{"id":10315,"date":"2010-10-30T18:00:00","date_gmt":"2010-10-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10289"},"modified":"2010-10-30T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-30T17:00:00","slug":"kapky-deste-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/30\/kapky-deste-3\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 3."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
Pln\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00e1  ud\u011blala dal\u0161\u00ed t\u00e1hl\u00fd tah \u0161t\u011btcem, skousla n\u00e1sadu a poodstoupila od pl\u00e1tna, aby si kritick\u00fdm okem prohl\u00e9dla malbu, kter\u00e1 byla ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 hotov\u00e1. Nepova\u017eovala se za kdov\u00edjak talentovanou mal\u00ed\u0159ku, ale m\u011bla to r\u00e1da. Byla to pro ni relaxace a zp\u016fsob sebevyj\u00e1d\u0159en\u00ed. A konkr\u00e9tn\u011b tohle se j\u00ed v\u016fbec nezd\u00e1lo \u0161patn\u00e9. Byla to jen abstrakce, nic ur\u010dit\u00e9ho a detailn\u011b vypracovan\u00e9ho, ale i tak u\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, kam se j\u00ed bude tenhle obraz hodit. Ta tapiserie v jej\u00ed pracovn\u011b, ve kter\u00e9 se beztak dr\u017e\u00ed jen spousta prachu, p\u016fjde dol\u016f, a m\u00edsto toho si tam d\u00e1 tohle.<\/p>\n<\/div>\n
„Jasn\u011b, to bude ono,“ zamumlala si a p\u0159idala dal\u0161\u00edch p\u00e1r tah\u016f \u010dervenu barvou. Odlo\u017eila \u0161t\u011btec a p\u0159e\u0161la k r\u00e1diu, kter\u00e9 ztlumila. Zd\u00e1lo se j\u00ed toti\u017e, \u017ee n\u011bkdo zvon\u00ed, ale nebyla si jist\u00e1, zda sly\u0161\u00ed spr\u00e1vn\u011b. S nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima z\u016fstala chv\u00edli bez hnut\u00ed st\u00e1t a skute\u010dn\u011b, ozvalo se to znovu. P\u0159ehr\u00e1va\u010d vypnula \u00fapln\u011b, sebrala ze zem\u011b hadr, do kter\u00e9ho si ut\u0159ela ruce od barev, a opustila tu \u00fapln\u011b nejzaz\u0161\u00ed m\u00edstnost v dom\u011b, kter\u00e1 slou\u017eila jako jej\u00ed ateli\u00e9r. Ona sama ten pokoj ale mnohem rad\u0161i naz\u00fdvala um\u011bleck\u00e1 d\u00edlna. Zdaleka tu toti\u017e jenom nekreslila, ale vytv\u00e1\u0159ela tu cokoli, co ji jen v dan\u00fd moment napadlo. Za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f to tu nap\u0159\u00edklad bude von\u011bt po jmel\u00ed, v\u011btv\u00edch borovice a cedru, to a\u017e se pust\u00ed do v\u00e1no\u010dn\u00edch dekorac\u00ed, kter\u00e9 ve velk\u00e9 m\u00ed\u0159e vyr\u00e1b\u011bla p\u0159edev\u0161\u00edm, kdy\u017e byli jej\u00ed dva synov\u00e9 mal\u00ed, ale i dnes ji nad\u0161en\u00ed tak \u00fapln\u011b neopou\u0161t\u011blo a trochu t\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ry, jak \u0159\u00edk\u00e1vala, muselo b\u00fdt v dom\u011b v\u017edycky.<\/p>\n<\/div>\n
Do\u0161la k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm a oto\u010dila kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku.<\/div>\n
\n
„Bille,“ vydechla radostn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. Posledn\u00ed roky se s n\u00edm nev\u00eddala \u010dasto, proto ji nesm\u00edrn\u011b t\u011b\u0161ila ka\u017ed\u00e1 jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva.<\/div>\n
„Ahoj, mami,“ usm\u00e1l se na ni chlapec a kr\u00e1tce ji objal.<\/div>\n
