{"id":10420,"date":"2010-10-16T18:30:00","date_gmt":"2010-10-16T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10394"},"modified":"2010-10-16T18:30:00","modified_gmt":"2010-10-16T17:30:00","slug":"lace-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/16\/lace-16\/","title":{"rendered":"Lace 16."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"414\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill oto\u010dil svou pozornost pry\u010d, bezmy\u0161lenkovit\u011b se sna\u017eil pov\u00eddat si s Gustavem a b\u00fdt diskr\u00e9tn\u00ed a inkognito. M\u011bl hlavu dol\u016f, hrbil se, byl si jist\u00fd, \u017ee ho ten mu\u017e nepozn\u00e1 v jeho kr\u00e1tk\u00fdch \u010dern\u00fdch vlasech. Sna\u017eil se vm\u00edsit do davu, jak jen to \u0161lo, ani\u017e by d\u00e1val najevo, \u017ee se p\u0159ed n\u011bk\u00fdm schov\u00e1v\u00e1.  <\/div>\n
„Tak jak jste se dostali k vlastn\u011bn\u00ed farmy o samot\u011b s Georgem?“ zeptal se Bill, zrovna dvakr\u00e1t neh\u00fd\u0159il pozornost\u00ed, jak se sna\u017eil koukat kolem.<\/div>\n
„No, t\u00e1ta um\u0159el na n\u011bco, co dokto\u0159i nedok\u00e1zali ur\u010dit. Hrozn\u011b zhubnul, opravdu rychle a prost\u011b se vytratil.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav smutn\u011b, mezit\u00edm s n\u011bk\u00fdm obchodoval. „Mysl\u00edm, \u017ee mamka um\u0159ela na zlomen\u00e9 srdce.“<\/div>\n
„Ten pocit zn\u00e1m,“ zamumlal Bill, v rukou si mnul l\u00e1tku od ko\u0161ile. „To m\u011b moc mrz\u00ed.“<\/div>\n
„Och, to je v po\u0159\u00e1dku. V\u011bci se st\u00e1vaj\u00ed. Chyb\u00ed ti domov?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano.“<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, Billovi nechyb\u011bl jeho prav\u00fd domov, ale v\u011bd\u011bl, co t\u00edm myslel; domov je tam, kde je doma srdce. Billovo srdce bylo v Tomov\u011b hrudn\u00edku. Tom byl jeho domov a chyb\u011bl mu hluboce. Byli od sebe m\u00e9n\u011b ne\u017e 24 hodin, ale ten pocit \u00fazkosti a opu\u0161t\u011bn\u00ed byl opravdu intenzivn\u00ed.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee by jemu a jeho \u017een\u011b vadilo, kdybys je nav\u0161t\u00edvil, ne? Rodina by m\u011bla v\u017edycky dr\u017eet pospolu.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav a Bill slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„M\u011bla by\u2026 Ale ne, je lep\u0161\u00ed, kdy\u017e je nenav\u0161t\u00edv\u00edm. Jsem si jist\u00fd, \u017ee budu v po\u0159\u00e1dku.“ Hr\u00e1l si Bill s \u0159et\u00edzkem, co m\u011bl kolem krku a smutn\u011b si broukal, cht\u011bl zm\u011bnit t\u00e9ma.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b?“ \u0159ekl hlas, a\u017e moc bl\u00edzko na to, aby to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Bill ztuhnul. „Veely<\/em>?“ za\u0161eptal a Bill ztuhnul je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Gustave, jednu, jednu vte\u0159inku. Ano?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill chytl mu\u017ee tvrd\u011b  za ruku a odt\u00e1hl ho od davu do pol\u00ed\u010dka s tr\u00e1vou. Z\u00edral na svalnat\u00e9ho a op\u00e1len\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
„Jak zn\u00e1te moje-„<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jsem pracoval pro tv\u00e9ho otce.“<\/div>\n
„Nemyslel jsem si, \u017ee jste nepracoval. Podez\u0159\u00edval jsem va\u0161e z\u00e1jmy. Sledoval jste m\u011b.“<\/div>\n
„Musel jsem si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee alespo\u0148 jeden z v\u00e1s se vr\u00e1t\u00ed, aby zachr\u00e1nil va\u0161i matku.“<\/div>\n
