{"id":10450,"date":"2010-10-13T16:00:00","date_gmt":"2010-10-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10424"},"modified":"2010-10-13T16:00:00","modified_gmt":"2010-10-13T15:00:00","slug":"love-death-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/13\/love-death-15\/","title":{"rendered":"Love & Death 15."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tak, patn\u00e1ct\u00fd, \u00fasil\u00edm vypocen\u00fd d\u00edl, m\u00e1te zde \ud83d\ude09 Tro\u0161ku mi d\u011blalo probl\u00e9my popsat Billovy pocity, nakonec jsem se s t\u00edm poprala takhle. Douf\u00e1m, \u017ee je alespo\u0148 tro\u0161ku pochop\u00edte, p\u0159\u00edpadn\u011b se zeptejte v koment\u00e1\u0159\u00edch. Cht\u011bla bych v\u00e1m taky stra\u0161n\u011b moc pod\u011bkovat za va\u0161e kr\u00e1sn\u00e9 ohlasy, pov\u00eddka se mi p\u00ed\u0161e \u00fapln\u011b jinak, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee se n\u011bkomu l\u00edb\u00ed a \u017ee ji n\u011bkdo ocen\u00ed. Budu se t\u011b\u0161it na dal\u0161\u00ed a p\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed;-)<\/span><\/em><\/div>\n
Va\u0161e R. xD<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bill:<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Opatrn\u011b sto\u010d\u00edm ko\u010d\u00e1rek na chodn\u00edk p\u0159ed sebou, pohledem vyhled\u00e1m nejbli\u017e\u0161\u00ed volnou lavi\u010dku a nato sklop\u00edm pohled k tomu mal\u00e9mu slun\u00ed\u010dku, kter\u00e9 te\u010f natahuje ru\u010dku a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00edv\u00e1 na n\u011bco za mnou. Pooto\u010d\u00edm se\u2026 a kdy\u017e se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytne mal\u00e9, chlupat\u00e9 ko\u0165\u00e1tko, zastav\u00edm ko\u010d\u00e1rek.<\/span><\/div>\n
„Je tam ko\u010di\u010dka?“ usm\u011bji se na malou Vicky a bedliv\u011b pozoruji jej\u00ed velk\u00e1 modr\u00e1 kukadla, kter\u00e1 nespou\u0161t\u00ed pohled z kot\u011bte, netrv\u00e1 v\u0161ak dlouho a je mi odpov\u011bd\u00ed jej\u00ed z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, pln\u00fd prvn\u00edch mal\u00fdch zoubk\u016f. Nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se mi p\u0159i pohledu na ni vkr\u00e1d\u00e1 na rty. Je jako u vytr\u017een\u00ed, kdy\u017e natahuje sv\u00e9 mal\u00e9 ru\u010dky k plach\u00e9mu kot\u011bti, n\u011bco si d\u011btsky bruml\u00e1 pod nosem a zv\u011bdav\u011b se vykl\u00e1n\u00ed z ko\u010d\u00e1rku. Za tu kr\u00e1tkou chvilku, co jsme venku, jsem zjistil, \u017ee ze v\u0161eho nejrad\u011bji m\u00e1 zv\u00ed\u0159ata a mal\u00e9 d\u011bti. Kdy\u017e jsme \u0161li kolem d\u011btsk\u00e9ho h\u0159i\u0161t\u011b, v jednu chv\u00edli jsem myslel, \u017ee mi vysko\u010d\u00ed z ko\u010d\u00e1rku a rozb\u011bhne se za nimi, alespo\u0148 jej\u00ed v\u00fdraz to tak tro\u0161ku nazna\u010doval. Nakonec jsme z\u016fstali st\u00e1t jen kousek opod\u00e1l a chvilku se na n\u011b d\u00edvali.