{"id":10438,"date":"2010-10-14T18:00:00","date_gmt":"2010-10-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10412"},"modified":"2010-10-14T18:00:00","modified_gmt":"2010-10-14T17:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/14\/me-myself-and-romeo-19\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 19."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"420\"<\/div>\n
„Nerozlu\u010dn\u00ed brat\u0159i. Ahoj, l\u00e1sko\u2026“ Je\u017ei\u0161, to je dement! Bille, uhni mi z cesty, abych mu mohl poupravit ten jeho samolibej ksicht\u00ed\u010dek. Nedovedu se rozhodnout, co m\u011b vyto\u010dilo v\u00edc. Jestli ta jeho nar\u00e1\u017eka na n\u00e1s dva, to osloven\u00ed ‚l\u00e1sko‘ a nebo v\u00fdraz jeho obli\u010deje. No, on se ten jeho ksicht ani obli\u010dejem naz\u00fdvat ned\u00e1\u2026<\/div>\n
„Pete.“ B\u00fdt Kenem vezmu nohy na ramena! Tenhle t\u00f3n toti\u017e moc dob\u0159e a rozhodn\u011b pro jeho osobu nev\u011bst\u00ed nic dobr\u00fdho. Agentka, jak vid\u00edm, taky zpozorn\u011bla. Mo\u017en\u00e1 to bude je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u00fd a t\u0159eba tu sehrajeme par\u00e1dn\u00ed divadlo. Bill je o\u010dividn\u011b na\u0161tvanej. Nen\u00ed se \u010demu divit. Ten jeho krasavec se mu toti\u017e v\u016fbec neozval! Ka\u0161le na n\u011bj, a te\u010f si sem p\u0159ijde a \u010dek\u00e1, \u017ee z n\u011bj Bill asi padne na zadek.<\/div>\n
„Mohli bychom spolu\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed o \u010dem. Jdeme.“ Br\u00e1cha se na m\u011b oto\u010d\u00ed a vykro\u010d\u00ed. Jen\u017ee peroxid mu zahrad\u00ed cestu.<\/div>\n
„Jak nen\u00ed o \u010dem? Mysl\u00edm, \u017ee my dva si toho mus\u00edme dost vysv\u011btlit. To tvoje\u2026“<\/div>\n
„Co?“ Zavr\u010d\u00ed Bill tak, \u017ee by mu i Absi mohl z\u00e1vid\u011bt. „M\u00e1\u0161 snad v \u00famyslu mi zase n\u011bco za\u010d\u00edt vy\u010d\u00edtat?! Sorry, nem\u00e1m n\u00e1ladu. Tommy?“ A m\u00e1\u0161 to a bre\u010d! M\u00e1\u0161 si ho v\u00edc v\u00e1\u017eit. V\u00edm minim\u00e1ln\u011b o jednom \u010dlov\u011bku, kter\u00fd by dal cokoli za to, kdyby mohl b\u00fdt na tv\u00fdm m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Billy, nechci ti nic vy\u010d\u00edtat. Chci s tebou jen mluvit.“ Pete po n\u011bm ch\u0148apne, a\u017e Bill, sna\u017e\u00edc\u00ed se kolem n\u011bj prosmeknout, zasku\u010d\u00ed bolest\u00ed. To pod\u011blal! Necht\u011bl jsem se mezi n\u011b motat, ale nesnesu, aby se k n\u011bmu n\u011bkdo v moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti choval takhle.<\/div>\n
„\u0158ekl ti, \u017ee s tebou mluvit nechce, ne?“ S p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima a rukama sev\u0159en\u00fdma v p\u011bst stoj\u00edm te\u010f tv\u00e1\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159 sv\u00e9mu sokovi, p\u0159ipraven mu doopravdy jednu vrazit, s\u00e1hne-li na Billa znovu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ty se do toho\u2026“<\/div>\n
