{"id":10360,"date":"2010-10-24T17:00:00","date_gmt":"2010-10-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10334"},"modified":"2010-10-24T17:00:00","modified_gmt":"2010-10-24T16:00:00","slug":"duo-famuoso","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/24\/duo-famuoso\/","title":{"rendered":"Duo Famuoso"},"content":{"rendered":"
autor: GingerBalletGirl<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"62\"<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, velic\u00ed  i mal\u00ed. P\u0159istupte bl\u00ed\u017e a nechte se vt\u00e1hnout do sv\u011bta, kde se i nemo\u017en\u00e9 zd\u00e1 mo\u017en\u00fdm. Do sv\u011bta, kde neplat\u00ed  pravidla, kter\u00e1 jste dote\u010f  znali. Nechte se o\u0161\u00e1lit, nechte se o\u010darovat. Vstupte do fantazie a shl\u00e9dn\u011bte iluze i z\u00e1zraky, kouzla i nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 se v\u00e1s p\u0159\u00edmo dotkne, v\u011bci d\u011bsiv\u011b kr\u00e1sn\u00e9 i kr\u00e1sn\u011b d\u011bsiv\u00e9. Rozesm\u011bjeme V\u00e1s, dojmeme, vyd\u011bs\u00edme k smrti, on\u011bm\u00edte \u00fa\u017easem, ale st\u00e1le nebudete m\u00edt dost a my, V\u00e1\u017een\u00ed, V\u00e1m dop\u0159ejeme, co budete cht\u00edt, i to, o \u010dem byste ani nesnili. A proto mi dovolte zav\u00e9st V\u00e1s do snu, ze kter\u00e9ho se nebudete cht\u00edt probudit. V\u00edt\u00e1 V\u00e1s Cirque Monstruoso.<\/em>  <\/div>\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno ztichlo. M\u00edsto potlesku se stanem rozprost\u0159elo dusiv\u00e9  ticho. Zd\u011b\u0161en\u011b se na tebe pod\u00edv\u00e1m, ale v tv\u00fdch o\u010d\u00edch nen\u00ed nic. Jsou temn\u00e9 a nete\u010dn\u00e9. Nikdo se ani nehne, vzduch zt\u011b\u017eknul nap\u011bt\u00edm. Rozklepou se mi kolena a pad\u00e1m k zemi. Reflektory m\u011b p\u00e1l\u00ed do zpocen\u00e9 k\u016f\u017ee, vdechuji piliny a prach.<\/em><\/div>\n
Bille, co jsem to ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Od mali\u010dka jsme vyr\u016fstali u cirkusu. Ke v\u0161emu tomu zmatku, co tam v\u017edycky panoval, tam mezi slony a velbloudy pob\u00edhali dva mal\u00ed \u010f\u00e1bl\u00edci. Hr\u00e1li jsme si se lv\u00ed\u010daty a leopardy, vozili se na zebr\u00e1ch. Nikdy jsme nem\u011bli kamar\u00e1dy, proto\u017ee cirkus nez\u016fst\u00e1val na jednom m\u00edst\u011b moc dlouho, ale m\u011bli jsme sebe. Nikdo nem\u011bl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed d\u011btstv\u00ed. Na\u0161e maminka, had\u00ed \u017eena a akrobatka, n\u00e1s milovala, jak by to nedok\u00e1zala \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1. Byly jsme jej\u00ed dva z\u00e1zraky.<\/em><\/div>\n
