{"id":1036,"date":"2017-09-04T16:00:00","date_gmt":"2017-09-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1030"},"modified":"2017-09-04T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-04T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-10-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/04\/berlin-anonymous-10-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 10. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si promnul poko\u017eku hlavy, cop\u00e1nky m\u011bl dnes n\u011bjak\u00e9 obzvl\u00e1\u0161\u0165 uta\u017een\u00e9, nebo m\u011bl alespo\u0148 takov\u00fd pocit.<\/div>\n
<\/p>\n

Vst\u00e1vej, slun\u00ed\u010dko! Nebyl bych d\u016fsledn\u00fd, kdybych se musel poflakovat kolem, dokud by ses nevzbudil, a rozhodn\u011b nejsem dostate\u010dn\u011b mil\u00fd \u010dlov\u011bk na to, abych t\u011b probudil a varoval t\u011b, \u017ee za t\u0159i hodiny za\u010d\u00ednaj\u00ed prvn\u00ed vyu\u010dovac\u00ed hodiny.<\/em><\/div>\n

Vlastn\u011b jsem m\u011bl\u2026 jeliko\u017e ve \u010dtvrtek nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 hodiny v\u00fdtvarky.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e mluv\u00edm o aktivit\u00e1ch Centra\u2026 Rozhodl jsem se, \u017ee t\u011b chci z\u00edtra na tom festivalu. Rad\u011bji bys tam m\u011bl b\u00fdt a vid\u011bt vystupovat mou t\u0159\u00eddu! Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e v hlavn\u00ed roli vystupuje na\u0161e malba.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 jsem vstal a stejn\u011b jsem \u0161el dom\u016f odpo\u010d\u00edvat. Ty jsi stejn\u011b vzal i ty \u010dtvrte\u010dn\u00ed lekce kytary, \u017ee? Pokud to vynech\u00e1\u0161 jen kv\u016fli mal\u00e9 r\u00fdm\u011b, tak s tebou zase \u00fapln\u011b p\u0159estanu mluvit.<\/em><\/div>\n
Mimochodem, vypadal jsi impozantn\u011b na hovno. Oh! A m\u00e1\u0161 pravdu – zelen\u00e1, ve v\u0161\u00ed up\u0159\u00edmnosti, v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed tvoje barva.<\/em><\/div>\n
\n

Tom si vytahoval sv\u016fj telefon, kontroloval a znovu p\u0159ekontrolov\u00e1val, aby se ujistil, \u017ee ta textov\u00e1 zpr\u00e1va byla skute\u010dn\u00e1, u\u017e od chv\u00edle, kdy se r\u00e1no probudil. Tom d\u011blal v\u0161echny ty kroky vp\u0159ed a Bill byl tak zatracen\u011b ne\u00fastupn\u00fd, a\u017e dote\u010f.<\/p><\/div>\n

Pokrok; byl to pokrok, liboval si Tom. Bill u\u017e nyn\u00ed d\u011blal tak\u00e9 kroky sm\u011brem k Tomovi.<\/div>\n
Dokonce i kdy\u017e se ten \u010dlov\u011bk bez povolen\u00ed zmocnil jeho telefonu, bral to jako pokrok.<\/div>\n
<\/p>\n

Ale zelen\u00e1? Kdy jsem si st\u011b\u017eoval na to, \u017ee zelen\u00e1 nen\u00ed moje barva?<\/em> Tom nakr\u010dil nos, kdy\u017e zah\u00e1kl prsty o kliku vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed do centra; to zn\u011blo tak homou\u0161sky.<\/div>\n

