{"id":10372,"date":"2010-10-22T18:00:00","date_gmt":"2010-10-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10346"},"modified":"2010-10-22T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-22T17:00:00","slug":"kapky-deste-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/22\/kapky-deste-1\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/em><\/div>\n
Dva mal\u00ed brat\u0159i, kte\u0159\u00ed se milovali a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, od sebe byli odtr\u017eeni. Jejich osudy se rozeb\u011bhly ka\u017ed\u00fd jinou cestou, aby se mohli po \u010dase znovu sej\u00edt. A zat\u00edmco do mysli jednoho byla zl\u00fdmi hlasy kolem zaseta nen\u00e1vist a odcizen\u00ed, ten druh\u00fd nep\u0159estal sn\u00edt, \u017ee jednou ho op\u011bt bude moci sev\u0159\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed m\u00e9 nov\u00e9 pov\u00eddky, u\u017eijte si to. \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Ainikki<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u00edtiv\u011b b\u00edl\u00fd z\u00e1blesk protnul oblohu, \u017ee ten, kdo se d\u00edval jeho sm\u011brem, musel nad t\u00edm osln\u011bn\u00edm p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di. Tohle sv\u011bteln\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed, doprov\u00e1zen\u00e9 ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm h\u0159m\u011bn\u00edm, bylo jen p\u0159edzv\u011bst\u00ed mohutn\u00e9ho de\u0161t\u011b, kter\u00fd co chv\u00edli hrozil, \u017ee se v siln\u00fdch provazc\u00edch spust\u00ed z nebe na zem. \u010cern\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 mraky nas\u00e1kl\u00e9 vodou se l\u00edn\u011b p\u0159evalovaly nad st\u0159echami dom\u016f jedn\u00e9 mal\u00e9 v\u00edsky a nepou\u0161t\u011bly skrz sebe ani ten nejten\u010d\u00ed prou\u017eek slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f. Zp\u016fsobilo to nezvyklou tmu v dob\u011b, kdy m\u011bl b\u00fdt je\u0161t\u011b jasn\u00fd den. Ov\u0161em nic p\u0159ekvapuj\u00edc\u00edho. Tento uplakan\u00fd podzim byl pln\u00fd takov\u00fdchto dn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec, kter\u00fd sed\u011bl za oknem, a ml\u010dky pozoroval d\u011bn\u00ed venku, si poposedl na \u017eidli. Nepomohlo to. St\u00e1le se mu nesed\u011blo dob\u0159e a byla mu zima. Vstal a p\u0159isunul si ten kus n\u00e1bytku a\u017e k topen\u00ed, kter\u00e9 za\u010d\u00ednalo pomalu h\u0159\u00e1t – matka p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zatopila – skr\u010dil nohy, objal je jednou pa\u017e\u00ed, zat\u00edmco druhou rukou si loktem, kter\u00fd spo\u010dinul na parapetu, podep\u0159el hlavu.<\/div>\n
<\/div>\n
Povzdechl si a z\u00edvnul. C\u00edtil se ospale, p\u0159esto \u017ee ani ne p\u0159ed dv\u011bma hodinami se teprve probral k \u017eivotu. A to ani zdaleka nebylo r\u00e1no. To jen on prospal cel\u00e9 dopoledne a stejn\u011b to o\u010dividn\u011b nesta\u010dilo. Prvn\u00ed kapky zabubnovaly na sklen\u011bnou tabuli a b\u011bhem p\u00e1r chvil se z t\u011bch osamocen\u00fdch slz p\u0159\u00edrody t\u00e1hly z temnoty tam naho\u0159e dlouh\u00e9 \u0161\u0148\u016fry, kter\u00e9 bi\u010dovaly zbytky mat\u010diny zahr\u00e1dky za domem. Neboh\u00e9 trsy