{"id":10314,"date":"2010-10-30T18:30:00","date_gmt":"2010-10-30T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10288"},"modified":"2010-10-30T18:30:00","modified_gmt":"2010-10-30T17:30:00","slug":"lace-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/30\/lace-18\/","title":{"rendered":"Lace 18."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
\"414\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill a Lorenz byli k smrti unaven\u00ed. Celou cestu zp\u00e1tky do m\u011bsta absolvovali v\u011bt\u0161inou p\u011b\u0161ky, Lorenz nab\u00edzel, \u017ee zaplat\u00ed cizinc\u016fm, aby je odvezli, ale Bill po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, \u017ee Lorenz mus\u00ed \u0161et\u0159it, aby m\u011bl dost pen\u011bz na to, aby si Toma mohl vz\u00edt. V\u00e9voda by neprodal Vilhelminu<\/em> jen tak za n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, kter\u00e9 by neuspokojily jeho hami\u017enost.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e do\u0161li do m\u011bsta, Bill c\u00edtil \u00falevu i strach. Nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak jejich pl\u00e1n bude fungovat a stra\u0161n\u011b se b\u00e1l o Toma. Nev\u011bd\u011bl, jestli je Tom v pevnosti, nev\u011bd\u011bl, kde je jeho matka, a absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 jeho otec za lubem. U\u017e se tolik neb\u00e1l toho, \u017ee ho n\u011bkdo chyt\u00ed, te\u010f se b\u00e1l o sv\u00e9 okol\u00ed nam\u00edsto sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Domov, sladk\u00fd domov.“ \u0158ekl Lorenz zaho\u0159kle, kdy\u017e p\u0159ekro\u010dili neviditelnou hranici do Drayvanu.<\/div>\n
I p\u0159es to, jak moc Lorenz miloval sv\u016fj domov v Drayvanu, nesn\u00e1\u0161el, co jeho m\u011bsto potaj\u00ed zast\u00e1valo. Bylo pln\u00e9 standard\u016f, kter\u00e9 ni\u010dily du\u0161e, pln\u00e9 omezen\u00fdch mysl\u00ed a nen\u00e1visti, a Lorenz byl od tohohle jako \u010dlov\u011bk hodn\u011b daleko. Byl typ \u010dlov\u011bka, jen\u017e byl vychov\u00e1n tak, aby ve v\u0161em vid\u011bl kr\u00e1su, a to zahrnovalo i vid\u011bt kr\u00e1su v l\u00e1sce mezi dv\u011bma bratry. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto se c\u00edtil povinen ochra\u0148ovat Billa a Toma, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to nikdo jin\u00fd neud\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Navrhuji, jestli jsi unaven\u00fd, m\u016f\u017eeme si odpo\u010dinout u m\u011b doma a r\u00e1no pojedeme do s\u00eddla, abychom se pod\u00edvali, jestli je Tom opravdu na aukci.“ Navrhl Lorenz a Bill smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
\n
Bill si zoufale p\u0159\u00e1l, aby mohl Toma ukr\u00e1st zp\u00e1tky a nikdy se u\u017e neohl\u00ed\u017eet, ale to u\u017e  zkusili a z\u00edskali tak akor\u00e1t bolest a vy\u010derp\u00e1n\u00ed. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby si Lorenz mohl Toma vz\u00edt, pak by v\u0161echny jejich probl\u00e9my zmizely, nebo mo\u017en\u00e1 si to jen a\u017e moc zleh\u010doval; ale bez v\u00edry v n\u011bco Bill nem\u011bl nic, a tak se sna\u017eil v\u011b\u0159it, \u017ee to v\u0161echno vyjde.<\/div>\n