A\u010dkoliv te\u010f, kdy\u017e m\u011bl \u010das na rozmy\u0161lenou, zelen\u00e1 na n\u011bm opravdu vypadala p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Mo\u017en\u00e1 si to myslel jen proto, \u017ee ta barva absolutn\u011b odm\u00edtala opustit jeho k\u016f\u017ei bez ohledu na to, jak siln\u011b ji toho r\u00e1na ze sebe dv\u011b hodiny sm\u00fdval. Kolegov\u00e9 chodci museli z cel\u00e9ho srdce souhlasit s t\u00edm, jak hloup\u011b v t\u00e9 barv\u011b vypadal, soud\u011b podle jejich v\u00fdraz\u016f po celou jeho cestu dom\u016f.<\/div>\n
Prudce k\u00fdchl, a pak znovu a znovu se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm ve\u0161el do u\u010debny – tak moc nep\u0159ipraven\u00fd na to tam dnes b\u00fdt.<\/div>\n
\n
Gustav byl prvn\u00ed, kdo ho pozdravil a kr\u00e1tce mu zam\u00e1val, ne\u017e se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu rapidn\u00edmu esemeskov\u00e1n\u00ed. Tom ve\u0161el do m\u00edstnosti, opatrn\u011b odlo\u017eil kytaru a s m\u00edrn\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm padl na \u017eidli, zat\u00edmco si z\u00e1p\u011bst\u00edm p\u0159itla\u010dil na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Tohle je v\u0161echno tvoje chyba, v\u00ed\u0161,“ zabru\u010del Tom s ucpan\u00fdm nosem a pomalu naklonil hlavu na stranu, aby mohl poslat buben\u00edkovi zl\u00fd pohled.<\/div>\n
Gustav se ani neobt\u011b\u017eoval vzhl\u00e9dnout, zcela nedot\u010den\u00fd, zat\u00edmco odpov\u00eddal sou\u010dasn\u011b p\u0159i psan\u00ed sv\u00e9 zpr\u00e1vy. „Nic jsem neud\u011blal. Obvi\u0148uj sv\u016fj imunitn\u00ed syst\u00e9m. Nebo je\u0161t\u011b l\u00edp – obvi\u0148uj s\u00e1m sebe, \u017ee ses nestaral o sv\u016fj imunitn\u00ed syst\u00e9m a ten se te\u010f nem\u016f\u017ee postarat o tebe.“<\/div>\n
Tom zavr\u010del a t\u0159el si ko\u0159en nosu, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mu nebylo dob\u0159e a v\u016fbec se nec\u00edtil b\u00fdt vtipn\u00fd, aby odpov\u011bd\u011bl n\u011b\u010d\u00edm, co by mohlo \u010delit takov\u00e9hle logice.<\/div>\n
\n

„Kde je Bill?“ Zeptal se Tom po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch zcela zmaten\u00fd tou atypickou klidnost\u00ed u\u010debny.<\/p><\/div>\n

Tentokr\u00e1t Gustav vzhl\u00e9dl a v\u011bnoval Tomovi v\u00fdraz, o kter\u00e9m Tom nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, jak ho \u010d\u00edst. Gustav pozvedl sv\u00e9 hust\u00e9 obo\u010d\u00ed a jen lehce naklonil hlavu na stranu, jeho o\u010di byly lehce ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9. „Jen na vte\u0159inku t\u011b hl\u00edd\u00e1m, ale opravdu tady z\u016fst\u00e1v\u00e1m, jen dokud nem\u016f\u017eeme j\u00edt na kafe.“<\/div>\n
Tom nat\u00e1hl krk, aby znovu \u010delil blon\u010fat\u00e9mu mu\u017ei, a p\u0159imhou\u0159il o\u010di nad tou nekonkr\u00e9tn\u00ed informac\u00ed. „A to m\u00e1 co spole\u010dn\u00e9ho s\u2026“<\/div>\n
„Bude tady\u2026 te\u010f.“ Gustav zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko odeslat a zav\u0159el sv\u016fj telefon, vzhl\u00e9dl p\u0159esn\u011b v okam\u017eiku, kdy se dve\u0159e u\u010debny otev\u0159ely a dovnit\u0159 vstoupil z\u010dervenal\u00fd Bill. „Bylo na \u010dase,“ \u0159ekl Gustav nekompromisn\u011b, vstal a prot\u00e1hl se.<\/div>\n
„Bylo na \u010dase<\/em>,“ zopakoval Bill posm\u011bva\u010dn\u00fdm, k\u0148ourav\u00fdm hlasem.<\/div>\n
\n

Tom k n\u011bmu zv\u011bdav\u011b zvedl pohled, Billovy ruce byly obt\u011b\u017ek\u00e1ny velk\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi n\u00e1kupn\u00edmi ta\u0161kami. Bill se od\u0161oural k u\u010ditelsk\u00e9mu stolu, kde je polo\u017eil, a rychle je za\u010dal prohled\u00e1vat, jakmile byly jeho ruce voln\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Ah-hm – Tady!“ Na m\u00edst\u011b se oto\u010dil s p\u0159\u00edjemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, ale ten okam\u017eit\u011b zmizel, jakmile jeho o\u010di p\u0159ist\u00e1ly na Tomovi.<\/div>\n
Nechovej se divn\u011b, nechovej se divn\u011b\u2026<\/em> Opakoval si Bill ml\u010dky, zhluboka se nadechl a silou v\u016fle se sna\u017eil potla\u010dit krev, kter\u00e1 se mu nahrnula do tv\u00e1\u0159\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e je m\u011bl zrudl\u00e9 z venkovn\u00edho chladn\u00e9ho zimn\u00edho vzduchu, a\u010dkoliv to jeho mysl nijak neuklidnilo.<\/div>\n
\n

