{"id":1044,"date":"2017-09-01T16:00:00","date_gmt":"2017-09-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1038"},"modified":"2017-09-01T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-01T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/01\/vampire-sunrise-15-konec\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kle\u010del jsem nad Tomov\u00fdm t\u011blem a poslouchal, jak jeho srdce bije \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm pomaleji. Ka\u017ed\u00e9 tich\u00e9 buch, buch mi v u\u0161\u00edch zn\u011blo jako hromobit\u00ed. Zb\u011b\u017en\u011b jsem pohl\u00e9dl k nebi, abych zjistil, \u017ee paprsky slunce u\u017e olizuj\u00ed vrcholky budov. Jadrn\u011b jsem zaklel a obr\u00e1til pozornost zp\u011bt k chladnouc\u00edmu t\u011blu p\u0159ed sebou. Nebylo nic divn\u00e9ho na tom, \u017ee se Tom\u016fv tep zpomaluje. Musel nejd\u0159\u00edve zem\u0159\u00edt, aby se mohl st\u00e1t up\u00edrem. A pak to p\u0159i\u0161lo, jeho srdce ztichlo \u00fapln\u011b. Kolem n\u00e1s se probouzel Lond\u00fdn, ale j\u00e1 nesly\u0161el popel\u00e1\u0159sk\u00e9 auto, kter\u00e9 jen kousek od n\u00e1s projelo. Ani dva opilce h\u00e1daj\u00edc\u00ed se o n\u011bjakou naprostou zbyte\u010dnost. Jedin\u00e9, na co jsem se dok\u00e1zal soust\u0159edit, byla Tomova mrtvola, proto\u017ee pro tento moment nebyl ni\u010d\u00edm jin\u00fdm. Jen kusem studen\u00e9ho masa. P\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b jsem se ot\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„No tak, posp\u011b\u0161 si,“ procedil jsem skrz zatnut\u00e9 zuby. D\u011bsila m\u011b my\u0161lenka, \u017ee se Tom stane up\u00edrem, a hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed se usma\u017e\u00ed na \u0161kvarek d\u00edky s\u00edle dot\u011brn\u00e9ho slunce. Jeho rty byly \u00fapln\u00e9 b\u00edl\u00e9, jak jsem z n\u011bj vys\u00e1l t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echnu krev. Ruce m\u011bl voln\u011b polo\u017een\u00e9 pod\u00e9l bol\u016f a i prsty vypadaly podivn\u011b vybledle. Oba jsme byli zamazan\u00ed a \u0161pinav\u00ed a nezasv\u011bcen\u00e9mu by to jist\u011b p\u0159ipadalo jako rva\u010dka, ze kter\u00e9 jsem vy\u0161el jako v\u00edt\u011bz.<\/div>\n
\n

A pak m\u00e9 \u00fatroby za\u010dal spalovat strach. Co kdy\u017e se n\u011bco tot\u00e1ln\u011b posralo? Co kdy\u017e jsem ho neprom\u011bnil v up\u00edra? Co kdy\u017e jsem ho prost\u011b zabil? Trvalo to a\u017e moc dlouho. U\u017e by m\u011bl b\u00fdt d\u00e1vno vzh\u016fru. P\u00e1tral jsem v pam\u011bti po vzpom\u00ednce na Alexisovu prom\u011bnu. Ne, rozhodn\u011b to netrvalo tak dlouho. Jakmile Alexis odpadl a srdce mu p\u0159estalo b\u00edt, ub\u011bhlo sotva p\u00e1r vte\u0159in a u\u017e p\u00e1dilo jako \u0161\u00edlen\u00e9. Zvedl se a ihned tou\u017eil po krvi. Tomovi to trvalo a\u017e moc dlouho. P\u0159i\u0161oupl jsem se na kolenou bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a vzal do dlan\u011b jeho ruku.<\/p><\/div>\n

\n

„Tome, no tak,“ oslovil jsem jej znovu. Bez valn\u00e9ho \u00fa\u010dinku. „Nemysli si, \u017ee m\u011b tady te\u010f nech\u00e1\u0161.“<\/p><\/div>\n

