{"id":10329,"date":"2010-10-28T18:00:00","date_gmt":"2010-10-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10303"},"modified":"2010-10-28T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-28T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/28\/the-forbidden-city-4\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 4."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Se zatajen\u00fdm dechem sleduji jeho o\u010di. Tak jin\u00e9 ne\u017e ty moje. Neodva\u017euji si jej sjet pohledem, neodva\u017euji se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout po ztracen\u00e9m kysl\u00edku. Ruce p\u0159itisknu v\u00edc ke sv\u00e9mu hrudn\u00edku a na p\u00e1r sekund p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9, hrudn\u00edk se rychle zved\u00e1. Co d\u011blat? Jen podle o\u010d\u00ed jsem poznal, \u017ee je to on<\/em>, ten ze zak\u00e1zan\u00e9 rodiny!  <\/div>\n
„Kdo jsi?“ zamuml\u00e1, a\u017e by se jeden divil, jak plynule a p\u011bkn\u011b hovo\u0159\u00ed na\u0161im jazykem. Maminka mi vypr\u00e1v\u011bla, jak se tu octl. Bylo spousty variant a ka\u017ed\u00fd v\u011b\u0159il v jinou. N\u011bkdy n\u00e1m takov\u00e9 v\u011bci z c\u00edsa\u0159ovy rodiny byly odep\u00edran\u00e9 a my o nich mohli jen spekulovat, p\u0159ikr\u00e1\u0161lovat a dom\u00fd\u0161let si je.  <\/div>\n
Na jeho ot\u00e1zku sklop\u00edm pohledem, lehce se p\u0159edklon\u00edm, s pohledem sklopen\u00fdm k zemi, abych mu vzdal \u00factu, je\u017e k n\u011bmu m\u00e1m. Jemn\u00fd sm\u00edch m\u011b vytrhne z m\u00e9 soust\u0159ed\u011bnosti, zvednu pohled a zad\u00edv\u00e1m se do jeho o\u010d\u00ed, ne\u017e pomalu sjedu na jeho pln\u00e9 rty.  <\/div>\n
„Postav se, nemus\u00ed\u0161 se mi tu p\u0159eci klan\u011bt,“ pob\u00eddne m\u011b, prsty chyt\u00ed mou bradu a nadzvedne mi t\u00edm obli\u010dej. Na\u0161e pohledy se propoj\u00ed, vp\u00edjej\u00ed se do sebe. Cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo se t\u0159ese a c\u00edt\u00edm, \u017ee i v\u00ed\u010dka se chv\u011bj\u00ed. Opravdu se m\u011b dot\u00fdk\u00e1 jeden z c\u00edsa\u0159ovy rodiny? Zmaten\u011b, pla\u0161e t\u011bk\u00e1m po jeho obli\u010deji a sna\u017e\u00edm se zklidnit sv\u016fj spla\u0161en\u00fd dech. „Kdo jsi?“ zopakuje svou ot\u00e1zku. Znovu m\u00e1m tendenci se uklonit, kdy\u017e pust\u00ed mou bradu.  <\/div>\n
„K-K\u00f4ji,“ odpov\u00edm ti\u0161e, st\u00e1le klop\u00edc pohled k zemi. Co kdy\u017e m\u011b potrest\u00e1 za to, \u017ee jsem vlastn\u011b odpov\u011bd\u011bl? Jeho pln\u00e9 rty znovu vykouzl\u00ed v\u00e1biv\u00fd, p\u011bkn\u00fd \u00fasm\u011bv. Nerv\u00f3zn\u00ed sv\u00edr\u00e1n\u00ed sval\u016f v b\u0159i\u0161e pomalu ale jist\u011b opad\u00e1v\u00e1, p\u0159esto t\u0159as m\u00e9ho t\u011bla zastavit nedok\u00e1\u017eu. Oto\u010d\u00ed se kolem dokola, p\u0159ejde pomal\u00fdmi, klapav\u00fdmi kroky k n\u00edzk\u00e9 z\u00eddce, o kterou se op\u0159e dlan\u011bmi, a p\u00e1rkr\u00e1t se rozhl\u00e9dne kolem sebe. Jako by na\u010derp\u00e1val energii pr\u00e1v\u011b z tohoto parku. Jako by pot\u0159eboval b\u00fdt chv\u00edli svobodn\u00fd.  <\/div>\n
