{"id":10397,"date":"2010-10-19T18:00:00","date_gmt":"2010-10-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10371"},"modified":"2010-10-19T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-19T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/19\/the-forbidden-city-1\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 1."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u010caute lidi\u010dky \ud83d\ude42<\/em><\/strong><\/div>\n
Ned\u00e1vno m\u011b  – Deni – napadla \u0161\u00edlenost v podob\u011b, \u017ee bych r\u00e1da napsala dal\u0161\u00ed \u010deskou pov\u00eddku. A tak jsem nev\u00e1hala a oslovila Saj\u00fc, se kterou u\u017e jsme kdysi spole\u010dn\u011b pov\u00eddku psaly, a \u0161lo n\u00e1m to kr\u00e1sn\u011b od ruky. Za\u010daly jsme spolu o tom mluvit, padl jeden n\u00e1vrh a pov\u00eddka se najednou rozb\u011bhla tempem, kter\u00e9 jsme ani my dv\u011b ne\u010dekaly.<\/em><\/strong><\/div>\n
K t\u00e9matu na\u0161\u00ed pov\u00eddky v\u00e1m \u0159ekneme jen tohle – m\u016f\u017ee za to The Karate Kid (2010), kter\u00fdm jsme ob\u011b moment\u00e1ln\u011b absolutn\u011b posedl\u00e9 xD A pak tak\u00e9 n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd z\u00e1jem o The Forbidden City („Zak\u00e1zan\u00e9 m\u011bsto“) a \u010d\u00ednskou kulturu.<\/em><\/strong><\/div>\n
Douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m v\u0161em pov\u00eddka bude l\u00edbit alespo\u0148  z poloviny tak, jako n\u00e1s bav\u00ed ji ps\u00e1t!<\/em><\/strong>  <\/div>\n
Deni & Saj\u00fc<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bylo mi \u0161est let, kdy\u017e  jsme se s otcem vydali na dlouhou plavbu p\u0159es mo\u0159e a oce\u00e1ny. Bylo to pro mne obrovsk\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed; up\u0159\u00edmn\u011b, kter\u00fd kluk v m\u00e9m v\u011bku a v postaven\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 rodina tehdy m\u011bla, by dostal p\u0159\u00edle\u017eitost plout kolem sv\u011bta a za\u017e\u00edvat v\u0161echna ta dobrodru\u017estv\u00ed? Nepoch\u00e1z\u00edm z bohat\u00e9, ani nijak v\u00fdznamn\u011b postaven\u00e9 rodiny. M\u00e1 matka byla oby\u010dejnou d\u011bve\u010dkou pro v\u0161echno, a m\u016fj otec byl z rodiny obchodn\u00edk\u016f s prout\u011bn\u00fdmi ko\u0161i. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, nic velkolep\u00e9ho.<\/div>\n
A p\u0159esto stoj\u00edm tady, na n\u00e1dvo\u0159\u00ed obrovsk\u00e9ho, zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta uprost\u0159ed Pekingu, a za mnou poklidn\u011b sn\u00edd\u00e1 c\u00edsa\u0159sk\u00e1 rodina. Ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b se mi u\u017e jako mal\u00e9mu chlapci povedlo naj\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed v ne\u0161t\u011bst\u00ed, a mysl\u00edm, \u017ee opravdu nikdy nebudu litovat dne, kdy jsme s otcem dopluli ke b\u0159eh\u016fm \u010c\u00edny\u2026<\/p>\n<\/div>\n
—————-<\/p>\n<\/div>\n
„Pap\u00e1? Jak dlouho je\u0161t\u011b pojedeme?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161ediv\u011bl\u00fd mu\u017e si povzdechl a prsty promnul svou \u0161pi\u010datou bradu. „Je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed, Tome. U\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed a budeme-„<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V \u010c\u00edn\u011b?“ dokon\u010dil d\u011btsk\u00fd, pisklav\u00fd hl\u00e1sek mu\u017eovu v\u011btu. Musel se pousm\u00e1t; jeho syn byl za ka\u017ed\u00e9 situace tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b roztomil\u00fd. A\u0165 se sm\u00e1l nebo plakal, a\u0165 k\u0159i\u010del radost\u00ed nebo se vztekal, po\u0159\u00e1d v n\u011bm byla ta nevinn\u00e1, d\u011btsk\u00e1 roztomilost.<\/em>  <\/div>\n