„Lorenzi, jak jste v\u011bd\u011bl, kde jsem?“<\/div>\n
„Bylo to trochu riskantn\u00ed, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m.“ Podrbal se Lorenz na krku, skoro nepohodln\u011b. „Na chv\u00edli jsem v\u00e1s oba ztratil, ale na\u0161el jsem v\u00e1s d\u0159\u00edv, ne\u017e jste se vydali po proudu \u0159eky.“<\/div>\n
„Och, och, Bo\u017ee,“ p\u0159ech\u00e1zel Bill nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
Lorenz bezpochyby v\u0161echno vid\u011bl. Sledoval ka\u017ed\u00fd dotek a slovo, kter\u00e9 si dvoj\u010data \u0159ekla. Billovy nervy byly tak siln\u011b sta\u017een\u00e9, \u017ee skon\u010dil na kolenou, svalil se do tr\u00e1vy. Lorenz byl rychle po jeho boku, hladil ho po z\u00e1dech a mluvil.<\/p>\n<\/div>\n
„Nebudu v\u00e1s soudit, nebo nijak zpochyb\u0148ovat va\u0161e chov\u00e1n\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Vid\u011bl jste v\u0161echno?“ \u0159ekl Bill slab\u011b, ut\u0159el si \u00fasta do tri\u010dka. „St\u00e1l jste a \u0161pehoval n\u00e1s!“<\/div>\n
„Musel jsem! Musel jsem v\u00e1s sledovat.“ Zaka\u0161lal Lorenz. „J\u00e1, j\u00e1 se oto\u010dil. Nekoukal jsem se.“<\/div>\n
„Bo\u017ee, pomoz mi.“ Vyk\u0159ikl Bill, p\u0159ipadal si znechucen\u011b, \u017ee byl vid\u011bn se sv\u00fdm vlastn\u00edm dvoj\u010detem.  <\/div>\n
Bill nedok\u00e1zal c\u00edtit strach z toho, \u017ee by ho mohl Lorenz un\u00e9st a odv\u00e9st zp\u00e1tky k otci, jedin\u00e9, co dok\u00e1zal c\u00edtit, byla l\u00edtost, \u017ee se m\u00e1lem Tomovi odevzdal. Necht\u011bl c\u00edtit tenhle stra\u0161n\u00fd pocit viny a l\u00edtosti, ale neodk\u00e1zal tomu pomoci. P\u0159ipadal si p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Billovi se zvedl \u017ealudek, m\u00e1lem se pozvracel.<\/p>\n<\/div>\n
„Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zeptala se o\u0161unt\u011ble vypadaj\u00edc\u00ed pan\u00ed, pod\u00edvala se Lorenzovi p\u0159es rameno.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1 jen \u00fapal.“ Odpov\u011bd\u011bl Lorenz. „Je tohle voda?“ zeptal se, uk\u00e1zal na lahvi\u010dku pov\u011b\u0161enou kolem jej\u00edho pasu.<\/div>\n
„Och, ano,“ odd\u011blala p\u00e1sek a podala mu ji.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Lorenz prozkoumal vodu. P\u0159i\u010duchl si, ochutnal ji a dal ji Billovi. „Na, vypij to. Nejsi zvykl\u00fd na slun\u00ed\u010dko.“ \u0158ekl ti\u0161e.<\/div>\n
Bill vypil vodu, jak nejrychleji to \u0161lo, t\u011blo po n\u00ed prahlo. Vymazalo to ten \u0161patn\u00fd pocit v jeho \u00fastech a zchladilo cel\u00e9 jeho rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo. Lorenz dal \u017een\u011b p\u00e1r pen\u011bz, podal j\u00ed zp\u00e1tky jej\u00ed butelku, a poslal ji pry\u010d. Jej\u00ed o\u010di se vyvalily, pod\u00edvala se na Lorenze a utekla pry\u010d, cel\u00e1 popla\u0161en\u00e1.<\/div>\n
„M\u011bli bychom t\u011b dostat dovnit\u0159.“ Poznamenal Lorenz a Bill se na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Pro\u010d? Abyste mohl zjistit, kde bydl\u00edm, a un\u00e9st m\u011b?“<\/div>\n
„Bille, kdybych t\u011b cht\u011bl un\u00e9st, tak bych to u\u017e d\u00e1vno ud\u011blal. M\u011bl jsem u\u017e v\u00edc ne\u017e  dost \u0161anc\u00ed to ud\u011blat.“<\/div>\n
„Ano, ale mo\u017en\u00e1 \u010dek\u00e1te na to, a\u017e v\u00e1m budu v\u011b\u0159it. \u010cek\u00e1te na to, a\u017e budu dostate\u010dn\u011b slab\u00fd, abych s v\u00e1mi \u0161el bez protest\u016f.“<\/div>\n