Dojdu a\u017e k n\u011bmu, mus\u00edm se zasm\u00e1t, kdy\u017e si vzpomenu, jak ti\u0161e nad\u00e1val na ty sand\u00e1lky, v nich\u017e mu nejsp\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1dn\u011b nejde chodit. Stoupnu si na dostate\u010dnou vzd\u00e1lenost od n\u011bj, abych jej snad nepohor\u0161il.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prohl\u00e9dnu si jej. Jeho o\u010di jsou temn\u011b hn\u011bd\u00e9, odr\u00e1\u017e\u00ed se v nich t\u0159pyt m\u011bs\u00edce a n\u011b\u010d\u00edm m\u011b l\u00e1kaj\u00ed, abych se do nich neust\u00e1le d\u00edval. Kdyby mi pr\u00e1v\u011b ne\u0159ekl sv\u00e9 jm\u00e9no, a jeho rysy nebyly nepatrn\u011b mu\u017esk\u00e9, nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee takhle jemn\u00e9, kouzeln\u00e9 stvo\u0159en\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt chlapec.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d se nebav\u00edte, p-pane?“ vykokt\u00e1 roztomile p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem. Zavrt\u00edm hlavou, v dlan\u00edch sev\u0159u d\u0159ev\u011bn\u00fd kraj, jen\u017e je na kameni p\u0159ichycen, a ledabyle pokr\u010d\u00edm rameny.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy se tam nebav\u00edm. Pro\u010d tam nejsi ty?“ pozdvihnu prav\u00e9 obo\u010d\u00ed, jak je m\u00fdm obl\u00edben\u00fdm zvykem. Siao m\u011b tam ji\u017e ur\u010dit\u011b hled\u00e1, aby si mohla post\u011b\u017eovat, nebo \u0161la mo\u017en\u00e1 u\u017e do \u0159\u00ed\u0161e propleten\u00fdch sn\u016f.  <\/div>\n
„J\u00e1 jsem tam\u2026 je\u0161t\u011b jsem tam vlastn\u011b ani nebyl,“ odpov\u00ed mi ji\u017e docela klidn\u00fdm hlasem. P\u0159esto je na n\u011bm zna\u010dn\u00e1 nervozita zn\u00e1t, a j\u00e1 se t\u00edm docela bav\u00edm.  <\/div>\n
„Ne? Pro\u010d? Nel\u00edb\u00ed se ti tam snad? Dnes je to jedin\u00fd den v roce, kdy m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt uvnit\u0159 Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta a ty jsi tam nebyl?“ udiven\u011b na n\u011bj hled\u00edm. Vypoul\u00ed na m\u011b v\u00edc ta sv\u00e1 hn\u011bd\u00e1 o\u010dka, jakoby se st\u00e1hne v\u00edc do \u00fastran\u00ed a znovu pokorn\u011b sklop\u00ed zrak. Snad se boj\u00ed?<\/div>\n
Znovu se usm\u011bji s\u00e1m pro sebe, a ud\u011bl\u00e1m k n\u011bmu p\u00e1r krok\u016f, ale zapomenu na ty zpropaden\u00e9 sand\u00e1lky, ve kter\u00fdch se mi zamotaj\u00ed nohy, a jen tak, tak se stihnu zachytit z\u00e1bradl\u00ed, abych p\u0159ed n\u00edm nespadl jak dlouh\u00fd tak \u0161irok\u00fd. N\u011bkolikr\u00e1t se zvu\u010dn\u011b rozchichot\u00e1, i kdy\u017e v\u00ed, \u017ee by nem\u011bl. Ale nediv\u00edm se, j\u00e1 s\u00e1m bych sv\u016fj sm\u00edch nedok\u00e1zal udr\u017eet na uzd\u011b ani p\u0159ed samotn\u00fdm c\u00edsa\u0159em.  <\/div>\n
