{"id":10377,"date":"2010-10-22T15:00:00","date_gmt":"2010-10-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10351"},"modified":"2010-10-22T15:00:00","modified_gmt":"2010-10-22T14:00:00","slug":"only-toy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/22\/only-toy\/","title":{"rendered":"Only toy"},"content":{"rendered":"
autor: Kiki<\/strong><\/div>\n
Tuhle pov\u00eddku v\u011bnuju jen a jen Sise\u2026 Ty v\u00ed\u0161, jak to je a neskute\u010dn\u011b  moc ti d\u011bkuju, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161\u2026  Miluju t\u011b, bobe\u2026 \ud83d\ude42 K.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn, ud\u011bl\u00e1m to.“ Vzdal se \u010dernovl\u00e1sek. Byl u kamar\u00e1da na oslav\u011b narozenin a hr\u00e1li fla\u0161ku. \u00dakol padl na n\u011bj. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee teprve za\u010d\u00ednali. Zat\u00edm jen takov\u00e9 zah\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed. Musel ze sebe st\u00e1hnout triko a proj\u00edt ulic\u00ed. Druh\u00fd to bude m\u00edt hor\u0161\u00ed. Bez trika a kalhot, a postupn\u011b\u2026 Do toho \u0161el. Kdyby ale m\u011bl j\u00edt nah\u00fd, to ne. Tak\u017ee byl sv\u00fdm zp\u016fsobem r\u00e1d, \u017ee je to zah\u0159\u00edva\u010dka. To ale netu\u0161il, jak\u00fd bude m\u00edt tahle hra konec\u2026 vlastn\u011b pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161ichni se zvedli, v\u010detn\u011b  jeho, st\u00e1hl ze sebe triko a vy\u0161el na temnou ulici. Nebyla mu zima, p\u0159esto m\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei. Ka\u017ed\u00fd na n\u011bj koukal, sm\u00e1li se, nen\u00ed divu, v\u0161ichni u\u017e v sob\u011b n\u011bco m\u011bli, i on, ale ne moc. Byl p\u0159i smyslech. Vy\u0161el p\u0159ed branku. M\u00ed\u0159il d\u00e1l, jen\u017ee\u2026 najednou kolem n\u011bj jen mlha. Jeho kamar\u00e1di z toho m\u011bli srandu, nevn\u00edmali, co se d\u011bje, tak\u017ee mu nikdo neb\u011b\u017eel na pomoc. C\u00edtil, jak mu n\u011bkdo n\u011bco rychle p\u0159ilo\u017eil k puse. Sl\u00e1bl, nohy se mu podlamovaly, o\u010di padaly. Sna\u017eil se k\u0159i\u010det, ale jeho s\u00edla mu to nedovolovala. I p\u0159es jeho vlastn\u00ed v\u016fli, musel zav\u0159\u00edt o\u010di. Pak u\u017e nevn\u00edmal, jak ho n\u011bkdo t\u00e1hne do auta, n\u00e1sledn\u011b vezl do lesa, k mal\u00e9, ale hlavn\u011b opu\u0161t\u011bn\u00e9 chatce.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalounku otev\u00edral o\u010di. V\u0161echno ho bolelo, to\u010dila se mu hlava. Cht\u011bl si promnout hlavu, aby bolest alespo\u0148 trochu ustala, ale n\u011bco mu to nedovolovalo. \u0160kubnul rukama, ale hned na to vyk\u0159ikl bolest\u00ed. Zaklonil hlavu, aby zjistil, co to je. Kr\u00e1sn\u00e1 \u017eelezn\u00e1 pouta, ze kter\u00fdch vystupovaly r\u016fzn\u00e9 ostny. Bylo to vy\u0159e\u0161eno, ale tak, aby mu nemohly ubl\u00ed\u017eit, i kdyby cht\u011bl on s\u00e1m. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed, kdyby tohle byly norm\u00e1ln\u00ed n\u00e1ramky, by je nosil r\u00e1d, ale te\u010f? V hlav\u011b m\u011bl spousty ot\u00e1zek. Ti\u0161e zasku\u010del.<\/div>\n