„\u010cek\u00e1m, a\u017e bude\u0161 dostate\u010dn\u011b slab\u00fd? Bille, nikdy jsem t\u011b nevid\u011bl slab\u0161\u00edho, ne\u017e jsi te\u010f.“ <\/p>\n<\/div>\n
Lorenz m\u011bl pravdu. V\u00edd\u00e1val Billa od jeho narozen\u00ed a\u017e do jeho \u0161estn\u00e1cti let, a Bill si ho ani tak nepamatoval. Byl tam, kdy\u017e byli Tom a Simone vyhn\u00e1ni z rezidence; kdy\u017e dvoj\u010data rozd\u011blili. Vid\u011bl Billa m\u011bnit se z tak \u0161\u0165astn\u00e9ho batolete, jakoby proutkem \u0161lehnul, do zaho\u0159kl\u00e9ho se zlomen\u00fdm srdcem. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill si nepamatoval, jak se to d\u011blo, ale Lorenz dok\u00e1zal \u0159\u00edct, \u017ee Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee mu n\u011bco chyb\u00ed, i kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, co to n\u011bco je.<\/p>\n<\/div>\n
„No, tak do toho a vezm\u011bte m\u011b.“ Na\u0161pulil Bill rty, zalo\u017eil ruce a odt\u00e1hl se od Lorenzovy ruky, kter\u00e1 ho st\u00e1le hladila na z\u00e1dech. „Vezm\u011bte m\u011b te\u010f, kdy\u017e u\u017e na sv\u011bt\u011b nic nem\u00e1m.“ <\/div>\n
„Nehraj na m\u011b divadlo. Nebudu t\u011b un\u00e1\u0161et a ne\u0159\u00edkej, \u017ee nic na sv\u011bt\u011b nem\u00e1\u0161. Ty a Tom jste byli d\u0159\u00edve rozd\u011bleni, a tenkr\u00e1t ti to ubl\u00ed\u017eilo, ale pak jste se zase na\u0161li.“<\/div>\n
„Jak v\u016fbec v\u00edte, \u017ee m\u011b to ranilo? Byl jsem d\u00edt\u011b.“ Pod\u00edval se Bill p\u0159es rameno na Lorenze, o\u010di mu sv\u00edtily zv\u011bdavost\u00ed.<\/div>\n
„Hned jak jste se narodili, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jste si a\u017e moc bl\u00edzc\u00ed. Po\u0159\u00e1d ses natahoval po jeho rukou a dlan\u00edch a on tak\u00e9, dr\u017eel t\u011b na opl\u00e1tku. Ten den, co ho odnesli, jste si nikdy nebyli bli\u017e\u0161\u00ed, jako byste v\u011bd\u011bli, \u017ee se to stane. Znali jste se tak dob\u0159e, jako zn\u00e1te sami sebe.“<\/div>\n
„J\u00e1 se nezn\u00e1m.“  \u0158ekl Bill se zamra\u010den\u00edm. „Vyrostl jsem ve l\u017ei.“<\/div>\n
„Pohlav\u00ed \u010dlov\u011bka ned\u011bl\u00e1, Bille.“ Pomnul si Lorenz sp\u00e1nky a povzdychl si. „Jen proto, \u017ee sis myslel, \u017ee jsi d\u00edvka, neznamen\u00e1, \u017ee nejsi Bill, nebo \u017ee jsi Bill nebyl. To, kdo jsi, z\u00e1le\u017e\u00ed jen a pouze na tob\u011b.“ Vzal Lorenz Billa za ruku a pomohl mu ze zem\u011b na jeho rozt\u0159esen\u00e9 nohy.<\/div>\n
„No tak, nech m\u011b odv\u00e9st t\u011b tam, kde bydl\u00ed\u0161. Je a\u017e moc velk\u00e9 horko a jasno. Je\u0161t\u011b se sp\u00e1l\u00ed\u0161 a bude ti h\u016f\u0159.“ \u0158ekl Lorenz a Bill si povzdychl. U\u017e mu to bylo jedno.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl bych, ale nepamatuji si cestu zp\u00e1tky.“ Zavrt\u011bl hlavou, po obli\u010deji mu tekly kapky potu a barva z vlas\u016f se mu mali\u010dko rozt\u00e9kala.<\/div>\n
„Mus\u00edme se odsud dostat d\u0159\u00edv, ne\u017e Gustav uvid\u00ed, \u017ee tohle nen\u00ed tv\u00e1 opravdov\u00e1 barva vlas\u016f.“ Na\u0161el Lorenz koutek ve st\u00ednu, kde Bill m\u016f\u017ee z\u016fstat, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Billovi bylo tak moc \u0161patn\u011b, a byl tak na dn\u011b, u\u017e by ani nemohl ut\u00e9ci. Bez Toma ho nic neobt\u011b\u017eovalo. Sv\u00fdm zp\u016fsobem, kdyby ho Lorenz unesl, byl by od Toma jen p\u00e1r minut a ne den \u010di dva. Ten n\u00e1pad o n\u00e1vratu dom\u016f se mu dokonce a\u017e l\u00edbil, i kdy\u017e by byl zml\u00e1cen nebo prod\u00e1n pry\u010d. Za\u010d\u00ednal p\u0159em\u00fd\u0161let o v\u0161ech mo\u017en\u00fdch nov\u00fdch pl\u00e1nech.<\/div>\n