„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ p\u0159iklekne ke mn\u011b, chyt\u00ed m\u011b opatrn\u011b v podpa\u017e\u00ed a pom\u016f\u017ee mi postavit se op\u011bt rovn\u011b. D\u011bkovn\u011b se mu m\u00e1lo poklon\u00edm, na\u010de\u017e m\u011b napodob\u00ed jako p\u0159i bojov\u00e9m pozdravu. Dnes, ji\u017e pot\u0159et\u00ed, jsem se m\u00e9mu tr\u00e9nov\u00e1n\u00ed a zlep\u0161ov\u00e1n\u00ed se v Kung fu vyhnul, a to jen d\u00edky oslavn\u00e9mu dni.  <\/div>\n
„Jsem, jen ty hloup\u00e9 sand\u00e1lky. Ty v nich chod\u00ed\u0161 norm\u00e1ln\u011b?“ rozhod\u00edm rukama, a kdy\u017e si v\u0161imnu, jak v nich ladn\u011b propluje okolo m\u011b, aby mi to uk\u00e1zal, zavrt\u00edm hlavou. „J\u00e1 tedy rozhodn\u011b ne, nesn\u00e1\u0161\u00edm jejich klapaj\u00edc\u00ed zvuk!“ p\u0159edklon\u00edm se, abych sv\u00e9 nohy nechal na p\u00e1r minut odpo\u010dinout. Sund\u00e1n\u00ed sand\u00e1l je ov\u0161em nevhodn\u00e9, tak\u017ee od toho znovu opust\u00edm a nadechnu se \u010derstv\u00e9ho vzduchu.  <\/div>\n
Kdy\u017e se zaposlouch\u00e1m v\u00edc do ticha noci, m\u016f\u017eu, le\u010d m\u00edrn\u011b, naslouchat hudb\u011b a radostn\u00fdm pok\u0159ik\u016fm, linouc\u00edm se z m\u011bsta. Noc je tak mlad\u00e1, cel\u00e1 je p\u0159ed n\u00e1mi, a z p\u0159edstavy, \u017ee bych se m\u011bl vr\u00e1tit zp\u011bt a sed\u011bt b\u016fhv\u00edjak dlouho na jednom a tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b, to m\u011b nel\u00e1k\u00e1 a nen\u00ed mi to ani po chuti. Pot\u0159ebuji n\u011bco d\u011blat. Kdybych byl d\u00edt\u011b, dov\u00e1d\u011bl bych s m\u00fdmi vrstevn\u00edky, hr\u00e1l Mahjong a u\u017ediboval c\u00edsa\u0159i dobroty z tal\u00ed\u0159e. Dnes mi nebylo pochuti ani sak\u00e9, na kter\u00e9 jsem se t\u011b\u0161il od r\u00e1na snad nejv\u00edc.  <\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si hloup\u011b. Stoj\u00edm vedle c\u00edsa\u0159ova\u2026 syna<\/em> a mezi n\u00e1mi vl\u00e1dne ticho. Zaj\u00edmala by m\u011b odpov\u011b\u010f, jak se dostal k c\u00edsa\u0159ov\u011b rodin\u011b, pro\u010d tam z\u016fstal a kde m\u00e1 vlastn\u011b on sv\u00e9ho otce \u010di matku.  <\/div>\n
Ot\u00e1zky m\u011b p\u00e1l\u00ed  na jazyku, ale nau\u010den\u011b je schov\u00e1m. Nehod\u00ed se vypt\u00e1vat se na takov\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
Posad\u00edm se zlehka na zem; n\u00e1rty mi znovu natekly, palce na nohou m\u011b op\u011bt tla\u010d\u00ed. Jak je nepohodln\u00e9 nosit sand\u00e1lky? Nejrad\u011bji doma chod\u00edm bosky, i p\u0159esto\u017ee m\u011b matka hubuje a nad\u00e1v\u00e1 mi. Zachuml\u00e1m se v\u00edce do kimona, je\u017e zah\u0159\u00edv\u00e1 m\u00e9 t\u011blo. Od vody proud\u00ed studen\u011bj\u0161\u00ed vzduch a to m\u00e9mu t\u011blu ned\u011bl\u00e1 dob\u0159e. Rukou op\u011bt proklouznu do kapsy, strnu ov\u0161em v pohybu.  <\/div>\n
Papyrus.  <\/div>\n
Gong.  <\/div>\n
Matka.  <\/div>\n
Slu\u017eebnictvo.  <\/div>\n
