{"id":10371,"date":"2010-10-22T18:30:00","date_gmt":"2010-10-22T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10345"},"modified":"2010-10-22T18:30:00","modified_gmt":"2010-10-22T17:30:00","slug":"the-forbidden-city-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/22\/the-forbidden-city-2\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 2."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Znaven\u011b si prot\u0159u ospal\u00e9  o\u010di, je\u017e u\u017e se mi pomalu zav\u00edraj\u00ed, ale mus\u00edm se sna\u017eit udr\u017eet je rozev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n. Jsem vzh\u016fru od chv\u00edle, kdy za prvn\u00edm kopcem vysvitlo slunko, a m\u00e9 t\u011blo si ji\u017e po n\u011bkolika hodin\u00e1ch \u0159\u00edk\u00e1 o odpo\u010dinek, jen\u017e si nemohu dovolit.<\/div>\n
Po o\u010dku se pod\u00edv\u00e1m po Sayuri. Pije ze \u0161\u00e1lku \u010daj a u\u017e jen z pohledu, kter\u00fd m\u00e1 usazen\u00fd na tv\u00e1\u0159i, lze poznat, \u017ee sn\u00ed o c\u00edsa\u0159ovu prvn\u00edm synovi. Schov\u00e1m si hlavu do ruk\u00e1vu kimona, kam rychle zaz\u00edv\u00e1m, a postav\u00edm se, abych sv\u00e9 t\u011blo prot\u00e1hl.  <\/div>\n
„K\u00f4ji?“ protne ticho v m\u00edstnosti Sayuriina matka; pan\u00ed domu Li Xuejian. Postav\u00edm se, pokorn\u011b sklop\u00edm hlavu mezi ramena a sna\u017e\u00edm se nevydat jedin\u00fd zvuk, kter\u00fdm bych dal najevo, jak m\u00e9 t\u011blo trp\u00ed \u00fanavou.  <\/div>\n
„Ano?“ p\u00edpnu tak, abych byl po\u0159\u00e1dn\u011b sly\u0161et.  <\/div>\n
„Jdi uklidit na dv\u016fr!“ rozk\u00e1\u017ee mi p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem. P\u0159ik\u00fdvnu, a kdy\u017e se oto\u010d\u00ed a na klapav\u00fdch sand\u00e1lech odejde zp\u011bt do horn\u00edho patra, popadnu nejbli\u017e\u0161\u00ed lavor a vyb\u011bhnu ven, kde se v okam\u017eiku nadechnu \u010derstv\u00e9ho vzduchu.  <\/div>\n
Zab\u011bhnu za mal\u00fd ke\u0159\u00edk, za kter\u00fdm je ukryta lavi\u010dka, na kterou se v m\u017eiku zhrout\u00edm, a \u0161pinav\u00fdmi prsty si p\u0159ejedu po tv\u00e1\u0159i. Jej\u00ed bled\u00fd n\u00e1dech, se kter\u00fdm jsem se r\u00e1no probudil, ji\u017e nen\u00ed tak b\u00edl\u00fd, n\u00fdbr\u017e \u0161ed\u00fd, \u0161pinav\u00fd a umoun\u011bn\u00fd. Z nohou skopu sv\u00e9 sand\u00e1ly. Ten klapot\u2026 tolik m\u011b roz\u010diluje! Poslouchat ho cel\u00e9 dny, od r\u00e1na do ve\u010dera, a s\u00e1m jej vytv\u00e1\u0159et?<\/div>\n