Jednou, kdy\u017e  cirkus vystupoval v Dr\u00e1\u017e\u010fanech, za n\u00ed do \u0161atny p\u0159i\u0161el mu\u017e s rudou r\u016f\u017e\u00ed v ruce. Zamiloval se do n\u00ed na prvn\u00ed pohled, a tak stejn\u011b ona do n\u011bj. Po t\u00fddnu cirkus odjel a ona ho u\u017e nikdy nevid\u011bla, ale jako pam\u00e1tku na l\u00e1sku jej\u00edho \u017eivota si odtamtud odvezla n\u00e1s dva.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e  n\u00e1m bylo p\u011bt, vid\u011bli jsme jej\u00ed  p\u0159edstaven\u00ed. Od toho ve\u010dera jsme za n\u00ed  chodili tak dlouho a tak \u00fap\u011bnliv\u011b prosili, dokud nesouhlasila, \u017ee n\u00e1s bude cvi\u010dit, abychom jednou byli tak dob\u0159\u00ed jako ona. Ze za\u010d\u00e1tku jsme toho hned litovali, kdy\u017e jsme zjistili, jak\u00e1 je to d\u0159ina, ale navz\u00e1jem jsme se dr\u017eeli a vytrvali jsme. Potili jsme krev, plakali, dokonce se i ob\u010das zranili, ale pak jsme se navz\u00e1jem o\u0161et\u0159ovali, ut\u00edrali si slzy a dod\u00e1vali odvahu.<\/em>  <\/div>\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026 j\u00e1 se boj\u00edm. J\u00e1 to nezvl\u00e1dnu.“ Bill st\u00e1l naproti sv\u00e9ho bratra uprost\u0159ed obrovsk\u00e9ho \u0161apit\u00f3. Jejich matka p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vztekle ode\u0161la, kdy\u017e Bill nebyl schopn\u00fd vysko\u010dit a ud\u011blat stojku na rukou Toma.<\/div>\n
„Neboj se. V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b udr\u017e\u00edm,“ uklid\u0148oval jej Tom. Bill p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu a zatnul p\u011bsti\u010dky. Cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl. Sta\u010dila mal\u00e1 chybi\u010dka a mohli se oba v\u00e1\u017en\u011b zranit.<\/div>\n
„Bille, v\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“<\/div>\n
Vystra\u0161en\u011b vzhl\u00e9dl k bratrovi.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee v\u011b\u0159\u00edm\u2026 j\u00e1 jen\u2026 nikdy se mi to nepoda\u0159ilo \u00fapln\u011b.“<\/div>\n
„No tak v\u011b\u0159 i sob\u011b. Pod\u00edvej, jsme stejn\u00ed. Stejn\u011b dob\u0159\u00ed.“<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1\u010dek je\u0161t\u011b chv\u00edli v\u00e1hal, ale pak se pod\u00edval bratrovi hluboko do o\u010d\u00ed. Uvid\u011bl v nich tolik l\u00e1sky a bezpe\u010d\u00ed. Strach z n\u011bj opadl. Rozeb\u011bhl se a sko\u010dil. Najednou st\u00e1l na rukou Toma hlavou dol\u016f. Opatrn\u011b sesko\u010dil a dvoj\u010data se se \u0161\u0165astn\u00fdm sm\u00edchem objala.<\/div>\n
„V\u011b\u0159il jsem, \u017ee to dok\u00e1\u017ee\u0161, Bille\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Trvalo to dlouho a st\u00e1lo to hodn\u011b, ale nebylo n\u00e1m ani t\u0159in\u00e1ct a u\u017e  jsme m\u011bli vlastn\u00ed p\u0159edstaven\u00ed. Tys byl tenou\u010dk\u00fd, ale ohebn\u00fd a mr\u0161tn\u00fd, skoro jako na\u0161e matka. Obarvil sis vlasy na \u010derno a um\u011bl sis nat\u00e1hnout skoro ka\u017edou \u010d\u00e1st sv\u00e9ho t\u011bla. Ve \u0161\u0148\u016fr\u00e1ch si snad i spal. Bavilo t\u011b oh\u00fdbat sv\u00e9 nohy a z\u00e1da do nemo\u017en\u00fdch \u00fahl\u016f. U\u017e\u00edval sis ten pocit l\u00e9t\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se tvoje elastick\u00e9 t\u011blo vzneslo v p\u0159emetu.<\/em><\/div>\n
J\u00e1  se takhle l\u00e1mat nedok\u00e1zal, j\u00e1  byl ten siln\u00fd. Zvedal jsem t\u011b  v t\u011bch tv\u00fdch krkolomn\u00fdch kreac\u00edch. Vyhazoval jsem tv\u00e9 k\u0159ehou\u010dk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko a zase ho opatrn\u011b chytal. Dr\u017eel a podep\u00edral jsem tv\u00e9 ruce. Vyn\u00e1\u0161el t\u011b do v\u00fd\u0161in a zase sn\u00e1\u0161el dol\u016f. Byli jsme sehran\u00ed. Dokonal\u00e1 harmonie.<\/em><\/div>\n