V tom se otev\u0159ely dve\u0159e. Sv\u011btlo ho oslepilo natolik, \u017ee nic nevid\u011bl.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
P\u0159iv\u0159el o\u010di k sob\u011b. Ve st\u00ednu rozeznal osobu, kter\u00e1 se k n\u011bmu pomalu ale jist\u011b roze\u0161la. Instinktivn\u011b se skr\u010dil. \u0160el z n\u011bj strach. Podle ch\u016fze poznal, \u017ee je to kluk. \u010cernovl\u00e1sek byl p\u0159ipoutan\u00fd pouty, i kdyby cht\u011bl ut\u00e9ct, nepovedlo by se mu to. Absolutn\u011b netu\u0161il, o co tu jde. <\/div>\n
„Hm… p\u011bkn\u00fd\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se dred. Jeho p\u0159\u00edtel Andreas m\u011bl v\u017edycky dobr\u00fd vkus. Rukou mu rozcuchal vlasy. „Jm\u00e9no.“ \u0160t\u011bkl. On se ale k ni\u010demu nem\u011bl. Nemohl mluvit. Byl \u00fapln\u011b v \u0161oku. Dred mu chytil vlasy a prudce zaklonil hlavu. Druh\u00fd z chlapc\u016f pomalu ani ned\u00fdchal, tak moc se b\u00e1l\u2026 „Na n\u011bco jsem se ptal!“ Vy\u0161t\u011bkl a chytil ho u ko\u0159\u00ednk\u016f vlas\u016f. Zes\u00edlil stisk. 
„B-Bill.“ Vyjekl ti\u0161e, sotva sly\u0161iteln\u011b. Je\u0161t\u011b k tomu mu byla zima. Jeho hlas se t\u0159\u00e1sl, i on s\u00e1m. Strachy i teplotou v m\u00edstnosti. Nem\u011bl na sob\u011b tri\u010dko. 
„Hlasit\u011bji!“ Nel\u00edbilo se mu, kdy\u017e se s n\u00edm takhle\u2026 mluvilo. A kdy\u017e se mu n\u011bco nel\u00edbilo, nikdy, ale v\u00e1\u017en\u011b nikdy to nedopadlo dob\u0159e\u2026 ne pro ostatn\u00ed. 
„Bill.“ Zopakoval sv\u00e9 jm\u00e9no hlasit\u011bji. Cht\u011bl dom\u016f. Bylo to tady v\u0161echno \u0161pinav\u00e9, pavouci, kter\u00fdch se od mali\u010dka \u0161t\u00edtil\u2026 
„V\u00fdborn\u011b. Kdy\u017e bude\u0161 poslouchat a d\u011blat, co ti \u0159eknu, budu hodn\u00fd. Jestli ne\u2026 rad\u00edm ti, nezkou\u0161ej to, nebo \u0161patn\u011b dopadne\u0161. Neopova\u017e se d\u011blat probl\u00e9my, a u\u017e v\u016fbec ne ut\u00edkat.“ Pod\u00edval se na n\u011bj p\u0159\u00edsn\u011b. <\/div>\n
<\/div>\n
„Ale Tome, nestra\u0161 ho hned od za\u010d\u00e1tku.“ Do m\u00edstnosti ve\u0161la dal\u0161\u00ed osoba. 
„Ne, Andy, a\u0165 si zvyk\u00e1. Mimochodem, kr\u00e1sn\u00fd kousek. Jen si ho mus\u00edm vychovat.“ Pokr\u010dil rameny. Ti dva mezi sebou m\u011bli perfektn\u00ed pracovn\u00ed vztah. Andy dod\u00e1val a n\u011bkdy vychov\u00e1val. Tom zase dod\u00e1val drogy. Ob\u011bma to vyhovovalo. U\u017e\u00edvali si a byli spokojen\u00ed. <\/div>\n
„Je to jen na tob\u011b. Je tv\u016fj, ale… kdybys cht\u011bl, klidn\u011b ho dej ke mn\u011b…“ 
„J\u00e1 v\u00edm, ale ty zase v\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e se vr\u00e1tili, musel jsem \u010dekat u n\u011bkter\u00fdch t\u00fdden,“ za\u0161klebil se. 