„M\u011bl jsi zavolat, \u017ee p\u0159ijede\u0161. Koupila bych n\u011bco na zakousnut\u00ed. My tady toho mnoho s Gordonem nem\u00e1me.“ Bill se neubr\u00e1nil pousm\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, mami, nep\u0159ijel jsem kv\u016fli j\u00eddlu.“<\/div>\n
„Tak poj\u010f d\u00e1l,“ ustoupila ze dve\u0159\u00ed, aby mohl chlapec vej\u00edt. Vychovan\u011b vyklouzl z bot a nat\u00e1hl si p\u0159ez\u016fvky, kter\u00e9 tu pro n\u011bj byly v\u017edycky p\u0159ipraven\u00e9.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m ti alespo\u0148 k\u00e1vu, ano,“ sp\u00ed\u0161e ne\u017e ot\u00e1zka to bylo pouh\u00e9 ozn\u00e1men\u00ed, a kdy\u017e Bill zahu\u010del svoje: „Jo, d\u00edky“, byla u\u017e Simone v kuchyni a napou\u0161t\u011bla vodu do varn\u00e9 konvice.<\/p>\n<\/div>\n
Loudav\u00fdm krokem do\u0161el za n\u00ed a posadil se k mal\u00e9mu stolku, kter\u00fd st\u00e1l v rohu kuchyn\u011b. M\u00e1ma ho tu m\u011bla jen za t\u00edm \u00fa\u010delem, kdy\u017e si cht\u011bl sn\u00edst n\u011bkdo n\u011bco mal\u00e9ho, tak aby zbyte\u010dn\u011b nechodil drobit do j\u00eddelny.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, co je u tebe nov\u00e9ho?“ Za\u010dala se vypt\u00e1vat, zat\u00edmco nal\u00e9vala horkou vodu do hrne\u010dk\u016f. Bill pokr\u010dil rameny a na \u010dele se mu vyr\u00fdsovala vr\u00e1ska. Pozorn\u00e9 Simone to neuniklo.<\/div>\n
„Tenhle pohled zn\u00e1m. N\u011bjak\u00fd mal\u00e9r, vi\u010f?“ Postavila p\u0159ed n\u011bj von\u00edc\u00ed k\u00e1vu a cuk\u0159enku a sedla si naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Hmm,“ zamy\u0161len\u011b zahuhlal Bill a se \u017eblunknut\u00edm hodil do n\u00e1poje t\u0159i kostky cukru, a\u017e trochu vy\u0161pl\u00edchlo ven. Matka se zatv\u00e1\u0159ila k\u00e1rav\u011b a Bill naopak omluvn\u011b. „Ut\u0159u to,“ cht\u011bl se hned postavit a doj\u00edt si pro hadr, Simone ho ale zadr\u017eela a za p\u0159edlokt\u00ed ho st\u00e1hla zp\u011bt na \u017eidli.<\/div>\n
„To po\u010dk\u00e1. \u0158ekni mi, co se stalo.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ rezignoval Bill. Nem\u011blo cenu chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e. Ostatn\u011b kv\u016fli tomu sem p\u0159ijel, tak na\u010d to protahovat. Schl\u00edple nahrbil z\u00e1da a jako by to snad byl jeho p\u0159e\u0161lap, provinile se matce zad\u00edval do o\u010d\u00ed. „Fabian m\u00e1 te\u010f n\u011bjak\u00e9 finan\u010dn\u00ed probl\u00e9my a my nem\u00e1me zaplacen\u00fd n\u00e1jem. Nemohla bys mi p\u016fj\u010dit n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze?“ Simone se ulevilo, \u010dekala to hor\u0161\u00ed. Pokud jde o pen\u00edze a ne o \u017eivot, v\u017edycky se to d\u00e1 n\u011bjak zvl\u00e1dnout. Nav\u00edc ona s du\u0161\u00ed um\u011blce nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 na pen\u011bz\u00edch nelp\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
„Kolik?“ Zn\u011bla jej\u00ed prost\u00e1 ot\u00e1zka. Necht\u011bla z toho d\u011blat \u017e\u00e1dnou v\u011bdu. Nav\u00edc moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee Bill nejsp\u00ed\u0161 opravdu nem\u011bl na vybranou. Co se od nich odst\u011bhoval a odjel \u017e\u00edt do Berl\u00edna, ne\u0159ekl si jim o jedin\u00fd cent, tak\u017ee kdy\u017e p\u0159i\u0161el prosit o pen\u00edze, z\u0159ejm\u011b tu nebyla jin\u00e1 mo\u017enost.<\/div>\n