„Ano, synku, v \u010c\u00edn\u011b.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A je \u010c\u00edna velik\u00e1, pap\u00e1?“ poulil na n\u011bj sv\u00e1 velk\u00e1, \u010dokol\u00e1dov\u00e1 kukadla a stav\u011bl se na \u0161pi\u010dky, aby vid\u011bl p\u0159es kraj lodi; cht\u011bl dohl\u00e9dnout na vlny, je\u017e se t\u0159\u00ed\u0161tily o trup. Miloval, kdy\u017e mu kapky slan\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 vody dopadaly do tv\u00e1\u0159e a \u0161umiv\u00fd, duniv\u00fd zvuk, kter\u00fd vyd\u00e1valy vlny t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o pevn\u00fd p\u0159edm\u011bt \u010di skaln\u00ed \u00fatesy. Mal\u00fd Tom miloval tuhle dobrodru\u017enou str\u00e1nku jeho \u017eivota.<\/em><\/div>\n
\n
S p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem se mu\u017e sklonil a vyzvednul sv\u00e9ho mal\u00e9ho synka do n\u00e1ru\u010de, aby l\u00e9pe vid\u011bl; byl p\u0159ece jen je\u0161t\u011b mal\u00fd na to, aby s\u00e1m vid\u011bl p\u0159es vrchn\u00ed okraj paluby.<\/em>  <\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je velk\u00e1. Pamatuje\u0161 si na ten obr\u00e1zek, kter\u00fd jsem ti ukazoval?“ Po\u010dkal, a\u017e mu syn souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „To byla \u010c\u00edna, Tome. Je to velk\u00e1 zem\u011b, ale my, my jedeme do Pekingu, do hlavn\u00edho m\u011bsta.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d, pap\u00e1?“ Mal\u00fd chlapec se ani neobt\u011b\u017eoval zvednout k otci sv\u016fj pohled, tak moc jej p\u0159itahovaly vlny. „V\u00ed\u0161, pap\u00e1, kdybych um\u011bl plavat, tak jako velc\u00ed mu\u017ei, ur\u010dit\u011b bych si zaplaval v mo\u0159i,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom na d\u016fkaz sv\u00fdch slov a kr\u00e1tk\u00fdmi prsty m\u00e1val ve vzduchu a zachyt\u00e1val jednotliv\u00e9 kapky odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se od trupu lodi.<\/em>  <\/div>\n
Pronikav\u00fd  sm\u00edch protrhl ruch na vrchn\u00ed  palub\u011b. „V\u0161ak ty se taky jednou nau\u010d\u00ed\u0161  plavat, synku,“ sm\u00e1l se d\u00e1l mu\u017e a jeho syn se k n\u011bmu po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch p\u0159idal se sv\u00fdm zvoniv\u00fdm hl\u00e1skem. T\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd mu\u017e na palub\u011b se v jejich bl\u00edzkosti alespo\u0148 na chvilinku zastavil a na rtech mu hr\u00e1l la\u0161kovn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u0161ichni tady mal\u00e9ho Toma milovali, h\u00fd\u010dkali si ho jako vlastn\u00ed poklad, on pat\u0159il k nim a oni zase k n\u011bmu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
xXx<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pap\u00e1?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ano, Tome?“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jeho otec, J\u00f6rg, se oto\u010dil s \u00fasm\u011bvem na rtech od sv\u00e9ho stolu a plam\u00ednek pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky se mu odr\u00e1\u017eel v mal\u00fdch skl\u00ed\u010dk\u00e1ch, kter\u00e1 m\u011bl usazena u ko\u0159ene nosu.<\/em><\/div>\n
