{"id":10416,"date":"2010-10-17T16:30:00","date_gmt":"2010-10-17T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10390"},"modified":"2010-10-17T16:30:00","modified_gmt":"2010-10-17T15:30:00","slug":"krev-jako-cokolada-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/17\/krev-jako-cokolada-9\/","title":{"rendered":"Krev jako \u010dokol\u00e1da 9."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tak mil\u00e1\u010dkov\u00e9. To kouk\u00e1te, co? \ud83d\ude00 Po takov\u00e9 dob\u011b jsem se dokopala k tomu, abych tuhle pov\u00eddku dopsala. Omlouv\u00e1m se v\u0161em, co jste museli \u010dekat mo\u017en\u00e1 p\u016fl roku. Ne li v\u00edc. Ale u\u017e se to opravdu nestane. Tahle pov\u00eddka se dot\u00e1hne do konce \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee jste je\u0161t\u011b nezapomn\u011bli, co v\u0161echno se tam stalo, a \u017ee jste na ni nezanev\u0159eli za takov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Holt to je tak, kdy\u017e n\u011bkdo rozep\u00ed\u0161e v\u00edc pov\u00eddek najednou, a pak prost\u011b nest\u00edh\u00e1. Ale u\u017e se to ust\u00e1lilo, tak\u017ee m\u016f\u017eete vydechnout. Tahle pov\u00eddka se vrac\u00ed :-). U\u017eijte si to.<\/em><\/div>\n
Doris<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"457\"<\/div>\n
Za m\u011bstem se konalo tajn\u00e9  setk\u00e1n\u00ed. V rozestav\u011bn\u00e9 budov\u011b, o kter\u00e9 nikdo nev\u011bd\u011bl, zda ji v\u016fbec n\u011bkdy n\u011bkdo dostav\u00ed, se se\u0161el Andreas se sv\u00fdm synem a jeho kump\u00e1ny. Andy le\u017e\u00e9rn\u011b sed\u011bl na sv\u00e9 motorce a poslouchal sd\u011blen\u00ed Georga. Nebylo to nic dobr\u00e9ho.<\/div>\n
„Mluv\u00ed o tajemstv\u00edch. Na\u0161ich tajemstv\u00edch. Tihle \u010dty\u0159i ho sami sly\u0161eli.“ Pohodil Georg rukou sm\u011brem ke sv\u00fdm spole\u010dn\u00edk\u016fm.<\/div>\n
„Chr\u00e1n\u00ed Bill sme\u010dku?“ Pokra\u010doval a Andy ho jen ml\u010dky poslouchal. V hlav\u011b mu \u0161rotovalo.<\/div>\n
„Kdo je to?“ Zeptal se sv\u00e9ho syna a lehce pohodil hlavou.<\/div>\n
„Jen maso. N\u011bmeck\u00e1 zna\u010dka.“ Rozhodil Georg rukama v gestu, \u017ee nem\u00e1 ani po\u0159\u00e1dn\u011b cenu hledat v tom doty\u010dn\u00e9m n\u011bjak\u00e9 kvality.<\/div>\n
„A on mu vypr\u00e1v\u00ed o Lugaru, Andreasi.“ Dodal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u016fraz na v\u00e1\u017enost sv\u00fdch slov. „Pro n\u011bj z\u00e1kony neplat\u00ed.“ Syknul a ukon\u010dil tak sv\u016fj p\u0159ednes Billov\u00fdch proh\u0159e\u0161k\u016f v\u016f\u010di sme\u010dce.  <\/div>\n
„A on k n\u011bmu n\u011bco c\u00edt\u00ed?“ Polo\u017eil Andy dal\u0161\u00ed z\u00e1sadn\u00ed ot\u00e1zku. Georg jen zamlaskal a pod\u00edval se po sv\u00fdch kamar\u00e1dech. St\u00e1li kousek od nich, op\u00edraj\u00edc se o betonov\u00e9 pil\u00ed\u0159e, a jeden po druh\u00e9m jen p\u0159ik\u00fdvli, kdy\u017e na n\u011b sto\u010dil sv\u016fj zrak i Andy. Chv\u00edli bylo ticho, jak Andy p\u0159em\u00fd\u0161lel. S hlubok\u00fdm vzdychnut\u00edm se odstr\u010dil od \u0159\u00edd\u00edtek a pod\u00edval se na sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