v\u0159esu a zvolna odkv\u00e9taj\u00edc\u00ed chryzant\u00e9my se jen marn\u011b br\u00e1nily. Hltav\u011b se nadechl, aby zahnal sv\u016fj vlastn\u00ed p\u0159\u00edval vody, kter\u00e1 hrozila, \u017ee vytryskne z jeho ztr\u00e1pen\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. On si ale zak\u00e1zal kv\u016fli n\u011bmu plakat. Nezaslou\u017eil si to, a p\u0159edev\u0161\u00edm nem\u011bl pr\u00e1vo na jedin\u00fd z on\u011bch pocit\u016f, kter\u00fdmi byl v\u016f\u010di n\u011bmu pln\u00fd.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
D\u0159\u00edv to byla jen nesn\u00e1\u0161enlivost a opovr\u017een\u00ed. Vy\u0161krtnul ho ze sv\u00e9ho sv\u011bta, a i kdy\u017e na n\u011bj nikdy nedok\u00e1zal zapomenout, nau\u010dil se bez n\u011bj \u017e\u00edt a nikterak mu nechyb\u011bl. Ta bari\u00e9ra, kterou mezi sv\u00fdm bratrem a sebou vystav\u011bl, se ale t\u0159\u00ed\u0161tila, i kdy\u017e se sna\u017eil sebev\u00edc ji znovu vystav\u011bt, ne\u0161lo to. Byl jako urag\u00e1n, kter\u00fd smetl nejen jeho opevn\u011bn\u00ed, ale tak\u00e9 rozv\u00ed\u0159il spoustu nov\u00fdch emoc\u00ed. Zprvu si myslel, \u017ee ho jen siln\u011b nen\u00e1vid\u00ed, dnes u\u017e ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je v tom mnohem v\u00edc. Bylo zni\u010duj\u00edc\u00ed existovat s t\u00edm zmatkem uvnit\u0159 a nemoci se mu br\u00e1nit. Nebo ho alespo\u0148 pochopit.<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00fdchl na sklo, a ani\u017e by nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, naprosto podv\u011bdom\u011b prstem na orosen\u00e9 m\u00edsto nakreslil mal\u00e9 srd\u00ed\u010dko. Hned jak si to uv\u011bdomil, nekompromisn\u011b ho sm\u00e1znul pry\u010d.<\/div>\n
„Nesmysl!“ Zamumlal si pro sebe zlostn\u011b. A op\u011bt mu z \u00fast vy\u0161lo dal\u0161\u00ed povzdechnut\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi jen musel v\u017edycky v\u0161echno komplikovat, ty zmetku!“ Frustrovan\u011b stiskl ruku v p\u011bst a zask\u0159\u00edpal zuby. Tohle mal\u00e9 vztek\u00e1n\u00ed ale nikam nevedlo, jen ho vy\u010derp\u00e1valo a stahovalo do v\u011bt\u0161\u00ed skl\u00ed\u010denosti a trudnomyslnosti. D\u0159\u00edv m\u011bl alespo\u0148 nad\u011bji, \u017ee by se jednou mohly v\u011bci mezi j\u00edm a bratrem urovnat. Tahle mo\u017enost byla pry\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho malou osobn\u00ed apokalypsu nav\u00edc je\u0161t\u011b umoc\u0148oval fakt, \u017ee byl k ni\u010demu. Narozd\u00edl od jeho \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho dvoj\u010dete, on byl jen pouh\u00e1 nula. Dlouhou dobu si to necht\u011bl p\u0159ipustit a vytrvale si \u0161el za sv\u00fdm c\u00edlem. V\u017edy kdy\u017e si ale myslel, \u017ee m\u00e1 \u00fasp\u011bch na dosah, n\u011bco se pokazilo a on se musel znovu vracet na za\u010d\u00e1tek.<\/div>\n
<\/div>\n
