{"id":10424,"date":"2010-10-16T16:30:00","date_gmt":"2010-10-16T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10398"},"modified":"2010-10-16T16:30:00","modified_gmt":"2010-10-16T15:30:00","slug":"love-death-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/16\/love-death-16\/","title":{"rendered":"Love & Death 16."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel <\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill:  <\/p>\n<\/div>\n
Pohodln\u011b se usad\u00edm v m\u011bkk\u00e9m boxu a pohledem jen kr\u00e1tce p\u0159elet\u00edm po tv\u00e1\u0159\u00edch lid\u00ed  na ulici, kter\u00e9 se mi za prosklenou st\u011bnou m\u00edhaj\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Zaost\u0159\u00edm pohled na n\u011bkolik osob, jdouc\u00edch sm\u011brem ke kav\u00e1rn\u011b, kdy\u017e v\u0161ak v ani jedn\u00e9 z nich nerozpozn\u00e1m sv\u00e9ho kamar\u00e1da, o\u010dima sklouznu k hodink\u00e1m na z\u00e1p\u011bst\u00ed. P\u0159esn\u011b t\u0159i hodiny, u\u017e by tu ka\u017edou chv\u00edli m\u011bl b\u00fdt. <\/p>\n<\/div>\n
Dlan\u00ed si podep\u0159u hlavu a zamy\u0161len\u011b se zad\u00edv\u00e1m do desky stolu. Zkou\u0161el jsem nad d\u016fvodem, pro\u010d m\u011b sem Georg vyt\u00e1hl, p\u0159em\u00fd\u0161let celou v\u010derej\u0161\u00ed noc a dne\u0161n\u00ed dopoledne, v\u016fbec nic m\u011b ale nenapadlo. Na okam\u017eik mi sice blesklo, \u017ee by mi cht\u011bl povypr\u00e1v\u011bt o t\u00e9 dovolen\u00e9 v Turecku, kdy\u017e to na p\u00e1rty nestihl, p\u00e1r vte\u0159in nato jsem to v\u0161ak zam\u00edtl. Georg by si m\u011b sem ur\u010dit\u011b nezval jen proto, aby b\u00e1snil o t\u011bch ko\u010dk\u00e1ch na pl\u00e1\u017ei, v tomhle si v\u017edycky rozum\u011bl sp\u00ed\u0161 s Tomem. Tohle bude ur\u010dit\u011b n\u011bco d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho, na to jej zn\u00e1m moc dob\u0159e, i kdy\u017e m\u011b p\u0159esto nenapad\u00e1 nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho, o \u010dem by cht\u011bl se mnou mluvit. Kdov\u00ed, budu se muset jednou nechat p\u0159ekvapit.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ zn\u00e1m\u00fd  hlas m\u011b vytrhne z m\u00fdch nekone\u010dn\u00fdch \u00favah a j\u00e1 jen pozvednu hlavu k p\u0159\u00edchoz\u00edmu, kter\u00fd m\u011b pozdravil. Usm\u011bji se a vzhl\u00e9dnu ke Georgovi, je\u0161t\u011b tro\u0161ku zad\u00fdchan\u00e9mu. Vypad\u00e1  to, \u017ee sem musel b\u011b\u017eet, aby to stihl.<\/div>\n
„Ahoj, Geo,“ oplat\u00edm mu pozdrav p\u0159\u00e1telsky a sleduji, jak si odkl\u00e1d\u00e1 bundu vedle sebe.<\/div>\n
„Promi\u0148, \u017ee mi to tak trvalo, men\u0161\u00ed kolona ve m\u011bst\u011b,“ objasn\u00ed mi d\u016fvod sv\u00e9ho pozdn\u00edho p\u0159\u00edchodu a usm\u011bje se na mladou serv\u00edrku, kter\u00e1  n\u00e1m p\u0159inesla nab\u00eddkov\u00fd l\u00edstek.<\/div>\n
