{"id":10474,"date":"2010-10-10T16:30:00","date_gmt":"2010-10-10T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10448"},"modified":"2010-10-10T16:30:00","modified_gmt":"2010-10-10T15:30:00","slug":"lutte-pour-l-amour-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/10\/lutte-pour-l-amour-40\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 40."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edtej v doup\u011bti Toma Kaulitze.“ Ozve se slavnostn\u00edm t\u00f3nem nad mou hlavou. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee takhle jsem si to tu nep\u0159edstavoval. \u010cekal jsem bordel, opravdick\u00fd chaos, ale Tom uklidil. Kdy to stihnul, je mi ale z\u00e1hadou\u2026  Skoro po\u0159\u00e1d byl toti\u017e se mnou. Je po m\u00e9m boku tak\u0159ka nep\u0159etr\u017eit\u011b. Kdy\u017e us\u00edn\u00e1m, dr\u017e\u00ed m\u011b ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a brouk\u00e1 mi mou ukol\u00e9bavku. Kdy\u017e se probouz\u00edm, skl\u00e1n\u00ed se nade mnou a usm\u00edv\u00e1 se.<\/div>\n
„Co to\u2026“ vyjeknu, kdy\u017e se ocitnu v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Prohl\u00eddka.“ Vysv\u011btl\u00ed  mi. Moc m\u00edstnost\u00ed tu nen\u00ed, ale r\u00e1d se pokoch\u00e1m obzvl\u00e1\u0161\u0165 tehdy, kdy\u017e jako bonus mohu nas\u00e1vat jeho v\u016fni.<\/div>\n
„Tak\u017ee tohle je kuchyn\u011b… Nic moc, co? Ale to je fuk. Stejn\u011b tu moc \u010dasu netr\u00e1v\u00edm. Lednice, ta po v\u011bt\u0161inu \u010dasu zeje pr\u00e1zdnotou. Kuchy\u0148sk\u00e1 linka\u2026  tu bych m\u011bl vybavit n\u011bjak\u00fdm pl\u00e1nkem, kde co m\u00e1m, proto\u017ee v\u011b\u010dn\u011b n\u011bco hled\u00e1m\u2026“ Ot\u00e1\u010d\u00ed se se mnou kolem dokola a pobaven\u011b se sm\u011bje. I z m\u00e9ho hrdla se oz\u00fdv\u00e1 sm\u00edch, jeliko\u017e ten bratr\u016fv je vysoce naka\u017eliv\u00fd. Jakmile se za\u010dne sm\u00e1t on, sv\u00edj\u00ed se sm\u00edchem skoro v\u0161ichni, co se vyskytuj\u00ed v jeho okol\u00ed. Tom m\u00e1 naprosto jedine\u010dn\u00fd sm\u00edch, jedine\u010dn\u00fd a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. <\/div>\n
\n
„Ujde to.“ Zhodnot\u00edm a nech\u00e1m se odn\u00e9st ke dve\u0159\u00edm. Tom m\u011b pob\u00eddne, abych stisknul kliku a jakmile tak u\u010din\u00edm, vstoup\u00edme do dal\u0161\u00edho pokoje. Bude to lo\u017enice. Je tu postel, sk\u0159\u00ed\u0148 a no\u010dn\u00ed stolek. Na m\u016fj vkus moc stroze za\u0159\u00edzen\u00e9, cht\u011blo by to tu n\u011b\u010d\u00edm o\u017eivit. Obrazy, fotografie, n\u011bjak\u00e9 dekorace. Ot\u00e1\u010d\u00edm hlavou na v\u0161echny strany, sna\u017e\u00edc se co nejrychleji si ji prohl\u00e9dnout a zjistit, \u010d\u00edm by se dala vylep\u0161it. Tom na n\u011bjak\u00e9 za\u0159izov\u00e1n\u00ed nikdy nebyl, odjak\u017eiva byl praktick\u00fd. V