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nato\u010d\u00edm si ko\u010d\u00e1rek bokem k sob\u011b, posad\u00edm se na volnou lavi\u010dku a zad\u00edv\u00e1m se na Vickyna kl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se o\u010dka, kter\u00fdma se jen z posledn\u00edch sil rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem sebe. Mohla by alespo\u0148 na chvili\u010dku usnout a prospat se. Sice nev\u00edm, jak je zvykl\u00e1 na sp\u00e1nek a jak dlouho sp\u00ed, mysl\u00edm ale, \u017ee te\u010f j\u00ed k n\u011bmu nechyb\u00ed moc.<\/span><\/div>\n
Znova mrknu pohledem do ko\u010d\u00e1rku\u2026 a kdy\u017e jsou mi odpov\u011bd\u00ed sp\u00e1nkem zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a tich\u00e9 odfukov\u00e1n\u00ed, usm\u011bji se a vyt\u00e1hnu z ta\u0161ky malou teplou deku. Opatrn\u011b s n\u00ed p\u0159ikryju to drobn\u00e9, sp\u00edc\u00ed t\u011bl\u00ed\u010dko a nato se rozhl\u00e9dnu po parku a p\u0159\u00edrod\u011b kolem sebe, kter\u00e1 u\u017e se za\u010d\u00edn\u00e1 obl\u00e9kat do podzimn\u00edch barev. Slab\u011b se pousm\u011bji t\u00e9 neoby\u010dejn\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e a s pohledem, up\u0159en\u00fdm na prvn\u00ed padaj\u00edc\u00ed list\u00ed, se pln\u011b odd\u00e1m my\u0161lenk\u00e1m, neust\u00e1le v\u00ed\u0159\u00edc\u00edm v m\u00e9 hlav\u011b\u2026<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 jsem byl na n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00fd. Mo\u017en\u00e1 jsem se k n\u011bmu nem\u011bl chovat tak u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b a odta\u017eit\u011b. Copak jsem ale mohl jinak? Copak jsem m\u011bl opravdu na vybranou?<\/span><\/div>\n
Cel\u00fd ten rok, t\u011bch dvan\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f, co byl pry\u010d, jsem se sna\u017eil zapomenout, vtloukal jsem si do hlavy ta hloup\u00e1 mor\u00e1ln\u00ed pravidla a ka\u017ed\u00fd ve\u010der jsem us\u00ednal s pocitem a se slibem, kter\u00fd jsem sl\u00edbil s\u00e1m sob\u011b, \u017ee se m\u00e9 my\u0161lenky u\u017e nebudou opakovat, \u017ee jsem natolik siln\u00fd, \u017ee je dok\u00e1\u017eu p\u0159emoci. A pak\u2026 pak se tu najednou zjevil jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe a v\u0161echna m\u00e1 p\u0159edsevzet\u00ed a sliby se obr\u00e1tily v prach. V\u0161echno to, co jsem si tis\u00edckr\u00e1t od\u0159\u00edk\u00e1val a vyh\u00e1n\u011bl ze sv\u00e9 mysli, se do n\u00ed b\u011bhem jedin\u00e9ho kr\u00e1tk\u00e9ho okam\u017eiku vr\u00e1tilo zp\u011bt.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Necht\u011bl jsem s n\u00edm mluvit, nedok\u00e1zal jsem se mu po tom v\u0161em, co se ve mn\u011b op\u011bt za\u010dalo odehr\u00e1vat, pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Kdy\u017e m\u011b ale tenkr\u00e1t v noci odchytil v kuchyni, ptal se m\u011b, pro\u010d se mu vyh\u00fdb\u00e1m a navrhl mi, abychom spolu n\u011bkdy n\u011bkam vyrazili, nedok\u00e1zal jsem mu \u0159\u00edct ne. Naivn\u011b jsem si myslel, \u017ee by mohlo b\u00fdt alespo\u0148 naoko v\u0161echno tak dobr\u00e9, jako b\u00fdvalo kdysi, cht\u011bl jsem, aby alespo\u0148 