„To je ok,“ m\u00e1vnu rukou na znamen\u00ed, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a nato u\u017e o\u010dima rejd\u00edm po l\u00edstku, kter\u00fd mi nab\u00edz\u00ed ty nejlep\u0161\u00ed, nejslad\u0161\u00ed dezerty. Kafe si d\u00e1m stoprocentn\u011b, to je samoz\u0159ejmost, na z\u00e1kusek se ale t\u011b\u0161\u00edm u\u017e od r\u00e1na. V t\u00e9hle kav\u00e1rn\u011b si jej rozhodn\u011b nem\u016f\u017eu odep\u0159\u00edt, byl by h\u0159\u00edch jej odm\u00edtnout. Jsem r\u00e1d, \u017ee Georg vybral zrovna tuhle, u\u017e jsem tu p\u00e1rkr\u00e1t byl. Proto jen rychle nadiktuji svou obvyklou objedn\u00e1vku serv\u00edrce a netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1m, ne\u017e ji zopakuje taky Georg.  <\/p>\n<\/div>\n
„Tak… o \u010dem jsi cht\u011bl se mnou mluvit?“ nedo\u010dkav\u011b vyhrknu ot\u00e1zku, kter\u00e1 m\u011b u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne p\u00e1l\u00ed na jazyku a pozorn\u011b up\u0159u sv\u016fj pohled na Georga p\u0159ed sebou, kter\u00fd mi kone\u010dn\u011b za\u010dne v\u011bnovat, po tom, co serv\u00edrka ode\u0161la, pozornost.<\/div>\n
„No… nejd\u0159\u00edv jsem se cht\u011bl zeptat, jak se ti l\u00edbila party,“ za\u010dne a mn\u011b  poklesne srdce. \u010cekal jsem b\u016fhv\u00edco a on zat\u00edm takhle. Ale nevad\u00ed.<\/div>\n
„Byla super, d\u00edky,“ odv\u011bt\u00edm pohotov\u011b a oplat\u00edm Georgovi pohled. Vlastn\u011b ani nemus\u00edm lh\u00e1t, abych vyj\u00e1d\u0159il svou spokojenost. P\u00e1rty byla opravdu skv\u011bl\u00e1 a dob\u0159e zorganizovan\u00e1, nikdo nem\u016f\u017ee za to, \u017ee se tam po Tomovi plazila jeho sle\u010dna, ztrap\u0148ovala tak sebe i jeho a v ostatn\u00edch jen vyvol\u00e1vala nechu\u0165 – alespo\u0148 ve mn\u011b. Ale to u\u017e je jin\u00e1 kapitola, kter\u00e1 sem nepat\u0159\u00ed.  <\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Nev\u00edm, jestli ses opravdu dob\u0159e bavil, ode\u0161el jsi p\u0159\u00edli\u0161 brzo. Pro\u010d?“ opt\u00e1 se znova Georg a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, jak mi nad jeho ot\u00e1zkou zd\u0159ev\u011bn\u011bly nohy. Co mu m\u00e1m te\u010f proboha \u0159\u00edct? M\u016f\u017eu jen zatloukat – to je to jedin\u00e9, co p\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu.<\/div>\n
„Nebylo mi dob\u0159e,“ odv\u011bt\u00edm a v\u011bdom\u011b tak pou\u017eiju le\u017e, kterou jsem si na p\u00e1rty vymyslel. Opatrn\u011b vzhl\u00e9dnu ke Georgovi, kter\u00fd si jen ml\u010dky pohr\u00e1v\u00e1 s tenkou stolovou de\u010dkou. Nevypad\u00e1 na to, \u017ee by ho moje odpov\u011b\u010f zaj\u00edmala.<\/div>\n
„V posledn\u00ed dob\u011b  ti nen\u00ed dob\u0159e v\u016fbec,“ odv\u011bt\u00ed a jen bez hnut\u00ed  si d\u00e1l pohr\u00e1v\u00e1 s de\u010dkou, ani\u017e by ke mn\u011b pozvedl pohled. Jeho slova v\u0161ak ve mn\u011b vyvolaj\u00ed \u00fadiv.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ opt\u00e1m se bez obalu prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mi p\u0159il\u00e9tne na jazyk, odpov\u011bdi se mi v\u0161ak dostane hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Georg pust\u00ed  de\u010dku, a kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dne k m\u00fdm p\u0159ekvapen\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00edm? V posledn\u00ed  dob\u011b ses \u00fapln\u011b zm\u011bnil, st\u00e1hl ses do sebe a skoro o nikoho nem\u00e1\u0161 z\u00e1jem. Dokonce u\u017e se ani nev\u00edd\u00e1me tak \u010dasto a j\u00e1 nev\u00edm pro\u010d. Zn\u00e1m t\u011b u\u017e skoro dvan\u00e1ct let, Bille, opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee nepozn\u00e1m, kdy\u017e se s tebou n\u011bco d\u011bje?“ vyhrkne a j\u00e1 si jen pomalu uv\u011bdomuji jeho slova, otup\u011bl\u00fd jejich v\u00fdznamem, kter\u00fd mi b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in naplnil celou mysl.  <\/div>\n