„T-Tome\u2026 Jak se m\u00e1\u0161?“ Pozdravil n\u00e1hle, odka\u0161lal si a odhodil si z obli\u010deje uvoln\u011bn\u00fd dred.<\/p><\/div>\n

Odloudal se ke zv\u011bdav\u00e9mu mu\u017ei a podal mu p\u00e1r mal\u00fdch krabi\u010dek, Tom ze sebe vydal udiven\u00fd zvuk. „Korejsk\u00fd \u017een\u0161en a \u010daj Hojicha v tomto po\u0159ad\u00ed. Jeden ti pom\u016f\u017ee zv\u00fd\u0161it imunitu, druh\u00fd zm\u00edrn\u00ed stres. P\u0159idej si do toho med a citron a cel\u00e9 m\u011bs\u00edce u\u017e si ani nebude\u0161 pamatovat, jak ka\u0161el nebo r\u00fdma vypad\u00e1.“<\/div>\n
„Ach, ehm, to zn\u00ed hezky,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas se tu a tam zlomil, zat\u00edmco si prohl\u00ed\u017eel zaj\u00edmav\u00e9 krabi\u010dky. Vlastn\u011b nikdy opravdu \u017e\u00e1dn\u00fd \u010daj nem\u011bl, \u017e\u00e1dn\u00fd takov\u00fdhle po\u0159\u00e1dn\u00fd \u010daj, a zaznamenal to gesto jako laskav\u00e9. Vr\u00e1til sv\u00e9 vykulen\u00e9 o\u010di zp\u00e1tky k Billovi, kter\u00fd, kupodivu, m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b z chladu z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e, a\u010dkoliv se u\u017e n\u011bjakou chv\u00edli nach\u00e1zel v tepl\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Miluju, jak on dostane \u010daj, kdy\u017e m\u00e1 tenhle sv\u016fj mr\u0148av\u00fd k\u00fdchac\u00ed probl\u00e9m, zat\u00edmco j\u00e1 m\u00e1lem um\u0159el a bylo mi \u0159e\u010deno, abych se dr\u017eel d\u00e1l,“ zamumlal Gustav a p\u0159eru\u0161il tak ten moment, zat\u00edmco si obl\u00e9kal kab\u00e1t.<\/div>\n
„M\u00e1lem jsi neum\u0159el<\/em>,“ argumentoval Bill, ne\u017e spr\u00e1skl ruce, jakmile si vzpomn\u011bl. „P\u0159esn\u011b tak, ehm,“ za\u010dal, ale nedokon\u010dil, kdy\u017e dob\u011bhl zp\u00e1tky k ta\u0161k\u00e1m a zabo\u0159il do nich ob\u011b ruce i tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
\n

Tom vstal a polo\u017eil ob\u011b \u010dajov\u00e9 krabi\u010dky na svou \u017eidli, sundal si bundu a prok\u0159upal si klouby. Vzhl\u00e9dl nad zvukem \u0161\u0165astn\u00e9ho brouk\u00e1n\u00ed, jen aby na\u0161el Billa, kter\u00fd se vyno\u0159il s dlouh\u00fdm \u0161\u00e1lem a rukavicemi. Billovy podpatky zaklikaly, kdy\u017e se vr\u00e1til ke star\u0161\u00edmu mlad\u00edkovi a zamy\u0161len\u011b stiskl rty, ne\u017e hodil dlouh\u00fd vln\u011bn\u00fd \u0161\u00e1l kolem Tomov\u00fdch ramen. „Chod\u00ed\u0161 si jen tak bez ni\u010deho, nen\u00ed divu, \u017ee jsi zatracen\u011b nemocn\u00fd,“ vynadal mu Bill roztr\u017eit\u011b, zat\u00edmco omot\u00e1val \u0161\u00e1l kolem zmaten\u00e9ho Toma. Jakmile skon\u010dil, uchopil kytaristu za ruku a zvedl ji, aby mu do dlan\u011b vtiskl olivov\u011b zelen\u00e9 rukavice. „Zrovna tak dob\u0159e k tomu m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt i lad\u00edc\u00ed rukavice. Tvoje ruce nepot\u0159ebuj\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce t\u00fdr\u00e1n\u00ed,“ vzdychl Bill, ne\u017e poodstoupil.<\/p><\/div>\n