on m\u011bl jistotu, \u017ee je v na\u0161em sourozeneck\u00e9m vztahu v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e j\u00e1 ji u\u017e tak dlouho postr\u00e1dal. P\u0159\u00e1l jsem si d\u00e1t alespo\u0148 malou \u0161petku nad\u011bje na\u0161emu vztahu, kter\u00fd se mi za\u010d\u00ednal hroutit p\u0159ed o\u010dima. A kdy\u017e jsem sv\u016fj c\u00edl cht\u011bl prom\u011bnit ve skute\u010dnost, dal p\u0159ede mnou p\u0159ednost sv\u00e9 sle\u010dn\u011b dokonal\u00e9, ani\u017e by si tu skute\u010dnost uv\u011bdomil. A to mi pln\u011b sta\u010dilo k tomu, abych vzdal v\u0161echny ty trapn\u00e9 pokusy, o kter\u00e9 jsem se cht\u011bl sna\u017eit.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
A te\u010f… p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem se k n\u011bmu choval tak, jako je\u0161t\u011b nikdy, tak, jak jsem mu cht\u011bl d\u00e1t najevo, co si o n\u011bm mysl\u00edm. \u010cekal jsem a myslel si, \u017ee ze m\u011b moje odta\u017eit\u00e9 chov\u00e1n\u00ed k n\u011bmu, nad\u00e1vky a to, jak jsem jej zpra\u017eil, vyplav\u00ed alespo\u0148 \u010d\u00e1st m\u00fdch zmaten\u00fdch pocit\u016f, \u017ee se mi alespo\u0148 trochu ulev\u00ed t\u00edm, kdy\u017e jej zasypu sn\u016f\u0161kou nad\u00e1vek a nech\u00e1m pr\u016fchod m\u00e9mu vzteku. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc v\u0161ak zji\u0161\u0165uji, \u017ee jsem neud\u011blal spr\u00e1vn\u011b, \u017ee je mi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 a tolik \u00fazko, kdy\u017e se v m\u00e9 mysli objev\u00ed jeho obli\u010dej, ty smutn\u00e9, zklaman\u00e9 o\u010di, kter\u00fdmi se za mnou d\u00edval, kdy\u017e jsem s Vicky v n\u00e1ru\u010d\u00ed odch\u00e1zel. C\u00edtil jsem za sebou jeho pohled, ten, kter\u00fd na m\u011b up\u00edral… a kter\u00fdm se na m\u011b zad\u00edv\u00e1, a\u017e p\u0159ijdu dom\u016f a znova se bude pt\u00e1t, co se stalo, a do\u017eadovat se tak odpov\u011bdi, kterou z m\u00fdch \u00fast nikdy neusly\u0161\u00ed…<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Copak on si mysl\u00ed, \u017ee je to pro m\u011b lehk\u00e9? \u017de je lehk\u00e9 v\u00eddat jej, chodit kolem n\u011bj ka\u017ed\u00fd den, bydlet s n\u00edm pod jednou st\u0159echou… a pak ve\u010der v pokoji za zam\u010den\u00fdmi dve\u0159mi podl\u00e9hat t\u011bm h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdm svod\u016fm v podob\u011b my\u0161lenek, ve kter\u00fdch dominuje on? Ne, nen\u00ed to lehk\u00e9. Pro m\u011b nen\u00ed lehk\u00e9 nic, od on\u00e9 osudn\u00e9 noci, kter\u00e1 to v\u0161echno zm\u011bnila. Kter\u00e1 zm\u011bnila jeho<\/em> v m\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/span><\/div>\n
Za\u010d\u00ednal jsem si jej v\u0161\u00edmat v\u00edc, toho, jak mluvil, jak gestikuloval, jak se usm\u00edval a jak vtipkoval. Ten pohled nebyl ten ned\u016fle\u017eit\u00fd, kter\u00fdm jsem se na n\u011bj u\u017e od d\u011btstv\u00ed d\u00edval. T\u00edmto pohledem jsem se tenkr\u00e1t d\u00edval na Jeffa… a potom i na ostatn\u00ed kluky, kte\u0159\u00ed m\u011b n\u011b\u010d\u00edm okouzlili. Pohled, kter\u00fdm jsem st\u00e1le \u010dast\u011bji pozoroval sv\u00e9 star\u0161\u00ed dvoj\u010de, se v\u0161ak p\u0159eci jen v n\u011b\u010dem li\u0161il. V tom, \u017ee jsem po n\u011bm k Tomovi nikdy nepoc\u00edtil to, co tenkr\u00e1t k Jeffovi…<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