V\u016fbec jsem netu\u0161il, \u017ee by si n\u011b\u010deho takov\u00e9ho mohl v\u0161imnout, \u017ee by si mohl, by\u0165 jen nev\u011bdom\u011b pov\u0161imnout, \u017ee se mnou n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Ne\u010dekal jsem, \u017ee by si m\u011b kv\u016fli tomuhle mohl zavolat, naivn\u011b jsem si myslel, \u017ee jsem sv\u016fj probl\u00e9m p\u0159ed okol\u00edm skr\u00fdval, \u017ee jsem to dovedl zahr\u00e1t tak dob\u0159e, ani\u017e by kdokoli pojal podez\u0159en\u00ed. \u0160eredn\u011b jsem se ale zm\u00fdlil.<\/div>\n
Nev\u011bdomky sklop\u00edm sv\u016fj pohled dol\u016f, podd\u00e1vaj\u00edc se tak zmaten\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m v m\u00e9 hlav\u011b… lehk\u00fd dotyk na m\u00e9 dlani v\u0161ak pozvedne m\u00e9 o\u010di k osob\u011b p\u0159ede mnou. Georg se na m\u011b d\u00edv\u00e1 pohledem, o pozn\u00e1n\u00ed m\u011bk\u010d\u00edm ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, a pomalu hlad\u00ed moji dla\u0148.  <\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edkat, jestli nechce\u0161, Bille. J\u00e1 jen… jen chci v\u011bd\u011bt, co se s tebou d\u011bje. Chci ti pomoct,“ za\u0161ept\u00e1 a nev\u011bdomky t\u00edm uklid\u0148uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem jeho hlasu alespo\u0148 tro\u0161ku zm\u00edrn\u00ed a roze\u017eene ten zmatek, kter\u00fd se te\u010f ve mn\u011b odehr\u00e1v\u00e1. Na okam\u017eik zav\u00e1h\u00e1m se svou odpov\u011bd\u00ed… sta\u010d\u00ed v\u0161ak, abych se zad\u00edval do t\u011bch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1le up\u00edraj\u00ed pohled k t\u011bm m\u00fdm. Chci ti pomoct.<\/em><\/div>\n
Nem\u00e1m na vybranou… a p\u0159itom ani nev\u00edm, jestli jsem se rozhodl opravdu spr\u00e1vn\u011b.  <\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed… l\u00edb\u00ed  se mi kluci,“ \u0161eptnu ti\u0161e a c\u00edt\u00edm, jak se mi hlas za\u010d\u00edn\u00e1  zadrh\u00e1vat v krku. Ti\u0161e vydechnu a podv\u011bdom\u011b sklop\u00edm svou tv\u00e1\u0159 n\u011bkam dol\u016f, pry\u010d od v\u0161ech zrak\u016f, kter\u00e9 by se na m\u011b mohly d\u00edvat. Nedok\u00e1\u017eu to. Nedok\u00e1\u017eu vzhl\u00e9dnout k tomu pohledu, kter\u00fd se na m\u011b up\u00edr\u00e1, nedok\u00e1\u017eu mu \u010delit bez toho, ani\u017e bych p\u0159ed n\u00edm zbab\u011ble neuhnul t\u00edm sv\u00fdm. C\u00edt\u00edm na sob\u011b Georgovy o\u010di, to, jak se na m\u011b d\u00edv\u00e1, nap\u016fl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, nap\u016fl udiven\u011b a mo\u017en\u00e1 i znechucen\u011b. Nechci vzhl\u00ed\u017eet k jeho tv\u00e1\u0159i, ve kter\u00e9 se te\u010f ur\u010dit\u011b zra\u010d\u00ed opovr\u017een\u00ed, nedok\u00e1\u017eu a nejsem schopen p\u0159ijmout skute\u010dnost, \u017ee jsem te\u010f nejsp\u00ed\u0161 zklamal \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem m\u011bl opravdu r\u00e1d, \u017ee jsem jedinou hloupou v\u011btou zm\u011bnil s\u00e1m sebe v jeho o\u010d\u00edch. Jedin\u00e9, co dok\u00e1\u017eu, je zbab\u011ble klopit svou tv\u00e1\u0159, t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchat a v duchu se jen ti\u0161e modlit, aby tahle chv\u00edle skon\u010dila.  <\/div>\n