„Budu. Nedovol\u00edm, aby mu kdokoli ubli\u017eoval, jakkoli ubli\u017eoval!“ Moc si se mnou nehraj, chc\u00edp\u00e1ku, mohl bys \u0161patn\u011b skon\u010dit. Je mi fuk, \u017ee bych tu ztropil sc\u00e9nu t\u011bm, co jsem sv\u00fdm k\u0159ikem vyl\u00e1kal z kancl\u016f.<\/div>\n
„Tome, nech ho\u2026“ Bill m\u011b zatah\u00e1 za ruku. „P\u016fjdeme.“ Pro tentokr\u00e1t m\u00e1 ten po\u0161uk kliku.<\/div>\n
„Co s tebou ud\u011blal? Vym\u00fdv\u00e1 ti mozek nebo co?“<\/div>\n
Kdyby m\u011b br\u00e1cha nenacpal do v\u00fdtahu a ten se za n\u00e1mi nezav\u0159el, sko\u010dil bych mu po krku. On si jako mysl\u00ed, \u017ee m\u00e1m pot\u0159ebu proti n\u011bmu Billa \u0161tv\u00e1t nebo co? M\u00e1 m\u011b za ubo\u017e\u00e1ka? Na jeho \u00farove\u0148 bych se nikdy nesn\u00ed\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
K \u010dertu! Taky sem musel vl\u00e9zt, kdy\u017e se mi to nehod\u00ed? Tomovi jsem z\u00e1m\u011brn\u011b zatajil, \u017ee mi n\u011bkolikr\u00e1t volal a psal, a \u017ee jsem mu ani jednou neodpov\u011bd\u011bl. V\u0161e z \u010dist\u011b sobeck\u00fdch d\u016fvod\u016f. A\u010d m\u00e1m Peta r\u00e1d, chci b\u00fdt te\u010f jen s Tomem. Chci bydlet u n\u011bj, tr\u00e1vit s n\u00edm \u010das a m\u00edt ho neust\u00e1le na bl\u00edzku. M\u00e1lem se to provalilo. Ale m\u011bl jsem z pekla \u0161t\u011bst\u00ed. K n\u011b\u010demu ale tato Petova p\u0159epadovka byla dobr\u00e1. D\u00edk n\u00ed jsem zjistil, \u017ee je br\u00e1\u0161ka st\u00e1le ochoten br\u00e1nit m\u011b do rozerv\u00e1n\u00ed t\u011bla. Pete m\u011b jen slab\u011b stisknul. Vyjeknul jsem \u00falekem, ne bolest\u00ed, ale Tom byl v tu r\u00e1nu u n\u00e1s p\u0159ipraven zas\u00e1hnout.<\/div>\n
  <\/div>\n
Te\u010f kr\u00e1\u010d\u00ed p\u0159ede mnou a sly\u0161\u00edm, jak nad\u00e1v\u00e1. Na \u010d\u00ed adresu v\u0161echny ty „lichotky“  sm\u011b\u0159uj\u00ed se ani pt\u00e1t nemus\u00edm. Nijak to nekomentuji. Rad\u0161i p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee je nesly\u0161\u00edm. Co to bylo? Prudce se oto\u010d\u00edm za sebe. \u017de by Pete? Mo\u017en\u00e1 se odm\u00edtl sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee s n\u00edm nechci mluvit, a rozhodl se j\u00edt za n\u00e1mi. Chvilku stoj\u00edm a p\u00e1tr\u00e1m o\u010dima po prostoru podzemn\u00edch gar\u00e1\u017e\u00ed. Nikde nikdo. Asi se mi to jenom zd\u00e1lo. U\u017e mi z n\u011bj hrabe!<\/p>\n<\/div>\n
„Tak Bille, poj\u010f p\u0159ece!“ zahu\u010d\u00ed netrp\u011bliv\u011b Tom a navr\u00e1tiv\u0161\u00ed se m\u011b uchop\u00ed za loket. „Zase jsi snil nebo snad n\u011bjakej bub\u00e1k?