pokoji musel m\u00edt to, co pot\u0159ebuje a nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, jestli mu to k sob\u011b lad\u00ed. Dekorace v\u017edy naz\u00fdval zbyte\u010dnostmi. Poda\u0159\u00ed-li se mi v\u0161ak br\u00e1\u0161ku p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby si m\u011b k sob\u011b nast\u011bhoval trvale, pod\u011bl\u00edm se s n\u00edm o svoje n\u00e1pady na zveleben\u00ed jeho doup\u011bte, jak byt nazval. Tom m\u00e9mu koch\u00e1n\u00ed u\u010din\u00ed p\u0159\u00edtr\u017e. Posad\u00ed m\u011b na postel a zaujme m\u00edsto t\u011bsn\u011b vedle m\u011b. Jeho o\u010di klou\u017eou po hol\u00fdch st\u011bn\u00e1ch m\u00edstnosti do chv\u00edle, ne\u017e jeho pohled spo\u010dine na mn\u011b.  <\/div>\n
„Tak co?“<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b?“ P\u0159ik\u00fdvne, vis\u00ed mi na rtech a o\u010dek\u00e1v\u00e1 m\u016fj n\u00e1zor. Znovu se rozhl\u00e9dnu kolem sebe a pokou\u0161\u00edm se naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova k vyj\u00e1d\u0159en\u00ed, jak na m\u011b tohle m\u00edsto p\u016fsob\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159ijde mi to tu takov\u00fd  tro\u0161ku\u2026“ <\/div>\n
„Pr\u00e1zdn\u00fd? Smutn\u00fd?“ Odtu\u0161\u00ed spr\u00e1vn\u011b. P\u0159esn\u011b tohle m\u011b napadlo. P\u0159edstavoval jsem si to v\u0161echno jinak. V\u017edy\u0165 Tom je sm\u00ed\u0161ek se srdcem na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b, jeho byt nem\u016f\u017ee p\u016fsobit takhle depresivn\u011b a chladn\u011b. Mo\u017en\u00e1 je to zap\u0159\u00ed\u010din\u011bno i t\u00edm, \u017ee je tu takov\u00fd nechutn\u00fd po\u0159\u00e1dek.<\/div>\n
„Te\u010f jsi tu ty. S tebou p\u0159i\u0161lo slunce.“ Jeho dla\u0148 se jemn\u011b dotkne moj\u00ed tv\u00e1\u0159e a Tom palcem lehounce p\u0159ejede p\u0159es m\u00e9 rty, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed pol\u00edb\u00ed. Prsty jedn\u00e9 ruky se zabo\u0159\u00ed do m\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f, druh\u00e1 dla\u0148 spo\u010dine na m\u00fdch z\u00e1dech. Kdy\u017e uc\u00edt\u00edm, \u017ee se m\u011b pokou\u0161\u00ed polo\u017eit na matraci, sev\u0159e se to ve mn\u011b, ale neodstr\u010d\u00edm ho. Nech\u00e1v\u00e1m jej, aby m\u011b l\u00edbal. Jeho polibky jsou pro m\u011b jako afrodiziakum, d\u00edk nim ztr\u00e1c\u00edm pojem o \u010dase i prostoru. Rty se p\u0159esune na mou \u0161\u00edji, l\u00edb\u00e1 ji a stisk\u00e1v\u00e1 k\u016f\u017ei na n\u00ed.  <\/div>\n