Gustav zamlaskal, p\u0159ipraven\u00fd to okomentovat, ale Bill ho uml\u010del v\u00fdhru\u017en\u011b nap\u0159a\u017een\u00fdm prstem d\u0159\u00edv, ne\u017e to stihl.<\/div>\n
Tom otev\u0159el \u00fasta a vrhl rychl\u00fd pohled na dlouhou l\u00e1tku kolem sv\u00e9ho krku, ne\u017e pohl\u00e9dl zp\u00e1tky na Billa s ot\u00e1zkou a \u00fadivem na jazyku.<\/div>\n
Bill naklonil hlavu sem a tam, ne\u017e ji sklonil a nerv\u00f3zn\u011b si promnul ruce. „Je to, v\u0161ak v\u00ed\u0161, i \u00b4d\u00edky\u00b4. Nemusel jsi mi pom\u00e1hat, tak\u017ee\u2026 Jsi v pohod\u011b,“ dokon\u010dil Bill nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a okam\u017eit\u011b si p\u0159edstavil, jak si svou vlastn\u00ed botou za\u0161lapuje hlavu do chodn\u00edku.<\/div>\n
\n

Gustav proto\u010dil o\u010di a odfrknul si, a Tom se nakonec zasm\u00e1l a odhodil rukavice na \u017eidli k \u010daj\u016fm. Bill s obavami zacvakal zuby a zahu\u010del, ne\u017e zam\u00edtav\u011b m\u00e1vl rukou a \u0161el posb\u00edrat nyn\u00ed p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 ta\u0161ky.<\/p><\/div>\n

Tom napodobil jeho kroky a Bill si z\u0159ejm\u011b neuv\u011bdomil, \u017ee je n\u00e1sledov\u00e1n, co\u017e Tomovi vyhovovalo. Star\u0161\u00ed z nich se usm\u00e1l a zatahal za jeden dred na Billov\u011b prav\u00e9 stran\u011b, a kdy\u017e se Bill oto\u010dil, Tom kolem n\u011bj proklouzl z lev\u00e9 strany, op\u0159el se o st\u016fl a nam\u00e1\u010dkl se t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Nejsi zvykl\u00fd b\u00fdt mil\u00fd?“ Po\u0161k\u00e1dlil jej Tom a v\u011bnoval u\u010diteli v\u011bdouc\u00ed \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„K tob\u011b,“ opravil ho Bill, jeho zamra\u010den\u00ed se prohloubilo a potvrdilo tak jeho znepokojen\u00ed nad t\u00edm, \u017ee se mu n\u011bkdo vysm\u00edv\u00e1. Odm\u00edtal k n\u011bmu vzhl\u00e9dnout a bez dlouh\u00fdch cavyk\u016f si cpal pr\u00e1zdn\u00e9 ta\u0161ky do jedn\u00e9.<\/div>\n
<\/p>\n

Jak odpov\u011bd\u011bt, jak odpov\u011bd\u011bt; jak mu dnes m\u016f\u017eu utrhnout v\u0161echny kon\u010detiny jednu po druh\u00e9?<\/em><\/div>\n

\n

Jeho my\u0161lenky byly p\u0159eru\u0161eny pocitem Tomov\u00fdch dlan\u00ed na jeho ramenou, kter\u00e9 mu kr\u00e1tce promnul, ne\u017e se k n\u011bmu zezadu naklonil. „D\u011bkuju ti, opravdu,“ \u0159ekl Tom lehce, a se zvednut\u00edm jeho rukou \u0161la gravitace, kter\u00e1 dr\u017eela Billa na zemi, spolu s nimi.<\/p><\/div>\n

„Ugh, kamkoliv Bill jde, tam zam\u00ed\u0159\u00ed i sentiment. Asi p\u016fjdu-“ za\u010dal Gustav a vstal, jako by m\u011bl v pl\u00e1nu odej\u00edt. Byl p\u0159eru\u0161en pohledem na Alfonse, kter\u00fd ve\u0161el do u\u010debny. „Ahoj Ale,“ ustoupil a pot\u0159\u00e1sl hlavou, jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee nastanou probl\u00e9my.<\/div>\n
„Oh, co se to tady d\u011bje? Co jsem prop\u00e1sl?“ Zeptal se hlasem, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt pravd\u011bpodobn\u011b lehk\u00fd a \u017eertovn\u00fd, zat\u00edmco se vydal vzdu\u0161nou \u010darou za sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem. Tom prudce nas\u00e1l vzduch mezi zuby a vydal se rychl\u00fdm krokem ke sv\u00fdm v\u011bcem shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm na jedn\u00e9 ze \u017eidl\u00ed.<\/div>\n
„Nic?“ \u0158ekl Bill non\u0161alantn\u011b, kdy\u017e nacpal zbytek v\u011bc\u00ed do jedn\u00e9 z ta\u0161ek a hodil si ji p\u0159es rameno. „Jen se p\u0159ipravuju j\u00edt na k\u00e1vu a tak, tak\u017ee co tu tak post\u00e1v\u00e1\u0161? Jdeme.“ Naklonil se, kdy\u017e se k n\u011bmu Alfons p\u0159ibl\u00ed\u017eil, a vtiskl mu pevn\u00fd polibek na rty, druh\u00fd z nich ze sebe set\u0159\u00e1sl jak\u00fdkoliv neklid, zat\u00edmco si vychutn\u00e1val ten nezvykle majetnick\u00fd kontakt.<\/div>\n
\n