Zdvihnu pohled k p\u00e1liv\u00e9mu slunku, oza\u0159uj\u00edc\u00edm mou tv\u00e1\u0159. Co bych dal za to, proch\u00e1zet se po n\u00e1m\u011bst\u00ed m\u00edsto toho, abych musel le\u0161tit v\u0161e, co mi p\u0159ijde pod ruku?<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kolenem si podep\u0159u hlavu, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f promnu palce u nohou, kter\u00e9 jsou znovu a znovu \u010derven\u00e9 a otekl\u00e9 jako ka\u017ed\u00fd den. Ve\u0161ker\u00fd  ruch z ulice, kter\u00fd pronikne za br\u00e1nu m\u011bsta, hluk vyd\u00e1vaj\u00edc\u00ed mal\u00e9 d\u011bti, v\u0161echno jde mimo mne. C\u00edt\u00edm jen uvoln\u011bn\u00ed, prol\u00e9vaj\u00edc\u00ed se m\u00fdm t\u011blem ve chv\u00edli, kdy sv\u00e9 del\u0161\u00ed vlasy nech\u00e1m voln\u011b padnout na z\u00e1da, jakmile zat\u00e1h\u00e1m m\u00edrn\u011b za rudou stuhu.  <\/div>\n
Kolikr\u00e1t jsem tou\u017eil po tom, b\u00fdt voln\u00fd? B\u00fdt p\u00e1nem sv\u00e9ho \u017eivota, sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed?  <\/div>\n
Od doby, co dok\u00e1\u017eu vn\u00edmat sv\u011bt sv\u00fdma o\u010dima, tou\u017e\u00edm po jednom dni str\u00e1ven\u00fdm v pro n\u00e1s zak\u00e1zan\u00e9m sv\u011bt\u011b. Po tom, b\u00fdt tam, kam na\u0161e nohy nepat\u0159\u00ed, kde pro n\u011b nen\u00ed m\u00edsto. Jak se asi m\u00e1 c\u00edsa\u0159ova rodina? Jak tr\u00e1v\u00ed cel\u00e9 sv\u00e9 dny? Dozajista si neni\u010d\u00ed z\u00e1da a nemaj\u00ed mozolnat\u00e9 prsty tak jako my. Jako j\u00e1.<\/div>\n
Tich\u00fd povzdech se protla\u010d\u00ed skrze m\u00e9 rty, a j\u00e1 se na p\u00e1r sekund odv\u00e1\u017e\u00edm p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka pod t\u00edhou \u00fanavy. Na co m\u00e1me sny, kdy\u017e v\u00edme, \u017ee se nikdy nebudou schopny splnit? Kdy\u017e z\u016fstanou v zapomenut\u00ed na\u0161ich mysl\u00ed?  <\/div>\n
„K\u00f4ji?“ za\u0161ept\u00e1 m\u00e1 matka, kter\u00e1 p\u0159ib\u011bhne do dvora, a p\u0159\u00edsn\u011b se na m\u011b zahled\u00ed. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal n\u011bco, co jsem nem\u011bl. Kdyby v\u011bd\u011bla sle\u010dna Sayuri nebo snad jej\u00ed matka, \u017ee nepracuji tak, jak bych m\u011bl, trest by na sebe nenechal dlouho \u010dekat.  <\/div>\n
Nand\u00e1m si sand\u00e1lky a s pohledem sklopen\u00fdm k zemi p\u0159icupit\u00e1m za matkou. C\u00edt\u00edm z n\u00ed op\u011bt z\u00e1pach ryb, co\u017e m\u011b nut\u00ed hlavu odvr\u00e1tit do strany a nakr\u010dit nos, nebo\u0165 jejich v\u016fn\u011b, nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno pach, opravdu nen\u00ed nic pro mne.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, matko?“ Prsty mi odhrne vlasy z \u010dela, rozhl\u00e9dne se a do kapsy mi vstr\u010d\u00ed mal\u00fd, na\u017eloutl\u00fd papyrus, svinut\u00fd a obv\u00e1zan\u00fd stuhou. „Co je\u2026?“ m\u00e1 ot\u00e1zka, nedokon\u010den\u00e1, vyjde vnive\u010d, kdy\u017e se matka oto\u010d\u00ed, a rychle odcupit\u00e1 tam, odkud p\u0159i\u0161la – zp\u011bt do kuchyn\u011b.  <\/div>\n
A j\u00e1 z\u016fstanu s\u00e1m, se svitkem \u017elut\u00e9ho papyru v kapse.  <\/div>\n
—————-<\/div>\n
\n