„Tohle ne\u2026“ Odstr\u010d\u00edm mu ruku, kdy\u017e mi vyhrne tri\u010dko a n\u00e1sledn\u011b rozepne p\u00e1sek. Zklaman\u011b se ode m\u011b odsune, skl\u00e1n\u00ed se nade mnou a hled\u00ed mi do o\u010d\u00ed. Pohledem jako by se m\u011b sna\u017eil ujistit, \u017ee mi nechce ubl\u00ed\u017eit, jako by sliboval, \u017ee bude n\u011b\u017en\u00fd a opatrn\u00fd. Odm\u00edtav\u011b zavrt\u00edm hlavou a st\u00e1hnu si triko dol\u016f. Tom se posad\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se n\u011bkam p\u0159ed sebe. Skous\u00e1v\u00e1 si spodn\u00ed ret, co\u017e d\u011bl\u00e1v\u00e1, kdy\u017e o n\u011b\u010dem hluboce p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a nev\u00ed si rady. Ur\u010dit\u011b hled\u00e1 chybu u sebe, ale probl\u00e9m nen\u00ed v n\u011bm, je ve mn\u011b. Mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci si s n\u00edm o tom otev\u0159en\u011b promluvit, ale nem\u00e1m na to odvahu. Nebo sp\u00ed\u0161e nev\u00edm, jak mu to vysv\u011btlit. Copak m\u016f\u017ee pochopit moje obavy? Sice se tv\u00e1\u0159\u00ed, \u017ee ch\u00e1pe a rozum\u00ed, ale nikdy se do m\u011b nedok\u00e1\u017ee vc\u00edtit tak, aby p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co se uvnit\u0159 m\u011b odehr\u00e1v\u00e1. Neza\u017eil to, tak\u017ee se m\u016f\u017ee jen domn\u00edvat. U n\u011bj je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.  <\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong>  <\/div>\n
„Co to bude, a\u017e to bude?“ Nakouknu Billovi p\u0159es rameno. Zat\u00edmco se pokou\u0161\u00edm vytvo\u0159it n\u011bco po\u017eivateln\u00e9ho k sn\u011bdku pro n\u00e1s pro oba, vzal si skic\u00e1k a za\u010dal si kreslit. Douf\u00e1m, \u017ee se do\u010dk\u00e1m i n\u011bjak\u00e9ho speci\u00e1ln\u00edho d\u00edla jen pro m\u011b.<\/div>\n
„To jsi ty. Nepozn\u00e1v\u00e1\u0161 se?“ Pod\u00e1 mi blok, abych si mohl po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout, co zat\u00edm vytvo\u0159il. Opravdu! Jsem to j\u00e1. \u017dasnu nad t\u00edm, jak m\u00e1 propracovan\u00e9 v\u0161echny detaily. Osoby, je\u017e zachycuje na pap\u00edry, p\u016fsob\u00ed, jako by ka\u017edou chvilku m\u011bly o\u017e\u00edt. Je talent! Talent, kter\u00fd dosud nedo\u0161el pat\u0159i\u010dn\u00e9ho ocen\u011bn\u00ed. M\u011bl by studovat n\u011bjakou um\u011bleckou \u0161kolu.<\/div>\n
„Ale to je hezk\u00fdch p\u00e1r let zp\u00e1tky, ne?“ Zasm\u011bji se. Z obr\u00e1zku se toti\u017e na m\u011b  kouk\u00e1 mal\u00fd kluk s cukrovou vatou v ruce a s pusou od ucha k uchu. Vlasy m\u00e1m ost\u0159\u00edhan\u00e9 na je\u017eka a na sob\u011b kalhoty s laclem. Nech\u00e1pu, do \u010deho n\u00e1s mamka navl\u00edkala. Tyhle kalhoty jsme oba dva nesn\u00e1\u0161eli.<\/div>\n
„Bylo n\u00e1m sedm, mamka n\u00e1s vzala na pou\u0165 a ty\u2026“ <\/div>\n
„\u2026p\u0159ecpal jsem se cukrovou vatou a bylo mi pak zle.“ Oba se za\u010dneme sm\u00e1t, kdy\u017e si vzpomeneme na tuhle historku z na\u0161eho d\u011btstv\u00ed. Tenkr\u00e1t mi v\u0161ak do sm\u00edchu nebylo, p\u011bkn\u011b m\u011b bolelo b\u0159icho. Od t\u00e9 doby vatu nej\u00edm. Preventivn\u00ed opat\u0159en\u00ed.  <\/div>\n