Zacloumal jsem s n\u00edm, ale jedin\u00fdm v\u00fdsledkem bylo, \u017ee rozhodil ruce jako hadrov\u00fd pan\u00e1k a hlava mu sklouzla do nep\u0159irozen\u00e9ho \u00fahlu. Zamrazilo m\u011b a\u017e do morku kost\u00ed. Te\u010f opravdu vypadal jako mrtvola.<\/div>\n
„Neopova\u017euj se um\u0159\u00edt,“ za\u0159val jsem a za\u010dal ho jako \u0161\u00edlenec ml\u00e1tit p\u011bstmi do hrudn\u00edku. Nikdy bych si nedok\u00e1zal odpustit, kdyby on zem\u0159el jen proto, abych j\u00e1 mohl \u017e\u00edt. J\u00e1 u\u017e jsem m\u011bl stovky \u017eivot\u016f a ten jeho sotva za\u010dal. Zmo\u017een\u011b jsem se od n\u011bj odvr\u00e1til a sesul se pod\u00e9l zdi.<\/div>\n
„To ne, to ne, to ne,“ opakoval jsem a ml\u00e1til z\u00e1tylkem do cihel za mnou. V\u0161echno bylo v prdeli. Tom byl mrtv\u00fd. Mrtv\u00fd. U\u017e s n\u00edm nikdy nepromluv\u00edm. Jedin\u00e9, co mi po n\u011bm zbylo, je mrtvola, kterou budu muset odklidit.<\/div>\n
A pak v t\u00e9 nejdel\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b v cel\u00e9m m\u00e9m \u017eivot\u011b, kdy jsem zva\u017eoval, \u017ee si to taky p\u016fjdu hodit, se ozvalo mocn\u00e9 nadechnut\u00ed. Tom do\u0161iroka rozt\u00e1hl o\u010di a nezran\u011bnou ruku si p\u0159im\u00e1\u010dkl na srdce.<\/div>\n
„Kurva, to bol\u00ed,“ zaklel, kdy\u017e se mu srdce rozb\u011bhlo v pln\u00e9m tempu.<\/div>\n
„\u017dije\u0161,“ vydechl jsem a \u00faleva rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se mi cel\u00fdm t\u011blem mi doslova vyrazila dech. Nebyl jsem schopen se ani hnout.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ uji\u0161\u0165oval se Tom a pracn\u011b se sna\u017eil si sednout a dostat se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. T\u011blo mu prom\u011bnou zes\u00edlilo a zmohutn\u011blo, tak\u017ee te\u010f byl v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Zakrv\u00e1cen\u00e1 mikina se mu na ohromn\u00fdch ramenou p\u0159\u00edmo nap\u00ednala a hrozilo, \u017ee se ka\u017edou chvilkou roztrhne ve \u0161vech. Jestli jsem byl j\u00e1 svalnat\u00fd a \u0161t\u00edhl\u00fd, on byl proti mn\u011b obr. B\u011bhem jednoho mrknut\u00ed se z n\u011bj stal jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch up\u00edr\u016f, jak\u00e9ho jsem kdy vid\u011bl.<\/div>\n
\n
„Pr\u00e1v\u011b jsi um\u0159el a prom\u011bnil se v up\u00edra. Nem\u011bl by ses starat o m\u011b,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Jeho krev m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d h\u0159\u00e1la v \u017ealudku, tak\u017ee a\u010dkoliv jsme se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli v dost posran\u00e9 situaci, nedok\u00e1zal jsem c\u00edtit nic jin\u00e9ho ne\u017e vd\u011bk a radost, \u017ee je na \u017eivu. „Pot\u0159ebuje\u0161 se okam\u017eit\u011b nap\u00edt krve.“<\/div>\n
„Ne, pot\u0159ebuju naj\u00edt Andrease a zab\u00edt ho,“ odporoval mi a pokusil se vs\u00e1t. Nohy m\u011bl tak slab\u00e9, \u017ee ho neunesly, a tak se svalil vedle m\u011b jako ob\u0159\u00ed pytel brambor.<\/div>\n
„Sotva by ses dok\u00e1zal vyplazit na hlavn\u00ed ulici,“ nenechal jsem se odb\u00fdt. „A pokud by ses dostal a\u017e tam, sho\u0159el bys jako pap\u00edr. Mus\u00ed\u0161 si d\u00e1t krev a pak okam\u017eit\u011b vyraz\u00edme dom\u016f, d\u0159\u00edv ne\u017e se \u00fapln\u011b rozedn\u00ed. Jinak tu opravu za\u0159veme oba. Andrease si pod\u00e1me jindy.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli jsem p\u0159ipraven\u00fd p\u00edt krev,“ pronesl nejist\u011b. I kdy\u017e z n\u011bj byl medv\u011bd, po\u0159\u00e1d jsem vid\u011bl tu sladkou nevinnost v jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Kurva, Tome, na to te\u010f v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed \u010das.“ Popadl jsem do ruky n\u016f\u017e, kter\u00fdm si p\u0159edt\u00edm roz\u0159\u00edznul z\u00e1p\u011bst\u00ed, a napodobil ho.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 si pohnout. Hoj\u00edm se rychle,“ \u0159ekl jsem, a ani\u017e bych \u010dekal na jeho vyj\u00e1d\u0159en\u00ed, jsem mu str\u010dil ruku pod nos. Kapi\u010dky krve mu zamazaly rty a on si je instinktivn\u011b ol\u00edznul. D\u00e1l u\u017e vzdorovat nedok\u00e1zal. P\u0159is\u00e1l se mi na tepnu a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si vychutn\u00e1val v\u0161e, co jsem mu nab\u00edzel. Kdy\u017e o\u010di otev\u0159el, mohl jsem spat\u0159it jejich nekone\u010dnou mod\u0159. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd, a\u017e se mi z toho zhoupnul \u017ealudek. Jeho jed mi rychle pronikal do t\u011bla a j\u00e1 za\u010d\u00ednal b\u00fdt pekeln\u011b nadr\u017een\u00fd. V duchu jsem se po\u0159\u00e1d ok\u0159ikoval, ale bylo to marn\u00e9. Pudy jsou pudy.<\/div>\n
„Ach bo\u017ee,“ zaklonil jsem hlavu dozadu a m\u00edrn\u011b se zavrt\u011bl. P\u0159\u00e1l jsem si, aby nikdy neskon\u010dil.<\/div>\n
\n