Zalap\u00e1m op\u011btovn\u011b po dechu, za dne\u0161n\u00ed noc ji\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9. <\/p>\n<\/div>\n
„Pane?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. „Sm\u00edm-li m\u00edt k v\u00e1m jednu ot\u00e1zku\u2026 odzn\u011bly u\u017e gongy?“ nerv\u00f3zn\u011b stisknu dla\u0148 v p\u011bst, kdy\u017e se na m\u011b s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm zad\u00edv\u00e1. Plachost v m\u00fdch o\u010d\u00edch mus\u00ed b\u00fdt pro p\u00e1na jasn\u00e1, nebo\u0165 se znovu ut\u00e1p\u00edm v jeho ka\u0161tanov\u011b hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch.<\/div>\n
\n

„Gongy odzn\u011bly ji\u017e d\u00e1vno, je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e do\u010dista slunko zmizelo za horizontem,“ odpov\u00ed mi. P\u0159ekvapen\u011b vydechne, kdy\u017e se vymr\u0161t\u00edm na nohy.  <\/div>\n

Vyt\u00e1hnu mal\u00fd, drobn\u00fd  svitek papyru a p\u0159ejedu po n\u011bm t\u0159esouc\u00edmi se prsty.  <\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161, K\u00f4ji?“ nat\u00e1hne ke mn\u011b prsty, jimi\u017e p\u0159ejede po t\u011bch m\u00fdch a dotkne se papyru.<\/p>\n<\/div>\n
„Svitek, byl jsem pov\u011b\u0159en odevzdat jej n\u011bkomu z va\u0161eho slu\u017eebnictva. P-proto jsem nemohl na slavnosti,“ odpov\u00edm rychle, se zadrhl\u00fdm dou\u0161kem vzduchu v krku ze dvou d\u016fvod\u016f. A to z p\u00e1novy bl\u00edzkosti a jeho doteku. Jako by mne snad ani net\u00ed\u017eil fakt, \u017ee slu\u017eebnictvo ode mne \u017e\u00e1dn\u00fd papyrus nedostalo.  <\/div>\n
„Pokud chce\u0161, p\u0159ed\u00e1m to j\u00e1, K\u00f4ji!“ padne n\u00e1vrh do ticha tmy, na n\u011bj\u017e p\u0159ik\u00fdvnu. „Nech\u00e1me to jako tajemstv\u00ed, chce\u0161?“ mrkne na m\u011b se sm\u00ed\u0159liv\u00fdm pohledem. L\u00edbezn\u011b se na n\u011bj usm\u011bji. P\u0159iv\u00e1d\u00ed m\u011b do rozpak\u016f. M\u016fj tlak stoup\u00e1 a krev mi bije ve sp\u00e1nc\u00edch. Kdy znovu, a jestli v\u016fbec, budu m\u00edt \u0161anci T’chi-mora vid\u011bt? Mo\u017en\u00e1, \u017ee u\u017e nikdy. Mo\u017en\u00e1, \u017ee je naposledy m\u016fj \u00fasm\u011bv op\u011btov\u00e1n t\u00edm jeho.  <\/div>\n
Ani\u017e bych si po\u0159\u00e1dn\u011b  uv\u011bdomoval, co to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m, o p\u00e1r krok\u016f jsem se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil, a za st\u00e1l\u00e9ho doteku jeho prst\u016f, se p\u0159ed n\u00edm lehce poklonil.  <\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m, pane.“<\/p>\n<\/div>\n
Ned\u00edval jsem se na n\u011bj, nedok\u00e1zal jsem se p\u0159im\u011bt k tomu zvednout pohled a spojit sv\u00e9 duhovky s t\u011bmi jeho. A p\u0159esto jsem zaslechl, jak letn\u00ed v\u00e1nek odnesl jeho lehk\u00fd sm\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d, K\u00f4ji. Ale te\u010f u\u017e bych m\u011bl rad\u011bji j\u00edt. Nen\u00ed to zrovna moc slu\u0161en\u00e9, kdy\u017e n\u011bkdo odejde d\u0159\u00edve ne\u017eli c\u00edsa\u0159 samotn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