„Tak to te\u010f za m\u011b vy\u0159\u00edd\u00ed\u0161.“ Georg se jen u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„J\u00e1?“ Ujistil se o pravdivosti blon\u010f\u00e1kov\u00fdch slov. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed a d\u016frazn\u00e9 „Ano.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b v\u00ed\u0161, co m\u00e1\u0161 d\u011blat.“ Propaloval Andy Georga pohledem, a ten jen nejist\u011b kroutil pusou. V jeho kump\u00e1nech lehce trhlo. P\u0159eci jen\u2026 znali Georga jako nikdo.<\/div>\n
\n
„Podpla\u0165 ho nebo mu rovnou pohroz.“ Pokra\u010doval Andy, jako by mu diktoval n\u00e1kup na druh\u00fd den, a nastartoval sv\u016fj stroj. „Nesm\u00ed ve m\u011bst\u011b z\u016fstat ani noc. Kdy\u017e z\u016fstane\u2026 zem\u0159e.“ Ukon\u010dil svoje rozkazy a odjel. Georg se jen spokojen\u011b za\u0161klebil. P\u0159esn\u011b tohle cht\u011bl sly\u0161et.<\/p>\n<\/div>\n
Bill mezit\u00edm le\u017eel v posteli mezi rozh\u00e1zen\u00fdmi pe\u0159inami. Nem\u011bl n\u00e1ladu na nic. U\u017e n\u011bkolik dn\u00ed. P\u0159ipadal si pr\u00e1zdn\u00fd. Vzpom\u00ednal na celou svoji minulost a pohled zavrt\u00e1val do m\u011bkk\u00e9 vazby Tomovy knihy. Na\u0161tvan\u011b ji odhodil za sebe na zem. Nemohl se s Tomem v\u00eddat. V\u011bd\u011bl to. Ale tak moc cht\u011bl. Tom to nech\u00e1pal a sna\u017eil se ho naj\u00edt, ale Bill nebyl v \u010dokol\u00e1dovn\u011b u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed. Jeho snahy byly marn\u00e9. O to p\u0159ekvapen\u011bj\u0161\u00ed byl, kdy\u017e se po dal\u0161\u00edm ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m dni vr\u00e1til k sob\u011b dom\u016f, a na stole na\u0161el b\u00edlou r\u016f\u017ei a zalepen\u00fd dopis. Vzal ho do rukou a rozhl\u00ed\u017eel se po sv\u00e9m byt\u011b, zda tam n\u011bkoho neuvid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nezlob se. Tolik ti toho mus\u00edm \u0159\u00edct a \u010dasu je m\u00e1lo. P\u0159ij\u010f  dnes v \u0161est do kaple Silvestr\u016f na sever od m\u011bsta. Bill<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010cetl jednotliv\u00e9 \u0159\u00e1dky a na tv\u00e1\u0159i se mu kouzlil st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. S \u00falevou dopis op\u011bt slo\u017eil, rozhodnut\u00fd nev\u00e1hat a Billa znovu vid\u011bt.  <\/div>\n
V \u0161est hodin u\u017e kr\u00e1\u010del parkem, sp\u00ed\u0161e men\u0161\u00edm lesem, a bl\u00ed\u017eil se ke kapli. Nevypadalo to na m\u00edsto, kam by denn\u011b chodily stovky lid\u00ed. A po vstoupen\u00ed do kaple mu za\u010d\u00ednalo b\u00fdt i jasn\u00e9 pro\u010d. Do nosu ho ude\u0159il zatuchl\u00fd z\u00e1pach, a on se jen zmaten\u011b rozhl\u00ed\u017eel po st\u011bn\u00e1ch a sloupech. Byly zdoben\u00e9 lebkami a kostmi. Ze stropu visel \u0161irok\u00fd kost\u011bn\u00fd lustr ur\u010den\u00fd pro sv\u00edce. Trochu nech\u00e1pal, pro\u010d Bill vybral zrovna tak depresivn\u00ed m\u00edsto. Proch\u00e1zel mezi lavicemi, st\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc a vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc Billa, a\u017e k olt\u00e1\u0159i, kter\u00fd byl cel\u00fd pokryt\u00fd kostmi. Trochu nep\u0159\u00edjemn\u00e9 uv\u011bdomit si, \u017ee se jedn\u00e1 o lidsk\u00e9 poz\u016fstatky.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00edsto posledn\u00edho odpo\u010dinku.“ Ozvalo se mu za z\u00e1dy. Oto\u010dil se a setkal se tak s Georgem, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il, jako by tohle m\u00edsto byl jeho soukrom\u00fd ob\u00fdvac\u00ed pokoj.<\/div>\n