„Co to bylo?“ zeptal se, kdy\u017e mou ruku sundal dol\u016f. Myslel jsem, \u017ee nebude moct p\u0159estat a bude pot\u0159ebovat mnohem v\u00edc, ale vypadal v pohod\u011b. Alexisovi m\u00e1 krev nesta\u010dila. Pot\u0159eboval j\u00ed mnohem v\u00edc. Ze za\u010d\u00e1tku to byly litry a trvalo hrozn\u011b dlouho, ne\u017e se svou \u017e\u00edze\u0148 nau\u010dil ovl\u00e1dat. S Tomem zat\u00edm v\u0161echno prob\u00edhalo \u00fapln\u011b jinak.<\/p><\/div>\n

„Co?“ odpov\u011bd\u011bl jsem ot\u00e1zkou, i kdy\u017e jsem tu\u0161il, na co se m\u011b pt\u00e1.<\/div>\n
„N\u011bco jsem vid\u011bl. V hlav\u011b.“<\/div>\n
„To jsou \u00fatr\u017eky m\u00fdch vzpom\u00ednek. Moje pocity a tak d\u00e1le. Te\u010f nen\u00ed \u010das, abych ti to vysv\u011btloval. Opravdu mus\u00edme hodn\u011b sp\u011bchat.“<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem hrad a sn\u00edh. A mal\u00e9ho kluka u n\u011bjak\u00e9 ka\u0161ny,“ nep\u0159est\u00e1val zasn\u011bn\u011b bl\u00e1bolit.<\/div>\n
„To je v Rumunsku. Tome, kurva,“ zat\u0159\u00e1sl jsem s n\u00edm. Jeho o\u010di nabyly p\u016fvodn\u00ed hn\u011bdou barvu a on zamrkal.<\/div>\n
„Do prdele, n\u011bco je \u0161patn\u011b,“ zaklel a za\u010dal se sb\u00edrat na nohy. Vrt\u011bl se, jako by mu po t\u011ble b\u011bhaly stovky mravenc\u016f.<\/div>\n
„To je slunce. U\u017e vy\u0161lo,“ uk\u00e1zal jsem k nebi a doufal, \u017ee u\u017e se kone\u010dn\u011b probere.<\/div>\n
„Kurva, mus\u00edme rychle j\u00edt,“ za\u010dal vy\u0161ilovat, popadl m\u011b za ruku a t\u00e1hnul sm\u011brem do ulice.<\/div>\n
„Po\u010dkej chvilku,“ zarazil jsem ho. „Nasa\u010f si kapuci. Celou dobu se mus\u00edme dr\u017eet ve st\u00ednu, jasn\u00e9? P\u0159\u00edm\u00fd kontakt na k\u016f\u017ei n\u00e1s hned nezabije, ale bude to pekeln\u011b bolet.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl soust\u0159ed\u011bn\u011b, jako bych byl instruktor, kter\u00fd mu pod\u00e1v\u00e1 informace p\u0159i skoku z letadla.<\/div>\n
„Dr\u017e se u m\u011b. P\u0159ece jen jsem up\u00edr o trochu d\u00e9le ne\u017e ty,“ mrkl jsem na n\u011bj. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee se dom\u016f nedostaneme bez \u00fahony, vzhledem k tomu, \u017ee je te\u010f Tom mnohem v\u011bt\u0161\u00ed a m\u00e9n\u011b mr\u0161tn\u00fd.