V\u00edra ale rychle mizela t\u00edm, jak na n\u011b lid\u00e9 ve m\u011bst\u011b st\u00e1le z\u00edrali. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee spoustu lid\u00ed o Tomovi v\u011bd\u011blo, a te\u010f, kdy\u017e nem\u011bl make-up a m\u011bl na sob\u011b Tomovo oble\u010den\u00ed, si ur\u010dit\u011b mysleli, \u017ee je on. Samoz\u0159ejm\u011b, nem\u011bl Tomovy vlasy, ale \u00fa\u010des se dal lehce zm\u011bnit, a tak se b\u00e1l, a\u017e se ho n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9, co si mysl\u00ed, \u017ee je Tom, zeptaj\u00ed, kde byl a pro\u010d odvedli jeho matku.<\/div>\n
Modlitba nezabrala, proto\u017ee hned, jak Bill s Lorenzem pro\u0161li kolem Schimdtovy farmy, aby se dostali k Lorenzovi dom\u016f, vy\u0161el z domu pan Schmidt. P\u0159ib\u011bhl k nim a jen st\u00e1l a z\u00edral.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ zeptal se unaven\u011b, a Bill s Lorenzem absolutn\u011b nev\u011bd\u011bli, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„V\u0161echny ot\u00e1zky na Toma mus\u00ed b\u00fdt pokl\u00e1d\u00e1ny mn\u011b, nikdo s n\u00edm nesm\u00ed mluvit.“ \u0158ekl Lorenz rychle.<\/div>\n
„A vy jste kdo?“ zeptal se pan Schmidt a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„Jsem Lorenz de Vons. B\u00fdval\u00fd str\u00e1\u017ece v\u00e9vody. Byl jsem po\u017e\u00e1d\u00e1n, abych p\u0159ebral situaci, tak\u017ee v\u0161echny ot\u00e1zky ohledn\u011b Lady Vilhelminy z Drayvanu nebo Toma, mus\u00ed b\u00fdt pokl\u00e1d\u00e1ny mn\u011b. Nem\u016f\u017eu v\u00e1m \u0159\u00edct v\u00edc informac\u00ed.“<\/div>\n
„Ah, ano, Lorenzi. Va\u0161e jm\u00e9no jsem u\u017e sly\u0161el.“ Odpov\u011bd\u011bl. „Ale Tom je p\u0159\u00edmo tady, m\u016f\u017eu se ho zeptat na p\u00e1r v\u011bc\u00ed?“<\/div>\n
„Pravidla jsou pravidla, pane Schmidte. V\u0161echny ot\u00e1zky mus\u00ed b\u00fdt pokl\u00e1d\u00e1ny mn\u011b, a\u0165 u\u017e vedle m\u011b Tom stoj\u00ed nebo ne.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, co se ti to stalo?“ zeptal se pan Schmidt zv\u011bdav\u011b na \u00fa\u010det Tomov\u00fdch<\/em> nov\u00fdch vlas\u016f a sv\u011btlej\u0161\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Ehm.“ Odka\u0161lal si Lorenz a pan Schimdt se rychle oto\u010dil jeho sm\u011brem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, um\u2026 pane De Vons, co se to tady stalo?“<\/div>\n
„K dan\u00e9 situaci, Tom se musel sna\u017eit b\u00fdt v p\u0159estrojen\u00ed kv\u016fli jist\u00e9mu d\u016fvodu. Nem\u016f\u017eu to up\u0159esnit, ani se t\u00edm nehodl\u00e1m v t\u00e9to konverzac\u00ed nijak v\u00edc zaob\u00edrat.“<\/div>\n
„Dob\u0159e tedy.“ Pod\u00edval se pan Schmidt mezi nimi dv\u011bma zv\u011bdav\u011b, skoro a\u017e rozzloben\u011b. Nebyl r\u00e1d, \u017ee mus\u00ed ot\u00e1zky kl\u00e1st Lorenzovi. „Kde je m\u016fj ko\u010d\u00e1r a m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u016f\u0148?“<\/div>\n
„Tady Tom<\/em> s t\u00edm nem\u00e1 nic do \u010din\u011bn\u00ed. My bohu\u017eel v\u00edme, kdo to v\u0161echno vzal, ale te\u010f v\u00e1m tuto informaci nemohu podat. Bu\u010fte v klidu, sna\u017e\u00edme se, jak jen to jde, abychom zatkli toho, kdo je za loupe\u017e zodpov\u011bdn\u00fd a v\u00e1\u0161 majetek v\u00e1m vr\u00e1t\u00edme hned, jak to bude mo\u017en\u00e9.“<\/div>\n
„Je pravda, \u017ee Lady Kaulitzov\u00e1 je zp\u011bt doma?“ zeptal se Schmidt potichu. „To je posledn\u00ed pomluva. Farm\u00e1\u0159 \u0159\u00edkal, \u017ee ji vid\u011bl ut\u00edkat v\u010dera do domu.“<\/div>\n