„Ale nezatlu\u010de\u0161 to, \u017ee pak poslouchali,“ nedal se. Byla to pravda. V\u00fdsledek byl v\u017edycky jasn\u00fd. 
„To m\u00e1\u0161 pravdu. Je\u0161t\u011b uvid\u00edm,“ oto\u010dil se zp\u00e1tky na Billa. Vid\u011bl, jak se t\u0159\u00e1sl. Tohle d\u011blala ka\u017ed\u00e1. I ka\u017ed\u00fd. V\u011bt\u0161ina, co byla u Toma, skon\u010dila u Andyho… v bordelu, nebo n\u011bkde prodan\u00ed. Bylo mu to jedno. 
„J\u00e1 p\u016fjdu, svou pr\u00e1ci jsem u\u017e tady ud\u011blal. \u010cau a u\u017eijte si,“ uchechtl se a zmizel. 
Tom nestihl ani nijak zareagovat. Jen sp\u00ed\u0161 dodal pro sebe – „To si pi\u0161.“ Odepl Billovi pouta, za vlasy ho vyt\u00e1hl na nohy. T\u00e1hl ho po schodech nahoru do prvn\u00edho patra. <\/p>\n

Bill vyjekl, kdy\u017e dopadl na tvrdou zem. V\u016fbec se mu tady nel\u00edbilo. 
„V osm a\u0165 jsi p\u0159ipraven\u00fd. Oble\u010den\u00ed m\u00e1\u0161 na posteli, se skoro dvan\u00e1cti hodinami. Prospi se, dokud m\u016f\u017ee\u0161,“ zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Cvaknut\u00ed v z\u00e1mku Billovi napov\u011bd\u011blo, \u017ee zamkl. Bezmocn\u011b se na zemi rozvzlykal. Nem\u011bl skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 s\u00edly se n\u011bjak zvednout. Zap\u0159el se o ruce. Pokou\u0161el se dostat na postel. Nakonec se mu to povedlo. Musel uznat, \u017ee tohle byl docela hezky vybaven\u00fd pokoj… av\u0161ak ne hezk\u00fd, jako jeho vlastn\u00ed. Rozpl\u00e1cl se na m\u011bkkou matraci. Byl po\u0159\u00e1d unaven\u00fd. V\u016fbec nev\u011bd\u011bl, co se bude d\u00edt. Kdyby jen tu\u0161il… ale nic. Za chv\u00edli usnul. <\/p>\n

Tom ve\u0161el do Billova pokoje. Za\u010dal zu\u0159it, kdy\u017e ho vid\u011bl sp\u00e1t. Za hodinu maj\u00ed b\u00fdt u Andyho. Dnes po\u0159\u00e1d\u00e1 n\u011bjakou p\u00e1rty. Samoz\u0159ejm\u011b je Tom pozvan\u00fd. Chytil ho za vlasy a sm\u00fdkl s n\u00edm o tvrdou zem. Nezaj\u00edmal ho Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, ani \u017ee ho takhle hrub\u011b probudil. Nezaj\u00edmalo ho nic. 
„M\u00e1\u0161 \u010dtvrt hodiny, aby ses proudil a nachystal se,“ sykl a ode\u0161el. Nezapomn\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi a ani zamknout. Bill se op\u011bt rozvzlykal. Necht\u011bl nikam j\u00edt. Necht\u011bl nic, jen dom\u016f. Za\u010dal si mnout bolavou hlavu. Nakoukl, co si m\u00e1 obl\u00edknout. Vyt\u0159e\u0161til o\u010di. S\u00ed\u0165ovan\u00e9 pun\u010dochy, kr\u00e1tk\u00e1 suk\u00fdnka, korzet a n\u011bjak\u00e1 \u010delenka. D\u011bl\u00e1 si z n\u011bj srandu? Tohle na sebe neobl\u00edkne! Jen na to asi deset minut hled\u011bl, dal\u0161\u00edch p\u011bt sed\u011bl v okn\u011b a plakal. <\/p>\n

Jak Tom \u0159ekl, p\u0159esn\u011b za \u010dtvrt hodiny p\u0159i\u0161el. M\u00e1lem ho trefilo, kdy\u017e ho vid\u011bl v tom, v \u010dem ho Andy p\u0159ivezl. 