Polo\u017e\u00edm se na postel, kde sv\u00e9 zmo\u017een\u00e9 t\u011blo zakryji dekou. Celou m\u00edstnost oza\u0159uje jen jedna sv\u00edce a mal\u00fd lampion pro sestru, kter\u00e1 neru\u0161en\u011b odpo\u010d\u00edv\u00e1 v druh\u00e9m rohu pokoje. M\u00e9 rty se zvln\u00ed do lehk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu; jak bych si p\u0159\u00e1l, aby mou mysl net\u00ed\u017eily \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti? Abych byl znovu tak svobodn\u011b voln\u00fd jako mal\u00e1 Yu. Otec si v\u017edy p\u0159\u00e1l, abych m\u011bl kr\u00e1sn\u00fd \u017eivot, v\u017edy m\u011b vedl k tomu b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd a mil\u00fd, a \u0159\u00edkal, \u017ee jednou n\u011b\u010deho dos\u00e1hnu. U\u017e d\u00e1vno tomu nev\u011b\u0159\u00edm. U\u017e d\u00e1vno jsem od toho upustil a dr\u017e\u00edm se jen toho, co je mou prac\u00ed. Slou\u017eit druh\u00fdm.  <\/div>\n

Do o\u010d\u00ed mne uhod\u00ed m\u00e9  za\u0161edl\u00e9 pracovn\u00ed kimono. Sjedu jej pohledem odshora a\u017e dol\u016f, a zastav\u00edm se na mal\u00e9 kapse. Po d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze, je\u017e mi k\u0159upe pod nohami, dojdu a\u017e k mal\u00e9 \u017eidli\u010dce, na kter\u00e9 je ulo\u017eeno, a rychle vzt\u00e1hnu ruku pro mal\u00fd slo\u017een\u00fd papyrus, a urychlen\u011b se vr\u00e1t\u00edm k sv\u00edci u m\u00e9 postele.  <\/div>\n
Co v n\u011bm je? Sm\u00edm jej otev\u0159\u00edt? Pro\u010d by mi ho matka jinak d\u00e1vala, kdyby nebyl pro mne?  <\/div>\n
St\u00e1hnu si nohy v\u00edc k t\u011blu, stul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohlad\u00edm malou, \u010dernou stu\u017eku, je\u017e je obmotan\u00e1 kolem dokola. Uchopen\u00fd kus l\u00e1tky zatah\u00e1m za jej\u00ed konec a nech\u00e1m mal\u00fd svitek voln\u011b se rozv\u00e1zat.  <\/div>\n
„Bille!“ <\/p>\n<\/div>\n
\u00dalekem nadsko\u010d\u00edm na posteli. Kdykoli mne matka takhle doma oslov\u00ed, leknu se, proto\u017ee na to nejsem zvykl\u00fd. Kdyby na m\u011b zak\u0159i\u010dela ‚Bille‘<\/em> n\u011bkde venku, mezi lidmi, ani bych snad nereagoval.  <\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b se usad\u00edm a svitek schov\u00e1m pod mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek, o n\u011bj\u017e se op\u00edr\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Nebud\u00edm t\u011b?“ za\u0161ept\u00e1 matka, aby nevzbudila malou Yu, a ladn\u011b p\u0159icupit\u00e1 ke mn\u011b. V\u017edy byla tak ladn\u00e1 a p\u016fvabn\u00e1, te\u010f na prvn\u00ed pohled to, \u010deho si v\u0161imnu, je ztrhanost.  <\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou, a\u017e mi ofina spadne do obli\u010deje a p\u0159ekryje m\u00e9 o\u010di. „Ne, maminko,“ odpov\u00edm stejn\u011b ti\u0161e jako ona. A\u017e te\u010f si v\u0161imnu l\u00e1tky v jej\u00edch ruk\u00e1ch. Ji\u017e na pohled je leskl\u00e1, jemn\u00e1, p\u0159\u00edjemn\u00e1\u2026 Vzt\u00e1hnu automaticky prsty, natahuj\u00edc se po kimonu, kter\u00e9 sv\u00edraj\u00ed jej\u00ed prsty, ale ona r\u00e1zn\u011b zavrt\u00ed hlavou a polo\u017e\u00ed ho na m\u00edsto vedle sebe.  <\/div>\n