“ Nar\u00e1\u017e\u00ed na moje d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed sn\u011bn\u00ed uprost\u0159ed b\u00edl\u00e9ho dne, kdy jsem s hlavou v oblac\u00edch p\u0159em\u00fd\u0161lel o budoucnosti a r\u016f\u017eov\u011b si ji maloval. No, realita se podstatn\u011b li\u0161\u00ed od toho, co jsem si kdysi vysnil. N\u011bco vy\u0161lo, ov\u0161em n\u011bco st\u00e1le chyb\u00ed. Pozn\u00e1mka o bub\u00e1kovi m\u011bla zase p\u016fvod v na\u0161em d\u011btstv\u00ed. Chod\u00edval jsem za Tomem do jeho pokoje s t\u00edm, \u017ee se boj\u00edm. Byla to ale hlavn\u011b jeho vina. Stra\u0161il m\u011b, \u017ee je u m\u011b pod postel\u00ed p\u0159\u00ed\u0161era a \u017ee m\u011b kousne. V\u017edycky jsem se tam p\u0159ed span\u00edm d\u00edval, ale nic nena\u0161el. Tak\u017ee jsem si lehnul, ale stejn\u011b jsem pak uprost\u0159ed noci utekl k n\u011bmu. V\u011b\u0159il jsem toti\u017e, \u017ee Tom dok\u00e1\u017ee v\u0161echny stra\u0161\u00e1ky zahnat a oni mi tak neubl\u00ed\u017e\u00ed. D\u00edt\u011b, no. I dnes se ale domn\u00edv\u00e1m, \u017ee pouze s n\u00edm jsem v naprost\u00e9m bezpe\u010d\u00ed a \u017ee jen m\u016fj star\u0161\u00ed bratr je schopen m\u011b p\u0159ed v\u0161\u00edm a v\u0161emi ochr\u00e1nit.  <\/div>\n
„Nech si ty nar\u00e1\u017eky, ano?“ Str\u010d\u00edm do n\u011bj, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm dal\u0161\u00ed vlnu sm\u00edchu z jeho hrdla. Odemknu si dve\u0159e a chyst\u00e1m se usednout za volant.<\/div>\n
„Nemohl bych?“ Uk\u00e1\u017ee prstem na moje m\u00edsto a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b ps\u00edma o\u010dima. Jak malej kluk. Ale copak bych mu mohl n\u011bco odm\u00edtnout? Obejdu tedy auto, hod\u00edm mu kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 obratn\u011b chytne, a posad\u00edm se na sedadlo smrti. Tom, zjevn\u011b spokojen, \u017ee jsem se nijak neh\u00e1dal a nechal ho bez kec\u016f \u0159\u00eddit, sedne vedle m\u011b a nastartuje. U\u017e m\u00e1m i osobn\u00edho \u0161of\u00e9ra.  <\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Co si m\u011b tak prohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161? Rad\u0161i n\u011bco \u0159\u00edkej.“ Tom zato\u010d\u00ed a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 se culit. M\u011b t\u00edm ale vytrhl z m\u00fdch \u00favah o tom, jak je den ode dne kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 je dob\u0159e, \u017ee to ud\u011blal. B\u016fhv\u00ed, kde bych zase skon\u010dil. Mus\u00edm s t\u00edm n\u011bco d\u011blat! Jsou chv\u00edle, kdy m\u00e1m pocit, jako by se mi zatm\u011bl mozek a jako bych byl naprosto mimo. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by m\u011b ve spojitosti s Tomem tak chl\u00edpn\u00e9 my\u0161lenky nikdy nenapadaly. Ano, m\u00e1m k n\u011bmu velmi v\u0159el\u00fd a siln\u00fd vztah. V\u017edycky jsme byli v\u00edc ne\u017e jen oby\u010dejn\u00ed sourozenci. Obj\u00edmal jsem jej, kdykoli se k tomu naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost, sem tam jsem od n\u011bj dostal pusu na \u010delo nebo m\u011b pohladil, ani\u017e by k tomu m\u011bl d\u016fvod. Ud\u011blal to jen, proto\u017ee m\u011b m\u011bl r\u00e1d. Ale p\u0159isuzoval jsem to na\u0161emu dvoj\u010dec\u00edmu poutu. V\u017edycky se mi l\u00edbila my\u0161lenka, \u017ee jsme jedna du\u0161e rozd\u011blen\u00e1 do dvou t\u011bl. Mysl\u00edm si to po\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je? Nejsi n\u00e1hodou nemocnej? Jindy mele\u0161, ke slovu m\u011b nepust\u00ed\u0161, a te\u010f ml\u010d\u00ed\u0161 jako ryba. Hele, jestli je to kv\u016fli\u2026“<\/div>\n