„A dost!“ vyk\u0159ikl. Bill k n\u011bmu zvedl uslzen\u00fd pohled. „Okam\u017eit\u011b si to obl\u00edkne\u0161, nebo to na tebe narvu s\u00e1m. M\u00e1\u0161 p\u011bt minut a to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b!“ M\u00e1lem vyrazil dve\u0159e a cel\u00fd d\u016fm se pomalu ot\u0159\u00e1sal v z\u00e1kladech. Ten malej skr\u010dek bude poslouchat, a jestli ne… 
Bill se rozvzlykal snad je\u0161t\u011b v\u00edc, pokud to \u0161lo. Necht\u011bl si to obl\u00edknout. Prost\u011b… neposlechne. Kdyby jen tu\u0161il, jak dopadne, ud\u011blal by cokoliv, co by mu Tom \u0159ekl. Po\u0159\u00e1d sed\u011bl v okn\u011b, sna\u017eil se n\u011bjak lomcovat s klikou, otev\u0159\u00edt a ut\u00e9ct, jen\u017ee… nepovedlo se. Povzdechl si. Nem\u00e1 jak se odsud dostat. Mohl si jen p\u0159\u00e1t, aby ho co nejd\u0159\u00edve za\u010dali hledat a v\u016fbec, na\u0161li ho. <\/p>\n

Tom rozrazil dve\u0159e. Kdy\u017e vid\u011bl \u010dernovl\u00e1ska v okn\u011b, r\u00e1zn\u011b k n\u011bmu p\u0159e\u0161el a hodil s n\u00edm na zem. Byl \u0161\u00edlen\u011b vyto\u010den\u00fd. Jeho hra\u010dky budou poslouchat na slovo. Strhl z n\u011bj doslova \u00fapln\u011b v\u0161echno oble\u010den\u00ed a obl\u00edkl mu to, co m\u011bl nachystan\u00e9. Potrest\u00e1 ho, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Te\u010fka na to nebyl \u010das. Spoutal mu ruce a pevn\u011b ho chytil, aby mu neutekl, kdy\u017e ho vedl dlouhou chodbou do mask\u00e9rny. Hodil ho na \u017eidli. Beze slova ode\u0161el. Ten kluk se mu v tom oble\u010den\u00ed l\u00edbil. Byl sladk\u00fd. Je\u0161t\u011b, jak bude nal\u00ed\u010den\u00fd a upraven\u00fd… Tom na to necht\u011bl myslet. Rad\u011bji. <\/p>\n

Bill se sna\u017eil zhluboka d\u00fdchat. V tom korzetu to \u0161lo moc \u0161patn\u011b. Tom mu ho st\u00e1hl a\u017e moc. Samoz\u0159ejm\u011b schv\u00e1ln\u011b. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby si ho obl\u00edkl s\u00e1m… \u0160kubal sebou, necht\u011bl ho m\u00edt na sob\u011b. Bylo to nepohodln\u00e9. Jen\u017ee koho to zaj\u00edmalo? Nikoho. 
Zanedlouho do m\u00edstnosti ve\u0161la drobn\u011bj\u0161\u00ed \u017eena. Na tv\u00e1\u0159i ledov\u00fd v\u00fdraz. Otev\u0159ela kosmetickou ta\u0161ti\u010dku, vyt\u00e1hla z n\u00ed v\u0161e, co pot\u0159ebovala, a za\u010dala jej l\u00ed\u010dit. Nem\u011bla na to moc \u010dasu, p\u0159esto si dala z\u00e1le\u017eet. 
„P\u0159esta\u0148!“ zak\u0159i\u010dela na n\u011bj. Po\u0159\u00e1d sebou \u0161kubal. Lekl se a vyd\u011b\u0161en\u011b se na ni pod\u00edval. Rad\u011bji toho nechal. Nic z toho mu nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. V\u011bci, co m\u011bl na sob\u011b, to, \u017ee na n\u011bj sahaj\u00ed ciz\u00ed ruce, prost\u0159ed\u00ed, kde byl… v\u0161echno! 