Jeho mal\u00fd  synek se p\u0159evaloval ve sv\u00e9 posteli a natahoval k n\u011bmu nohu, kde hbit\u011b kmital hol\u00fdmi prsty; byl opravdu roztomil\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pov\u00ed\u0161 mi poh\u00e1dku? Nem\u016f\u017eu spinkat.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A jakou bys cht\u011bl sly\u0161et?“ Mu\u017e odlo\u017eil hus\u00ed pero na rozlo\u017een\u00e9 pap\u00edry, a p\u0159esunul se na kraj postele. Pevn\u011b chytil chlapcovu nohu a rychl\u00fdmi pohyby jej \u0161imral na chodidle, a\u017e se celou kabinou rozl\u00e9hal d\u011btsk\u00fd sm\u00edch a jekot.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„O tom kr\u00e1li v \u010c\u00edn\u011b?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
J\u00f6rg se zasm\u00e1l. „Mysl\u00ed\u0161 c\u00edsa\u0159e?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A je to kr\u00e1l?“ Tom na n\u011bj koukal sv\u00fdma velk\u00fdma, d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdma o\u010dima, a kdyby mu v tu chv\u00edli otec \u0159ekl, \u017ee je to kr\u00e1l v prav\u00e9m slova smyslu, v\u011b\u0159il by mu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed jako n\u00e1\u0161 kr\u00e1l, ale pro n\u011b, pro Japonsko a celou \u010c\u00ednu, je to kr\u00e1l.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak pro\u010d mu \u0159\u00edkaj\u00ed tak divn\u011b, pap\u00e1?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Otec se op\u011bt zasm\u00e1l. „Pro n\u011b je zase divn\u00e9,  \u017ee my na\u0161emu kr\u00e1li \u0159\u00edk\u00e1me kr\u00e1l. Pro n\u011b je typick\u00e9 \u0159\u00edkat c\u00edsa\u0159, v\u00ed\u0161?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Hm,“ zamy\u0161len\u011b si cumlal palec a usm\u00edval se na otce, kter\u00fd jej \u0161imral na hol\u00fdch chodidlech. „Bude\u0161 mi o n\u011bm vypr\u00e1v\u011bt?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak se posu\u0148, hm?“ Jemn\u011b str\u010dil prsty do chlapcova boku, a ten se okam\u017eit\u011b p\u0159esunul k druh\u00e9mu kraji postele, aby m\u011bl otec prostor vedle n\u011bj. Jakmile se i jeho otec uvelebil, Tom si mu pohodln\u011b polo\u017eil hlavu na b\u0159icho a s palcem st\u00e1le mezi rty k n\u011bmu sto\u010dil pohled.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tenhle c\u00edsa\u0159, kr\u00e1l,“ zasm\u00e1l se na Toma, kdy\u017e se u\u017e u\u017e nadechoval, „tenhle mu\u017e je vl\u00e1dcem pro cel\u00fd jejich kraj. Nemaj\u00ed v ka\u017ed\u00e9 zemi sv\u00e9ho kr\u00e1le nebo kr\u00e1lovnu, jako m\u00e1me my, jim sta\u010d\u00ed pouze jedin\u00fd vl\u00e1dce.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak to?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee to tak prost\u011b je, a nep\u0159eru\u0161uj m\u011b, Tome, jinak p\u016fjde\u0161 sp\u00e1t.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e ml\u010d\u00edm!“ vyk\u0159ikl chlapec a rychle si sedl do tureck\u00e9ho sedu p\u0159\u00edmo proti otci. „Pov\u00eddej d\u00e1l.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