„No dlu\u017e\u00edme za t\u0159i m\u011bs\u00edce. N\u00e1jem je 700 euro. Na jeden bych m\u011bl, tak\u017ee bych pot\u0159eboval 1400 euro,“ odml\u010del se a podrbal se v z\u00e1tylku, „nebo mo\u017en\u00e1 1500. Nezbyly by mi potom toti\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd prachy do konce m\u011bs\u00edce.“<\/div>\n
„Hmm, to je dost. Nem\u00e1m u sebe tak velkou hotovost, ale pokud by ti nevadilo se tu dnes zdr\u017eet, zavol\u00e1m Gordonovi, aby cestou z pr\u00e1ce n\u011bkde vybral.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, bude fajn tu s tebou b\u00fdt a trochu si popov\u00eddat.“ Usm\u00e1l se na ni chlapec. M\u011bl svoji matku r\u00e1d, i p\u0159es to, \u017ee ne v\u017edycky byl jejich vztah bez probl\u00e9m\u016f. Simone mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1tila, i ona se t\u011b\u0161ila z jeho p\u0159\u00edtomnosti, a s\u00e1hla po mobilu.<\/div>\n
„Rad\u011bji mu nap\u00ed\u0161u hned,“ vysv\u011btlila a rychle na\u0165ukala textovku pro sv\u00e9ho mu\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Pak telefon odlo\u017eila stranou a zamy\u0161len\u011b usrkla trochu k\u00e1vy.<\/div>\n
„Bille, m\u016f\u017eu se zeptat, \u010deho se ty Fabianovy finance t\u00fdkaj\u00ed? Nespadnul zase do t\u00e9 sv\u00e9 z\u00e1vislosti, \u017ee ne?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, mami, v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm. On mi tvrd\u00ed, \u017ee ne.“<\/div>\n
„A v\u011b\u0159\u00ed\u0161 mu?“ Bill se u\u0161kl\u00edbl a zap\u00edchl o\u010di do desky stolu. To byla v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f, a Simone pochopila. „Ach jo, po\u0159\u00e1d jenom sam\u00fd starosti,“ vydechla a\u017e skoro teatr\u00e1ln\u011b. „Nel\u00edb\u00ed se mi to. V\u00ed\u0161, \u017ee jsem se ti nikdy nesna\u017eila m\u00edchat do \u017eivota, ale nem\u011bl bys z\u016fst\u00e1vat s n\u011bk\u00fdm, na koho nen\u00ed spolehnut\u00ed.“<\/div>\n
„Tak to, pros\u00edm, ned\u011blej ani te\u010f. My to spolu n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00edme.“ Odsekl j\u00ed. Necht\u011bl nic vysv\u011btlovat nebo Fabiana obhajovat. Ona ho neznala tak jako on, nev\u011bd\u011bla, jak je pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd. D\u00edky n\u011bmu zapom\u00ednal, \u017ee kdysi tu b\u00fdval \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu byl dra\u017e\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli. A ona ani nikdy neprojevila z\u00e1jem ho poznat. P\u0159\u00ed\u010dila se j\u00ed p\u0159edstava syna homosexu\u00e1la, tak\u017ee to pouze ti\u0161e tolerovala, ale rozhodn\u011b nem\u011bla sebemen\u0161\u00ed z\u00e1jem se s Billov\u00fdm p\u0159\u00edtelem poznat osobn\u011b, i kdy\u017e v\u011bd\u011bla dost o jejich vztahu. M\u00e1ma toti\u017e pro Billa z\u016fst\u00e1vala po\u0159\u00e1d \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu se p\u0159i\u0161el sv\u011b\u0159it a nebo vyplakat na rameni, kdy\u017e ho n\u011bco tr\u00e1pilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by sis m\u011bl zkusit naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 hodn\u00e9 d\u011bv\u010de. J\u00e1 jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee by ti bylo l\u00edp.“<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm,“ zavyl chlapec \u00fap\u011bnliv\u011b. „U\u017e s t\u00edm zase za\u010d\u00edn\u00e1\u0161? Pochop, j\u00e1 nestoj\u00edm o holku.“<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsi to nikdy ani nezkusil?