„Hotovo,“ sykla, kdy\u017e mu upravila i vlasy a do nich mu zasunula \u010delenku. Je\u0161t\u011b upravila l\u00ed\u010den\u00ed. Donutila ho postavit se. „Jdi dol\u016f po schodech. O nic se nepokou\u0161ej!“ Varovala ho. Bill nasucho polknul a p\u0159ik\u00fdvl. Vyhodila ho na chodbu. Sledovala, jak pomalu kr\u00e1\u010d\u00ed po schodech. <\/p>\n

Tom u\u017e netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, nemohl se do\u010dkat, a\u017e ho uvid\u00ed. U\u017e se cht\u011bl rozej\u00edt nahoru, ale v tom uvid\u011bl na schodech chlapcovo dokonal\u00e9 t\u011blo. Bohu\u017eel, oble\u010den\u00e9. To se v noci ale jist\u011b zm\u011bn\u00ed. Vypadal \u00fa\u017easn\u011b. Slu\u0161elo mu to. Zamra\u010dil se, kdy\u017e se Bill zastavil. 
„D\u011bl\u011bj, u\u017e tak kv\u016fli tob\u011b p\u0159ijdeme pozd\u011b,“ promluvil ledov\u011b. \u010cernovl\u00e1sek polkl. M\u011bl strach. Cht\u011bl se rozej\u00edt, ale na podpatku se mu zvrtl kotn\u00edk a spadl. O\u0161kliv\u011b se bouchl do ruky. H\u00e1dal, \u017ee z\u00edtra tam bude m\u00edt velkou mod\u0159inu… kdyby jen tam… Tom k n\u011bmu rychle p\u0159e\u0161el a tahal jej do auta. Bill vyk\u0159ikl, kdy\u017e s n\u00edm Tom op\u011bt hodil. 
„Opova\u017e se rozmazat, rozcuchat, cokoliv!“ sykl dred s t\u0159\u00edsknut\u00edm dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 rad\u011bji zamkl. Nasedl vedle n\u011bj, nastartoval a vyjel. Bill m\u011bl po\u0159\u00e1d sv\u00e1zan\u00e9 ruce. \u0160kubal s nimi a sna\u017eil se rozb\u00edt alespo\u0148 okno. 
„P\u0159esta\u0148!“ zak\u0159i\u010del na n\u011bj. U\u017e m\u011bl dost toho, jak se ten malej sk\u0159et chov\u00e1. Uva\u017eoval, \u017ee by ho nechal u Andyho. Pak by si ale t\u00fdden nesedl. Tak a\u0165. Jeho probl\u00e9m. On nehodl\u00e1 \u010dekat. M\u00e1 poslouchat. Varoval ho hned na za\u010d\u00e1tku. <\/p>\n

Zastavil p\u0159ed domem a Billa z auta doslova vyhodil. Ten si o\u0161kliv\u011b od\u0159el koleno. Do o\u010d\u00ed se mu vedraly slzy. \u0160\u00edlen\u011b moc to bolelo. 
„Opova\u017e se bre\u010det.“ Zavr\u010del Tom a odepnul mu pouta. „A taky n\u011bco vym\u00fd\u0161let.“ Dal mu kolem krku st\u0159\u00edbrn\u00fd obojek. P\u0159ipnul ho a druh\u00fd konec chytil do ruky. \u0160kubnul s n\u00edm, aby se \u010dernovl\u00e1sek dal do pohybu. Bill vyjekl, ale poslu\u0161n\u011b \u0161el. Musel, nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdvalo. Ve\u0161li do Andy domu, sp\u00ed\u0161 vily. Okam\u017eit\u011b k nim p\u0159i\u0161el. 
