{"id":10353,"date":"2010-10-25T16:30:00","date_gmt":"2010-10-25T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10327"},"modified":"2010-10-25T16:30:00","modified_gmt":"2010-10-25T15:30:00","slug":"love-death-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/25\/love-death-19\/","title":{"rendered":"Love & Death 19."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill:  <\/div>\n
Pohodln\u011b se usad\u00edm na sv\u00e9 m\u011bkk\u00e9 \u017eidli a zad\u00edv\u00e1m se ven, z okna luxusn\u00ed  restaurace. M\u00fdm o\u010d\u00edm se naskytne pohled na po\u0161mournou \u0161edou oblohu a berl\u00ednskou ulici, po kter\u00e9 st\u00e1le p\u0159ech\u00e1z\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed lid\u00e9. V\u00edtr si pohr\u00e1v\u00e1 s barevn\u00fdmi listy strom\u016f, odv\u00edv\u00e1 si je, kam se mu zrovna zachce a j\u00e1 u\u017e jen pouh\u00fdma o\u010dima m\u016f\u017eu rozpoznat, jak studen\u011b a nemilosrdn\u011b se proh\u00e1n\u00ed po ulic\u00edch a mezi lidmi, a v\u0161echno napl\u0148uje t\u00edm prvn\u00edm, nep\u0159\u00edjemn\u00fdm chladem, kter\u00fd v\u00e1m zal\u00e9z\u00e1 pod nehty v\u017edy, kdy\u017e vyjdete ven do oby\u010dejn\u00e9ho, \u0159\u00edjnov\u00e9ho dne a nem\u00e1te na kab\u00e1t\u011b nebo bund\u011b kapsy, ve kter\u00fdch by se v\u00e1m ruce mohly zah\u0159\u00e1t. M\u00e9 zimou zk\u0159ehl\u00e9, \u010derven\u00e9 prsty mi jen napov\u00eddaj\u00ed a utvrzuj\u00ed m\u011b v tom, \u017ee l\u00e9to je nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
Znova vzhl\u00e9dnu k sychrav\u00e9mu po\u010das\u00ed venku a k \u0161ed\u00e9 obloze, kterou ob\u010das problesknou zlatav\u00e9 paprsky slunce, aby se po p\u00e1r chvilk\u00e1ch mohly op\u011bt ukr\u00fdt za tou neproniknutelnou, \u0161edou clonou. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee kone\u010dn\u011b sed\u00edm v teple a nemus\u00edm mrznout venku. V obchodech bylo sice teplo, pob\u00edh\u00e1n\u00ed venku z ulice na ulici mi v\u0161ak u\u017e ke konci opravdu bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9.  <\/div>\n
Odtrhnu pohled od ru\u0161n\u00e9  ulice za oknem a sto\u010d\u00edm jej na Toma, sed\u00edc\u00edho naproti mn\u011b. Vypad\u00e1 nadm\u00edru spokojen\u011b, zvl\u00e1\u0161\u0165 v okam\u017eiku, kdy\u017e p\u0159ed n\u00e1s mlad\u00e1, hezk\u00e1 serv\u00edrka postav\u00ed na\u0161e porce s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 chuti a zamrk\u00e1n\u00edm na m\u00e9 dvoj\u010de. Prav\u00fd d\u016fvod jeho spokojen\u00e9ho rozpolo\u017een\u00ed je v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00fd… a pra\u0161t\u00ed m\u011b do o\u010d\u00ed hned, jen co se zad\u00edv\u00e1m na tu horu ta\u0161ek vedle sebe, do jejich\u017e obsahu bysme v pohod\u011b obl\u00e9kli celou na\u0161i ulici a je\u0161t\u011b by n\u00e1m zbylo. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Tom v\u0161ak nevypad\u00e1, \u017ee by se o sv\u00e9 nov\u00e9 kousky cht\u011bl s n\u011bk\u00fdm d\u011blit, i kdy\u017e  vypad\u00e1 tak spokojen\u011b. V\u016fbec poprv\u00e9 m\u00e1 toti\u017e  v\u00edc ta\u0161ek ne\u017e j\u00e1, tohle se je\u0161t\u011b nikdy nestalo. Kdyby mi nedo\u0161ly pen\u00edze na kart\u011b, trumfnul bych ho jako v\u017edycky. Takhle jsem jen post\u00e1val p\u0159ed kabinkou s p\u00e1r sv\u00fdmi ta\u0161kami v ruce a schvaloval i kritizoval v\u0161echno, co si na sebe m\u016fj drahocenn\u00fd br\u00e1\u0161ka obl\u00e9knul. Nikdy jsem pro slova nechodil daleko… kdy\u017e ale jednou odhrnul z\u00e1v\u011bs a uk\u00e1zal se mi polonah\u00fd, jen v d\u017e\u00edn\u00e1ch bez svr\u0161ku, m\u011bl jsem hodn\u011b co d\u011blat, abych nalezl sv\u016fj hlas, kter\u00fd se mi v m\u017eiku vytratil b\u016fhv\u00ed kam. Necht\u011bl jsem se nechat zl\u00e1kat pohledem na jeho mu\u017enou, vypracovanou hru\u010f, proto jsem se o\u010dima rychle zam\u011b\u0159il na ony d\u017e\u00edny… do t\u00e9 doby, ne\u017e m\u016fj pohled sklouznul k jeho rozkroku. Je\u0161t\u011b nikdy mi nebylo takov\u00e9 horko, jako v t\u00e9 chv\u00edli.<\/div>\n
Jen te\u010f, kdy\u017e si na to jen vzpomenu, c\u00edt\u00edm, jak mi ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e studem. Rad\u011bji si vezmu p\u0159\u00edbor a s tv\u00e1\u0159\u00ed sklopenou dol\u016f se pust\u00edm do sv\u00e9 porce.  <\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bsn\u011b moc m\u011b  bol\u00ed nohy z toho chozen\u00ed. Pot\u0159eboval bych n\u011bjakou mas\u00e1\u017e, aby se mi ulevilo,“ Tom\u016fv hlas m\u011b donut\u00ed vzhl\u00e9dnout a zad\u00edvat se do jeho tv\u00e1\u0159e. Mus\u00edm se usm\u00e1t jeho pohledu, kter\u00fd mi signalizuje, \u017ee m\u016fj br\u00e1\u0161ka je na tom opravdu \u0161patn\u011b a pot\u0159ebuje p\u00e9\u010di a pochopen\u00ed. Chud\u00e1\u010dek. Ale ode m\u011b se l\u00edtosti nedo\u010dk\u00e1, i kdy\u017e si ji tolik p\u0159eje, j\u00e1 jsem ho v\u010dera varoval.<\/div>\n
„M\u011bl sis vz\u00edt pohodln\u011bj\u0161\u00ed tenisky, v\u00ed\u0161, \u017ee pot\u0159ebuju pochodit alespo\u0148 polovinu m\u011bsta, abych nakoupil. A nesna\u017e se to svalit na m\u011b, varoval jsem t\u011b,  \u017ee to bude del\u0161\u00ed trasa a nav\u00edc… nav\u00edc to byl tv\u016fj n\u00e1pad, ty jsi pot\u0159eboval oble\u010den\u00ed, ne j\u00e1,“ ohrad\u00edm se hned, jakmile zachyt\u00edm jeho up\u0159en\u00fd pohled a zalo\u017e\u00edm si ruce protestn\u011b na hrudi, kdyby mi cht\u011bl n\u00e1hodou n\u011bco vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1 nov\u00e9 oble\u010den\u00ed  – v\u0161echno, co cht\u011bl… a j\u00e1 vlastn\u011b taky. A\u017e na jedny vysok\u00e9, drah\u00e9 boty, kter\u00e9 m\u011b v jednom obchod\u011b \u00fapln\u011b uchv\u00e1tily. Zkou\u0161el jsem si je a padly mi moc dob\u0159e… kdy\u017e jsem je v\u0161ak cht\u011bl kreditkou zaplatit u pokladny, zrovna mi do\u0161ly pen\u00edze. Po\u010dkal jsem proto na Toma asi dvacet minut venku a pak jsme \u0161li d\u00e1l. Stejn\u011b mi ty boty ale po\u0159\u00e1d le\u017e\u00ed v hlav\u011b. Lep\u0161\u00ed model jsem nikdy nevid\u011bl a ani neuvid\u00edm… to je ale te\u010f vedlej\u0161\u00ed.  <\/div>\n