„To nemohu vyvr\u00e1tit.“ Odpov\u011bd\u011bl Lorenz kr\u00e1tce.<\/div>\n
„No, d\u011bkuji, dob\u0159e.“ Podrbal se na brad\u011b a rychle se rozhl\u00e9dl. „Nejsem si jist\u00fd, jestli se bude\u0161 moct vr\u00e1tit do pr\u00e1ce, Tome. U\u017e jsem najal n\u00e1hradu, kdy\u017e jsi zmizel.“ A s t\u00edmhle ode\u0161el pan Schmidt zp\u00e1tky do sv\u00e9ho domu.  <\/div>\n
„D\u011bkuji, Lorenzi.“ Za\u0161eptal Bill a cupital za n\u00edm. „Opravdu. V\u016fbec jsem nev\u011bd\u011bl, jak z t\u00e9 situace vybruslit.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi d\u011bkovat.“ Odpov\u011bd\u011bl Lorenz. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee te\u010f mi u\u017e v\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee se jen sna\u017e\u00edm t\u011b chr\u00e1nit?“<\/div>\n
„Naprosto. Uk\u00e1zal jste mi dost a nic to nepop\u00edr\u00e1, ale mus\u00edte m\u011b omluvit, \u017ee jsem i tak na pozoru.“<\/div>\n
„Je to pochopiteln\u00e9.“  \u0158ekl Lorenz a odemkl dve\u0159e k sob\u011b dom\u016f kl\u00ed\u010dem, kter\u00fd m\u011bl pov\u011b\u0161en\u00fd kolem krku.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si najednou uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 st\u00e1le na krku \u0159et\u00edzek, kter\u00fd dostal od Toma, a \u017ee si je\u0161t\u011b st\u00e1le nep\u0159e\u010detl, co je uvnit\u0159. Rozhodl se, \u017ee si ho p\u0159e\u010dte a\u017e pozd\u011bji, mo\u017en\u00e1 p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e usne. U\u017e te\u010f mu Tom chyb\u011bl naprosto \u0161\u00edlen\u011b, ale je\u0161t\u011b nebyl ten prav\u00fd \u010das. Z\u00edtra bude rozhoduj\u00edc\u00ed den, z\u00edtra se rozhodne, jestli s Tomem str\u00e1v\u00ed zbytek \u017eivota; tak\u017ee bude d\u00e1vat smysl, kdy\u017e si dopis p\u0159e\u010dte a\u017e pozd\u011bji. Srdce ho bolelo u\u017e jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 si lehnout, kde chce\u0161. Chce\u0161 si vz\u00edt moji postel?“ zeptal se Lorenz a Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Sp\u011bte tam vy. Nejsem si jist\u00fd, jestli dnes v noci budu v\u016fbec sp\u00e1t. Nervy m\u00e1m nadranc a nemysl\u00edm si, \u017ee budu schopn\u00fd odpo\u010d\u00edvat.“<\/div>\n
„Pak se tu chovej jako doma.“  \u0158ekl Lorenz mile. „Postav\u00edm na \u010daj a pak si p\u016fjdu lehnout.“ <\/p>\n<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a rozhl\u00e9dl se po velk\u00e9m dom\u011b. Str\u00e1\u017en\u00ed, nebo b\u00fdval str\u00e1\u017en\u00ed, museli b\u00fdt kr\u00e1lovsky placeni, proto\u017ee Lorenz\u016fv d\u016fm byl naprosto fantastick\u00fd. D\u0159evo, ze kter\u00e9ho byl vyroben n\u00e1bytek, bylo vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 a zdoben\u00e9 st\u0159\u00edbrem. Nebylo to tak honosn\u00e9 jako u n\u011bj doma, samoz\u0159ejm\u011b, ale bylo to p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Lorenz se zam\u011bstnal v kuchyni, a Bill si zat\u00edm hr\u00e1l s \u0159et\u00edzkem, kter\u00fd m\u011bl od Toma. Byl zoufal\u00fd a cht\u011bl si ho u\u017e p\u0159e\u010d\u00edst, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl po\u010dkat. A tak se nam\u00edsto toho schoulil v obrovsk\u00e9m k\u0159esle a koukal se z okna na zapadaj\u00edc\u00ed slunce. Z\u00edtra by m\u011bla b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00e1 ud\u00e1lost, p\u0159eci jen to byly jeho narozeniny, ale byl a\u017e moc zdeprimovan\u00fd na to, aby ho to zaj\u00edmalo. N\u011bjak necht\u011bl, aby m\u011bl narozeniny, proto\u017ee to znamenalo, \u017ee bude m\u00edt narozeniny i Tom, a \u017ee bude prod\u00e1n n\u011bjak\u00e9mu cizinci. Bill c\u00edtil, jak ho za\u010d\u00edn\u00e1 ze stresu bolet hlava.<\/div>\n