A nec\u00edt\u00edm to ani te\u010f, po roce, pln\u00e9m od\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se op\u011bt vr\u00e1til dom\u016f… i do m\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 fantazie. Toma miluji jen jako sv\u00e9ho bratra, \u010distou bratrskou l\u00e1skou. Nejsem do n\u011bho zamilovan\u00fd, to ne, jen… l\u00edb\u00ed se mi fyzicky, p\u0159itahuje m\u011b jeho vzhled, Tom je ten typ mu\u017ee, o kter\u00e9ho opravdu stoj\u00edm. A to je jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d nem\u00e1m r\u00e1d Caroline. Ona takov\u00fd typ na\u0161la a z\u00edskala si jej… jak si ale j\u00e1 m\u00e1m naj\u00edt n\u011bkoho, kdo je typologicky stejn\u00fd jako Tom? Na tohle m\u011bla ta barb\u00edna \u0161t\u011bst\u00ed a z\u010d\u00e1sti mo\u017en\u00e1 proto v\u016f\u010di n\u00ed c\u00edt\u00edm takovou averzi. Nen\u00ed to jen o tom, \u017ee ji nesn\u00e1\u0161\u00edm, a ani se ned\u00e1 \u0159\u00edct, \u017ee ji nen\u00e1vid\u00edm, jen… jen nech\u00e1pu a neuzn\u00e1v\u00e1m jejich chov\u00e1n\u00ed a vztah jako u puber\u0165\u00e1k\u016f. A ne, ne\u017e\u00e1rl\u00edm na Toma. Jen si mysl\u00edm, \u017ee je ho pro ni velk\u00e1 \u0161koda.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nevid\u00edm z toho jin\u00e9ho v\u00fdchodiska ne\u017e to, \u017ee a\u017e se te\u010f vr\u00e1t\u00edm dom\u016f, budu se k n\u011bmu muset chovat stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. I kdy\u017e m\u011b to v hloubi du\u0161e tolik zra\u0148uje. N\u011bkolikr\u00e1t jsem i p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee by mo\u017en\u00e1 bylo dobr\u00e9 o v\u0161em Tomovi \u0159\u00edct a v\u0161echno by se vy\u0159e\u0161ilo. Nem\u016f\u017eu to v\u0161ak ud\u011blat. Opravdov\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm, jedinou v\u011btou, bych zni\u010dil to posledn\u00ed, co mezi n\u00e1mi z\u016fstalo, a to nem\u016f\u017eu a nechci dopustit. Rad\u011bji se budu u\u017e\u00edrat a v duchu trp\u011bt, ne\u017e vz\u00edt Tomovi jeho posledn\u00ed nad\u011bji, \u017ee mezi n\u00e1mi bude jednou v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nedbale se o\u0161iju, kdy\u017e v kapse u kalhot uc\u00edt\u00edm kr\u00e1tk\u00e9 zavibrov\u00e1n\u00ed a rychle opust\u00edm v\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky, vracej\u00edc se tak zp\u00e1tky do reality. Nadzvednu se, vyt\u00e1hnu vibruj\u00edc\u00ed mobil z kapsy… a p\u0159ekvapen\u011b vykul\u00edm o\u010di na displej, na kter\u00e9m sv\u00edt\u00ed jm\u00e9no toho, jeho\u017e telefon\u00e1t bych te\u010f o\u010dek\u00e1val ze v\u0161eho nejm\u00ed\u0148.<\/span><\/div>\n