Tomovy rty se zvln\u00ed do \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e ke mn\u011b vzhl\u00e9dne a zachyt\u00ed m\u016fj bojovn\u00fd  pohled typu jen si zkus na n\u011bco st\u011b\u017eovat<\/em>. Zavrt\u00ed hlavou a znova se na m\u011b usm\u011bje, \u010d\u00edm\u017e zavrhne v\u0161echny m\u00e9 progn\u00f3zy o dal\u0161\u00ed sourozeneck\u00e9 v\u00e1lce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ees souhlasil a \u0161el se mnou. Moc se mi to l\u00edbilo,“ usm\u011bje se a j\u00e1 se tak s klidem m\u016f\u017eu znova vr\u00e1tit ke sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i, st\u00e1le v\u0161ak po o\u010dku pozoruji Toma, kter\u00fd pomalu odlo\u017e\u00ed sv\u016fj p\u0159\u00edbor a promne si ruce. Nerv\u00f3zn\u011b si prsty pohr\u00e1v\u00e1 s de\u010dkou na stole, zat\u00edmco pohled up\u00edr\u00e1 do leskl\u00e9, d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky.  <\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… v\u00edm, \u017ee… \u017ee posledn\u00ed dobou u\u017e… u\u017e to nen\u00ed to, co to b\u00fdvalo d\u0159\u00edv. Ty m\u00e1\u0161 sv\u016fj \u017eivot, sv\u00e9 povinnosti a z\u00e1jmy, kter\u00fdmi si vypl\u0148uje\u0161 voln\u00fd \u010das, m\u00e1\u0161 sv\u016fj sv\u011bt… a j\u00e1 zase sv\u016fj. U\u017e d\u00e1vno nejsme mal\u00e9 d\u011bti, u\u017e d\u00e1vno spolu netr\u00e1v\u00edme cel\u00e9 dny, jako to b\u00fdvalo kdysi. A chci ti jen \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee mi ty na\u0161e spole\u010dn\u00e9 chvilky moc chyb\u00ed…,“ tich\u00fd hlas se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm tak jemn\u011b a medov\u011b, jako by m\u011b cht\u011bl ukol\u00e9bat a hladit sv\u00fdmi n\u011b\u017en\u00fdmi slovy moji zran\u011bnou du\u0161i. Moje vidli\u010dka mi r\u00e1zem vypadne z prst\u016f a hlasit\u011b cinkne o tal\u00ed\u0159ek, kdy\u017e na sv\u00e9 ruce uc\u00edt\u00edm n\u011b\u017en\u00fd, nesm\u011bl\u00fd dotyk.<\/div>\n
<\/div>\n
Popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dnu k Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm a nato sklop\u00edm ty sv\u00e9 znova dol\u016f. Tomova dla\u0148 jemn\u011b hlad\u00ed tu mou a j\u00e1 jen c\u00edt\u00edm, jak m\u00fdm t\u011blem proj\u00ed\u017ed\u00ed jeden z\u00e1chv\u011bv za druh\u00fdm. Chv\u011bji se nad t\u00edm prost\u00fdm gestem, kter\u00e9 je mezi sourozenci obvykl\u00e9, a s\u00e1m nev\u00edm pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 je to jen chvilkov\u00e9 pomaten\u00ed, skute\u010dnost, \u017ee Toma u\u017e nevid\u00edm jako sv\u00e9ho bratra. Ten dotek v\u0161ak ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 n\u011bco v\u00edc… n\u011bco, co mi p\u0159ipad\u00e1 tolik tajemn\u00e9 a p\u0159esto tolik vzd\u00e1len\u00e9…  <\/div>\n
<\/div>\n
Vzhl\u00e9dnu k jeho o\u010d\u00edm a up\u0159u do nich sv\u016fj zmaten\u00fd pohled. Sna\u017e\u00edm se v tom nekone\u010dn\u00e9m  \u010dokol\u00e1dov\u00e9m mo\u0159i naj\u00edt odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zky, kter\u00e9 se mi pr\u00e1v\u011b hon\u00ed hlavou, odpov\u011bd\u00ed je mi v\u0161ak jen ta podmaniv\u00e1 hloubka, kter\u00e1 m\u011b do sebe vtahuje st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. M\u00e9 chv\u011bn\u00ed je\u0161t\u011b zes\u00edl\u00ed, kdy\u017e se k Tomov\u011b ruce p\u0159id\u00e1 i jeho druh\u00e1.