Pomalinku us\u00ednal, sna\u017eil se ale udr\u017eet vzh\u016fru. Necht\u011bl sp\u00e1t, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by se vzbudil a byl s\u00e1m, a to by nezvl\u00e1dl. Lorenz se vr\u00e1til do ob\u00fdv\u00e1ku a postavil na stolek hrnek \u010daje, kter\u00fd Bill p\u0159ijal a rychle si spolu za\u010d\u00ednali proj\u00ed\u017ed\u011bt jejich pl\u00e1n.  <\/div>\n
„Jen kdyby v\u00e1\u0161 otec zm\u011bnil sv\u016fj<\/em> pl\u00e1n na posledn\u00ed chv\u00edli, nebudeme v\u011bd\u011bt, co ud\u011bl\u00e1, takhle jsem si jist\u00fd. Jeliko\u017e jsem tam pracoval, v\u00edm, \u017ee na den va\u0161ich narozenin tam budou v\u0161ichni n\u00e1padn\u00edci, o kter\u00fdch v\u00ed, i ti, o kter\u00fdch nev\u00ed, kdokoliv m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt pod\u00edvat se na aukci. Samoz\u0159ejm\u011b ten, co nab\u00eddne nejv\u00edc, dostane Lady Vilhelminu za \u017eenu a vezme si ji s sebou je\u0161t\u011b v ten den. A tak, pokud jsou pomluvy pravdiv\u00e9, Tom bude z\u00edtra prod\u00e1n. Dostaneme se tam, co nejd\u0159\u00edve to p\u016fjde, a j\u00e1 se budu sna\u017eit, abych ho pro tebe vyhr\u00e1l.“<\/div>\n
„Pro\u010d mus\u00ed b\u00fdt v\u0161echno o pen\u011bz\u00edch?“ zeptal se Bill smutn\u011b. „Pro\u010d prost\u011b nem\u016f\u017eeme milovat toho, koho milujeme, a b\u00fdt s n\u00edm \u0161\u0165astn\u00ed?“<\/div>\n
„St\u00e1v\u00e1 se to po\u0159\u00e1d, ten rozd\u00edl je v tvoj\u00ed soci\u00e1ln\u00ed hierarchii. Tv\u016fj otec utv\u00e1\u0159\u00ed pravidla, a tak je mus\u00ed\u0161 respektovat. Mimo to, j\u00e1 d\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co mohu, abych ta pravidla zm\u011bnil.“<\/div>\n
„Nem\u011bn\u00edte je, vy je prost\u011b jen poru\u0161ujete.“ <\/div>\n
„A z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, Bille? Na konci bude\u0161 m\u00edt Toma jen pro sebe. Jedin\u00e9, o co tv\u00e9mu otci jde, jsou pen\u00edze, ano, ale v t\u00e9hle situaci jich m\u00e1m spoustu, kterou mu m\u016f\u017eu nab\u00eddnout, a je jedin\u011b dob\u0159e, \u017ee se tv\u016fj otec nezaj\u00edm\u00e1 o to, s k\u00fdm skon\u010d\u00ed, proto\u017ee no\u2026 pod\u00edvej se na m\u011b. Nejsem zrovna nejlep\u0161\u00ed v\u00fdhra.“<\/div>\n
„Lorenzi, jste velice okouzluj\u00edc\u00ed mu\u017e a ka\u017ed\u00e1 \u017eena by byla r\u00e1da, \u017ee v\u00e1s m\u00e1. Jsem ohromen, \u017ee tohle, co d\u011bl\u00e1te pro m\u011b a pro Toma, chcete podstoupit a ztratit tak jakoukoliv \u0161anci na to, \u017ee budete m\u00edt n\u011bkdy man\u017eelku.“<\/div>\n
„U\u017e jsme ti to jednou \u0159ekl, Bille,“ usm\u00e1l se Lorenz. „Jsem \u017eenat\u00fd se spole\u010dnost\u00ed. Nem\u00e1m z\u00e1jem si nikoho br\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