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ zastavil m\u011b te\u010f on. Zah\u00e1kl prsty za okraj s\u00e1dry a jedn\u00edm \u0161kubnut\u00edm si ji serval z ruky. Ohromn\u011b to na m\u011b zap\u016fsobilo. U\u017e jsem se vid\u011bl v sev\u0159en\u00ed t\u011bch obrovsk\u00fdch pracek.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e to pot\u0159ebovat nebudu, ne?“ vysv\u011btlil, kdy\u017e jsem na to nic ne\u0159\u00edkal a jen na n\u011bj z\u00edral. „U\u017e nen\u00ed zlomen\u00e1.“<\/div>\n
„Eh, jo jasn\u011b,“ pokou\u0161el jsem se naj\u00edt ztracenou rovnov\u00e1hu. V \u00fastech mi \u00fapln\u011b vyschlo a v podb\u0159i\u0161ku jsem c\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u00fd tlak. Mo\u017en\u00e1 to nakonec nebyl tak \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, ud\u011blat z n\u011bj up\u00edra.<\/div>\n
\n

Cesta dom\u016f byla slo\u017eit\u00e1 a nam\u00e1hav\u00e1. Postupovali jsme pomalu. P\u0159eb\u00edhali ze st\u00ednu do st\u00ednu a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m del\u0161\u00edm pobytu na slunci jsme museli chvilku nab\u00edrat s\u00edly. Tom byl p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd svou nov\u011b nabytou rychlost\u00ed, a tak se rozhodl ji vyzkou\u0161et. Bohu\u017eel jednou nerozv\u00e1\u017en\u011b vyb\u011bhl, ani\u017e by si p\u0159edem vyhl\u00e9dl stinn\u00e9 m\u00edsto, a sp\u00e1lil si p\u016flku obli\u010deje. Musel jsem mu dop\u0159\u00e1t trochu sv\u00e9 krve, aby se rychle uzdravil. Ulevilo se mi, kdy\u017e jsme se dostali do les\u00edku, kter\u00fdm byl obehn\u00e1n pozemek z\u00e1mku. Znamenalo to, \u017ee u\u017e jsme skoro doma. Jedinou starost mi d\u011blala p\u0159\u00edjezdov\u00e1 cesta, kter\u00e1 byla a\u017e nechutn\u011b dlouh\u00e1, a zabezpe\u010den\u00e1 vstupn\u00ed br\u00e1na. Ta bude ur\u010dit\u011b zam\u010den\u00e1, proto\u017ee u\u017e je den. Bude pot\u0159eba na\u0165ukat vstupn\u00ed k\u00f3d, a to by mohlo n\u011bjakou dobu trvat. Bunda m\u011b nedok\u00e1\u017ee chr\u00e1nit dost dlouho a nerad bych vzpl\u00e1l jako pochode\u0148.<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e jsme se dostali k posledn\u00edm strom\u016fm, zastavil jsem se a prohl\u00ed\u017eel si okol\u00ed. V\u0161ude bylo ticho a klid. Jak taky jinak. Kter\u00fd bl\u00e1zen by se te\u010f proch\u00e1zel venku, kdy\u017e ho to mohlo zab\u00edt?<\/p><\/div>\n