„Kouk\u00e1m, \u017ee jsi nep\u0159i\u0161el s\u00e1m.“ U\u0161kl\u00edbl se na Billa. „Samoz\u0159ejm\u011b m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed. Tamhle si vezmi\u2026 cokoliv chce\u0161.“ Uk\u00e1zal do m\u00edstnosti, kde to u\u017e docela \u017eilo.<\/em>  <\/p>\n

„Taky t\u011b zdrav\u00edm. D\u00edk, ale to, co chci, m\u00e1m sebou.“ Zatahal s obojkem. Nezaj\u00edmalo ho, jak to Billa zabolelo. Tahal ho tam, kam Andy \u0159ekl, \u017ee maj\u00ed<\/em> j\u00edt. <\/div>\n

Posadil se do k\u0159esla. „Sedni.“ Rozk\u00e1zal a \u0161kubnu vod\u00edtkem sm\u011brem k zemi. Bill vykn\u00edkl a byl sta\u017een na chladnou podlahu. Opravdu, ten, kdo na n\u00ed byl dlouho, brzo nastydnul. Byla moc chladn\u00e1, kamenn\u00e1, jako jej\u00ed majitel\u2026 vlastn\u011b, Bill si p\u0159ipadal jako ona. Jen v\u011bc. Pro ka\u017ed\u00e9ho bezv\u00fdznamn\u00fd. Tvrd\u011b dopadl na kolena. \u0160patn\u011b se mu sed\u011blo, ale co mohl d\u011blat? Nic. Tom se vesele bavil skoro celou noc, pop\u00edjel, jen Bill sed\u011bl na zemi, t\u0159\u00e1sl se zimou. Cht\u011bl pry\u010d. Odhodlal se. M\u011bl strach, jak Tom zareaguje, ale nemohl to u\u017e vydr\u017eet. V pokoji, m\u00edstnosti, byla pu\u0161t\u011bn\u00e1 klimatizace\u2026 pr\u00e1v\u011b od zem\u011b. Okna otev\u0159en\u00e1\u2026 
„T-Tome?“ opov\u00e1\u017eil se \u0161eptnout. \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce. Zkusil to znova, tentokr\u00e1t i jemn\u011b zatahal za jeho nohavici. 
„Co?“ pod\u00edval se na n\u011bj. Neuniklo mu, jak se t\u0159ese. U\u0161kl\u00edbl se. Byl zv\u011bdav\u00fd, jestli bude ml\u010det. Spletl se.  <\/p>\n

„M-M\u016f\u017eeme pros\u00edm u\u017e j\u00edt? J-Je mi zima.“ Zaprosil. P\u0159it\u00e1hl si ruce k t\u011blu. Byly studen\u00e9 jako cel\u00e9 jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo. 
Tom zakroutil hlavou. „Poj\u010f ke mn\u011b.“ Poklepal si na kolena. Bill byl za tohle, aspo\u0148 tohle vd\u011b\u010dn\u00fd. Posadil se na n\u011bj. Kone\u010dn\u011b nic chladn\u00e9ho. To ale nem\u011bnilo nic na tom, \u017ee mu nebyla zima. 