Nohy ze \u017eidle spustil dol\u016f a kousek se odt\u00e1hl. Topen\u00ed za\u010d\u00ednalo p\u00e1lit. Na okam\u017eik se mu z mysli povedlo vyt\u011bsnit bratra a m\u00edsto toho tu byla jin\u00e1 starost. Konkurz se bl\u00ed\u017eil a z kapely jim ode\u0161el dal\u0161\u00ed kytarista. Ne \u017ee by ten b\u0159\u00eddil za n\u011bco st\u00e1l, n\u011bkdo to tam ale s nimi odehr\u00e1t musel. Byla to skv\u011bl\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost a prot\u00e9kala jim mezi prsty. Nebylo v lidsk\u00fdch sil\u00e1ch do t\u00fddne sehnat n\u00e1hradu a nau\u010dit ji pot\u0159ebn\u00e9 songy. Jeho sen se bortil jako dome\u010dek z karet. Bezd\u011b\u010dn\u011b se ot\u0159\u00e1sl nad p\u0159edstavou, \u017ee to bude muset vzd\u00e1t a naj\u00edt si pr\u00e1ci.<\/div>\n
<\/div>\n
Zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e se do ticha jeho pokoje ozvalo s ru\u0161ivou hlu\u010dnost\u00ed, a\u017e sebou trhnul. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e ten zvuk spr\u00e1vn\u011b za\u0159adil a pak se jen zamra\u010dil. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt s\u00e1m a ani to mu nebylo dop\u0159\u00e1no.<\/div>\n
„Jo?“ Houkl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Klika byla s opatrnost\u00ed stisknuta a \u0161kv\u00edrou k chlapci proniklo sv\u011btlo ze \u017e\u00e1rovky na chodb\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mezi futry objevila jen hlava jeho matky. V\u011bd\u011bla, \u017ee ho podr\u00e1\u017ed\u00ed, kdy\u017e ho vyru\u0161\u00ed, proto rad\u011bji nevstupovala \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el za tebou tv\u016fj bratr.“ Ta prost\u00e1 informace mu zarezonovala v u\u0161\u00edch…<\/div>\n
\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad<\/div>\n
O t\u0159i m\u011bs\u00edce d\u0159\u00edve<\/div>\n
<\/div>\n
Usykl nad tupou bolest\u00ed z r\u00e1ny, je\u017e zas\u00e1hla jeho obli\u010dej. \u010cekal dal\u0161\u00ed, ale m\u00edsto toho ho siln\u00e1 pa\u017ee mu\u017ee, kter\u00fd ho p\u0159evy\u0161oval pomalu o celou hlavu, chytla siln\u011b na vr\u0161ku hlavy za vlasy a donutila ho pod\u00edvat se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Jeho zelenkav\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 duhovky na tu horu sval\u016f zam\u017eouraly a na rtech uc\u00edtil \u017eelezitou pachu\u0165 sv\u00e9 vlastn\u00ed krve, kter\u00e1 se mu spustila z nosu a \u0159inula se p\u0159es pusu na bradu, odkud sk\u00e1pla na jeho sv\u011btle oran\u017eov\u00e9 tri\u010dko.<\/div>\n
„Tohle je prvn\u00ed a velice m\u00edrn\u00e1 v\u00fdstraha. Tomu v\u011b\u0159, ty sr\u00e1\u010di. Jestli do t\u00fddne m\u016fj \u0161\u00e9f neuvid\u00ed prachy, co mu dlu\u017e\u00ed\u0161, zmaluju t\u011b mnohem v\u00edc.“ V\u00fdhru\u017en\u011b zasy\u010del hromotluk, \u0161kubnul mu hlavou dozadu, a\u017e se temenem uhodil o om\u00edtku zdi domu, ke kter\u00e9 ho p\u0159itla\u010dil, teprve potom ho pustil a odch\u00e1zel. Chlapec se \u00falevn\u011b sesunul pod\u00e9l zdi na zem a tam z\u016fstal nehnut\u011b sed\u011bt, dokud se alespo\u0148 malinko neuklidnil. Byl v par\u00e1dn\u00edm pr\u016f\u0161vihu, to si uv\u011bdomoval moc dob\u0159e a d\u00edky tomu se te\u010f tak\u00e9 m\u00edrn\u011b t\u0159\u00e1sl od strachu a hlavn\u011b \u0161oku, kter\u00fd mu p\u0159ivodil ten surov\u00fd obr.<\/div>\n
<\/div>\n