„Moc se nesm\u011bj. Pamatuje\u0161  si, cos p\u0159edv\u00e1d\u011bl, kdy\u017e ti mamka zatrhla j\u00edt po des\u00e1t\u00e9  na \u0159et\u011bz\u00e1k? Rozbre\u010del jsi se tam a v\u0161ichni, co kolem proch\u00e1zeli, se na ni pohor\u0161en\u011b d\u00edvali, jako by ti n\u011bjak ubli\u017eovala.“ Dodnes ho m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima. M\u00e1ma ho chytla za ruku s t\u00edm, \u017ee by to u\u017e sta\u010dilo a Bill za\u010dal v ten sam\u00fd moment \u0159v\u00e1t jak pominut\u00fd. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu koulely krokod\u00fdl\u00ed slzy a \u010dlov\u011bku jeho pl\u00e1\u010d rval srdce.<\/div>\n
„Byl jsem d\u00edt\u011b.“ Nam\u00edtne a za\u0161kleb\u00ed se na m\u011b, kdy\u017e se je\u0161t\u011b v\u00edc rozesm\u011bji. Taky jsem byl d\u00edt\u011b, ale nikdy jsem se takhle nevztekal. To byla specialita na\u0161eho Billa.<\/div>\n
„Neuv\u011b\u0159iteln\u00fd.“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Ten tv\u016fj pozorovatelsk\u00fd  talent a pam\u011b\u0165.“ Vysv\u011btl\u00edm, co m\u00e1m na mysli. Bere mi to dech. Jak si m\u016f\u017ee pamatovat, jak jsem v ten den vypadal, kdy\u017e u sebe nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou fotku. Krom\u011b toho j\u00e1 z d\u011btstv\u00ed moc nev\u00edm. A to m\u00e1lo, co utkv\u011blo v moj\u00ed pam\u011bti, nikdy nedok\u00e1\u017eu odvypr\u00e1v\u011bt v tak jasn\u00fdch barv\u00e1ch jako Bill. D\u011btstv\u00ed je jako p\u0159\u00edb\u011bh. Dovypr\u00e1v\u00ed se a pam\u011b\u0165 \u010dlov\u011bk moc nezat\u011b\u017ek\u00e1. Br\u00e1\u0161ka je ale ojedin\u011bl\u00fd \u00fakaz. Nevybav\u00ed si p\u0159esn\u011b ka\u017ed\u00fd den, ale vzpom\u00ednky, co m\u00e1, dok\u00e1\u017ee l\u00ed\u010dit tak barvit\u011b, \u017ee se mi okam\u017eit\u011b v mysli za\u010dnou p\u0159ehr\u00e1vat jako film.  <\/div>\n
„Kdy\u017e mi bylo smutno, vzpom\u00ednal jsem na na\u0161e d\u011btstv\u00ed. Ka\u017edou jednotlivou vzpom\u00ednku jsem st\u0159e\u017eil jako nejcenn\u011bj\u0161\u00ed poklad.“ Na chvilku se odml\u010d\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se na mou podobiznu, kterou jsem mu mezit\u00edm vr\u00e1til.<\/div>\n
„V\u0161echno bylo tak snadn\u00e9, kdy\u017e jsme byli d\u011bti.“ Povzdechne si a stiskne mou ruku, kterou jsem polo\u017eil na jeho koleno. V tom m\u00e1 sakramentskou pravdu. Hlavn\u011b n\u00e1\u0161 vztah byl jednoduch\u00fd i rozhodov\u00e1n\u00ed, co chceme. Nem\u011bli jsme \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti a sv\u011bt n\u00e1m nep\u0159ipadal tak krut\u00fd.<\/div>\n