„Kaple postaven\u00e1 ve 13. stolet\u00ed\u2026“ za\u010dal se svou p\u0159edn\u00e1\u0161kou historie a pomalu se bl\u00ed\u017eil k Tomovi, „\u2026\u00fadajn\u011b na p\u016fd\u011b p\u0159ivezen\u00e9 ze svat\u00e9 zem\u011b. Tolik lid\u00ed se tu cht\u011blo nechat poh\u0159b\u00edt, \u017ee se h\u0159bitov p\u0159eplnil a tak improvizovali.“ Usm\u00e1l se a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe. Tom nejist\u011b p\u0159evalil jazyk v \u00fastech a zabo\u0159il ruce do kapes.<\/div>\n
„Kde je Bill?“ Polo\u017eil z\u00e1sadn\u00ed ot\u00e1zku a Georg se k n\u011bmu vr\u00e1til pohledem. U\u017e zase m\u011bl navrch a zase si to u\u017e\u00edval.<\/div>\n
„Jako by n\u00e1m \u0159\u00edkali\u2026 jen poj\u010f, nen\u00ed to tak zl\u00e9.“ Nav\u00e1zal d\u00e1l na sv\u016fj v\u00fdklad. Tom se zatv\u00e1\u0159il lhostejn\u011b.<\/div>\n
„Pt\u00e1m se, kde je Bill?“ Zopakoval ot\u00e1zku. Nehodlal se nechat odb\u00fdt zrovna Georgem.<\/div>\n
„S tebou ne.“ Zpra\u017eil ho Georg chladn\u00fdm pohledem.  <\/div>\n
„Bill\u2026 je jak ran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, v\u00ed\u0161.“ Ud\u011blal je\u0161t\u011b n\u011bkolik krok\u016f k Tomovi a dlan\u011bmi se op\u0159el o lavice. Zatarasil tak jedinou \u00fanikovou cestu z kaple. „Zlomili mu srdce u\u017e nes\u010detn\u011bkr\u00e1t.“<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1, tak ty ho ochra\u0148uje\u0161.“ Neodpustil si Tom pozn\u00e1mku. Georg jen ledabyle pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jen p\u0159ed n\u00edm samotn\u00fdm. Tak\u2026 co tv\u016fj vlak?“ Dodal po chv\u00edli ticha, jako by si pr\u00e1v\u011b vzpomn\u011bl, \u017ee nedokon\u010dili veled\u016fle\u017eit\u00fd rozhovor.<\/div>\n
„A kdy\u017e neodjedu?“ Dovolil si Tom n\u00e1mitku.<\/div>\n
„Odjede to, co z tebe zbyde.“ Odv\u011btil jednodu\u0161e Georg. Tohle byla naprosto jednoduch\u00e1 matematika v\u00fd\u010dtu mo\u017enost\u00ed na jeho vkus. „Pokud se teda nechce\u0161 nechat poh\u0159b\u00edt tady. Jako jeden z t\u011bch fe\u0161\u00e1k\u016f.“ Zasm\u00e1l se a znovu se v\u00fdznamn\u011b rozhl\u00e9dl. Tom byl nejist\u00fd, nev\u011bd\u011bl nic o tom, co je Billova rodina za\u010d. Ale nehodlal se nechat zastra\u0161it.  <\/div>\n
„Pro\u010d jsem takov\u00e1  hrozba?“ Zakroutil Tom m\u00edrn\u011b hlavou. Georg jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Je to k\u0159ehk\u00fd chlapec.“ <\/div>\n
„Ne\u2026 mysl\u00edm pro\u010d jsem takov\u00e1 hrozba pro tebe?“ Up\u0159esnil Tom. Georg se jen pohrdav\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne ne ne, p\u0159\u00edteli\u2026 ty nejsi hrozba. Tohle je hrozba.“ Odp\u00edchl se od lavic a str\u010dil Toma do hrudi tak, \u017ee o po\u0159\u00e1dn\u00fd kus zavr\u00e1voral.<\/div>\n
„Odjede\u0161 z Rumunska p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm vlakem\u2026“ Za\u010dal Georg sv\u016fj v\u00fd\u010det nyn\u00ed ji\u017e opravdu p\u0159\u00edsn\u00fdm t\u00f3nem. „\u2026Nebude\u0161 mu ps\u00e1t, mluvit s n\u00edm, ani za n\u00edm nikdy nep\u0159ijede\u0161. Proto\u017ee jestli jenom hlesne\u0161 jeho jm\u00e9no\u2026“ Prskal Georg a do\u0161el a\u017e k Tomovi s v\u00fdhru\u017en\u011b vzty\u010den\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem.  <\/div>\n