Jejich narozeniny byly jen p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ed nimi, bude provd\u00e1n, bezpochyby, na sv\u00e9 narozeniny. Mo\u017en\u00e1 by to nebylo tak \u0161patn\u00e9. Mo\u017en\u00e1 Bill bude moci sv\u00e9mu man\u017eelovi uk\u00e1zat, \u017ee je mu\u017e, a on ho vykopne, nebo mo\u017en\u00e1 jen sv\u00e9ho mu\u017ee jednodu\u0161e zabije. Jeho my\u0161lenky o vra\u017ed\u011b byly p\u0159eru\u0161eny, kdy\u017e se Lorenz vr\u00e1til a pomohl Billovi na nohy.<\/p>\n<\/div>\n
„Gustav \u0159ekl, aby sis vzal den volna. Vysv\u011btlil jsem mu, \u017ee jsi zvykl\u00fd pracovat uvnit\u0159 domu, zat\u00edmco Tom pracoval venku, tak\u017ee nejsi zvykl\u00fd na slunce. Pamatuj si to, kdyby se na to ptal. Tak poj\u010f, zaplatil jsem p\u00e1novi, kter\u00fd n\u00e1s odveze ke Gustavovi dom\u016f. \u010cek\u00e1 na n\u00e1s.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Zamumlal Bill, ut\u0159el si z \u010dela pot a barvu. Necht\u011bl si t\u00edm umazat oble\u010den\u00ed, Tomovo oble\u010den\u00ed. Lorenz si s\u00e1m pro sebe p\u0159ik\u00fdvl, jako by ho ch\u00e1pal, a vzal Billa za ruku; ut\u0159el mu to do sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
Tak n\u011bjak tohle v\u0161echno Billovi st\u00e1le p\u0159ipadalo, \u017ee je to jen zp\u016fsob, jak si ho z\u00edskat, ale i tak mu Lorenz p\u0159ipadal hodn\u00fd a mil\u00fd. Mo\u017en\u00e1 a\u017e moc hodn\u00fd. Ale Billovi to u\u017e bylo jedno; Billovi bylo jedno, jestli ho n\u011bkdo unese. N\u00e1sledoval Lorenze do vozu, v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle by \u00fanos klidn\u011b mohl b\u00fdt.<\/p>\n<\/div>\n
Ale kdy\u017e se v\u016fz zastavil p\u0159ed Listingovou farmou, Bill za\u010dal v\u011b\u0159it, \u017ee Lorenz p\u0159eci jen asi bude hodn\u00fd \u010dlov\u011bk. Mo\u017en\u00e1 Simone opravdu byla v ohro\u017een\u00ed \u017eivota a Tom ji mohl zachr\u00e1nit, d\u00edky Lorenzovi. Srdce ho rozbolelo jen p\u0159i samotn\u00e9 my\u0161lence na Toma.<\/div>\n
Ti dva do\u0161li k domu Gustava a Georga, a Lorenz pomohl Billovi do postele. Podal mu hrnek s vodou a nutil ho vyp\u00edt tolik, co jen bude moct. \u00da\u017eeh byl hrozn\u00e1 v\u011bc, a on si Bill jist\u00fd, \u017ee Billovi mus\u00ed b\u00fdt prost\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Chci v\u00e1m pomoci, Bille. Tob\u011b a Tomovi.“ <\/div>\n
„Nen\u00ed nic, jak byste n\u00e1m mohl pomoci. U\u017e nikdy nebudeme spolu, je to nemo\u017en\u00e9. Hned, jak m\u011b najdou-„<\/div>\n
„Nen\u00ed to nemo\u017en\u00e9. Mo\u017en\u00e1 nev\u00edm, jak\u00fd Tom je, ale zn\u00e1m tv\u00e9ho otce a ten bezpochyby shled\u00e1 Toma jako dobrou n\u00e1hra\u017eku, aby nikdo nep\u0159i\u0161el na to, \u017ee je tv\u016fj bratr, a nav\u00edc zamaskoval v\u0161echny v\u011bci.“<\/div>\n
„Tom by to nikdy nep\u0159ijal, a mimo to,“ napil se Bill dal\u0161\u00edho dou\u0161ku vody a vydechl, kdy\u017e mu Lorenz dal mokr\u00fd hadr na \u010delo. „Kdyby ano, tak by byl provd\u00e1n n\u011bjak\u00e9mu mu\u017ei a j\u00e1 ho u\u017e nikdy nevid\u011bl.“<\/div>\n