„Co je? U\u017e nem\u016f\u017ee\u0161?“ dob\u00edral si m\u011b Tom. Byl o\u010dividn\u011b nad\u0161en, \u017ee se p\u0159i b\u011bhu ani nezad\u00fdchal.<\/div>\n
„Br\u00e1na je otev\u0159en\u00e1,“ zamumlal jsem si sp\u00ed\u0161 pro sebe. Nepochyboval jsem o tom, \u017ee za to m\u016f\u017eeme pod\u011bkovat Sonji. Zlat\u00e1 \u017eensk\u00e1. „Tome, p\u016fjdu nap\u0159ed a\u2026“<\/div>\n
„No tak na to zapome\u0148,“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di. „Jsme v tom spolu. V\u00edm, \u017ee je to dlouh\u00fd \u00fasek, ale zvl\u00e1dneme to.“<\/div>\n
Sto\u010dil jsem pohled k jeho tv\u00e1\u0159i a musel jsem se usm\u00e1t. Jak jsem mohl kdy uva\u017eovat o tom, \u017ee ho nech\u00e1m j\u00edt a v\u0161echno zvl\u00e1dnu s\u00e1m? Propletl jsem prsty s jeho a k\u00fdvnul na n\u011bj. P\u0159ipravili jsme se do startovn\u00ed pozice jako b\u011b\u017eci p\u0159ed z\u00e1vodem a psychicky se p\u0159ipravovali na bolest, kter\u00e1 musela z\u00e1konit\u011b p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„Tak do toho,“ dodal n\u00e1m Tom odvahy. Naposledy jsme na sebe pohl\u00e9dli a vyb\u011bhli ven. Celou dobu jsem sv\u00edral Tomovu ruku ve sv\u00e9. I kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak m\u011b jej\u00ed h\u0159bet za\u010d\u00edn\u00e1 p\u00e1lit. Jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, kapuce moc dlouho nevydr\u017eela a brzo jsem zaznamenal, jak mi vr\u0161ek hlavy za\u010d\u00edn\u00e1 \u017ehnout. Hrdlo m\u011b p\u00e1lilo hroznou \u017e\u00edzn\u00ed a i obli\u010dej jsem m\u011bl v jednom ohni. Dle Tomova sup\u011bn\u00ed jsem odhadl, \u017ee na tom nen\u00ed o moc l\u00edp. Schody jsme vyb\u011bhli, ani\u017e bychom p\u0159ed br\u00e1nou p\u0159ibrzdili. Vrazili jsme do n\u00ed, a\u017e se rozev\u0159ela doko\u0159\u00e1n, a dopadli na chladiv\u00fd mramor. Nikdy jsem nebyl tak r\u00e1d, \u017ee jsem doma.<\/div>\n
\n

P\u0159eto\u010dili jsme se na z\u00e1da a dali se do hlasit\u00e9ho \u00falevn\u00e9ho sm\u00edchu. Oba jsme byli se\u017eehnut\u00ed a \u010derven\u00ed jako raj\u010data. Br\u00e1na za n\u00e1mi zaklapla a vstupn\u00ed halu zahalil p\u0159\u00edjemn\u00fd st\u00edn, ru\u0161en\u00fd jen tlumen\u00fdm svitem bodovek na zdi.<\/p><\/div>\n