“ Umanut\u011b si Simone vedla svou. Nehodlala to jen tak vzd\u00e1t, kdy\u017e se j\u00ed povedlo tohle t\u00e9ma nakousnout. „Za tuhle tvoji \u00fach\u2026“ skon\u010dila v p\u016flce slova a hledala vhodn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, „pomaten\u00ed smysl\u016f, m\u016f\u017ee ten bastard. Kdyby se to tenkr\u00e1t nestalo, nikdy bys nem\u011bl tyhle pot\u0159eby\u2026“ Plivala znechucen\u011b a ve tv\u00e1\u0159i se j\u00ed usadila nen\u00e1vist tak jako v\u017edycky, kdy\u017e mluvila o sv\u00e9m star\u0161\u00edm synovi. Nedok\u00e1zala ho ani nazvat jeho vlastn\u00edm jm\u00e9nem.<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm,“ p\u00edpnul Bill ti\u0161e a \u00fap\u011bnliv\u011b. Tyhle debaty ho vy\u010derp\u00e1valy. „P\u0159esta\u0148 s t\u00edm. Nechci se h\u00e1dat, a jestli budeme je\u0161t\u011b chv\u00edli pokra\u010dovat na tohle t\u00e9ma, tak to tak dopadne. Tak\u017ee dost, chci s tebou str\u00e1vit den, ale v klidu.“ Bill p\u0159es st\u016fl uchopil jej\u00ed ruce a palci j\u00ed za\u010dal mas\u00edrovat dlan\u011b a \u017eena jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku skute\u010dn\u011b p\u0159estala. Jestli Bill n\u011bco bravurn\u011b dok\u00e1zal, tak ko\u010d\u00edrovat tyhle jej\u00ed v\u00fdbuchy emoc\u00ed a ty se dostavovaly v\u017edycky, jakmile j\u00ed na mysli vytanul Bill\u016fv bratr.<\/p>\n<\/div>\n
Vystoupil jsem z Fabianova auta, kter\u00e9 jsem si p\u016fj\u010dil na cestu za m\u00e1mou do Loitsche, p\u0159ekontroloval jsem, zda jsou skute\u010dn\u011b dob\u0159e zam\u010den\u00e9 v\u0161echny dve\u0159e a p\u00e1rkr\u00e1t jsem se zhluboka nadechl, ne\u017e jsem pokra\u010doval z parkovi\u0161t\u011b do na\u0161eho bytu. Miloval jsem ruch a v\u016fni velkom\u011bsta. Tady jsem se c\u00edtil jako ryba ve vod\u011b. To se s m\u00edstem, kde jsem vyr\u016fstal, v\u016fbec nedalo srovnat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zbytek \u010dasu s m\u00e1mou u\u017e prob\u011bhl v klidu. P\u0159\u00edjemn\u011b jsme si popov\u00eddali, a kdy\u017e se k n\u00e1m p\u0159idal Gordon, nebyla nouze ani o spoustu sm\u00edchu. Ten \u010das s nimi byl perfektn\u00ed balz\u00e1m na moje nervy, kter\u00e9 v posledn\u00edch dnech dostaly docela zabrat. Moment\u00e1ln\u011b jsem se c\u00edtil v klidu a p\u0159\u00edjemn\u011b vyrovnan\u00fd. Dokonce jsem se t\u011b\u0161il na Fabiana, i p\u0159esto, \u017ee na\u0161e trable je\u0161t\u011b zdaleka nebyly vy\u0159e\u0161en\u00e9. M\u011bl jsem ho moc r\u00e1d, a\u0165 u\u017e byl jak\u00fdkoli. Chyby p\u0159eci m\u00e1me ka\u017ed\u00fd, proto je pot\u0159eba ledacos p\u0159ekousnout a odpustit. Nav\u00edc mi moc pomohl, a j\u00e1 se mu sv\u00fdm zp\u016fsobem c\u00edtil zav\u00e1zan\u00fd. To a\u017e kdy\u017e jsem poznal jeho, p\u0159estaly ty ot\u0159esn\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, kter\u00e9 trvaly cel\u00e9 moje dosp\u00edv\u00e1n\u00ed. \u0158ekl bych, \u017ee zahojil mou du\u0161i. Nedok\u00e1zal ji zbavit jizev, kter\u00e9 na n\u00ed z\u016fstaly, ale i tak mi s n\u00edm bylo mnohem l\u00e9pe ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Nebo mo\u017en\u00e1 byla doba, kdy mi bylo je\u0161t\u011b l\u00e9pe ne\u017e s n\u00edm, ale to u\u017e je tak d\u00e1vn\u00fd \u010das, \u017ee mi na n\u011bj z\u016fstala jen velice mlhav\u00e1 vzpom\u00ednka.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zm\u00e1\u010dkl jsem tla\u010d\u00edtko pro p\u0159ivol\u00e1n\u00ed v\u00fdtahu, ale nic. Je\u0161t\u011b  p\u00e1rkr\u00e1t jsem to zopakoval, ale se stejn\u00fdm v\u00fdsledkem. A\u017e  potom jsem si v\u0161iml mal\u00e9 cedulky vedle dve\u0159\u00ed, kter\u00e1 oznamovala, \u017ee je do\u010dasn\u011b mimo provoz.<\/em><\/div>\n