Tom se oto\u010dil, aby vybalil svou kytaru, ignoroval p\u0159itom zvuk dvou mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed se od sebe odt\u00e1hli, a obzvl\u00e1\u0161t\u011b<\/em> to pot\u011b\u0161en\u00e9 zamru\u010den\u00ed, kter\u00e9 uniklo kr\u00e1tce pot\u00e9 z um\u011blcov\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9ho za\u010d\u00ednal opravdu nem\u00edt r\u00e1d.<\/div>\n

„Ty nejde\u0161, Tome?“ Usly\u0161el Gustava zavolat a kr\u00e1tce se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno, ne\u017e m\u00e1vl rukou. „Ne, u\u017e tak jsem nemocn\u00fd!“ Zavolal nazp\u011bt a skute\u010dn\u011b na d\u016fkaz zaka\u0161lal. „Ale d\u00edky. U\u017eijte si to, kluci,“ \u0159ekl a usly\u0161el, jak Gustav vy\u0161el na chodbu, a n\u00e1sledn\u011b i Billovy klikaj\u00edc\u00ed podpatky, kter\u00e9 se p\u0159esouvaly sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Tom si ti\u0161e povzdechl, zat\u00edmco vytahoval kytaru z jej\u00edho domova, pot\u00e9 pouzdro zav\u0159el a polo\u017eil na n\u011bj olivov\u00e9 rukavice.<\/div>\n
Byly zelen\u00e9, pomyslel si Tom, kdy\u017e ustoupil. Bill m\u011bl probl\u00e9m se zelenou, nebo ne?<\/div>\n
Zasm\u00e1l se za sv\u00fdmi sev\u0159en\u00fdmi rty a na m\u00edst\u011b se oto\u010dil pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby zachytil toho hezk\u00e9ho u\u010ditele ve dve\u0159\u00edch, zat\u00edmco mu jeho p\u0159\u00edtel dr\u017eel otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
\n

„Bille,“ zavolal nap\u0159\u00ed\u010d m\u00edstnost\u00ed a provl\u00e9kl si kytarov\u00fd popruh p\u0159es hlavu. Bill vzhl\u00e9dl a t\u00e1zav\u011b na n\u011bj zamrkal. „Myslel jsem, \u017ee zelen\u00e1 nen\u00ed moje barva?“ Popot\u00e1hl a uk\u00e1zal na sv\u011btl\u00e9 rukavice na kytarov\u00e9m pouzd\u0159e.<\/p><\/div>\n

O\u010dek\u00e1val n\u011bjakou pohotovou odpov\u011b\u010f, n\u011bco zd\u00e1nliv\u011b starom\u00f3dn\u00edho a nevzru\u0161en\u00e9ho, ale nam\u00edsto toho Tom u\u017easle sledoval, jak Billovy tv\u00e1\u0159e chytly temn\u011b \u010derven\u00fd odst\u00edn. Mlad\u0161\u00ed mu\u017e si okam\u017eit\u011b nas\u00e1l spodn\u00ed ret a odvr\u00e1til o\u010di od Tomov\u00fdch. Tom cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale nem\u011bl \u010das; dredat\u00fd mlad\u00edk se okam\u017eit\u011b nat\u00e1hl k Alfonsovu kab\u00e1tu, zatahal za n\u011bj a t\u00e9m\u011b\u0159 dychtiv\u011b jej vyt\u00e1hl ven ze dve\u0159\u00ed, Alfons jen st\u011b\u017e\u00ed zvl\u00e1dl zasalutovat, ne\u017e se dve\u0159e za nimi zav\u0159ely.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem n\u011bco?“ Zeptal se Tom do ticha, kter\u00e9 se kolem n\u011bj rozprost\u0159elo, a po\u0161kr\u00e1bal se na hlav\u011b, jak p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy se zelen\u00e1 stala tak zapov\u011bzenou barvou.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

\u00b4Jako kdyby<\/em> \u010daj byl mezi kluky naprosto b\u011b\u017en\u00fd d\u00e1rek,\u00b4 Karla se chladn\u011b u\u0161kl\u00edbla, kdy\u017e si p\u0159ehodila nohu p\u0159es nohu, zat\u00edmco listovala m\u00f3dn\u00edm \u010dasopisem.<\/em><\/div>\n