J\u00f6rg mu v\u011bnoval \u00fasm\u011bv a chvilinku se zap\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by m\u011bl synovi vypr\u00e1v\u011bt. O \u010d\u00ednsk\u00e9m c\u00edsa\u0159i toho zase tolik nev\u011bd\u011bl. „V\u00ed\u0161, jak u n\u00e1s doma, v N\u011bmecku, sm\u00ed m\u00edt mu\u017e jen jednu \u017eenu?“ Hn\u011bdook\u00fd chlapec dychtiv\u011b p\u0159ik\u00fdvnul; ov\u0161em\u017ee to v\u011bd\u011bl, jeho maminka mu to jednou \u0159\u00edkala, kdy\u017e byli na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u babi\u010dky, a jeho d\u011bde\u010dek se la\u0161kovn\u011b bavil s jinou \u017eenou, ne\u017e byla jeho babi\u010dka. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e vid\u011bla Tom\u016fv zmaten\u00fd a ne\u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz, vysv\u011btlila mu, \u017ee si s n\u00ed d\u011bde\u010dek jen pov\u00edd\u00e1, \u017ee miluje svou babi\u010dku a nikdy by s jinou \u017eenou nebyl, proto\u017ee nem\u016f\u017ee. Ka\u017ed\u00fd mu\u017e p\u0159eci m\u016f\u017ee m\u00edt jen jednu \u017eenu.<\/em>  <\/div>\n
„Tak tady c\u00edsa\u0159 m\u016f\u017ee m\u00edt spoustu man\u017eelek. Pokud v\u00edm, tenhle c\u00edsa\u0159 Jung-le* m\u00e1 25 \u017een a spoustu, spoustu d\u011bt\u00ed.“ <\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tolik, pap\u00e1? A to je v\u0161echny miluje?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Necucej si po\u0159\u00e1d ty prsty, Tome,“ vyhuboval mu J\u00f6rg, kdy\u017e k palci p\u0159idal u\u017e i mal\u00ed\u010dek, „je to o\u0161kliv\u00e9. A ne, nemysl\u00edm si, \u017ee je v\u0161echny miluje. Ale v t\u011bchto kon\u010din\u00e1ch je to norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee m\u00e1 c\u00edsa\u0159 mnoho \u017een, kter\u00e9 mu plod\u00ed potomky.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To j\u00e1 nev\u00edm,“ J\u00f6rg svra\u0161til \u010delo a mezi obo\u010d\u00edm se mu objevila hlubok\u00e1 vr\u00e1ska. Jeho syn m\u011bl zrovna obdob\u00ed ‚pro\u010d‘ a t\u00e9m\u011b\u0159 na v\u0161echno odpov\u00eddal protiot\u00e1zkou s t\u00edm jedn\u00edm jedin\u00fdm sl\u016fvkem. N\u011bkdy to jeho otci p\u0159i\u0161lo z\u00e1bavn\u00e9 a tuhle hru hr\u00e1l s n\u00edm, ale v\u011bt\u0161inou z toho za\u010d\u00ednal rychle \u0161\u00edlet; kdo m\u00e1 po\u0159\u00e1d vym\u00fd\u0161let odpov\u011bdi pro d\u011btskou zv\u00eddavost?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A pap\u00e1?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ano?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1 c\u00edsa\u0159 taky n\u011bjakou princeznu? Jako n\u00e1\u0161 kr\u00e1l?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na mu\u017eov\u011b  tv\u00e1\u0159i se mihl nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Co kdybys tohle zjistil s\u00e1m?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak?“ Tomovy hn\u011bd\u00e9 o\u010di byly t\u00e9m\u011b\u0159 na vrcholku jeho hlavy.<\/em>  <\/div>\n
„Za p\u00e1r dn\u00ed se s c\u00edsa\u0159em mo\u017en\u00e1 setk\u00e1me,“ v\u011bnoval mu J\u00f6rg p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd \u00fasm\u011bv. „Ale te\u010f u\u017e alou na kut\u011b, je pozd\u011b.“ Zvedl se z postele a po\u0159\u00e1dn\u011b sv\u00e9ho syna zamotal do tenk\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Opravdu? Jak to?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e  \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky, Tome, je \u010das j\u00edt sp\u00e1t. Dobrou noc, chlape\u010dku.“ Zlehka mu vtiskl polibek na \u010delo a pocuchal jeho sv\u011btl\u00e9 vlasy. „Dob\u0159e spi.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Dobrou noc, pap\u00e1,“ zamumlal, n\u00e1hle unaven\u00fd, Tom a v\u011bnoval otci posledn\u00ed  \u00fasm\u011bv, ne\u017e se mu v\u00ed\u010dka samovoln\u011b uzav\u0159ela a propustila ho do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