Za\u0161m\u00e1tral ve sv\u00e9 ta\u0161ce p\u0159es rameno a vyt\u00e1hl odtamtud na p\u016fl pr\u00e1zdn\u00fd bal\u00ed\u010dek pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00edk\u016f. Jeden vyt\u00e1hl a ut\u0159el si zvolna zasychaj\u00edc\u00ed krev z obli\u010deje. S tri\u010dkem nic ud\u011blat nemohl, to bylo stejn\u011b v h\u00e1ji. Jen si zapnul zip \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundi\u010dky a\u017e ke krku, aby skvrna nebyla vid\u011bt, a pracn\u011b se vyhrabal na nohy. Prohr\u00e1bl si sv\u00e9 karm\u00ednov\u011b \u010derven\u00e9 vlasy, kter\u00e9 mu neposedn\u011b tr\u010dely do v\u0161ech stran a ostra\u017eit\u011b nakoukl za roh budovy, zda-li tam ne\u010dek\u00e1 n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, kdo by m\u011bl z\u00e1jem p\u0159ipom\u00ednat mu jeho dluhy. Nikdo. Smr\u00e1kalo se a v t\u00e9hle okrajov\u00e9 \u010d\u00e1sti Berl\u00edna se nepotloukalo mnoho lid\u00ed, v\u016fbec ne te\u010f k ve\u010deru. P\u0159estal se ob\u00e1vat a r\u00e1zn\u011b vykro\u010dil k nejbli\u017e\u0161\u00ed stanici U-Bahnu, kterou by se dostal dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Zhruba o p\u011bta\u010dty\u0159icet minut pozd\u011bji zasouval kl\u00ed\u010de do z\u00e1mku od dve\u0159\u00ed sv\u00e9ho bytu v centru m\u011bsta. Mohl si to dovolit. Ve velk\u00e9 po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9 firm\u011b, kde pracoval jako hlavn\u00ed program\u00e1tor, vyd\u011bl\u00e1val vcelku slu\u0161n\u00fd bal\u00edk. Povzdechl si. Vlastn\u011b i ten byl nyn\u00ed m\u00e1lo.<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e v p\u0159eds\u00edni ho ovanula nasl\u00e1dl\u00e1 v\u016fn\u011b. H\u00e1dal, \u017ee to budou \u010derstv\u00e9 vafle a k\u00e1va. Za\u010denichal a usm\u00e1l se. Starosti byly zapomenuty.<\/div>\n
„L\u00e1sko, jsem doma,“ zavolal do \u00fatrob bytu a stahoval si boty. Ani ne o vte\u0159inu pozd\u011bji se mu kolem krku ovinuly \u010d\u00edsi ruce.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b. Kdes byl tak dlouho? \u010cek\u00e1m na tebe s ve\u010de\u0159\u00ed.“ Zavrn\u011bl vysok\u00fd huben\u00fd kluk s temn\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 mu spadaly a\u017e po ramena.<\/div>\n
„To jsi hodn\u00fd. Co m\u00e1me dobr\u00e9ho?“<\/div>\n
„H\u00e1dej?“ \u0160k\u00e1dliv\u011b ho vyb\u00eddl jeho p\u0159\u00edtel a ot\u0159el se mu rty o tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„M\u00e1m u\u017e tip. Jdu se p\u0159esv\u011bd\u010dit.“ Zelenook\u00fd kluk se mu vysmeknul, a ne\u017e se sta\u010dil ten s \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima vzpamatovat, zam\u00ed\u0159il si to do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Fabi, podv\u00e1d\u00ed\u0161,“ k\u0159iknul na n\u011bj jen, ale v hlase se mu odr\u00e1\u017eelo pobaven\u00ed. Nezlobil se.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem to, vafle.“ Zkonstatoval spokojen\u011b Fabian a do jedn\u00e9 se hned hladov\u011b zakousl, ani\u017e by se snad obt\u011b\u017eoval nandat si ji na tal\u00ed\u0159 nebo si alespo\u0148 sednout k j\u00eddeln\u00edmu stolu. Z\u016fstal st\u00e1t u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a s plnou pusou huhlal. „To je ale par\u00e1dn\u00ed kalorick\u00e1 bomba k ve\u010de\u0159i. Nem\u016f\u017ee\u0161 si tohle svoje kulina\u0159en\u00ed nechat na sn\u00eddan\u011b?“ R\u00fdpnul si. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to by vzhledem k tomu, \u017ee ka\u017ed\u00fd vst\u00e1val v jinou hodinu, nebylo mo\u017en\u00e9. Fabian byl rann\u00ed pt\u00e1\u010de a do pr\u00e1ce posp\u00edchal co nejd\u0159\u00edve, aby mohl brzo vypadnout – to mu toti\u017e jeho voln\u00e1 pracovn\u00ed doba umo\u017e\u0148ovala – zato jeho p\u0159\u00edtel, kter\u00fd nepracoval, jen si p\u0159ivyd\u011bl\u00e1val na ob\u010dasn\u00fdch brig\u00e1d\u00e1ch a zat\u00edm bez \u00fasp\u011bchu se sna\u017eil prorazit se svoj\u00ed kapelou, si r\u00e1d dlouho pospal. \u010castokr\u00e1t z\u016fst\u00e1val zavrtan\u00fd v pe\u0159in\u00e1ch cel\u00e9 dopoledne, co\u017e mu samoz\u0159ejm\u011b znemo\u017e\u0148ovalo p\u0159\u00edpravy sn\u00eddan\u00ed pro Fabiho.<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec na\u0161pulil rty a cht\u011bl n\u011bco nam\u00edtnout, ne\u017e tak ale stihl ud\u011blat, v\u0161iml si Fabianova obli\u010deje. V p\u0159eds\u00edni mu to uniklo, proto\u017ee tam bylo p\u0159\u00edtm\u00ed. Zachmu\u0159il se a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161, kdes k tomu p\u0159i\u0161el?“ Vyzv\u00eddal a podrobn\u011bji zkoumal p\u0159\u00edtelovo zran\u011bn\u00ed. Fabian se zarazil. Teprve nyn\u00ed mu do\u0161lo, \u017ee si pro to m\u011bl vymyslet n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Rychle se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt s n\u011b\u010d\u00edm uv\u011b\u0159iteln\u00fdm.<\/div>\n
„No v\u00ed\u0161, Bille,“ podrbal se v z\u00e1tylku. „Byl jsem s Mathyasem na tenise a nevybral jsem jednu sme\u010d a m\u00ed\u010dek mi p\u0159ist\u00e1l p\u0159\u00edmo na nose.“ Zalhal.<\/div>\n
„Ne tenise? A nechod\u00edte spolu hr\u00e1t n\u00e1hodou st\u0159edy a soboty? Pokud v\u00edm, tak dnes je pond\u011bl\u00ed. A kde m\u00e1\u0161 potom raketu?“ Pouk\u00e1zal Bill na drobn\u00e9 nedostatky ve Fabianov\u011b vysv\u011btlen\u00ed. U\u017e p\u00e1rkr\u00e1t ho toti\u017e podobn\u011b dobit\u00e9ho vid\u011bl. Naposledy p\u0159ed p\u016fl rokem, to kdy\u017e jednomu kasinu dlu\u017eil zhruba deset tis\u00edc euro. On ale s hran\u00edm p\u0159estal, nav\u00edc tenkr\u00e1t vypadal o dost h\u016f\u0159 ne\u017e te\u010f. Bill se sna\u017eil opanovat a nechat toho podez\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed. Ur\u010dit\u011b nebyl v pr\u00e1vu. M\u011bl by mu v\u00edc v\u011b\u0159it. P\u0159esto mal\u00e1 pochybnost p\u0159etrv\u00e1vala, kdy\u017e si nervozitou za\u010dal poklep\u00e1vat nohou, jak netp\u011bliv\u011b \u010dekal na zbytek vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Ehm,“ zadrhnul se Fabian, aby pro sebe z\u00edskal v\u00edc \u010dasu. Nepot\u0159eboval ho ale mnoho. Byl zb\u011bhl\u00fd v podobn\u00fdch mal\u00fdch l\u017e\u00edch, tak\u017ee o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji z n\u011bj vypadlo kompletn\u00ed zapl\u00e1cnut\u00ed v\u0161ech trhlin v jeho alibi. „Mathyas mi volal a\u017e dneska odpoledne do pr\u00e1ce, tak\u017ee jsem raketu nem\u011bl u sebe. Musel jsem si p\u016fj\u010dit v tenisov\u00fdm klubu. On se malinko chytil s tou svoj\u00ed a pot\u0159eboval se odreagovat. To v\u00ed\u0161, \u017eensk\u00fd. S nima to nen\u00ed lehk\u00fd. To proto jsem si vybral