„Chce\u0161… chce\u0161  \u0159\u00edct, \u017ee jsi…,“ Georgova slova protrhnou to dlouh\u00e9, nekone\u010dn\u00e9  ticho mezi n\u00e1mi a vytrhnou m\u011b tak z m\u00fdch my\u0161lenek, p\u0159esto se st\u00e1le neodva\u017euji vzhl\u00e9dnout k jeho tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. V duchu si jen zopakuji jeho ot\u00e1zku a t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b pok\u00fdvu hlavou. V\u00edm moc dob\u0159e, co m\u00e1 na mysli. To slovo, kter\u00e9 jsem se za cel\u00e9 ty t\u0159i roky neodv\u00e1\u017eil vyslovit nahlas. V\u017edycky pro m\u011b znamenalo n\u011bco, co ti druz\u00ed nesn\u00e1\u0161\u00ed, co nen\u00ed akceptovateln\u00e9. M\u011bli by m\u011b za to lid\u00e9 opravdu nesn\u00e1\u0161et?  <\/div>\n
„Tenkr\u00e1t… tenkr\u00e1t jsem se s Kathleen neroze\u0161el proto, \u017ee pro m\u011b nebyla dobr\u00e1. Bylo to kv\u016fli Jeffovi,“ za\u0161ept\u00e1m a s pohledem, up\u0159en\u00fdm do kl\u00edna, si jen ml\u010dky vybavuji moji posledn\u00ed p\u0159\u00edtelkyni… a prvn\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„A… chci \u0159\u00edct… jsi si t\u00edm opravdu jist\u00fd?“ kr\u00e1tk\u00e9 ticho mezi n\u00e1mi prolom\u00ed  Georgova ot\u00e1zka. \u010cekal jsem, \u017ee se m\u011b na to zept\u00e1. Souhlasn\u011b  pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/div>\n
„Jak… jak dlouho u\u017e  to trv\u00e1?“ Georg\u016fv hlas se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm, zat\u00edmco jen n\u011bm\u011b z\u00edr\u00e1m do podlahy, aby se po mn\u011b do\u017eadoval dal\u0161\u00ed odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Skoro t\u0159i roky,“ odpov\u00edm popravd\u011b, Georgova reakce v\u0161ak na sebe nenech\u00e1 \u010dekat dlouho.  <\/div>\n
Jen na chvilku mezi n\u00e1mi nastane ticho, aby ho v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku mohla protrhnout dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka.  <\/div>\n
„A-ale pro\u010d… pro\u010d  jsi mi to ne\u0159ekl u\u017e d\u0159\u00edv?“ Georgova slova se dolinou k m\u00fdm u\u0161\u00edm a nev\u011bdomky \u00fapln\u011b za\u017eenou to, co se ve mn\u011b  a\u017e te\u010f odehr\u00e1valo. C\u00edt\u00edm, jak se mi hork\u00e1 krev vl\u00e9v\u00e1 do \u017eil, jak ve mn\u011b bou\u0159\u00ed n\u011bco siln\u00e9ho, \u010demu u\u017e nedovedu podl\u00e9hat. Zavrt\u00edm hlavou a kone\u010dn\u011b se odv\u00e1\u017e\u00edm vzhl\u00e9dnout ke Georgov\u00fdm o\u010d\u00edm pohledem, ve kter\u00e9m se odr\u00e1\u017e\u00ed v\u0161echen m\u016fj vztek.<\/div>\n