xXx<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo to ji\u017e  p\u00e1r dn\u00ed, co se mal\u00e1 \u010d\u00e1st pos\u00e1dky vylodila u \u010d\u00ednsk\u00e9ho pob\u0159e\u017e\u00ed a v\u0161emi dostupn\u00fdmi prost\u0159edky, nej\u010dast\u011bji rik\u0161ou nebo po vlastn\u00edch nohou, se dopravovali do st\u0159edu zem\u011b, do hlavn\u00edho m\u011bsta. Pro \u0161estilet\u00e9ho chlapce to bylo v tu chv\u00edli nejv\u011bt\u0161\u00ed dobrodru\u017estv\u00ed jeho \u017eivota. S nad\u0161en\u00edm jemu vlastn\u00edm m\u00e1val na v\u0161echny lidi, kter\u00e9 potkal, zdravil je sv\u00fdm vlastn\u00edm jazykem a ani po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se nep\u0159estal divit, kdy\u017e mu odpov\u00eddali jazykem jemu nezn\u00e1m\u00fdm.<\/em><\/div>\n
B\u011bhem posledn\u00edho roku se octil na tolika nov\u00fdch, nezn\u00e1m\u00fdch a pro n\u011bj exotick\u00fdch m\u00edstech, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 mu neu\u010darovalo tak, jako putov\u00e1n\u00ed p\u0159es tu spoustu \u010d\u00ednsk\u00fdch m\u011bst a m\u011bste\u010dek a\u017e do samotn\u00e9ho Pekingu. Tato zem\u011b jej i p\u0159es jeho mla\u010founk\u00fd v\u011bk nesm\u00edrn\u011b fascinovala, a nejednou vypr\u00e1v\u011bl otci, jak tady jednou bude \u017e\u00edt, a ur\u010dit\u011b si vezme c\u00edsa\u0159ovu princeznu. Byl o tom tak p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd.<\/em>  <\/div>\n
Cesta do kr\u00e1lovsk\u00e9ho hlavn\u00edho m\u011bsta jim trvala t\u00e9m\u011b\u0159 t\u00fdden, a p\u0159esto, \u017ee v\u0161ichni mu\u017ei i jejich doprovod byli cestou zmo\u017eeni, \u0161estilet\u00fd chlapec jim st\u00e1le pob\u00edhal pod nohama a nad\u0161en\u011b se ptal na v\u0161e, co mu p\u0159i\u0161lo na mysl. V\u016fbec mu nevadilo, \u017ee jej pr\u00e1v\u011b vpou\u0161t\u011bj\u00ed za Br\u00e1nu Nebesk\u00e9ho klidu, Tian’anmen, a \u017ee se p\u0159ed n\u00edm rozprost\u00edr\u00e1 obrovsk\u00e9, n\u00e1dhern\u00e9 Nebesk\u00e9 N\u00e1m\u011bst\u00ed. Kdepak, Toma akor\u00e1t zaj\u00edmaly boty, kter\u00e9 peking\u0161t\u00ed obyvatel\u00e9 nosili.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"56\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Pod\u00edvej, Tome.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale pap\u00e1, vid\u00ed\u0161, jak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sand\u00e1lky maj\u00ed? M\u016f\u017eu m\u00edt taky takov\u00e9? Cht\u011bl bych takov\u00e9 sand\u00e1lky, pap\u00e1, tak kr\u00e1sn\u011b klapou, a jak s nimi cupitaj\u00ed, vid\u00ed\u0161, pap\u00e1?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148 brebentit a pod\u00edvej se p\u0159ed sebe.“ Jemn\u00fdm tlakem na ramena p\u0159im\u011bl J\u00f6rg sv\u00e9ho syna nato\u010dit t\u011blo do toho spr\u00e1vn\u00e9ho sm\u011bru. Jakmile se chlapec oto\u010dil, kam jej otcovy ruce sm\u011brovaly, \u00fa\u017easem ztratil dech.