„Pro\u010d?“ zak\u0148u\u010d\u00edm. Se zavrt\u011bn\u00edm hlavy se na m\u011b usm\u011bje a pohlad\u00ed m\u011b po obli\u010deji.  <\/div>\n
„Z\u00edtra je oslavn\u00fd den, Bille,“ nahrad\u00ed mou ot\u00e1zku jin\u00fdm t\u00e9matem, j\u00e1 v\u0161ak poslu\u0161n\u011b naslouch\u00e1m jej\u00edm slov\u016fm. „Budeme moci j\u00edt do m\u00edst, do kter\u00fdch m\u016f\u017eeme jen v t\u011bchto dnech. Donesla jsem ti kimono, kter\u00e9 jsem ti v\u010dera nechala p\u0159ichystat, abys byl kr\u00e1sn\u00fd,“ odml\u010d\u00ed se, oto\u010d\u00ed se a v jedn\u00e9 chv\u00edli mi do kl\u00edna polo\u017e\u00ed zlatav\u00e9 kimono. Nadechnu se jeho v\u016fn\u011b a skeln\u00e9 o\u010di zabodnu do t\u011bch jej\u00edch.<\/div>\n
„Ten svitek, neztratil jsi ho?“ Mou odpov\u011bd\u00ed je prudk\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavy. „V po\u0159\u00e1dku. Z\u00edtra, a\u017e nastane ta prav\u00e1, vhodn\u00e1 chv\u00edle, pov\u00edm ti, co s n\u00edm m\u00e1\u0161 ud\u011blat. Neotv\u00edrej ho, ano? R\u00e1no, a\u017e se slunce vyhoupne, p\u0159ijdu pro tebe,“ rozlou\u010d\u00ed se polibkem vtisk\u00e1vaj\u00edc\u00edm mi na \u010delo. Je\u0161t\u011b rychle zkontroluje Yu, a znovu odcupit\u00e1 pry\u010d z m\u00edstnosti.  <\/div>\n
—————-<\/p>\n<\/div>\n
„Maminko?“ drobn\u00fdmi prsty zatah\u00e1 mal\u00fd, \u010dernovlas\u00fd chlapec svou matku za kimono. Okam\u017eit\u011b si jej vysad\u00ed na kl\u00edn a prohr\u00e1bne mu \u010dern\u00e9, hust\u00e9 vlasy, lesknouc\u00ed se d\u00edky sv\u011btlu slunce. „Pro\u010d mi \u0159\u00edk\u00e1te Bille jen doma? Ne mezi lidmi?“ smutn\u011b zamrk\u00e1 dlouh\u00fdmi \u0159asami, a p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka pod pohlazen\u00edm, kter\u00e9 mu matka daruje, ne\u017e se sklon\u00ed k jeho uchu, do kter\u00e9ho ho cvrnkne a radostn\u011b, zvoniv\u011b se zasm\u011bje.<\/em>  <\/div>\n
„Proto\u017ee Bill se jmenoval tv\u016fj d\u011bde\u010dek. Vzpom\u00edn\u00e1\u0161? U\u017e jsme ti to s tat\u00ednkem vypr\u00e1v\u011bli; byl to Evropan! A tv\u016fj tat\u00ednek cht\u011bl, abys nesl pam\u00e1tku jeho jm\u00e9na,“ mrkne na n\u011bj \u017eena s vl\u00eddn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, a kolem nich se vz\u00e1p\u011bt\u00ed utvo\u0159\u00ed mal\u00fd hlou\u010dek.<\/em>  <\/div>\n
V\u0161ichni za\u010dnou p\u011bt narozeninovou p\u00edse\u0148, dnes pat\u0159\u00edc\u00ed jen jednomu \u010dlov\u011bku.<\/em>  <\/div>\n
—————-<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch uzn\u00e1m, \u017ee prohl\u00ed\u017eet kimono si m\u016f\u017eu i druh\u00fd den. V\u017edy\u0165 bude cel\u00e9 jen m\u00e9 a z\u00edtra mne \u010dek\u00e1\u2026 zak\u00e1zan\u00fd \u017eivot.  <\/div>\n
