305"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10305"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}