Urputn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a postavil se, op\u011bt do uctiv\u00e9 vzd\u00e1lenosti. „D\u011bkuji mnohokr\u00e1t, pane, za va\u0161i laskavost. Nev\u00edm, co bych si jinak po\u010dal.“  <\/div>\n
V jeho o\u010d\u00edch se n\u00e1dhern\u011b zajisk\u0159ilo, kdy\u017e se mu rty zvlnily do \u00fasm\u011bvu. „Nen\u00ed za\u010d,“ op\u011bt p\u0159ik\u00fdvl a lehk\u00fdm, klop\u00fdtav\u00fdm krokem mne obe\u0161el. „Dobrou noc, K\u00f4ji.“<\/p>\n<\/div>\n
„Dobrou noc, pane,“ za\u0161eptal jsem, av\u0161ak i tahle tich\u00e1 sl\u016fvka odnesl letn\u00ed v\u00e1nek. Jen jsem se za n\u00edm d\u00edval, dokud mi jeho sv\u011btle \u010derven\u00e9 kimono nezahalila tma. Je\u0161t\u011b hodnou chvilku jsem zadr\u017eoval dech, ale nakonec jsem prudce vydechnul obl\u00e1\u010dky p\u00e1ry a posadil se na kamennou z\u00eddku.  <\/div>\n
Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9  a jedin\u00e1 m\u00e1 my\u0161lenka se nesoust\u0159ed\u00ed na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b osobn\u011b poznal T’chi-mora. Byl tak jin\u00fd, tak odli\u0161n\u00fd od na\u0161ich lid\u00ed. Jeho rysy byly tak jemn\u00e9, rty tak pln\u00e9 a o\u010di pln\u00e9 lesku. Jeho ple\u0165 vypadala ve tm\u011b kr\u00e1sn\u011b op\u00e1len\u00e1 a\u2026 ach ty vlasy! M\u011bl tak prapodivn\u00e9, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vlasy.  <\/div>\n
Ani\u017e bych si to po\u0159\u00e1dn\u011b  uv\u011bdomil, s p\u0159ihloupl\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem se postavil na nohy a nechal je, aby mne o vlastn\u00ed v\u016fli nesly zp\u011bt k m\u00e9mu domovu. Protentokr\u00e1t budu us\u00ednat \u0161\u0165astn\u00fd, mou mysl nebude obt\u011b\u017ek\u00e1vat \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161patn\u00e1 my\u0161lenka na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den, jen\u017e bude pln \u00faklidu a k\u0159iku od Sayuri.  <\/div>\n
Dnes v noci budu m\u00edt kr\u00e1sn\u00e9 sny.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Bill Se zatajen\u00fdm dechem sleduji jeho o\u010di. Tak jin\u00e9 ne\u017e ty moje. Neodva\u017euji si jej sjet pohledem, neodva\u017euji se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout po ztracen\u00e9m kysl\u00edku. Ruce p\u0159itisknu v\u00edc ke sv\u00e9mu hrudn\u00edku a na p\u00e1r sekund p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Srdce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10329","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10329","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10329"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10329\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10329"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10329"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10329"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}