\u00b4Ty najde\u0161 probl\u00e9m \u00fapln\u011b ve v\u0161em, co?\u00b4 Povzdechl si Tom a \u0161\u0165ouchl v kuchyni do jedn\u00e9 z krabi\u010dek. \u00b4Mo\u017en\u00e1 je to n\u011bco, co d\u011blaj\u00ed gayov\u00e9 \u010dast\u011bji ne\u017e ostatn\u00ed kluci? Pijou \u010daj?\u00b4 Nab\u00eddl Tom, ale Karla toho nenechala.<\/em><\/div>\n
\u00b4D\u011bl\u00e1 z tebe gaye,\u00b4 zamumlala rozho\u0159\u010den\u011b a dlouze se napila sv\u00e9 coly.<\/em><\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di a odolal nutk\u00e1n\u00ed pr\u00e1sknout dlan\u011bmi do pultu. \u00b4Pro co tak \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161?\u00b4 Zavr\u010del Tom, ale hlas se mu zlomil, kdy\u017e se mu pokou\u0161el uniknout z jeho natekl\u00e9ho krku.<\/em><\/div>\n
\u00b4<\/em>Na, Tome,<\/em> na co tak \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161,\u00b4 opravila ho Karla s vy\u0161t\u011bknut\u00edm. \u00b4A j\u00e1 na nic ne\u017e\u00e1rl\u00edm,<\/em> bo\u017ee!\u00b4 Pr\u00e1skla sv\u00fdm \u010dasopisem a vstala, s dupotem odkr\u00e1\u010dela do lo\u017enice a bouchla za sebou dve\u0159mi.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tom si odfrkl a pohybem z\u00e1p\u011bst\u00ed krabi\u010dku odstr\u010dil, Karla v n\u011bm jeho z\u00e1jem o \u010daj pr\u00e1v\u011b zadupala.<\/em><\/div>\n

Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Tom sbl\u00ed\u017eil s n\u011bk\u00fdm, koho dob\u0159e neznala, zvl\u00e1\u0161\u0165 s n\u011bk\u00fdm, kdo byl dostate\u010dn\u011b hezk\u00fd na to, aby byl hrozbou, Karla rozpoutala ohnivou \u017e\u00e1rlivost. Setkala se s Billem v\u0161ehov\u0161udy jednou, a za t\u011bch p\u00e1r okam\u017eik\u016f, kdy se Tom o mlad\u00e9m u\u010diteli zm\u00ednil, jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b si jej n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem za\u010dala vykreslovat jako netvora ohro\u017euj\u00edc\u00edho zdrav\u00fd v\u00fdvoj jejich vztahu. Tom se j\u00ed p\u0159i mnoha p\u0159\u00edle\u017eitostech pokou\u0161el vysv\u011btlit, \u017ee<\/em> mu\u017e pro ni nen\u00ed \u017e\u00e1dnou hrozbou, ale Karla byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee jim zp\u016fsobuje pot\u00ed\u017ee.<\/em><\/div>\n
Nenechala to b\u00fdt. Sta\u010dilo, kdy\u017e Tom p\u0159i\u0161el jen o minuty pozd\u011bji, p\u0159\u00edli\u0161 otev\u0159en\u011b se usm\u00edval nebo odm\u00edtal sex, co\u017e nyn\u00ed d\u011blal ve sv\u00e9m p\u0159\u00edli\u0161 nemocn\u00e9m stavu, a ona vyl\u00edtla. Karla za\u010dala b\u00fdt naprosto neurotick\u00e1 a Tom ji cht\u011bl pry\u010d ze sv\u00e9ho bytu, ze sv\u00e9 zem\u011b, a pokud mo\u017eno prost\u011b pry\u010d ze sv\u00e9ho \u017eivota.<\/em><\/div>\n
\n

Zast\u00e9nal a p\u0159eto\u010dil se, slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo mu\u010div\u011b pronikalo skrz jeho o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. Dal\u0161\u00ed vlhk\u00e9 letm\u00e9 polibky byly vtisk\u00e1v\u00e1ny na jeho \u010delist, dol\u016f po krku a nakonec se zastavily u kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Zhluboka se nadechl, kdy\u017e mu pod\u00e9l krku tan\u010dil jazyk, a vydal ze sebe dal\u0161\u00ed zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, tentokr\u00e1t mnohem pozitivn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