Mezi n\u00e1mi v\u0161ak bylo je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen souhra. \u010c\u00edm v\u00edc jsme spolu tr\u00e9novali, t\u00edm jsme si byli bli\u017e\u0161\u00ed. Nem\u011bli jsme nikoho ne\u017e sebe. Dot\u00fdkali jsme se navz\u00e1jem, a\u017e ty doteky p\u0159estaly b\u00fdt jen bratrsk\u00e9. Bylo n\u00e1m tehdy \u0161estn\u00e1ct a j\u00e1 si nav\u017edycky budu pamatovat, jak si za mnou p\u0159ib\u011bhnul s pl\u00e1\u010dem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Je to tak \u0161patn\u00e9, tak moc \u0161patn\u00e9!“ vzlykalo \u010dernovlas\u00e9 dvoj\u010de.<\/div>\n
„Nen\u00ed, Bille, nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161patn\u00e9, kdy\u017e se dva prost\u011b zamiluj\u00ed,“ blon\u010f\u00e1\u010dek mu set\u0159el slzy z obli\u010deje.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jsme brat\u0159i\u2026 dokonce dvoj\u010data!“ Bill m\u011bl v hlav\u011b nehor\u00e1zn\u00fd zmatek. Miloval sv\u00e9ho vlastn\u00edho bratra, a nev\u011bd\u011bl, co s t\u00edm. Tom byl bezstarostn\u011bj\u0161\u00ed, uklid\u0148oval jej.<\/div>\n
„T\u00edm je to p\u0159ece jasn\u011bj\u0161\u00ed. Byli jsme pro sebe narozeni, takhle to m\u011blo b\u00fdt. Jestli\u017ee l\u00e1ska existuje, pak je v n\u00e1s dvou, ve dvoj\u010datech, dvou polovin\u00e1ch jedn\u00e9 du\u0161e,“ Tom\u016fv hlas zn\u011bl tak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Vzal tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho bratra do dlan\u00ed a jemn\u011b jej pol\u00edbil na m\u011bkk\u00e9 rty. Byly slan\u00e9 od slz. Ten jedin\u00fd n\u011b\u017en\u00fd polibek Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil o Tomov\u00fdch slovech. U\u017e se neb\u00e1l.<\/div>\n
„Nikdo to nesm\u00ed v\u011bd\u011bt\u2026“<\/div>\n
„Ano, nikdo\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Staly se z n\u00e1s hv\u011bzdy cirkusu. Klenot cel\u00e9ho p\u0159edstaven\u00ed. Nech\u00e1vali si n\u00e1s a\u017e na konec a div\u00e1ci v\u017edycky poslu\u0161n\u011b sed\u011bli a koukali, dokud nep\u0159i\u0161lo na na\u0161e \u010d\u00edslo. Lidi j\u00e1sali. Ten potlesk byl tak opojn\u00fd. V euforii jsme se dopot\u00e1celi do z\u00e1kulis\u00ed a na\u0161li si klidn\u00e9 m\u00edste\u010dko jen pro sebe a na\u0161e tajemstv\u00ed. Opravdu, nikdo se o n\u00e1s nedozv\u011bd\u011bl a my byli spolu tak \u0161\u0165astn\u00ed. Nechyb\u011blo n\u00e1m nic\u2026<\/em><\/div>\n
