{"id":1031,"date":"2017-09-06T15:00:00","date_gmt":"2017-09-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1025"},"modified":"2017-09-06T15:00:00","modified_gmt":"2017-09-06T14:00:00","slug":"lykara-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/06\/lykara-40\/","title":{"rendered":"Lykara 40."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tu noc se je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra nekonala. Bill spal klidn\u011b, schoulen\u00fd v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a snil o sn\u011bhu.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kde je, ale m\u011bl pocit, \u017ee je doma. Mohl si do t\u00e9 b\u00edl\u00e9 nad\u00edlky lehnout, nechat sn\u00edh padat, a\u017e ho cel\u00fd p\u0159ikryl a ani mu nebyla zima. M\u00edsto sh\u00e1n\u011bn\u00ed se po n\u011b\u010dem tepl\u00e9m sledoval, jak na sn\u011bhu tan\u010d\u00ed prvn\u00ed rann\u00ed paprsky a v\u0161e se t\u0159pyt\u00ed pono\u0159en\u00e9 v kr\u00e1sn\u00e9m tichu…<\/div>\n
\n

Cesta do Loitche byla dlouh\u00e1 a \u00famorn\u00e1. Zasekli se v z\u00e1cp\u011b a Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt nesv\u016fj a netrp\u011bliv\u00fd. Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee svou nervozitou nakazil i bratra, kter\u00fd se za volantem kroutil a v\u011b\u010dn\u011b se \u0161kr\u00e1bal na krku a ve vlasech.<\/p><\/div>\n

Leslie to nijak neobt\u011b\u017eovalo. Na rozd\u00edl od dvoj\u010dat nespala tak dob\u0159e, tak\u017ee vyu\u017eila kolonu k dohn\u00e1n\u00ed toho, co zame\u0161kala v noci. Bill se pokou\u0161el o sp\u00e1nek taky, ale marn\u011b.<\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b Tom zaparkoval p\u0159ed domem, m\u011bl sto chut\u00ed k\u0159i\u010det radost\u00ed. M\u00edsto toho nechali Leslie sp\u00e1t v aut\u011b, Tom vyndal jejich ta\u0161ky a vzal Billa dovnit\u0159.<\/div>\n
Ten se viditeln\u011b t\u0159\u00e1sl nad\u0161en\u00edm z nov\u00e9ho m\u00edsta, kde nejsou \u017e\u00e1dn\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed by ho rozptylovali, a nechal si postupn\u011b v\u0161e uk\u00e1zat.<\/div>\n
Do sv\u00e9ho pokoje nakoukl jen zb\u011b\u017en\u011b a z Tomova ukradl jeho skic\u00e1k, ani\u017e by si toho Tom v\u0161iml. Pak u\u017e byl tak nedo\u010dkav\u00fd na Tom\u016fv ateli\u00e9r, \u017ee ho ostatn\u00ed pokoje nezaj\u00edmaly.<\/div>\n
\n

„Tak, v\u00edtej v m\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed….“ Zamumlal Tom a poprv\u00e9 si uv\u011bdomil, \u017ee v jeho kr\u00e1lovstv\u00ed je celkem \u010durbes na to, jak m\u011bl jinak v\u0161e r\u00e1d na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a uspo\u0159\u00e1dan\u00e9. Rozpa\u010dit\u011b si promnul z\u00e1tylek a otev\u0159el st\u0159e\u0161n\u00ed okno, aby dovnit\u0159 pustil trochu \u010derstv\u00e9ho vzduchu.<\/p><\/div>\n