Na jeho tv\u00e1\u0159 se pomalu vpl\u00ed\u017eil \u00fasm\u011bv, jak se jeho podv\u011bdom\u00ed pot\u00e1celo skrz ud\u00e1losti minul\u00fdch dn\u00ed, a jak by se mu opravdu hodil \u0161\u00e1lek \u017een\u0161enu, aby uklidnil svou mysl. Koneckonc\u016f, v\u011b\u0159il tomu, co mu Bill \u0159ekl, a cht\u011bl to vyzkou\u0161et. Cht\u011bl b\u00fdt jin\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd, spont\u00e1nn\u00ed a v\u00edce ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho to cht\u011bl dok\u00e1zat otev\u0159en\u011b. Dok\u00e1zat to Billovi, kter\u00fd o n\u011bm m\u011bl zat\u00edm tak \u0161patn\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Billovy na\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e a bl\u00e1zniv\u00e9 \u010diny probleskly jeho mysl\u00ed a zahltily ho pot\u0159ebou projevit vd\u011b\u010dnost. Srdce se mu rozbu\u0161ilo za n\u011bjak\u00fdm \u00fa\u010delem, sev\u0159elo se z p\u0159edstavy, jak na Billa n\u011bjak zap\u016fsob\u00ed a vyslou\u017e\u00ed si t\u00edm jeden z t\u011bch skute\u010dn\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f, kter\u00e9 \u010das od \u010dasu pron\u00e1sleduj\u00ed jeho my\u0161lenky.<\/div>\n
\n

„\u2026 ill,“ zamumlal Tom a vklouzl rukou do vlas\u016f \u00fato\u010dn\u00edka p\u0159icucnut\u00e9ho k jeho krku. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed; jemn\u00e9 prameny vlas\u016f, kter\u00e9 prot\u00e9kaly mezi jeho prsty, v\u016fbec nebyly tenk\u00e9 um\u011bl\u00e9 dredy, s nimi\u017e si bezd\u011b\u010dn\u011b pohr\u00e1val ve sv\u00e9 mysli.<\/p><\/div>\n

Otev\u0159el o\u010di, zam\u017eoural do sv\u011btla a jen st\u011b\u017e\u00ed rozeznal postavu Karly, kter\u00e1 na n\u011bm sed\u011bla s rukama pevn\u011b p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na hrudi. Polkl a zvedl hlavu, neschopen setkat se s jej\u00edm pohledem, jak posunul jejich spole\u010dnou v\u00e1hu po pohovce v\u00fd\u0161.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ Zeptala se zast\u0159en\u00fdm hlasem, pohybem hlavy odhodila p\u0159es rameno jeden ze sv\u00fdch blond pramen\u016f.<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di a p\u0159edst\u00edral nadm\u011brnou mal\u00e1tnost. „\u0158ekl jsem \u00b4ill (\u010desky-nemocn\u00fd<\/em>)\u00b4, cht\u011bl jsem t\u00edm \u0159\u00edct, abys d\u00e1vala pozor – jsem nemocn\u00fd, La.“ Prohl\u00e1sil Tom a p\u0159ehodil si ruku p\u0159es o\u010di, aby zablokoval sv\u011btlo a t\u00edm automaticky i Karlu. „Chyt\u00ed\u0161 to ode m\u011b.“<\/div>\n
„Jen jsem ti cht\u011bla b\u00fdt nabl\u00edzku,“ zavrkala, obavy z jej\u00edho hlasu byly pry\u010d, kdy\u017e se naklonila, aby mu vtiskla polibek na hru\u010f. Ten kontakt u\u017e nebyl v\u00edt\u00e1n a Tom sebou pod jej\u00edm dotykem napjat\u011b cuknul. „Nevad\u00ed mi, \u017ee onemocn\u00edm. M\u00e1m tebe, aby ses o m\u011b postaral.“<\/div>\n
\n

Tom dlouze vydechl a uv\u011bdomil si, jak moc byl dr\u017een pod Karlin\u00fdm pe\u010dliv\u00fdm dohledem. Jej\u00ed n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna srdce sm\u011brem k n\u011bmu v\u011bci zbyte\u010dn\u011b komplikovala a Tom cht\u011bl z toho ven.<\/p><\/div>\n

„Kolik je hodin?“ Zeptal se unaven\u011b a po\u0161kr\u00e1bal se na krku, zat\u00edmco \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Skoro \u010dty\u0159i, pro\u010d?“<\/div>\n
Tom odstr\u010dil svou p\u0159\u00edtelkyni ze sv\u00e9ho t\u011bla a odkulil se z gau\u010de, aby bleskov\u011b zam\u00ed\u0159il na z\u00e1chod. „Soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed je v p\u011bt, sakra!“ Zavr\u010del n\u011bmecky, zatnul zuby, kdy\u017e za sebou zabouchl dve\u0159e a ch\u0148apl po zubn\u00edm kart\u00e1\u010dku.<\/div>\n
Z koupelny se vyno\u0159il o dvacet minut pozd\u011bji osprchovan\u00fd, oholen\u00fd a v\u00edce m\u00e9n\u011b slu\u0161n\u011b oble\u010den\u00fd. Karlu na\u0161el na tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b, kde ji nechal, ve tv\u00e1\u0159i m\u011bla hlubok\u00e9 zamra\u010den\u00ed, zat\u00edmco sed\u011bla na konci gau\u010de. Bezmy\u0161lenkovit\u011b si pohr\u00e1vala s lemem extra velk\u00e9ho tri\u010dka, kter\u00e9 sebrala z Tomova \u0161upl\u00edku, a Tom ji opatrn\u011b pozoroval, zat\u00edmco si zap\u00ednal ko\u0161ili.<\/div>\n
\n