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b  nikdy nevid\u011bl nic tak kr\u00e1sn\u00e9ho. Slovy se to ned\u00e1  popsat, co se rozprost\u00edralo p\u0159ed jeho o\u010dima za dokonalost. Obrovsk\u00e9 m\u011bsto pln\u00e9 mal\u00fdch a velk\u00fdch d\u0159ev\u011bn\u00fdch domk\u016f se st\u0159echami z n\u00e1dhern\u00fdch rud\u00fdch, p\u00e1len\u00fdch ta\u0161ek. A v\u0161ude kolem byla travnat\u00e1 n\u00e1dvo\u0159\u00ed\u010dka obsyp\u00e1na b\u00edl\u00fdmi kam\u00ednky, tu a tam st\u00e1la n\u00e1dhern\u00e1 font\u00e1na s pr\u016fzra\u010dn\u011b \u010distou vodou, m\u00edsty se mihl n\u011bjak\u00fd mu\u017e \u010di \u017eena v t\u011bch roztomil\u00fdch sand\u00e1lk\u00e1ch.<\/em>  <\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy Tom poprv\u00e9  spat\u0159il prvn\u00ed \u010d\u00e1st zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta, stalo se pro n\u011bj pozemsk\u00fdm r\u00e1jem. M\u00edstem, kde by cht\u011bl str\u00e1vit sv\u016fj  \u017eivot.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
—————–<\/p>\n<\/div>\n
„Ty se k n\u00e1m dnes nep\u0159ipoj\u00ed\u0161?“  <\/div>\n
Jemn\u00e1 ruka, pat\u0159\u00edc\u00ed osob\u011b s p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, se dotkla m\u00e9ho ramene a vytrhla mne tak ze star\u00fdch vzpom\u00ednek. Miloval jsem sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed, sv\u00e9 cesty s otcem. I kdy\u017e ta, kter\u00e1 mi vytanula na mysli, byla ze v\u0161ech nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Byla to na\u0161e posledn\u00ed spole\u010dn\u00e1 cesta; na tu rozhodn\u011b nikdy nezapomenu, u\u017e jen proto, \u017ee na jej\u00edm konci jsem dodnes.<\/div>\n
St\u00e1le \u017eiju v Pekingu, v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Dnes ne, Mei Ying, nem\u00e1m hlad.“<\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, T’chi-mori?“ Op\u0159ela se vedle m\u011b o kamenn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed, a starostliv\u011b mne pozorovala. Jej\u00ed tmav\u011b hn\u011bd\u00e9, skoro a\u017e \u010dern\u00e9 duhovky, se do m\u011b zabod\u00e1valy a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1m \u0161anci j\u00ed lh\u00e1t. Nikdy jsem to neum\u011bl, a ani necht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Vzpom\u00ednal jsem na otce a n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edchod sem,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a op\u011bt se zad\u00edval na vr\u0161ky st\u0159ech dom\u016f, kter\u00e9 mne jako mal\u00e9ho chlapce, p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dtrn\u00e1cti lety, tak okouzlily.<\/p>\n<\/div>\n
Mei Ying u\u017e nic ne\u0159\u00edkala, jen se na mne lehce pousm\u00e1la a jej\u00ed ruka je\u0161t\u011b jednou stiskla m\u00e9 rameno, ne\u017e jej\u00ed prsty n\u011b\u017en\u011b sklouzly po m\u00e9 pa\u017ei, kdy\u017e se ot\u00e1\u010dela a m\u00ed\u0159ila zp\u011bt ke kr\u00e1lovsk\u00e9  sn\u00eddani. Lehce jsem se na ni p\u0159es rameno pod\u00edval a musel jsem se pousm\u00e1t; je\u0161t\u011b dnes mne fascinuj\u00ed ty jejich mal\u00e9, roztomil\u00e9 sand\u00e1lky, kter\u00e9 s\u00e1m odm\u00edt\u00e1m nosit. Zkusil jsem to jen jednou a pot\u00e9, co jsem p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti spadl po schodech na znak, u\u017e jsem to znovu nezkou\u0161el, to rad\u011bji nos\u00edm oby\u010dejn\u00e9 slam\u011bn\u00e9 top\u00e1nky, kter\u00e9 se rychle pro\u0161oupou, ale d\u0159ev\u00e1ky bych si na nohy nikdy dobrovoln\u011b nevzal.  <\/div>\n