—————-<\/div>\n
\n

Cesta slunce za horizont u\u017e nebude tak dlouh\u00e1, lid\u00e9 jsou nerv\u00f3zn\u00ed, ti\u0161e \u0161t\u011bbetaj\u00ed, pov\u00eddaj\u00ed si mezi sebou, sd\u011bluj\u00ed si sv\u00e9 pocity. V\u0161ichni \u010dek\u00e1me, a\u017e se br\u00e1ny otev\u0159ou.<\/p>\n<\/div>\n

V kapse stisknu papyrus, kter\u00fd jsem na posledn\u00ed chv\u00edli p\u0159endal z jednoho kimona do toho druh\u00e9ho, a p\u0159e\u0161l\u00e1pnu z jedn\u00e9 bolav\u00e9 nohy na druhou. Doufal jsem, \u017ee dnes v\u0161e zvl\u00e1dnu, ani\u017e bych musel ukl\u00edzet; opak se stal pravdou a mn\u011b byl u\u0161t\u011bd\u0159en je\u0161t\u011b drobn\u00fd \u00faklid Sayuriina pokoje.  <\/div>\n
Skousnu jazyk mezi zuby, kdy\u017e  do m\u011b ji\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 kdosi naraz\u00ed. Zatnu ruce v p\u011bst a pohledem zpra\u017e\u00edm matku, je\u017e mne pozoruje. Prohl\u00ed\u017e\u00edm si snad v\u0161e, co je kolem m\u011b. Vychutn\u00e1v\u00e1m si ten pocit zak\u00e1zanosti, napl\u0148uje mne, d\u011bl\u00e1 mi radost.  <\/div>\n
Prvn\u00ed t\u00f3ny dizi* se rozezn\u00ed v\u0161ude kolem n\u00e1s. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Miluji zvuk t\u00e9 hudby.<\/div>\n
Trpce se zasm\u011bji. Um\u011bl bych na ni je\u0161t\u011b hr\u00e1t?  <\/div>\n
„Bi\u2026 K\u00f4ji?“ oslov\u00ed mne matka. Oto\u010d\u00edm se na ni, popadnu malou Yu do n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159ivinu si ji bl\u00ed\u017e k sob\u011b, jakmile kolem m\u00e9ho krku ovine ruce. Dech se mi zataj\u00ed nad tou n\u00e1dherou, kter\u00e1 se skv\u00ed p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima, jakmile se p\u0159ed n\u00e1mi otev\u0159e obrovsk\u00e1 br\u00e1na. Srdce mi spla\u0161en\u011b bu\u0161\u00ed v hrudn\u00edku, hus\u00ed k\u016f\u017ee vykv\u00e9t\u00e1 ne\u010dekan\u011b na m\u00fdch rukou.  <\/div>\n
„Yu? Kdy\u017e se jich dotkne\u0161, p\u0159inesou ti \u0161t\u011bst\u00ed,“ zamuml\u00e1m sest\u0159e do vlas\u016f. Oba zdvihneme pohled k velk\u00fdm zlat\u00fdm koul\u00edm<\/em> na obrovsk\u00e9, \u010derven\u00e9 br\u00e1n\u011b. N\u011bkolikr\u00e1t t\u011bkav\u011b koukne pohledem na m\u011b a znovu zp\u011bt na br\u00e1nu.  <\/div>\n
„Skute\u010dn\u011b?“ za\u0161ept\u00e1 p\u0159ekvapen\u011b a svou malou ru\u010dkou pohlad\u00ed jednu zlatou kouli a semkne v\u00ed\u010dka pevn\u011b k sob\u011b. „Sm\u00edm ti \u0159\u00edct, co jsem si p\u0159\u00e1la?“ zabrbl\u00e1 a zazub\u00ed se na m\u011b. Zavrt\u00edm se sm\u00edchem hlavou nad jej\u00edmi dv\u011bma chyb\u011bj\u00edc\u00edmi zoubky a postav\u00edm ji zp\u011bt na zem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, nech si to tady!“  \u0165uknu j\u00ed prstem do \u010dela, vezmu ji za ruku a rozejdu se s n\u00ed za matkou, kter\u00e1 od n\u00e1s poode\u0161la ji\u017e na n\u011bkolik metr\u016f v\u00edce dop\u0159edu.  <\/div>\n