tebe,“ sv\u00e1div\u011b dodal a p\u0159it\u00e1hl si Billa do n\u00e1ru\u010de. Na \u00favod ho lehce l\u00edbnul na rty, pak p\u0159es n\u011b p\u0159ejel jazykem, a nakonec s n\u00edm vklouzl do chlapcov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. S pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal, jak se naje\u017een\u00fd Bill uvolnil, a v duchu se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e se naplno polo\u017eil do jejich polibku. Dokonce spokojen\u011b zamru\u010del, kdy\u017e ho u toho za\u010dal hladit po z\u00e1dech. Trable byly za\u017eehn\u00e1ny.<\/div>\n
<\/div>\n
‚Jsem v\u00e1\u017en\u011b bl\u00e1zen,‘ prol\u00e9tla mi hlavou jen velice kr\u00e1tk\u00e1 my\u0161lenka t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e si m\u011b Fabian vysadil na linku, ani\u017e by p\u0159eru\u0161oval na\u0161e \u017ehav\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed. Byla bl\u00e1hovost podez\u0159\u00edvat ho. Po v\u00edce jak \u010dty\u0159let\u00e9m vztahu bychom si u\u017e p\u0159eci m\u011bli v\u011b\u0159it. Uchl\u00e1cholil jsem s\u00e1m sebe a naprosto se nechal pohltit na\u0161\u00edm mazlen\u00edm. Tolik mi dneska chyb\u011bla jeho bl\u00edzkost. Byl to den blbec a j\u00e1 netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e po jeho objet\u00ed a polibc\u00edch.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Nesouhlasn\u011b jsem se zamra\u010dil a za bundu, kterou si je\u0161t\u011b nesta\u010dil svl\u00e9knout, jsem se sna\u017eil si ho nazp\u00e1tek k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnout, kdy\u017e p\u0159eru\u0161il na\u0161e l\u00edb\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„No tak,“ sm\u00e1l se a uhnul dal\u0161\u00edmu m\u00e9mu pokusu zmocnit se jeho rt\u016f. „Ta tvoje skv\u011bl\u00e1 ve\u010de\u0159e n\u00e1m tu stydne.“<\/em><\/div>\n
„Tak a\u0165,“ zamumlal jsem a pokusil se o dal\u0161\u00ed v\u00fdpad.<\/em><\/div>\n
„Nezlob! Potom m\u016f\u017eeme pokra\u010dovat, jak jen ti bude libo.“ Ubezpe\u010dil m\u011b, chytnul m\u011b pod zadkem a vysadil si m\u011b do n\u00e1ru\u010de. Ud\u011blal se mnou p\u00e1r krok\u016f, nohou odsunul \u017eidli od j\u00eddeln\u00edho stolu, kter\u00fd se nach\u00e1zel p\u0159\u00edmo v na\u0161\u00ed pom\u011brn\u011b prostorn\u00e9 kuchyni, a posadil m\u011b na ni. B\u011bhem minuty p\u0159ede mnou p\u0159ist\u00e1l tal\u00ed\u0159, p\u0159\u00edbor, pixla s kakaem a mou\u010dkov\u00fd cukr, doprost\u0159ed toho v\u0161eho polo\u017eil t\u00e1c pln\u00fd vafl\u00ed a usadil se naproti mn\u011b.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1l mi.<\/em><\/div>\n
„Tob\u011b taky.“<\/em><\/div>\n
Usm\u00e1l se a pustil se do j\u00eddla. Prvn\u00ed sladkou m\u0159\u00ed\u017eku jsme oba doslova zhltli, ani\u017e by jeden z n\u00e1s promluvil. A\u017e kdy\u017e si Fabian na tal\u00ed\u0159 nand\u00e1val dal\u0161\u00ed, zaj\u00edmal se, co jsem dnes d\u011blal. Nakr\u010dil jsem \u010delo.<\/em><\/div>\n