Billovi evidentn\u011b jeho nepo\u0159\u00e1dek nevadil. Fascinovan\u011b si prohl\u00ed\u017eel barvy, \u0161t\u011btce, houbi\u010dky, had\u0159\u00edky, tu\u017eky, uhly, palety, ale pl\u00e1tn\u016fm nev\u011bnoval pozornost.<\/div>\n
„Von\u00ed to tady.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Oby\u010dejn\u011b to ka\u017ed\u00fdmu smrd\u00ed.“<\/div>\n
„Ne… je to n\u00e1dhera. Jen nech\u00e1pu, kde m\u00e1\u0161 obrazy a pro\u010d si ni\u010d\u00ed\u0161 cel\u00e1 pl\u00e1tna zkou\u0161en\u00edm barev. To by nesta\u010dil kus pap\u00edru?“ Zeptal se a uk\u00e1zal na nejbli\u017e\u0161\u00ed modro \u017eluto zelen\u00e9 n\u011bco na pap\u00ed\u0159e. Sv\u00fdm zp\u016fsobem to bylo vlastn\u011b hezk\u00e9.
„To nen\u00ed\u2026 To jsou moje obrazy\u2026“ Odpov\u011bd\u011bl Tom trochu rozpa\u010dit\u011b a Bill se zaj\u00edkl.
„Tohle?“
„Ano.“
„Tohle vystavuje\u0161?“ Zeptal se ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b a znovu si \u010dm\u00e1ranice d\u016fkladn\u011b prohl\u00e9dl, hledaje n\u011bjak\u00fd smysl. Ne… nebyl tam…
„Jo, tohle…“
„A n\u011bkomu se to l\u00edb\u00ed?“
„Dost\u00e1v\u00e1m slu\u0161n\u011b zaplaceno.“
„Oni za to plat\u00ed?“ Vyjekl a uk\u00e1zal na nejbli\u017e\u0161\u00ed obraz.
„Jo, Billy, plat\u00ed za to.“ Odpov\u011bd\u011bl pobaven\u011b. Bill byl evidentn\u011b cel\u00e1 Leslie.
„Aha\u2026“ Broukl Bill, vzal nejbli\u017e\u0161\u00ed \u0161t\u011btec, tu\u0161 a ud\u011blal \u010dmouhu na polopr\u00e1zdn\u00e9 pl\u00e1tno.
„Jsem mal\u00ed\u0159!“ Vyk\u0159ikl radostn\u011b a znovu se rozm\u00e1chl proti pap\u00edru. Tom si jen bezmocn\u011b schoval obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
\n
Nenam\u00e1hal se t\u00edm, \u017ee by se mu sna\u017eil vysv\u011btlit n\u011bco z modern\u00edho um\u011bn\u00ed, toho jak se m\u00e1 na obrazy d\u00edvat, jak jim porozum\u011bt, a m\u00edsto toho ho nechal po\u010dm\u00e1rat, co cht\u011bl. Byla v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava ho sledovat.<\/div>\n
Pak se\u0161el dol\u016f, opatrn\u011b vynesl z auta Leslie, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, co dlouho do noci d\u011blala. Jej\u00ed blok p\u0159et\u00e9kal pozn\u00e1mkami, jak se sna\u017eila ke v\u0161emu z lykarsk\u00e9ho den\u00edku p\u0159isoudit n\u011bjak\u00fd v\u00fdznam.<\/div>\n
Nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee celou tu v\u011bc br\u00e1t tak samoz\u0159ejm\u011b, ale kdy\u017e se j\u00ed pokusil zeptat, za\u010dala o n\u011bjak\u00fdch obrann\u00fdch mechanismech mozku, a tomu zas pro zm\u011bnu nerozum\u011bl on.<\/div>\n
Bill a Leslie fungovali o\u010dima. Museli v\u011bci vid\u011bt, pak pro n\u011b byly re\u00e1ln\u00e9. On je musel nejd\u0159\u00edv c\u00edtit, za\u017e\u00edt, okusit, ne\u017e dok\u00e1zal ur\u010dit, co p\u0159ed n\u00edm le\u017e\u00ed.<\/div>\n
Tak i maloval svoje pocity ze v\u0161eho okolo.<\/div>\n
\n

Prvn\u00ed den z\u016fstali v\u0161ichni doma a druh\u00fd se vydali na men\u0161\u00ed proch\u00e1zku. Za\u0161li a\u017e k \u0159\u00ed\u010dce a Tom se nemohl ubr\u00e1nit o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee by si Bill mohl na tom m\u00edst\u011b alespo\u0148 n\u011bco vybavit. Nic, m\u00edsto toho se Bill do\u017eadoval kakaa, jen co se vr\u00e1tili, a Tom roztopil krb. Bill si p\u0159ed n\u011bj p\u0159it\u00e1hl deku a pol\u0161t\u00e1\u0159e a uvelebil se naproti n\u011bmu s hrnkem v ruce, a zbytek ve\u010dera byl nezvykle tich\u00fd. Pozd\u011bji si Tom uv\u011bdomil, \u017ee pr\u00e1v\u011b to byl okam\u017eik, kdy se jeho Bill za\u010dal vracet.<\/p><\/div>\n

Tu noc p\u0159i\u0161la prvn\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra po t\u00fddnech klidu. Byla to ta sam\u00e1, kterou u\u017e za\u017eil i Tom. Ohe\u0148 a Dorien\u016fv hlas. Bill se probudil s k\u0159ikem, ale t\u00e9m\u011b\u0159 nic si nepamatoval.<\/div>\n
Tom z\u016fstal u n\u011bj a druh\u00fd den p\u0159est\u011bhoval svou postel k Billovi do pokoje a Leslie spustila jejich pl\u00e1n.<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 dost? Klidn\u011b ti je\u0161t\u011b p\u00e1r toast\u016f doma\u017eu,“ nab\u00eddla se Billovi, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj postavila tal\u00ed\u0159 se sn\u00eddan\u00ed.<\/p><\/div>\n