„A pro\u010d bych ti m\u011bl n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edkat?! Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je tak jednoduch\u00e9  \u0159\u00edct n\u011bkomu n\u011bco, co se nikdy nikdo nem\u011bl dov\u011bd\u011bt? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je tak jednoduch\u00e9 se vyrovnat a sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee jsi jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed? \u017de t\u011b nezaj\u00edmaj\u00ed prsa a zadek kdejak\u00e9 holky na ulici… ale n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho? \u017de t\u011b nebav\u00ed poslouchat, kdo kde jakou holku sbalil, proto\u017ee… t\u011b to nel\u00e1k\u00e1? J\u00e1 s\u00e1m jsem t\u00edm proch\u00e1zel cel\u00fd rok, ne\u017e jsem si zvykl na to, kdo doopravdy jsem. O tom ty nem\u00e1\u0161 v\u016fbec p\u0159edstavu!“ vyk\u0159iknu a rozp\u00e1len\u00fd hn\u011bvem se bez hnut\u00ed d\u00edv\u00e1m do Georgovy tv\u00e1\u0159e. C\u00edt\u00edm, jak se mnou lomcuje vztek, z\u00e1rove\u0148 jak m\u011b napl\u0148uje l\u00edtost. Ti\u0161e vydechnu, schov\u00e1m si ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e do dlan\u00ed a podv\u011bdom\u011b tak zabr\u00e1n\u00edm prvn\u00edm slz\u00e1m, kter\u00e9 se mi vkradly do o\u010d\u00ed. Tohle jsem necht\u011bl.  <\/div>\n
„Promi\u0148, j\u00e1… necht\u011bl jsem na tebe k\u0159i\u010det,“ omluv\u00edm se o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, kdy\u017e c\u00edt\u00edm, jak ze m\u011b vztek pomalu vyprch\u00e1v\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem to opravdu trochu p\u0159ehnal. Georg v\u0161ak jen m\u00edrn\u011b zavrt\u00ed hlavou a znova se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, j\u00e1… j\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu a… nedovedu si p\u0159edstavit, jak moc to muselo a mus\u00ed b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9 s t\u00edm \u017e\u00edt. Tak\u017ee… to nev\u00ed  nikdo?“ zept\u00e1 se m\u011b a j\u00e1 jen zavrt\u00edm hlavou. Slova mi v\u00e1znou v krku st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
„Nev\u00ed to nikdo, krom\u011b tebe. Ne\u0159ekl jsem to ani m\u00e1m\u011b. V\u00edm, \u017ee bych ji t\u00edm zklamal,“ \u0161eptnu ti\u0161e a v duchu se modl\u00edm, aby se Georg u\u017e  d\u00e1le nevypt\u00e1val. U\u017e tak jsem mu toho \u0159ekl a\u017e dost… a nejsem si jist\u00fd, \u010deho by se m\u011bly t\u00fdkat jeho dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky.  <\/p>\n<\/div>\n
„A co Tom?“ tich\u00e1  slova se dolinou k m\u00fdm u\u0161\u00edm a zanechaj\u00ed v nich stopy ozv\u011bny. C\u00edt\u00edm, jak se mi srdce rozbu\u0161\u00ed o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, jak se v m\u00e9m nitru rozleje ten tolik zn\u00e1m\u00fd pocit… stejn\u011b, jako tenkr\u00e1t<\/em>, v onu noc. Nedovedu potla\u010dit slzy, kter\u00e9 se mi samy vh\u00e1n\u00ed do o\u010d\u00ed p\u0159i vysloven\u00ed jeho<\/em> jm\u00e9na, p\u0159i jedin\u00e9 zm\u00ednce o n\u011bm<\/em>, a ani nechci.<\/div>\n
Sklop\u00edm svou tv\u00e1\u0159 p\u0159ed Georgov\u00fdm pohledem a sna\u017e\u00edm se je tak skr\u00fdt, to, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9, mi v\u0161ak dojde ve chv\u00edli, kdy mi za\u010dnou samovoln\u011b st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159i. Nesna\u017e\u00edm se je st\u00edrat a ani jim br\u00e1nit. To v\u0161echno, co c\u00edt\u00edm, je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9 na to, abych se tomu dok\u00e1zal ubr\u00e1nit. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9 na to, abych to mohl d\u00e9le skr\u00fdvat.<\/div>\n