„Ani se neptej,“ popostr\u010dil jsem pr\u00e1v\u011b ukrojen\u00e9 sousto po tal\u00ed\u0159i, a pak p\u0159\u00edbor odlo\u017eil. „Nejd\u0159\u00edv jsem promoknul a\u017e na kost p\u0159i roznosu let\u00e1k\u016f a n\u00e1sledn\u011b jsem m\u00e1lem ze\u0161\u00edlel z toho nov\u00e9ho kytaristy. Cel\u00e1 zkou\u0161ka d\u00edky tomu nest\u00e1la za nic. On nen\u00ed schopnej zahr\u00e1t bez chyby jedin\u00fd by\u0165 jednoduch\u00fd s\u00f3lo. U\u017e se n\u00e1m jich tam vyst\u0159\u00eddalo tolik a v\u0161ude byl n\u011bjakej probl\u00e9m. V\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pou, \u017ee se ned\u00e1 v cel\u00fdm Berl\u00edn\u011b naj\u00edt n\u011bkdo alespo\u0148 trochu schopnej.“ Brblal jsem.<\/em><\/div>\n
„Tomu se nem\u016f\u017ee\u0161 divit, nikdo schopnej ti nep\u016fjde hr\u00e1t do kapely, kter\u00e1 se zasekla v gar\u00e1\u017ei,“ dost netaktn\u011b mi p\u0159ipomn\u011bl tu trpkou skute\u010dnost. V tu chv\u00edli jsem m\u011bl chu\u0165 ho za\u0161krtit. Ob\u010das si opravdu nevid\u011bl do pusy. J\u00e1 pot\u0159eboval povzbuzen\u00ed a ne tyhle zra\u0148uj\u00edc\u00ed \u0159e\u010di. Nejsp\u00ed\u0161 si v\u0161iml, \u017ee mi div z pohledu nevy\u0161lehl smrt\u00edc\u00ed blesk, proto\u017ee to ihned vzal zp\u00e1tky. „Promi\u0148. Nemyslel jsem to tak. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee se mi va\u0161e hudba l\u00edb\u00ed. Jste dob\u0159\u00ed, jen m\u00e1te sm\u016flu.“<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zabru\u010del jsem si pod nos a sklonil se zp\u011bt k tal\u00ed\u0159i. Fabian pochopil, \u017ee t\u00edm se o tom u\u017e d\u00e1l nehodl\u00e1m bavit a vr\u00e1til se tak\u00e9 k j\u00eddlu.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by sis m\u011bl naj\u00edt po\u0159\u00e1dnou pr\u00e1ci a vysrat se na to ustavi\u010dn\u00fd st\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed t\u011bch tvejch brig\u00e1d za p\u00e1r euro. V \u010dty\u0159i a dvaceti u\u017e by bylo na \u010dase, ne?“ Vypadlo z n\u011bj po chv\u00edli a j\u00e1 se m\u00e1lem zadusil soustem, kter\u00e9 jsem pr\u00e1v\u011b polykal.<\/em><\/div>\n
„A t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct co?“ Zvedl jsem k n\u011bmu t\u00e1zav\u00fd pohled, kdy\u017e jsem ten kousek vafle vychrchlal ze sv\u00e9 d\u00fdchac\u00ed trubice.<\/em><\/div>\n
„Nic,“ pokr\u010dil Fabian ledabyle rameny. „Jen \u017ee bys m\u011bl sv\u016fj, alespo\u0148 trochu slu\u0161nej p\u0159\u00edjem, a mohl bys t\u0159eba \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159isp\u011bt na n\u00e1jem.“ M\u016fj \u00fa\u017eas nad t\u00edm, kam se sto\u010dil n\u00e1\u0161 rozhovor, se jen prohloubil.“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? Co to tu pl\u00e1c\u00e1\u0161? Nikdy jsi po mn\u011b necht\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd prachy. Naopak, je\u0161t\u011b jsi mi s\u00e1m nab\u00edzel v\u00fdpomoc, kdybych pot\u0159eboval. A pokud si taky vzpom\u00edn\u00e1m, nikdy jsem si ne\u0159ekl ani o cent. Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee pravideln\u00e1 pracovn\u00ed doba by mi znemo\u017enila v\u011bnovat se naplno kapele. Nehled\u011b na to, \u017ee jenom s gymn\u00e1ziem bych stejn\u011b nic moc \u00fa\u017easn\u00e9ho nesehnal.“<\/em><\/div>\n