„Opravdu ti je takov\u00e1 zima?“ zeptal se ho. „A neopova\u017e se lh\u00e1t.“ Bill jen trochu p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e, jdi nahoru. \u00dapln\u011b posledn\u00ed dve\u0159e vlevo. Nic nevym\u00fd\u0161lej, ani se o nic nepokou\u0161ej. J\u00e1 si t\u011b najdu,“ shodil ho ze sebe a odepnul. \u010cernovl\u00e1sek s tich\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem dopadl na zem, ze kter\u00e9 se hned zvedl. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe. Dve\u0159mi ut\u00e9ct nemohl. Tam hl\u00eddala Andreasova ochranka. \u0160el do toho pokoje. Musel uznat, \u017ee to tu bylo docela hezk\u00e9.<\/div>\n

<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jestli si m\u016f\u017ee sednout na postel, \u017eidli, cokoliv. Jen\u017ee vy\u010derp\u00e1n\u00ed pl\u00e1\u010dem mluvilo za v\u0161e. Z vlas\u016f vyt\u00e1hl tu p\u0159\u00ed\u0161ernou \u010delenku, vyzul si boty, lehl do postele, p\u0159ikryl se, aby mu u\u017e nebyla takov\u00e1 zima. Za chv\u00edli se p\u0159estal t\u0159\u00e1st a usnul. S t\u00edm, co by se d\u011blo, kdyby jej tu Tom na\u0161el, si nel\u00e1mal hlavu. Byl unaven\u00fd a vy\u010derpan\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se asi za hodinu rozhodl, \u017ee ho p\u016fjde zkontrolovat. Pustil ho, proto\u017ee tady nem\u00e1 jak ut\u00e9ct. Ve\u0161el do pokoje a pohled mu spadl na boty, kter\u00e9 le\u017eely u postele, na \u010delenku, polo\u017eenou na no\u010dn\u00edm stolku a v posledn\u00ed \u0159ad\u011b na sp\u00edc\u00ed klub\u00ed\u010dko. M\u011bl chu\u0165 jej zml\u00e1tit, \u017ee mu nedovolil sp\u00e1t, ale aspo\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee se o nic nepokou\u0161\u00ed. Vyt\u00e1hl ze \u0161upl\u00edku kl\u00ed\u010d, se kter\u00fdm vy\u0161el a za sebou zamkl. Nechal ho tam sice hodinu, ale co kdy\u017e se n\u00e1hodou probere? Necht\u011bl to riskovat. \u0160el za Andym. Moc ho to tu u\u017e nebavilo. Je\u0161t\u011b chv\u00edli, asi \u010dtvrt hodiny kecali o k\u0161eftech, jen\u017ee to u\u017e blon\u010f\u00e1ka volali zase pry\u010d. Tom se vydal nahoru do onoho pokoje. Cht\u011bl dom\u016f. U\u017e\u00edt si. Bill tu p\u0159ece nen\u00ed pro nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vst\u00e1vej.“ Zavr\u010del a strhnul z n\u011bj pe\u0159inu. Vlastn\u011b\u2026 pro\u010d \u010dekat a\u017e dom\u016f, kdy\u017e m\u016f\u017eou b\u00fdt tady? Bill je jeho, kdykoliv a kdekoliv si ho m\u016f\u017ee vz\u00edt. Taky se rozhodl. Chce ho. Te\u010f hned. V\u011bd\u011bl, pro\u010d jej poslat zrovna sem. V \u0161upl\u00edk\u00e1ch jsou docela dobr\u00e9 v\u011bci\u010dky. Prudce jeho t\u011blo p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da, \u010d\u00edm\u017e ho vzbudil. „Tak poslouchej. Nechci \u010dekat a pr\u00e1v\u011b ti uk\u00e1\u017eu, kdo je tady p\u00e1nem. Taky ti je\u0161t\u011b mus\u00edm vymyslet n\u011bjak\u00fd trest.“ U\u0161kl\u00edbl se. 
„T-trest?“ promluvil vystra\u0161en\u011b Bill. Byl pr\u00e1v\u011b probuzen a nech\u00e1pal, kde to je a\u2026 v\u0161echno! 
„Jo, trest. A nemluv, kdy\u017e to ti nikdo nedovolil.“ Sykl, nahnul se do jedn\u00e9 ze z\u00e1suvek. Vyt\u00e1hl z n\u00ed jednu v\u011bc. Usm\u00e1l se. Polo\u017eil ji na stolek vedle \u010delenky. „Sedni si.“ \u010cernovl\u00e1sek jej vyd\u011b\u0161en\u011b pozoroval. „Sedni!“ zak\u0159i\u010del Tom. Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat, ale strach mu \u0159\u00edkal – Poslechni. Posadil se a Tom z n\u011bj sund\u00e1val korzet. 