„Tom… Tom s t\u00edm m\u00e1  n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho, \u017ee ano?“ tich\u00fd \u0161epot se doline k m\u00fdm u\u0161\u00edm a nazna\u010d\u00ed tak moji odpov\u011b\u010f, pro kterou hled\u00e1m ta nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed slova. Nem\u00e1 smysl d\u00e9le zap\u00edrat a lh\u00e1t, m\u00e9 o\u010di i slzy u\u017e musely prozradit hodn\u011b, v\u00edc, ne\u017e tis\u00edc slov.  <\/div>\n
„P\u0159itahuje m\u011b… ale jen fyzicky. S l\u00e1skou to nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho,“ za\u0161ept\u00e1m a pr\u00e1zdn\u011b z\u00edr\u00e1m do desky stolu p\u0159ed sebou. U\u017e si ani neuv\u011bdomuji ten \u0161\u00edlen\u00fd v\u00fdznam slov, kter\u00e1 jsem pr\u00e1v\u011b vyslovil. Odehr\u00e1v\u00e1 se toho ve mn\u011b moc, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 najednou na to, abych se nad t\u00edm pozastavoval. Georgova odezva p\u0159ijde a\u017e po chv\u00edli a nezvykle ti\u0161e.<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee se ti l\u00edb\u00ed jako… jako mu\u017e, ale… nejsi do n\u011bj zamilovan\u00fd?“ promluv\u00ed zamy\u0161len\u011b a z\u00edr\u00e1 na m\u011b trochu pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem. Nediv\u00edm se ale, v\u00edm, \u017ee je to nezvykl\u00e9, a\u017e \u0161okuj\u00edc\u00ed. Pomalu pok\u00fdvu hlavou a pozorn\u011bji se na Georga zad\u00edv\u00e1m. Na to, kolik se te\u010f dozv\u011bd\u011bl informac\u00ed, je a\u017e nezvykle klidn\u00fd. Vypad\u00e1 to, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.  <\/div>\n
„A Caroline?“ zept\u00e1  se m\u011b po chv\u00edli tich\u00e9ho ml\u010den\u00ed a p\u0159inut\u00ed m\u011b  tak vzhl\u00e9dnout. Pokr\u010d\u00edm rameny a nato zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi, u\u017e od prvn\u00edho dne, kdy jsem ji vid\u011bl. Zm\u011bnila Toma, tak stra\u0161n\u011b moc, v\u016fbec ho te\u010f nepozn\u00e1v\u00e1m. Od doby, co se vr\u00e1til z Ameriky, je \u00fapln\u011b jin\u00fd,“ \u0161eptnu polohlasn\u011b a ot\u0159u si n\u011bkolik slz, kter\u00e9 se mi kut\u00e1l\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Ani se nesna\u017e\u00edm je p\u0159ed Georgem skr\u00fdvat. Je to m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t m\u011b vid\u011bl plakat. P\u0159ed n\u00edm se nem\u00e1m za co styd\u011bt.<\/div>\n
„Taky jsem si v\u0161iml, \u017ee u\u017e nen\u00ed takov\u00fd jako d\u0159\u00edv, chov\u00e1n\u00edm u\u017e  v\u016fbec ne. Mysl\u00edm, \u017ee v tom m\u00e1 prsty ta jeho n\u00e1dhera, co si ho tak p\u011bkn\u011b zmanipulovala,“ p\u0159itak\u00e1 mi Georg, j\u00e1  v\u0161ak jen zavrt\u00edm hlavou. Nechci o n\u00ed te\u010f sly\u0161et, alespo\u0148 ne v tuto chv\u00edli. Te\u010f j\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm, co m\u00e1m se sebou d\u011blat.  <\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, nev\u00edm, jak z tohohle ven. Sna\u017e\u00edm se na n\u011bj zapomenout, naj\u00edt si n\u011bkoho jin\u00e9ho… ale nejde to. Nev\u00edm, jak se m\u00e1m k n\u011bmu chovat, jak se mu m\u00e1m po tom v\u0161em pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. P\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Hr\u00e1t, \u017ee je v m\u00fdch o\u010d\u00edch st\u00e1le bratr a ne… mu\u017e<\/em>. Tolik se toho zm\u011bnilo za ty posledn\u00ed dva roky a te\u010f, kdy\u017e se vr\u00e1til, se to jenom zhor\u0161ilo. D\u011bje se toho ve mn\u011b tolik… a j\u00e1 nev\u00edm, jak z toho ven. Boj\u00edm se… stra\u0161n\u011b moc se boj\u00edm, \u017ee u\u017e to nikdy nebude jako d\u0159\u00edv,“ \u0161eptnu ti\u0161e a nedok\u00e1\u017eu d\u00e9le potla\u010dovat slzy, kter\u00e9 si najdou cestu z m\u00fdch o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ k m\u00fdm u\u0161\u00edm se doline m\u011bkk\u00fd hlas a j\u00e1 ne\u010dek\u00e1m ani okam\u017eik. Stole\u010dek je jenom malou p\u0159ek\u00e1\u017ekou mezi mnou a Georgovou n\u00e1ru\u010d\u00ed, do kter\u00e9 se stul\u00edm a ti\u0161e vzlyknu do jeho ramene. U\u017e takhle nem\u016f\u017eu d\u00e1l. Jsem zmaten\u00fd z toho, co se se mnou d\u011bje. Co se ve mn\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Co m\u00e1m d\u011blat, Georgu? Co m\u00e1m d\u011blat?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a c\u00edt\u00edm, jak m\u011b Georgova dla\u0148 hlad\u00ed po z\u00e1dech. Tolik m\u011b ten pocit uklid\u0148uje.<\/div>\n
„Hlavn\u011b tomu mus\u00ed\u0161 d\u00e1t \u010das, Bille. Jen \u010das ti uk\u00e1\u017ee cestu a pom\u016f\u017ee ti, kdy\u017e  bude\u0161 trp\u011bliv\u00fd. Ale… co kdybys to Tomovi jednodu\u0161e \u0159ekl? \u0158ekl mu to, co jsi te\u010f \u0159ekl mn\u011b? Mo\u017en\u00e1 by ti to pomohlo,“ navrhne \u0161eptem a donut\u00ed m\u011b tak vzhl\u00e9dnout k n\u011bmu uslzen\u00fdma o\u010dima. Svra\u0161t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b \u010delo… nato v\u0161ak zavrt\u00edm hlavou.  <\/div>\n
„Ne, to ne. Nechci, aby o tom v\u011bd\u011bl, to mu nem\u016f\u017eu a nesm\u00edm ud\u011blat. Nebylo by to dobr\u00e9  pro nikoho z n\u00e1s,“ odv\u011bt\u00edm a sklop\u00edm pohled n\u011bkam dol\u016f. Je tu je\u0161t\u011b n\u011bco, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
„Georgu, j\u00e1… Nechci, aby sis o mn\u011b myslel, \u017ee…,“ nestihnu do\u0159\u00edct, moje slova p\u0159eru\u0161\u00ed ta Georgova. Zavrt\u00ed hlavou a stiskne moji ruku v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si o tob\u011b  nic, co jsem si o tob\u011b nemyslel u\u017e d\u0159\u00edv, Bille. Jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, m\u00e1m t\u011b r\u00e1d a na tom se nic nezm\u011bn\u00ed jen proto, \u017ee jsi gay. Pro m\u011b bude\u0161 po\u0159\u00e1d to stejn\u011b zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 p\u00edskle, kter\u00e9 m\u00e1m r\u00e1d,“ usm\u011bje se a dloubne m\u011b do boku. V\u00ed, \u017ee jsem \u0161\u00edlen\u011b lechtiv\u00fd a p\u0159i ka\u017ed\u00e9 mo\u017en\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti toho vyu\u017e\u00edv\u00e1.  <\/div>\n