Tom tohle nehodlal poslouchat. Nehodlal se nechat zastra\u0161ovat. Trhnul hlavou a \u010delem zas\u00e1hl Georga do nosu. Ten zavr\u00e1voral a cht\u011bl mu u\u0161t\u011bd\u0159it po\u0159\u00e1dnou r\u00e1nu, ale Tom byl rychlej\u0161\u00ed. R\u00e1na Tomova kolena ho zas\u00e1hla do b\u0159icha a Tom ho odstr\u010dil na olt\u00e1\u0159. Georg si narazil bok a zu\u0159iv\u011b d\u00fdchal. Dlouh\u00e9 vlasy mu spadaly p\u0159es obli\u010dej, \u017ee nebylo mo\u017en\u00e9 vid\u011bt jeho v\u00fdraz.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi n\u011bco dodat?“ U\u0161kl\u00edbnul se Tom spokojen\u00fd se sv\u00fdm v\u00fdkonem. \u00dasm\u011bv mu ale n\u00e1hle zmrznul, kdy\u017e se k n\u011bmu Georg oto\u010dil a on mohl vid\u011bt tv\u00e1\u0159. O\u010di zakalen\u00e9 a rozhodn\u011b ne lidsk\u00e9. Jedno se py\u0161nilo b\u00edlou a druh\u00e9 \u010dernou barvou.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se\u2026 co jsi zp\u016fsobil.“ Sy\u010del Georg a Tom m\u011bl v tu r\u00e1nu probl\u00e9m se \u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Couval od Georga neschopen odtrhnout zrak.<\/div>\n
„Ty stupidn\u00ed maso\u2026  Cht\u011bl jsem t\u011b zachr\u00e1nit. Varovat t\u011b.“ Zvy\u0161oval sv\u016fj hlas a Tom couval st\u00e1le rychleji a rychleji. Vystra\u0161en\u00fd t\u00edm, co se tu d\u011bje.<\/div>\n
„Ale te\u010f\u2026 te\u010f jsi m\u016fj.“ Syknul Georg \u0161kodolib\u011b a rozb\u011bl se za Tomem, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, \u017ee bojuje o sv\u016fj hol\u00fd \u017eivot. Georg byl rychl\u00fd a bohu\u017eel pro Toma i obratn\u00fd. P\u0159eskakoval d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavice po n\u011bkolika najednou, a\u017e se mu poda\u0159ilo po Tomovi sko\u010dit a srazit ho k zemi. Tiskl se mu k z\u00e1d\u016fm a sv\u00edral jeho dredy. Nakl\u00e1n\u011bl mu hlavu do strany.  <\/div>\n
„Po\u017eehnej tuto potravu, nebo\u0165 ti slou\u017e\u00edm.“ Zamumlal sm\u011brem ke stropu a zakousl se do Tomova krku. Tom za\u00fap\u011bl, ale poda\u0159ilo se mu Georga ze sebe shodit a kopnut\u00edm ho od sebe dostat na, pokud mo\u017eno, bezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost. Myslel te\u010f opravdu jen na jedno. Dostat se ven. Proti Georgov\u011b zv\u00ed\u0159ec\u00ed s\u00edle ale m\u011bl st\u00e1le men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed \u0161anci. Rozhl\u00ed\u017eel se zmaten\u011b kolem, ve snaze naj\u00edt jak\u00fdkoliv \u00fanikov\u00fd v\u00fdchod od jeho bl\u00edzkosti. Vyb\u011bhl do ho\u0159ej\u0161\u00edho patra na balkon. Zd\u011b\u0161en\u011b se ale op\u011bt zastavil, kdy\u017e na n\u011bj vb\u011bhnul. Georg sed\u011bl p\u0159ikr\u010den\u00fd na z\u00e1bradl\u00ed balkonu. Z roztr\u017een\u00e9ho rtu mu tekla krev a vypadal tak je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bji.<\/div>\n
„Sednu na vlak a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee odjedu\u2026 odjedu t\u00edm vlakem.“ Koktal Tom. Nikdy v \u017eivot\u011b se tolik neb\u00e1l. Georg to poslouchal s pot\u011b\u0161en\u00edm, ale nem\u011bl tohle v \u00famyslu. U\u017e ne. A kdo v\u00ed, zda v\u016fbec n\u011bkdy.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem ten vlak.“ U\u0161kl\u00edbnul se, odrazil se od z\u00e1bradl\u00ed a vysko\u010dil do vzduchu. Kolem jeho t\u011bla se rozlilo sv\u011btlo a on Tomovo t\u011blo srazil k zemi. Ne jako \u010dlov\u011bk, ale jako vlk. I Tom s\u00e1m se divil, \u017ee ho dok\u00e1zal odstr\u010dit stranou a co nejrychleji se sna\u017eil odcouvat.  <\/div>\n