Nastalo ticho, ti dva jen pili \u010daj, nev\u011bd\u011bli, o \u010dem mluvit. Ticho bylo napjat\u00e9, oba se modlili, aby jejich pl\u00e1n vy\u0161el a aby na konci Tom skon\u010dil s Billem. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9 b\u00fdt v t\u00e9hle situaci optimistick\u00fd, ale sna\u017eili se, jak to \u0161lo. Bill si byl v\u00edc jist\u00fd jejich pl\u00e1nem, ne\u017e t\u00edm, \u017ee je jejich matka v bezpe\u010d\u00ed, zoufale si p\u0159\u00e1l, aby mohl v\u011bd\u011bt, co s n\u00ed je.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abych se v\u00e1m mohl n\u011bjak odvd\u011b\u010dit, Lorenzi. Nem\u00e1m nic, co bych v\u00e1m mohl nab\u00eddnout, krom\u011b m\u00e9 vd\u011b\u010dnosti a d\u00edk\u016f. Tohle nemus\u00edte d\u011blat.“<\/div>\n
„Chci.“ Odpov\u011bd\u011bl Lorenz, polo\u017eil pr\u00e1zdn\u00fd hrnek na krb. „A a\u017e t\u011b znovu uvid\u00edm s Tomem, to je jedin\u00e9, co pot\u0159ebuju. R\u00e1d lidem pom\u00e1h\u00e1m, Bille. Jen si p\u0159eju, abys mi b\u00fdval v\u011b\u0159il u\u017e d\u0159\u00edv. Mohli jsme z toho mo\u017en\u00e1 b\u00fdt d\u00e1vno venku. Oh, no, a takhle se to vyvinulo. Mimo to, v\u00edm, \u017ee to vyjde.“<\/p>\n<\/div>\n
A s t\u00edmhle \u0159ekl Lorenz dobrou noc a ode\u0161el z ob\u00fdv\u00e1ku, ulo\u017eil se do postele a rychle usnul. Bill se rozvalil na gau\u010di a sundal si z krku \u0159et\u00edzek, v prstech si st\u00e1le pohr\u00e1val s p\u0159\u00edv\u011b\u0161kem. U\u017e to nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout. Musel to otev\u0159\u00edt a vid\u011bt, co mu Tom naspal, u\u017e\u00edralo ho to.<\/div>\n
Bylo to naps\u00e1no velmi ozdobn\u00fdm p\u00edsmem, Tom se musel moc sna\u017eit, naps\u00e1no tam bylo \u0161est slov, kter\u00e1  v Billov\u011b b\u0159i\u0161e rozehnala mot\u00fdlky a zlomila mu srdce.  <\/div>\n
J\u00e1  se pro tebe vr\u00e1t\u00edm, l\u00e1sko.<\/em>  <\/div>\n
A Bill plakal. Bre\u010del, dokud jeho o\u010di u\u017e nedok\u00e1zaly b\u00fdt otev\u0159en\u00e9, a usnul, ani\u017e by cht\u011bl. Byl to jeden z nejhlub\u0161\u00edch sp\u00e1nk\u016f, kter\u00fd kdy m\u011bl, ten zavin\u011bn\u00fd bolest\u00ed hlavy. Nikdy p\u0159edt\u00edm l\u00e1sku nec\u00edtil, a tak nikdy p\u0159edt\u00edm nemusel trp\u011bt tak velkou bolest\u00ed zlomen\u00e9ho srdce. Byl to zoufal\u00fd pocit, a tak bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ho na noc p\u0159emohl sp\u00e1nek. Jeho srdce u\u017e nedok\u00e1zalo b\u00fdt nad\u00e1le vzh\u016fru, nemohlo se vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat se v\u0161emi t\u011bmi my\u0161lenkami, a tak se jeho t\u011blo samo zav\u0159elo a dalo mu klid.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e p\u0159i\u0161lo r\u00e1no, Bill si ti\u0161e p\u0159\u00e1l, aby je\u0161t\u011b spal. Jeho den m\u011bl b\u00fdt pln\u00fd  nezn\u00e1m\u00e9ho a nejistoty, a tak se b\u00e1l, \u017ee tohle bude den, kdy Toma uvid\u00ed naposledy. Necht\u011bl se zvedat z gau\u010de, v\u016fbec ne, bolel ho \u017ealudek a t\u011blo se mu t\u0159\u00e1slo.<\/div>\n
Bill nebyl nikdy dobr\u00fd  v ur\u010dov\u00e1n\u00ed hodin, ale kdy\u017e ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku ospal\u00fd Lorenz se dv\u011bma hrne\u010dky \u010daje a t\u00e1cem s j\u00eddlem na sn\u00eddani, Bill h\u00e1dal, \u017ee je opravdu brzo.  <\/div>\n