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee… \u017ee je tu n\u011bco, co p\u0159ede mnou skr\u00fdv\u00e1\u0161, Bille. Jsi moje dvoj\u010de, zn\u00e1m t\u011b  od prvn\u00ed chv\u00edle a v\u00edc, ne\u017e kdokoli jin\u00fd. V\u017edycky ses mi sv\u011b\u0159oval se v\u0161\u00edm, co t\u011b tr\u00e1pilo, a j\u00e1 ti pom\u00e1hal, pamatuje\u0161? M\u00e1\u0161 probl\u00e9m… a j\u00e1 to v\u00edm, Bille. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee ti nem\u016f\u017eu pomoct, proto\u017ee tolik chci,“ za\u0161ept\u00e1 a s o\u010dima, up\u0159en\u00fdma do t\u011bch m\u00fdch, hlad\u00ed moji dla\u0148.<\/div>\n
<\/div>\n
Vzhl\u00e9dnu k jeho tv\u00e1\u0159i a jen nesm\u011ble na n\u00ed zastav\u00edm sv\u016fj pohled. Jeho o\u010di se na m\u011b  up\u00edraj\u00ed, jsou tak d\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9 a laskav\u00e9, pln\u00e9 jistoty a t\u00e9 bratrsk\u00e9 l\u00e1sky, kterou jsem byl cel\u00fd \u017eivot zahrnov\u00e1n a h\u00fd\u010dk\u00e1n. Najednou m\u00e1m nutkavou pot\u0159ebu dostat to ze sebe ven, \u0159\u00edct mu v\u0161echno a neohl\u00ed\u017eet se na n\u00e1sledky. D\u00edvat se do jeho o\u010d\u00ed a doufat, \u017ee m\u011b pochop\u00ed a pom\u016f\u017ee mi tak, jako to d\u011bl\u00e1val v\u017edycky. P\u0159estat to v sob\u011b dusit a kone\u010dn\u011b se voln\u011b nadechnout.  <\/div>\n
„Tome, j-j\u00e1…,“ m\u016fj hlas se zlom\u00ed s prvn\u00edm zazvon\u011bn\u00edm Tomova telefonu a zanikne tak v jak\u00e9msi t\u00f3nu, po kter\u00e9m se Tom bleskurychle ohl\u00e9dne. Pust\u00ed  moji ruku, zad\u00edv\u00e1 se na rozz\u00e1\u0159en\u00fd displej a nato na m\u011b  omluvn\u011b zamrk\u00e1. <\/div>\n
„Oh… promi\u0148. M\u016f\u017eu to vz\u00edt?“ \u0161eptne ti\u0161e, j\u00e1 v\u0161ak jen ledabyle pokr\u010d\u00edm rameny. Mo\u017en\u00e1 je i dob\u0159e, \u017ee n\u00e1s ten n\u011bkdo nezn\u00e1m\u00fd vyru\u0161il. B\u016fhv\u00ed, kdo mu vol\u00e1. Znova se chop\u00edm vidli\u010dky a vzhl\u00e9dnu k Tomovi, kter\u00fd hovor rychle p\u0159ijme.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, l\u00e1sko,“ pozdrav\u00ed  volaj\u00edc\u00edho a nato\u010d\u00ed se ke mn\u011b bokem, z\u00edraj\u00edc ven. Sta\u010d\u00ed jen jeho osloven\u00ed a a\u017e moc zn\u00e1m\u00fd hlas ze sluch\u00e1tka, a mn\u011b je jasn\u00e9, kdo n\u00e1s vyru\u0161il. To bude asi dlouh\u00fd hovor.<\/div>\n
„…ne, to ne, j-j\u00e1… pr\u00e1v\u011b jsem spal, vzbudila jsi m\u011b. Jsem dneska doma…,“ Tom\u016fv hlas a jeho slova m\u011b p\u0159inut\u00ed zbyst\u0159it a zaposlouchat se do nich. Co\u017ee? Pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je doma a sp\u00ed, kdy\u017e… kdy\u017e je se mnou? Pro\u010d l\u017ee a \u0159\u00edk\u00e1 n\u011bco, co nen\u00ed pravda? To se za m\u011b tak styd\u00ed, nebo je v tom n\u011bco jin\u00e9ho? V\u016fbec bych se nedivil, kdyby mu ta jeho n\u00e1dhera zak\u00e1zala se se mnou st\u00fdkat, vychytral\u00e1 je na to a\u017e moc. Pro\u010d mi to Tom ale ne\u0159ekl? Alespo\u0148 bych v\u011bd\u011bl, na \u010dem jsem.<\/div>\n
Ned\u00e1v\u00e1m v\u0161ak na sob\u011b  nic zn\u00e1t a d\u00e1l pokra\u010duju v j\u00eddle, naslouchaj\u00edc tomu zdlouhav\u00e9mu rozhovoru.  <\/div>\n