„C-co to d-d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se rozt\u0159esen\u011b. <\/div>\n
„Ml\u010d!“ dal mu facku a nakonec mu korzet strhnul. Necht\u011bl se s n\u00edm \u0161tv\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
Povalil ho na postel a tu v\u011bc pou\u017eil. Sv\u00e1zal mu ruce nad hlavou, aby se nemohl moc br\u00e1nit. St\u00e1hl z n\u011bj postupn\u011b v\u0161echno oble\u010den\u00ed. Kdy\u017e pod n\u00edm le\u017eel nah\u00fd, mokr\u00fd od slz, m\u011bl na n\u011bj je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed chu\u0165. Rychle se svl\u00edkl taky. Nepou\u017eil nic. Prost\u011b mu rozt\u00e1hl nohy a tvrd\u011b do n\u011bj vnikl. Bill pod n\u00edm k\u0159i\u010del bolest\u00ed, \u0161kubal sebou, ale v\u017edy doc\u00edlil toho, \u017ee to zabolelo je\u0161t\u011b v\u00edc. Nebo taky toho, \u017ee ho Tom kousl do krku, kdy\u017e mu tam s\u00e1l k\u016f\u017ei. Dokazoval mu, \u017ee je jen a jen jeho a taky si ho zna\u010dkoval. Nikdo mu na n\u011bj nes\u00e1hne. P\u0159ir\u00e1\u017eel do n\u011bj, kousal ho, rukama mu \u0161m\u00e1tral po jeho dokonal\u00e9m t\u011ble. Bylo dokonal\u00e9, nedot\u010den\u00e9, to Tom poznal hned. Nat\u00e1hl se pro dal\u0161\u00ed kouzelnou<\/em> v\u011bci\u010dku. On miloval krev. Vyt\u00e1hl \u017eiletku. Bill vyt\u0159e\u0161til o\u010di a za\u010dal sebou h\u00e1zet je\u0161t\u011b v\u00edc. Chce ho snad zab\u00edt? Mo\u017en\u00e1, \u017ee smrt by pro n\u011bj te\u010f byla lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Dred p\u0159ilo\u017eil ostrou stranu k jeho hrudi. Tro\u0161ku zaryl, ale ne tak, aby mu ubl\u00ed\u017eil. Jen, aby ho to bolelo a tekla mu krev. R\u00e1d zp\u016fsoboval druh\u00fdm bolest. Jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem. Zar\u00fdval hloub a hloub. Usm\u00edval se. Bill k\u0159i\u010del, kdy\u017e si hr\u00e1l s \u017eiletkou a p\u0159ir\u00e1\u017eel do n\u011bj.<\/div>\n
Polo\u017eil ji na stolek. Krve m\u011bl pro n\u011bj, dostatek. Sl\u00edz\u00e1val j\u00ed. Chutnala moc dob\u0159e. Je\u0161t\u011b  by cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak chutn\u00e1 on. To se ale dozv\u00ed ur\u010dit\u011b  brzo. Zanedlouho se s v\u00fdk\u0159ikem do n\u011bj ud\u011blal a vystoupil z n\u011bj. Usm\u00edval se. Celou dobu. \u010cernovl\u00e1sek vedle n\u011bj m\u011bl obli\u010dej jako kdyby v k\u0159e\u010di, bolestn\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se zvedl a obl\u00edkl. Necht\u011bl je\u0161t\u011b dom\u016f. Zm\u011bna pl\u00e1nu. Mus\u00ed se pochlubit Andymu. P\u0159e\u0161el k Billovi, kter\u00e9mu odepnul ruce a u ucha za\u0161eptal – „Jsi jen hra\u010dka, to si pamatuj.“ Ol\u00edzl mu ho a ode\u0161el z pokoje, kter\u00fd zamkl\u2026 Tohle teprve za\u010d\u00ednalo a on se nemohl do\u010dkat na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed doma\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Kiki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiki Tuhle pov\u00eddku v\u011bnuju jen a jen Sise\u2026 Ty v\u00ed\u0161, jak to je a neskute\u010dn\u011b  moc ti d\u011bkuju, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161\u2026  Miluju t\u011b, bobe\u2026 \ud83d\ude42 K. „Fajn, ud\u011bl\u00e1m to.“ Vzdal se \u010dernovl\u00e1sek. Byl u kamar\u00e1da na oslav\u011b narozenin a hr\u00e1li fla\u0161ku. \u00dakol padl na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10377","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10377","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10377"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10377\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10377"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10377"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10377"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}