„Tak jsi m\u011bl j\u00edt na vej\u0161ku a vysrat se na n\u011bjakou pod\u011blanou muziku! Nech\u00e1\u0161 se vydr\u017eovat jako \u017eensk\u00e1.“ Zv\u00fd\u0161il na m\u011b hlas, obhodil p\u0159\u00edbor na st\u016fl, a\u017e n\u016f\u017e zacinkal o tal\u00ed\u0159 a vidli\u010dka se skut\u00e1lela na zem, a zvedl se od stolu, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc po m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
„Co?! Kurva, co se to tu d\u011bje?! Co ti p\u0159el\u00edtlo p\u0159es nos?“ M\u016fj hlas tak\u00e9 nabral na decibelech. Dopaloval m\u011b a j\u00e1 c\u00edtil, jak se mi do hlavy hrne krev z toho, jak jsem pomalu za\u010d\u00ednal zu\u0159it. „Nikdy jsi m\u011b nevydr\u017eoval. To, co jsem pot\u0159eboval, jsem si dok\u00e1zal zaplatit s\u00e1m. Plat\u00ed\u0161 jen ten zasranej n\u00e1jem a dovol, abych ti p\u0159ipomn\u011bl – sv\u00fdho dojeban\u00fdho bytu. To ty sis m\u011b sem nast\u011bhoval, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? Je to tvoje!“ Rozhodil jsem rukou po prostoru. U\u017e jsem taky st\u00e1l na noh\u00e1ch. „A te\u010f mi bude\u0161 cp\u00e1t, \u017ee nem\u00e1m studovanou hlavu jako ty? Sakra, nikdy jsi mi nic podobn\u00e9ho nevy\u010det. Tak co se doprdele zm\u011bnilo? Do\u0161ly ti prachy?“ Pl\u00e1cnul jsem prvn\u00ed, co m\u011b napadlo, a pak jsem se v n\u00e1hl\u00e9m pozn\u00e1n\u00ed kousl do rtu. To by p\u0159eci mohlo b\u00fdt ono. Zavrtal jsem se do n\u011bj pohledem a zalo\u017eil si ruce na prsou. „M\u00e1m pravdu? Spadnul jsi do toho znovu?“<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161,“ uklidnil se a p\u0159estal k\u0159i\u010det.<\/em><\/div>\n
„Mluv\u00edm o t\u00e9 tv\u00e9 z\u00e1vislosti. Opov\u011bz mi. Byl jsi te\u010f v posledn\u00ed dob\u011b n\u011bkde v kasinu?“<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne! Ty mi snad nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?!“ Naje\u017eil se a znovu p\u0159e\u0161el do \u00fatoku. „J\u00e1 myslel, \u017ee tohle u\u017e je za n\u00e1ma, a ty m\u011b tu znova podez\u0159\u00edv\u00e1\u0161? To nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed. Naser si, Bille. Ty se\u0161 ob\u010das v\u00e1\u017en\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e kdejak\u00e1 \u017eensk\u00e1.“ V\u011bnoval mi posledn\u00ed pohrdav\u00fd pohled a oto\u010dil se na pat\u011b.<\/em><\/div>\n
„Hej, kam mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161?“ K\u0159iknul jsem na n\u011bj, ale sly\u0161el jsem jen pr\u00e1sknout domovn\u00ed dve\u0159e.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Dva mal\u00ed brat\u0159i, kte\u0159\u00ed se milovali a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, od sebe byli odtr\u017eeni. Jejich osudy se rozeb\u011bhly ka\u017ed\u00fd jinou cestou, aby se mohli po \u010dase znovu sej\u00edt. A zat\u00edmco do mysli jednoho byla zl\u00fdmi hlasy kolem zaseta nen\u00e1vist a odcizen\u00ed, ten<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10372","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10372","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10372"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10372\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10372"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10372"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10372"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}