„…dneska u\u017e asi ne, jsem n\u011bjak utahan\u00fd… ne, ne\u0159\u00edk\u00e1m to proto, \u017ee s tebou nechci b\u00fdt, tak to nen\u00ed…,“ ze sluch\u00e1tka jde sly\u0161et Carolinin hlas, o n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00ed a tvrd\u0161\u00ed, ne\u017e jej\u00ed obvykl\u00fd podl\u00e9zav\u00fd hl\u00e1sek. Vypad\u00e1 to, \u017ee se h\u00e1daj\u00ed, to ale netrv\u00e1 dlouho.<\/div>\n
„…tak dob\u0159e, budu se sna\u017eit co nejd\u0159\u00edv… j\u00e1 tebe taky, pa…,“ Tom s rozlou\u010den\u00edm ukon\u010d\u00ed hovor a oto\u010d\u00ed se zp\u011bt. Ti\u0161e vydechne, odlo\u017e\u00ed mobil zp\u011bt na st\u016fl… a jakmile zachyt\u00ed m\u016fj pohled, usm\u011bje se na m\u011b. Ml\u010dky mu \u00fasm\u011bv oplat\u00edm a nato se op\u011bt zamy\u0161len\u011b vr\u00e1t\u00edm ke sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i. Ta jeho mal\u00e1 le\u017e mi vrt\u00e1 hlavou.  <\/div>\n
<\/div>\n
Prot\u00e1hnu se pod teplou, vyh\u0159\u00e1tou dekou, a kone\u010dn\u011b rozlep\u00edm sv\u00e1 ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka od sebe. Ani nev\u00edm, jak dlouho jsem spal, jedin\u00e9, co si pamatuju je, \u017ee jsem se svalil na gau\u010d do ob\u00fdv\u00e1ku hned, co jsme s Tomem p\u0159i\u0161li dom\u016f. Byl jsem natolik utahan\u00fd, \u017ee jsem b\u011bhem p\u00e1r minut usnul jako kot\u011b. Ani nev\u00edm, kdy m\u011b Tom p\u0159ikryl dekou.  <\/div>\n
Posad\u00edm se na gau\u010di, l\u00edn\u011b  se prot\u00e1hnu a rozhl\u00e9dnu kolem sebe. Z kuchyn\u011b sem dol\u00e9h\u00e1  cinkot n\u00e1dob\u00ed a d\u016fm je provon\u011bn\u00fd nezn\u00e1mou v\u016fn\u00ed. Ospale zaz\u00edv\u00e1m a promnu si v\u00ed\u010dka, kdy\u017e za sebou usly\u0161\u00edm mam\u010din hlas.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, mil\u00e1\u010dku. Vyspal ses dob\u0159e?“ usm\u011bji se a oto\u010d\u00edm na m\u00e1mu, kter\u00e1 po ob\u00fdv\u00e1ku pob\u00edh\u00e1 v kuchy\u0148sk\u00e9 z\u00e1st\u011b\u0159e. Ur\u010dit\u011b u\u017e  va\u0159\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/div>\n
„Hm… dob\u0159e, d\u011bkuji. Kde je Tom?“ vychrl\u00edm prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mi p\u0159ijde na jazyk hned, kdy\u017e kolem sebe neuvid\u00edm pob\u00edhat toho bl\u00e1zna s cornrows na hlav\u011b, m\u00e1ma mi v\u0161ak okam\u017eit\u011b odpov\u00ed.<\/div>\n
„\u0160el pr\u00fd je\u0161t\u011b  za Caroline,“ odv\u011bt\u00ed a j\u00e1 jen ml\u010dky sklop\u00edm pohled. Mohl jsem si myslet, \u017ee bude ur\u010dit\u011b u n\u00ed, kdy\u017e mu odpoledne volala. Ti\u0161e si povzdychnu… m\u00e9 my\u0161lenky v\u0161ak p\u0159etrhne mam\u010din hlas.<\/div>\n
„Ve\u010de\u0159e bude za chvilku, Bille,“ dod\u00e1 a odb\u011bhne zp\u00e1tky do kuchyn\u011b. Souhlasn\u011b  n\u011bco zamuml\u00e1m a nato zam\u00ed\u0159\u00edm ke schod\u016fm do horn\u00edho patra. Chci si trochu uklidit v\u0161echny ty ta\u0161ky a nepo\u0159\u00e1dek, co m\u00e1m v pokoji.  <\/div>\n
<\/div>\n