„Najez se co nejv\u00edc, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt p\u0159idat, nezdr\u00e1hej se zeptat.“ \u0158ekl Lorenz mile, vzal si sv\u016fj tal\u00ed\u0159 z t\u00e1cu a posadil se vedle Billa.<\/div>\n
„Lorenzi, j\u00e1 na n\u00e1mluvy j\u00edt nem\u016f\u017eu, \u017ee?“ zeptal se Bill ti\u0161e a star\u0161\u00ed mu\u017e se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee by mohly p\u0159ij\u00edt komplikace, kdybys \u0161el.“ Odpov\u011bd\u011bl a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Chci \u0159\u00edct, kdyby t\u011b tam vid\u011bl tv\u016fj otec, nebo by lid\u00e9 vid\u011bli tu podobu, m\u011bli bychom probl\u00e9m. Rad\u011bji p\u016fjdu s\u00e1m, vykon\u00e1m svou pr\u00e1ci a vr\u00e1t\u00edm se sem s Tomem. Co mysl\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill ve sv\u00e9 mysli vid\u011bl, jak se to d\u011bje. Lorenz odejde, on z\u016fstane s\u00e1m, bude to l\u00e9\u010dka, a pak p\u0159ijde peklo. Na\u0161t\u011bst\u00ed ale zatla\u010dil tyhle my\u0161lenky pry\u010d, a rozhodl se, \u017ee bude Lorenzov\u00fdm \u00famysl\u016fm v\u011b\u0159it. Potichu p\u0159ik\u00fdvl, dal tak Lorenzovi svolen\u00ed, aby \u0161el bez n\u011bj.  <\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 po\u010dkat, kdekoliv bude\u0161 cht\u00edt. Budu se sna\u017eit b\u00fdt co nejrychlej\u0161\u00ed, nikdy jsem tohle ned\u011blal, tak nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak dlouh\u00e9 jsou tyhle ‚aukce‘. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm brzo, ale a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, p\u0159ivedu s sebou Toma.“<\/div>\n
Tato t\u0159i slova dala Billovi pocit, \u017ee mo\u017en\u00e1 v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. \u017de se k n\u011bmu opravdu s Tomem vr\u00e1t\u00ed. Tom se pro n\u011bj vr\u00e1t\u00ed. M\u011bl pocit, jako by s Tomem nebyl celou v\u011b\u010dnost, ale te\u010f, kdy\u017e u\u017e byl tak bl\u00edzko k tomu, aby Toma u sebe zase m\u011bl, mu to tak dlouho u\u017e nep\u0159ipadalo. Hr\u00e1l si s \u0159et\u00edzkem a povzdychl si.<\/div>\n
„Je to opravdu d\u011bsiv\u00e9, \u017ee dneska je rozhoduj\u00edc\u00ed den.“ \u0158ekl Bill ti\u0161e, usrkl si \u010daje a sna\u017eil se p\u0159estat vzlykat. „Jestli v\u00e1s n\u00e1\u0161 otec odm\u00edtne, tak bude konec. U\u017e Toma nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00edm.“<\/div>\n
„Bu\u010f optimistick\u00fd, Bille. Nenech\u00e1m va\u0161eho otce prodat Toma nikomu jin\u00e9mu. Celou dobu jsem t\u011b za tv\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot litoval, a nikdy jsem ohledn\u011b toho nemohl nic ud\u011blat; te\u010f si tuhle \u0161anci nemohu nechat uniknout. Ty, jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd, nebo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc, si zaslou\u017e\u00ed\u0161 b\u00fdt jednou v \u017eivot\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bkdy m\u00e1m pocit, \u017ee si to nezaslou\u017e\u00edm. Kdybych si to zaslou\u017eil, nic z tohohle by se nestalo.“<\/div>\n
„\u010c\u00edm v\u00edc se o n\u011bco bude\u0161 sna\u017eit, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed bude pravd\u011bpodobnost, \u017ee se ti to p\u0159ihod\u00ed. A\u017e bude\u0161 zase s Tomem, uv\u011bdom\u00ed\u0161 si, \u017ee v\u0161echno tohle v\u00e1\u0161 vztah jen a jen pos\u00edlilo.“<\/div>\n