„Ahoj, Georgu,“ pozdrav\u00edm, jakmile hovor p\u0159ijmu a popojdu kousek d\u00e1l od ko\u010d\u00e1rku a od sp\u00edc\u00ed Vicky. Nerad bych ji te\u010f vzbudil.<\/span><\/div>\n
„Ahoj, Bille<\/em>,“ odpov\u00ed mi zn\u00e1m\u00fd hlas ve sluch\u00e1tku tro\u0161ku neobvykl\u00fdm t\u00f3nem, \u010d\u00edm\u017e je\u0161t\u011b podn\u00edt\u00ed moji zv\u011bdavost.<\/span><\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ zept\u00e1m se bez dlouh\u00e9ho chozen\u00ed kolem hork\u00e9 ka\u0161e, Georg u\u017e stejn\u011b za cel\u00e1 ta l\u00e9ta, co se zn\u00e1me, v\u00ed, jak moc dovedu b\u00fdt zv\u011bdav\u00fd. Jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f mi to jen potvrd\u00ed.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1… pot\u0159ebuju si s tebou promluvit<\/em>,“ za\u010dne a vyvol\u00e1 tak ve mn\u011b je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zv\u011bdavost. Koutkem oka nahl\u00e9dnu do ko\u010d\u00e1rku… a nato se op\u011bt vr\u00e1t\u00edm ke Georgovi na druh\u00e9m konci.<\/span><\/div>\n
„To m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b te\u010f, m\u00e1m \u010das,“ navrhnu mu, odpov\u011bdi se mi v\u0161ak dostane hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Ne… te\u010f ne, nen\u00ed dobr\u00e9 o tom mluvit po telefonu, lep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e se n\u011bkde sejdeme. Co takhle z\u00edtra kolem t\u0159et\u00ed v n\u011bjak\u00e9 kav\u00e1rn\u011b? Bude\u0161 m\u00edt \u010das?<\/em>“ p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b svra\u0161t\u00edm \u010delo, kdy\u017e m\u011b v\u0161ak nenapadne nic, co bych m\u011bl na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed odpoledne napl\u00e1novan\u00e9, souhlasn\u011b k\u00fdvnu hlavou.<\/span><\/div>\n
„Jo, to budu. Tak\u017ee z\u00edtra ve t\u0159i a kde?“ zept\u00e1m se na posledn\u00ed na detail Georga, kter\u00fd se na druh\u00e9m konci p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b odml\u010d\u00ed.<\/span><\/div>\n
„D\u00e1m ti je\u0161t\u011b v\u011bd\u011bt kde, nejpozd\u011bji z\u00edtra r\u00e1no. Budu se na tebe t\u011b\u0161it, zat\u00edm ahoj<\/em>,“ dod\u00e1 pozdrav a j\u00e1 jen pomalu zam\u00ed\u0159\u00edm ke ko\u010d\u00e1rku.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 na tebe taky, ahoj,“ oplat\u00edm mu a nato hovor ukon\u010d\u00edm… sotva v\u0161ak stihnu mobil zastr\u010dit do kapsy, znova mi zavibruje v ruce. Otev\u0159u si novou zpr\u00e1vu od S\u00e1ry a nato popojdu ke ko\u010d\u00e1rku. Je\u0161t\u011b chvilku a budu se s tou malou princeznou muset rozlou\u010dit.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ahoj,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e, jakmile vejdu do mal\u00e9 p\u0159eds\u00ed\u0148ky S\u00e1\u0159ina domu a usm\u011bji se na S\u00e1ru, kter\u00e1 za mnou co nejti\u0161eji zav\u0159e dve\u0159e a pomalu ke mn\u011b p\u0159ejde.<\/span><\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bje se a nato se sklon\u00ed k mal\u00e9 Vicky, kter\u00e1 asi usnula nekone\u010dn\u00fdm sp\u00e1nkem. Prospala celou cestu dom\u016f a i te\u010f, kdy\u017e je kone\u010dn\u011b doma, se ani nenam\u00e1h\u00e1 pod\u00edvat na S\u00e1ru, kter\u00e1 ji prstem \u0161imr\u00e1 na tv\u00e1\u0159i, zat\u00edmco ke mn\u011b vzhl\u00e9dne.<\/span><\/div>\n