„Ne, jen jsem\u2026 Jen jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel.“<\/div>\n
„O \u010dem? O n\u011bm?“ Pro\u010d se domn\u00edv\u00e1, \u017ee mysl\u00edm po\u0159\u00e1d na Peta? V\u017edycky jsem nejv\u00edce p\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011bm. Jemu pat\u0159ily a pat\u0159\u00ed skoro v\u0161echny moje my\u0161lenky, proto\u017ee je pro m\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pod sluncem. I kdy\u017e jsem s n\u00edm nebyl a nemohl s n\u00edm mluvit, myslel jsem na n\u011bj, kudy jsem chodil. Nebylo dne a ani hodiny, kdy bych si na n\u011bj aspo\u0148 na okam\u017eik nevzpomn\u011bl.<\/div>\n
„Ne, o tob\u011b, mn\u011b. O n\u00e1s.“ Zas tak daleko od pravdy nejsem. V podstat\u011b je to pravda.<\/div>\n
„A na co moudr\u00fdho jsi p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„Probereme to doma.“ Naposledy se na n\u011bj usm\u011bji a zad\u00edv\u00e1m se ven z okna, za n\u00edm\u017e se m\u00edj\u00ed ulice m\u011bsta. V\u0161ude plno lid\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed sleduj\u00ed v\u00fdkladn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b, jin\u00ed spolu kl\u00e1bos\u00ed uprost\u0159ed chodn\u00edku a p\u00e1r zv\u011bdavc\u016f se oto\u010d\u00ed za na\u0161\u00edm autem.<\/div>\n
   <\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ve\u010de\u0159e!“ Tom za\u0159ve a j\u00e1 sebou trhnu. Odlo\u017e\u00edm \u010dasopis, l\u00edn\u011b se zvednu a opust\u00edm lo\u017enici, kam jsem se proz\u00edrav\u011b uklidil pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by Toma napadlo vyhnat m\u011b ven do toho ne\u010dasu, abych vyven\u010dil psa. Jak zn\u00e1m Absintha p\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti by m\u011b ohodil bl\u00e1tem. Mo\u017en\u00e1 bych se i d\u00edk jeho z\u00e1ke\u0159nosti vykoupal i v n\u011bjak\u00e9 lou\u017ei.<\/div>\n
„Co to je?“ Zad\u00edv\u00e1m se na j\u00eddlo na tal\u00ed\u0159i. Dokonce i va\u0159it se jak\u017e tak\u017e nau\u010dil. Sice jen takov\u00e1 jednodu\u0161\u0161\u00ed j\u00eddla, ale i to se cen\u00ed. Ve srovn\u00e1n\u00ed s d\u0159\u00edv\u011bj\u0161kem se to ned\u00e1 srovn\u00e1vat. Jeho krupi\u010dnou ka\u0161i, podobaj\u00edc\u00ed se sp\u00ed\u0161e betonu, a to nejen barvou, ale hlavn\u011b konzistenc\u00ed, c\u00edt\u00edm v \u017ealudku je\u0161t\u011b dnes. Va\u0159\u00ed, pere, ukl\u00edz\u00ed\u2026 Hotov\u00fd mu\u017e v dom\u00e1cnosti. Odsud se jen tak nehnu, je\u0161t\u011b by ho mohla ulovit n\u011bjak\u00e1 takov\u00e1 jako ty jeho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed coury. Pro ka\u017edou \u017eenskou je Toma \u0161koda.<\/div>\n
„\u010c\u00edna.“ Potvrd\u00ed mi moji domn\u011bnku.<\/div>\n