„Jak to, \u017ee n\u00e1mi nejste znechucen, Lorenzi?“ zeptal se Bill pla\u0161e.<\/div>\n
„Pro\u010d bych m\u011bl? L\u00e1ska je l\u00e1ska.“<\/div>\n
„Ne\u0159ekl byste to nikomu, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Bille, kdybych n\u011bkomu n\u011bco \u0159ekl, v\u0161echno, pro co jsme pracovali, by bylo zbyte\u010dn\u00e9. Sakra, i kdybyste si po p\u00e1r letech s Tomem uv\u011bdomili, \u017ee to, co k sob\u011b c\u00edt\u00edte, je jen l\u00e1ska bratrsk\u00e1, byl bych r\u00e1d, \u017ee jsem v\u00e1s dostal zp\u00e1tky k sob\u011b. N\u011bkdy je rodina to jedin\u00e9, co m\u00e1me, odm\u00edt\u00e1m, aby ti byla sebr\u00e1na.“<\/div>\n
„A co na\u0161e matka?“ Bill nedok\u00e1zal zastavit vzlyk\u00e1n\u00ed, a hned, jak mu za\u010daly t\u00e9ct slzy, Lorenz byl po jeho boku, aby ho uti\u0161il.<\/div>\n
„To vymysl\u00edm hned, jak budu m\u00edt Toma.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e u\u017e ji zabili?“ bre\u010del Bill je\u0161t\u011b v\u00edc a Lorenz zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee to by ti pan Schmidt \u0159ekl up\u0159\u00edmnou soustrast. P\u0159eci jen, myslel si, \u017ee jsi Tom a samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee znal i Tomovu matku. Ur\u010dit\u011b by to zm\u00ednil. Jak jsem \u0159ekl, Bille, sna\u017e se b\u00fdt pozitivn\u00ed.“  <\/div>\n
To se leh\u010deji \u0159eklo, ne\u017e  d\u011blalo, b\u00fdt vesel\u00fd v t\u00e9hle situaci. Bill se sna\u017eil, jak mohl, ale v\u0161echno, o \u010dem mluvili, bylo jen ‚co kdyby‘. Co kdy\u017e jeho matka byla opravdu mrtv\u00e1? Co kdy\u017e byl Tom v \u017eal\u00e1\u0159i? Co kdy\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed? Samoz\u0159ejm\u011b, pan Schmidt \u0159\u00edkal, \u017ee Vilhelmina byla vid\u011bna, ale nezm\u00ednil se o Simone, a co kdy\u017e to, \u017ee n\u011bkdo Vilhelminu vid\u011bl, byla jen pomluva, a co kdy\u017e pan Schmidt nemluvil o Simone, jen aby ji nechal odpo\u010d\u00edvat v pokoji? My\u0161lenky mu hlavou ut\u00edkaly rychlost\u00ed miliony kilometr\u016f za hodinu, a jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo, dr\u017eet se Toma a zapomenout na sv\u011bt okolo, ale bohu\u017eel, Tom byl pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00ed\u010dinou tohohle v\u0161eho. Potaj\u00ed si Bill d\u011blal starosti, \u017ee je Tom bez n\u011bj \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli Tom t\u0159eba jen neutekl, aby ho u\u017e nikdy nemusel vid\u011bt.  <\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 tolik p\u0159em\u00fd\u0161let.“  \u0158ekl Lorenz, hladil Billa.<\/div>\n
„Oh, moc se omlouv\u00e1m, j\u00e1 jen\u2026“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Lorenz si povzdychl a zvedl se, nechal Billa se v klidu naj\u00edst. \u0160el si naj\u00edt sv\u016fj nejlep\u0161\u00ed oblek a doufal, \u017ee to bude odpov\u00eddat jeho pen\u011bz\u016fm, a \u017ee ho v\u00e9voda uvid\u00ed jako bohat\u00e9ho. V\u00e9vodovi by se nel\u00edbilo nic moc extravagantn\u00edho a Lorenz doufal, \u017ee vyhov\u00ed jeho standard\u016fm.<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Lorenz, st\u00e1l v p\u0159eds\u00edni, kam bylo z ob\u00fdv\u00e1ku kr\u00e1sn\u011b vid\u011bt. „P\u016fjdu vr\u00e1tit Toma zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„J\u00e1, um\u2026 hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed?“ odpov\u011bd\u011bl Bill nejist\u011b.<\/div>\n