„To je dobr\u00fd, Leslie. Ani nem\u00e1m moc hlad…“ Pousm\u00e1l se a unaven\u011b si op\u0159el hlavu do dlan\u00ed. Chv\u00edli do tal\u00ed\u0159e civ\u011bl, ne\u017e se p\u0159emohl, a jeden sv\u011btl\u00fd chl\u00e9b si vzal a ukousl z n\u011bj.<\/div>\n
„Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed?“<\/div>\n
„Jo… v\u010dera moc nespal. M\u011bl jsem zase no\u010dn\u00ed m\u016fru a byl u m\u011b.“ Leslie si sedla naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu to, takovou dobu byl klid. Nejsp\u00ed\u0161 m\u011bli v\u0161ichni pravdu, \u017ee jezdit sem byl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad.“<\/div>\n
„To si nemysl\u00edm. \u0158ekla bych, \u017ee je to dob\u0159e.“ Odv\u011btila a Bill se zarazil s j\u00eddlem na p\u016fl cesty.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo. Pod\u00edvej, j\u00e1 je\u0161t\u011b nem\u00e1m dostudov\u00e1no… ale mysl\u00edm, \u017ee na to s tebou jdou v\u0161ichni blb\u011b.“<\/div>\n
„Jak blb\u011b?“<\/div>\n
„No, \u0159\u00edkal jsi, \u017ee se ti zd\u00e1lo o drac\u00edch, ne?“ Zeptala se naoko nejist\u011b a Tom stoj\u00edc\u00ed za dve\u0159mi se modlil, aby v\u0161e vy\u0161lo. V\u0161echno z\u00e1viselo jen na tom, jestli Bill p\u0159istoup\u00ed na Lesliin n\u00e1vrh.<\/div>\n
\n

„Jo, je to…“ Zarazila ho gestem ruky a zavrt\u011bla hlavou.<\/p><\/div>\n

„Zapome\u0148 na metaforu. Co ti to p\u0159ipom\u00edn\u00e1? Pamatuje\u0161 se na tu imagin\u00e1rn\u00ed zemi, co jste si na n\u00ed hr\u00e1li s Tomem?“<\/div>\n
„Lykara…“ Vyhrkl Bill hned a v Tomovi se v\u0161e sev\u0159elo.<\/div>\n
„No… a m\u011bli jste tam draky?“<\/div>\n
„Jo… ale nech\u00e1pu, co to m\u00e1 s t\u00edm spole\u010dn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 nic, mo\u017en\u00e1 v\u0161echno. Napadlo m\u011b, kdybys vysadil l\u00e9ky, ty sny by se ti vr\u00e1tily. Podle m\u011b se ti nezdaj\u00ed n\u00e1hodou. M\u011bl bys je nechat a zapisovat si je, dokud z toho neposkl\u00e1d\u00e1\u0161 \u00fapln\u011b v\u0161echno. Mo\u017en\u00e1, \u017ee pak se to zlom\u00ed a za\u010dne se ti vracet pam\u011b\u0165. V\u00ed\u0161, ty sny jsou vlastn\u011b obrann\u00fd mechanismus, br\u00e1n\u00ed ti vzpomenout si, jen\u017ee kdy\u017e je nep\u0159ekon\u00e1\u0161, m\u016f\u017ee trvat roky, ne\u017e si k tob\u011b najdou cestu vzpom\u00ednky.“ Bill odlo\u017eil toast na tal\u00ed\u0159ek a naklonil hlavu ke stran\u011b.<\/div>\n
„Ty mysl\u00ed\u0161, \u017ee by to pomohlo?“<\/div>\n
„Jo… ale jak \u0159\u00edk\u00e1m, je\u0161t\u011b nem\u00e1m dostudov\u00e1no a na\u0161i by to ur\u010dit\u011b nedovolili.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed to v\u011bd\u011bt!“ Vyhrkl hned Bill a Leslie potla\u010dila \u00fasm\u011bv. M\u011bli nap\u016fl vyhr\u00e1no.<\/div>\n
„Jsme te\u010f tady jen my t\u0159i. Kdy\u017e to Tomovi vysv\u011btl\u00ed\u0161, dovol\u00ed to. Kdy\u017e ne, upros\u00edm ho j\u00e1.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee do toho p\u016fjde\u0161? Budeme tady s tebou, ale i tak to bude t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00e9 to u\u017e je. Ani nev\u00ed\u0161, jak… p\u0159es patn\u00e1ct let je pry\u010d a j\u00e1 nev\u00edm kde. V\u0161eho se boj\u00edm… Chci to zkusit. Kdy\u017e to nebude pom\u00e1hat, zase za\u010dnu br\u00e1t l\u00e9ky a vr\u00e1t\u00edme se dom\u016f.“ Rozhodil rukama.<\/div>\n
„Co m\u00e1m d\u011blat, Leslie? Slibuju, \u017ee t\u011b poslechnu na slovo.“<\/div>\n
„Dob\u0159e… sn\u00ed\u017e\u00edme d\u00e1vkov\u00e1n\u00ed a postupn\u011b p\u0159estane\u0161 br\u00e1t. Pi\u0161 si ka\u017ed\u00fd sen i no\u010dn\u00ed m\u016fru. I kdyby to m\u011bly b\u00fdt jen pocity, pom\u016f\u017ee ti to pamatovat si ty dal\u0161\u00ed. M\u011bj notes po\u0159\u00e1d u sebe a napi\u0161 to hned, jak se probud\u00ed\u0161. I kdyby na sebe nic nenavazovalo, pi\u0161 to a pak se je teprve sna\u017e se\u0159adit, jestli nebude d\u00e1vat smysl n\u011bco s n\u011b\u010d\u00edm. I kdyby ti to p\u0159ipadalo kdov\u00edjak \u0161\u00edlen\u00e9.“<\/div>\n
„V\u010dera se mi zd\u00e1lo o sn\u011bhu. Ale byl jin\u00fd… nestudil… a dneska…“<\/div>\n
„Pi\u0161.“ Vyb\u00eddla ho, Bill jen k\u00fdvl a m\u00e1lem p\u0159evr\u00e1til \u017eidli, jak prudce vyb\u011bhl nahoru, popadl prvn\u00ed v\u011bc na psan\u00ed, co\u017e byla tu\u017eka na Tomov\u011b posteli, tak p\u0159\u00edhodn\u011b zapomenut\u00e1, a vzal skic\u00e1k, kter\u00fd schoval pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a je\u0161t\u011b si ho nestihl prohl\u00e9dnout. Oto\u010dil posledn\u00ed stranu, kde byly listy \u010dist\u011b b\u00edl\u00e9 a za\u010dal ps\u00e1t…<\/div>\n
\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to vyjde?“ Zeptal se Tom, kdy\u017e vykoukl zpoza rohu a sedl si naproti Leslie m\u00edsto Billa.<\/p><\/div>\n