„\u010cemu se zase tlem\u00ed\u0161?“ Zkoumav\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00edm jeho tv\u00e1\u0159. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co je tu zase tak stra\u0161n\u011b srandovn\u00edho.<\/div>\n
„Rad\u0161i nic.“ M\u00e1vne rukou a sedne si naproti. „D\u00edv\u00e1\u0161 se na to, jako bych t\u011b snad cht\u011bl otr\u00e1vit. Arz\u00e9n mi bohu\u017eel do\u0161el…“<\/div>\n
„Hahaha, jsi vtipnej.“ Po\u0159\u00e1d stejn\u011b urejpanej. V\u017edycky vyu\u017eije chvilku, kdy si do m\u011b m\u016f\u017ee r\u00fdpnout. Sice to um\u00edm taky, ale ne tak dob\u0159e jako on a tud\u00ed\u017e jsem mu jeho nar\u00e1\u017eky nemohl nikdy dostate\u010dn\u011b oplatit.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele,“ Tom si nacpe do pusy ten sv\u016fj v\u00fdtvor a za\u010dne p\u0159e\u017evykovat. Kdy\u017e polkne prvn\u00ed sousto, \u010dek\u00e1m, co to s n\u00edm ud\u011bl\u00e1. Kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee je v pohod\u011b, naberu taky, abych mohl posoudit, zda to chutn\u00e1 stejn\u011b dob\u0159e, jako to vypad\u00e1 a von\u00ed.<\/div>\n
„O \u010dem jsi cht\u011bl mluvit?“ Zvedne ke mn\u011b pohled a vlo\u017e\u00ed si dal\u0161\u00ed sousto do \u00fast.<\/div>\n
„J\u00e1?“ Polknu a nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m. „A jo, ty mysl\u00ed\u0161 to\u2026“<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b to. Poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem se t\u011b na n\u011bco zeptat. Jen nev\u00edm, jestli mi na to odpov\u00ed\u0161. V\u00ed\u0161, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom stra\u0161n\u011b dlouho. Sna\u017eil jsem se na n\u011bco p\u0159ij\u00edt, jen\u017ee ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b\u2026“ Odlo\u017e\u00edm vidli\u010dku a s\u00e1hnu po sklence. M\u00e1m dojem, \u017ee br\u00e1\u0161kovi krapet ujela ruka s pep\u0159em, chilli a nebo n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, proto\u017ee m\u00e1m pusu v plamenech. Rad\u0161i ale budu zticha, sna\u017e\u00ed se a nerad bych se ho dotknul. Taky bych dal\u0161\u00ed dny mohl str\u00e1vit o vod\u011b a chlebu.<\/div>\n
„Na tohle mi m\u016f\u017ee\u0161 odpov\u011bd\u011bt jen ty. Akor\u00e1t si nejsem jist\u00fd, jestli\u2026“<\/div>\n
„Asi v\u00edm, na co se chce\u0161 zeptat. Mus\u00edme o tom mluvit te\u010f? P\u0159i j\u00eddle? Nepo\u010dkalo by to na pozd\u011bji?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, co mu m\u00e1m \u0159\u00edct. \u017dv\u00fdk\u00e1m jedno sousto za druh\u00fdm a sna\u017e\u00edm se vymyslet odpov\u011b\u010f na p\u0159\u00edpadnou Billovu ot\u00e1zku, pro\u010d jsem za\u010dal p\u00edt. Je mi jasn\u00fd, \u017ee chce mluvit o tom. Tv\u00e1\u0159\u00ed se a\u017e moc v\u00e1\u017en\u011b a o \u010dem jin\u00e9m by tak dlouho p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak mi s\u00e1m \u0159ekl. O tomhle jsem s n\u00edm nikdy nemluvil. Tenkr\u00e1t u mamky jsme se bavili o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, ale tomuto jsem se vyh\u00fdbal jak \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei. Dnes v\u0161ak nejsp\u00ed\u0161 nastal \u010das objasnit mu i tuhle \u010d\u00e1st moj\u00ed minulosti.<\/div>\n