„A tebe. Tebe si pamatuji ze v\u0161eho nejl\u00e9pe. Ka\u017edou prom\u011bnu, kterou jsi za ty roky pro\u0161el, m\u00e1m tady,“ uk\u00e1\u017ee si prstem na hlavu, „stejn\u011b tak ka\u017ed\u00fd \u00fasm\u011bv, pohled, v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e, pohyb. Jsi mou m\u00fazou.“ Jeho slova m\u011b dojmou a zp\u016fsob\u00ed, \u017ee m\u00e1 \u00fasta on\u011bm\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch jsem n\u011bk\u00fdm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm, a\u010d se pova\u017euji za oby\u010dejnou lidskou bytost. Ale nikdy bych si nepomyslel, \u017ee na m\u011b m\u016f\u017ee nahl\u00ed\u017eet jako na m\u00fazu. Nenapadlo m\u011b, \u017ee jsem j\u00e1 t\u00edm, co ho inspiruje a nep\u0159\u00edmo vede jeho ruku, kdy\u017e se z jednotliv\u00fdch \u010dar, je\u017e d\u011bl\u00e1 na pap\u00edr, rod\u00ed dokonal\u00e9 d\u00edlo.  <\/div>\n
„Billy,“ oslov\u00edm ho, kdy\u017e se mi vr\u00e1t\u00ed \u0159e\u010d. „Mohl bych ti n\u011bco navrhnout?“<\/div>\n
„Co?“ O\u010dima pln\u00fdma nad\u011bje se na m\u011b zahled\u00ed. Pokou\u0161\u00edm se n\u011bjak zformulovat my\u0161lenky, co se mi proh\u00e1n\u00ed v hlav\u011b, do souvisl\u00e9 v\u011bty. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, ale nikdy jsem mu to p\u0159\u00edmo nenavrhnul.<\/div>\n
„Co kdyby sis podal p\u0159ihl\u00e1\u0161ku na n\u011bjakou um\u011bleckou \u0161kolu? Podle m\u011b m\u00e1\u0161 vrozen\u00fd talent, byla by \u0161koda ho promarnit.“ Z br\u00e1\u0161kov\u00fdch \u00fast se vytrat\u00ed  \u00fasm\u011bv a plam\u00ednky nad\u011bje v jeho o\u010d\u00edch okam\u017eit\u011b pohasnou. Sklop\u00ed pohled, zad\u00edv\u00e1 se na v\u00fdkres, a kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1 na m\u011b, spat\u0159\u00edm v jeho pohledu smutek sm\u00ed\u0161en\u00fd se zklam\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Nechci j\u00edt na \u017e\u00e1dnou \u0161kolu.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d?“ zept\u00e1m se zmaten\u011b. Ten chaos v hlav\u011b nem\u00e1m jen kv\u016fli jeho odm\u00edtav\u00e9  odpov\u011bdi, ale kv\u016fli tomu, co se odr\u00e1\u017e\u00ed v jeho pohledu. Co \u010dekal? Bavili jsme se o kreslen\u00ed, mohl si domyslet, \u017ee se m\u016fj n\u00e1vrh bude t\u00fdkat n\u011b\u010deho souvisej\u00edc\u00edho.<\/div>\n
„Prost\u011b nechci.“<\/div>\n
„Pomohl bych ti n\u011bjakou naj\u00edt. Mohli bychom se tam j\u00edt i pod\u00edvat a zeptat se\u2026“ <\/div>\n
„Nem\u00e1m o to z\u00e1jem.“ P\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b a znovu zavrt\u00ed hlavou, tentokr\u00e1t d\u016frazn\u011bji. Pokud si dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1m, bavili se o tom s mamkou, a dokonce i n\u011bjakou vyb\u00edrali. Byl to jeho sen. Pro\u010d ho zahazuje?  <\/div>\n
„Billy, v\u017edy\u0165 jsi to s\u00e1m kdysi cht\u011bl.“<\/div>\n