„A p\u0159esn\u011b takhle v\u00e1m mohu pomoci.“ <\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle, co se Tom p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke sv\u00e9mu domovsk\u00e9mu m\u011bstu, mu nastal den pln\u00fd ch\u016fze. Nechal Ruprechta kdesi u hodn\u00fdch lid\u00ed o p\u00e1r m\u011bst d\u00e1l. Ta rodina se skl\u00e1dala ze star\u0161\u00edch lid\u00ed, jejich dcery a jej\u00edho man\u017eela, a jejich dvou mal\u00fdch d\u011bt\u00ed. Byl vystra\u0161en\u00fd, \u017ee ho nech\u00e1v\u00e1 u ciz\u00edch lid\u00ed, ale kdy\u017e se s rodinou setkal, v\u011bd\u011bl, \u017ee to byla dobr\u00e1 volba. Ruprecht s\u00e1m vypadal celkem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee bude m\u00edt sv\u00e9 vlastn\u00ed pole, kde si bude moct hr\u00e1t s ostatn\u00edmi ko\u0148mi, se svou novou rodinou.<\/div>\n
Ne\u017e nechal Ruprechta na farm\u011b, zbavil se Tom ko\u010d\u00e1ru. Str\u010dil ho z cesty a nechal spadnout do hlubok\u00e9 j\u00e1my, kde se ko\u010d\u00e1r rozbil na kous\u00ed\u010dky. Bylo mu \u0161patn\u011b, \u017ee zni\u010dil majetek pana Schmidta, ale m\u011bl pl\u00e1n hry a ten tuto v\u011bc zahrnoval.<\/div>\n
Kdy\u017e Tom do\u0161el p\u011b\u0161ky do sv\u00e9ho m\u011bsta, byl opravdu vy\u010derpan\u00fd a unaven\u00fd, ale musel pokra\u010dovat, jeho prvn\u00ed zast\u00e1vka m\u011bla b\u00fdt u jejich matky, pod\u00edvat se, jestli byla odvedena z domu. Kdy\u017e do\u0161el k domu, k tomu, kter\u00fd v sob\u011b m\u011bl tolik \u0161\u0165astn\u00fdch vzpom\u00ednek, srdce se mu roztlouklo. Na d\u0159ev\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00edch byl p\u0159ibit\u00fd vzkaz z vy\u0161\u0161\u00edch sf\u00e9r.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tento d\u016fm byl zabaven spr\u00e1vn\u00ed  oblast\u00ed m\u011bsta Drayvan, a v\u0161ichni obyvatel\u00e9 byli posl\u00e9ze vyst\u011bhov\u00e1ni. V\u0161ichni z\u00e1jemci o koupi domu, nech\u0165 se uk\u00e1\u017eou na dal\u0161\u00ed sch\u016fzce m\u011bstsk\u00e9 rady.<\/em><\/div>\n
Up\u0159\u00edmn\u011b, <\/em><\/div>\n
Maxwell Cassen.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom strhnul pap\u00edr a zma\u010dkal ho v za\u0165at\u00e9 p\u011bsti. Byl roz\u010dilen\u00fd. Nejen z toho, \u017ee o jeho matce takhle mluvili, ale tak\u00e9, \u017ee Lorenze neposlechl. Te\u010f si st\u00e1le d\u011blal starosti, st\u00e1le litoval, \u017ee se dom\u016f nevr\u00e1til d\u0159\u00edv. Co kdy\u017e u\u017e jejich matku pov\u011bsili? V\u011bd\u011bl, i kdy\u017e m\u011bl v mysli mlhavo, \u017ee jedin\u00e9, co mohl ud\u011blat, je zni\u010dit probl\u00e9m u ko\u0159ene. Musel j\u00edt za sv\u00fdm otcem.<\/div>\n
Schoval se ve k\u0159ov\u00ed vedle pr\u00e1zdn\u00e9ho domu a hrabal se v tom, co tam bylo. Nat\u00e1hl si p\u0159es sv\u00e9 oble\u010den\u00ed lehk\u00e9 \u0161aty a st\u00e1hl si vlasy do cul\u00edku krajkou, kterou na\u0161el v korzetu. Nev\u011b\u0159il si natolik, aby se l\u00ed\u010dil, a tak prost\u011b b\u011b\u017eel, ani\u017e by ho n\u011bkdo mohl zastavit, k bran\u00e1m, kde lid\u00e9 budou v\u011b\u0159it, \u017ee pr\u00e1v\u011b on je Lady Vilhelmina. Mimo to, ona<\/em> ut\u00edkala, a tak by si nebarvila vlasy nebo se nemalovala. Ano, Tom m\u011bl dredy, ale na\u0161t\u011bst\u00ed si je mohl sv\u00e1zat, na chvilku je schovat, a po\u010d\u00ednat si tak, aby se mohl setkat s jejich otcem.  <\/div>\n
Dob\u011bhl k bran\u00e1m, c\u00edtil, jak se mu \u017ealudek sv\u00edr\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc a v\u00edc. Zastavil ho str\u00e1\u017en\u00fd, podez\u0159\u00edvav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Tom se nejist\u011b usm\u00e1l, nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak se \u017eena chov\u00e1; obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne \u017eena urozen\u00e9ho rodu. Str\u00e1\u017en\u00fd na n\u011bj k\u00fdvnul, usm\u00e1l se trochu a Tom b\u011b\u017eel d\u00e1l, a\u017e k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