„U Dr\u00e1kulov\u00fdch ohniv\u00fdch ps\u016f, d\u011bkuju,“ dolehl k n\u00e1m hlas a n\u00e1sledn\u011b i zvuk krok\u016f. Sonja k n\u00e1m p\u0159ib\u00edhala po obrovsk\u00fdch schodech. Pravd\u011bpodobn\u011b na n\u00e1s \u010dekala v m\u00e9 lo\u017enici. „Jste v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u017ee jsme,“ zazubil jsem se na ni a p\u0159eto\u010dil se znovu na b\u0159icho. Pot\u0159eboval jsem si zchladit tv\u00e1\u0159 o podlahu. K\u016f\u017ee u\u017e byla zahojen\u00e1, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u00e1lila. „Ale to jsi musela v\u011bd\u011bt i p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
„Poka\u017ed\u00e9 nevid\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno,“ \u0161t\u011bkla na m\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Vzhl\u00e9dl jsem k jej\u00ed u\u0159\u00edcen\u00e9 tv\u00e1\u0159i a p\u0159ekvapilo m\u011b, jak vypad\u00e1. \u0160aty m\u011bla cel\u00e9 pomuchlan\u00e9 a na hlav\u011b vrab\u010d\u00ed hn\u00edzdo. To bylo poprv\u00e9, co jsem ji vid\u011bl takhle neupravenou. Musela kv\u016fli n\u00e1m \u0161\u00edlet strachy. T\u0159\u00edskla vedle m\u011b st\u0159\u00edbrn\u00fdch poh\u00e1rem, a pak se vy\u010derpan\u011b posadila na nejni\u017e\u0161\u00ed schod.<\/div>\n
„Pijte,“ p\u0159ik\u00e1zala n\u00e1m a dla\u0148 si p\u0159ilo\u017eila na \u010delo. P\u0159inutil jsem se vst\u00e1t a vyt\u00e1hl Toma s sebou. Popadl jsem poh\u00e1r a n\u011bkolikr\u00e1t se hltav\u011b napil. I p\u0159es to, \u017ee jsem p\u0159ed chvilkou vycucnul cel\u00e9ho Toma, krev mi te\u010f p\u0159i\u0161la v\u00edc ne\u017e vhod. V puse u\u017e jsem m\u011bl zase jako v pokoj\u00ed\u010dku. Podal jsem poh\u00e1r Tomovi, ale ten jen odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„No tak, Tome, pot\u0159ebuje\u0161 to,“ zamra\u010dil jsem se. Snad opravdu nebude odm\u00edtat krev.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci tuhle krev,“ za\u0161eptal, ale i tak se to rozlehlo cel\u00fdm prostorem.<\/div>\n
„Ach pane bo\u017ee,“ ujelo Sonji. P\u0159estala se ov\u00edvat a vstala. „Bu\u010fte tak hodn\u00ed a pokuste se nenad\u011blat moc hluku,“ zpra\u017eila n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem s jasn\u00fdm podt\u00f3nem pobaven\u00ed.<\/div>\n
\n

„Tak poj\u010f,“ zazubil jsem se na Toma, kdy\u017e zmizela za rohem jedn\u00e9 z chodeb<\/a>. B\u011bhem vte\u0159iny jsme byli v lo\u017enici a hladov\u011b ze sebe strh\u00e1vali oble\u010den\u00ed. Byli jsme \u0161pinav\u00ed, oba jsme dost krv\u00e1celi, tak\u017ee na n\u00e1s z\u016fstala zaschl\u00e1 krev, a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsme na sob\u011b c\u00edtili pop\u00e1leniny, ale v tuhle chv\u00edli n\u00e1m to bylo jedno. V tento moment jsme existovali jen my dva. Jen j\u00e1 a on. Kluk, kter\u00fd pro m\u011b um\u0159el. Mu\u017e, pro kter\u00e9ho bych um\u0159el j\u00e1.<\/div>\n

„Co se stane, kdy\u017e ze sebe budeme p\u00edt sou\u010dasn\u011b?“ zji\u0161\u0165oval Tom mezi jednotliv\u00fdmi polibky, kdy\u017e mi omylem roztrhl tri\u010dko. Bude je\u0161t\u011b trvat, ne\u017e se nau\u010d\u00ed ovl\u00e1dnout svou s\u00edlu.<\/div>\n
„P\u0159edstav si to, co jsi c\u00edtil, kdy\u017e jsem z tebe pil, a p\u0159idej k tomu to, co jsi vid\u011bl, kdy\u017e jsi pil ze m\u011b. A p\u0159idej si k tomu fakt, \u017ee tentokr\u00e1t neomdl\u00ed\u0161 a bude\u0161 si to moct vychutnat p\u0159i v\u011bdom\u00ed a\u017e do konce,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu se sm\u00edchem. Po\u0159\u00e1d to byl ten sam\u00fd Tom, co m\u00e1 spoustu ot\u00e1zek.<\/div>\n
„Zkus\u00edme to?“<\/div>\n
„Zkusme to.“<\/div>\n
„Te\u010f?“<\/div>\n
„Te\u010f.“<\/div>\n
„Ach pane bo\u017ee.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti to.“<\/div>\n
„U\u0161uk\u00e1m t\u011b k smrti.“<\/div>\n
„Beru na v\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
\n