Lorenz p\u0159ik\u00fdvl, trochu se poklonil a ode\u0161el z domu, nechal Billa o samot\u011b s jeho my\u0161lenkami. V jeho paranoii, mapoval v\u0161echny pasti\u010dky, kter\u00e9 mu mohl Lorenz p\u0159ipravit. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by mu n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal, ale v\u017edycky bylo dobr\u00e9 b\u00fdt opatrn\u00fd; obzvl\u00e1\u0161t\u011b v t\u00e9hle situaci.  <\/div>\n
Jak Bill sed\u011bl a p\u0159em\u00fd\u0161lel, za\u010d\u00ednal myslet na to, pro\u010d jejich otec nevychoval jeho i Toma jako d\u00edvky; dostal by dvakr\u00e1t tolik pen\u011bz. Uv\u011bdomil si ale, \u017ee kdyby tam m\u011bl Toma, mo\u017en\u00e1 by p\u0159i\u0161li na to, \u017ee nejsou d\u00edvky, mo\u017en\u00e1 jen jejich otec pot\u0159eboval, aby Bill byl izolovan\u00fd a aby v\u011b\u0159il v\u0161emu, co mu kdo \u0159ekl. Nen\u00e1vist k jeho otci za\u010dala p\u0159ekr\u00fdvat strach z toho, \u017ee Toma u\u017e nikdy neuvid\u00ed, a Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co si po\u010d\u00edt.  <\/div>\n
Prohrab\u00e1val se Lorenzov\u00fdmi sk\u0159\u00ed\u0148kami a na\u0161el p\u011bknou l\u00e1hev s whisky. Vid\u011bl hodn\u011b otcov\u00fdch host\u016f, kte\u0159\u00ed ji pili, a v\u017edycky po tom vypadali v lep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b, tak se rozhodl, \u017ee prozkoum\u00e1 boji\u0161t\u011b, napil se. Nane\u0161t\u011bst\u00ed ho lik\u00e9r za\u010dal p\u00e1lit v krku a on tak na sv\u011bt\u011b nen\u00e1vid\u011bl o jednu v\u011bc v\u00edc. Ale nezastavilo ho to od pit\u00ed z lahve. Pot\u0159eboval n\u011bco, co by z jeho hlavy vyhnalo strach a nen\u00e1vist, a n\u011bco, co by spalovalo jeho vnit\u0159nosti, se zd\u00e1lo jako dobr\u00e1 pomoc.<\/div>\n
Tvrd\u00e1 tekutina mu opravdu pom\u00e1hala s pro\u010di\u0161\u0165ov\u00e1n\u00edm my\u0161lenek. Nam\u00edsto toho, aby plakal a d\u011blal si starosti, tancoval Bill po dom\u011b v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u011bci vyjdou a byl \u0161\u0165astn\u00fd. Tak\u00e9 mu to pom\u00e1halo s ub\u00edh\u00e1n\u00edm \u010dasu, co\u017e bylo pro n\u011bj plus. Mimoto, pit\u00ed ho d\u011blalo ospal\u00fdm, a tak brzo skon\u010dil v Lorenzov\u011b posteli, sp\u00edc\u00ed.  <\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill a Lorenz byli k smrti unaven\u00ed. Celou cestu zp\u00e1tky do m\u011bsta absolvovali v\u011bt\u0161inou p\u011b\u0161ky, Lorenz nab\u00edzel, \u017ee zaplat\u00ed cizinc\u016fm, aby je odvezli, ale Bill po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, \u017ee Lorenz mus\u00ed \u0161et\u0159it, aby m\u011bl dost pen\u011bz na to, aby si Toma<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[335],"tags":[],"class_list":["post-10314","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10314","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10314"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10314\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10314"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10314"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10314"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}