„K\u00f4ji? M\u00e1\u0161 ten svitek?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky mn\u011b sleduje. P\u00e1r lid\u00ed, stoj\u00edc\u00edch kolem n\u00e1s, na m\u011b up\u0159e zrak stejn\u011b pronikav\u00fd, jako je ten jej\u00ed. Se sklopen\u00fdm pohledem slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, ne\u017e vyt\u00e1hnu z kapsy mal\u00fd sto\u010den\u00fd pap\u00edrek.  <\/div>\n
\"57\"<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. Poj\u010f se mnou.“ Matka mne chytla za ruku a vedla mne klikat\u00fdmi cesti\u010dkami, je\u017e tvo\u0159ila lidsk\u00e1 t\u011bla tla\u010d\u00edc\u00ed se kup\u0159edu, aby se co nejrychleji dostala za br\u00e1ny m\u011bsta. Pevn\u011b stisknu jej\u00ed ruku a nech\u00e1v\u00e1m sebou vl\u00e1\u010det, a\u017e dokud se nedostaneme stranou, k jednomu z ni\u017e\u0161\u00edch domk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Co s n\u00edm m\u00e1m d\u011blat, maminko?“ zept\u00e1m se a pohledem propaluji svitek pergamenu. Svrb\u00ed mne prsty, jak r\u00e1d bych se dozv\u011bd\u011bl, co v n\u011bm stoj\u00ed naps\u00e1no, ale to bohu\u017eel m\u00fdm o\u010d\u00edm nen\u00e1le\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1\u0161 tady, nikam se nesm\u00ed\u0161 hnout, Bille, je ti to jasn\u00e9?“ zept\u00e1 se, a j\u00e1 p\u0159ik\u00fdvnu. „A\u017e odbije gong, p\u016fjde\u0161 do parku Zhongshan, na most p\u0159es \u0159\u00ed\u010dku, kde na tebe u zadn\u00ed ka\u0161ny bude \u010dekat n\u011bkdo ze slu\u017eebn\u00fdch od c\u00edsa\u0159ovy rodiny.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale, K\u00f4ji. Mus\u00ed\u0161 ud\u011blat p\u0159esn\u011b to, co jsem ti te\u010f \u0159ekla, rozum\u011bl jsi mi?“<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt jsem jen p\u0159ik\u00fdvnul a sledoval, jak matka cupitav\u00fdmi kroky odch\u00e1z\u00ed za na\u0161imi zn\u00e1m\u00fdmi a malou Yu. Povzdechl jsem si; jak r\u00e1d bych si oslavn\u00fd den tak\u00e9  u\u017eil, jak r\u00e1d bych se bavil s tou hrstkou p\u0159\u00e1tel, co m\u00e1m, a tancoval do t\u011bch l\u00edbezn\u00fdch t\u00f3n\u016f? Ale nem\u016f\u017eu nic, mus\u00edm tady \u010dekat, dokud se nerozezn\u00ed gong.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b jsem st\u00e1l na m\u00edst\u011b ve st\u0159edu sv\u00e9ho pokoje, a nech\u00e1val jsem svou slu\u017eebnou, aby mi spr\u00e1vn\u011b uv\u00e1zala m\u00e9 slavnostn\u00ed kimono. T\u00e9to m\u00f3d\u011b jsem nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159i\u0161el na chu\u0165. Jako mal\u00e9ho mne v\u0161echna ta z\u00e1\u0159iv\u00e1, zlat\u011b pro\u0161\u00edvan\u00e1 kimona fascinovala, nemohl jsem od nich odtrhnout pohled a neust\u00e1le jsem se po nich natahoval ulepen\u00fdmi prsty, pros\u00edc otce, abych se jich mohl dotknout.<\/div>\n