Na\u0161e sl\u00e1va v\u0161ak vystoupala do takov\u00e9 v\u00fd\u0161e, \u017ee jsme za\u010dali m\u00edt z\u00e1vrat\u011b. Lp\u011bl  jsi na ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti, stal se z tebe punti\u010dk\u00e1\u0159 a perfekcionista. Tv\u00e9 kost\u00fdmy musely b\u00fdt dokonal\u00e9, s\u00e1m jsi je je\u0161t\u011b p\u0159ed vystoupen\u00edm kontroloval. Make-up sis nan\u00e1\u0161el i hodiny, abys m\u011bl jistotu, \u017ee ti ho pot a teplo z reflektor\u016f nerozma\u017ee. Tr\u00e9novali jsme hodiny, ale pro tebe to nikdy nebylo dost. \u010c\u00edm v\u00edc jsi v\u0161ak tou\u017eil po dokonalosti, t\u00edm m\u00e9n\u011b jsi tou\u017eil po mn\u011b. Ztr\u00e1cel jsem t\u011b a nev\u011bd\u011bl, jak t\u011b m\u00e1m zachytit a vr\u00e1tit zp\u011bt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou!“ zak\u0159i\u010del Bill a poode\u0161el, aby m\u011bl m\u00edsto na rozb\u011bh.<\/div>\n
„Bille, zkou\u0161eli jsme to snad tis\u00edckr\u00e1t. Nejde to. Prost\u011b to do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho vystoupen\u00ed ned\u00e1me, m\u00e1me snad dost dobr\u00fdch kousk\u016f a nepot\u0159ebujeme\u2026“<\/div>\n
„Ne! To v\u0161echno u\u017e lidi vid\u011bli! Pot\u0159ebujeme n\u011bco nov\u00e9ho a j\u00e1 to tam chci!“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 boj\u00edm se,“ p\u0159iznal Tom a povzdechl si. Ten kousek byl moc nebezpe\u010dn\u00fd a je\u0161t\u011b se jim \u00fapln\u011b neda\u0159il. M\u011bl chytit Billa v p\u00e1du st\u0159emhlav a vyhoupnout si ho p\u0159es rozkrok na z\u00e1da, ale jejich ruce se st\u00e1le m\u00edjely. Pot\u0159ebovali na to v\u00edc \u010dasu, ale o tom Bill necht\u011bl ani sly\u0161et.<\/div>\n
„Pros\u00edmt\u011b, p\u0159esta\u0148 se b\u00e1t a za\u010dni to d\u011blat po\u0159\u00e1dn\u011b!“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 to v\u00e1\u017en\u011b nechci d\u011blat. Nechci, aby se ti n\u011bco stalo, to bych nep\u0159e\u017eil,“ p\u0159istoupil k Billovi a sna\u017eil se ho obejmout, ale on ho od sebe odstr\u010dil.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i, dej mi s t\u00edm pokoj. Z\u00edtra na n\u00e1s budou koukat tis\u00edce o\u010d\u00ed, program je vyprodan\u00fd, a jestli to zkaz\u00ed\u0161, u\u017e se na n\u00e1s lidi v \u017eivot\u011b nep\u0159ijdou pod\u00edvat! A v\u00ed\u0161, jak to chod\u00ed, skon\u010d\u00edme na ulici a co pak? Budeme opakovat na\u0161e star\u00e1 \u010d\u00edsla mezi bezdomovci pod mostem? Ne, to bych zas nep\u0159e\u017eil j\u00e1, tak\u017ee p\u0159esta\u0148 f\u0148ukat a p\u0159iprav se, zkou\u0161\u00edme d\u00e1l!“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
To bylo naposledy, co jsi na m\u011b promluvil. Zkusili jsme to je\u0161t\u011b  \u0161estkr\u00e1t, a kdy\u017e se n\u00e1m to st\u00e1le neda\u0159ilo, na\u0161tvan\u011b  jsi ode\u0161el.<\/em><\/div>\n
Cel\u00fd  den p\u0159ed vystoupen\u00edm jsem byl nerv\u00f3zn\u00ed. Nem\u00e1m tr\u00e9mu, proto\u017ee vystupujeme od mali\u010dka, ale b\u00e1l jsem se. Zase jsi tr\u00e1vil hodiny upravov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho zevn\u011bj\u0161ku a o\u010dividn\u011b t\u011b netr\u00e1pilo to, co m\u011b. Za\u010dal jsem se znateln\u011b t\u0159\u00e1st, kdy\u017e jsem zaslechl ta slova oznamuj\u00edc\u00ed n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edchod na sc\u00e9nu, ale nedok\u00e1zal jsem t\u011b ani na posledn\u00ed chv\u00edli p\u0159emluvit. Pak jsme za potlesku vstoupili do ar\u00e9ny a u\u017e nebylo cesty zp\u011bt.<\/em>  <\/div>\n