Ztracen\u00ed jeden ve druh\u00e9m jsme zapomn\u011bli na sv\u011bt okolo. Dovolili jsme si nep\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co n\u00e1m p\u0159inese z\u00edt\u0159ek, a jak se vypo\u0159\u00e1d\u00e1me s okolnostmi, kter\u00e9 n\u00e1m osud nachystal. Probl\u00e9my pro n\u00e1s nem\u011bly \u017e\u00e1dnou v\u00e1hu, kdy\u017e jsem m\u011bl j\u00e1 jeho a on m\u011b.<\/p><\/div>\n

Ani n\u00e1s nenapadlo, \u017ee o n\u011bkolik pater v\u00fd\u0161 prob\u00edh\u00e1 rozhovor o v\u011bcech, na kter\u00e9 jsme my nem\u011bli ani pomy\u0161len\u00ed.<\/div>\n
\n

„Jsou v po\u0159\u00e1dku?“ ot\u00e1zal se Cus sv\u00e9 man\u017eelky a rozepnul si man\u017eetov\u00e9 knofl\u00ed\u010dky.<\/p><\/div>\n

„Ano jsou,“ potvrdila Sonja.<\/div>\n
„A ten \u010dlov\u011bk?“<\/div>\n
„U\u017e to nen\u00ed \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„Je ti jasn\u00e9, \u017ee jim otec tak jako tak nedovol\u00ed b\u00fdt spolu? Jakmile Bill p\u0159ijme korunu, za\u010dne mu hledat vhodnou partnerku, aby zajistil, \u017ee Dr\u00e1kulova krevn\u00ed linie bude pokra\u010dovat. Te\u010f na n\u011bj hr\u00e1l divad\u00fdlko, aby dostal, co chce, ale jakmile z n\u011bj ud\u011bl\u00e1 kr\u00e1le, bude nesmlouvav\u00fd,“ pronesl Marcus tvrd\u00fdm t\u00f3nem a propaloval \u017eenu pohledem, jako by se j\u00ed snad mohl pod\u00edvat do hlavy a vid\u011bt, co vid\u00ed ona.<\/div>\n
„Pro dne\u0161ek u\u017e bylo dramat dost. Bude je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu trvat, ne\u017e bude pot\u0159eba tohle \u0159e\u0161it,“ povzdechla si Sonja a posadila se p\u0159ed velk\u00e9 zrcadlo. Vyt\u00e1hla si z u\u0161\u00ed n\u00e1u\u0161nice a odlo\u017eila je do zlat\u00e9 \u0161perkovnice. Zav\u0159ela ji a n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejela po jej\u00ed krajkov\u00e9 textu\u0159e.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak bys tohle cht\u011bla vy\u0159e\u0161it,“ oponoval j\u00ed znovu. Marcus svou \u017eenu miloval a bezmezn\u011b j\u00ed v\u011b\u0159il, i kdy\u017e ho \u010das od \u010dasu dopalovalo, \u017ee mu nechce \u0159\u00edct v\u00edc. „Vzdal jsem se tr\u016fnu, proto\u017ee jsi m\u011b o to po\u017e\u00e1dala. Mo\u017en\u00e1 bys mi na opl\u00e1tku mohla prozradit, co se stane.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee nem\u016f\u017eu,“ zahled\u011bla se na sv\u016fj odraz v zrcadle, ale jej\u00ed fialkov\u00e9 o\u010di se neup\u00edraly na kontury jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Zaml\u017eily se a ona na moment st\u00e1la na sn\u011bhem zasypan\u00e9m n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Do kotn\u00edk\u016f se j\u00ed za\u0159ez\u00e1val chlad a ot\u0159\u00e1sla se p\u0159i pohledu na krev, kter\u00e1 se vp\u00edjela do b\u011blostn\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky. N\u00e1sil\u00edm tu p\u0159edstavu vyhnala z hlavy a oto\u010dila se na man\u017eela.<\/div>\n
„V\u0161echno bude, jak m\u00e1. Uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Kle\u010del jsem nad Tomov\u00fdm t\u011blem a poslouchal, jak jeho srdce bije \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm pomaleji. Ka\u017ed\u00e9 tich\u00e9 buch, buch mi v u\u0161\u00edch zn\u011blo jako hromobit\u00ed. Zb\u011b\u017en\u011b jsem pohl\u00e9dl k nebi, abych zjistil, \u017ee paprsky slunce u\u017e olizuj\u00ed vrcholky budov. Jadrn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1044","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1044","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1044"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1044\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1044"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1044"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1044"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}