„Kruci,“ zaklel jsem a neochotn\u011b jsem za\u010dal vydup\u00e1vat schody do p\u00e1t\u00e9ho patra. Asi v polovin\u011b m\u011b ale n\u011bco napadlo. Chv\u00edli jsem z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b, rozm\u00fd\u0161leje, jestli m\u00e1m. Nakonec pro\u010d ne, kv\u016fli tomu Fabian remcat nem\u016f\u017ee.<\/em>  <\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se do p\u0159\u00edzem\u00ed, kde bydlel domovn\u00edk cel\u00e9ho domu a razantn\u011b mu zaklepal na dve\u0159e. Byla to takov\u00e1 moje mal\u00e1 pojistka. P\u0159eci jen u\u017e jsem m\u011bl s Fabim svoje zku\u0161enosti, tak\u017ee pokud by se snad m\u011blo potvrdit moje podez\u0159en\u00ed, \u017ee zase n\u011bkde hraje, tak pokud bych pen\u00edze na n\u00e1jem dal jemu, nejsp\u00ed\u0161 by se k t\u00e9 c\u00edlov\u00e9 osob\u011b v\u016fbec nedostaly. D\u011bdek se na m\u011b pot\u011b\u0161en\u011b zubil a velice p\u0159eochotn\u011b si ode m\u011b tu sumu p\u0159evzal. Nakonec si je\u0161t\u011b neodpustil upozorn\u011bn\u00ed, a\u0165 se pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e nic podobn\u00e9ho neopakuje.<\/em>  <\/div>\n
Kdy\u017e  jsem se kone\u010dn\u011b dostal dom\u016f, v byt\u011b bylo naprost\u00e9 ticho. O\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee tu Fabian bude. Bylo u\u017e hodn\u011b pozd\u011b na to, aby se zdr\u017eel v pr\u00e1ci, a kdo v\u00ed, jestli tam v\u016fbec s tou svoj\u00ed opic\u00ed dnes \u0161el, tak\u017ee by tu m\u011bl b\u00fdt.<\/em><\/div>\n
„Fabiane,“ zkusil jsem zavolat, kdy\u017e jsem pro\u0161el ob\u00fdv\u00e1k a kuchy\u0148. V\u0161ude se jen v\u00e1lel jeho nepo\u0159\u00e1dek. N\u011bjak\u00e9 svr\u0161ky, nap\u016fl vyloupan\u00e9 plat\u00ed\u010dko aspirinu, hrnek od \u010daje a listy t\u00fdden star\u00fdch novin rozh\u00e1zen\u00e9 po stole v kuchyni. Tohle mu nebylo podobn\u00e9. Jednou z jeho p\u0159ednost\u00ed bylo, \u017ee byl po\u0159\u00e1dkumilovn\u00fd. Nikdy by neode\u0161el a nenechal by tu takov\u00fd svin\u010d\u00edk.<\/em>  <\/div>\n
Nakoukl jsem je\u0161t\u011b  do koupelny, pak do m\u00edstnosti, kter\u00e1 n\u00e1m slou\u017eila jako pracovna – j\u00e1 se tam zav\u00edral, kdy\u017e jsem pot\u0159eboval ps\u00e1t texty, a on, kdy\u017e d\u011blal n\u011bco na po\u010d\u00edta\u010di do pr\u00e1ce – a nakonec jsem mrknul je\u0161t\u011b do lo\u017enice. Byly tam zata\u017een\u00e9 \u017ealuzie a do naprosto ztmavl\u00e9ho pokoje tak nepronikal ani slab\u00fd prou\u017eek slunce. U\u017e jsem cht\u011bl odej\u00edt, kdy\u017e cosi za\u0161ustilo. Hromada dek na na\u0161\u00ed posteli se pohnula a zpod n\u00ed vykoukla Fabianova hlava. Vid\u011bl jsem jen slab\u00e9 obrysy jeho do v\u0161ech stran tr\u010d\u00edc\u00edch rozcuchan\u00fdch vlas\u016f, ale nic v\u00edc.<\/em>  <\/div>\n
„Bille, jsi zp\u00e1tky,“ zachrapt\u011bl rozespale. Cvaknul jsem vyp\u00edna\u010dem a Fabian z\u016fstal oslepen\u00fd m\u017eourat do n\u00e1hl\u00e9ho sv\u011btla.<\/em><\/div>\n