„Tak co, jak\u00e1 byla? Douf\u00e1m, \u017ee t\u011b moc nezlobila,“ opt\u00e1 se m\u011b s \u00fasm\u011bvem a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e zavrt\u011bt hlavou. Na to, jak jsou dne\u0161n\u00ed mal\u00e9 d\u011bti rozmazlen\u00e9 a neposlu\u0161n\u00e9, je Vicky \u00fapln\u00fd and\u00edlek.<\/span><\/div>\n
„Byla \u00fa\u017easn\u00e1 celou dobu, hodn\u00e1 a stra\u0161n\u011b moc sladk\u00e1,“ odv\u011bt\u00edm \u0161eptem, abych malou nevzbudil, stejn\u011b, jako S\u00e1ra.<\/span><\/div>\n
„Potkala jsem se na zahrad\u011b s Tomem, kdy\u017e jsem p\u0159ed chvilkou p\u0159ijela, a \u0159\u00edkal, \u017ee chce Vicky hl\u00eddat ka\u017ed\u00fd den. Pr\u00fd od n\u011bj sn\u011bdla celou p\u0159esn\u00edd\u00e1vku. M\u00e1lem jsem ho nepoznala, tolik se zm\u011bnil za ten rok, co byl pry\u010d,“ za\u0161ept\u00e1 a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, jak se mi za\u010d\u00edn\u00e1 vl\u00e9vat horkost do \u017eil p\u0159i zm\u00ednce o n\u011bm<\/em>. Jen nep\u0159\u00edtomn\u011b k\u00fdvnu hlavou a naposled mrknu na sp\u00edc\u00ed Vicky a na S\u00e1ru.<\/span><\/div>\n
„Tak, j\u00e1 u\u017e budu muset j\u00edt. M\u011bj se hezky, S\u00e1ro, a pozdravuj. A kdykoli bude\u0161 pot\u0159ebovat pohl\u00eddat, tak zavolej, nen\u00ed probl\u00e9m,“ dod\u00e1m a oto\u010d\u00edm se k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, n\u00e1sledov\u00e1n S\u00e1rou.<\/span><\/div>\n
„Ahoj, Bille, moc ti d\u011bkuju, \u017ee jsi mi tak pomohl. Ur\u010dit\u011b se ozvu, a\u017e budu pot\u0159ebovat. Pozdravuj m\u00e1mu,“ dod\u00e1 a naposled se se mnou rozlou\u010d\u00ed.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Usm\u011bji se a zam\u00ed\u0159\u00edm po chodn\u00edku k na\u0161emu domu, vytahuj\u00edc z kapsy kl\u00ed\u010de. Douf\u00e1m, \u017ee Tom nebude doma, zrovna te\u010f na jeho ot\u00e1zky v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m n\u00e1ladu. Oto\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku a otev\u0159u… ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 nad\u011bje se v\u0161ak obr\u00e1t\u00ed v prach ve chv\u00edli, kdy vejdu do p\u0159eds\u00edn\u011b. Nejen, \u017ee se tu povaluje nejm\u00ed\u0148 deset p\u00e1r\u016f jeho tenisek, ale nav\u00edc je u\u017e tady dob\u0159e sly\u0161et, \u017ee v ob\u00fdv\u00e1ku jede televize. Nev\u00edm, jestli je v\u00e1\u017en\u011b tak hluchej, ale plus pro m\u011b, alespo\u0148 neusly\u0161\u00ed, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el. Opravdu te\u010f nestoj\u00edm o to, aby o m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti tady v\u011bd\u011bl.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Ti\u0161e vklouznu na chodbu a jen po \u0161pi\u010dk\u00e1ch zam\u00ed\u0159\u00edm ke schod\u016fm do horn\u00edho patra… m\u00e9 kroky v\u0161ak p\u0159eru\u0161\u00ed volaj\u00edc\u00ed hlas, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z ob\u00fdv\u00e1ku.<\/span><\/div>\n