Georgovy zuby se zmocnily jeho kalhot a nehodlaly pustit. Georg trhal hlavou, ve snaze dostat se a\u017e na samotnou k\u016f\u017ei. Tom t\u011bkal o\u010dima kolem a unikaly mu ustra\u0161en\u00e9 v\u00fddechy. Popadl prvn\u00ed kost, na kterou dos\u00e1hl, a siln\u011b s n\u00ed Georga ml\u00e1til p\u0159es \u010dum\u00e1k. Georg na moment opravdu povolil, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to se zakousl do ruk\u00e1vu Tomovy bundy. Tom se z n\u00ed vysoukal a zalezl do d\u0159ev\u011bn\u00e9 zpov\u011bdnice. Zav\u0159el se v n\u00ed a z\u00e1dy se tiskl na zadn\u00ed st\u011bnu. Sly\u0161el \u00fadery vlastn\u00edho srdce a sna\u017eil se vymyslet, jak se odsud dostat \u017eiv\u00fd. M\u011bl ale st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed pocit, \u017ee to se mu nepoda\u0159\u00ed. Georg chv\u00edli \u010denichal kolem zpov\u011bdnice a hledal skulinku. Vysko\u010dil na p\u0159edn\u00ed dve\u0159e a zuby vylamoval jednotliv\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 p\u0159\u00ed\u010dky tvo\u0159\u00edc\u00ed cosi jako m\u0159\u00ed\u017eov\u00e9 ok\u00fdnko.  <\/div>\n
Tom byl bezbrann\u00fd. \u010c\u00edm v\u00edc Georg odlamoval d\u0159evo, t\u00edm v\u00edc z\u00e1rove\u0148 lezl dovnit\u0159. A Tom nem\u011bl kam ut\u00e9ct. Georgovy zuby byly u\u017e jen p\u00e1r milimetr\u016f od jeho hrdla. Naposledy cvaknul zuby a strhl z Toma kus trika a p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kter\u00fd m\u011bl zav\u011b\u0161en\u00fd na krku. St\u0159\u00edbrn\u00e1 hv\u011bzdice. Hrot p\u0159\u00edv\u011b\u0161ku se Georgovi zabodl do patra. Vysko\u010dil ze zpov\u011bdnice a t\u0159\u00e1sl hlavou, aby se st\u0159\u00edbrn\u00e9ho p\u0159edm\u011btu zbavil. P\u0159\u00edv\u011b\u0161ek mu vylet\u011bl z tlamy, ale Georg st\u00e1le prskal a packou se sna\u017eil o\u0161et\u0159it si \u010dum\u00e1k. Tom se odv\u00e1\u017eil vyl\u00e9zt ven. D\u00edval se na vlka p\u0159ed sebou, kter\u00e9mu se kou\u0159ilo z tlamy a ze zem\u011b zvedl sv\u016fj, nyn\u00ed ji\u017e zakrv\u00e1cen\u00fd p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek. Vyu\u017eil chv\u00edle, kdy Georg ztratil svoje p\u016fvodn\u00ed zap\u00e1len\u00ed a rozb\u011bhl se proti n\u011bmu. Popadl ho ve chv\u00edli, kdy cht\u011bl Georg za\u00fato\u010dit na jeho krk a i s n\u00edm p\u0159epadl p\u0159es z\u00e1bradl\u00ed. St\u0159\u00edbrn\u00fd \u0161perk mu zabodl do krku.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Tak mil\u00e1\u010dkov\u00e9. To kouk\u00e1te, co? \ud83d\ude00 Po takov\u00e9 dob\u011b jsem se dokopala k tomu, abych tuhle pov\u00eddku dopsala. Omlouv\u00e1m se v\u0161em, co jste museli \u010dekat mo\u017en\u00e1 p\u016fl roku. Ne li v\u00edc. Ale u\u017e se to opravdu nestane. Tahle pov\u00eddka se dot\u00e1hne<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[257],"tags":[],"class_list":["post-10416","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-krev-jako-cokolada"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10416","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10416"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10416\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10416"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10416"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10416"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}