„Jsi nemocn\u00fd? Vypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b,“ poznamenal jsem, \u0159ekl bych, docela trefn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ode\u0161el jsi. Ne\u0159ekl jsi kam. M\u011bl jsem strach,“ no, tohle zrovinka nebyla odpov\u011b\u010f na moji ot\u00e1zku, ale budi\u017e. Ta jeho zb\u011bdovanost a opu\u0161t\u011bnost vypadala rozko\u0161n\u011b. Odhrnul jsem pokr\u00fdvky kousek stranou – byl zalezl\u00fd pod ob\u011bma na\u0161imi pe\u0159inami, muselo mu pod t\u00edm b\u00fdt horko – a sedl jsem si k n\u011bmu na kraj postele. Shrnul jsem mu p\u00e1r \u010derven\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e9 m\u011bl slepen\u00e9 potem z \u010dela, a vtisknul mu na to m\u00edsto drobnou pusu.<\/em><\/div>\n
„Jsem zp\u00e1tky,“ za\u0161eptal jsem s \u00fasm\u011bvem. „A m\u00e1m dobr\u00e9 zpr\u00e1vy.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Jak\u00e9?“ Zv\u011bdav\u011b si podep\u0159el hlavu rukou, aby na m\u011b l\u00e9pe vid\u011bl a snad a\u017e s v\u00fdrazem d\u011btsk\u00e9 zv\u011bdavosti ve tv\u00e1\u0159i \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Ob\u010das byl v\u00e1\u017en\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed<\/em>. Dok\u00e1zal p\u0159ech\u00e1zet ze stav\u016f deprese a naprost\u00e9 skleslosti, co\u017e bylo nepochybn\u011b to, jak jsem ho te\u010f na\u0161el, do okam\u017eiku, kdy se u\u017e zase bezstarostn\u011b usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1me zaplacen\u00e9 bydlen\u00ed. M\u016f\u017ee\u0161 to hodit za hlavu a p\u0159estat si d\u011blat starosti,“ prozradil jsem mu to a tentokr\u00e1t jsem mu v\u011bnoval mnohem del\u0161\u00ed polibek, ov\u0161em ne na \u010delo, ale na \u00fasta.<\/em>  <\/div>\n
„Bille, ty jsi neuv\u011b\u0159itelnej,“ dostalo se mi pochvaly, kdy\u017e jsem ze sv\u00e9ho zajet\u00ed propustil jeho rty.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ uculil jsem se.<\/em><\/div>\n
„Ne v\u00e1\u017en\u011b. Miluju t\u011b a nev\u00edm, co bych si bez tebe po\u010dal. Je\u0161t\u011b jednou se omlouv\u00e1m za v\u0161echno, co jsem \u0159ekl.“<\/em><\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ polo\u017eil jsem mu prst na rty. „Nemluv u\u017e o tom. V\u0161echno zapomenuto.“ Fabian ze sebe shodil pokr\u00fdvky a m\u00edsto nich si na sebe st\u00e1hnul m\u011b. Sev\u0159el m\u011b v pevn\u00e9m objet\u00ed a v n\u011b\u017en\u00e9m gestu mi foukl na nos.<\/em><\/div>\n
„Kocourku m\u016fj,“ zavrn\u011bl t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsme se oba naplno pono\u0159ili do hlubok\u00e9ho polibku.<\/em>  <\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Pln\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00e1  ud\u011blala dal\u0161\u00ed t\u00e1hl\u00fd tah \u0161t\u011btcem, skousla n\u00e1sadu a poodstoupila od pl\u00e1tna, aby si kritick\u00fdm okem prohl\u00e9dla malbu, kter\u00e1 byla ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 hotov\u00e1. Nepova\u017eovala se za kdov\u00edjak talentovanou mal\u00ed\u0159ku, ale m\u011bla to r\u00e1da. Byla to pro ni relaxace a zp\u016fsob sebevyj\u00e1d\u0159en\u00ed. A konkr\u00e9tn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10315","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10315","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10315"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10315\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10315"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10315"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10315"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}