„Bille!“ Sakra. Na okam\u017eik se zastav\u00edm, ne\u017e si uv\u011bdom\u00edm, kam chci j\u00edt a pro\u010d a ti\u0161e, a z\u00e1rove\u0148 co nejrychleji, se sna\u017e\u00edm vy\u0161lapat schody nahoru. Chyst\u00e1m se rychle zdekovat tak, aby m\u011b aspo\u0148 nevid\u011bl, Tomovy kroky jsou v\u0161ak rychlej\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e9 tich\u00e9 pl\u00ed\u017een\u00ed. Netrv\u00e1 dlouho… a k m\u00fdm u\u0161\u00edm se op\u011bt doline jeho hlas.<\/span><\/div>\n
„Bille? Bille, po\u010dkej…“ zavol\u00e1 za mnou a nadobro tak zastav\u00ed m\u00e9 kroky. Nem\u00e1 smysl te\u010f ut\u00edkat, kdy\u017e o mn\u011b v\u00ed. Pooto\u010d\u00edm se a up\u0159u na n\u011bj sv\u016fj pohled.<\/span><\/div>\n
„Co je zase? Pot\u0159ebuje\u0161 snad n\u011bco?“ pl\u00e1cnu prvn\u00ed, co mi p\u0159i\u0161lo na jazyk, a nato si v duchu vlep\u00edm facku. Mo\u017en\u00e1 to vyzn\u011blo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ost\u0159e. Tom\u016fv zasko\u010den\u00fd pohled m\u011b v tom jen ujist\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Co ti to p\u0159el\u00edtlo p\u0159es nos?“ zept\u00e1 se a vzhl\u00e9dne ke mn\u011b t\u011bma sv\u00fdma podmaniv\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 m\u011b u\u017e tolikr\u00e1t obm\u011bk\u010dily. Nem\u00e1m pra\u017e\u00e1dnou chu\u0165 mu na tuhle jeho ot\u00e1zku odpov\u00eddat.<\/span><\/div>\n
„Mn\u011b? V\u016fbec nic,“ odseknu a rychle zmiz\u00edm v horn\u00edm pat\u0159e d\u0159\u00edv, ne\u017e si stihne vymyslet dal\u0161\u00ed v\u0161ete\u010dnou ot\u00e1zku. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e pokoje, pl\u00e1cnu sebou na postel… a kone\u010dn\u011b za\u010dnu p\u0159em\u00fd\u0161let nad Georgov\u00fdm z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm pl\u00e1nem.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Rachel<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Clarrkys<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tak, patn\u00e1ct\u00fd, \u00fasil\u00edm vypocen\u00fd d\u00edl, m\u00e1te zde \ud83d\ude09 Tro\u0161ku mi d\u011blalo probl\u00e9my popsat Billovy pocity, nakonec jsem se s t\u00edm poprala takhle. Douf\u00e1m, \u017ee je alespo\u0148 tro\u0161ku pochop\u00edte, p\u0159\u00edpadn\u011b se zeptejte v koment\u00e1\u0159\u00edch. Cht\u011bla bych v\u00e1m taky stra\u0161n\u011b moc pod\u011bkovat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10450","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10450","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10450"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10450\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10450"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10450"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10450"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}