D\u016fm byl postaven bez jak\u00e9koliv chybi\u010dky, pln\u00fd drah\u00e9ho n\u00e1bytku a vzne\u0161en\u00fdch dekorac\u00ed. Byl skoro bezchybn\u00fd, a\u017e ten vzduch s p\u0159\u00edchut\u00ed smutku a zlosti. Tom absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, kde sv\u00e9ho otce najde, ale hned jak ve\u0161el do domu, p\u0159ib\u011bhla k n\u011bmu \u017eena ze schod\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde jsi ksakru byla?“ k\u0159i\u010dela. „A co se ti to ve v\u016fli bo\u017e\u00ed stalo s vlasy?“ Tom vydechl \u00falevou, dokonce ani Billovy slu\u017eky nepoznaly rozd\u00edl, tak\u017ee mo\u017en\u00e1 jeho otec tak\u00e9 nic nepozn\u00e1.<\/div>\n
„Kde je m\u016fj otec?“ zeptal se Tom, sna\u017eil se mluvit nej\u017een\u0161t\u011bji, co to \u0161lo.<\/div>\n
„Lucio, vra\u0165 se ke sv\u00e9 pr\u00e1ci.“ \u0158ekla jin\u00e1 \u017eena, vzala Toma tvrd\u011b za loket.<\/div>\n
„Ano, Nathalie.“ Odpov\u011bd\u011bla Lucia, pomalu ode\u0161la po schodech nahoru; st\u00e1le koukala na Toma, dokud nezmizela z dohledu.<\/div>\n
„Mus\u00edm mluvit se sv\u00fdm otcem.“  \u0158ekl Tom rozzloben\u011b, vymanil se loktem z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Och, to opravdu mus\u00ed\u0161.“ Odfrkla si Nathalie. „Vypad\u00e1\u0161 naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Vypad\u00e1\u0161 jako\u2026 z pracuj\u00edc\u00ed t\u0159\u00eddy. Absolutn\u011b odporn\u00e9.“ Vzala Toma za vlasy a t\u00e1hla ho chodbami pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej, co jsem na\u0161la.“  \u0158ekla Nathalie zaho\u0159kle, str\u010dila Toma do otcovy pracovny. „Tancovala si tu, jako by j\u00ed to tu pat\u0159ilo.“<\/div>\n
„Nechte m\u011b n\u011bco vysv\u011btlit,“ vyjel Tom a Nathalie si znovu odfrkla, zalo\u017eila ruce na hrudn\u00edku.<\/div>\n
Tom se rychle svl\u00e9kl, st\u00e1l jen ve sv\u00e9 ko\u0161ili a kalhot\u00e1ch. Rozd\u011blal si vlasy a za\u010dal mluvit norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee v\u0161ichni v\u00edme, \u017ee nejsem Vilhelmina<\/em>.“ \u0158ekl, kdy\u017e jeho otec zabru\u010del.<\/div>\n
„Co m\u00e1 tohle ksakru znamenat?“ rozk\u0159ikl se, postavil se, a\u017e t\u00edm p\u0159evr\u00e1til \u017eidli. Tom st\u00e1l, v cel\u00e9 sv\u00e9 p\u00fd\u0161e, odm\u00edtal p\u0159ed sv\u00fdm otcem vypadat slab\u011b nebo ustra\u0161en\u011b; a\u017e na to, \u017ee m\u011bl opravdu velik\u00fd strach.<\/div>\n
„J\u00e1 bych se mohl zeptat ohledn\u011b spousty v\u011bc\u00ed na tu samou ot\u00e1zku.“ Op\u00e1\u010dil Tom a jeho otec se zamra\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
„Nathalie, odejdi. Mus\u00edm si tu n\u011bco vy\u0159\u00eddit, n\u011bco, o \u010dem jsem si myslel, \u017ee jsem se toho u\u017e zbavil.“ Nathalie vydechla, roz\u010d\u00edlen\u011b, nejsp\u00ed\u0161 cht\u011bla vid\u011bt, jak Tom dostane vynad\u00e1no, ale ud\u011blala, jak jej\u00ed man\u017eel \u0159ekl, a ode\u0161la z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Zbavil se m\u011b?“ zasm\u00e1l se Tom. „Tak to ani n\u00e1hodou. Je tu spousta v\u011bc\u00ed, o kter\u00fdch si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ses jich zbavil, ale ony pr\u00e1v\u011b te\u010f vyjdou na povrch. Jako t\u0159eba pohlav\u00ed tv\u00e9ho druh\u00e9ho syna. Neboj se, u\u017e jsem to za tebe ud\u011blal.“<\/div>\n
„Stejn\u011b jako tvoje matka, nikdy nezn\u00e1\u0161 sv\u00e9 m\u00edsto.“<\/div>\n