Na m\u00fdch rtech hr\u00e1l st\u00e1le \u00fasm\u011bv, kdy\u017e ke mn\u011b dob\u011bhla mal\u00e1 Siao a s hlasit\u00fdm vyp\u00edsknut\u00edm se mi omotala kolem nohou. Je to nejmlad\u0161\u00ed dcera velk\u00e9ho c\u00edsa\u0159e Jung-le, a j\u00e1 ji m\u00e1m ze v\u0161ech d\u011bt\u00ed nejrad\u011bji, u\u017e jen proto, \u017ee mi jako jedin\u00e1 st\u00e1le \u0159\u00edk\u00e1 m\u00fdm prav\u00fdm, evropsk\u00fdm jm\u00e9nem. Je jako mal\u00e9 slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 proz\u00e1\u0159\u00ed ka\u017ed\u00fd m\u016fj den u\u017e jen t\u00edm, \u017ee se na m\u011b usm\u011bje. Je jako m\u00e1 vlastn\u00ed sestra, a tak\u00e9 ji tak moc miluji.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, p\u016fjdeme si hr\u00e1t?“<\/p>\n<\/div>\n
Poulila na m\u011b sv\u00e1, pro \u010d\u00ednsk\u00fd lid nezvykl\u00e1, modr\u00e1 o\u010dka a j\u00e1 nemohl jinak, ne\u017e souhlasit. Nikdy jsem j\u00ed neum\u011bl \u0159\u00edct ne, a nemysl\u00edm si, \u017ee bych se to v\u016fbec kdy nau\u010dil.<\/div>\n
Jen jsem s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnul a p\u0159ehodil si ji p\u0159es jedno rameno, hlavou dol\u016f, jak to milovala. Za doprovodu jej\u00edho hlasit\u00e9ho sm\u00edchu jsme m\u00ed\u0159ili zp\u011bt do bezpe\u010d\u00ed pal\u00e1ce, do jej\u00edch komnat, kde op\u011bt str\u00e1v\u00edme hodiny a hodiny nad mal\u00fdmi, d\u0159ev\u011bn\u00fdmi kostkami. Siao je mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e9 vzpom\u00ednky, ty mohou po\u010dkat do p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.  <\/div>\n
\n<\/div>\n
*Zak\u00e1zan\u00e9 m\u011bsto bylo s\u00eddlem <\/em>c\u00edsa\u0159\u016f <\/em><\/a>od <\/em>15. stolet\u00ed<\/em><\/a>, kdy jej c\u00edsa\u0159 <\/em>Jung-le <\/em><\/a>nechal postavit.  
Jung-le (<\/em>2. kv\u011btna <\/em><\/a>1360 <\/em><\/a>– <\/em>12. srpna <\/em><\/a>1424<\/em><\/a>) vlastn\u00edm jm\u00e9nem \u010cu Ti  vl\u00e1dl<\/em> mingsk\u00e9 \u010c\u00edn\u011b <\/em><\/a>v letech 1402-1424. Byl synem zakladatele a prvn\u00edho c\u00edsa\u0159e <\/em>dynastie Ming <\/em><\/a>Chung-wua<\/em><\/a>. Moc z\u00edskal v\u00edt\u011bzstv\u00edm v ob\u010dansk\u00e9 v\u00e1lce nad sv\u00fdm synovcem c\u00edsa\u0159em <\/em>\u0164ien-wenem<\/em><\/a>. Po p\u0159evzet\u00ed vl\u00e1dy s nov\u00fdm rokem vyhl\u00e1sil <\/em>\u00e9ru <\/em><\/a>„V\u011b\u010dn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed“, Jung-le. N\u00e1zev \u00e9ry je pou\u017e\u00edv\u00e1n i jako jm\u00e9no c\u00edsa\u0159e.<\/em>  <\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc \u010caute lidi\u010dky \ud83d\ude42 Ned\u00e1vno m\u011b  – Deni – napadla \u0161\u00edlenost v podob\u011b, \u017ee bych r\u00e1da napsala dal\u0161\u00ed \u010deskou pov\u00eddku. A tak jsem nev\u00e1hala a oslovila Saj\u00fc, se kterou u\u017e jsme kdysi spole\u010dn\u011b pov\u00eddku psaly, a \u0161lo n\u00e1m to kr\u00e1sn\u011b od ruky.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10397","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10397","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10397"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10397\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10397"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10397"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10397"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}