Ned\u00e1 mi to a ani cestou nahoru neupust\u00edm od sv\u00fdch my\u0161lenek. Po\u0159\u00e1d mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, pro\u010d Tom Caroline lhal, pro\u010d j\u00ed ne\u0159ekl, \u017ee jsme spolu ve m\u011bst\u011b. Pro\u010d m\u011b zap\u00edral? Proto\u017ee dal jednou p\u0159ednost mn\u011b p\u0159ed n\u00ed? A pak… sotva jsem usnul, u\u017e ut\u00edkal za n\u00ed, aby si to vy\u017eehlil. Nech\u00e1pu tomu… nech\u00e1pu, pro\u010d se tak zachoval. Z\u0159ejm\u011b by mu to nepro\u0161lo, kdyby se Caroline dozv\u011bd\u011bla, \u017ee tr\u00e1v\u00ed \u010das i s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s n\u00ed…  <\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a p\u0159ejdu po chodb\u011b k m\u00e9mu pokoji, opou\u0161t\u011bj\u00edc v\u0161echny my\u0161lenky na Toma. Otev\u0159u dve\u0159e a vejdu dovnit\u0159… m\u00e9 o\u010di v\u0161ak p\u0159il\u00e1k\u00e1 jak\u00fdsi nezn\u00e1m\u00fd p\u0159edm\u011bt, le\u017e\u00edc\u00ed na m\u00e9 posteli. P\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e a zv\u011bdav\u011b se zad\u00edv\u00e1m na velkou krabici… a pap\u00edrek, polo\u017een\u00fd na n\u00ed. V\u00e1hav\u011b jej vezmu do rukou a za\u010dtu se do n\u011bkolika na n\u011bm napsan\u00fdch slov.  <\/div>\n
Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9, d\u011bkuju moc. M\u00e1m t\u011b  moc r\u00e1d. T.<\/em><\/div>\n
P.S. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se ti l\u00edb\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017e\u00edm pap\u00edrek stranou a s m\u00edrn\u011b nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm se pohledem vr\u00e1t\u00edm k t\u00e9  nezn\u00e1m\u00e9 krabici, kterou tady Tom nejsp\u00ed\u0161 zanechal. Zv\u011bdav\u011b  odklop\u00edm jej\u00ed v\u00edko… a on\u011bm\u00edm \u00fa\u017easem, kdy\u017e se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytnou boty. Ty boty, ty kr\u00e1sn\u00e9 boty, kter\u00e9 jsem si dneska zkou\u0161el a nevy\u0161ly mi na n\u011b pen\u00edze. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b po nich p\u0159ejedu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f, jako by se mi s jedin\u00fdm dotknut\u00edm m\u011bly rozplynout p\u0159ed o\u010dima.  <\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b a u\u017easle zamrk\u00e1m na tu n\u00e1dheru… a na m\u00fdch rtech se rozjasn\u00ed mal\u00fd  \u00fasm\u011bv, kdy\u017e pohledem sklouznu k bot\u00e1m… a k pap\u00edrku, voln\u011b polo\u017een\u00e9mu vedle nich. Tom je opravdu koupil… pro m\u011b. Jenom pro m\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Bill:   Pohodln\u011b se usad\u00edm na sv\u00e9 m\u011bkk\u00e9 \u017eidli a zad\u00edv\u00e1m se ven, z okna luxusn\u00ed  restaurace. M\u00fdm o\u010d\u00edm se naskytne pohled na po\u0161mournou \u0161edou oblohu a berl\u00ednskou ulici, po kter\u00e9 st\u00e1le p\u0159ech\u00e1z\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed lid\u00e9. V\u00edtr si pohr\u00e1v\u00e1 s barevn\u00fdmi listy strom\u016f, odv\u00edv\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10353","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10353","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10353"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10353\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10353"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10353"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10353"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}