„Och, j\u00e1 zn\u00e1m sv\u00e9 m\u00edsto. Je to pr\u00e1v\u011b tady, pr\u00e1v\u011b te\u010f, p\u0159i rozmluv\u011b s tebou.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tomasi, mysl\u00edm si, \u017ee je v s\u00e1zce v\u00edc, ne\u017e se m\u011b jen sna\u017eit zastra\u0161it.“<\/div>\n
„Och, to tedy opravdu je. Moje matka, nap\u0159\u00edklad. V\u011bci nejsou v\u016fbec tak, jak sis p\u0159\u00e1l, \u017ee budou, tak\u017ee se chov\u00e1\u0161 jako d\u00edt\u011b a za\u010dne\u0161 si hr\u00e1t na Boha?“ <\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je sm\u011b\u0161n\u00e9, \u017ee tu stoj\u00ed\u0161 a ur\u00e1\u017e\u00ed\u0161 m\u011b, zat\u00edmco \u017eivot tv\u00e9 matky vis\u00ed na vl\u00e1sku.“<\/div>\n
„Tak dlouho, jak t\u011b budu m\u00edt v t\u00e9hle m\u00edstnosti, tak dlouho nem\u016f\u017ee b\u00fdt ob\u011b\u0161ena. Je to tv\u016fj rozkaz, a jestli tam nebude\u0161, abys rozkaz dal, je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Pro\u010d se\u0161 si tak jist\u00fd, \u017ee odsud neodejdu a nenech\u00e1m kata vz\u00edt j\u00ed \u017eivot hned te\u010f?“<\/div>\n
„Zabije\u0161 ji a j\u00e1 ti ne\u0159eknu, kde je Bill.“<\/div>\n
„Jako bych ti m\u011bl v\u011b\u0159it.“ Zasm\u00e1l se jeho otec.<\/div>\n
„Trochu dilema, \u017ee? M\u00e1m n\u011bco, co chce\u0161, a ty m\u00e1\u0161 n\u011bco, co chci j\u00e1. Nev\u011b\u0159\u00edm ti natolik, abych se s tebou vs\u00e1zel.“<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 mi to hned, jak tam bude\u0161 vedle n\u00ed se smy\u010dkou kolem krku.“ Zavr\u010del. „J\u00e1 t\u011b zlom\u00edm, vysypu z tebe informace, jen aby sis ty zachr\u00e1nil \u017eivot. M\u011bl jsem t\u011b zab\u00edt ten den, co ses narodil.“<\/div>\n
„Tak m\u011b tedy zabij, ot\u010de. Ne\u0159eknu ti, kde je, ne, kdy\u017e za to nic nedostanu.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1me dohodu,“ odpov\u011bd\u011bl v\u00e9voda, posadil se zp\u00e1tky na \u017eidli. „Nech\u00e1m tu chudou \u017eenskou, kterou ty naz\u00fdv\u00e1\u0161 matkou, j\u00edt, kdy\u017e mi \u0159ekne\u0161, kde je Bill. Ale, bude t\u011b to st\u00e1t tv\u016fj \u017eivot. Jsi natolik mu\u017e, synu, abys um\u0159el m\u00edsto sv\u00e9 matky?“<\/div>\n
„P\u0159ijal bych tvou nab\u00eddku, ale nev\u011b\u0159\u00edm ti. Zabil bys m\u011b, zabil mou matku, a prodal Billa.“<\/div>\n
„Jsi chytr\u00fd kluk.“ Zasm\u00e1l se v\u00e9voda pobaven\u011b. „Trochu moc paranoidn\u00ed, ale chytr\u00fd.“<\/div>\n
„M\u00e1m d\u016fvod b\u00fdt paranoidn\u00ed, jsi lh\u00e1\u0159.“<\/div>\n
„M\u00e1m roztomil\u00fd n\u00e1pad, ten, kter\u00fd kon\u010d\u00edm t\u00edm, \u017ee v\u0161ichni budou \u017e\u00edt \u0161\u0165astni nav\u011bky v\u011bk\u016f.“<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej.“ Zasy\u010del Tom.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 nem\u00e1m Billa<\/em>, ale m\u00e1m jeho p\u0159esnou kopii. Mysl\u00edm, \u017ee v\u00ed\u0161, kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00edm, Tomasi.“<\/div>\n
„Ach, ano. Bude ze m\u011b Lady Kaulitzov\u00e1, \u017ee? Bude\u0161 m\u011b dr\u017eet jako rukojm\u00edho, nech\u00e1\u0161 sv\u00e9 slu\u017eky, aby ze m\u011b ud\u011blaly panenku, a a\u017e mi bude osmn\u00e1ct tak m\u011b prod\u00e1\u0161.“ Poklepal si Tom na bradu.  <\/div>\n
„A co a\u017e m\u016fj man\u017eel zjist\u00ed, \u017ee m\u00e1m penis? Co pak?“<\/div>\n
„To bude tv\u016fj probl\u00e9m.“<\/div>\n
„Jeho rodina se bude bou\u0159it, budou se t\u011b sna\u017eit svrhnout.“<\/div>\n