  <\/div>\n
Odlo\u017e\u00edm p\u0159\u00edbor, po\u010dk\u00e1m, a\u017e Bill doj\u00ed a odnesu oba tal\u00ed\u0159e. Pak ho na\u017eenu k d\u0159ezu, aspo\u0148 n\u011bjak se m\u016f\u017ee zapojit. Psa jsem u\u017e vyven\u010dil s\u00e1m. P\u016fl hodiny jsem jej potom drbal, abych ho vysu\u0161il. Kdy\u017e jsem k n\u011bmu \u0161el s ru\u010dn\u00edkem, za\u010dal kolem poskakovat a ch\u0148apal po n\u011bm. Asi si myslel, \u017ee jeho p\u00e1ne\u010dek vymyslel dal\u0161\u00ed d\u011bsn\u011b z\u00e1bavnou hru. Cvok!<\/div>\n
Div\u00edm se, \u017ee Bill ani neceknul, \u017ee to j\u00eddlo p\u00e1l\u00ed. Tro\u0161ku jsem to neodhadnul s ko\u0159en\u00edm. No, co, i mistr tesa\u0159 se n\u011bkdy utne. S\u00e1m jsem m\u011bl ale strach, \u017ee mi sho\u0159\u00ed huba! Kdy\u017e spolkl prvn\u00ed sousto, \u010dekal jsem, \u017ee za\u010dne k\u0148u\u010det, co jsem to tam dal, \u017ee mu to d\u011bl\u00e1m schv\u00e1ln\u011b a kdesi cosi, ale kdepak. Ml\u010del, v\u0161echno bez \u0159e\u010d\u00ed sn\u011bdl a je\u0161t\u011b m\u011b za to pochv\u00e1lil. Asi se z Billa b\u011bhem doby, co jsem ho nem\u011bl mo\u017enost vid\u011bt, stal milovn\u00edk ostr\u00fdch j\u00eddel\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu se k n\u011bmu vrac\u00edm. Mezit\u00edm se p\u0159em\u00edstil od stolu, aby se posadil na seda\u010dku. K m\u00e9mu \u00fa\u017easu se vedle n\u011bj uvelebil i Abs\u00edk a nech\u00e1v\u00e1 se od n\u011bj drbat za u\u0161ima. Kdy\u017e si ale v\u0161imne, \u017ee Bill dneska nem\u00e1 ani bramb\u016frky, ani ty\u010dinky, odfrkne si a odval\u00ed se pry\u010d. Zmetek jeden prodejnej! Kdy\u017e se Bill cpe a d\u00e1v\u00e1 i jemu, je mu dobrej, ale jinak jej nem\u016f\u017ee ani c\u00edtit.<\/div>\n
„Tak.“ Vyb\u00eddne m\u011b a sepne ruce. Dychtiv\u011b na m\u011b hled\u00ed, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc moji zpov\u011b\u010f. Za\u017eenu vtipnou p\u0159edstavu Billa v sutan\u011b a usednu vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt\u2026“<\/div>\n
„T\u0159eba tamt\u00edm. Jak jsi zmizel, hledal jsem t\u011b v\u0161ude, ale nemohl jsem t\u011b nikde naj\u00edt. Jako by se po tob\u011b zem slehla. V\u00edm, u\u017e jsi mi \u0159ekl, \u017ee jsi byl tam,<\/em> ale\u2026“ Sna\u017e\u00ed se mi n\u011bjak pomoct. Jo, o l\u00e9\u010debn\u011b jsem se zm\u00ednil na mam\u010din\u011b oslav\u011b, ale Bill chce sly\u0161et celou story. M\u00e1m z toho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. N\u011bco jin\u00e9ho je o tom vypr\u00e1v\u011bt Georgovi a n\u011bco jin\u00e9ho Billovi, kter\u00fd je vlastn\u011b p\u0159\u00ed\u010dinou toho v\u0161eho, p\u0159esto\u017ee o tom nem\u00e1 sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed.  <\/div>\n