„Kam tam sp\u011bch\u00e1\u0161?“ Zeptala se, v jej\u00edm hlase byla sly\u0161et ho\u0159kost, a\u010dkoliv si mohla myslet, \u017ee to zn\u011blo nenucen\u011b.<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem-oh,“ za\u010dal Tom a promnul si bradu, kdy\u017e se p\u0159istihl p\u0159i sv\u00e9 chyb\u011b. „Dneska je to soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed. Mus\u00edm tam b\u00fdt v p\u011bt. A pak, no, sl\u00edbil jsem Billovi, \u017ee doraz\u00edm na festival, abych vid\u011bl vystupovat jeho t\u0159\u00eddu-„<\/div>\n
Ach, do prdele. Zapomn\u011bl jsem j\u00ed \u0159\u00edct o festivalu.<\/em><\/div>\n
„Jak\u00fd festival?“ Vyk\u0159ikla Karla a poklesla j\u00ed \u010delist.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt, jestli chce\u0161. Je to jen v\u00e1no\u010dn\u00ed festival, kter\u00fd je ka\u017ed\u00fd rok v m\u011bstsk\u00e9m parku.“ Vysv\u011btlil vyh\u00fdbav\u011b a sna\u017eil se nedat najevo l\u00edtost sv\u00e9ho uklouznut\u00ed. „Je to na posledn\u00ed chv\u00edli, ale jo. Sliby, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Popadl sv\u00e9 v\u011bci a str\u010dil si telefon do kapsy, posko\u010dil sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm v okam\u017eiku, kdy zam\u011b\u0159il sv\u016fj kab\u00e1t a k tomu i \u0161\u00e1l a rukavice le\u017e\u00edc\u00ed nad n\u00edm.<\/div>\n
Ne\u017e Karla mohla pron\u00e9st dal\u0161\u00ed slovo, pevn\u011b za sebou zav\u0159el dve\u0159e a seb\u011bhl po schodi\u0161ti.<\/div>\n
\n

Jakmile vy\u0161el na ulici, Tom mohl d\u00fdchat; znovu vylovil sv\u016fj telefon, aby zkontroloval \u010das.<\/p><\/div>\n

16:37 a mlad\u00fd kytarista pest\u0159e zaklel, zat\u00edmco se sna\u017eil zmapovat nejm\u00e9n\u011b \u010dasov\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00fd ak\u010dn\u00ed pl\u00e1n.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b kdy\u017e si cht\u011bl telefon zastr\u010dit zp\u00e1tky do kapsy, zavibroval mu v ruce a ozval se rapov\u00fd song Reflektionen. Tom zv\u011bdav\u011b otev\u0159el nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu a p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed nad Karlin\u00fdm jm\u00e9nem.<\/div>\n
<\/p>\n

\u00b4Pokud se nevr\u00e1t\u00ed\u0161 do bytu okam\u017eit\u011b po skon\u010den\u00ed toho soudn\u00edho \u0159\u00edzen\u00ed, tak odch\u00e1z\u00edm. Jako z N\u011bmecka a od tebe.\u00b4<\/em><\/div>\n

\n

Tom popot\u00e1hl a zabo\u0159il telefon hluboko do kapsy, u\u0161kl\u00edbl se a vydal se sp\u011b\u0161n\u00fdm krokem k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e9 rozhodnut\u00ed bylo ud\u011bl\u00e1no za m\u011b.<\/p>\n

<\/em> autor: Estricnina<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Tom si promnul poko\u017eku hlavy, cop\u00e1nky m\u011bl dnes n\u011bjak\u00e9 obzvl\u00e1\u0161\u0165 uta\u017een\u00e9, nebo m\u011bl alespo\u0148 takov\u00fd pocit. Vst\u00e1vej, slun\u00ed\u010dko! Nebyl bych d\u016fsledn\u00fd, kdybych se musel poflakovat kolem, dokud by ses nevzbudil, a rozhodn\u011b nejsem dostate\u010dn\u011b mil\u00fd \u010dlov\u011bk na to, abych t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1036","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1036","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1036"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1036\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1036"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1036"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1036"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}