„Ha!“ nahnul se v\u00e9voda p\u0159es st\u016fl, z\u00edral na Toma. „J\u00e1 tady tomu v\u0161emu vl\u00e1dnu. Nic m\u011b nem\u016f\u017ee svrhnout.“<\/div>\n
„Fajn, fajn. D\u011blej si se mnou, co si p\u0159eje\u0161, ale rad\u0161i bys m\u011bl dodr\u017eet slovo, \u017ee nepote\u010de \u017e\u00e1dn\u00e1 krev.“<\/div>\n
„Ani kapka.“ \u0158ekl v\u00e9voda up\u0159\u00edmn\u011b. Co mu do toho bylo? Tom se s\u00e1m cht\u011bl prodat, pro\u010d by se m\u011bl zdr\u017eovat n\u011b\u010d\u00ed vra\u017edou? Hned o jeden probl\u00e9m m\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„A Billa se nikdo nedotkne?“<\/div>\n
„Nikdo.“<\/div>\n
„A on i matka budou voln\u00ed? D\u00e1\u0161 m\u00e9 matce zp\u00e1tky jej\u00ed d\u016fm?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, pro\u010d ne.“  \u0158ekl v\u00e9voda, necht\u011bl pl\u00fdtvat pen\u011bzi smrt\u00ed Simone, a Tom byl jednou za hami\u017enost sv\u00e9ho otce r\u00e1d.<\/div>\n
„Pak p\u0159ij\u00edm\u00e1m, \u017ee ze m\u011b bude Vilhelmina.“ Samoz\u0159ejm\u011b, tohle v pl\u00e1nu p\u0159edt\u00edm nem\u011bl, ale jakmile to \u0161lo dob\u0159e, byl to pro n\u011bj dobr\u00fd pl\u00e1n.<\/div>\n
„Rad\u0161i by ses m\u011bl zbavit t\u011bch sm\u011b\u0161n\u00fdch vlas\u016f.“<\/div>\n
„Nejde to roz\u010desat, a kdy\u017e to ost\u0159\u00edh\u00e1\u0161, budu vypadat jako mu\u017e. Mysl\u00edm, \u017ee to z\u016fstane.“<\/div>\n
„Ksakru, d\u011bl\u00e1\u0161 pot\u00ed\u017ee. Dob\u0159e, ale obarv\u00edme je na\u010derno.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. D\u011blej, co mus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„N\u00e1sleduj m\u011b.“ <\/p>\n<\/div>\n
Tom a jeho otec ode\u0161li po velk\u00fdch mramorov\u00fdch schodech k Billovu pokoji. Tom uvnit\u0159 st\u00e1le c\u00edtil Billovu v\u016fni, v z\u00e1clon\u00e1ch i v lo\u017en\u00edm pr\u00e1dle. Srdce ho bolelo, p\u0159em\u00fd\u0161lel, co asi Bill d\u011bl\u00e1, a jestli je \u0161\u0165astn\u00fd a v bezpe\u010d\u00ed. Lucia a v\u00e9voda si rychle promluvili, on pak ode\u0161el a Lucia se s Tomem posadila k Billovu kosmetick\u00e9mu stolku.<\/div>\n
„Absolutn\u011b netu\u0161\u00edm, co se d\u011bje, ale m\u011bl bys rad\u0161i d\u011blat, co tv\u016fj otec na\u0159\u00edd\u00ed. On by nemarnil \u010das a hned by t\u011b toti\u017e potrestal.“ \u0158ekla Lucia s unaven\u00fdm v\u00fddechem, zdobila Tomovy vlasy tmavou barvou.<\/div>\n
„Bylo by mi to jedno. U\u017e ne\u017eiju pro sebe.“ Poznamenal Tom a Lucia proto\u010dila o\u010di. Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, do \u010deho se to dostal.  <\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/span><\/a><\/p>\n<\/div>\n
\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill oto\u010dil svou pozornost pry\u010d, bezmy\u0161lenkovit\u011b se sna\u017eil pov\u00eddat si s Gustavem a b\u00fdt diskr\u00e9tn\u00ed a inkognito. M\u011bl hlavu dol\u016f, hrbil se, byl si jist\u00fd, \u017ee ho ten mu\u017e nepozn\u00e1 v jeho kr\u00e1tk\u00fdch \u010dern\u00fdch vlasech. Sna\u017eil se vm\u00edsit do davu, jak jen to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[335],"tags":[],"class_list":["post-10420","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10420","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10420"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10420\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10420"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10420"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10420"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}