„Nemus\u00edm ti p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee jsem chlastal. Ani moje v\u00fdstupy nen\u00ed pot\u0159eba znovu l\u00ed\u010dit. Myslel jsem, \u017ee to m\u00e1m pod kontrolou, po\u0159\u00e1d jsem si odm\u00edtal p\u0159ipustit, \u017ee to tak nen\u00ed. M\u011bl jsem probl\u00e9m, ale necht\u011bl jsem ho vid\u011bt. A\u017e mamka\u2026“ Odml\u010d\u00edm se. Znovu se mi toti\u017e v pam\u011bti vyno\u0159\u00ed jej\u00ed tv\u00e1\u0159, jak m\u011b v slz\u00e1ch pros\u00ed, abych se zachr\u00e1nil. Abych n\u011bco ud\u011blal, dokud to jde, a nezni\u010dil se. Bill ml\u010d\u00ed, nijak na m\u011b netla\u010d\u00ed. D\u00e1v\u00e1 mi prostor, abych nabral dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed sil k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A\u017e ona m\u011b p\u0159im\u011bla j\u00edt tam.“<\/div>\n
„K \u010demu?“ vyhrkne. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed si ale p\u0159ikryje dlan\u00ed \u00fasta a sklop\u00ed zrak. Asi mu docvaklo, \u017ee \u0159e\u010d je o tom bar\u00e1ku, kde jsem se zbavoval sv\u00e9 alkoholov\u00e9 z\u00e1liby. „Promi\u0148, necht\u011bl jsem.“<\/div>\n
„Do l\u00e9\u010debny,“ pokra\u010duju, jako by nic ne\u0159ekl. Kdy\u017e u\u017e jsem za\u010dal, dokon\u010d\u00edm to. „…jsem se nechal zav\u0159\u00edt, abych se toho zbavil.“ Jo, od chlastu mi pomohli, od l\u00e1sky k n\u011bmu ale ne. Na to i oni byli kr\u00e1tc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m za sebou v\u0161echna sezen\u00ed ‚Ahoj, jsem ten a ten a jsem tady, proto\u017ee\u2026‘<\/em>. Hor\u0161\u00ed jak v krimu. Po\u0159\u00e1d jsi pod dohledem, po\u0159\u00e1d se s tebou o n\u011b\u010dem bav\u00ed. Rozeb\u00edrali se mnou snad ka\u017edej den m\u00fdho \u017eivota. O v\u0161em a v\u0161ech cht\u011bli dopodrobna vypr\u00e1v\u011bt. Hr\u016fza! Ale jak vid\u00ed\u0161, pomohlo to.“ A\u010dkoli jsem na sebe byl hrdej n\u011bkolikr\u00e1t, nikdy ne tak jako v den, kdy jsem se toho zbavil a mohl jsem s \u010dist\u00fdm sv\u011bdom\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem to zvl\u00e1dnul.<\/div>\n
„Mohl bych\u2026“ Bill se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, ale nedo\u0159ekne to, co za\u010dal. V jeho o\u010d\u00edch ale vid\u00edm to ‚pro\u010d?‘. \u010cekal jsem, \u017ee to bude cht\u00edt v\u011bd\u011bt. U\u017e na t\u00e9 oslav\u011b tam ty otazn\u00edky byly. D\u00e1m mu stejnou odpov\u011b\u010f jako cvoka\u0159\u016fm. Oblafnul jsem lidi s diplomem, na n\u011bj to zabere taky.<\/div>\n
„Bylo toho moc. Tlak okol\u00ed. Po\u0159\u00e1d jsi v\u0161em na o\u010d\u00edch, ka\u017edej tv\u016fj krok je sledov\u00e1n. A\u0165  \u0159ekne\u0161 cokoli, obr\u00e1t\u00ed to proti tob\u011b. Nezvl\u00e1dnul jsem to. Jsem slaboch.“<\/div>\n