„To bylo d\u00e1vno, te\u010f  je to jinak. V\u011bci se zm\u011bnily.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 k tomu, abys maloval, nepot\u0159ebuje\u0161\u2026“ Posledn\u00ed slovo spolknu, ale soud\u011b podle jeho v\u00fdrazu pochopil, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct. J\u00e1 blbec! Trocha taktnosti by ne\u0161kodila. Te\u010f bych si nejrad\u011bji jednu fl\u00e1knul!<\/div>\n
„Odpus\u0165.“ Vezmu jeho dla\u0148 do sv\u00e9 a o\u010dima jej pros\u00edm, aby mi prominul, jakej \u0161\u00edlenej idiot jsem.<\/div>\n
„Nic se nestalo.“ T\u00f3n, kter\u00fdm to \u0159ekl, mi p\u0159ipad\u00e1, jako by byl v rozporu s t\u00edm, co c\u00edt\u00ed. A\u010d se sna\u017e\u00ed navenek tv\u00e1\u0159it siln\u011b, uvnit\u0159 jsem ho zas\u00e1hnul. \u0160kola nepro\u0161la, m\u016fj n\u00e1vrh o tom zaj\u00edt k l\u00e9ka\u0159i by mi oml\u00e1til o hlavu. Nedok\u00e1\u017eu si pomoct, st\u00e1le nucen uva\u017eovat nad t\u00edm, zda nen\u00ed aspo\u0148 malinkat\u00e1 nad\u011bje, \u017ee by Bill vstal a za\u010dal znovu chodit. Kdyby se nechal vy\u0161et\u0159it, t\u0159eba by zjistili, \u017ee tu jist\u00e1 \u0161ance je. A i kdyby to st\u00e1lo majlant, n\u011bkde bych ty prachy sehnal. Klidn\u011b bych d\u0159el ve dne v noci jen, aby byl zase zdrav\u00fd. Dokud \u010dern\u00fd na b\u00edl\u00fdm neuvid\u00edm naps\u00e1no, \u017ee se pro n\u011bj ned\u00e1 u\u017e nic ud\u011blat, neuv\u011b\u0159\u00edm. Jen\u017ee br\u00e1\u0161ku k doktorovi nedostanu. Alespo\u0148 ne te\u010f. Budu ho na to muset n\u011bjak p\u0159edem p\u0159ipravit\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 mi ho?“ Vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt ke kresb\u011b. Bill zavrt\u00ed hlavou a slab\u011b se pousm\u011bje.<\/div>\n
„Tenhle si nech\u00e1m. Pro tebe u\u017e n\u011bco m\u00e1m,“ \u0159ekne tajupln\u011b a vyzve m\u011b, abych zav\u0159el o\u010di. Zaprotestuji, ale je nekompromisn\u00ed. Bu\u010f ud\u011bl\u00e1m, co \u0159\u00edk\u00e1, nebo nic nedostanu. S tich\u00fdm sm\u00edchem zav\u0159u o\u010di, na\u010de\u017e m\u011b Bill napomene, \u017ee nem\u00e1m podv\u00e1d\u011bt. Stisknu tedy v\u00ed\u010dka pevn\u011bji k sob\u011b, chvilku je ticho, pak ale usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd \u0161ramot. M\u00e1m chu\u0165 otev\u0159\u00edt o\u010di, abych zjistil, co ty zvuky vyd\u00e1v\u00e1, ale vydr\u017e\u00edm to. Neskute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd jsem v moment\u011b, kdy\u017e se ozve Billovo „u\u017e“.<\/div>\n
„To je\u2026“ S pusou doko\u0159\u00e1n z\u00edr\u00e1m na \u010dtvrtku pap\u00edru, kterou mi p\u0159idr\u017euje p\u0159ed o\u010dima. „To jsme\u2026“<\/div>\n