Usm\u011bji se, nato v\u0161ak up\u0159u sv\u016fj pohled do toho jeho.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee to nikomu nepov\u00ed\u0161,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e… lehk\u00fd stisk ruky je mi v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed. Georg mi op\u011btovn\u011b vr\u00e1t\u00ed m\u016fj pohled.<\/div>\n
„A ty mi slib, \u017ee cokoli se bude d\u00edt, \u0159ekne\u0161 mi to. V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct v\u0161echno a j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu, pokud to bude v m\u00fdch sil\u00e1ch. Te\u010f bu\u010f hlavn\u011b trp\u011bliv\u00fd, dej tomu \u010das a v\u0161echno se brzy vyjasn\u00ed, uvid\u00ed\u0161,“ povzbudiv\u011b se usm\u011bje a j\u00e1 ho jen s tich\u00fdmi d\u00edky op\u011bt obejmu. C\u00edt\u00edm v o\u010d\u00edch slzy a i p\u0159esto se usm\u00edv\u00e1m do jeho ramene. Jako by ty slzy odplavily alespo\u0148 \u010d\u00e1st toho v\u0161eho, \u010d\u00edm jsem se tolik tr\u00e1pil…   <\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/p>\n<\/div>\n
„Tommy, je\u0161t\u011b ten obchod s t\u011bmi ko\u0161ilemi… a pak jsem cht\u011bla je\u0161t\u011b tu novou kabelku od Prady. V\u00ed\u0161, tu, co se l\u00edbila i tob\u011b,“ souhlasn\u011b  p\u0159ik\u00fdvnu hlavou a oplat\u00edm Caroline jej\u00ed polibek. Mysl\u00edm, \u017ee a\u017e dneska lehnu do postele, usnu v p\u011bti vte\u0159in\u00e1ch jako zabitej. Ono l\u00edtat po cel\u00fdm Berl\u00edn\u011b s minim\u00e1ln\u011b dvaceti ta\u0161kama, ov\u011b\u0161enej jako Je\u017e\u00ed\u0161ek, nen\u00ed zrovna pro n\u011bkoho takov\u00e9ho, jako jsem j\u00e1. T\u0159i hodiny makat v posilovn\u011b by bylo mo\u017en\u00e1 m\u00ed\u0148 \u00fanavn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e l\u00edtat po Berl\u00edn\u011b jako bl\u00e1zen. Pokud to ale moji l\u00e1sku ud\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astnou, nevid\u00edm v tom probl\u00e9m.  <\/div>\n
Stisknu jej\u00ed dla\u0148  v t\u00e9 sv\u00e9 a popojdu o p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu. Do oka mi padne n\u00e1zev zn\u00e1m\u00e9 kav\u00e1rny, do kter\u00e9 jsme si s k\u00e1mo\u0161ema v\u017edycky chodili na kafe. Jen s nez\u00e1jmem pohledem p\u0159elet\u00edm od n\u00e1pisu k v\u00fdloze, v\u00edce zaost\u0159\u00edm pohled… a jen udiven\u011b se zad\u00edv\u00e1m na zn\u00e1mou, obj\u00edmaj\u00edc\u00ed se dvojici p\u0159ed sebou…  <\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel  Bill:   Pohodln\u011b se usad\u00edm v m\u011bkk\u00e9m boxu a pohledem jen kr\u00e1tce p\u0159elet\u00edm po tv\u00e1\u0159\u00edch lid\u00ed  na ulici, kter\u00e9 se mi za prosklenou st\u011bnou m\u00edhaj\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Zaost\u0159\u00edm pohled na n\u011bkolik osob, jdouc\u00edch sm\u011brem ke kav\u00e1rn\u011b, kdy\u017e v\u0161ak v ani jedn\u00e9 z nich nerozpozn\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10424","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10424","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10424"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10424\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10424"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10424"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10424"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}