„To nejsi! Jsi siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli jin\u00fd!“ Vyk\u0159ikne, a\u017e se i j\u00e1 leknu. Tenhle t\u00f3n jsem dosud neznal. Bill\u016fv v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz po chvilce zmiz\u00ed a nahrad\u00ed jej takov\u00fd l\u00edtostiv\u00fd nebo zklaman\u00fd. Nejsp\u00ed\u0161 tu\u0161\u00edm, co bude te\u010f n\u00e1sledovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl? Pomohl bych ti. Spolu bychom to p\u0159ekonali, Tommy. Nemuselo to\u2026“ Znovu se odml\u010d\u00ed. Cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee kdybych se mu jen slovem zm\u00ednil, nemusel jsem dopadnout takhle. P\u0159esn\u011b tohle jsem \u010dekal. Ano, \u0159e\u0161ili jsme probl\u00e9my spole\u010dn\u011b. Billovy starosti byly i moje a naopak. Ov\u0161em tohle jsem ani s n\u00edm nemohl sd\u00edlet, byl to \u010dist\u011b m\u016fj probl\u00e9m. Copak jsem za n\u00edm mohl p\u0159ij\u00edt a \u0159\u00edct mu: ‚Hej, Bille, zabouchl jsem se do tebe a chci t\u011b ojet. Co s t\u00edm budeme d\u011blat?‘?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e je to za mnou. Te\u010f v\u00ed\u0161, kde jsem byl a pro\u010d jsem do toho padnul. Lituju toho, ale nejv\u00edc v\u0161ak lituju toho, jak jsem se choval k tob\u011b. Tu facku si nikdy\u2026“<\/div>\n
„D\u00e1vno odpu\u0161t\u011bno.“ Bill vykouzl\u00ed na sv\u00fdch rtech \u00fasm\u011bv. Odpustil, ale j\u00e1 si to nikdy neodpust\u00edm. Vzt\u00e1hnul jsem na n\u011bj ruku, a\u010dkoli jsem jej v\u017edy br\u00e1nil. S\u00e1m jsem jej ude\u0159il, p\u0159esto\u017ee jsem byl d\u0159\u00edv p\u0159ipraven schytat m\u00edsto n\u011bj ka\u017edou jemu ur\u010denou r\u00e1nu. Chvilku naproti sob\u011b jen v tichosti sed\u00edme. Pak se ale ke mn\u011b naklon\u00ed a pevn\u011b m\u011b obejme. Do nosu m\u011b pra\u0161t\u00ed jeho parf\u00e9m a na tv\u00e1\u0159i m\u011b za\u0161imr\u00e1 pramen jeho vlas\u016f.<\/div>\n
„Tome, jsem na tebe hrd\u00fd. Tak moc hrd\u00fd.“ Podruh\u00e9 od doby, kdy jsem odsud vypadnul, jsem od n\u011bj sly\u0161el tuhle v\u011btu. Tentokr\u00e1t ale zn\u011bla je\u0161t\u011b up\u0159\u00edmn\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Billovi se i malinko t\u0159\u00e1sl hlas. Znovu mezi n\u00e1mi zavl\u00e1dne ticho. Br\u00e1\u0161ka m\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech a tiskne se ke mn\u011b.<\/div>\n
   <\/div>\n
„Bille?“ C\u00edt\u00edm, jak se mi nosem ot\u0159e o krk a k\u016f\u017ei ovane jeho hork\u00fd dech. Bo\u017ee! Ne! U\u017e zase?!<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Nerozlu\u010dn\u00ed brat\u0159i. Ahoj, l\u00e1sko\u2026“ Je\u017ei\u0161, to je dement! Bille, uhni mi z cesty, abych mu mohl poupravit ten jeho samolibej ksicht\u00ed\u010dek. Nedovedu se rozhodnout, co m\u011b vyto\u010dilo v\u00edc. Jestli ta jeho nar\u00e1\u017eka na n\u00e1s dva, to osloven\u00ed ‚l\u00e1sko‘ a nebo v\u00fdraz<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-10438","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10438","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10438"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10438\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10438"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10438"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10438"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}