A dnes? Dal bych v\u0161e za to, abych mohl nosit voln\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1tkov\u00e9 kalhoty, jako nos\u00edvaj\u00ed obchodn\u00edci z Evropy. Ale bohu\u017eel pat\u0159\u00edm sem, do t\u00e9to rodiny, a nem\u00edt na sob\u011b kimono v tak vz\u00e1cn\u00fd den, jako je ten dne\u0161n\u00ed, by byl nep\u0159\u00edpustn\u00fd h\u0159\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Hotovo, m\u016fj pane,“ poklon\u00ed se mi Sasce, a hbit\u00fdmi prsty rozprost\u0159e kimono kolem d\u0159ev\u011bn\u00fdch sand\u00e1lk\u016f, kter\u00e9 jsem byl dnes donucen obout tak\u00e9.  <\/div>\n
„D\u011bkuji, Sasce.“ Pokynu j\u00ed, aby vstala, a kdy\u017e tak u\u010din\u00ed, drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky opust\u00ed m\u016fj pokoj. Jej\u00ed pr\u00e1ce tady skon\u010dila. Jak vd\u011b\u010dn\u00fd te\u010f jsem tomu, \u017ee v m\u00e9m pokoji se nenach\u00e1z\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 leskl\u00e1 plocha, ve kter\u00e9 bych mohl zahl\u00e9dnout sv\u016fj odraz. Nerad se v\u00edd\u00e1m v kimonu. Du\u0161\u00ed jsem se ji\u017e sice stal sou\u010d\u00e1st\u00ed \u010c\u00ednsk\u00e9ho n\u00e1roda, ale ob\u010das se je\u0161t\u011b r\u00e1d c\u00edt\u00edm jako Evropan a kimono mi i ty posledn\u00ed zbyte\u010dky m\u00e9 n\u00e1rodnosti odn\u00e1\u0161\u00ed pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
S povzdechem p\u0159ejedu prsty p\u0159es jemnou, zlat\u00fdmi a rud\u00fdmi nit\u011bmi pro\u0161\u00edvanou l\u00e1tku, a se sklopen\u00fdm pohledem opust\u00edm sv\u016fj pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
*Dizi je p\u0159\u00ed\u010dn\u00e1 bambusov\u00e1 fl\u00e9tna, s pronikav\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00e9mu prop\u016fj\u010duje bzu\u010div\u00e9 ost\u0159\u00ed membr\u00e1nka z r\u00e1kosov\u00e9ho stvolu\u2026<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Bill Znaven\u011b si prot\u0159u ospal\u00e9  o\u010di, je\u017e u\u017e se mi pomalu zav\u00edraj\u00ed, ale mus\u00edm se sna\u017eit udr\u017eet je rozev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n. Jsem vzh\u016fru od chv\u00edle, kdy za prvn\u00edm kopcem vysvitlo slunko, a m\u00e9 t\u011blo si ji\u017e po n\u011bkolika hodin\u00e1ch \u0159\u00edk\u00e1 o odpo\u010dinek,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10371","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10371","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10371"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10371\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10371"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10371"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10371"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}