„No, asi nem\u00e1me co ztratit. Ale jestli se mu v\u00e1\u017en\u011b zd\u00e1lo o sn\u011bhu, co nestud\u00ed… Nic jin\u00e9ho, ne\u017e vzpom\u00ednky to nen\u00ed.“<\/div>\n
„Jo, ale co kdy\u017e mu nedojde, \u017ee je to opravdov\u00e9.“<\/div>\n
„Tak mu to uk\u00e1\u017ee\u0161. Ale te\u010f by mu to sp\u00ed\u0161 ubl\u00ed\u017eilo.“ Tom jen k\u00fdvl a vzal si nakousnut\u00fd toast.<\/div>\n
„Lessi? Nevid\u011bla jsi muj skic\u00e1k? Ten tmav\u011b modrej?“<\/div>\n
„Ne, ani nev\u00edm, \u017ees m\u011bl n\u011bjakej s sebou.“<\/div>\n
„Jo… vlastn\u011b jsem do n\u011bj kreslil jenom Lykaru. V\u0161echno, co m\u011b napadlo, kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dom\u016f. Pot\u0159eboval jsem se ujistit, \u017ee to v\u0161echno nebyl jen klam.“ Leslie ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvla.<\/div>\n
„No nic, asi jsem ho nechal doma. Chce\u0161 se zat\u00edm pod\u00edvat na obraz, co namaloval Bill?“<\/div>\n
„Bill maluje?“<\/div>\n
„No, v\u010dera vid\u011bl moje barevn\u00fd fleky, jak to nazval, a prohl\u00e1sil, \u017ee bude taky mal\u00ed\u0159 jako j\u00e1, proto\u017ee tohle zvl\u00e1dne ka\u017edej.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, br\u00e1\u0161ko, kone\u010dn\u011b ti n\u011bkdo \u0159ekl pravdu.“ Poslala mu vzdu\u0161n\u00fd polibek a uhnula p\u0159ed let\u00edc\u00edm chlebem.<\/p>\n

autor: Bitter<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Tu noc se je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra nekonala. Bill spal klidn\u011b, schoulen\u00fd v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a snil o sn\u011bhu. Nev\u011bd\u011bl, kde je, ale m\u011bl pocit, \u017ee je doma. Mohl si do t\u00e9 b\u00edl\u00e9 nad\u00edlky lehnout, nechat sn\u00edh padat, a\u017e ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[669],"tags":[],"class_list":["post-1031","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lykara"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1031","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1031"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1031\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1031"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1031"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1031"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}