„My dva, ano.“ Potvrd\u00ed  mi moji domn\u011bnku. Zachytil n\u00e1s jako mimina, ale ten obr\u00e1zek m\u00e1  v sob\u011b n\u011bco\u2026 jak bych to jen \u0159ekl\u2026 magick\u00e9ho. Jsme sto\u010den\u00ed do klub\u00ed\u010dka, co\u017e by leckdo neshledal nikterak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm a m\u00e1vl by nad t\u00edm rukou. Kdy\u017e se ale \u010dlov\u011bk pod\u00edv\u00e1 pozorn\u011bji, uv\u011bdom\u00ed si, \u017ee to nen\u00ed jen tak n\u011bjak\u00e9 klub\u00ed\u010dko, ale \u017ee na\u0161e mal\u00e1 t\u011bl\u00ed\u010dka vytv\u00e1\u0159ej\u00ed\u2026  <\/div>\n
„Jin a jang. J\u00e1  a ty.“ Pod\u00e1 mi obr\u00e1zek, abych se j\u00edm mohl kochat. A\u010d  jsem vid\u011bl u\u017e dost \u00fa\u017easn\u00fdch kreseb, vytvo\u0159en\u00fdch m\u00fdm  mlad\u0161\u00edm sourozencem, tahle je jednozna\u010dn\u011b nejlep\u0161\u00ed. Sebe Bill zachytil jako jin. Tmav\u00e9 m\u00edsto, p\u016fsob\u00edc\u00ed smutn\u011b, pasivn\u011b, \u017eensky. Kde\u017eto j\u00e1 jsem jang. Sv\u011btlej\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, aktivn\u00ed, vesel\u00fd, mu\u017esk\u00fd. S\u00e1m jsem nad t\u00edm ned\u00e1vno uva\u017eoval, ale ne a\u017e tak d\u016fkladn\u011b, abych jednomu p\u0159isoudil roli jangu a druh\u00e9ho ozna\u010dil za jin. Bill \u0161el v\u00edce do hloubky a moje \u00favahy p\u0159enesl na pap\u00edr, ani\u017e bych se s n\u00edm o n\u011b n\u011bkdy pod\u011blil. Op\u011bt zafungovala neviditeln\u00e1 s\u00edla mezi n\u00e1mi, ji\u017e opravdu ch\u00e1peme jen my dva. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto je pro ostatn\u00ed tolik p\u0159ita\u017eliv\u00e1, proto se j\u00ed obdivuj\u00ed a \u017easnou. Co je nezn\u00e1m\u00e9 a tajupln\u00e9, v\u017edy l\u00e1k\u00e1 a p\u0159itahuje pozornost.<\/div>\n
„Je to n\u00e1dhern\u00fd, opravdu. J\u00e1\u2026 D\u011bkuju.“ Na v\u00fdraz d\u00edk\u016f ho pol\u00edb\u00edm na \u010delo a znovu se zad\u00edv\u00e1m na n\u00e1s dva. Jin a jang. Dv\u011b navz\u00e1jem opa\u010dn\u00e9, a p\u0159esto se dopl\u0148uj\u00edc\u00ed s\u00edly. Jedna na druh\u00e9 je z\u00e1visl\u00e1, vz\u00e1jemn\u011b se podporuj\u00ed a nemohou bez sebe existovat. P\u0159esn\u011b jako my dva.<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „V\u00edtej v doup\u011bti Toma Kaulitze.“ Ozve se slavnostn\u00edm t\u00f3nem nad mou hlavou. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee takhle jsem si to tu nep\u0159edstavoval. \u010cekal jsem bordel, opravdick\u00fd chaos, ale Tom uklidil. Kdy to stihnul, je mi ale z\u00e1hadou\u2026  Skoro po\u0159\u00e1d byl toti\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-10474","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10474","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10474"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10474\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10474"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10474"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10474"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}